MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav slavistiky Balkanistika
Barbora Podolníková
Vstup Turecka do Evropské unie Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D.
2006
1
Obsah 1
Úvod.............................................................................................................................. 1
1.1
Turecko-země mezi Evropou a Asií ........................................................................ 3
1.3
Důvody pro vstup Turecka do EU .......................................................................... 8
1.2
2
1.4 2.1
Politický profil Turecka........................................................................................ 13
2.2
Ekonomický profil Turecka .................................................................................. 14
2.4
Prověřování Turecka ............................................................................................ 18
2.5
4
Důvody proti vstupu Turecka do EU ...................................................................... 9
Vztahy mezi EU a Tureckem ..................................................................................... 13
2.3
3
Turecko: přistupující země EU ............................................................................... 6
2.6
Cesta Turecka do EU............................................................................................ 16 Smluvní vztahy a hlavní kroky vůči EU................................................................ 18
Podpora Turecka ze strany EU ............................................................................. 19
Turecko členem nebo jen partnerem EU? ................................................................ 21 Vstupní jednání Turecka s EU .................................................................................. 24
4.1 4.2
Vyjednávací rámec ............................................................................................... 24 Některé z hlavních problémů, které ztěžují Turecku cestu do EU.......................... 25
4.2.1 4.2.2
Kyperský problém ........................................................................................ 26 Kurdský a arménský problém ....................................................................... 28
5
Pohled na problém českýma očima ........................................................................... 33
7
Vztahy Turecka s okolními balkánskými zeměmi .................................................... 37
6
8
9
10
Budoucnost Evropy, euroústava, spojenci a odpůrci Turecka ve vstupu do EU..... 35
7.1
7.2
Řecko................................................................................................................... 37
Bulharsko............................................................................................................. 40
Závěr........................................................................................................................... 44
Literatura ................................................................................................................... 47 Prameny ..................................................................................................................... 48
2
Úvod Otázka vstupu Turecka do Evropské unie je téma aktuální. Zabývá se jím spousta médií,
politiků a zaslouží si pozornost široké veřejnosti. O tom, jestli má Turecko vstoupit do Evrop-
ské unie, probíhají diskuze již několik desítek let. Turecko podalo oficiální přihlášku do ES1 v roce 1987, ale oficiální status kandidátské země dostalo až po summitu v Helsinkách v roce 1999. Evropská unie dodržela předem plánovaný termín a 3. října 2005 zahájila s Tureckem
vstupní rozhovory. Některé země ale se zahájením vstupních rozhovorů od začátku nesouhlasily a tak například Rakousko se do poslední chvíle snažilo, aby výsledkem přístupových jed-
nání nebylo plné členství Turecka v EU, ale jen jistá forma přidružení. Tento návrh se nakonec prosadit nepodařilo.2
Neočekává se, že by cesta Turecka do EU byla snadná a doba trvání přístupových roz-
hovorů se odhaduje na nejméně deset let.3 V případě, že by Turecko splnilo všechny podmín-
ky pro přijetí, není podle zastánců vstupu Turecka do EU, možné jeho vstup oddalovat. Vstup do Evropské unie by byl pro Turecko také odměnou za jeho dlouholeté členství v NATO a pokrok v oblasti ochrany lidských práv.
Kritici Turecka v EU argumentují tím, že jeho podstatná část leží mimo Evropu a že má
velmi špatné vztahy s Kyprem a sousední Arménií.4 Také pochybují o pokroku v oblasti do-
držování lidských práv a upozorňují na etnické spory s tureckými Kurdy. Vstup Turecka do Unie patří zajisté mezi nejsložitější výzvy, se kterými se Evropská unie v současnosti potýká,
z toho důvodu, že se do určité míry dotýká podstaty jejího smyslu a budoucnosti. Stejně tak by se ale dalo nalézt mnoho důvodů, proč je vstup Turecka do EU ve své podstatě nevyhnutelný.
Nejzásadnější otázkou je stále to, jestli je Turecko evropskou zemí? Přece jen leží
v Evropě svou, rozlohou5 podstatně menší částí. Turecko je ale jako člen NATO dlouhou dobu politickou součástí Evropy. Je strategicky klíčovou zemí pro Evropu, díky své poloze pomyslného mostu mezi Evropou a Asií. Turecko si také nenechalo ujít příležitost na získání vlivu v Kaspickém regionu,6 který je pro něho strategicky důležitý. Vede přes něho největší Evropské společenství O návrhu tzv. privilegovaného partnerství pojednává kap. 3, Turecko členem nebo jen partnerem EU? 3 Dostupné z www.novinky.cz: Přístupové rozhovory Turecka s EU začaly, 3. 10. 2005 4 Arménie sousedí s Tureckem na jeho východní hranici. 5 Viz. 1.1 Turecko-země mezi Evropou a Asií 6 Obsáhlý region tvořený třemi nově nezávislými republikami jižního Kavkazu (Ázerbájdžánem, Gruzií, Arménií) a pěti středoasijskými státy (Kazachstánem, Turkmenistánem, Uzbekistánem, Tádžikistánem, Kyrgyzstá1 2
3
ropovod od Kaspického moře a tato ropná cesta je zcela mimo území Ruska, na kterém je v současnosti Evropa, ač nerada, energeticky závislá.7 S geografickou polohou Turecka souvisí především obava ze skutečnosti, že EU by hraničila s problematickými zeměmi Středního vý-
chodu. Obavy pramení zejména z přílivu imigrantů, hrozeb teroristů, pašování zbraní a ob-
chodu s drogami. Pravdou ale zůstává to, že tyto problémy tu budou i tehdy, pokud Turecko do EU nevstoupí. Naopak, kdyby členské země EU chránily společně jihovýchodní hranici, tato rizika by se eliminovala.
Dalším argumentem proti členství Turecka v EU je jeho chudoba a zaostalost
v záležitostech, které jsou v Evropě zcela běžné. Je pravda, že turecký HDP na hlavu je nižší, než HDP v kterékoliv jiné zemi současné EU, ale tak tomu bylo i v případě České republiky a
dalších kandidátských zemí z přístupové vlny v roce 2004. Pokud by Turecko vstoupilo do Unie za deset až patnáct let, tak je jasné, že za tuto dobu může učinit velké hospodářské pokroky, podobně jak tomu bylo od pádu komunismu u nových členů EU z řad postkomunistických zemí. Turecko má navíc lepší startovní pozici než tyto země, protože již nyní má relativně fungující tržní ekonomiku. Turecko by také mohlo být zdrojem pracovní síly mladých lidí, kterých je v EU nedostatek, vzhledem k současným demografickým trendům.
Již teď je jasné, že se Turecko v době, kdy proces jeho přistupování k EU zašel tak da-
leko, nemůže spokojit s návrhem privilegovaného partnerství nebo jiné formy přidružení k Unii, namísto plného členství, které mnozí v Evropské unii pro Turecko nabízeli. Důležitým
faktorem je, že by odmítnutím Turecka daly země současné EU islámskému světu nepřímo
najevo, že mezi sebe nechtějí přijmout islámskou zemi. Takový krok by mohl mít katastrofální následky pro vztahy mezi Západem a islámským světem. Vstup Turecka do EU může být
pro někoho hrozbou, stejně tak ale může být hrozbou, kdyby byl jeho vstup do Unie nakonec odmítnut.8
Přibližování Turecka k EU je proces velmi zajímavý, nemá v dosavadních dějinách ob-
doby a nelze ho srovnat s jiným přístupovým procesem. Některé události v tomto procesu vyžadují neustále zájem médií. Turecko je země se řadou specifik–politických, ekonomických i společenských a neustále na tato témata probíhají diskuze.
Tato práce je pokusem o celkové zachycení tohoto procesu, zejména se pak snaží ob-
jasnit jeho nejvýznamnější části a problémy. Přitom se dotýká oblasti práva, ekonomiky, polinem), i když z těchto zemí pouze tři (Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán) mají přístup ke Kaspickému moři. Viz. http://www.amo.cz/cz/vyzkumne_centrum/publikace/index.php?ID=&IDp=70&tema=studie 7 http://www.amo.cz/cz/vyzkumne_centrum/publikace/index.php?ID=&IDp=70&tema=studie 8 PLACHTA, Lukáš: Proč musí Turecko vstoupit do EU?. Dostupné z www.euroskop.cz a dále z www.cs.wikipedia.org
4
tického systému, historií sbližování s EU, vyjednávání samotného, názorů Čechů i vztahů s okolními zeměmi. Celá práce pak může být podkladem pro další zkoumání tohoto procesu.
Literatura v českém jazyce je značně omezena a tak je v tomto případě nutno pracovat s
internetovými zdroji. Z knih můžeme uvést jen příručky a publikace, vztahující se k EU jako
instituci. Co se týká problémů samotného Turecka, můžeme zmínit zejména dvě knihy a to Řekové a Turci, Nepřátelé nebo spojenci? od Pavla Hradečného nebo Balkán: Nacionalismus, válka a velmoci od Mishy Glennyho.
Z hlediska pramenů je takřka výlučným zdrojem, již zmiňovaný internet. Informace
k této problematice poskytují české i turecké servery. Jde o články na dané téma, politické
diskuze a dokumenty, vytvářející základní mezníky zkoumaného problému. Můžeme zmínit
také dokumenty v nichž orgány Evropské unie hodnotí pokrok Turecka v přístupovém procesu.
Celkové množství zdrojů k tomuto tématu se vzhledem k jeho aktuálnosti neustále zvy-
šuje a v budoucnu je bude zajisté potřeba podrobit dalšímu zkoumání. Protože je Turecko teprve na začátku své cesty do EU, bude v průběhu let jistě zajímavé, celou tuto kauzu sledovat.
Řekněme si i něco málo z historie a reálií Turecka. Už z toho důvodu, že některé z těch-
to událostí mají dopad na dnešní obraz Turecka a jeho vztahy s okolními zeměmi. 1.1
Turecko-země mezi Evropou a Asií
Turecko se rozkládá na poloostrově Malá Asie, kde zabírá plochu 780 580 km2 a
z menší části na Balkánském poloostrově s rozlohou 23 760 km2. Evropská část Turecka je od asijské oddělena úžinami Bospor a Dardanely a Marmarským mořem. Evropské území se nazývá Thrákie a asijské Anatólie.9 Severní břehy Turecka omývá Černé moře, jižní břehy moře
Středozemní a na západu moře Egejské. Nejvyšší horou Turecka je Ararat,10 kterou mají jako svou posvátnou horu s Tureckem sousedící Arméni, sever země je lemován Pontským pohořím, na jihu se rozkládá pohoří Taurus a ve východní části Arménská vysočina.
Největší část dnešního Turecka, Malou Asii, obývaly ve starověku vyspělé civilizace.
V době prvního stěhování indoevropských kmenů kolem roku 2 000 př. n. l. pronikli na území Anatolie Chetité. O 800 let později se jejich říše rozpadla. Počátkem roku 1 000 př. n. l. se zaThrákie tudíž zabírá jen asi 3 % z celkové rozlohy Turecka, Viz. Kolektiv autorů: Východní středomoří – Kypr, Malta, Řecko, Turecko (turistický průvodce). Praha 2001, s. 156 10 Ararat 5165 m, po vstupu Turecka do EU by se stal nejvyšší horou Evropy. 9
5
čali z přelidněných území své země stěhovat na západní pobřeží Malé Asie a přilehlé ostrovy
Řekové. Nejvýznamnější řecké osady vzniklé zmíněnou kolonizací byla jónská města Efes, Milét a Smyrna.11 Malou Asii i řecké osady dobyli v 6. století př. n. l. Peršané. Přemohla je
dobře vycvičená a na svou dobu dobře vybavená vojska slavného vojevůdce Alexandra Makedonského, který se zmocnil Malé Asie při svém tažení na východ, kdy se zastavil až na březích Indu. Tím se začala psát nová kapitola v dějinách, nazývaná helénismus, která se vyznačovala prolínáním řeckých a orientálních vlivů jak v hospodářství, tak politice a především v kultuře.
Po smrti Alexandra Makedonského se impérium rozpadalo a postupně se ho zmocňovala
Říše římská, pod jejíž nadvládu ve druhém století n. l. spadalo i území Malé Asie. Roku 330
n. l. bylo na troskách helénského města Byzantion vybudováno město Konstantinopol, pojmenované podle císaře Konstantina a po rozdělení Říše římské se stalo hlavním městem její
východní byzantské části. Největší hospodářský, politický a kulturní rozkvět prožívala za vlády císaře Justiniána v 6. století. V 11. století ovládli Malou Asii seldžučtí Turci a vytvořili
sultanát s hlavním městem Konoza, který se na přelomu 13. a 14. století rozpadl následky vnitřních rozporů a mongolských nájezdů.
Koncem 13. století vznikl v severozápadní Anatolii nezávislý stát tureckého kmene
v čele se sultánem Osmanem I.,12 který poté ovládl celé území Malé Asie a postupoval dále na
západ. Roku 1389 v bitvě na Kosově poli porazili Turci Srby a o sedm let později si podmanili Bulharsko. Sultán Mehmed II.13 dobyl v roce 1453 Konstantinopol, která pak byla hlavním
městem Osmanské říše. Výbojnými válkami v 15. až 17. století , při nichž Osmanská říše zís-
kala podstatnou část území jihovýchodní Evropy, Černomoří, Blízkého východu a severní Afriky a ohrožovala i střední Evropu, se stala velmocí. Svůj zlatý věk prožívala za vlády Sulej-
mana I. Nádherného.14 Od 17. století svůj vliv ztrácela a z jejího područí se národy postupně
vymaňovaly. V roce 1826 otřáslo říší povstání janičářů,15 v letech 1853–1856 proběhla neúDnešní Izmir Osman I., zv. Výbojce, turecký sultán a od roku 1281 vládce osmanských Turků. Zakladatel osmanské dynastie, která vládla v Osmanské říši do vzniku Turecké republiky. Viz. http://ageofkings.3web.cz/ 13 Mehmed II., Dobyvatel, byl tureckým sultánem od roku 1451. V roce 1480 obsadil také Krym a Rhodos. Podporoval hospodářství a vzdělanost a proslul jako básník pod pseudonymem Auní. Oceňoval řeckou klasickou literaturu, zval evropské malíře a podporoval kulturní styky s Evropou. Viz. tamtéž 14 Sulejman I., zv. Nádherný, osmanský sultán od roku 1520. Za jeho vlády dosáhla osmanská říše největšího územního rozsahu. Zahájil expanzi do střední Evropy a Středomoří. V roce 1526 v bitvě u Moháče porazil vojska Ludvíka Jagellonského a rozšířil Osmanskou říši až k Dunaji. Své výboje zaměřil i do severní Afriky a do Asie. Vytvořil funkční systém správy říše a zahájil přestavbu hlavního města Konstantinopole. Viz. tamtéž 15 Janičáři, elitní vojenské jednotky Osmanské říše, zřizovány od 2. pol. 14. stol. z válečných zajatců a násilně odebíraných křesťanských dětí, které byly vychovávány ve speciálních školách k islámskému fanatismu. Název pochází z tureckého yeni ceri (nové vojsko). Viz. http://ageofkings.3web.cz/ 11 12
6
spěšná Krymská válka o statut úžin Bospor a Dardanely proti Rusku. Po Berlínském kongresu
1878 se Turecko stalo kolonií evropských velmocí. Z Balkánských válek v letech 1912–1913,
v kterých ztratilo téměř celé evropské území, plynule přešlo do první světové války, kterou prohrálo po boku centrálních mocností.
Po první světové válce se Osmanská říše podílela na první genocidě dvacátého století.
Tehdy dala osmanská vláda pod vedením strany Mladoturků16 a v čele s Talaatem pašou pří-
kaz k vyhlazení arménského národa. Masakry dosáhly největších rozměrů mezi lety 1914–
1922 a s největší kulminací v roce 1915. Zahynulo při nich kolem 1,5 milionu Arménů. Mno-
zí z nich zahynuli při deportacích, kdy byly celé průvody pěšky vlečeny do pouští Sýrie. Potomci těch, kteří přežili a emigrovali, dnes tvoří značnou část arménské diaspory ve světě. V
první světové válce se Turecko dostalo pod kontrolu vítězných mocností. Proti tomu se postavili příslušníci nacionalistického hnutí v čele s Mustafou Kemalem.17 V roce 1918 bylo území
rozděleno vojsky Dohody18 na okupační zóny, které nakonec ustoupily a v roce 1922 padla
také vláda sultána. Byl zrušen sultanát a 29. října 1923 byla uzavřena Lausannská smlouva,
která uznala Turecko jako suverénní stát a byly stanoveny jeho pevné hranice. Prvním prezi-
dentem Turecka se stal Mustafa Kemal Paša zvaný Atatőrk, což v překladu znamená „otec Turků“. Jeho fotografie a obrazy visí na úřadech, veřejných prostranstvích i v domácnostech. Atatőrk začal budovat nový stát na moderních základech.
Za druhé světové války bylo Turecko zprvu neutrální, až v březnu 1945 vyhlásilo válku
Německu. V poválečné historii Turecka byla třikrát u moci vojenská vláda. Od roku 1983 usiluje Turecko o to, provést ústavní změny, které by vedly hlavně k posílení demokracie.
Země je rozdělena do 81 provincií, každá provincie má guvernéra a je pod správou kra-
je a regionu. Žije zde 72 milionů obyvatel, z toho 57 % na venkově. Hustota obyvatelstva je Mladoturci, politické hnutí v osmanském Turecku, jehož počátky sahají do sedmdesátých let 19. století. Cílem hnutí bylo prosadit politické a společenské reformy. Od roku 1876 se ilegálně snažili o liberální reformy a o ústavní státní formu. Roku 1907 založili v Soluni výbor "Jednota a pokrok" a roku 1908 provedli revoluční převrat. Mladoturky zakázal Mustafa Kemal Atatürk po založení republiky v roce 1923. Viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Mladoturci 17 Mustafa Kemal (Atatürk) se narodil v roce 1881 v Soluni. Vystudoval vojenskou akademii v Istanbulu. Národním hrdinou se stal, když pod jeho velením armáda vyšla vítězně z boje o Dardanely. Ve svých pětatřiceti letech byl v roce 1916 povýšen na generála a v této hodnosti dosáhl několika dalších vítězství. V květnu 1919 začal válku o nezávislost, shromáždil osvobozeneckou armádu, 23. dubna bylo ustaveno Velké národní shromáždění a Mustafa Kemal byl zvolen jeho prezidentem. Na konci srpna roku 1922 turecká armáda definitivně vyhrála. Za několik týdnů byla většina Turecka kompletně osvobozena, podepsáno příměří a zrušeno Osmanské impérium. V roce 1923 podepsala národní vláda Lausannskou smlouvu s Velkou Británií, Řeckem, Itálií a jinými zeměmi a Ankara se tak stala hlavním městem nového Tureckého státu. 29. října byla vyhlášena republika a Mustafa Kemal Paša Atatürk byl zvolen jejím prezidentem. Podařilo se mu provést mnoho reforem a Turecko dodnes staví na jeho odkazu. Viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Kemal_Atat%C3%BCrk 18 Dohoda, Entente, název dohody uzavřené v letech 1904-1907 mezi Velkou Británií, Francíí a carským Ruskem. 16
7
v průměru 52 obyvatel/km2. Nejhustěji jsou osídleny západní pobřežní oblasti. Nejdůležitějšími městy jsou Istanbul s deseti miliony obyvatel, hlavní město Ankara se čtyřmi miliony obyvatel a Izmir se dvěma miliony obyvatel. Úředním jazykem je turečtina. Státním zřízením
je parlamentní demokracie, prezidentem Ahmet Necdet Sezer19 zvolený Národním shromážděním na období sedmi let a premiérem Recep Tayyip Erdogan. Národnostní složení je z 80 % Turkové a z 20 % Kurdové. Z náboženství převažuje islám ve více jak 99 %, zbytek jsou
křesťané a židé. Podle Atatőrkova zákona z roku 1926 byla oddělena státní moc od náboženské a ve stejném roce ženy již nemusely zahalovat obličeje a mohly se začít oblékat podle ev-
ropského stylu. Islámské náboženské právo bylo nahrazeno evropským právním systémem.20 Ačkoliv se dnes mnozí Turci chovají jako Zápaďané, ctí morální a duchovní hodnoty svého náboženství a dodržují mnohé zvyky, především v průběhu Ramadánu, svatého měsíce půstu.21 1.2
Turecko: přistupující země EU Turecko, ve své touze být součástí Západu, spatřuje v plném členství v EU svůj cíl, kte-
rého by jednoho dne rádo dosáhlo. Hnacím motorem je pro něho posílení ekonomiky a politiky, jak je to ustanoveno v zakládacích listinách EU.
Turecko se prostřednictvím svých představitelů považuje za velkou a významnou zemi a
jak se zdá, tak politické špičky této země špatně nesou příkazy ze strany EU. To, v čem EU
spatřuje jen malý krůček plnit Kodaňská kritéria,22 považuje Turecko za velký ústupek, jak je
tomu například v povolení několika hodin vysílání státního rozhlasu v kurdštině. Turecko se považuje za velkou a významnou zemi a nechce být srovnáváno s malými postkomunistický-
mi zeměmi. Jak ministr zahraničí Ismail Cem rád zdůrazňuje: „Pro Turecko není vstup do
Unie žádnou posedlostí“.23 V Turecku bývá Evropská unie často podezírána z falešných
úmyslů a z toho, že používá dvojí metr a že pro každého neplatí stejná pravidla. Představite-
lům Turecka se také nelíbí, že Turecko „diskriminují“ kvůli jeho odlišné, muslimské kultuře. Turečtí euroskeptikové se také vyjadřují o tom, že blahobyt a demokracie v USA a v EU stojí
Ve funkci od května roku 2000. Zdrojem k této podkapitole jsou informace dostupné z www.turecko.cz: Obecné informace o Turecku a www.e-turecko.cz 21 Kolektiv autorů: Východní středomoří – Kypr, Malta, Řecko, Turecko (turistický průvodce). Praha 2001, s. 157 22 Viz. 2 Vztahy mezi EU a Tureckem 23 http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=533 19 20
8
na vykořisťování třetích zemí a zaměstnavatelé v západních zemích společně vykořisťují zbytek světa.
Vnitropolitická změna ohledně postoje k EU, přišla nečekaně z vládní strany Strany
spravedlnosti a pokroku (AKP) v čele s předsedou Recepem Tayyipem Erdoganem, kdy se
po volbách v listopadu 2002 stala vedoucí politickou stranou v Turecku a prosadila v parlamentu reformy, které měly za cíl přiblížit Turecko k fungování v EU. Bývá označová-
na islamistickou stranou, ačkoliv se prezentuje jako středo-pravicová, proevropská, nábožen-
sky umírněná strana. Erdogan si uvědomil, že islamistická rétorika by mohla špatně zafungovat u oslovování nerozhodných voličů, kterých bývá v Turecku okolo 65 % a založil stranu,
která se od islamistických tradic distancovala. Později Erdogan učinil ze vstupu Turecka do EU nejdůležitější bod programu jeho strany. Napomohly mu i vnější okolnosti jako hospodář-
ská pomoc EU nabídnutá Turecku po zemětřesení v srpnu 1999, po kterých se veřejnost začala o vstup do EU zajímat také a tato otázka přestala být řešena jen uvnitř politických stran.
Většina tureckých politických stran vyjadřuje k členství v Unii kladný vztah, podpora vstupu je u obyvatel kolem 75 %.
Návrhy politických stran některých států na vytvoření privilegovaného partnerství, na-
místo plného členství, které by podle jejich slov EU zničilo, nenachází v Turecku kladou odezvu. Na jednáních s EU dal turecký premiér Erdogan najevo, že si přeje plné a rovnoprávné
členství své země. Pokud by Turecko vstoupilo do EU, stalo by se již kolem roku 2040 nejpočetnější zemí v EU. Skutečnost, že je to takřka čistě muslimská země s jiným kulturní odka-
zem, může v okolních i všech dalších zemích EU vyvolávat obavy. Vstupní rozhovory jsou
tedy procesem s otevřeným koncem a jejich výsledek nelze předem odhadnout. To si uvědomuje i Turecko, i když věří, že vše dopadne v jeho prospěch.24
Nejznámější turecký spisovatel současnosti, nejprodávanější literární autor a jeden z
kandidátů na udělení Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk předpovídá, že se jeho země
nakonec zastaví na prahu Unie a on sám toto vidí jako lepší řešení problému: „Turecko se stá-
le pohybuje směrem k Evropě, je stále více pozápadňováno. Ale ke splynutí nedojde. Zůstaneme někde mezi. Tureckým stylem je neustálá změna. To je náš osud, naše turecká cesta“.
Turecko ukončilo 24. ledna 2006 soudní proces se spisovatelem Orhanem Pamukem,
obviněným z urážky turecké identity. Proces kritizovaly evropské instituce jako omezování
svobody projevu. Soudní proces proti Pamukovi vznikl na základě rozhovoru pro švýcarské
noviny, ve kterém řekl, že: „V této zemi byl zavražděný milion Arménů a 30 000 Kurdů, ale 24
LANĚ, Tomáš: Spíš partner než kandidát-Turecko a Evropská unie, 2002. Dostupné z www.europeum.org
9
nikdo kromě mě se neodvažuje o tom mluvit“. Pamuk byl posléze obžalován z „urážky turectví“ a hrozil mu trest odnětí svobody až na tři roky. Případ byl krátce na to v prosinci odročen
a zodpovědnost za něho přešla na vládu. Turecké Ministerstvo spravedlnosti odmítlo vydat
rozhodnutí o tom, jestli je případ v souladu s novým trestním zákoníkem, schváleným v době, kdy se Turecko připravovalo na začátek přístupových jednání s EU, případ byl údajně uzavřen soudem v Istanbulu.25
Tento proces je krokem, který by byl v Evropské unii nemyslitelný. V EU je nepředsta-
vitelné, aby byl spisovatel souzený za to, že řekl pravdu o minulosti. Celá kauza může být brána jako test důvěryhodnosti tureckých reforem, ke kterým se Turecko zavázalo.
Turecko se po téměř dvaceti letech, kdy si podalo oficiální přihlášku do EU26 dočkalo a
3. října 2005 započaly přístupové rozhovory s Tureckou republikou ohledně jejího vstupu do Evropské unie. I přesto, že většina obyvatel Evropy si Turecko v EU nepřeje, politikové většiny zemí současné EU dávají jasně najevo, že Ankaru v Evropské unii chtějí. A za svým ná-
zorem si stojí i navzdory tomu, že Turecko nevyhovuje v mnoha bodech, kvůli kterým měly
státy z poslední vlny rozšíření problémy s orgány Evropské unie. Kolem vstupu Turecka do EU toho bylo vyřčeno již mnoho a proto si teď můžeme uvést některé body pro a proti vstupu Turecka do EU. 1.3
Důvody pro vstup Turecka do EU
Poloha Turecka
Turecko by svou strategickou polohou mezi Balkánem, Blízkým východem a střední
Asií mohlo posílit vliv EU v Černomořském regionu a na Kavkazu. Evropa je závislá na dodávkách energie z Ruska, které využívá své energetické bohatství jako zahraničněpolitický
nástroj. Velké zdroje energie leží v oblasti Kaspického moře. Turecko je jedinou možností,
jak se k tomuto bohatství dostat a jak se zároveň vyhnout Rusku. Turecko je rovněž klíčovou trasou pro dopravu ropy a plynu z nalezišť na Středním východě.27
EU jako společenství
Evropa je zeměpisný pojem, kdežto Evropská unie je název společenství. Členy EU mo-
hou být státy, jejichž území neleží jen v Evropě. Podobně jako členy NATO nejsou jen státy, Dostupné z článků převzatých z www.ihned.cz: Proces se spisovatelem prověří turecký zájem na dodržování evropských hodnot, http://www4.euroskop.cz/index.php?p=e12000_d&article[id]=17421500 a www.novinky.cz 26 Tehdy ještě do ES. 27 http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=ihned-detail&c-id=18390680&id=5570 25
10
které leží v severním Atlantiku (včetně ČR). Je tedy v pravomoci členů EU, koho do svého
společenství přijmou a koho ne, tak jako bylo zcela v pravomoci členů NATO vzít do svého
společenství Českou republiku. Samozřejmě za předpokladu, že země splňuje stanovené podmínky.28
Členství Turecka v NATO
Turecko má druhou největší armádu v NATO,29 která by posílila roli EU ve světové po-
litice a kapacity EBOP.30 Má také strategickou polohu z armádního hlediska. Islám
Turecko jako muslimská země, by mohla pomoci v EU vytvořit most mezi křesťanskou
a islámskou civilizací, šířit normy demokracie a lidských práv, které EU představuje, do konfliktních oblastí. Ekonomika
Turecko má jednu z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik v Evropě, turecký HDP roste
průměrně o více než čtyři procenta ročně. Po vstupu do EU a přijetí legislativy Evropské unie by Turecko bylo stabilnějším investičním prostředím. Obyvatelstvo
Přirozený přírůstek obyvatelstva se v Turecku pohybuje kolem 14 % ročně a to by moh-
lo pomoci řešit nepříznivé demografické tendence v Evropě a také otázky spojené s penzijními systémy členských zemí Evropské unie. Proměny EU
Rozšiřování EU je proces, který neustále pokračuje. Všechny země, které se chtějí stát
členem Evropské unie, by měly být posuzovány na základě svých zásluh a přínosů. A ani
v tomto případě není Turecko výjimkou. Již dnes je jasné, že Turecko nevstoupí do EU před rokem 2015. V té době bude jiná jak Evropská unie, tak Turecko samotné.31 1.4
Důvody proti vstupu Turecka do EU
Poloha Turecka
Tento důvod je asi nejméně závažný ze všech níže uvedených. Turecko do Evropy patří
geograficky jen svou nepatrnou částí, ale hlavně nesdílí ani společné hodnoty, které se doteď http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/clanky/2004/12/40863_11_13_0.html 800 000 vojáků 30 Evropská bezpečnostní a obranná politika. 31 Informace k podkapitole dostupné z http://www.euractiv.cz/?a=link_sek&sid=72&pid=72 28
29
11
u všech přistupujících zemí předpokládaly. To, že Turecko není součástí Evropy, je pravda,
pokud se na Evropu díváme očima kartografů 19. století. Ale z jejich pohledu nebyl součástí
Evropy ani Kypr. Když EU přijala Kypr, ztrácí geografický argument smysl.32
Islám
V případě přijetí Turecka do EU hrozí nebezpečí, že by se Turecko stalo hlavní základ-
nou islamistických teroristů v Evropě. Nemůžeme se spoléhat na to, že turecká vláda zamezí
přílivu radikálů do Evropy, postaví se proti nim a začne proti nim bojovat. Přijetí Turecka by
také znamenalo posunutí hranic EU až k Iráku a celá Evropa by se tak dostala do bezprostřední blízkosti rizikových hranic s islámskými zeměmi. Vstup do EU by pro Turecko znamenal i
platnost tzv. Schengenské dohody.33 Nedá se předpokládat, že by turecké hranice s Irákem by-
ly výrazně chráněny a hlídány a tak by potenciálním teroristům stačilo jen překročit turecké
hranice a jejich volnému pohybu po Evropě by pak nedokázalo nic zabránit.34 Obyvatelstvo
V Evropské unii v dnešní době žijí asi 3 miliony tureckých přistěhovalců, zvláště v Ně-
mecku, Francii a Nizozemí. Začlenění těchto imigrantů do života v těchto i jiných zemích je spojeno se značnými a obtížně řešitelnými problémy, vycházejícími právě z kulturních odliš-
ností. Lze očekávat další příliv tureckých přistěhovalců, z důvodu migrace tureckého obyva-
telstva. Turecko se vyznačuje poměrně vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva. Pro srovnání uveďme, že v roce 1992 mělo Turecko 58 milionů obyvatel, dnes má již asi 72 mili-
onů obyvatel. V případě, že do Unie vstoupí v časovém horizontu 15 let, bude nejlidnatější
zemí EU. Vzhledem k tomu, že ústavní smlouva činí počet obyvatel dané země jedno ze stěžejních kritérií pro výpočet zastoupení v Evropském parlamentu, má nejlidnatější stát nejsil-
nější zastoupení. Tím by nastala paradoxní situace, protože tou zemí by bylo právě Turecko. Stát ležící z více jak 90% v Asii, bez jakékoli zkušenosti s fungováním EU, by se stal jejím nejvlivnějším státem.35
Ekonomika
Vstup Turecka do EU by mohl znamenat obrovskou zátěž pro hospodářství celé Evropy.
Rozlohou je Turecko velké asi jako dva největší státy EU, Německo a Francie, dohromady. Z
geografického úhlu pohledu fakticky není evropským státem, neboť pouze 3 % jeho území a
11 % populace se nachází na území Evropy. Podle odhadů OSN by mělo Turecko v roce 2015 http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=ihned-detail&c-id=18390680&id=5570 Náplní Schengenské dohody je hlavně to, aby zabraňovala pronikání organizovaného zločinu na území Unie a aby bránila nekontrolovatelnému přílivu přistěhovalců. 34 PLACHTA, Lukáš: Proč musí Turecko vstoupit do EU?. Dostupné z www.euroskop.cz 35 http://www.skaloud.net/index.php3?act=stanoviska&display=1138 32
33
12
mít 82 milionů obyvatel, což znamená, že v roce 2025 by Turci tvořili 15,5 % veškeré populace EU. HDP Turecka na hlavu však v roce 2003 činil pouze 29 % průměru EU a Turecko se tak ocitá za Rumunskem a Bulharskem. Podle aktuálních statistik je Turecko největším dluž-
níkem Mezinárodního měnového fondu. Oficiálně udávaná míra nezaměstnanosti dosahuje 30 %. V ekonomickém rozvoji jednotlivých tureckých regionů existují velké rozdíly. Na severu
země, ve Východní Anatólii, je HDP na úrovni 28 % tureckého průměru, zatímco oblast Marmara a Istanbul průměr překračují o více než polovinu. V zemědělství je zaměstnána více než třetina veškeré turecké pracovní síly. Kromě toho se turecký trh skládá z malých a středních
podniků. Po vstupu do EU by pravděpodobně většina zkrachovala kvůli neschopnosti splnit přísné požadavky EU. Důsledkem toho by byla obrovská zadluženost.36 Problém lidských práv
V oblasti ochrany lidských práv a práv menšin zůstává situace navzdory určitému po-
kroku stále smíšená. Ačkoliv byla přijata řada legislativních změn, Turecko patří podle řady mezinárodních organizací 37 k zemím, kde dochází k porušování lidských práv, rovnosti mezi
mužem a ženou a k diskriminaci národnostních menšin. Dochází bohužel také k týrání vězňů
a k nedůstojnému zacházení se ženami. Pokud jde o boj proti mučení a špatnému zacházení,
vstoupily v platnost další právní předpisy a počet takových případů se snižuje. Přesto zůstávají tyto zprávy časté a osoby, které se těchto zločinů dopouštějí, často nejsou potrestány.38 Kypr
Členství v EU předpokládá, že daný stát přistupuje do tohoto spolku s určitou pokorou a
uznáním ostatních členských států. Turecko má zájem na vstup do EU a přitom nehodlá uznat
Kypr. Turecko nedávno podepsalo protokol, jímž se rozšiřuje celní unie na deset nových čle-
nů. Ankara ale k dokumentu připojila prohlášení, podle něhož to neznamená uznání Kyperské republiky, tedy vlády řecké části ostrova. Neustálé odmítání ze strany Turecka uznat legitimní
a suverénní stát Evropské unie by mohlo být nakonec důvodem k nepřijetí Turecka do EU. Přístup tureckých politiků
Z projevů premiéra Erdogana, se dá vyčíst jistá arogance a neseriózní postoj. Turecký
premiér prohlásil, že: „Turecko již nepřijme žádné další podmínky pro vstup do Unie“. Vypadá to, jako by představitelé Turecka čekali, že se Evropa přizpůsobí jim. Premiér Recep TayyKADLECOVÁ, Adéla: Turecko na cestě do EU: proces s otevřeným koncem, článek je dostupný na internetových stránkách Centra pro studium demokracie a kultury, www.cdk.cz 37 Jde o organizace jako Human Rights Watch nebo Turkish human rights, které obdržela v prvních šesti měsících roku 2004 700 stížností ohledně týrání. Viz. http://www.turkishdailynews.com.tr/archives.php?id=37708 38 http://ec.europa.eu/comm/enlargement/report_2005/pdf/package_v/com_561_final_cs_strategy_paper.pdf 36
13
ip Erdogan mimo jiné prohlásil na obranu své muslimské země: „Doufám že Evropa dokáže, že není křesťanským klubem“.39 Tyto výroky premiéra Erdogana nehrají zrovna ve prospěch Turecka.
Financování vstupu Turecka do EU
Velké finanční problémy jsou spojené již s deseti nově přijatými zeměmi v roce 2004 a
tak není úplně vyřešeno financování tureckého vstupu do EU. Pokud by bylo Turecko přijato v časovém horizontu 10-15 let, stalo by se to, že by se součástí Evropy stalo 82 milionů Turků s pomalu sílící národní ekonomikou. V případě, že by mělo být s Tureckem zacházeno, stejně jako s deseti členskými zeměmi, nově přijatými v květnu 2004, pak by se po vstupu Turecka do EU podle některých odhadů vyšplhaly roční finanční dotace pro tuto zemi do výše 40 miliard EUR.40
Jak můžeme vidět, některé body jsou zahrnuty jak v argumentech pro přijetí, tak
v argumentech proti přijetí Turecka do EU. To značí nejednoznačnost, jak s danými otázkami
zacházet a politiky EU čeká to, že se budou muset přiklonit na jednu či druhou stranu u každého sporného bodu.
39 40
http://www.turkishdailynews.com.tr/archives.php?id=3779 Informace ke kapitole dostupné z http://home.graffiti.net/budoucnost-evropy:graffiti.net/argumenty.htm
14
2 Vztahy mezi EU a Tureckem V roce 1923 vznikla moderní Turecká republika, která od svého založení prošla velkou
proměnou. Byla zakládajícím členem OSN a od roku 1952 členskou zemí NATO, Rady Ev-
ropy (1949) a OECD41 (1961). Součástí evropských institucí se Turecko snaží stát téměř 47 let. V roce 1999 Evropská unie formálně přiznala Turecku status kandidátské země s podmín-
kou, že splní tzv. kodaňská kritéria, kdy v červnu 1993 uznala Evropská rada na svém zasedání v Kodani právo zemí střední a východní Evropy vstoupit do Evropské unie po splnění tří kritérií:
− politického: stabilní instituce podporující demokracii, právní stát, ochrana lidských práv a respektování menšin
− hospodářského: fungující tržní hospodářství
− zavádění acquis42: věrnost politickým, hospodářským a měnovým cílům Unie43
Tato vstupní kritéria byla potvrzena v prosinci roku 1995 na zasedání Evropské rady v
Madridu, která zdůraznila přizpůsobení v jednotlivých kandidátských zemích tak, aby byly
vytvořeny podmínky pro postupné a bezproblémové začlenění do EU. Přesto si Unie vyhrazuje právo rozhodnout, kdy a za jakých podmínek bude připravena přijmout nové členy.44 2.1
Politický profil Turecka
Turecko je parlamentní republikou. Je ustanovena Ústavou, ratifikovanou 7. listopadu
1982, která byla poté ještě několikrát upravena. Je demokratickou zemí s oddělenou mocí vý-
konnou, zákonodárnou a soudní. Výkonnou moc představuje prezident, volený Národním
shromážděním na sedm let. Dále premiér a Rada ministrů. Prezident nemusí být členem parlamentu a jeho úloha je spíše reprezentativní. Naopak, premiér i členové Rady musejí být zároveň členové parlamentu. Premiér, také volen Národním shromážděním, si vybírá své zá-
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, mezi jejíž hlavní cíle patří zvyšování životní úrovně členských zemí, za předpokladu udržení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i kandidátských zemí a rozvoj světového obchodu v souladu s mezinárodními závazky. Viz. http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/meo_oecd.html 42 Právo, pravidla. Francouzský pojem acquis communautaire označuje současný stav evropského práva. 43 http://www.evropska-unie.cz/cz/glossary/term.asp?id=182 44 http://www.euractiv.cz/?a=link_sek&sid=72&pid=72 41
15
stupce do Rady. Zákonodárnou moc reprezentuje Národní shromáždění.45 Jde o jednokomorový parlament s 550 zástupci všech 81 tureckých provincií, volených na pět let.
Národní shromáždění volí prezidenta i premiéra. Zastoupení parlamentních stran je pro-
porční s 10 procentním prahem pro vstup. Moc soudní v Turecku je vysoce strukturovaná s Ústavním soudem jako nejvyšší instancí. Formálně není žádné organizace, jednotlivce či in-
stituce, které by mohly zasáhnout či neuposlechnout jeho rozhodnutí. V minulosti však opa-
kovaně do ústavního pořádku zasahovala armáda, pokud cítila, že vláda nerespektovala ústavu. Turecko také respektuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze Štrasburku.
Všechny politické strany v Turecku musí dodržovat odkaz prvního prezidenta a zaklada-
tele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatőrka. Politická scéna v Turecku je nestabilní.
Při posledních volbách do Národního shromáždění v listopadu 2002 překročily 10 % hranici pouze dvě strany. A to strana AKP46 a potom opoziční strana CHP.47
Jako další politické strany podle pořadí z posledních voleb můžeme okrajově uvést
Stranu správné cesty48 a jako poslední Stranu národní akce,49 která vystupuje proti EU a minoritám, zejména Kurdům a Arménům.50 Podle zprávy o pokroku, zveřejněné na konci roku
2005 se v Turecku zpomalil postup politických reforem,51 které jsou pro vstup Turecka do EU nezbytné.52
2.2
Ekonomický profil Turecka Za posledních dvacet let prošla turecká ekonomika mnohými změnami. Od počátku
osmdesátých let začala vláda zavádět tržní reformy, podporovat soukromé podnikání a priva-
V turečtině Turkiye Buyuk Millet Meclisi Vládní Strana Spravedlnosti a pokroku , Adalet ve Kalkmma Partisi, AKP, se ziskem 34,3 %, 363 mandátů, která vznikla teprve v srpnu 2001. Založili ji členové původně ultra konzervativní strany Refah Partisi, která byla zakázaná a rozpuštěná v roce 1996. AKP se sama prezentuje jako středopravicová, proevropská, nábožensky umírněná strana, nicméně bývá označována jako strana islamistická. Jejím předsedou je Recep Tayyip Erdogan, který je současně tureckým premiérem. Viz. www.euroskop.cz: Politický systém a politické strany v Turecku 47 Republikánská lidová strana, Cumhuriyet Halk Partisi, CHP, která získala 19,4 %, 174 mandátů. Tato strana podporuje členství Turecka v EU. To, že AKP zastává proevropský postoj, tlačí CHP spíše k nacionalismu. Vyznačuje se, jako strana vnitřně nejednotná, sociálně demokratického typu. Viz. www.euroskop.cz: Politický systém a politické strany v Turecku 48 Dogru Yol Partisi, DYP), založenou v roce 1983, kterou volilo 9,55 % občanů a z které pocházela i první turecká premiérka Tansu Çiller. Viz. www.euroskop.cz: Politický systém a politické strany v Turecku 49 Milliyetçi Hareket Partisi, MHP, která je ultrapravicovou stranou a není zastoupena v parlamentu. 50 Z dostupných informací serverů www.euroskop.cz: Politický systém a politické strany v Turecku a www.europa.eu.int 51 http://ec.europa.eu/comm/enlargement/report_2005/pdf/package_v/com_561_final_cs_strategy_paper.pdf 52 http://www.euractiv.cz/cl/69/2103/Turecko-dostalo-status-fungujici-trzni-ekonomiky a http://www.euractiv.cz/?a=link_sek&sid=72&pid=72 45 46
16
tizaci neprosperujících státních společností53 a dotovaného zemědělství. Představitelé Turecka
začali úspěšně spolupracovat s Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, moder-
nizovali sociální systém. Byla schválena legislativa, která zprůhledňuje podnikání zahranič-
ních investorů. Ekonomika však i po těchto krocích zůstávala nestabilní a každý růst HDP střídal hluboký propad.54 Současná situace vypadá lépe. Od počátku vlády AKP a premiéra Erdogana, roste HDP rychleji, inflace i nezaměstnanost klesají, rostou i reálné mzdy a
zahraniční obchod. Turecko zůstává nadále láká zahraniční investory i turisty. K 1. lednu 2005 začala v Turecku platit Nová turecká lira, která je ke staré v poměru 1:1 000 000.
V turecké ekonomice se ale přece jen stále nachází slabá místa, což je především
v důsledku toho, že růst HDP je závislý na půjčkách od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Ekonomiku také ovlivňuje vývoj na Blízkém a Středním východě.
Asi 30 % HDP se vytváří v oblastech kolem Istanbulu a Ankary, kde jsou příjmy až
šestkrát vyšší než na východě Turecka. Turecko ještě podstupuje přechod od zemědělsky za-
měřené ekonomiky k ekonomice orientované na služby, ačkoli podíl zaměstnanosti v oblasti zemědělství dosahuje 40 %. Turecko je s EU spjato hospodářsky již nyní. Je členem celní unie EU od roku 1995, což zvýšilo objem trhu mezi Tureckem a členskými státy EU. Hlavními
produkty dováženými do Turecka z EU jsou automobilové produkty, chemikálie, železo a ocel. Naopak produkty vyváženými z Turecka na území EU jsou textil a oblečení, stroje a přepravní zařízení.
Kdyby Turecko vstoupilo do Unie dnes, a ne až za deset až patnáct let, jak se předpo-
kládá, bylo by jejím nejchudším členem. Průměrný příjem v zemi tvoří jen 28 % průměrného
příjmu ve stávající EU. Největší změny se dají pozorovat na zahraničních investicích. Od roku 2003 investice prudce stoupají. Vláda navíc vylepšila podmínky pro zakládání firem se zahra-
ničním kapitálem. Evropská komise již klasifikovala Turecko jako zemi s vyspělou tržní ekonomikou,55 což má přivést další investory.56
Erdoganova vláda prodala ropného giganta Tupras i společnost Turk Telekom Bylo tomu tak v letech 1994, 1999 a 2001. 55 http://ec.europa.eu/comm/enlargement/report_2005/pdf/package_v/com_561_final_cs_strategy_paper.pdf 56 Informace dostupné z www.euroskop.cz: Ekonomická situace a www.europa.eu.int 53
54
17
2.3
Cesta Turecka do EU − V červenci 1959 Turecko požádalo o přidružení k EHS.57
− 2. září 1963 byla uzavřena Asociační dohoda Turecka s EHS a byl podepsán první finanční protokol.
− V listopadu 1970 byl podepsán dodatečný a druhý finanční protokol k Asociační dohodě v Bruselu.
− V lednu 1973 vstupuje dodatečný protokol v platnost a stanovuje fungování celní unie.
− V červenci 1974 se odehrála turecká invaze na Kypr.
− 12. září 1980 nastal vojenský převrat v Turecku. Asociační dohoda byla „zmrazená" až do září 1986.
− 14. dubna 1987 požádalo Turecko o členství v ES.
− 18. prosince 1989 zamítla Evropská komise odmítla žádost Turecka o členství v ES. Oficiálním důvodem bylo neplnění politických a ekonomických kritérií, dále pak porušování lidských práv v Turecku a spor o Kypr.
− 10.–11. prosince 1991 Evropská rada schvaluje v Maastrichtu Smlouvu o Evropské unii.
− 21.–22. června 1993 Kodaňský summit rozhoduje o rozšíření o země střední a východní Evropy a určuje vstupní kritéria, tzv. Kodaňská kritéria.
− 1. listopadu 1993 vstupuje v platnost Maastrichtská smlouva a vzniká Evropská unie namísto Evropského společenství.
− 6. března 1995 byla podepsána dohoda o celní unii mezi Tureckem a EU, která stoupila v platnost 1. ledna 1996.
− V termínu 12.–13. prosince 1997 proběhl summit EU v Lucemburku, po kterém nebylo Turecko zařazeno mezi země, s nimiž se Unie rozhodla zahájit vstupní rozhovory.
− 10. prosince 1999 na summitu EU v Helsinkách byl přiznán Turecku status kandidátské země.
− V dubnu 2001 schválila Rada EU tzv. přístupové partnerství mezi EU a Tureckem a
turecká vláda zároveň přijala tzv. turecký národní program, který by prolínal turecký právní systém s právním systémem EU.
− 3. srpna 2002 turecký parlament schválil reformy, mezi kterými byl i zákaz trestu smrti a další práva platná pro kurdskou menšinu.
57
Evropské hospodářské společenství
18
− 12. prosince 2002 na summitu EU v Kodani se představitelé členských zemí dohodli, že v prosinci 2004 EU rozhodne, zda a jestli vůbec zahájí vstupní rozhovory s Tureckem.
− 16. dubna 2003 zahájení Evropské konference EU s třinácti kandidátskými zeměmi, včetně Turecka.58
− 30. července 2003 schválil turecký parlament zákon omezující vojenskou moc v zemi.
− V dubnu 2004 Rada Evropy ukončila monitorování Turecka.
− 26. září 2004 turecký parlament schválil reformu trestního zákona, který vstoupil v platnost 1. června 2005.
− 17. prosince 2004 se Evropská rada rozhodla zahájit vstupní rozhovory s Tureckem 3. října 2005, za předpokladu, že do té doby Turecko uzná řeckou Kyperskou republiku a zavede šest klíčových právních předpisů.
− 23. května 2005 Turecko jmenovalo ministra hospodářství Aliho Babacana hlavním vyjednávačem s EU.
− 29. června 2005 Evropská s Tureckem.
komise zveřejnila přísný návrh vyjednávacího rámce
− 29. července 2005 podepsalo Turecko protokol, jímž rozšířilo dohodu o celní unii s
EU na deset nových členů. Připojilo k němu ale prohlášení, že podpis neznamená uznání Kypru.
− 22. září 2005 se členské země EU shodly na požadavku, aby Turecko, co nejrychleji uznalo Kypr.
− 3. října 2005 poté, co se ministři zahraničí členských zemí obtížně dohodli na vyjednávacím rámci, EU otevřela přístupové rozhovory s Tureckem.
− 4. října 2005 Komise zahájila prověřování Turecka, které by mělo trvat asi jeden rok.
− 9. listopadu 2005 Komise zveřejnila další zprávu o pokroku Turecka a o funkci tržní
ekonomiky. Bylo ale kritizováno zpomalení tempa u politických reforem, zejména pokud jde o svobodu projevu, náboženská práva, práva menšin a žen, i když jisté pozitivní výsledky se dají pozorovat.59
− 1. ledna 2006 přebírá předsednictví EU Rakousko, kde je nejnižší míra podpory veřejnosti tureckému členství 60 (20 %).61
ČERNOCH, Pavel: Cesta do EU. Praha 2003 http://ec.europa.eu/comm/enlargement/report_2005/pdf/package_v/com_561_final_cs_strategy_paper.pdf 60 http://www.euractiv.cz/cl/2/1723/O_zahajeni_vstupnich_rozhovoru_s_Tureckem_neni_stale_rozhodnuto 58
59
19
2.4
Prověřování Turecka Turecko se momentálně nachází ve fázi prověřování, které předchází přístupovým jed-
náním. V rámci tohoto procesu Evropská komise od 21. října 2005 mapuje legislativu Turecka a hledá problematická místa, na která se bude muset zaměřit v dalších jednáních. Celkem
by mělo trvat deset až jedenáct měsíců, ale proto, že v Turecku probíhá proces podobný prověřování v souvislosti s celní unií už od roku 2000, se tak očekává, že v některých oblastech proběhne velmi rychle.
Samotné prověřování se skládá ze dvou částí. První, tzv. analytické prověřování, kdy
členové Evropské komise budou nejprve informovat turecký vyjednávací tým o existující unijní legislativě v daných oblastech. V druhé části musí Turecko předložit úpravy zákonů a vyjednávací týmy obou zemí se musí domluvit, které kroky již byly splněny a navrhnout, jaký
bude další postup. Když Komise zjistí, že Turecko splňuje legislativní požadavky v dané oblasti v potřebné míře, navrhne otevření vyjednávací kapitoly.
Postupně se tak projedná všech 35 kapitol a s největší pravděpodobností se začne s těmi
složitějšími, aby se nezdálo, že přístupová jednání probíhají zcela bez problémů. Každá
z kapitol se může také dočasně uzavřít. Když je ale kapitola jednou dočasně uzavřena, může být kdykoli znovuotevřena k dalšímu projednání. Projednáním všech kapitol, Komise považu-
je v dané oblasti splnění všech norem a uzná kandidátskou zemi způsobilou ke vstupu. Závě-
rečné uzavření všech 35 kapitol musí potom odsouhlasit všechny členské země na Evropské radě, což je summit nejvyšších představitelů členských zemí.62 2.5
Smluvní vztahy a hlavní kroky vůči EU Turecko dlouho udržovalo styk s projektem Evropské integrace. Ten vytvořil také jeho
první žádost o připojení k Evropskému hospodářskému společenství 63 v červenci 1959. Ode-
zva tohoto společenství na jeho první přihlášku měla navrhovat vytvoření vztahu mezi ním a
Tureckem, do té doby, dokud okolnosti nedovolí přistoupení Turecka. Toto sdružení vstoupilo
v platnost podpisem Asociační dohody s Tureckem v září 1963. Tato dohoda počítala
s postupným ustanovením celní unie, která by obě strany sblížila v ekonomických a obchod-
ních otázkách. Asociační dohoda byla doplněna dalším protokolem podepsaným v listopadu Informace k podkapitole dostupné z http://www.euractiv.cz/?a=link_sek&sid=72&pid=72 Zdroj podkapitoly: tamtéž 63 Dále jen EHS 61
62
20
1970, který vyložil návrh pro zrušení tarifů a kvót na oběh zboží mezi Tureckem a EHS. Došlo k přechodnému zmrazení vztahů mezi Tureckem a EHS jako výsledek vojenské intervence ve vládě v roce 1980. Následovaly parlamentní volby 1983, došlo k obnovení vztahů a Tu-
recko požádalo o plné členství v ES v roce 1987. Názor Evropské komise na členství Turecka
v ES, podpořený Evropskou radou v únoru 1990, potvrdil způsobilost Turecka pro členství, přesto ale odložil důkladnou analýzu jeho žádosti až do vzniku více příznivého prostředí.
Obchodní trh mezi Tureckem a EU je klíčovým faktorem ve vztazích mezi EU a Turec-
kem. Celní unie mezi oběma zeměmi byla založená v roce 1995. Od té doby se Evropská unie
podílela na tureckém zahraničním obchodu, který pokračoval v nárůstu objemu, až dosáhl
postu sedmého největšího obchodního partnera EU z devátého největšího v roce 1990. Dnes je také třináctým největším vývozcem do EU.
Na zasedání Evropské rady v Helsinkách v prosinci 1999, bylo Turecko oficiálně uzná-
no za kandidátskou zemi se stejným základem jako mají jiné kandidátské státy. To ohlásilo
začátek předvstupních rozhovorů pro Turecko, návrhem stimulovat a podporovat jeho reformační proces přes finanční pomoc a jiné formy spolupráce. Turecko také sestavilo národní plán pro přijetí acquis, který byl navržený vládou pro harmonizaci jeho legislativy. Revidova-
né přístupové partnerství bylo schválené Evropskou radou v květnu 2003. Smysl přístupového partnerství má pomoci tureckým úřadům v jejich úsilí splnit vstupní kritéria, s určitým důrazem na politická kritéria. Revidovaný národní program pro přijetí acquis byl přijat v červenci
2003. 17. prosince 2004 Evropská rada stanovila perspektivu pro otevření přístupových rozhovorů s Tureckem. Po otevření jednání Evropskou komisí se předpokládalo vytvoření dokumentu o přístupovém partnerství, který měl definovat oblasti, ve kterých by mělo Turecko udělat pokroky.
Byl vytyčen postup přístupových rozhovorů, který vstoupil v platnost 3. října na mezi-
vládní konferenci EU a Turecka. Souběžně se zahájením přístupových rozhovorů bylo započato i tzv. prověřování, které tvoří první stadium přístupu.64 2.6
Podpora Turecka ze strany EU Zasedání Evropské rady z prosince 2001 rozhodlo, že Turecko bude přijímat předvstup-
ní finanční podporu vyhrazenou k pomoci splnit kritéria pro členství v Evropské unii. Turecko
64
Informace jsou dostupné z www.europa.eu.int: Contractual relations and the main steps towards the EU
21
v současné době finančně podporuje program MEDA.65 Předvstupní podpora EU poskytuje
pomoc pro budování institucí, vklady pro posílení regulační infrastruktury, potřebnou k zajišťování shody s acquis a investice v oblasti ekonomické a sociální provázanosti. Kolem
jedné miliardy EUR bylo v Turecku použito k financování projektů provedených mezi roky
1996 a 2004 včetně. Rozpočet pro rok 2005 byl 300 milionů EUR a pro rok 2006 500 milionů EUR.
Od roku 2007 bude Turecko spolu s ostatními kandidátskými zeměmi příjemcem pro-
gramu IPA.66 Očekávaný roční rozpočet pro kandidátské země v letech 2007–2013 bude činit
více než jednu miliardu EUR. Prioritami pro poskytnutí finančních prostředků Turecku je podpora realizace Kodaňských kritérií, včetně přesně stanovených předmětů ve věci práva, svobody a ochrany, podpory ekonomické a společenské soudržnosti tím, že se zaměří na nej-
chudší oblasti Turecka, podporu realizace acquis, týkající se celní unie, vnitřního trhu, země-
dělství, životních podmínek a podpory politického a společenského dialogu mezi EU a Tureckem.
Celkově je dopad pomoci EU Turecku stále více pozitivní. EU poskytuje významné pro-
středky v řadě důležitých oblastí jako základní vzdělání, školení, infrastruktury životního pro-
středí a ekonomických úprav. Zemi podporuje také Evropská investiční banka, která Turecku poskytla půjčky v hodnotě téměř dvou milionů EUR v letech 1992–2002. Evropská komise také rozsáhleji spolupracuje se Světovou bankou, která je částečně aktivní v Turecku a příležitostně spolufinancuje projekty probíhající na jeho území.67
Euro-Mediterranean Partnership - hlavní finanční nástroj EU pro realizaci Středomořského partnerství. Program nabízí technickou a finanční podporu, opatření spojené s reformou ekonomických a sociálních struktur. Viz. http://ec.europa.eu/comm/external_relations/euromed/ 66 Další z nástrojů předvstupní pomoci. V rámci nové finanční perspektivy 2007-2013 bude Turecko čerpat finance z EU pomocí nástroje IPA (Instrument for Pre-Accession Assistance), jež vyšel z minulých nástrojů Phare, SAPARD a ISPA. Viz. http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPZKF8TZGJS 67 Dostupné z www.europa.eu.int: EU assistance 65
22
3 Turecko členem nebo jen partnerem EU? Někteří politikové mluvili také o tom, že pokud by Turecko neplnilo závazky vůči Unii,
které by se od něho jako od kandidáta na plné členství očekávaly, bylo by dobré, aby byla zajištěna těsná vazba ekonomická a politická na EU. Pojistkou pro to, kdyby se plné členství
v EU prokázalo jako nevhodné při vstupních rozhovorech Turecka, byly zveřejněny různé návrhy na spolupráci s Tureckem a zároveň by nešlo o plné členství v EU.
Nejkonkrétnější návrh prezentovali němečtí politikové Matthias Wissmann a Karl The-
odor von Guttenberg, který nazvali tzv. privilegovaným partnerstvím. Jejich plán počítá
s rozšířením celní unie, která nyní pokrývá veškeré průmyslové zboží a zpracované zeměděl-
ské produkty, na všeobecnou zónu volného obchodu. Cílem by pak mělo být vyrovnání dlouhodobé pasivní obchodní bilance Turecka vůči EU. Turecko by se také v případě privilegovaného partnerství mělo zapojit do společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, plánování
společných akcí a plně by se podílelo na výstavbě jednotek rychlého nasazení a rozhodování, kdy a za jakých podmínek se užijí. Mělo by se také zapojit do spolupráce v rámci politiky vni-
tra a spravedlnosti, posílení kooperace v potírání terorismu, extremismu a organizovaného zločinu.
S podobnou představou spolupráce EU s Tureckem přišel bývalý francouzský ministr
kultury a bývalý poslanec Evropského parlamentu Jacques Toubon. Svému návrhu říká tzv. třetí cesta a vyjadřuje spíše politické zájmy Francie vůči Turecku a ve své podstatě shrnuje
sporné body související s evropskou tématikou. V oblasti zahraničních vztahů a obrany by měl být stanoven speciální režim upravující průplav úžinami Bospor a Dardanely z důvodů vojenské logistiky a transportu surovin. Toubon také navrhuje podstatnější a konkrétnější
opatření v oblasti hospodářské spolupráce, kdy by Turecku mělo být umožněno účastnit se jednání EU o společné sazbě vnějších cel. V oblasti imigrační politiky a přístupu na pracovní
trh připouští systém profesních kvót, ale přiklání se ke smluvnímu řešení režimu ochrany hra-
nic, které by stanovilo podmínky kontroly imigrace bez možnosti přechodného období. Toubon se také otevřeně staví proti plnému členství Turecka v EU, když neuzná Kyperskou republiku.
Premiér Erdogan alternativu privilegovaného partnerství namísto plného členství oka-
mžitě odmítl.68 Evropská legislativa v současné době status privilegovaného partnerství nezná 68
http://www.turkishdailynews.com.tr/archives.php?id=37790
23
a nikdy tato varianta nebyla žádné přistupující zemi nabídnuta. Oba návrhy privilegovaného
partnerství jsou velmi obecné a nezahrnují některé problémové otázky, které je třeba při
vstupních rozhovorech řešit. Pokud by mělo být privilegované partnerství míněno vážně, po-
tom by pro budoucí diskuzi o vstupu Turecka do EU měla navrhnout řešení okruhů otázek, co přesně by měl tento vztah mezi Tureckem a EU zahrnovat, jestli by měl být nabízen jako alternativa i jiným zemím, které v budoucnosti projeví zájem stát se členem EU a jak by se liši-
la od plného členství. Oba tyto návrhy chtějí co nejvíce využít ekonomický a geopolitický potenciál Turecka, jeho velkého trhu a strategické polohy, ale zároveň omezit přístup Turků na evropský pracovní trh. Z obou tedy plyne nepoměr mezi výhodami, které by získala EU a nedostatečným zastoupením Turecka v rozhodovacích záležitostech EU.
Když půjdeme zpátky do historie, nikde nenajdeme podobný postup, jak je tomu při za-
cházení EU s Tureckem, což dokazuje, že se s Tureckem v tomto ohledu nepočítalo. Poté, co bylo Turecko uznáno za kandidáta na plné členství v Unii, byla vydána bezpečnostní strategie EU, jako jediný dokument svého druhu na důkaz existence společné bezpečnostní politiky.
Tato koncepce uvádí, že je EU se svými 450 miliony obyvatel a tvorbou jedné čtvrtiny světového HDP, důležitou součástí světové bezpečnostní politiky, protože sebevzdálenější konflikt, může mít bezprostřední dopad, z důvodu rychlého šíření těchto hrozeb. Boj s těmito hrozbami
je hlavním důvodem Solanovy strategie69 zahraniční a bezpečnostní politiky EU, která chce
svého cíle dosáhnout přiznáním všech zúčastněných zemí. Je tedy nepochopitelné, že Turecko
ve strategické koncepci není uvedeno. Sousední oblasti Balkánu, Středního východu, Středomoří, Kavkazu, jsou zdroji bezpečnostních rizik. S Tureckem by se v této oblasti mělo počítat, protože se zatím zúčastnilo všech vojenských zásahů pod vedením EU, tudíž přispělo vojensky, ale i logisticky.
Turecko by mohlo přispět i k urovnání izraelsko-palestinského konfliktu. Solanova stra-
tegie opomněla to, že členské země EU jsou závislé na dodávkách strategických surovin, kde
Turecko hraje ve vztahu k EU významnou roli. Např. ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, kterým denně proudí jedno procento světové produkce ropy, prohlubuje vazby Turecka a severního Kavkazu. Turecko má na svém území řeky, které zásobují vodou severovýchodní oblasti
Středomoří a tak s vodou jako strategickou surovinou, roste i význam Turecka v tomto regio-
nu. Turecko je tedy v mnoha ohledech klíčovým partnerem. Turečtí představitelé a také občané mají ale váhavý postoj, co se týká společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU.70 VýJavier Solana-generální tajemník Evropské rady a nejvyšší představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. 70 http://ec.europa.eu/public_opinion/index_en.htm 69
24
sledek Eurobarometru71 potvrzuje to, že Turecko má ze všech kandidátských zemí nejvíce negativní postoj k tomu, aby jejich obranná politika byla v souladu se zájmy EU.72
Eurobarometr průběžně shromažďuje informace o evropských záležitostech v členských a kandidátských zemích Evropské unie. Standardní Eurobarometr vznikl v roce 1973. Každý průzkum se skládá z přibližně 1000 individuálních interview v každém členském státě. 72 KADLECOVÁ, Adéla: Turecko na cestě do EU: proces s otevřeným koncem, článek je dostupný na internetových stránkách Centra pro studium demokracie a kultury, www.cdk.cz (autorka je tajemnicí klubu ODS v Evropském parlamentu). 71
25
4 Vstupní jednání Turecka s EU 4.1
Vyjednávací rámec Hlavním vyjednavačem pro Turecko ve vztazích s EU byl pověřen ministr hospodářství
Ali Babacan, jehož funkcí bude odpovídat za navržené a přijaté kroky v rámci přístupových rozhovorů. Pro vedení vyjednávacího týmu byl zvolen turecký ministr zahraničí Abdulláh Gül. Zatím ale nebyl vytvořen speciální tým, který by se zabýval jen přístupovými jednáními
a měl ji jako svou jedinou náplň. Turečtí politikové nicméně slibují, že k vytvoření tohoto tý-
mu v brzké době dojde. Agenda týkající se EU by se podle premiéra Erdogana měla řešit
přednostně a na plnění podmínek vůči EU by se měly podílet všechny státní instituce, které stanovily vždy jednoho pracovníka na vyřizování těchto záležitostí. Vyjednávací tým musí být flexibilní a připraven řešit všechny otázky. Pravidelně by se měly konat také tzv. summity
občanské společnosti, které se budou zabývat otázkami přístupového procesu. Do procesu budou zapojeny i neziskové organice a turecké univerzity v rámci turecké Komunikační skupiny k EU.73
Přístupový proces bude postaven na plnění kodaňských kritérií a realizaci politických
reforem. Nad touto částí bude mít dohled skupina složená z ministra zahraničí Abdulláha Güla, hlavního vyjednavače Aliho Babacana, ministra spravedlnosti Cemila Cicera a ministra
vnitra Abdulkadira Aksy. A také na souladu všech tureckých institucí, zákonů a norem. O
kontakt s občany se má postarat skupina pro komunikaci s EU, které bude předsedat turecký novinář Ahment Sever. Vyjednávací proces bude pravidelně zkoumán a jeho výsledky zveřejňovány pomocí zpráv o pokroku, které připravuje Evropská komise.
Evropská rada připravila kritéria pro otevření a dočasné uzavření jednotlivých kapitol74
vyjednávacího procesu. Turecko bude muset Evropskou radu pravidelně informovat o pokroku při dosahování a plnění těchto kritérií.
EU Communication Group, ABIG, http://www.abig.org.tr/en/ Jednotlivé kapitoly: volný pohyb zboží, volný pohyb pracovních sil, právo zřizování a svobody poskytovat služby, volný pohyb kapitálu, zadávání veřejných zakázek, obchodní právo, právo duševního vlastnictví, politika hospodářské soutěže, finanční služby, informační společnost a média, zemědělství a rozvoj venkova, bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika, rybolov, dopravní politika, energetika, daně, ekonomická a měnová politika, statistika, sociální politika a zaměstnanost, podniky a hospodářská politika, transevropské sítě, regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů, soudnictví a základní práva, spravedlnost, svoboda a bezpečnost, věda a výzkum, školství a kultura, životní prostředí, ochrana spotřebitele, celní unie, vnější vztahy, zahraniční, bezpečnostní a obranná politika, finanční kontrola, finanční a rozpočtové zajištění, instituce, jiné. 73 74
26
Evropská komise připravila na základě rozhodnutí Evropské rady návrh vyjednávacího
rámce pro přístupové rozhovory s Tureckem, který vždy předchází otevření přístupových rozhovorů. Tento návrh byl zveřejněn 29. června 2005 a byl považován za dosud nejpřísnější v historii. Základními prvky návrhu byly:
Cílem obou stran je přistoupení Turecka k EU, nicméně jednání mají otevřený konec, je-
jich výsledek není předem zaručen a Turecko se nemusí stát plnoprávným členem EU.
Kdyby po ukončení přístupových rozhovorů Turecko neplnilo zcela závazky vůči EU,
které vyplývají z kodaňských kritérií a nemohlo se stát právoplatnou členskou zemí EU, zajistí Turecku, aby zůstalo připoutáno k Evropě co nejpevněji.
EU může zvážit zavedení dlouhodobých přechodných období a specifických dohod. Pří-
stupové rozhovory s Tureckem, jehož přistoupení by mělo významné finanční důsledky, mo-
hou být uzavřeny nejdříve na konci roku 2014, kdy má být přijata finanční perspektiva EU na dalších sedm let.
Přístupové rozhovory mohou být přerušeny nebo ukončeny v případě závažného a dlou-
hodobého porušování demokracie, lidských práv, základních svobod na kterých je EU založe-
na. Evropská rada v prosinci 2004 rozhodla, že Turecko musí před zahájením vstupních rozhovorů podepsat dodatek k Asociační smlouvě z roku 1963, který má za úkol rozšířit celní
unii mezi EU a Tureckem o deset nových členských zemí, včetně řecké části Kypru, který se před posledním rozšířením EU nesjednotil. Turecko musí také řešit své vztahy s Kyprem, Řeckem a Arménií v souladu s pravidly OSN pro mírové řešení sporů.
Ukončení rozhovorů schvaluje Evropská komise nebo třetina členských zemí. Konečné
rozhodnutí přijímá Rada EU a informuje o tom Evropský parlament.75 4.2
Některé z hlavních problémů, které ztěžují Turecku cestu do EU Hlavní problémy jsme si již uvedli v kapitole o důvodech pro a proti. Samozřejmě jsou
témata, která nad všemi ostatními převyšují a hodně se o nich diskutuje v množství periodik. Proto si uvedeme dva z nich, které skutečně stojí za obšírnější rozbor.
75
Informace k podkapitole dostupné z http://www.euractiv.cz/?a=link_sek&sid=72&pid=72
27
4.2.1 Kyperský76 problém V přibližování Turecka do EU je problém rozděleného Kypru. Turecko se ve svém ná-
rodním programu pro přijetí acquis zavázalo usilovat o řešení vzájemných sporů. Kypr, na kterém žijí Turci i Řekové, je součástí turecko-řeckého sporu. OSN i EU mají zájem na sjed-
nocení a odchod vojenských jednotek z ostrova, jehož jižní, řecká, mezinárodně uznávaná část, vstoupila do EU v poslední přístupové vlně v roce 2004.77
Ještě před vstupem do EU proběhlo na Kypru referendum o sjednocení ostrova na zá-
kladě plánu vypracovaného Kofi Annanem.78 Kyperští Řekové plán v referendu odmítli a do Unie vstoupili bez severní části ostrova.79
Na vytváření kyperského problému v řecko-tureckých vztazích měl vliv vývoj poměrů
na ostrově od roku 1950. Představitelem řeckokyperského obyvatelstva se stal arcibiskup ky-
perské ortodoxní církve Makarios III.,80 který začal prosazovat připojení ostrova k Řecku (tzv. idea enosis), přičemž se dožadoval pomoci samotného Řecka.81 Kyperští Turci ze strachu ze sjednocení ostrova s Řeckem začali od roku 1957 prosazovat koncepci „taksim“ (rozdělení).82
Curyšsko-londýnské dohody83 tvořily základ pro vytvoření nového státu - Kyperské re-
publiky v roce 1960. Podpisem obě strany rezignovaly na plnění enosis i taksim.84 Vznikl dokument o „základní struktuře“ Kyperské republiky a všichni její občané byli rozděleni podle
své náboženské a etnické příslušnosti do dvou národních společenství - řeckého a tureckého.85
Turci nebyli v době nezávislosti soustředěni jen v jedné oblasti, kde by tvořili většinu, ale byli
rozptýleni po celém ostrově. Tvrdili, že nejsou menšinou ale oddělenou a rovnoprávnou komunitou. Koncept menšinových práv nenabízí žádné řešení Kyperského problému. Po vyhlášení nezávislosti v srpnu 1960, neexistoval žádný kyperský národ.
Kypr je třetí největší ostrov ve Středozemním moři. Je to ostrov hor, hlavním městem je Nikosia. Ekonomika je závislá na cestovním ruchu. Většina obyvatelstva je a byla po více než 3000 let řecká, jazykem i kulturou. Od starověku se tu vystřídali Řekové i Římané a po rozpadu římského impéria se Kypr stal součástí Byzantské říše. V roce 1571 získali Kypr Turci, kteří ho drželi až do roku 1878. Na základě dohody mezi Tureckem a Velkou Británií přešla správa Kypru na Brity. Turecko ale zůstalo jeho formálním vlastníkem. Po druhé světové válce začaly na Kypru sílit hlasy požadující samostatnost, což vedlo k vyhlášení nezávislé Kyperské republiky v roce 1960. Samostatnost ale nepřinesla urovnání sporů mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Viz. http://www.michaltuma.com/indexkypr.htm 77 www.europeum.org/disp_article.php?aid=533 78 Generální tajemník OSN. 79 http://www.euractiv.cz/cl/69/2333/Turecky-akcni-plan-pro-Kypr: Turecký akční plán pro Kypr 80 vl. jménem Michail Muskos 81 HRADEČNÝ, Pavel: Řekové a Turci, Nepřátelé nebo spojenci?. Praha 2000, s. 71 82 Tamtéž, s. 78 83 Na základě dvouletého vyjednávacího procesu s ministrů zahraničí a předsedů vlád obou zemí, jejichž schůzky se konaly v Curychu a Londýně. 84 HRADEČNÝ, Pavel: Řekové a Turci, Nepřátelé nebo spojenci?. Praha 2002, s. 80 85 Tamtéž, s. 81 76
28
Období až do roku 1974 se vyznačovalo pokusy o zavedení přijatelné metody rozdělení
moci. Tehdejší ústava zajišťovala stejná práva oběma ostrovním komunitám a v podstatě zvý-
hodňovala menšinu kyperských Turků, protože mohli využívat svých práv například k blokování všech návrhů většinových kyperských Řeků. Proto 3. listopadu 1963 vůdce Ky-
perských Řeků, prezident republiky, Makarios předložil návrh třinácti dodatků k ústavě, které měly zajistit změny ve prospěch Řeků. Skutečným důvodem byla ale snaha Makariose a kyperských Řeků vyvolat ústavní krizi a zrealizovat jejich dlouhodobý cíl - enosis.
Následovaly násilné akce, při kterých byly oběťmi hlavně Turci. OSN reagovala na
vzniklou situaci vysláním mírových sil v roce 1964. Prezident Makarios dosáhl uznání své vlády jako legitimní vlády celé Kyperské republiky, přestože to bylo v rozporu s ústavou.86
Na celý konflikt měly vliv události roku 1974. Aténské vojsko zorganizovalo na Kypru
státní převrat s cílem odstranit prezidenta Makariose, který se bránil řeckému vměšování, vy-
tvořit loutkovou vládu a připojit Kypr k Řecku. 15. července 1974 řecká Národní garda zde-
molovala část prezidentského paláce, svrhla vládu a oznámila, že Makarios zemřel.87 Turecko poslalo 18. července Řecku ultimátum, ve kterém požadovalo odchod řecké Národní gardy a záruky, které by zajistily nezávislost Kypru a chtělo nastolit ústavní pořádek.
20. července se turecká armáda vylodila na severním pobřeží poblíž Kyrenie, kde zaháji-
la první část vojenské operace. Tisíce kyperských Řeků muselo opustit své domovy.88 Roz-
poutáním konfliktu na Kypru nedosáhlo vojsko uskutečnění enosis, jak chtělo, ale zapříčinilo rozdělení Kypru89 a svůj pád.90
OSN zahájila další rozhovory o budoucnosti ostrova, během nichž Turci neustá-
le rozšiřovali své území. Tím že se tyto rozhovory dostaly do slepé uličky, využilo Turecko
k druhé části zásahu, který skončil obsazením 36 % území ostrova,91 které drží dodnes. Následoval přesun obyvatelstva, kyperských Řeků do jižní a kyperských Turků do severní části ostrova. Přesun doprovázelo oboustranné porušování lidských práv.
Po odchodu kyperských Turků byli do vlády jmenováni jen kyperští Řekové. Ten ale utekl do Paphosu, kde byl zachráněn a převezen na britskou základnu Akrotiri. 88 TŮMA, Michal: Kypr-Ostrov na křižovatce, 15. 1. 2003, Viz. http://www.michaltuma.com/indexkypr.htm 89 Situace zapříčinila vytvoření zelené linie, neutrální zóny mezi tureckou a řeckou částí ostrova, která existuje dodnes a prochází hlavním městem ostrova Nikósií. 90 HRADEČNÝ, Pavel: Řekové a Turci, Nepřátelé nebo spojenci?. Praha 2002, s. 113 91 Další důsledky turecké invaze jsou: v okupované zóně se nachází 35 000 tureckých vojáků, což dělá z Kypru jednu z nejmilitarizovanějších oblastí na světě, Attilova linie, vedoucí Nikosií, uměle rozděluje ostrov a zabraňuje jeho obyvatelům ve svobodném pohybu po jejich zemi, v roce 1983 vyhlášena tzv. Turecká severokyperská republika, která je uznávána a také finančně a vojensky podporována jen ze strany Turecka, všechna řecky pojmenovaná místa byla přejmenována tureckými názvy. Kostely, památníky, hřbitovy a archeologická naleziště byly zničeny. 86
87
29
Přes veškeré problémy byla situace na Kypru relativně stabilní. Ke zhoršení došlo v roce
1995, kdy EU označila Kypr za kandidáta na vstup do EU. K dalšímu zhoršení došlo na sum-
mitu v Lucemburku roku 1997, kde EU odmítla snahy Turecka k jejímu přistoupení. O dva
roky později, v souvislosti s řeckou snahou dostat se do eurozóny, na summitu v Helsinkách
označila EU Turecko za kandidáta na vstup. Od roku 1999 se situace začala uklidňovat. Napomohlo k tomu i ničivé zemětřesení v Řecku a Turecku v polovině roku 1999, kdy si obě země navzájem poskytovaly pomoc. Jednání o sjednocení Kypru,92 nepřinesla dohodu mezi
kyperskými Turky a Řeky. Unie proto vyjádřila připravenost přijmout jen jižní, řeckou část Kypru, která uzavřela přístupová jednání s Unií.93
Turecký ministr zahraničních věcí Abdullah Gul představil nový „akční plán“ , který by
měl pomoci najít komplexní řešení, které bude východiskem pro znovusjednocení ostrova. Podle jeho slov by se pod záštitou OSN mělo nejpozději v červnu 2006 uskutečnit jednání
představitelů Turecka, Řecka Kypru. Turecko by zároveň mělo implementovat Ankarský protokol zrušením embarga na vstup kyperských lodí a letadel na své území a Kyperská republika by měla otevřít svoje přístavy pro potřeby severního Kypru.
Řecko-kyperská vláda ve své první reakci Gulův návrh odmítla. Řecko-kyperský prezi-
dent Tassos Papadopoulos uvedl: „Nemyslím si, že jde o něco nového, anebo něco, co by mohlo být považováno za iniciativu“. Představitel tureckých Kypřanů Mehmet Ali Talat plán
podpořil.94 „Pokud Turecko chce do Unie, nemůže mít otevřené spory s jedním z jeho členů", říká Fraser Cameron z Centra evropské politiky v Bruselu. Turecký premiér Erdogan tvrdí, že
rozšíření asociační dohody z roku 1963 o deset nových členů včetně Kypru, i celní unie z roku 1996, neznamená, že Turecko uzná Kyperskou republiku. Tím, že by teď Ankara uznala Ky-
perskou republiku, aniž by ji to nutilo ke stažení vojáků ze severu ostrova, by mohla říct:
„Udělali jsme vstřícný krok, teď je řada na kyperskořeckém vedení", říká Marios Matsakis, poslanec Kyperské republiky v Evropském parlamentu.95 4.2.2 Kurdský a arménský problém
K tomu, abychom pochopili situaci v Kurdistánu, nám stačí jít v historii na konec první
světové války, kdy Kurdové žili na území v rámci Osmanské říše. Měli nárok na svůj národní
Konala se souběžně s kodaňským summitem EU. TŮMA, Michal: Kypr-Ostrov na křižovatce, 15. 1. 2003, zdroj: http://www.michaltuma.com/indexkypr.htm 94 http://www.euractiv.cz/cl/69/2333/Turecky-akcni-plan-pro-Kypr: Turecký akční plán pro Kypr 95 http://eu.ihned.cz/1-10086660-15383920-H00000_d-42 92 93
30
stát a s jeho ustanovením počítala i konference vítězných velmocí v Sévres u Paříže, která se zabývala otázkou poválečného rozdělení Osmanské říše.
Do popředí se ale dostal zájem o jinou menšinu, a to Arménů, kteří byli horskými sou-
sedy Kurdů. Arméni 96 tvořili významnou národnostní menšinu ve východoanatolských provinciích. V celé historii Arménie, byla pro Armény skutečnou pohromou první světová vál-
ka.97 Po porážce Turků se území východní Anatólie otevřelo ruskému postupu. S těmito
událostmi je spojena arménská tragédie.
Po zahájení války viděli arménští nacionalisté v Rusku naději na ustanovení arménského
státu v jihovýchodní Anatólii. Tisíce Arménů dezertovaly z turecké armády, vstoupily do ruské a kolem tureckých hranic se rozpoutala válka. Osmanská vláda v čele s Talatem Pašou se rozhodla tuto situaci řešit vysídlením celé arménské populace z válečné zóny do oblasti Dajr
az–Zór na Eufratu v syrské stepi.98 Arménská tragédie, jedna z největších moderních etnic-
kých čistek na Blízkém východě, je dodnes předmětem sporů publicistů a historiků.99 Další padli v bojích za nezávislost v letech 1918–1922. Země byla natolik oslabená, že se bez boje vzdala turecké armádě a poté samotnému Turecku.
Pařížská mírová konference, uskutečněná v letech 1919–1920 Arménům mnoho slíbila,
ale splnila jen nepatrnou část z toho. Nikdo totiž nebyl ochoten bojovat za arménské zájmy.
Zoufalá Arménie nakonec podepsala se sovětským Ruskem smlouvu, která umožňovala dočasnou okupaci části arménského území. V té době ale podepsalo Turecko se Spojenci smlou-
vu v Sévres, v níž uznalo nezávislost Arménie. Turecko ale záhy na Arménii zaútočilo a na-
konec ovládlo. Rusko vyhovělo téměř všem tureckým požadavkům a přidělilo Karabach i
Nachičevan Ázerbajdžánu. Do válkami zpustošené Arménie, Turecko deportovalo zbytek arménského obyvatelstva, což bylo asi 30 000 osob.
Údaj o celkovém počtu Arménů v Osmanské říši se liší, je však pravděpodobné, že v Anatólii jich žilo asi 1,5 milionu, tj. 10 % celkového počtu obyvatelstva. Viz. GOMBÁR, Eduard: Moderní dějiny islámských zemí. Praha 1999, s. 375-376 97 Turecko bojovalo za 1. světové války na čtyřech frontách. Jedna z nich – kavkazská, byla pro mladoturky politicky klíčová. Od prosince 1914 velel turecké armádě Enver Paša, který se rozhodl pro zimní frontální útok v horách. Kvůli nepříznivým podmínkám nechal vzadu dělostřelectvo a plán na útok na ruskou základnu Sarikamis ztroskotal. Došlo ke katastrofální porážce Turků v lednu 1915 a z 90 tisíc jich přežilo jen 12 tisíc. Viz. GOMBÁR, Eduard: Moderní dějiny islámských zemí. Praha 1999, s. 375 98 Přesídlení bylo provedeno v letech 1915 – 1916 a vyžádalo si obrovské oběti na životech, dosahující 600 – 800 tisíc mrtvých. Viz. tamtéž, s. 376 99 Turečtí historikové tvrdí, že oběti dosáhly úrovně 200 tisíc mrtvých, arménští historikové naproti tomu uvádí číslo desetinásobné, problémem je ale započtení těch, kteří emigrovali. Turci tvrdí, že vzniklá situace byla výsledkem mezietnických bojů Arménů podporovaných ruskou armádou a kurdských kmenů podporovaných tureckým četnictvem a že tudíž turecká vláda samotná za etnické čistky nenesla přímou odpovědnost. Historické důkazy však nejsou k dispozici, protože dokumenty byly zničeny nebo ztraceny. Viz. tamtéž, s. 376 96
31
Z Kurdů a Arménů se po válce často stávali spojenci. Zástupci obou národů se v Sévres
dohodli, že se budou vzájemně respektovat. Komise v Konstantinopoli přijala projekt místní
autonomie převážně kurdských oblastí, který má obsahovat plné záruky na ochranu rasových nebo náboženských menšin v těchto oblastech. Pokud se během jednoho roku od vstoupení této smlouvy v platnost ukáže, že si kurdské obyvatelstvo z těchto území přeje nezávislost na Turecku, Turecko tímto souhlasí, že se zřekne všech práv a nároků na tato území.
Sévreská smlouva se zabývala jen Kurdy žijícími na dnešních územích Turecka a Irá-
ku.100 Podle této smlouvy ze srpna 1920 mělo uspořádání v Turecku připouštět autonomii
kurdských částí Anatolie a možnost jejich odtržení. Atatürk po porážce Řeků v Malé Asii a
poté co se Itálie přišla o nárok na část anatolského území,101 který jí plynul ze sévreské smlou-
vy, dosáhl toho, že turecké území zhruba v dnešních hranicích bylo potvrzeno mírovou
smlouvou v Lausanne v červenci 1923, která anulovala předchozí dohody ze Sévres a o Kurdech fakticky vůbec nehovořila.
Mustafa Kemal měl slíbit Kurdům autonomii za to, že mu poskytnou aktivní podporu.
Turci se zavázali k respektování práv etnických menšin na svém území i jejich práv jazykových. Nesmělo se omezovat svobodné užívání jakékoli řeči občanů Turecka v soukromých vztazích, obchodu, náboženství, tisku, knihách nebo na veřejných shromážděních.
Byl zde ale problém s tím, jak definovat menšinu. Všichni muslimové si měli být rovni.
Výjimkou byly nábožensky definované menšiny nebo také „chráněnci”, což byli vyznavači jiných náboženství jako židé a křesťané, kteří měli být chráněni muslimskou obcí. V Osman-
ské říši byly čtyři nábožensky vytyčené obce, tzv. millety.102 Toto pojetí menšiny přešlo z Osmanské říše do Turecké republiky. Jedinými uznávanými menšinami se v Turecku stali Řekové, Arméni a Židé. Všichni, kdo vyznávali islám, byli považováni za Turky.
Po roce 1924 došlo k nařízení o nemožnosti používat jiná osobní jména než turecká. Dě-
ti Kurdů nesměly dostávat kurdská jména. A kdo mluvil kurdsky, mohl být potrestán. Akademici, měli dokazovat, že slovo Kurd označovalo polodivokého obyvatele hor. Kurdové byli
nyzýváni horskými Turky, kteří staletí žijí v odlehlých horských krajích, kde zapomněli svůj
původní jazyk.103 Nespokojenost Kurdů s tímto režimem se odrazila v četných povstáních, Mimo úvahy zůstali Kurdové žijící v přilehlých částech Sýrie, Persie i sovětského Kavkazu. Italové se zmocnili Antalye a chtěli nad ní převzít moc. Vyloděním Italů v Antaly začal vleklý spor o toto území a Velká trojka se nakonec domluvila, že zablokuje italskou expanzi do Turecka. Viz. GLENNY, Misha: Balkán: Nacionalismus, válka a velmoci. Praha 2003, s. 298-299 102 Např. „řecký millet“ zahrnoval nejen Řeky, ale vůbec všechny pravoslavné křesťany na území pod sultánovou svrchovaností, včetně Slovanů na Balkáně. Slovo millet v turečtině později znamenalo „národ“. 103 V roce 1935 vznikla i tzv. sluneční jazyková teorie, Güneş dil teorisi, která tvrdila, že všechny jazyky světa vnikly z turečtiny. 100
101
32
která skončila hromadným masakrem asi 40 000 obyvatel. Byla ale i volnější období,104 kdy
byly tolerovány například publikace v kurdštině. Tato období se ale střídala s vojenskými režimy, které byly vždy o to tvrdší.
Situace se vyostřila po roce 1984, kdy začala v tureckém Kurdistánu operovat Strana
pracujících Kurdistánu,105 jejímž zakladatelem byl vůdce Abdullah Öcalan106 a přidávali se
k ní Kurdové, kteří odmítali kompromisní politická řešení a také ti, co cítili hněv nad tvrdými
postihy za projevy kurdské identity. Vesnické gardy,107 složené z Kurdů, získaly možnost samostatně zasahovat proti všem podezřelým. Mnoho vesnic se ocitlo mezi dvěma stranami, když byly pod nátlakem ze strany vesnických gard i PKK. Vesnice byly vyvražďovány kvůli
spolupráci s druhou stranou. Přes 3 000 vesnic tak bylo zničeno jak armádou, tak i samotnou PKK. V 90. letech se začala množit záhadná zmizení sympatizantů PKK a lidí, vyjadřujících se ke kurdskému problému v Turecku.
PKK skončila Öcalanovým zatčením a odsouzením v roce 1999. Turecko jej označilo
za hanbu své země a viníka smrti 30 000 lidí, při konfliktu mezi tureckými ozbrojenci a PKK.
Po roce 1999 se atmosféra kolem kurdského problému v Turecku trochu pročistila. PKK byla
rozpuštěna a celý problém byl vyřešen. Turečtí politici přesvědčovali veřejnost, že v Turecku žádný kurdský problém nikdy neexistoval.108
Používání kurdštiny bylo roku 1991 povoleno, zůstává ale zakázané pro politické, medi-
ální a vzdělávací účely. Uvažuje se ale o zavedení státem kontrolovaného televizního vysílání
v kurdštině. Dnes je již v Turecku možné koupit si kazety s kurdskou hudbou, což bylo donedávna nemožné. Zástupci EU se ale naproti tomu vyjadřují k neuspokojivé situaci lidských
práv a menšin. Turecká veřejnost to často považuje za vměšování se do vnitřních záležitostí Turecka.109
Zejména v letech 1964–1971 a pak 1974–1980. Dále jen PKK. 106 Narozen 1948, přezdívky: Apo (tatíček, šéf) pro Kurdy, „vrah dětí“ pro Turky. Vystudoval ankarskou univerzitu, fakultu politických věd. 1975 založil Stranu kurdských pracujících (PKK), která se postupně prosadila vybíjením příslušníků konkurenčních skupin mezi Kurdy. PKK se pod jeho vedením stala hlavní silou boje ze nezávislý Kurdistán se sovětskou a syrskou podporou. V roce 1998 se Turecku podařilo donutit Sýrii k vypovězení Öcalana a jeho bojovníků. V nedobrovolném exilu se Öcalan zřekl ozbrojeného boje a místo samostatnosti žádal vytvoření kulturní autonomie pro Kurdy v Turecku. Ankara mu však nikdy nevěřila. 1998 byl zatčen v Itálii, odsouzen k trestu smrti, ale Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku označil proces za nespravedlivý a tak si nyní odpykává doživotí na tureckém ostrově Imrali. Viz. http://people.vslib.cz/~jaroslav.vavra/STUDY/RS2/rg2os/Ocalan.htm 107 V turečtině köy korucular. 108 Šlo prý pouze o problém jihovýchodního Turecka, který byl jen ekonomické povahy. 109 Informace k podkapitole dostupné z HELÁN, Miroslav: Náhorní Karabach: Historie a rozbor etnického konfliktu, www.svet-cloveka.com a KUBÁLEK, Petr: Sévréská smlouva 1922 a konečné rozdělení Kurdistánu, Kurdové v Turecku a PKK, www.kurdove.ecn.cz 104 105
33
Kurdové dnes tvoří v Turecku asi 20 % část jeho sedmdesátimiliónové populace. Přesné
číslo ale není známo a dokonce ze všech států, v nichž Kurdové žijí, je právě v Turecku nejobtížněji určitelný jejich počet.110
Střety mezi kurdskou menšinou a Turky jsou téměř na denním pořádku. Začátkem dub-
na tohoto roku zemřelo několik vojáků při přestřelce se členy zakázané Kurdské strany pracujících PKK. Několik lidí bylo také zraněno při explozi nálože před budovou turecké vládní strany AKP v Istanbulu.111
Britský historik zabývající se otázkou Kurdistánu David McDowall ve své knize A Modern History of The Kurds, poukazuje na populační přírůstek Kurdů a podle jeho propočtů by se měli Kurdové do 50 let stát většinou obyvatelstva v samotném Turecku. 111 Jde o krátké zprávy dostupné z www.novinky.cz a www.kurdistan.cz 110
34
5 Pohled na problém českýma očima Zmíníme zde názor poslance Evropského parlamentu a stínového ministra zahraničí za
ODS Jana Zahradila, který je zastáncem vstupu Turecka do EU. I on ale vidí v přístupových
jednáních jisté problémy a vyjadřuje se k nim takto: „Turecko je ještě velmi vzdáleno, vstoupit jako plnoprávný člen do Evropské unie. Existuje celá řada problémů, které souvisí s vnitřním chodem turecké společnosti, s tradicemi turecké společnosti, s chápáním lidských práv, parlamentní demokracie, se systémem turecké ekonomiky a s dalšími věcmi“. Tvrdí ale, že
Česká republika rozhodně není tou zemí, která by Turecku měla bránit ve vstupu do EU:
„Česká republika jako nový člen Evropské unie nemá právo stát na straně těch, kteří budou chtít bránit v členství státu, který podal přihlášku do Evropské unie nebo tehdy do Evropského společenství ještě dříve, než o tom Česká republika vůbec mohla začít uvažovat“. J. Zahradil má negativní postoj i k tvrzení, že některé země si přejí vstup Turecka do EU k tomu, aby Evropskou unii zničili. K tomu říká: „Nelze používat rozšíření Evropské unie ke zničení evropské integrace. Názor, že politickou integrací Evropské unie zničíme národní státy včetně Čes-
ké republiky, takové tvrzení by bylo nesmyslné, jako to, že někdo chce prostřednictvím
Turecka zničit Evropskou unii“. Nejsilnějším argumentem proti vstupu Turecka do EU je pro J. Zahradila sousedství Turecka s nejvýbušnějšími centry dnešního světa, Sýrií, Irákem, Íránem, Arménií a Gruzií. Za závažnou zmínku, podle něho, stojí i takzvané honour killings ne-
boli „vraždy ze cti“. Rodinné popravy, které skutečně v některých tureckých venkovských komunitách existují a dodnes k nim dochází.112
Podle jeho názoru, Turecko s EU již dlouho úzce spolupracuje a tak popírá návrh tzv.
privilegovaného partnerství namísto plného členství: „Privilegované partnerství Evropské
unie s Tureckem už vlastně existuje. Nevím, jaké další nebo vyšší privilegované partnerství by mohlo ještě nastat“. Je přesvědčen o tom, že Turecko myslí vstup do EU vážně a je připrave-
no řešit problémy spojené s tímto závažným krokem: „Není to pro ně žádná stínohra, myslí to
vážně. Myslím, že Evropská unie, ale i turecká vláda, jsou schopny všechny problémy se kterými se Turecko potýká monitorovat a zjistit skutečný stav věcí“.113
V roce 2002 tak zahynula Kurdka ve Švédsku a o rok později v Británii. Obě zabili jejich kurdští otcové za to, že jejich dcery, po evropsku řečeno, „s někým chodily“. 113 Názory Jana Zahradila, pronesené v debatním duelu s názvem Turecko-člen nebo partner EU s Josefem Zielencem 16. června 2005 na Hudební fakultě AMU. Jan Zahradil jako poslanec Evropského parlamentu působí ve Výboru pro rozvoj, v Dočasném výboru pro politické výzvy a rozpočtové prostředky rozšířené Unie v letech 2007–2013 a jako náhradník ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. Jan Zahradil je rovněž náhradníkem ve Společném parlamentním výboru EU-Turecko. Dostupné z www.zahradil.cz 112
35
Politolog Alexandr Tomský, v našem případě „zástupce hlasu lidu“, se vyjadřuje ke
vstupu Turecka do EU negativně a k celé problematice říká: „Jestliže mluvíte s lidmi normálními, bojí se islámu, bojí se nekvalifikované pracovní síly, protože je třicet procent Turků v Německu nezaměstnaných, dalších třicet procent je ve vězení. Papež je proti vstupu Turecka
do Unie.114 Celá Evropa je proti. My nepotřebujeme nekvalifikovanou sílu. Hlavně Německo s
tím má obrovský problém. A celé to škodí především Turkům. Oni jsou posedlí vstupem do Evropy. Konzervativní strana Anglie otevřeně říká, že chce vstup Turecka proto, aby zastavila a zpomalila integrační proces, oni to tak cítí, oni integraci nechtějí“.115
Pravdou je, že průzkumy uváděné v některých zemích Evropy, ukazují, že poměr lidí
podporující vstup s poměrem lidí, kteří jsou proti vstupu Turecka do EU, je téměř vyrovnaný. Aktuální stav ankety prováděné na parlamentní satelitní a kabelové televizi 24cz, kde polože-
ná otázka zní: Jste pro vstup Turecka do EU?, ukazuje výsledek 43 % hlasujících pro vstup a 57 % proti vstupu.116
Nesmíme opomenout ani názor prezidenta České republiky Václava Klause, který 18.
dubna 2006 zavítal do Turecka na oficiální státní návštěvu. Václav Klaus podporuje vstup Turecka do EU a ve svém projevu se vyjádřil, že Turecko podporuje a doufá v úspěšnost jeho
jednání s EU: „Já osobně považuji přijetí Turecka za pozitivní a potřebný krok jak pro EU,
tak pro Vaši zemi. Proto si přeji, aby nadcházející jednání probíhala úspěšně“. Popřel, že pro přijetí země do EU není důležité geografické hledisko a říká: „Evropská unie není Evropa.
Evropská unie je politický projekt, který není definován ani geograficky, ani kulturně, ale vý-
lučně ochotou jednotlivých zemí spolupracovat, a to na bázi obdobného politického a socioekonomického systému“. Ocenil také úlohu, kterou zahraniční politika Turecka hraje v kon-
fliktních oblastech Blízkého východu, Iráku nebo ve vývoji na Balkáně a zmínil pokrok, kterého Turecko dosahuje v oblasti demokracie a ochrany lidských práv.117
Papež Benedikt XVI. zavítá do Turecka ve dnech 28.–30.11.2006 na oficiální pozvání tureckého prezidenta Ahmeta Necdeta Sezera. 115 Názor politologa Alexandra Tomského, pronesený v debatě s názvem Turecko-člen nebo partner EU, 16. června 2005 na Hudební fakultě AMU. Dostupné z www.zahradil.cz 116 http://www.24cz-tv.cz/24cz/anketyall.php 117 Projev prezidenta Václava Klause v Prezidentském paláci v Ankaře z 18. dubna 2006. Dostupné z www.klaus.cz 114
36
6 Budoucnost Evropy, euroústava, spojenci a odpůrci Turecka ve vstupu do EU Smlouva o Ústavě pro Evropu118 je mezinárodní smlouvou mezi 25 členskými státy EU
o pravidlech, kterými se budou řídit vzájemné vztahy těchto států, jejich spolupráce v rámci EU a fungování institucí EU. Většina těchto pravidel již existuje, ovšem v několika vzájemně
provázaných smlouvách, ve kterých není snadné se orientovat. Jednání o evropské ústavě byla odložena po loňských neúspěšných referendech ve Francii a Nizozemsku. Od té doby zaznívají návrhy, jak celý problém s dokumentem vyřešit. Evropská komise by měla plán, týkající se budoucnosti evropské ústavní smlouvy, zveřejnit v květnu.
Předseda evropské komise José Manuel Barroso upozornil, že by Unie měla řešit jiné
problémy než záchranu euroústavy. Tvrdí: „Je předčasné se dohodnout s institucemi, když neexistuje žádná dohoda, kam by měla Unie v budoucnu směřovat“, uvedl Barroso. Evropští
politici by podle něho měli provádět takovou politiku, aby lidé mohli vidět výhody Evropské unie. Sem řadí například společnou energetickou politiku nebo posílení vnitřního trhu.119
Ve Francii, která patří mezi zakládající členy dnešní Evropské unie je euroústava často
vnímána společně s kandidaturou Turecka. Na Turecko má velká část Francouzů podobný ná-
zor jako bývalý prezident Giscard Valery d’Estaign, který se na vypracování předlohy ústavy podílel a který varoval, že vstup Turecka bude znamenat „konec Evropy“. Proti přijetí Turec-
ka vystupuje zejména pravicová UMP.120 Představitelé UMP uvedli: „Otázka Turecka bude mít zásadní vliv na odmítnutí ústavy. Proč máme po rozšíření ještě jednou otevřít EU velké zemi, která leží i neleží v Evropě, když máme už teď ve 25 problémy s fungováním? Francouzi se bojí i dalších možných sousedů: Arménie, Sýrie a Iráku“.121
V České republice se objevuje názor, že by spíše měla platit Smlouva o přijetí a ne eu-
roústava. Ta by totiž umožnila přistoupení Turecka v takovém poměru, že bychom neměli v Evropském parlamentu žádný význam.
Na druhou stranu některé země případnou účast Turecka v EU podporují, protože to ko-
responduje s jejich národními zájmy, nebo si to alespoň myslí, jako jsou Anglie, Španělsko a
Izrael. Vstup Turecka do Evropské Unie je silně podporován ze strany Spojených států a to z těchto důvodů: Turecko je důležitý spojenecký partner NATO a zabezpečuje jihovýchodní Nazývaná též zjednodušeně evropská ústavní smlouva neboli euroústava. www.euroskop.cz 120 Union pour le mouvement populaire, Unie pro lidové hnutí. 121 Dostupné z www.euroskop.cz a www.blisty.cz, RADAČIČOVÁ, Simone: Řekne Francie evropské ústavě „oui“? 118
119
37
část oblasti jejich vlivu a aktuálně působí Turecko také v irácké válce. K tomu má Turecko
vliv na velké zdroje surovin, přístavy a ropovody v této oblasti. USA by rády uvalily bez ztráty svého vlivu část svých vysokých nákladů a armádních výdajů na Evropu. USA vědí, že při-
jetí Turecka do EU by mohl způsobit její konec. Domnívají se totiž, by došlo k hospodářskému bankrotu, politické nejednotnosti a společenskému oslabení díky islámu.122
Pro vstup Turecka do EU se v průzkumu vyslovila nadpoloviční většina Poláků a Maďa-
rů, obyvatelé České republiky a Slovenska jsou v tomto ohledu skeptičtí a podpora rozšíření
EU o Turecko dosahuje v obou zemích shodně 37 %. Jak je vidět, tak se názor prezidenta
Václava Klause, který je pro vstup Turecka do EU a dalších politických představitelů, neshoduje s názorem většiny občanů. Ještě menší podporu má Turecko v Německu (21 %) a Rakousku (20 %).123
122 123
www.home.graffiti.net/budoucnost-evropy:graffiti.net Jak se na Turecko dívá střední Evropa dostupné z www.euractiv.cz
38
7 Vztahy Turecka s okolními balkánskými zeměmi Balkán hrál významnou roli v evropských i světových dějinách. Tato oblast zaujímá ne-
sporný význam i v turecké zahraniční politice. Vychází to z faktu, že Turecko se svojí menší částí také nachází na Balkáně a ostatní balkánské státy byly v období Osmanské říše pod její
nadvládou. Balkán je pro Turecko brána do kontinentální Evropy. Turecko přikládá zvláštní význam vztahům s balkánskými zeměmi a zakládá si na dobrých sousedských vztazích s nimi.
O důležitosti Balkánu pro EU se ve svých výrocích zmiňuje i významný evropský poli-
tik Romano Prodi.124 Jak sám říká: „Už od začátku svého působení v Bruselu jsem věděl, že
přiblížení se Balkánu k Evropě musí být jedním z hlavních strategických pilířů Evropské
unie.125 Jsem přesvědčen, že dnes neexistují na světě země, jejichž budoucnost by tolik závisela na jejich přiblížení k Evropě a které by přestože nejsou členy EU, tolik přispěly k jejímu vývoji jako Balkán“.126
Nejobsáhleji se v této kapitole budeme zabývat vztahy s Řeckem a Bulharskem, protože
tyto země mají s Tureckem společné hranice a tak se jich otázka integrace Turecka do EU přímo dotýká. 7.1
Řecko Počátkem 20. století tehdejší premiér Elefterios Venizelos Řecko ekonomicky i politic-
ky stabilizoval, ale také uskutečnil „Velkou myšlenku“.127 V poválečných volbách byla ale ve
vyčerpaném Řecku128 Venizelova liberální strana poražena a k moci se dostali roajalisté, kteří
usilovali i přes předvolební garanci míru o anexi území Malé Asie. Poslední pokus o odvrácení války s Tureckem byl uskutečněn na Londýnské konferenci v březnu 1921. Pět dní po jejím V období od roku 1999 do 2004 stál v čele Evropské komise. V dubnu 2006 zvítězila koalice levého středu v čele s Romanem Prodim v italských parlamentních volbách. Viz. http://zpravy.idnes.cz/italska-levice-ovladnesnemovnu-i-senat-f0f-/zahranicni.asp?c=A060411_073542_zahranicni_skr 125 PRODI, Romano: Idea Evropy. Brno 2003, s. 134 126 Tamtéž, s. 130 127 Uzavřel spojenecké smlouvy s Bulhary, Srby a Černou Horou a obratně jich využil ve prospěch Řecka. Nejprve získal v první balkánské válce na Turecku Soluň, Epir a Krétu, poté na Bulharsku v druhé balkánské válce Makedonii. Po válce Řecko na základě mírové smlouvy s Bulharskem získalo západní Thrákii a Alexandropoli. Porážka Turecka znamenala plnou řeckou suverenitu ve východní Thrákii včetně Drinopole, ale také správu nad maloasijskou Smyrnou, v níž byla řecká komunita nejpočetnější. Viz. OTÁHALOVÁ, Kateřina: Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. Dostupné z http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=784 128 Největší problém, kterému Řekové čelili, se týkal jich samotných. V roce 1920 armáda bojovala již osmý rok, byla vyčerpaná a státní pokladna zela prázdnotou. Viz. GLENNY, Misha: Balkán: Nacionalismus, válka a velmoci. Praha 2003, s. 303-304 124
39
krachu Řekové zaútočili. Brzy ovládli rozsáhlá území, ale nedokázali zasadit Kemalovi rozhodující úder. Spojenci neměli na Blízkém východě žádnou promyšlenou politiku a schylova-
lo se k porážce Řecka.129 Kemalova armáda zaútočila 26. srpna 1922. Během dvou dnů se tu-
recké armádě vzdalo 50 000 Řeků.130 Řečtí vojáci i civilisté začali prchat před tureckou
armádou do přístavu Smyrna, kde kotvila spojenecká flotila. Arménské a řecké obyvatelstvo
Smyrny přítomnost tohoto loďstva uklidňovala. Nevěděli však, že velitelé těchto lodí nehodlají do tureckého dobývání Smyrny nijak zasáhnout.131 Po útoku Turků se Smyrna topila
v krvi Arménů a Řeků a během několika hodin přišly o život tisíce mužů, žen a dětí.
Dohra z následujícího roku byla ještě ničivější. Na mírových jednáních v Lausanne se
představitelé Řecka a Turecka dohodli, že mír stvrdí velká výměna obyvatelstva. Do Řecka během jednoho roku přišel 1,3 milionu pravoslavného obyvatelstva, zatímco opačným smě-
rem putovalo 800 000 muslimů. Z výměny obyvatelstva se obě země vzpamatovávaly celá desetiletí.132
Řecko tak začalo svůj poválečný život uprostřed národní katastrofy. Následovala vnitro-
politická krize a v Řecku došlo k nastolení diktatury.133 Venizelos přesto normalizoval řecko-
turecké vztahy a uzavřel s Tureckem pakt o neutralitě. Situace se tak mezi oběma státy urov-
nala na dalších dvacet let a Turecko nakonec Řecku dokonce pomohlo překonat druhou svě-
tovou válku, po které vstoupily oba státy společně do Severoatlantické aliance,134 od které si slibovaly nejen ochranu Balkánu před Sovětským svazem.
Řecko-turecký kyperský konflikt, který zůstává nedořešen dodnes, započal až po té, co
Britové přizvali Turecko na konferenci o kyperské otázce. Řecko ani Turecko v této otázce nenacházejí společné řešení. Řecko se zasazuje o vstup Kypru do Evropské unie, zároveň ale v devadesátých letech brzdilo zařazení Turecka mezi kandidátské země. Turecko se naopak
staví proti vstupu Kypru do Unie, protože jej neuznává. Na kodaňském summitu v roce 2002 nakonec všechny členské státy včetně Řecka upouštějí od podmínky sjednocení, a tak je řecká část Kypru jedním z deseti států, které se v květnu 2004 staly novými členy Evropské unie.
V sedmdesátých letech vznikl mezi Řeckem a Tureckem nový konflikt a to o kontinen-
tální egejský šelf. U ostrova Thassos byla objevena nová ložiska ropy, o které projevily zájem Velká Británie sice Řecko podporovala slovně, ale odmítla mu poskytovat vojenskou či finanční pomoc. Francie a Itálie byly nyní nakloněny Turecku. Viz. Tamtéž, s. 305 130 Řečtí vojáci ve snaze zpomalit tureckou armádu srovnali se zemí všechny vesnice na území 650 kilometrů. Viz. Tamtéž, s. 305 131 Tamtéž, s. 306 132 Tamtéž, s. 307-308 133 Tamtéž, s. 316 134 Vstup do NATO se uskutečnil v roce 1952. 129
40
obě strany. Svou oprávněnost k těžbě vysvětlovaly právem o teritoriálních vodách.135 Konflikt
se změnil v hádku o vymezení teritoriálních vod v egejské oblasti a vyhrotil se až po vojenské
přípravy. Ankara ale nakonec přijala „Rogersovu formuli“ (1980), kterou se zavázala zachovat operační linii v době míru ve shodě s řecko-tureckou hranicí. Situace se tak na nějakou dobu uklidnila.
V roce 1981 po vítězství řeckých socialistů ve volbách, se vývoj zahraniční politiky
změnil a vládní strana PASOK136 přijala nové obranné zásady, ve kterých označuje Turecko za největšího nepřítele Řecka.137 Nastalo další vyostření kyperského problému a v následují-
cích letech ožily opět také spory ohledně těžby egejské nafty. Impulsem k tomu bylo to, že se
k řeckému ostrovu Thassos již po několikáté přiblížila turecká průzkumná loď Seismik a situace přerostla tehdy málem ve válečný konflikt. Ministři zahraničí Řecka a Turecka se rozhodli
hledat mírové řešení a tím se situace v oblasti Egejského moře výrazně zlepšila, a to až do ratifikace nové dohody o mořském právu.138 Řecko dalo Turecku najevo, že se zkrácením me-
zinárodních vod na úkor Řecka nehodlají smířit a tímto se problémy v Egejském moři začaly
opět prohlubovat. Starosta ostrova Kalymnos vyvěsil na přilehlém ostrůvku Imia řeckou vlajku.139 Turci na to reagovali tak, že ostrůvek vojensky obsadili.
Tím začala takzvaná Imijská krize, která brzy vyvolala spor o další ostrůvky v této ob-
lasti. Konflikt ukončil až zásah Billa Clintona, po kterém byly vlajky i vojenské jednotky staženy. Během Imijské krize Řecko Turecku hrozilo zablokováním smlouvy s EU o celní unii.
Nakonec se ale oba státy dohodly na tom, že se budou snažit o posilování vzájemné důvěry. Výsledkem jednání byla omezení vojenských cvičení v egejské oblasti a obnovení přímé linky z Atén do Ankary. Tím došlo k určitému uklidnění situace.
Poměry se začaly opět přiostřovat v lednu 1999, kdy Abdullah Öcalan unikl z Turecka
přes Atény do Minsku. V létě téhož roku postihlo Turecko ničivé zemětřesení a Řecko bylo první zemí, která mu poskytla humanitární i finanční pomoc. V září následovalo naopak silné zemětřesení v Aténách, při kterém Turecko Řecku jeho solidaritu opětovalo. Výrazně se mezi oběma zeměmi prohloubily vztahy zejména ve sféře kultury a turistického ruchu.
Atény však nebyly ochotny přistoupit na turecký argument, že východoegejská oblast je součástí anatolského kontinentálního šelfu, a že tudíž právo těžby přísluší Turecku. Viz. OTÁHALOVÁ, Kateřina: Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. Dostupné z http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=784 136 Panellinio sosialistiko kynima (Panhelénské socialistické hnutí), vládní socialistická strana, která byla u moci až do roku 2004. Viz. FIALA, Petr, PITROVÁ, Markéta: Rozšiřování ES/EU. Brno 2003 137 V roce 1984. 138 V roce 1992. 139 V roce 1996. 135
41
V prosinci 1999 přijala Evropská unie (včetně Řecka), tureckou kandidaturu do EU. Zá-
roveň souhlasila s posouzením problému řecko-tureckých hranic Mezinárodním soudním dvorem v Haagu. Řecko změnilo svou dosavadní evropskou politiku vůči Turecku a oznámilo, že
Turecko nelze od Evropy izolovat a že je naopak nutné jej do Evropy začlenit, protože jen tak bude možné kontrolovat jeho počínání v otázkách lidských práv a demokracie. Od tohoto
okamžiku až dodnes zůstaly řecko turecké vztahy nedotčeny žádnou další výraznou krizí.140 Zahraniční politika Řecka se ve vztahu k Turecku výrazně změnila a tato země momentálně vstup Turecka do EU podporuje. Řecký ministr obrany Yannos Papantoniou se k tomu vyjád-
řil: „Jednoduše věříme, že pokud Turecko vstoupí do EU, bude muset dodržovat její pravidla.
To by pomohlo vyřešit spoustu stávajících problémů“.141 7.2
Bulharsko
Také mezi Bulharskem a Tureckem docházelo k častým incidentům. V letech 1948–50
došlo k masové emigraci bulharských muslimů do Turecka, po které Turecko uzavřelo hranice.
Otázka
turecké
menšiny
v Bulharsku
komplikovala
s přestávkami po celé období komunistické diktatury.
142
bulharsko-turecké
vztahy
Turci jsou nejpočetnější etnickou
menšinou na území Bulharska. Až do druhé světové války ale nebyli v Bulharsku národně uvědomělou skupinou a o národnostní skupině lze hovořit až po druhé světové válce. Postoj
komunistického režimu byl vůči turecké menšině proměnlivý a závisel na směřování ideolo-
gie strany. Ústava z roku 1947 zaručovala turecké menšině právo na vzdělání ve svém mateřském jazyku a právo pro zachovávání a rozvoj kulturních tradic. Turkům sice byly přiznány
školy a další kulturní instituce, ale turecké obyvatelstvo se obávalo, že v těchto státních školách bude výuka vedena v ateistickém duchu. Další vystěhovalectví bylo později povoleno jen z důvodů spojování rodin. V letech 1950–1951 se tak vystěhovalo 156 410 Turků. Po zbytek
padesátých let zůstala politika bulharské vlády k Turkům tolerantní, ale k ideálním poměrům měla daleko.143
S nástupem Todora Živkova144 tlaky vůči menšinám ještě zesílily a měly za cíl jejich
úplnou asimilaci. V letech 1958–1960 došlo na zavedení výuky pouze v bulharském jazyce na Informace k podkapitole: OTÁHALOVÁ, Kateřina: Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. Dostupné z http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=784 141 http://www.euractiv.com/en//eu-turkey-relations/article-129678 142 RYCHLÍK, Jan: Dějiny Bulharska. Praha 2000, s. 348 143 RYCHLÍK, Jan: Dějiny Bulharska. Praha 2000, s. 349-350 144 Todor Živkov získal v roce 1954 funkci prvního tajemníka a v roce 1956 funkci prvního muže Bulharska, ve které setrval neuvěřitelných 33 let. Viz. Tamtéž, s. 352, 354 140
42
všech stupních škol, turečtina zůstala jen jako volitelný předmět a ve stejné době bylo také za-
staveno vydávání tisku v turečtině.145 V roce 1983 odstartovala protiturecká kampaň, která trvala až do pádu komunistické moci. Státní propaganda začala šířit nesmyslné teze, podle kterých byli Turci v Bulharsku ve skutečnosti jen islamizovaní Bulhaři, kteří během osmanské
nadvlády zapomněli svou původní řeč a díky turecké propagandě se začali považovat za Turky. Byla jim také dána možnost vybrat si některé z nabízených slovanských příjmení a pokud
tak neučinili, bylo jim přiděleno. Turci byli obviňováni z pokusu odtrhnout a připojit k Turec-
ku oblast Rodop, kde žije největší část turecké menšiny.146 V polovině 80. let navíc došlo k několika teroristickým akcím,147 z nichž byla obviněna turecká organizace „Šedí vlci“.148 Útoky se staly podnětem pro ještě razantnější postup proti turecké menšině. Byly postupně zavřeny všechny turecké školy, nakladatelství, skončilo vysílání rozhlasu v turečtině, byly uzavřeny mešity a zakázány islámské obřady.
V roce 1989 před zahájením konference v Paříži o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,
zahájili představitelé turecké menšiny protestní hladovku. Živkov v mimořádném televizním
projevu prohlásil: „že pokud někdo dává přednost kapitalistickému Turecku před socialistic-
kým Bulharskem, má možnost odejít“. Tato slova vzali Turci vážně a během čtyř měsíců jich
odešlo 344 000. Část z nich se po pádu komunistického režimu vrátila zpět a dnes žije v Bul-
harsku asi 1,2 milionů Turků. V 90. letech 20. století byla opatření vůči turecké menšině postupně rušena, ovšem za protestů většiny bulharské veřejnosti.149
V dubnu 1990 vznikla strana s názvem Hnutí za práva a svobody,150 která reprezentuje
bulharské Turky a muslimy. Cílem strany byl návrat muslimských jmen a možnost znovuna-
vrácení půdy, kterou mnozí kvůli emigraci ztratili.151 Voliči DPS jsou dnes převážně bulharští
Turci. Za hlavní úspěch DPS lze považovat uznání práva na získávání vzdělání v mateřském
jazyce, turečtině. Bulharští Turci ho však z praktických důvodů využívají pouze výjimečně.152 Po posledních volbách v Bulharsku v roce 2005 se DPS stala součástí vládní koalice, kdy zís-
NAHODILOVÁ, Lenka: Etnická paleta dnešního Bulharska. Dostupné z http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=470 146 RYCHLÍK, Jan: Dějiny Bulharska. Praha 2000, s. 360-361 147 Na nádraží v Plovdivu, letišti ve Varně, v hotelu „Sliven“ a vlaku Burgas-Sofia. Viz. RYCHLÍK, Jan: Dějiny Bulharska. Praha 2000, s. 360 148 Politizovaná sekta, která má za cíl, vrátit Turecko do starých časů a mravů. 149 HYAN, Zdeněk: Komunismus v Bulharsku… Dostupné z http://bulharsko.proweb.cz/deji12.htm 150 Dviženije za prava i svobodi, dále jen DPS. 151 RYCHLÍK, Jan: Dějiny Bulharska. Praha 2000, s. 365 152 NAHODILOVÁ, Lenka: Etnická paleta dnešního Bulharska. Dostupné z http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=470 145
43
kala překvapivě 14,07 % hlasů a stala se třetí nejsilnější stranou v čele s Achmedem Doganem.153
I přes tyto události z minulého století panují mezi Bulharskem a Tureckem dobré vzta-
hy. Bulharský ministr hospodářství Rumen Ovčarov, se koncem roku 2005 vyjádřil, že Bul-
harsko pomůže Turecku se vstupem do EU. Turecko je pro Bulharsko čtvrtým největším ob-
chodním partnerem. Po povodních v dubnu roku 2006 se navíc zástupci Bulharska, Řecka a
Turecka dohodli, že proti přírodním katastrofám budou bojovat společně.154 Jak bulharská, tak i turecká zahraniční politika, byly v posledních letech značně aktivní a udělaly mimo jiné mnohem víc pro sblížení s Evropskou unií.155
Co se týká vztahů s ostatními balkánskými zeměmi, tak ani s jednou Turecko v současné
době neřeší žádný problém ani mezi nimi nedochází ke sporům. Dochází k rozvoji vztahů jak
poltických, ekonomických i kulturních a vzájemně se podporují i co se týká jejich začleňování do Evropy a jejich institucí. Vzhledem k tomu, že jednání o vstupu do EU probíhají v Turecku
a Chorvatsku současně, je šance na spolupráci mezi oběma zeměmi i v tomto ohledu. Turecko i Chorvatsko předpokládají, že zkušenosti z přístupových rozhovorů budou pro obě země navzájem prospěšné.156
Mnoho tureckých podniků operuje na území Albánie,157 Bosny a Hercegoviny,158 ale
především na území Makedonie 159 a Srbska a Černé Hory.160 a do Turecka proudí každým
rokem také velké množství turistů z těchto zemí.
http://bulharsko.proweb.cz/aktu10.htm Krátké zprávy z http://www.bgr.cz/jaro.htm 155 http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=474 156 http://www.mei.hr/default.asp?mode=1&gl=200311190000006&jezik=2&sid= 157 Tržní obrat mezi Tureckem a Albánií v roce 2003 dosáhl 119 milionů dolarů a zvyšuje se každým rokem. Na území Albánie operuje 48 malých a středních tureckých podniků a turecké investice v Albánii dosahují částky 35 milionů dolarů. Viz. Ministerstvo zahraničních věcí Turecké republiky, http://www.mfa.gov.tr/MFA/ForeignPolicy/Regions/Balkans/Albania/Albania_Economic.htm 158 Na jejím území se nachází 48 středních a malých tureckých společností s celkovými investicemi 15 milionu dolarů. Naproti tomu je v Turecku pouze sedm bosenských společností s kapitálem pět a půl miliardy tureckých lir. Viz. Tamtéž, http://www.mfa.gov.tr/MFA/ForeignPolicy/Regions/Balkans/Bosnia+and+Herzegovina/BosniaandHerzegovina_ Economic.htm 159 Tržní obrat mezi Tureckem a Makedonií v roce 2003 dosáhl 149 milionů dolarů a má nadále vzrůstající tendenci. Na území Makedonie operuje přibližně 200 tureckých společností s celkovými investicemi 20 milionů dolarů. Jde především o malé a střední podniky zabývající se obchodem. Viz. Tamtéž, http://www.mfa.gov.tr/MFA/ForeignPolicy/Regions/Balkans/Republic+of+Macedonia/Macedonia_Economic.ht m 160 Tržní obrat mezi Tureckem a Srbskem a Černou Horou v roce 2003 dosáhl 214 milionů dolarů a má nadále vzrůstající tendenci. Viz. Tamtéž, http://www.mfa.gov.tr/MFA/ForeignPolicy/Regions/Balkans/Serbia+and+Montenegro/SerbiaandMontenegro_E conomic.htm 153 154
44
V minulých letech se Turecko zúčastnilo například operace „Concordia”161 na území
Makedonie, která byla následně 15. prosince 2003 nahrazena policejní akcí „Proxima”.162
Tato vojenská operace byla EU v zemi spuštěna 31. března 2003 a měla přispět v úsilí dosažení demokracie a prosperity v zemi. Skončila 15. prosince 2003. 162 EU stanovila policejní misi na území Makedonie po názvem Proxima, kdy policejní experti ze zemí EU monitorovali, dohlíželi a společně se státní policií bojovali proti organizovanému zločinu podle evropských policejních standardů. Tato operace skončila 14. prosince 2005. 161
45
8 Závěr V práci jsme se podrobně zabývali vstupem Turecka do Evropské unie. Důvody proč
Turecko přijmout nebo nepřijmout do EU, jeho politikou, ekonomickými faktory a problémy, s kterými se v současné době potýká. Otázka vstupu Turecka je závažné téma, protože se jed-
ná o velkou zemi. Vstup Turecka do Unie má jak svoje odpůrce, tak i zastánce, ať už v současné EU nebo na Balkáně, kde se nachází jeho, rozlohou menší část. S těmito zeměmi
se Turecko snaží vycházet dobře, ať už z důvodu společných historických kořenů, nebo proto, že momentálně mají stejný cíl a tím je vstup do EU.
Kdybych se měla přiklonit k tomu, jestli vstup Turecka do EU podpořit či nikoliv, byla
by pro mě směrodatná následující fakta. Tím nezpochybnitelným je, že Turecko náleží do ji-
ného civilizačního kontextu. A ačkoliv Turecko podle dostupných zpráv skutečně splňuje základní politická Kodaňská kritéria, Evropská unie se zavázala k něčemu, s čím většina obyva-
tel současné EU nesouhlasí a nejsou si tím dostatečně jisti ani političtí představitelé jednotlivých zemí.
Turecko jako kandidátská země ještě neuznalo současnou členskou zemi–Kypr a nevy-
řešilo spory s minoritami žijícími na jeho území, jako jsou Kurdové a Arméni. Přes tyto a dal-
ší problémy bude určitě přínosné vést přístupové rozhovory s Tureckem, protože reformy, které v rámci těchto přístupových jednání zavede, budou mít příznivý dopad na celý region jihovýchodní Evropy a Blízkého východu.
Turecko v současné době není připraveno na vstup do EU, ale za 10–15 let, nebo z mého
pohledu i později, tomu může být jinak. Evropa by se do té doby měla stabilizovat, ukončit integraci deseti nově přijatých členů v roce 2004, promyslet, kam budou směřovat její kroky
v budoucnosti, přijmout euroústavu, podle které si vyzkouší svůj chod, který se buď osvědčí
nebo ne. Pokus se osvědčí, tak teprve potom může přijmout Turecko a další země. Z mého pohledu by bylo také lepším řešením, navázat rozhovory se všemi státy jihovýchodní Evropy a bývalé Jugoslávie, zajistit si takto pozici u bližších zemí, hlavně u těch skutečně evropských a pak teprve postupovat dále a dále se rozšiřovat.
Když hovoříme o tom, jestli Turecko je nebo není evropskou zemí a jestli na tom až tak
záleží, zmiňme fakt, že řecká část Kypru je členem EU a z geografického hlediska patří do Asie. Tudíž nemůžeme Turecko „diskriminovat“ za to, že jeho rozlohou větší část leží také v
Asii. Turecko by mohlo do EU vnést nové prvky, které by ji mohly obohatit. Nesmíme opomenout také prvky ekonomicko-strategické. Ať už jde o strategické zásoby ropy na Kavkazu,
46
nebo zájem na tom, aby se v oblasti Středního východu objevila stabilizovaná země, která by pomáhala uklidňovat situaci v jinak dosti konfliktní oblasti.
Co se týká názoru, že jde o muslimskou zemi, musíme zmínit fakt, že Evropská unie ne-
ní založena na náboženství. Měli bychom být tolerantní, lidé v Evropě vyznávají různá náboženství a někteří nevyznávají žádné. Více než toto, je důležitá tolerance a úcta k lidským právům.
Turecko má velmi dynamickou ekonomiku, jejíž růst bude pravděpodobně ještě pokra-
čovat, pokud Turecko setrvá na cestě reforem. Než ale Turecko dosáhne potřebné ekonomické
úrovně, bude čerpat z evropského rozpočtu značné množství finančních prostředků. V takovém případě by byl evropský rozpočet ještě více zatěžován a dostane se méně na deset
„nových“ členů. Dalším problémem je, že s příchodem nového člena stoupne počet poslanců
v Evropském parlamentu, vznikne tak další názorová skupina a bude opět o něco těžší se dohodnout na společném stanovisku. Už dnes je Unie názorově různorodá a téměř neschopná se na něčem dohodnout, jako tomu je například u rozhodování o společné evropské ústavě.
Pokud bych tedy měla vyjádřit svůj názor, podložený argumenty, které jsem zde zmíni-
la, pak by moje odpověď zněla ano, ale až po té, co Turecko splní ochotně všechny požadavky EU a nenastanou žádné problémy, což bude trvat ještě dlouhou dobu.
47
Summary Turkey is much-disputed notion today. This bachelor thesis was to describe entering of
Turkey to European Union - about the reasons why is good or bad accepting Turkey, about its
politics, economic factors and problems connected with this country. The question about entering Turkey to the European Union is very important because Turkey occupies a strategic lo-
cation at the crossroads of Europe, Asia, and the Middle East. The process is very interesting,
it has no similarity in the modern history and it has no comparison with any accepting process as well because of Turkish difference from the European norm in terms of economics, demo-
graphy, culture, religion, and even basic geography. They are many people who believe that Turkey does not belong in the EU and vice-versa.
The first accession negotiations have begun on 3rd October 2005, but in this day. Over of
all problems, it is very useful to continue in the accession talks between Turkey and the EU, because Turkey has implemented a host of political reforms that could have a good impact for all countries in South East Europe and Middle East, but full membership for Turkey remains a distant and uncertain goal and it is expected that accession talks take at least ten years.
48
9 Literatura HRADEČNÝ, Pavel: Řekové a Turci, Nepřátelé nebo spojenci?. Praha 2002 GLENNY, Misha: Balkán: Nacionalismus, válka a velmoci. Praha 2003
GOMBÁR, Eduard: Moderní dějiny islámských zemí. Praha 1999
ČERNOCH, Pavel: Cesta do EU. Praha 2003
FIALA, Petr, PITROVÁ, Markéta: Rozšiřování ES/EU. Brno 2003 PRODI, Romano: Idea Evropy. Brno 2003
RYCHLÍK, Jan: Dějiny Bulharska. Praha 2000
Kolektiv autorů: Východní středomoří – Kypr, Malta, Řecko, Turecko (turistický průvodce). Praha 2001
49
10 Prameny Internetové zdroje On-line magazín deníku PRÁVO & portálu Seznam.cz, http://www.novinky.cz/
Portál Asociace pro mezinárodní otázky, http://www.amo.cz/cz/
Wikipedie, otevřená encyklopedie, http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana
Euroskop, oficiální zdroj informací o členství ČR v Evropské unii, http://www.euroskop.cz/
Informace o Turecku, http://www.turecko.cz/
Informace o Turecku, http://www.e-turecko.cz/
Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, http://www.europeum.org/ Zpravodajský portál iHNed, http://ihned.cz/
External relations, portál pro vnější vztahy EU, http://ec.europa.eu/comm/external_relations/
Fondy Evropské unie, http://www.strukturalni-fondy.cz/
Euractiv, internetová brána do Evropy, http://www.euractiv.cz/
Centrum pro studium demokracie a kultury, http://www.cdk.cz/
Zastoupení Evropské komise v České republice, http://www.evropska-unie.cz/cz/
Portál pro budoucnost Evropy, http://www.home.graffiti.net/budoucnost-evropy:graffiti.net Portál Evropské unie, http://www.europa.eu.int
Internetové stránky Michala Tůmy, http://www.michaltuma.com/
Antropologický portál Svět člověka, http://www.svet-cloveka.com/ Kurdové a Kurdistán, http://www.kurdove.ecn.cz/
Kurdské občanské sdružení, http://www.kurdistan.cz/cz/novinky.php
Internetové stránky poslance Evropského parlamentu Jana Zahradila, http://zahradil.cz/cze/index.php
Internetové stránky prezidenta České republiky Václava Klause, http://www.klaus.cz/klaus2/asp/default.asp
Parlamentní satelitní a kabelová televize 24cz, http://www.24cz-tv.cz/ Britské listy, http://www.blisty.cz/
Elektronická verze časopisu Integrace, http://www.integrace.cz/ Základní údaje o Bulharsku, http://www.ibulharsko.cz
Internetový informační server o Bulharsku, http://www.bulharsko.proweb.cz/indexo.htm Sdružení pro Bulharsko, http://www.bgr.cz/
50
Ministerstvo zahraničních věcí Turecké republiky, http://www.mfa.gov.tr/mfa
Ministerstvo zahraničních věcí a evropské integrace Chorvatska, http://www.mei.hr/
51
