Integrace Turecka do světové ekonomiky

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod

Integrace Turecka do světové ekonomiky

Bakalářská práce

Vypracovala: Jaroslava Svátová Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Pavel Neumann, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Integrace Turecka do světové ekonomiky“ vypracovala samostatně. Veškerou pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury.

V Praze dne ………..…..

…………...……………….. Podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, panu doc. PhDr. Pavlu Neumannovi, PhD., za poskytnutí cenných námětů a připomínek při vypracování této bakalářské práce.

Obsah

Úvod .............................................................................................................. 1 Seznam zkratek ........................................................................................... 3 1. Základní informace o zemi .................................................................. 4 1.1

Historický vývoj ................................................................................................. 4

1.1.1

Stručná historie státu od starověku do 20. století ....................................... 4

1.1.2

Vznik Turecké republiky ............................................................................ 5

1.2

Geografické údaje .............................................................................................. 5

1.3

Demografická situace ......................................................................................... 6

1.4

Náboţenská situace ............................................................................................ 7

2. Hospodářská a politická situace v zemi ............................................. 8 2.1

Působení M. K. Atatürka v zemi a jeho reformy ............................................... 8

2.2

Současná vnitropolitická situace ........................................................................ 8

2.3

Současná ekonomická situace ............................................................................ 9

3. Integrace Turecka do světové ekonomiky........................................ 17 3.1

Vstup Turecka do EU ....................................................................................... 17

3.1.1

Rozšiřování Unie a současné kandidátské země ....................................... 17

3.1.2

Podmínky rozšíření všeobecně ................................................................. 18

3.1.3

Kritéria pro vstup Turecka do Evropské unie ........................................... 19

3.1.4

Dosavadní průběh přístupu Turecka do EU .............................................. 21

3.1.5

Současný stav a budoucí výhled týkající se přístupu do Unie .................. 24

3.1.6

EU - Předvstupní finanční podpora .......................................................... 29

3.1.7

Pohled veřejnosti....................................................................................... 32

3.2

Členství ve světových mezinárodních organizacích ........................................ 33

3.3

Role Turecka ve světové ekonomice................................................................ 34

3.3.1

Zahraniční obchod .................................................................................... 35

3.3.2

Zboţová struktura zahraničního obchodu ................................................. 36

3.3.3

Teritoriální struktura zahraničního obchodu............................................. 37

3.3.4

Jiné typy mezinárodní ekonomické spolupráce ........................................ 38

3.4

Trendy a budoucí vývoj ................................................................................... 39

Závěr ........................................................................................................... 41 Literatura ................................................................................................... 45 Seznam obrázků ........................................................................................ 47 Seznam tabulek.......................................................................................... 48 Přílohy ........................................................................................................ 49

Úvod Integrace Turecka do světové ekonomiky je tématem velmi aktuálním, významným, zajímavým a současně i mé osobě velmi blízkým, jelikoţ jsem v Turecku několik měsíců ţila a pracovala a měla jsem moţnost blíţe poznat tuto zemi a její obyvatele. Turecko hraje důleţitou roli v mezinárodním obchodu a svět začíná postupně chápat Turecko jako zemi s velmi strategickou polohou, jako zemi, která se jiţ více neţ čtyřicet let snaţí přiblíţit Evropě. V posledních několika letech se Turecko stalo námětem mnoha diskusí souvisejících se zahájením přístupových jednání s Evropskou unií. Výhledy z hlediska přijetí země do Unie jsou nejisté a mohou trvat ještě mnoho let a Evropská unie si dokonce vyhrazuje právo od vyjednávání odstoupit. Podmínky přijetí jsou pro Turecko velmi přísné. Země však zahájila mnoho reforem a jiţ několik let přijímá předvstupní finanční pomoc. Turecko má ovšem také mnoho co nabídnout. Bohaté historické základy, které zemi a její obyvatele náleţitě formovaly, kulturu a specifické tradice, turistickou atraktivitu s nesmírným potenciálem, úrodnou půdu i přírodní bohatství. Země je mostem mezi světem Východu a Západu a především unikátní geopolitická poloha země činí z Turecka nesmírně důleţitého hráče na poli světového dění. Z ekonomického hlediska skrývá turecký trh nesmírný potenciál. Více neţ sedmdesát milionů spotřebitelů, atraktivní investiční prostředí a především velmi pozitivní předpoklady budoucího růstu ekonomiky země. Hlavním cílem práce je charakterizovat tuto zemi především jako součást světové ekonomiky. Zhodnotím její snahy a reálné moţnosti stát se důleţitým a respektovaným hráčem světové ekonomiky a plnohodnotně participovat jako člen na dění v Evropské unii. Podrobně se zaměřím na přístup Turecka do Evropské unie, dosavadní průběh jednání a na současnou situaci. Dalším cílem této práce je tedy zhodnocení veškerých aspektů v přístupu země do Evropské unie a moţný budoucí vývoj. Dále pak se zaměřím na Turecko z hlediska účasti v mezinárodních organizacích a na světovém obchodu. Jako další cíl své práce zanalyzuji zahraniční obchod země, jeho zboţovou a teritoriální strukturu. Posledním bodem jsou trendy a budoucí vývoj v teritoriu jako analýza současné situace země v globálním měřítku a nejpravděpodobnější směr vývoje Turecké republiky. 1

První kapitola pojednává o zemi z všeobecného hlediska. Stručně se zabývá vývojem její historie, vznikem republiky, geografickými a demografickými údaji a současnou náboţenskou situací. Další kapitola zhodnocuje hospodářskou a politickou situaci v zemi. Krátce pojednává o reformách prvního tureckého prezidenta, nalezneme zde informace o současné vnitropolitické a ekonomické situaci. Současná ekonomická situace je charakterizována na základě makroekonomických ukazatelů - růstem HDP, mírou inflace, mírou nezaměstnanosti, obchodní bilancí a dalšími údaji. Třetí kapitola je zaměřena na integraci Turecka do světové ekonomiky. Rozebírám zde rozšiřování Evropské unie, podmínky rozšíření a současné kandidátské země, dosavadní vývoj přístupu Turecka do Unie a aktuální stav vyjednávání. Dále se orientuji na předvstupní finanční pomoc ze strany EU, kterou Turecko čerpá, a její vyuţití. Důleţitým bodem této kapitoly je zhodnocení současného stavu a moţného budoucího vývoje v přístupu země do Unie, v níţ charakterizuji situaci jak z pohledu přínosu vstupu Turecka do EU, tak i sporné body této integrace. Zanalyzuji členství ve světových mezinárodních organizacích, zapojení země do světového obchodu, charakterizuji komoditní a teritoriální strukturu zahraničního obchodu, příliv a odliv přímých zahraničních investic a moţný budoucí ekonomický vývoj. Zdroje ve své bakalářské práci vyuţívám kniţní a internetové. V kniţní podobě není materiálů příliš mnoho, aktuální informace lze nalézt především na internetu z českých a především anglicky psaných webových portálů. Důleţitým zdrojem mé práce jsou oficiální stránky Evropské unie europa.eu a dále pak servery euractiv.cz, businessinfo.cz a oecd.org.

2

Seznam zkratek  BSEC  D-8  ECO  EEC  EU  FAO  GATT  IBRD

 IMF  N – 11

 NATO  OSCE  OECD  OIC  UNESCO

 WHO  WTO

Black See Economic Cooperation Černomořská ekonomická spolupráce Developing - 8 Economic Cooperation Organization Organizace ekonomické spolupráce European economic community Evropské hospodářské společenství European Union Evropská unie Food and Agriculture Organization Organizace pro výţivu a zemědělství General Agreement on Tarrifs and Trade Všeobecná dohoda o clech a obchodu The International Bank for Reconstruction and Development Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj International Monetary Fund Mezinárodní měnový fond Next eleven Bangladéš, Indonésie, Pákistán, Filipíny, Jiţní Korea, Vietnam, Irán, Egypt, Nigérie, Mexiko, Turecko The North Atlantic Treaty Organization Severoatlantická aliance Organization for Security and Co-operation in Europe Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Organization for Economic Cooperation and Development Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Organization of The Islamic Conference Organizace islámské konference United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu World Health Organization Světová zdravotnická organizace World Trade Organization Světová obchodní organizace

3

1. Základní informace o zemi 1.1 Historický vývoj 1.1.1 Stručná historie státu od starověku do 20. století Území dnešního Turecka dalo svou jedinečnou polohou vzniknout mnoha různým kulturám i náboţenstvím. Obrovská variabilita celé oblasti způsobila právě to, ţe toto teritorium nemělo ve starověku ani společný název. Naleziště, která lze označit jako nejstarší v této oblasti, se datují do období 7. a 6. tisíciletí před naším letopočtem. Oblast Malé Asie, kde se většina území Turecka nachází, patří mezi nejstarší zemědělsky obdělávané oblasti světa. Země byla osídlena mnoha kmeny, které si zakládaly vlastní státy. Důleţitými obyvateli území z hlediska historického a především kulturního byli Řekové. Řím jako nová mocnost vládnoucí Malé Asii se v této oblasti objevila ve 2. století před n. l. Za vlády Říma oblast velmi prosperovala. Rozvíjel se obchod, vznikala nová města, šířilo se křesťanství, které se nakonec stalo státním náboţenstvím. V roce 395 n. l. se Římská říše rozdělila na západořímskou a východořímskou a oblast Malé Asie se stala součástí té východořímské, která byla později pojmenována jako říše byzantská. Od 11. století pronikali postupně od východu do Byzance seldţučtí Turci. Vznik seldţucké říše se datuje do poloviny 11. století. V polovině 13. století byla seldţucká říše na svém vrcholu. Avšak právě v této době začínají do Anatólie pronikat Mongolové, coţ má pro seldţuky jasné následky. Seldţucká říše se pomalu chýlila ke svému konci.1 Na počátku 14. století se definitivně rozpadla říše seldţucká a před mongolskými nájezdníky prchající turečtí kočovníci obsadili velké mnoţství regionů Malé Asie. Vládcem a zakladatelem dynastie se stal Osman a na jeho počest se obyvatelstvo pojmenovalo jako Osmané. V průběhu 19. století prodělala Osmanská říše mnoho reforem. Z počátku se zaváděly se vojenské a administrativní reformy. V polovině 19. století zavedl vládnoucí sultán několik nových nařízení týkajících se sociální sféry, která zaručovala nedotknutelnost ţivota a majetku, garantovala spravedlivý výběr daní a zaváděla nový systém vojenské sluţby v podobě pětileté povinné sluţby. Následovala reforma správy provincií a byly vytvořeny nové administrativní jednotky. Na konci 19. století probíhaly 1

Zdroj: Pirický Gabriel, Turecko: Stručná historie států.

4

významné stavební aktivity, ve velkých městech byl zaváděn elektrický proud a plyn, budovaly se vodovody, rozvíjela se infrastruktura. Zformovala se také různá hnutí, například mladoosmanské hnutí, které bylo údajně prvním liberálním hnutím kritizující politické poměry. Nazývaní také mladoturci zaloţili první moderní politickou stranu, propagovali parlamentní systém a na počátku 20. století přispěli k likvidaci sultanátu. 2 1.1.2 Vznik Turecké republiky Za vznik samostatného tureckého národa, tedy Turecké republiky nese největší zásluhy Mustafa Kemal Atatürk. Současně s prohlášením Turecka republikou dne 29. října 1923 byl Atatürk zvolen prvním prezidentem. Vznik republiky a Atatürkova vláda s sebou přinesly mnoho změn a první turecký prezident je dodnes velkou osobností Turecka. Oblíbenost jeho osobnosti v českém kontextu je moţné přirovnat k prezidentu T. G. Masarykovi.

1.2 Geografické údaje Turecká republika se nachází v oblasti středního východu, v blízkosti tří kontinentů a několika moří. Zaujímá poloostrov Malá Asie neboli Anatólie a část zvanou Thrákie na jihovýchodě Balkánského poloostrova. Celková plocha země činí přibliţně 780 tisíc km2. Tři procenta této plochy se nacházejí na evropském kontinentu, zbytek je asijský. Země je omývána čtyřmi moři. Na severu země mořem Černým, na jihu mořem Středozemním, na západě mořem Egejským a mezi úţinami Bospor a Dardanely, které oddělují Evropu od Asie, se rozprostírá moře Marmarské. Největším městem republiky co do počtu obyvatel je Istanbul, který oficiálně čítá 12 697 164 (dle Tureckého statistického úřadu)3, podle některých zdrojů má i s předměstími aţ 18 milionů obyvatel.4 Istanbul však není městem hlavním, tím je Ankara leţící ve vnitrozemí. Země má osm sousedních států. V evropské části je to Řecko a Bulharsko, v části asijské Gruzie, Arménie, Ázerbájdţán, Irán, Irák a Sýrie. Země se rozděluje na 7 velkých regionů, 81 provincií a 850 sub-provincií. Rozlohou největší vodní plochou země je jezero Van nacházející se na východě Turecka, jehoţ plocha přesahuje 3 700 km2. Nejvyšším vrcholem je bájná hora Ararat známá z biblických motivů tyčící se do výšky více neţ 5 100 metrů. 2

Zdroj: Pirický Gabriel, Turecko: Stručná historie států. Zdroj: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2009 [cit. 2010-04-20]. Population Statistics And Projections. Dostupné z WWW: . 4 Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-04-20]. Turecko: Základní informace o teritoriu. Dostupné z WWW: . 3

5

1.3 Demografická situace Počet obyvatel Turecka velmi rychle roste (viz Obrázek 1 a dále pak v kapitole 3.1.7 uvádím vývoj počtu obyvatel Turecka od roku 1950 s výhledem do roku 2050). K 31. 12. 2009 má země oficiálně 72 561 312 obyvatel5. 50,3 % celkové populace jsou muţi (36 462 470) a 49,7 % jsou ţeny (36 098 842). Roční přírůstek populace v roce 2009 činí 1,45 %. V Istanbulu ţije 17,8 % celkové populace země (12 915 158), v Ankaře 6,4 % (4 650 802). Průměrný počet obyvatel na kilometr čtvereční je 94. Tento počet se však v závislosti na oblasti velmi liší. Počet obyvatel na čtverečný kilometr je například v Istanbulu 2 4866. Obrázek 1 Počet obyvatel Turecka v letech 2007 – 2009

URL: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2010 [cit. 2010-04-23]. Facts and figures 2010. Dostupné z WWW:
Střední věk obyvatel Turecka je 28,8. Střední věk pro muţe je 28,2, pro ţeny 29,3. Turecká populace je velmi mladá, a tudíţ je i nadějnou pracovní silou pro stárnoucí Evropu. Osoby v aktivním věku 15 – 64 let tvoří 67 % celkové populace, 26 % populace jsou osoby ve věku od 0 – 14 let a 7 % populace ve věku 65 let a více, jak naznačuje Obrázek 2. 5

Zdroj: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2009 [cit. 2010-04-17]. Population Statistics And Projections. Dostupné z WWW: . 6 Zdroj: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2009 [cit. 2010-04-14]. Press Release. Dostupné z WWW: .

6

Obrázek 2 Věkové rozloţení obyvatel Turecka v roce 2009

URL: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2009 [cit. 2010-04-14]. Press Release. Dostupné z WWW: .

1.4 Náboženská situace Turecko je islámským státem, jediným islámským státem na světě, kde je církev zákonem odloučena od státu – je sekularizována. Muslimů je zde v procentuálním zastoupení přibliţně 99 % a převáţná většina z nich jsou sunnité7. Ostatní zde ţijící náboţenské skupiny jsou ţidé, katolíci, lidé ortodoxního, gregoriánského a protestantského vyznání.

7

Zdroj: CIA - The World Factbook [online]. 2010 [cit. 2010-04-20]. Turkey. Dostupné z WWW: .

7

2. Hospodářská a politická situace v zemi Turecko je moţné označit jako relativně vyspělou, průmyslově agrární zemi s trţním hospodářstvím. Na základě objemu HDP je dle OECD Turecko 16. největší ekonomikou světa.8

2.1 Působení M. K. Atatürka v zemi a jeho reformy Mustafa Kemal Atatürk se narodil v roce 1881. V roce 1916 získal titul paša a stal se generálem. Po ukončení první světové války se stal předsedou parlamentu a 29. října 1923 byl zvolen prvním tureckým prezidentem. Atatürk snil o Turecku jako o moderní zemi přibliţující se západu. Provedl velké mnoţství změn a reforem. Cílem jeho reforem bylo vytvoření civilizovaného státu. Zavedl sekularizaci, odloučení církve od státu čistě do soukromí. V roce 1926 přijalo také Turecko nový občanský zákoník po vzoru Švýcarska. Mnoho změn se také událo v rovině postavení ţeny ve společnosti. Ve 30. letech minulého století získaly turecké ţeny volební právo. Důleţitou reformou bylo také nahrazení arabského písma latinkou a k 1. lednu 1929 se přešlo na latinskou abecedu.9

2.2 Současná vnitropolitická situace V Turecku funguje dvoukomorový Parlament s minimální hranicí pro vstup politické strany do Parlamentu 10 %, coţ je práh vysoký a do Parlamentu se dostane pouze několik nejsilnějších uskupení. Přetrvávající důleţitou roli v dohledu na Parlament a vládu hraje armáda a ústavní soud. Ústavní soud má v Turecku silné pravomoci. Můţe mimo jiné rozpouštět politické strany, taktéţ armáda často do politického dění v minulosti zasahovala a zasahovat můţe. Aktuálně dle výsledků referenda, které proběhlo v Turecku 12. září 2010 bude do budoucna moc Ústavního soudu a armády spíše omezena. Coţ uvítala Evropská unie jako pozitivní krok v přístupu země do Unie. Nejsilnější

politickou

stranou

v Turecku,

která

zvítězila

v

posledních parlamentních volbách v roce 2007, je Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), která je stranou pravicovou, islamistickou s většinou v Parlamentu. Další stranou 8

Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-12-04]. Turecko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: . 9 Zdroj: Pirický Gabriel, Turecko: Stručná historie států.

8

působící v Turecku je hlavní levicová strana Republikánská lidová strana (CHP) a třetí největší politickou stranou v Parlamentu je Strana národního hnutí (MHP).10 Dne 28. srpna 2007 byl 11. prezidentem Turecka zvolen Abdullah Gül, dosavadní ministr zahraničí. Volební období je sedmileté. Od roku 2003 je premiérem státu Recep Tayyip Erdogan reprezentující vládnoucí stranu AKP.11 V regionech na jihovýchodě země probíhala od roku 1984 občanská válka mezi separatistickou Stranou kurdských pracujících (PKK) a armádou. Vůdce PKK byl v roce 1999 dopaden a odsouzen k smrti.12 Jelikoţ byl trest smrti v roce 2002 zrušen, zůstává vůdce strany ve vězení. PKK představuje pro Turecko bezpečnostní problém a silnou hrozbu z hlediska teroristických útoků. Jako poslední útok, který PKK nejspíše spáchala, uvádím odpálení bomby v Istanbulu 31. října 2010 s počtem 32 zraněných. Jak jiţ bylo řečeno, důleţitou roli má v Turecku armáda. Turecko disponuje druhou nejpočetnější armádou v NATO a vojenský rozpočet představuje přibliţně jednu třetinu z celkových výdajů státu. V Turecku funguje povinná vojenská sluţba v délce 18 měsíců pro muţe starší 20 let.13

2.3 Současná ekonomická situace Turecko je charakterizováno jako průmyslově agrární, relativně vyspělá země. V říjnu 2005 bylo Evropskou komisí Turecko označeno jako fungující trţní ekonomika. Důleţitou roli v obchodní sféře Turecka hraje celní unie s EU (jíţ se budu hlouběji zabývat v kapitole 3.3), která funguje od roku 1995 a na jejímţ základě uplatňuje Turecko společný celní tarif EU vůči třetím zemím.14 V letech 1980 – 2009 zaznamenává hrubý domácí produkt země značné výkyvy. Od roku 2004 pak

procentní přírůstky HDP permanentně klesají, ovšem

s optimistickým odhadem MMF pro rok 2010, který počítá s růstem HDP. Vývoj HDP v minulosti i s odhadem aţ do roku 2015 ilustrují obrázky 3 a 4.

10

Zdroj: Turecko [online]. 2010 [cit. 2010-10-26]. Turecká politika. Dostupné z WWW: . 11 Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-04-20]. Turecko: Vnitropolitická charakteristika. Dostupné z WWW: . 12 Zdroj: Pirický Gabriel, Turecko: Stručná historie států. Strana 178. 13 Zdroj: Pirický Gabriel, Turecko: Stručná historie států. Strana 179. 14 Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-12-01]. Turecko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

9

Obrázek 3 Reálný růst HDP v letech 1980 – 2009

URL: Index mundi [online]. 2009 [cit. 2010-04-25]. Turkey GDP - real growth rate. Dostupné z WWW: .

Obrázek 4 Reálný růst HDP v letech 1992 – 2015

URL: IMF [online]. 2009 [cit. 2010-04-25]. World economic outlook, April 2010. Dostupné z WWW: .

Roky 1992 – 2001 průměrná hodnota, roky 2010 – 2015 odhady.

10

Míra inflace se v Turecku v posledních letech drţí hranice 10 %. Odhady Mezinárodního měnového fondu pro roky 2010 – 2015 předpovídají klesající tendenci výše cenové hladiny. V minulosti Turecko zaţilo stále rostoucí inflaci (například v roce 2001 dosahovala inflace 68,5 %)15, která se stala pro ekonomiku jiţ neudrţitelnou a v roce 2005 prošla země měnovou reformou. Zavedena byla nová měna, tzv. nová turecká lira. Obrázek 5 Vývoj inflace v letech 1992 - 2015

URL: IMF [online]. 2009 [cit. 2010-04-25]. World economic outlook, April 2010. Dostupné z WWW: . Roky 1992 – 2001 průměrná hodnota, roky 2010 – 2015 odhady.

Co se týče běţného účtu platební bilance vývoz zboţí a sluţeb tvořil v letech 2004 aţ 2009 přibliţně 23 % HDP Turecka, tudíţ je země spíše uzavřenou ekonomikou. Faktem je, ţe Turecko je velká ekonomika, která nemusí být tolik závislá na zahraniční poptávce. Podíl dovozu na HDP činí přibliţně 27 %. Tato poměrně nízká hodnota také vyjadřuje, ţe turecké hospodářství není natolik závislé na zahraničních trzích. Tento podíl dokonce v roce 2009 poměrně výrazně klesl, tudíţ Turecko lehce sníţilo závislost na zahraničních zdrojích a lépe vyuţívalo zdroje vlastní a spotřebovává vlastní produkty. Vývoj podílu exportu a importu v procentním vyjádření z HDP ve výše

15

Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-11-27]. Turecko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

11

zmíněných letech udává níţe uvedená Tabulka 1 a Obrázek 6. Saldo běţného účtu se pohybuje v záporných hodnotách.

Tabulka 1 Vývoz/dovoz vyjádřený procentem z HDP Část HDP řešena importem/exportem v % 2004 2005 2006 2007

2008

2009

22,3

23,9

23,2

27,6

27,5

28,3

24,4

-6,1

-5,9

-5,6

-2,3

Vývoz zboţí a sluţeb Dovoz zboţí a sluţeb

23,6

21,9

22,7

26,2

25,4

Saldo běţného účtu

-3,6

-4,6

URL: European Commission [online]. 2010 [cit. 2010-12-04]. EU Candidate and Pre-accession Countries Economic Quarterly. Dostupné z WWW: .

Obrázek 6 Saldo běţného účtu bilance – vývoj v letech 2002 - 2015

URL: IMF [online]. 2009 [cit. 2010-04-25]. World economic outlook, April 2010. Dostupné z WWW: . Roky 1992 – 2001 průměrná hodnota, roky 2010 – 2015 odhady.

V následující tabulce nalezneme souhrn některých makroekonomických ukazatelů. HDP ve stálých cenách, reálný růst HDP, který má klesající tendenci, rostoucí HDP na obyvatele naznačuje růst ekonomické vyspělosti obyvatel. Roční HDP 12

na obyvatele v letech 2007 a 2008 řadí Turecko dle klasifikace Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj k vyspělým zemím světa. Pravděpodobněji přesnější označení by bylo ke středně vyspělým zemím světa. V tabulce nalezneme také hodnoty nezaměstnanosti pohybující se v daných letech kolem deseti procent. Průměrná mzda v letech 2006 aţ 2008 rostla, v roce 2008 činila 1 675 TRY. Dle kurzu devizového trhu České národní banky ke dni 31.12.2008 tato částka činí 21 056 Kč (1 TRY~12,571 Kč k 31.12.2008)16. Tabulka 2 Vývoj makroekonomických ukazatelů v letech 2006 - 2008

HDP HDP ve stálých cenách (mld. TRY) HDP ve stálých cenách (mld. USD) Reálný růst HDP HDP/obyvatele (v TRY) HDP/obyvatele (v USD) Inflace Nezaměstnanost Průměrná mzda (v TRY/měsíc) Deficit státního rozpočtu (v %/HDP)

2006

2007

2008

758,4 526,4 6,90% 7 898 7 272 9,90% 9,90% 1 364

843,2 648,7 4,60% 12 130 9 307 8,40% 10,1 % 1 512

950,1 741,9 1,10% 13 288 10 436 11,80% 11,5 % 1 675

-0,6

-1,6

-2,2

URL: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-04-14]. Turecko: Souhrnná teritoriální informace. Dostupné z WWW: .

Důleţitým ekonomickým faktorem je také cestovní ruch. Z tabulky 3 Cestovní ruch v letech 2004 – 2009 je patrné, ţe roste počet přijíţdějících turistů, avšak od roku 2007 lze sledovat klesají výdaje návštěvníků per capita a v roce 2009 byl tento propad nejcitelnější. Velmi citelně se v tomto ohledu na Turecku podepisuje světová finanční a hospodářská krize.

16

Zdroj: ČNB [online]. 2010 [cit. 2010-11-09]. Kurzy devizového trhu. Dostupné z WWW: .

13

Tabulka 3 Cestovní ruch v letech 2004 – 2009 Příjmy z cestovního ruchu Příjem z turismu (v tis. USD) 15 887 699 18 153 505 16 850 947 18 487 008 21 950 806 21 249 337

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Počet návštěvníků 20 262 640 24 124 501 23 148 660 27 214 988 30 979 979 32 006 149

Průměrné výdaje per capita (v USD) 784 752 728 679 709 664

URL: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2010 [cit. 2010-04-24]. Facts and figures 2010. Dostupné z WWW: .

V tabulce 4 můţeme vidět vývoj směnných kurzů za léta 2006 aţ 2008. Uvedená data naznačují posilování turecké měny vůči americkému dolaru, tatáţ tendence byla zaznamenána i vůči společné měně eurozóny, avšak mimo rok 2008, kdy turecká lira vůči euru oslabila. Tabulka 4 Vývoj směnných kurzů v letech 2006 – 2008 2006

2007

2008

1 USD

1,4384

1,3078

1,3062

1 Euro

1,8090

1,7868

1,9064

Směnné kurzy (USD a Euro) k TRY – roční průměr

URL: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-04-14]. Turecko: Souhrnná teritoriální informace. Dostupné z WWW: .

Na obrázcích 7 a 8 Zaměstnanost dle sektorů ekonomiky v roce 2009 můţeme sledovat podíl zaměstnaných v primárním, sekundárním a terciárním sektoru dle pohlaví.17 Velké procento obyvatel je zaměstnáno v zemědělství (celkově přibliţně 25 % ekonomicky aktivního obyvatelstva), avšak tento podíl v posledních letech

17

Zdroj: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2009 [cit. 2010-11-19]. Turkey´s Statistical Yearbook 2009. Dostupné z WWW: .

14

postupně klesá. Přibliţně třetina celého území státu je zemědělsky obdělávána a vyuţívána. Ve všech základních zemědělských produktech je Turecko zcela soběstačné a část své produkce exportuje. K vývozním artiklům patří čaj, bavlna, tabák, olivy, rozinky, oříšky, citrusy a další plody. Významný je v Turecku také chov hovězího dobytka, ovcí, koz a drůbeţe. Co se týče průmyslu, významnou roli hraje v zemi průmysl automobilový, který se po krizi, která postihla ekonomiku v roce 2001, stal významnou sloţkou turecké ekonomiky a především exportu. Kromě automobilů a příslušenství jsou významnou sloţkou ekonomiky a vývozním artiklem z hlediska průmyslu oděvy, stroje a zařízení, elektrické stroje, spotřební elektronika, bílá technika, ţelezo a ocel, minerální paliva, oleje a plasty. Turecko také patří mezi země s bohatou zásobou některých surovin, například bór, zlato, uran, mramor, magnesium, sádrovec a jiné. Terciární sektor sluţeb je velmi dynamickou oblastí turecké ekonomiky zaměstnávající

přibliţně 50 %

práceschopného obyvatelstva.

Důleţitou roli

v ekonomice státu hraje turismus a sluţby s ním spojené. V roce 2008 navštívilo země 26,5 miliónu turistů a tím se země zařadila mezi 7 nejnavštěvovanějších turistických destinací světa.18 Na tvorbě HDP se primární sektor v posledních letech podílí přibliţně 5 %, sekundární kolem 18 % a terciární zhruba 75 %.

18

Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-11-09]. Turecko: Ekonomická charakteristika země. Dostupné z WWW: .

15

Obrázek 7 Zaměstnanost dle sektorů ekonomiky v roce 2009 – Muţi (v %)

URL: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2009 [cit. 2010-11-19]. Turkey´s Statistical Yearbook 2009. Dostupné z WWW: .

Obrázek 8 Zaměstnanost dle sektorů ekonomiky v roce 2009 – Ţeny (v %)

URL: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2009 [cit. 2010-11-19]. Turkey´s Statistical Yearbook 2009. Dostupné z WWW: .

16

3. Integrace Turecka do světové ekonomiky 3.1 Vstup Turecka do EU 3.1.1 Rozšiřování Unie a současné kandidátské země Od počátku své existence se Evropská unie rozšiřovala a počet jejích členů rostl. V roce 1951 zaloţilo 6 států – Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko - Evropské společenství uhlí a oceli. V roce 1957 poté vzniklo Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii. Od té doby došlo k dalším šesti rozšířením – v roce 1973, 1981, 1986, 1995, 2004 a v roce 2007. V roce 1973 přistoupily Dánsko, Irsko a Spojené království. V roce 1981 přistoupilo pouze Řecko, v roce 1986 pak Španělsko a Portugalsko. V roce 1995 se členskými státy Evropské unie staly Rakousko, Finsko a Švédsko. V roce 2004 proběhlo východní rozšíření a EU se rozrostla o dalších 10 nových členských států – Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko. Při posledním rozšíření v roce 2007 se novými členskými státy staly Bulharsko a Rumunsko. V současné době se vlády členských států EU dohodly, ţe dají šanci některým zemím pomýšlet na členství EU. Těmito zeměmi jsou Chorvatsko, Bývala jugoslávská republika Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, Kosovo a Turecko. Plnohodnotnými členskými státy Evropské unie se mohou tyto země stát aţ po splnění daných poţadavků. Tři země, které vlastní titul kandidátské země, jsou: Chorvatko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Turecko. Přístupová jednání s Chorvatskem a Tureckem byla zahájena 3. října 2005. Bývalá jugoslávská země Makedonie se v prosinci 2005 stala kandidátskou zemí, přístupová jednání zatím zahájena nebyla. Ostatní země, kterým bylo umoţněno pomýšlet na členství v EU vlastní statut potencionální kandidátské země. Těmi v současné době jsou: Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a Kosovo spravované podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244. S těmito zeměmi západního Balkánu započala Evropská unie proces stabilizace a přidruţení, který napomáhá k jejich postupnému přiblíţení k EU. 17

Obrázek 9 Rozšiřování Evropské unie

URL: Europa - EU v kostce [online]. 2009 [cit. 2010-03-15]. Prezentace o EU. Dostupné z WWW: . Poznámka: V roce 1990 došlo k integraci bývalé Německé demokratické republiky po sjednocení Německa.

3.1.2 Podmínky rozšíření všeobecně Ţádost o členství je počátkem celého procesu přistoupení. Po podání přihlášky následuje mnoho hodnocení ze strany EU a toto vyjednávání závisí na rychlosti přijímání evropského práva, předpisů a společných cílů. Země, která si přeje vstoupit, předloţí svou ţádost Radě a ta ji také musí přijmout. Předtím, neţ dojde k zahájení přístupových jednání, musí kaţdá země, která má zájem na tom, vstoupit do Evropské unie, splnit důleţitá kritéria. Kodaňský summit, který se konal v roce 1993, vymezil tzv. kodaňská kritéria. Tato kritéria musí splnit země, která má být přijata do Evropské unie. Jedním z těchto kritérií je přijetí acquis communautaire, unijní legislativy. Dalším kritériem je existence trţního hospodářství v dané zemi, která se uchází o členství. Především aby byl umoţněn vstup na trh a odchod z trhu, spontánní zakládání firem, uplatňování zákona a smluv cestou práva, dosaţení makroekonomické stability, rozvinutý finanční sektor, schopnost odolávat trţním tlakům a dokázat fungovat v konkurenci. Vstup do EHP je nutnou podmínkou členství v EU. Stručně hlavními třemi kritérii jsou: stabilní instituce zaručující demokracii a právní stát, fungující trţní hospodářství, převzetí unijní legislativy acquis. 18

Před zahájením jednání se provádí tzv. screening, tzn. přezkoumání kaţdé kapitoly acquis s kandidátskou zemí. Komise informuje Radu o průběhu screeningu a doporučí kapitolu k otevření nebo naopak poţaduje splnění určitých podmínek, tzv. referenčních kritérií. Tabulka 9 v části Přílohy zobrazuje jednotlivé kapitoly acquis a vývoj uzavření či otevření těchto kapitol vzhledem k Turecku. Podmínky rozšíření EU stanoví Smlouva o Evropské unii v Článku 6 a Článku 49. Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie ze dne 7. Prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. Prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.19 Toto je první odstavec Článku 6 Smlouvy o Evropské unii, zmiňující lidská práva a základní svobody, jejichţ dodrţování je nedílnou podmínkou přijetí do EU. Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.20 Kaţdý evropský stát, který uznává tyto hodnoty, můţe poţádat o členství v Evropské unii. Podmínky přijetí a následná úprava smluv, na nichţ je EU zaloţena, záleţí na dohodě mezi členskými státy a státem ţadatelským. 3.1.3 Kritéria pro vstup Turecka do Evropské unie Pro vstup Turecka do EU platí výše zmíněná kodaňská kritéria a Evropská komise monitoruje stav turecké legislativy v rámci screeningu. Formální kritéria pro vstup Turecka do EU byla shrnuta ve Vyjednávacím rámci, který byl sestaven v říjnu roku 2005. V rámci tohoto dokumentu byla kritéria rozdělena do 4 kategorií: splnění kodaňských kritérií, splnění závazku dobrých sousedských vztahů, podpora Turecka v řešení kyperské otázky a přijetí 10 nových členských států v EU v roce 2004.21 Posledními třemi kategoriemi se budu zabývat v další kapitole.

19

Zdroj: Lisabonská smlouva : Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. 2. přepracované a doplněné vydání. Článek 6 Smlouvy o Evropské unii (ve znění Lisabonské smlouvy), strana 21. 20 Zdroj: Lisabonská smlouva : Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. 2. přepracované a doplněné vydání. Článek 2 Smlouvy o Evropské unii (ve znění Lisabonské smlouvy), strana 18. 21 Zdroj: Marešová, Sandra. Cesta Turecka do EU - problematika vstupu [online]. E-polis.cz, 6. červen 2008. [cit. 2010-12-12]. Dostupné z WWW: . ISSN 1801-1438.

19

Ve Zprávě o pokroku Turecka za rok 2009 vydává Evropský parlament usnesení dne 10. února 2010 o pokroku Turecka za rok 2009 a hodnotí veškerá přístupová kritéria. V plnění kodaňských politických kritérií doporučuje Evropský parlament v kategorii demokracie a právního státu reformu ústavy, reformu volebního systému a reformu soudnictví a navrhuje zřízení úřadu ombudsmana.22 Referendum týkající se změny ústavy a reformy soudnictví proběhlo v Turecku v září 2010, voliči se vyjádřili pro změny v těchto oblastech. Z oblasti lidských práv a dodrţování práv menšin a jejich ochrany vítá Evropská komise veškerou iniciativu turecké vlády. Turecko přijalo právní předpisy, které ruší omezení vysílání stanic v kurdštině. Dále pak Velké národní shromáţdění Turecka schválilo novelu protiteroristického zákona, která vypustila ustanovení, podle něhoţ je moţné stíhat děti ve věku 15 – 18 let jako dospělé. Dále je potřeba překonat sociální a ekonomické rozdíly na jihovýchodě země. Co se týče problematiky menšin, turecká vláda dosud nepodepsala příslušné úmluvy Rady Evropy a turecký právní rámec zatím neposkytuje dostatečné záruky v oblasti svobody projevu. V Turecku také dochází k omezování svobody tisku a k zákazům webových stránek (například webové stránky youtube.com jsou v Turecku nedostupné). Dalšími body v této kategorii, kterými se Komise zabývala, jsou například porušování lidských práv, problematika mučení, potírání korupce, rovnost pohlaví, domácí násilí, vraţdy ze cti a vynucené sňatky. Co se týče problematiky sousedských vztahů je Turecko povinno udrţovat dobré sousedské vztahy. Ze strany EU je pobízeno k vyřešení kyperské otázky a k otevření tureckých přístavů lodím Kyperské republiky. V oblasti prohlubování vztahů mezi EU a Tureckem v současné době Unie oceňuje účast Turecka na projektu plynovodu Nabucco. Země v energetické oblasti také spolupracuje s Ruskem na projektu South Stream. Turecko je významným partnerem EU v rámci zahraničních vztahů v oblasti černomořské, střední Asii a na území Blízkého a Středního východu.23

22

Zdroj: Evropský parlament [online]. 2010 [cit. 2010-12-12]. Zpráva o pokroku Turecka za rok 2009. Dostupné z WWW: . 23 Zdroj: Evropský parlament [online]. 2010 [cit. 2010-12-12]. Zpráva o pokroku Turecka za rok 2009. Dostupné z WWW: .

20

3.1.4 Dosavadní průběh přístupu Turecka do EU Integraci Turecka k západní kultuře můţeme datovat jiţ do roku 1923, kdy Mustafa Kemal Atatürk zahájil proces přibliţování své země evropským kulturním a politickým vzorcům. V této kapitole jsou shrnuty nejdůleţitější okamţiky v přístupu Turecka do EU, které dosud byly učiněny.24 V roce 1959 Turecko poţádalo o přidruţené členství v EHS a v září roku 1963 byla podepsána dohoda o přidruţení (tzv. Ankarská dohoda - asociační) s cílem vytvořit celní unii mezi EHS a Tureckem a eventuální členství. V listopadu roku 1970 byl podepsán dodatkový a finanční protokol k Asociační dohodě a tím se začaly připravovat podmínky pro vytvoření celní unie. V roce 1973 vstoupil v platnost dodatkový protokol, který stanovuje fungování celní unie. 12. září roku 1980 proběhl v Turecku vojenský převrat a dohoda o přidruţení byla „zmraţena“ aţ do září 1986, kdy Rada pro přidruţení oţivila asociační proces. V dubnu roku 1987 Turecko podalo ţádost o plné členství v Evropském hospodářském společenství a v dubnu roku 1989 Evropská komise odmítla ţádost Turecka o členství. Oficiálním důvodem bylo neplnění politických a ekonomických kritérií, konkrétním pak porušování lidských práv v Turecku a turecká přítomnost na Kypru. 25 V roce 1995 vzniká celní unie mezi Tureckem a EU. A od 1. ledna roku 1996 vstoupila dohoda o celní unii mezi Tureckem a EU v platnost. V prosinci roku 1997 Rada v Lucemburku přiznala Turecku moţnost ucházet se o členství v EU. V prosinci o 2 roky později, tedy v roce 1999, Evropská Rada na zasedání v Helsinkách označuje Turecko jako kandidátskou zemi. V roce 2001 Rada EU schválila tzv. přístupové partnerství mezi EU a Tureckem. Turecká vláda přijala tzv. Turecký národní program, který stanovuje postup harmonizace tureckého právního systému s právním rámcem EU. Téhoţ roku turecký parlament přijal přes 30 dodatků k ústavě, aby země vyhověla poţadavkům stanoveným v politické části kodaňských kritérií. V srpnu roku 2002 turecký parlament schválil balík reforem, mezi nimi také zákaz trestu smrti a další práva pro kurdskou menšinu. V parlamentních volbách v roce 2002 zvítězila umírněná 24

Zdroj: European Commission [online]. 2010 [cit. 2010-11-19]. Vztahy EU - Turecko. Dostupné z WWW: . 25

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vztahy EU a Turecka. Dostupné z WWW: .

21

islámská strana současného premiéra Recepa Tayyipa Erdogana (AKP – Strana spravedlnosti a rozvoje). Ke konci roku 2002 se na summitu EU v Kodani dohodli lídři členských států EU, ţe se v roce 2004 rozhodne, zda a kdy zahájí vstupní jednání s Ankarou. V květnu 2003 Rada EU přijímá revizi přístupového partnerství s Tureckem. Téhoţ roku přijímá turecký parlament zákon omezující moc armády v zemi. V lednu roku 2004 Romano Prodi jako první předseda Evropské komise v dějinách navštívil Turecko. Turecko nadále schvaluje další reformy. Například reformu trestního zákoníku, jejíţ verze před reformou způsobila roztrţku s EU. V roce 2004 Komise představuje její doporučení o pokroku Turecka směřující k přístupu a analytický dokument o otázkách plynoucích z perspektivy členství Turecka v EU. V prosinci téhoţ roku Evropská Rada definuje podmínky pro zahájení přístupových jednání s Tureckem a to: Vstupní rozhovory rozhodla zahájit 3. října 2005, pokud do té doby Ankara uzná řeckou Kyperskou republiku a zavede šest klíčových právních předpisů. V roce 2005 vstupuje v platnost turecký revidovaný trestní zákoník, v červnu podepsala Ankara protokol, kterým rozšířila dohodu o celní unii s EU o 10 nových členských států. Připojila k tomuto protokolu také prohlášení, ţe podpis neznamená uznání Kypru. Druhou podmínku zahájení rozhovorů jiţ Turecko splnilo. Členské země vyzvaly Ankaru, aby uznala Kypr co nejrychleji, nejpozději však do uzavření vstupních rozhovorů. V říjnu 2005 Rada přijala rámec pro jednání stanovující principy vedení jednání, po nichţ následuje formální zahájení přístupového jednání s Tureckem. Rovněţ v říjnu 2005 byl zahájen tzv. screening, tj. analytické porovnávání tureckých právních předpisů s předpisy EU. V listopadu roku 2005 Komise zveřejnila kaţdoroční zprávu o pokroku Turecka. Země získala status fungující trţní ekonomiky, ale komisařům se nelíbilo zpomalení tempa politických reforem. V roce 2006 EU určila, ţe přístupová jednání budou probíhat ve 35 kapitolách. O otevření i uzavření kapitol rozhoduje jednomyslně Rada EU. Zároveň jednání o kapitole věda a výzkum jsou otevřena a uzavřena. 26 V září roku 2006 vydává Komise kritickou zprávu o stavu vyjednávacího procesu s Tureckem. Bylo poukázáno na nedostatečný pokrok v přístupových

26

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vztahy EU a Turecka. Dostupné z WWW: .

22

rozhovorech a znepokojení s vývojem v oblastech svobody vyjadřování, práv menšin, potírání korupce a násilí na ţenách. Poté Komise doporučila přerušení přístupových jednání vzhledem k nedostatečnému pokroku v kyperské otázce. V prosinci 2006 na základě odmítnutí turecké vlády ratifikovat dodatek k Ankarskému protokolu, Rada rozhodla, ţe ţádná z osmi kapitol nebude otevřena a ţádná nebude prozatímně uzavřena, dokud Turecko plně neuzná tento dokument. Jedná se o těchto osm kapitol: volný pohyb zboţí, právo usazování a volný pohyb sluţeb, finanční sluţby, zemědělství a rozvoj venkova, rybolov, doprava, celní unie a vnější vztahy. V březnu 2007 bylo otevřeno jednání kapitoly acquis podnikání a průmysl a v průběhu roku byly otevřeny další dvě kapitoly – finanční kontrola a statistika. V červnových tureckých parlamentních volbách v roce 2007 byla opět zvolena vládnoucí strana AKP a toho roku byl zvolen současný vládnoucí prezident Turecka Abdullah Gül. V prosinci 2007 bylo otevřeno jednání o dalších dvou kapitolách: transevropské sítě a zdraví a ochrana spotřebitele. V únoru roku 2008 Rada přijala revizi přístupového jednání s Tureckem a v červnu téhoţ roku bylo otevřeno jednání o dvou kapitolách acquis: práva duševního vlastnictví a právo společností. Turecký ústavní soud zamítl obvinění, ţe vládní strana AKP usiluje o islamizaci Turecka a Parlament schválil novelu článku trestního zákoníku, který umoţňoval aţ tříletý trest odnětí svobody za uráţku „tureckosti“. V roce 2009 byla otevřena další kapitola věnující se daním. Téhoţ roku byl přijat zákon omezující pravomoci vojenských soudů. Zákon byl přijat i přesto, ţe armáda varovala, ţe podpis toho zákona zvýší napětí mezi vládou a armádou. Turecko tímto splnilo jednu z podmínek EU. 1. září 2009 vydalo Turecko a Arménie společné prohlášení, ve kterém vyjádřili vůli navázat diplomatické styky a otevřít hranice, které jsou mezi zeměmi uzavřené jiţ od roku 1993. V říjnu téhoţ roku podepsalo ve Švýcarsku Turecko a Arménie mírovou dohodu. Ve stejném období vydává Komise zprávu hodnotící pokrok v přístupových rozhovorech s Tureckem. Dokument udává, ţe turecká vláda by měla provést reformy v oblastech svobody projevu, svobody tisku, svobody náboţenského vyznání, práv odborových organizací a v neposlední řadě práv ţen. Na konci roku 2009 ústavní soud zrušil největší kurdskou politickou stranu (DTP). Rozhodnutí soudu se opíralo o údajné napojení strany na Kurdskou dělnickou stranu (PPK), která usiluje o zaloţení

23

nezávislého kurdského státu a stojí i za mnohými násilnými útoky. Byla téţ otevřena další kapitola acquis týkající se ţivotního prostředí.27 V květnu roku 2010 turecký parlament schválil reformu ústavy, která má Turecká pomoci přiblíţit se EU. Cílem reformy je změnit soudní hierarchii a omezit pravomoci armády. K reformě se také mohli vyjádřit občané v referendu, které se konalo 12. září 2010. Opozice se však obává, ţe tato reforma ještě více posílí postavení vlády. Občasné vyjádřili své pro 58 % hlasů. V červnu letošního roku (2010) byla otevřena další kapitola acquis – Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika. V červenci pak turecký parlament schválil zákon, který sniţuje tresty pro mladistvé, kteří jsou obviněni z teroristické činnosti a její propagandy. Zákon před změnou byl silně kritizován ze strany EU i organizace bojující za lidská práva.28 3.1.5 Současný stav a budoucí výhled týkající se přístupu do Unie Ţádost o členství v EU si Turecko podalo jiţ v roce 1987. V roce 1994 vznikla celní unie mezi Tureckem a EU, která významně posílila vzájemný obchod. V roce 1999 bylo Turecko označeno jako kandidátská země a mezi lety 1999 a 2004 Ankara pracovala na splnění kodaňských kritérií, Schváleny byly reformy v oblasti právního řádu, posilování lidských práv a ochrany menšin. Důleţitou součástí procesu zavádění reforem bylo také zrušení trestu smrti. Šest let po označení Turecka kandidátskou zemí, tedy v roce 2005, byla zahájena přístupová jednání. V říjnu 2005 byl zahájen screening, který dosud nebyl ukončen. Prozatím bylo otevřeno z celkových 35 kapitol 13 kapitol acquis (zatím poslední byla 30.6.2010 otevřena kapitola č. 12), z čehoţ pouze jedna byla zatím uzavřena. Tabulka 10 nalézající se v příloze dokumentu zobrazuje stav screeningu tureckých právních předpisů a otevření a uzavření jednotlivých kapitol. 29 V roce 2006 rozhodla Rada EU o zmrazení osmi kapitol acquis na základě odmítnutí Turecka uplatňovat dodatkový protokol k ankarské dohodě o vztazích s Kyprem. Jednání o těchto kapitolách budou odblokovány aţ v momentě, kdy Turecko

27

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vztahy EU a Turecka. Dostupné z WWW: . 28 Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vztahy EU a Turecka. Dostupné z WWW: . 29 Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vztahy EU a Turecka. Dostupné z WWW: .

24

svůj závazek splní. Pokračování v přístupovém procesu EU rovněţ podmiňuje přijetím dalších nezbytných reforem a normalizací vztahů Turecka se všemi sousedními státy.30 Pozice Turecka se liší od ostatních států jiţ tím faktem, nakolik země vůbec leţí v Evropě – a to nejen zeměpisně, ale i kulturně, politicky a ekonomicky. Otázkou zůstává, zda do evropské organizace můţe být přijata země s tak odlišnou historickou zkušeností, politickou kulturou, země s muslimským náboţenstvím, zatímco se státy EU opírají o křesťanské hodnoty. Geopoliticky je pak třeba si uvědomit, ţe přijetím Turecka do EU by se sousedními státy Evropské unie staly například Irák, Írán nebo Sýrie a v tomto směru je třeba se zaměřit na bezpečností aspekty plynoucí ze vstupu Turecka do EU.31 Sporných bodů v přístupu Turecka do Evropské unie je několik. Především lidnatost země nahrává odpůrcům přístupu země do EU. Pokud by Turecko vstoupilo do Unie, je zřejmé ţe během několika budoucích let by se stalo nejlidnatějším státem v EU. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj udává, ţe v roce 2010 ţije v Turecku více neţ 76 milionů obyvatel. Dnes v nejlidnatějším státu Evropské unie, Německu, ţije dle OECD 82,8 milionů obyvatel, avšak současný růst počtu obyvatel se pohybuje v záporných hodnotách a tím pádem, by se měl počet obyvatel této země sniţovat a odhadem jiţ v roce 2020 bude mít Turecko větší populaci neţ Německo a kolem roku 2050 je odhadováno, ţe Turecko dosáhne téměř 100 milionů obyvatel, jak napovídá Tabulka 5 charakterizující vývoj počtu obyvatel ve vybraných letech v obou státech od roku 1950 aţ s výhledem do roku 2050 dle údajů OECD.32

30

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vztahy EU a Turecka. Dostupné z WWW: . 31

Zdroj: FIALA, Petr; PITROVÁ, Markéta. Rozšiřování ES/EU. Druhé, doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. Str. 184. 32 Zdroj: OECD Factbook 2010 [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Economic, Environmental and Social Statistics. Dostupné z WWW: .

25

Tabulka 5 Celkový počet obyvatel Turecka, Německa a vývoj Celková populace Turecko, Německo a vývoj (v tisících) 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010 2020 2030

2040

2050

Turecko 21484 27438 35294 44522 56104 67393 76505 84301 90806 95060 96498 Německo 68376 72815 78169 78289 79433 82212 82834 82635 81028 78285 74422

Zdroj: OECD Factbook 2010: Economic, Environmental and Social Statistics - ISBN 92-64-08356-1 - © OECD 2010.

Problematika lidských práv, práv etnických a náboţenských menšin, silné postavení armády a nacionalismus jsou další faktory, které hrají roli v přístupu Turecka do Unie. V Hodnotící zprávě Evropské komise, která vyšla 14. října 2009, bylo mimo jiné zmíněno, ţe turecké právo zaručuje svobodu vyjadřování nedostatečným způsobem, Komise uvítala zlepšení vztahů s Arménií a otevření široké debaty kurdské otázky. Další problém, který komise zmínila, je prorůstání politické moci s vojenskou a neschopnost tureckých elit se s tímto problémem vypořádat.33 Dalším aspektem je otázka bezpečnosti. Turecko leţí v oblasti Středního východu, na pomezí mezi Evropou a Dálným východem v oblasti, která je povaţována za region vzniku etnického či náboţenského napětí. Dlouhá východní hranice se zeměmi jako je Irák, Írán a Sýrie vzbuzují mnohé bezpečností otázky. Vztahy Turecka se sousední Arménií byly normalizovány dohodou podepsanou v říjnu 2009. V oblasti vztahů Turecka i Irákem se jedná především o kurdské separatisty. Povstalci ze Strany kurdských pracujících (PKK) jsou pro Turecko značným bezpečnostním problémem. A Turecko a Irák se dokonce dohodly koordinovat své snahy k zastavení aktivit zmiňované PKK. V současnosti jsou vztahy těchto dvou zemí na poměrně dobré úrovni. Například bezvízový styk mezi Tureckem a jeho dalším sousedem, Sýrií, naznačují taktéţ dobré vzájemné vztahy. Komplikované vztahy má však země s Íránem. Od roku 2007 však tyto země spolupracují v boji proti kurdským povstalcům. Dalším důleţitým aspektem v turecko-íránských vztazích je také skutečnost, ţe Írán představuje pro tuto zemi velmi důleţitého dodavatele zemního plynu. Lze tedy říci, ţe vztahy

33

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Vztahy EU a Turecka. Dostupné z WWW: .

26

Turecka se zmiňovanými sousedními státy jsou v současné době stabilní. Perspektiva přistoupení země do EU jistě k této stabilitě značně napomáhá. Skutečnost, ţe by EU sousedila s výše uvedenými státy, můţe vyvolávat představu moţnosti přelévání nestabilit z těchto zemí zprostředkovaně do EU, popřípadě příliv uprchlíků. Turecko má však početnou armádu (druhá největší armáda v NATO po USA) na velmi dobré úrovni, která by hranice EU v problematických případech dokázala uchránit. Vyvstávají i obavy volného pohybu islámských teroristů, kteří operují především na východě Turecka, skrze otevřené hranice do ostatních států EU. V tomto směru by byla řešením jiţ zmíněná početná turecká armáda, tak pozdější vstup Turecka do schengenského prostoru. EU by však přijetím islámské země v podobě Turecka do svých řad dala teroristických skupinám jasně najevo, ţe není nepřítelem islámu a ţe by mohla společná kooperace EU a Turecka v boji proti této hrozbě lepší výsledky neţ postup individuální.34 Velmi strategická poloha Turecka na pomezí Evropy a Asie by mohla být potenciální výhodou pro Evropskou unii. Polohu země lze nazvat geostrategickou z hlediska vojenského, ekonomického a energetického. Země se nachází blízko regionu s obrovskými zásobami ropy a plynu. Energetická bezpečnost představuje důleţitý aspekt pro EU. Vzhledem k obavám Unie z přílišné závislosti na dodávkách surovin z Ruska, by Turecko mohlo napomoci například s přívodem kaspického plynu bez jakéhokoliv vlivu Ruska. Další hledisko, které hraje pro obyvatele Evropy důleţitou roli je odlišná kultura. Z hlediska psychologického je tento aspekt velmi důleţitý. Evropa zaloţená na křesťansko-ţidovských základech by jen těţko mohla přijmout zemi formovanou islámem a osmanskou historií za blízkou. Avšak přijetím Turecka s odlišnými náboţenskými a kulturními hodnotami do EU by Unie jasně dala najevo schopnost jednat v globálním měřítku a s větším geopolitickým významem. Z tohoto důvodu by členství Turecka v EU bylo výhodné, jelikoţ by mohlo zprostředkovat vzájemnou komunikaci a vztahy mezi islámským světem a EU, ať se jedná o obchodní, kulturní či jiné vazby. Také navázání vztahů s regionem Kavkazu by bylo pro Unii jistě velkým

34

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Turecko a jeho vstup do EU z hlediska bezpečnosti. Dostupné z WWW: .

27

přínosem. Vzhledem k turecké snaze přiblíţit se Západu jiţ z dob Atatürka by mohlo odmítnutí Turecka za člena EU znamenat také jisté riziko. Co se týče počtu obyvatel Turecka a hrozby migrace i zde je moţné pro EU nalézt určité výhody. Vzhledem ke sniţujícímu se populačnímu růstu zemí EU a rostoucí očekávané délce ţivota, coţ vede ke sniţování počtu pracující populace i k menšímu ekonomickému růstu, je migrace tureckého obyvatelstva z hlediska početné pracovní síly vítána. Turecká mladá pracovní síla by mohla napomoci udrţet ekonomický výkon a prosperitu EU. Další otázkou z hlediska populace je také zastoupení v institucích Evropské unie, jeţ je odvislé od počtu obyvatel členské země. Pokud by se Turecko stalo plnohodnotným členem EU, vzhledem k počtu obyvatel by získalo významnou moc ovlivňovat dění v Unii. V tomto ohledu by bylo nejspíše potřeba toto pravidlo jistým způsobem poupravit. Přistoupení Turecka by tedy z hlediska bezpečnostního nepředstavovalo ţádné výrazné hrozby, naopak dají se předpokládat i výhody plynoucí z toho partnerství. Klíčovými body přístupu země do EU je ekonomická, sociální a politická otázka. Po dosaţení nastavených poţadavků pak bude důleţité, aby se Unie rozhodla, zda je tuto muslimskou zemi ochotna do svých řad přijmout.35 Velmi klíčovou je také kyperská otázka. Spor s Řeckem o rozdělený ostrov Kypr a také spory o ostrovy v Egejském moři. Ostrov Kypr je rozdělen na dvě části – tureckou a řeckou. Na severu ostrova byla v roce 1983 vyhlášena Severokyperská republika, kterou však oficiálně uznává pouze Turecko. Turecko neuznává jiţní Kypr a současně odmítlo otevřít svá letiště a přístavy lodím plujícím s jihokyperskou vlajkou. Díky tomu Rada EU zmrazila projednávání jiţ zmíněných osmi kapitol acquis, které jsou zablokované dodnes.

35

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Turecko a jeho vstup do EU z hlediska bezpečnosti. Dostupné z WWW: ..

28

3.1.6 EU - Předvstupní finanční podpora Evropská unie poskytuje předvstupní finanční pomoc. Tato pomoc má podpořit země při zavádění mnohých ekonomických, politických a jiných reforem nutných pro vstup do EU. Od roku 2007 přijímá Turecko finanční pomoc od Evropské unie jako nástroj předvstupní pomoci (the Instrument for Pre-accession Assistance – IPA). Tento nástroj je určen jak pro kandidátské země, tak i pro potenciální kandidátské země a byl zaveden v roce 2007. Celkové prostředky předvstupní pomoci v současném finančním rámci na léta 2007 – 2013 činí 11,5 miliardy eur v současných cenách.36 Nástroj předvstupní pomoci zahrnuje podporu institucím v oblasti soudnictví, práva a veřejné správy. Zahrnuje podporu reforem týkajících se politické sféry, rozvoje občanské společnosti a podporu přijímání a provádění práva Evropské unie. Rovněţ tato předvstupní pomoc podporuje rozvoj venkova, regionální konkurenceschopnost, zaměřuje se na ţivotní prostředí, dopravu a rozvoj lidských zdrojů.37 Následující tabulka a obrázek EU finanční pomoc Turecku a výhled jasně naznačují rostoucí tendenci roční předvstupní finanční podpory pro Turecko z přibliţně půl miliardy eur v roce 2007 na plánovanou téměř miliardu eur v roce 2012. Největší díl této podpory je směřování na pomoc v přechodném období a budování institucí a druhý největší díl pomoci jde na regionální rozvoj.

36

Zdroj: Evropská komise [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Porozumění procesu rozšíření. Dostupné z WWW: . 37 Zdroj: Europa [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Nástroj předvstupní pomoci. Dostupné z WWW: .

29

Tabulka 6 EU finanční pomoc Turecku a výhled (v milionech Euro) 2007

2008

2009

2010

2011

2012

256,7

256,1

233,2

211,3

230,6

250,9

2,0

2,8

9,3

9,5

9,7

9,9

167,5

173,8

182,7

238,1

291,4

350,8

Rozvoj lidských zdrojů

50,2

52,9

55,6

63,4

77,6

89,9

Rozvoj venkova

20,7

53,0

85,5

131,3

172,5

197,8

497,2

538,7

566,4

653,7

781,9

899,5

Pomoc v přechodném období a budování institucí Přeshraniční spolupráce Regionální rozvoj

Celkem

URL: European Commission [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Turkey - Financial Assistance. Dostupné z WWW: .

Obrázek 10 EU finanční pomoc Turecku a výhled (v milionech Euro)

URL: European Commission [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Turkey - Financial Assistance. Dostupné z WWW: .

30

V současnosti jsou realizovány na základě schváleného Národního programu 3 operační programy z prostředků IPA. Operační program ţivotního prostředí, dopravy a regionální konkurenceschopnosti. Cílem prvního zmíněného operačního programu je zlepšení ţivotního prostředí, především v oblasti vodního hospodářství a nakládání s pevnými odpady. Cílem druhého programu je zlepšení infrastruktury, zejména ţelezniční

a

přístavů.

V operačním

programu

zaměřeném

na

regionální

konkurenceschopnost je hlavním cílem zvýšení konkurenceschopnosti turecké ekonomiky a sníţení regionálních rozdílů.38 V rámci předvstupní finanční pomoci bylo aktuálně Bruselem například schváleno Turecku přibliţně 20 projektů z oblasti ţivotního prostředí, konkrétně vodního hospodářství. Jedná se například o výstavbu čističek odpadních vod, zásobování pitnou vodou, úpravny vod a podobná zařízení v různých regionech.39

38

Zdroj: BusinessInfo [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Evropské fondy IPA pro Turecko. Dostupné z WWW: . 39 Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Turecko - projekty ţivotního prostředí za prostředky EU. Dostupné z WWW: .

31

3.1.7 Pohled veřejnosti Eurobarometr je útvar Evropské komise, který byl zaloţen v roce 1973, který eviduje trendy veřejného mínění členských a kandidátských států EU. V červenci 2006 vydal tento útvar broţuru Postoje k rozšíření Evropské unie (Attitudes towards European union Enlargement), jejíţ část se také zaměřuje na přístup Turecka do EU. Níţe je moţné nalézt graf sestavený na základě informací z tohoto materiálu. Obrázek 11 Veřejné mínění EU 25 – Přístup Turecka do EU

URL: Eurobarometr [online]. 2006 [cit. 2010-04-21]. Attitudes towards European Union Enlargement. Dostupné z WWW: .

Z výše uvedeného grafu je zřejmé vyjádření obyvatel EU 25 s nesouhlasem přístupu Turecka do EU. V části Přílohy uvádím podrobnou tabulku Evropské veřejné mínění – Přístup Turecka do EU, v němţ se vyjadřovaly jednotlivě státy EU, taktéţ Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko a samotné Turecko. Země s vysokým počtem hlasů proti vstupu Turecka do Evropské unie jsou například Německo, Rakousko, Lucembursko, Kypr anebo Řecko. Aktuálnější údaje přinesl průzkum istanbulské university a dvou španělských univerzit, který se uskutečnil v srpnu a září 2009 ve Francii, Německu, Polsku, Španělsku a Velké Británii. Kladně se pro vstup Turecka do EU vyjádřilo 47 % dotázaných a záporně také 47 %. Kdyby ovšem tito dotázaní měli hlasovat v referendu, 52 % z nich by hlasovalo proti, pouze 41 % pro. Většina odpůrců uvedla, že Turecko je 32

„muslimskou zemí neslučitelnou s křesťanskými kořeny evropské kultury“.40 Průzkum také ukázal, ţe sympatie k Turecku rostou s klesajícím věkem dotázaných. Tisková agentura Mediafax uvedla na svém internetovém portálu dne 6. září 2009 zprávu, ţe pro vstup do unie je necelých 35 % Turků, tedy přibliţně jen třetina obyvatel. Turci nevnímají svoje šance na vstup optimisticky – 41 % lidí tvrdí, že Turecko do unie nevstoupí dříve než za patnáct až dvacet let a dalších třicet procent si myslí, že nikdy.41 Hlavní důvody uváděné dotazovanými, které brání Turecku vstupu do EU, jsou předsudky evropských politiků, ekonomická situace a obavy z tureckých přistěhovalců.

3.2 Členství ve světových mezinárodních organizacích Turecko je členem několika mezinárodních organizací a regionálních uskupení. Účastní se mnohostranných i bilaterálních smluv a dohod. Od roku 1945 je členem Organizace spojených národů (dále jen OSN), od roku 1949 Rady Evropy. Bezpečnost země si Turecko upevnilo vstupem do NATO roku 1952. Členství Turecka v NATO je jednou ze známek turecké příslušnosti k Západu. V období studené války hájilo Turecko jako člen Severoatlantické aliance zájmy Západu a především USA v regionu Středního východu. Silná armáda a ovládání strategických úţin prakticky minimalizovaly moţnosti vývojů Sovětského svazu dále na jih. Turecko disponuje po USA druhou největší armádou v NATO. V současné době je Turecko schopno realizovat vlastní regionální politiku v této oblasti a tak se diskutuje spíše o odklonu Turecka od Západu či lépe řečeno orientaci na státy ve svém blízkém okolí. Dalo by se ale také říci, ţe touto aktivitou se Turecko s regionálním vlivem stává atraktivnějším partnerem Západu.42 V roce 1960 se stalo zakládajícím členem OECD. V rámci posílení vztahů s islámskými státy je Turecko od roku 1969 členem Organizace islámské konference (OIC), která má celkem 57 členů a jejímţ generálním tajemníkem je Turek Ekmeleddin

40

Zdroj: EurActiv [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Turecko do Unie? Evropané si nejsou jisti. Dostupné z WWW: . 41 Zdroj: Mediafax [online]. 2009 [cit. 2010-04-26]. Jen třetina Turků chce, aby jejich země vstoupila do EU. Dostupné z WWW: . 42 Zdroj: Natoaktual [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Dnešní Turecko v éře "bezproblémové" politiky. Dostupné z WWW: .

33

Insanoglu43. Turecko je součástí D-8, organizace zaloţené v roce 1997 jako uskupení pro rozvoj spolupráce mezi Bangladéšem, Egyptem, Indonésií, Iránem, Malajsií, Nigérií, Pákistánem a Tureckem – osmi islámskými zeměmi. Snahou organizace je zlepšit postavení členských států v globální ekonomice, vytvořit nové obchodní příleţitosti a zvýšit kvalitu ţivota jejich obyvatel. Sekretariát D-8 je zřízen v tureckém Istanbulu44. Turecko je zakládajícím členem Organizace černomořské hospodářské spolupráce (BSEC), která má 12 členů. Rozhodujícím orgánem organizace je Shromáţdění ministrů zahraničních věcí. Oblasti spolupráce jsou například: zemědělství, bankovnictví a finance, kultura, vzdělání, energetika, věda a technologie, turismus nebo obchodní a hospodářský rozvoj45. Turecko je aktivním členem Organizace ekonomické spolupráce (ECO) zaloţené v roce 1985, která má celkem 10 členů - země nacházející se na Blízkém Východu a ve Střední Asii. Turecko je také součástí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), která je mezinárodní bezpečnostní organizací a sdruţuje 56 států nejen v Evropě, ale členem je například i USA a Kanada. Turecká republika je členem IMF a IBRD, která je součástí skupiny světové banky. Dále pak je členem několika dalších mezinárodních organizací (např. UNESCO, WTO, WHO, FAO atd.).

3.3 Role Turecka ve světové ekonomice Role Turecka jako světového obchodního hráče se v posledních letech zvýšila, a to zejména proto, ţe země více vyuţívá svého jedinečného geopolitického postavení. Zeměpisná poloha země je unikátní tím, ţe se rozprostírá na čtyřech důleţitých regionech – regionu středomořském, balkánském, černomořském a kavkazském. Kavkaz je klíčem ke Kaspickému moři, kde se nachází obrovské nerostné bohatství, a k oblasti Střední Asie. Právě tento kavkazsko-středoasijský region je důleţitým zájmem ekonomických mocností světa jako strategická zásobárna ropy a plynu. Samo Turecko povaţuje tuto oblast za prioritní. Tento strategický region je rovněţ důleţitý pro Spojené státy americké, pro něţ Turecko představovalo klíčového 43

Zdroj: Organization of The Islamic Conference [online]. 2010 [cit. 2010-04-18]. Member states. Dostupné z WWW: . 44 Zdroj: Developing 8 [online]. 2010 [cit. 2010-04-18]. Brief History. Dostupné z WWW: . 45 Zdroj: BSEC [online]. 2010 [cit. 2010-04-18]. BSEC at glance. Dostupné z WWW: .

34

spojence na Středním východě jiţ v období studené války. I pro USA jsou kaspické suroviny důleţitým cílem. Američané jiţ od poloviny devadesátých let prosazují tranzit kaspické ropy jiţním směrem do tureckých terminálů na Středozemním moři, čímţ by obešli ruské území. Americké a turecké záměry se v této oblasti převáţně shodují.46 3.3.1 Zahraniční obchod Důleţitou roli v mezinárodním obchodu země hraje celní unie Turecka s EU. Podle statistik Světové banky je Turecko sedmnáctou největší ekonomikou na světě a šestou největší ekonomikou v Evropě, přičemţ více neţ 90 % vývozu tvoří průmyslové výrobky. Největším obchodním partnerem země je Evropská unie a Turecko je pro EU sedmým největším obchodním partnerem. V roce 2009 vyvezlo Turecko do EU zboţí v hodnotě 33,6 miliard EUR. K dalším významným obchodním partnerům Turecka patří Rusko, Čína, Spojené státy a Írán.47 Zahraniční obchod země má v posledních letech rostoucí tendenci, obchodní bilance je záporná, jelikoţ import převaţuje nad exportem. Viz následující Obrázek 12 Zahraniční obchod v letech 2004 – 2008. Obrázek 12 Zahraniční obchod v letech 2004 – 2008 v mld. USD

URL: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Facts and figures 2010. Dostupné z WWW: . 46

Zdroj: Europeum [online]. 2002 [cit. 2010-11-14]. Turecko, země na pomezí dvou světadílů Geopolitické postavení Turecka. Dostupné z WWW: . 47 Zdroj: Evropský parlament [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Zpráva o obchodních a hospodářských vztazích s Tureckem. Dostupné z WWW: .

35

Turecko je vystaveno silné konkurenci ve svých tradičních klíčových průmyslových odvětvích, jako například v textilním průmyslu. Velkou konkurencí se stávají rozvíjející se ekonomiky v podobě Indie a Číny. Turecko při obchodování s Čínou zaznamenalo v roce 2008 obchodní deficit téměř 16 miliard dolarů. 3.3.2 Zbožová struktura zahraničního obchodu Nejvýznamnějšími artikly tureckého exportu jsou automobily a příslušenství, stroje a zařízení, oděvy, bojlery, elektrické stroje, ţelezo a ocel, minerální paliva a oleje, a plasty.48 Nejdůleţitější poloţky importu tvoří minerální paliva a oleje, stroje a zařízení, bojlery, automobily a příslušenství, ţelezo a ocel, elektrické stroje a zařízení, plasty, perly a drahé kameny, organická chemie a farmaceutické produkty.49 Následující tabulka obsahuje data z roku 2009 zveřejněná Tureckým statistickým úřadem (Turkstat) a uvádí zboţí s největším podílem na dovozu a vývozu Turecka. V roce 2009 Turecko nejvíce dováţelo vozidla, stroje, zařízení a bojlery a ţelezo a ocel. Více neţ pětinu dovozu tvořily minerální paliva a oleje, dále pak stroje, zařízení a bojlery a elektrická zařízení. Tabulka 7 Vývoz a dovoz zboţí podle oddílů SITC za rok 2009 v tisících USD Vývoz celkem Vozidla jiná než železniční Stroje, zařízení, bojlery Železo a ocel Oděvy a pletené doplňky Elektrická zařízení Perly, drahé kameny

Dovoz 102 142 613 % 12 251 734 12,0 8 132 787 8,0 7 641 010 7,5 6 925 548 6,8 6 630 701 6,5 5 929 025

5,8

celkem Minerální paliva a oleje Stroje, zařízení, bojlery Elektrická zařízení Železo a ocel Vozidla jiná než železniční Plasty

140 928 421 % 29 905 305 21,2 17 131 962 12,2 12 243 100 8,7 11 351 640 8,1 8 975 864 6,4 6 944 490

Zdroj: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Foreign Trade by Chapters. Dostupné z WWW: .

48

Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-12-01]. Turecko: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: . 49 Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2009 [cit. 2010-12-01]. Turecko: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

36

4,9

3.3.3 Teritoriální struktura zahraničního obchodu Co se týče teritoriální struktury zahraničního obchodu Turecka, jak jiţ bylo zmíněno výše, největším obchodním partnerem země je Evropská unie. Podíl EU na tureckém zahraničním obchodu se oproti roku 2007 sníţil u vývozu z 56,3 % na 48,0 % a u dovozu ze 40,3 % na 37,0 %.50 Z hlediska jednotlivých států je největším importním obchodním partnerem v roce 2008 Turecka Rusko, Německo a Čína. Největšími partnery z hlediska objemu exportu jsou Německo, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené Arabské Emiráty. Tabulka 8 Hlavní turečtí obchodní partneři v roce 2008

Import Celkem EU 27 Rusko Německo Čína USA Itálie Francie

Hlavní turečtí obchodní partneři v roce 2008 Export mil. USD % mil. USD % 201 963 Celkem 132 027 74 768 37,0 EU 27 63 409 48,0 31 364 15,5 Německo 12 951 9,8 18 687 9,3 Velká Británie 8 158 6,2 15 658 7,8 SAE 7 975 6,0 11 975 5,9 Itálie 7 818 5,9 11 011 5,5 Francie 6 617 5,0 9 022 4,5 Španělsko 4 051 2,4

Velká Británie

5 324

2,6

Francie

3 143

2,4

URL: TurkStat-Turkish Statistical Institute [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Facts and figures 2010. Dostupné z WWW: .

V Evropské unii pak probíhá obchodní výměna nejvíce se státy Německo, Itálie, Francie, Velká Británie, Španělsko, Nizozemí co se týče importu do Turecka. Naopak Turecko exportuje nejvíce ze států EU do Německa, Velké Británie, Itálie, Francie, Španělska a Nizozemí.

50

Zdroj: BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2010-11-02]. Turecko: Zahraniční obchod země. Dostupné z WWW: .

37

3.3.4 Jiné typy mezinárodní ekonomické spolupráce Zaměříme-li se na zahraniční investice, nabízí Turecko vhodnou půdu investorům z hlediska geografické polohy, relativně levné pracovní síly, přírodním zdrojům a potenciálu tureckého trhu. Pokud jde o přímé zahraniční investice, řadí se Turecko v roce 2008 na dvacátou příčku příjemců toků PZI, které v tomto roce čítaly 18 miliard. Největším zdrojem PZI pro Turecko představuje EU. V roce 2008 pocházelo 75 % PZI z EU. Úloha PZI je však v tureckém hospodářství slabá. Na přitaţlivost Turecka z hlediska PZI má i negativní dopad problém padělaného zboţí a nedostatečná vymahatelnost práv duševního vlastnictví.51 V posledním desetiletí rostl příliv přímých zahraničních investic. Růst atraktivity Turecka jako příjemce PZI v poslední dekádě je z velké části zapříčiněn zahájením vstupních rozhovorů o vstupu země do EU a označením Turecka kandidátskou zemí. Příliv PZI rostl aţ do roku 2008, kdy mírně klesl a v krizovém roce 2009 se PZI propadly zhruba o 42 %. Zdroje uvádí, ţe PZI v roce 2005 činily přibliţně 10 miliard USD, v roce 2006 – 2008 přibliţně 20 miliard USD a v kritickém roce 2009 pouze kolem 8 miliard amerických dolarů. K letošnímu roku působí v Turecku cca 24 tisíc firem se zahraniční kapitálovou účastí. Z hlediska zahraničních investic jsou největšími investory v zemi v posledních letech Nizozemsko, Francie, Německo, Lucembursko, Velká Británie, Španělsko a USA. Co se týče odlivu zahraničních investic, pohybuje se částka v posledních letech stabilně kolem 2 miliard USD.52 Za prvních pět měsíců roku 2010 přijalo Turecko 1,4 miliardy amerických dolarů v podobě PZI. Největší část finančních prostředků putovala do energetiky, dále pak do zpracovatelského sektoru, stavebnictví, dopravy, komunikací a skladování.53

51

Zdroj: Evropský parlament [online]. 2010 [cit. 2010-11-13]. Zpráva o obchodních a hospodářských vztazích s Tureckem. Dostupné z WWW: . 52 Zdroj: BusinessInfo [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Turecko: Aktuální vývoj přímých zahraničních investic (květen 2010). Dostupné z WWW: . 53 Zdroj: BusinessInfo [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Investice do Turecka směřují nejvíc do energetiky. Dostupné z WWW: .

38

3.4 Trendy a budoucí vývoj Generální tajemník OECD Angel Gurria oznámil v letošním roce, ţe Turecko bylo z hlediska ekonomického růstu nejsilnější zemí organizace v roce 2010. „Turecký jedenáctiprocentní růst v prvních šesti měsících roku 2010 byl velmi působivý, avšak nezaměstnanost zůstává velkým problémem i přes vytváření nových pracovních míst po globální finanční krizi“ řekl Gurria.54 Současně uvedl, ţe výkonnost Turecka je moţné přirovnat k výkonnosti zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína). Turecko se řadí mezi země N – 11 (Next eleven), tedy mezi jedenáct států, o kterých se Jim O´Neil, hlavní ekonom společnosti Goldman Sachs, domnívá, ţe nastoupí nebo nastoupily stejnou cestu jako čtveřice výše zmíněných států BRIC, co se růstu ekonomiky týče.55 Někteří ekonomové dokonce předpovídají, ţe do deseti let turecký růst předstihne všechny země snad s výjimkou Číny a Indie. Existuje také předpoklad, ţe za třicet aţ čtyřicet let se Turecko dostane do první desítky nejsilnějších ekonomik světa.56 Jiţ z těchto skutečností je patrné, ţe turecká ekonomika má obrovský potenciál a důleţitost země ve světové ekonomice poroste. To, ţe lze turecká ekonomika roste a stává se v evropském kontextu stále důleţitější, dokazuje fakt, ţe země je největším evropským výrobcem televizorů a DVD přehrávačů, největším světovým vývozcem cementu, druhým největším světovým exportérem klenotů a třetím největším výrobcem automobilů v Evropě.57 Dále se v Turecku vyrábí například nábytek nebo boty a proto bývá také označováno Čínou Evropy, jak uvádí časopis The Economist.58 Samozřejmě nelze hovořit o zemi pouze v superlativech. Inflace je vysoká, drţící se přibliţně deseti procent a jiţ zmíněná nezaměstnanost a velké regionální rozdíly jsou dalším problémem. Aby Turecko mohlo vyrábět sofistikovanější zboţí a tudíţ i zvyšovat mzdy, musí utrácet více na výzkum a vývoj. Dle aktuálních statistik OECD (OECD Factbook 2010) vydává Turecko na výzkum a vývoj pouze 0,72 % HDP, avšak 54

Zdroj: World Bulletin [online]. 2010 [cit. 2010-11-28]. Turkey strongest country of OECD in 2010: Gurria. Dostupné z WWW: . 55 Zdroj: Icertifikaty [online]. 2007 [cit. 2010-12-01]. The Next Eleven. Dostupné z WWW: . 56 Zdroj: VODIČKA, Milan. Turecko - Obrácený idiom : Proč je Turecko Čínou Evropy, proč ho proto Evropa nechce a proč si to bude moţnájednou vyčíat?. EURO. 22.11.2010, 47, s. 68-69 57 Zdroj: VODIČKA, Milan. Turecko - Obrácený idiom : Proč je Turecko Čínou Evropy, proč ho proto Evropa nechce a proč si to bude moţnájednou vyčíat?. EURO. 22.11.2010, 47, s. 68-69. 58 Zdroj: The Economist [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Is Turkey turning its back to the West?. Dostupné z WWW: .

39

průměr zemí EU27 činí 1,77 a průměr zemí OECD 2,28 procenta.59 Dále pak přibliţně 25 % ekonomicky aktivního obyvatelstva je zaměstnáno v zemědělství, coţ je další faktor, který nepřispívá k růstu produktivity země. Do budoucna bude spíše záleţet na postoji Evropy vůči Turecku, které je jiţ dlouhá léta spojencem Západu (jako člen NATO). V poslední době je moţné zřetelně pozorovat vliv Turecka na Blízkém východě, Balkáně, v regionu příbuzných národů jako například Ázerbájdţán, ve střední Asii a dokonce i v Africe. Zlepšuje vztahy se sousední Sýrií i Íránem. Evropa zůstává stále pro Turecko nejdůleţitějším obchodním partnerem, avšak tento podíl klesá ve prospěch Blízkého východu. Moţností stále pravděpodobnější do budoucna se zdá být skutečnost, ţe Západ Turecko ztrácí.

59

Zdroj: OECD Factbook 2010 [online]. 2010 [cit. 2010-12-01]. Expenditure on R&D. Dostupné z WWW:
40

Závěr Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zhodnocení Turecka jako součást světové ekonomiky. Dílčími cíli byla analýza přístupových jednání Turecka do Evropské unie, účast v mezinárodních organizacích a participace na světovém obchodu. V první kapitole jsou obsaţeny všeobecné informace o teritoriu. Z druhé kapitoly práce je patrná současná ekonomická situace země a třetí kapitola se pak zaměřuje na výše uvedené cíle. Jedním z cílů bylo zhodnocení problematiky přístupu Turecka do Evropské unie. Turecko je kandidátskou zemí na vstup do EU od roku 1999 a přístupová jednání byla zahájena v roce 2005. Avšak jiţ několik desítek let o přístup do Unie a přiblíţení se Západu usiluje. Od zahájení přístupových jednání probíhá tzv. screening jednotlivých kapitol acquis, tedy srovnání turecké legislativy s legislativou unijní. Třináct těchto kapitol bylo do současné doby otevřeno, pouze však jediná uzavřena a osm z celkových pětatřiceti je dočasně zmraţeno kvůli odmítnutí turecké vlády ratifikovat dodatek k Ankarskému protokolu o vztazích s Kyprem. Turecko postupně provádí potřebné reformy, tou poslední je reforma ústavy, k níţ se vyjadřovali obyvatelé v září 2010 v referendu, a která má pomoci Turecku v přístupu do Unie. Jedná-li se o přístup země do Evropské unie, pozice Turecka je znesnadněna také faktem, nakolik země leţí v Evropě. Pouze tři procenta celkové plochy země se nacházejí na evropském kontinentu, zbytek se rozkládá v Asii. Avšak je třeba si uvědomit, ţe členský stát Evropské unie Kyperská republika se nachází v západní Asii. Dalším aspektem je kulturní a náboţenská otázka. Státy Unie se opírají o křesťanské hodnoty a přijetí muslimské země by dle mého názoru bylo pro obyvatele ne příliš snadné. Islám bývá často spojován s hrozbou terorismu a vzbuzuje v lidech značné obavy. V tomto ohledu je třeba zamyslet se nad tím, zda je EU hospodářským a politickým projektem či unií také kulturně a náboţensky jednotnou. Bodem, který lze chápat jak pozitivně tak negativně je lidnatost země. Turecko má v současné době více neţ sedmdesát milionů obyvatel. Dle odhadů je moţné, ţe jiţ za deset let předstihne Turecko nejlidnatější evropskou zemi, Německo, a kolem roku 2050 bude počet obyvatel Turecka činit sto milionů. Tento trend lze chápat pozitivně pro stárnoucí Evropu jako příliv pracovní síly a růst produktivity, kterou bude Evropa 41

zoufale potřebovat. Negativně je moţné tuto problematiku pojmout vzhledem k hrozbě migrace Turků a především by vysoký počet obyvatel musel být řešen z hlediska zastoupení v orgánech Unie, které je odvislé od počtu obyvatel státu. V tomto případě by dle mého názoru musel být počet křesel či hlasů sníţen na niţší počet, neţ který by Turecku náleţel. Dalším aspektem je otázka bezpečnosti. Turecko leţí v oblasti Středního východu, na pomezí mezi Evropou a Středním východem. Sousedními státy země jsou Irák, Írán, Sýrie a i tato problematika vzbuzuje značné diskuze. Turecko v současné době realizuje politiku nulových problémů se sousedy a na nejbliţší státy se orientuje obchodně. Je moţné konstatovat, ţe vztahy se sousedními státy jsou stabilní a zdlouhavý proces přistoupení země do EU k této stabilitě spíše napomáhá a motivuje Turecko poohlíţet se i mimo evropský kontinent. Značný bezpečnostní problém pro Turecko představuje separatistická Strana kurdských pracujících (PKK) operující na východě země. Bezpečnost Unie by jistě byla udrţena i po vstupu Turecka, jelikoţ samo Turecko disponuje druhou největší armádou v NATO a pohybu islámských teroristů by se bylo moţné uchránit také pozdějším přístupem Turecka do schengenského prostoru. Naopak EU by přijetím muslimské země dala jasně najevo, ţe není nepřítelem islámu a společná kooperace Unie a Turecka by mohla přispět ke zlepšení bezpečnostní situace z hlediska světového terorismu. Energetická bezpečnost je dalším velmi podstatným aspektem. Poloha Turecka je geostrategická, jelikoţ se nachází v blízkosti regionu s obrovskými zásobami ropy a plynu. Vzhledem k obavám Unie týkajících se přílišné energetické závislosti na Rusku, představuje spolupráce s Tureckem velkou perspektivu z hlediska posílení vlivu EU v Kavkazském a Černomořském regionu, které jsou zdrojem surovin. Důleţitou roli v pokročení v přístupových jednáních kupředu hraje kyperská otázka. Severokyperskou republiku oficiálně uznává pouze Turecko a naopak neuznává jiţní Kypr. Země také odmítla otevřít své přístavy a letiště lodím s jihokyperskou vlajkou. Problematika

lidských

práv,

svobody

vyjadřování,

práv

etnických

a

náboţenských menšin, silné postavení armády a nacionalismus jsou další faktory, které 42

hrají roli ve vývoji přístupu Turecka do Unie. V těchto bodech je Turecko často ze strany EU kritizováno. Domnívám se, ţe tímto zhodnocením jsem charakterizovala přínos vstupu Turecka do Evropské unie a současně také sporné body, které v přistoupení hrají značnou roli. Z ekonomického hlediska je Turecko velmi rychle rostoucí ekonomikou. Řadí se mezi státy N-11, tedy Next eleven, mezi jedenáct zemí s nesmírným potenciálem růstu ekonomiky. Existuje také předpoklad, ţe s výhledem třiceti aţ čtyřiceti let se Turecko dostane do první desítky nejsilnějších ekonomik světa. Na druhou stranu existují v Turecku velké regionální rozdíly a zaměstnanost v zemědělství je poměrně vysoká. Co se týče členství Turecka v mezinárodních organizacích a účasti na mnohostranných i bilaterálních smlouvách a dohodách, hraje významnou roli členství země v NATO, jeţ je charakterizováno jako jeden ze základních aspektů turecké příslušnosti k Západu. Dále participuje v mnoha organizacích, jako například OECD, OSN, BSEC, MMF a WTO. Pokud mám zhodnotit cíl své práce, kterým je integrace Turecka do světové ekonomiky, význam země se v tomto směru v posledních letech výrazně zvýšil. V oblasti zahraničního obchodu hraje důleţitou úlohu celní unie Turecka s EU, která je pro Turecko nejdůleţitějším obchodním partnerem. Z jednotlivých zemí jsou nejdůleţitějšími partnery z hlediska exportu Německo, Velká Británie a Spojené arabské emiráty, z hlediska importu Rusko, Německo a Čína. Co se týče komodit, vyváţí nejvíce auta, stroje, ţelezo a oděvy. Z dovozu jsou to ropa a plyn, stroje, ţelezo a další. Turecko je také atraktivní z hlediska přímých zahraničních investic. Aţ do krizového roku 2009 příliv PZI neustále rostl. Hlavní faktory růstu tohoto přílivu jsou označení Turecka kandidátskou zemí na vstup do EU, vhodná geografická poloha, bohatost na přírodní zdroje, relativně levná pracovní síla a velký potenciál tureckého trhu. Avšak v roce 2009 zaznamenalo Turecko velký pokles přílivu PZI zapříčiněný světovou hospodářskou krizí. Turecko v sobě skrývá nesmírný potenciál ekonomického růstu. Je označováno Čínou Evropy pro svou velkou a rozmanitou výrobu spotřebního zboţí. Zahraniční 43

politika se zlepšuje, orientuje se na region Středního východu a nadále podniká kroky v přístupu do Evropské unie. V této problematice bude nadále hodně záleţet na postavení samotné Unie, jelikoţ některé státy jsou razantně proti jako například Německo a Francie. Otázkou je, zda se přistoupí na privilegované partnerství mezi Tureckem a EU či se země stane plným členem. Členství je však záleţitostí desítek let a je velmi těţké odhadovat budoucí vývoj a stav v horizontu desetiletí. Dle mého názoru by však i odmítnutí Turecka jako člena EU mohlo znamenat jisté riziko. Velmi dobře se Turecko v současné době vymaňuje ze světové hospodářské a finanční krize a turecká ekonomika roste v roce 2010 rychleji neţ ve většině evropských států. Podle předpokladů bude tedy Turecko v roce 2050 desátou největší ekonomikou světa se sto miliony obyvatel a jen s postupem času se ukáţe, jak významný je Turecko hráč na poli světového dění a jakým směrem se jeho kroky budou ubírat.

44

Literatura 1.

PIRICKÝ, Gabriel. Turecko : Stručná historie států. Praha : Nakladatelství Libri, 2006. 200 s. ISBN 80-7277-323-2

2.

FIALA, Petr; PITROVÁ, Markéta. Rozšiřování ES/EU. Druhé, doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. 236 s.

3. FILIP, Jiří. Turecko : Obchodně ekonomické sborníky. Praha : ČTK, 1986. 215 s. 4. CIHELKOVÁ, Eva. Nový regionalismus - teorie a případová studie (Evropská unie). Praha : C.H. Beck, 2007. 361 s. 5. Lisabonská smlouva : Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. 2. přepracované a doplněné vydání. Úřad vlády České republiky : Odbor informování o evropských záleţitostech, 2009. 539 s. 6. Porozumění procesu rozšíření : Politika rozšíření Evropské unie. Belgie : Úřad pro úřední tisky, 2007. 17 s. ISBN 978-92-79-06631-3. 7. SCHULZE, Reinhard. Dějinny islámského světa ve 20. století. Brno : Atlantis, 2007. 448 s. ISBN 978-80-7108-284-2. 8. PRAVEC, Karel. Kemal Atatürk : Portréty. Praha : Svoboda, 1967. 176 s. 9. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2009 [cit. 2010-04-18]. Turecko zahraničně politická orientace. Dostupné z WWW: . 10. Mezinárodní měnový fond [online]. 2010 [cit. 2010-04-25]. World economic outlook, April 2010. Dostupné z WWW: . 11. Index mundi [online]. 2010 [cit. 2010-04-25]. Turkey GDP - real growth rate. Dostupné z WWW: . 12. Organisation of The Islamic Conference [online]. 2009 [cit. 2010-04-18]. Member states. Dostupné z WWW: 13. Organisation of The Islamic Conference [online]. 2009 [cit. 2010-04-18]. Biography of Ekmeleddin Ihsanoglu. Dostupné z WWW: . 14. D-8 Organization for Economic Cooperation [online]. 2010 [cit. 2010-04-18]. Brief History. Dostupné z WWW: . 15. Organisation of the Black See Economic Cooperation [online]. 2009 [cit. 2010-04-18]. BSEC at glance. Dostupné z WWW: . 16. Economic Cooperation Organisation [online]. 2010 [cit. 2010-04-18]. Brief Introduction. Dostupné z WWW: . 17. BusinessInfo.cz [online]. 2010 [cit. 2010-04-19]. Turecko. Dostupné z WWW: .

45

18. Evropská komise - rozšíření [online]. 2009 [cit. 2010-04-14]. Podmínky pro rozšíření. Dostupné z WWW: . 19. Váš průvodce Lisabonskou smlouvou [online]. Brusel : Úřad pro publikace Evropské unie, 2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupné z WWW: . 20. Eurobarometr [online]. 2006 [cit. 2010-04-21]. Attitudes towards European Union Enlargement. Dostupné z WWW: . 21. Turkish statistical institute [online]. 2009 [cit. 2010-04-21]. Facts and figures 2009. Dostupné z WWW: . 22. Turecko [online]. 2010 [cit. 2010-10-26]. Turecká politika. Dostupné z WWW: . 23. VODIČKA, Milan. Turecko - Obrácený idiom : Proč je Turecko Čínou Evropy, proč ho proto Evropa nechce a proč si to bude moţnájednou vyčíat?. EURO. 22.11.2010, 47, s. 68-69. 24. OECD Factbook 2010 : Economic, Environmental and Social Statistics [online]. 2010. OECD : OECD, 2010 [cit. 2010-12-01]. Dostupné z WWW: . ISBN 9789264084056. 25. Is Turkey turning its back on the West?. The Economist [online]. 21.10.2010, říjen 2010, [cit. 2010-12-01]. Dostupný z WWW: . 26. Evropský parlament [online]. 2010 [cit. 2010-12-12]. Zpráva o pokroku Turecka za rok 2009. Dostupné z WWW: .

46

Seznam obrázků Obrázek 1 Počet obyvatel Turecka v letech 2007 – 2009............................................. 6 Obrázek 2 Věkové rozloţení obyvatel Turecka v roce 2009 ........................................ 7 Obrázek 3 Reálný růst HDP v letech 1980 – 2009 ..................................................... 10 Obrázek 4 Reálný růst HDP v letech 1992 – 2015 ..................................................... 10 Obrázek 5 Vývoj inflace v letech 1992 - 2015 ........................................................... 11 Obrázek 6 Saldo běţného účtu bilance – vývoj v letech 2002 - 2015 ........................ 12 Obrázek 7 Zaměstnanost dle sektorů ekonomiky v roce 2009 – Muţi (v %) ............. 16 Obrázek 8 Zaměstnanost dle sektorů ekonomiky v roce 2009 – Ţeny (v %) ............. 16 Obrázek 9 Rozšiřování Evropské unie........................................................................ 18 Obrázek 10 EU finanční pomoc Turecku a výhled (v milionech Euro) ..................... 30 Obrázek 11 Veřejné mínění EU 25 – Přístup Turecka do EU .................................... 32 Obrázek 12 Zahraniční obchod v letech 2004 – 2008 v mld. USD ............................ 35 Obrázek 13 Mapa světa - Turecko .............................................................................. 49 Obrázek 14 Topografická mapa Turecka.................................................................... 49 Obrázek 15 První a současný turecký prezident ......................................................... 50

47

Seznam tabulek Tabulka 1 Vývoz/dovoz vyjádřený procentem z HDP ............................................... 12 Tabulka 2 Vývoj makroekonomických ukazatelů v letech 2006 - 2008 .................... 13 Tabulka 3 Cestovní ruch v letech 2004 – 2009 .......................................................... 14 Tabulka 4 Vývoj směnných kurzů v letech 2006 – 2008 ........................................... 14 Tabulka 5 Celkový počet obyvatel Turecka, Německa a vývoj ................................. 26 Tabulka 6 EU finanční pomoc Turecku a výhled (v milionech Euro)........................ 30 Tabulka 7 Vývoz a dovoz zboţí podle oddílů SITC za rok 2009 v tisících USD ...... 36 Tabulka 8 Hlavní turečtí obchodní partneři v roce 2008 ............................................ 37 Tabulka 9 Kapitoly acquis – Turecko, stav k 30. červnu 2010 .................................. 51 Tabulka 10 Evropské veřejné mínění – Přístup Turecka do EU................................. 52

48

Přílohy Obrázek 13 Mapa světa - Turecko

URL: D - 8 Organization For Economic Cooperation [online]. 2010 [cit. 2010-04-18]. Turkey. Dostupné z WWW: .

Obrázek 14 Topografická mapa Turecka

URL:

Wikipedia

[online].

2005

[cit.

2010-04-18].

Turkey.

Dostupné

z

WWW:

.

49

Obrázek 15 První a současný turecký prezident

Mustafa Kemal Atatürk

Současný prezident Abdullah Gül

URL: Republic of Turkey - Ministry of Foreign Affairs [online]. 2010 [cit. 2010-04-23]. Turkish Presidents. Dostupné z WWW: .

50

Tabulka 9 Kapitoly acquis – Turecko, stav k 30. červnu 2010

Turecko - stav k 21. prosinci 2009 1. Volný pohyb zboží 2. Volný pohyb pracovníků 3. Právo usazování a volný pohyb služeb 4. Volný pohyb kapitálu 5. Zadávání veřejných zakázek 6. Právo obchodních společností 7. Právo duševního vlastnictví 8. Politika hospodářské soutěže 9. Finanční služby 10. Informační společnost 11. Zemědělství 12. Bezpečnost potravin, veterinární a fytosanitární politika 13. Rybolov 14. Dopravní politika 15. Energetika 16. Daně 17. Hospodářská a měnová politika 18. Statistika 19. Sociální politika a zaměstnanost 20. Podniky a průmyslová politika 21. Transevropské sítě 22. Regionální politika a koordinace strukturálních fondů 23. Soudnictví a základní práva 24. Spravedlnost, svoboda a bezpečnost 25. Věda a výzkum 26. Vzdělání a kultura 27. Životní prostředí 28. Ochrana spotřebitele a zdraví 29. Celní unie 30. Vnější vztahy 31. Zahraniční, bezpečnostní a obranná politika 32. Finanční kontrola 33. Finanční a rozpočtová ustanovení 34. Orgány a instituce EU 35. Různé

Jednání otevřena

Jednání uzavřena

19.12.2008 17.6.2008 17.6.2008

19.12.2008 30.6.2010

30.6.2009 26.6.2007 29.3.2007 19.12.2007

12.6.2006

12.6.2006

21.12.2009 19.12.2007

26.6.2007

URL: European Commission [online]. 2010 [cit. 2010-11-09]. Turkey. Dostupné z WWW: .

51

Tabulka 10 Evropské veřejné mínění – Přístup Turecka do EU Pro

Proti

EU 25 Belgie Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemí Rakousko Polsko Portugalsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené království

39% 43% 32% 50% 27% 35% 33% 47% 39% 40% 36% 26% 35% 33% 24% 44% 35% 55% 13% 51% 37% 53% 33% 42% 60% 42%

48% 55% 61% 44% 69% 49% 67% 23% 54% 32% 49% 68% 47% 42% 69% 46% 31% 42% 81% 31% 30% 41% 55% 55% 33% 39%

Bulharsko Rumunsko Chorvatsko Turecko

47% 66% 58% 54%

26% 7% 28% 22%

URL: Eurobarometr [online]. 2006 [cit. 2010-04-21]. Attitudes towards European Union Enlargement. Dostupné z WWW: .

52