Perspektivní obory pro vývoz do Turecka 1) Úvod První Obchodní úmluva mezi Československem a Tureckou republikou byla podepsána 31. května 1922 na principu nejvyšších výhod. Tradičními dovozními položkami byly tabák, zemědělské produkty a suroviny, ve vývozu převládal textil (konfekční a bavlněné zboží), sklo a skleněné výrobky, železo a výrobky ze železa, stroje aj. Česká republika má v Turecku dobrý zvuk jako dodavatel kvalitního průmyslového zboží, technologií a investičních celků (pivovar EFES, licenční výroba soustruhů TOS, pneumatikárna Kirşehir, elektrárny SOMA a Afşin-Elbistan B a jiné). Význam Turecka pro český zahraniční obchod rok od roku stoupá. Více informací o vzájemných ekonomických vztazích naleznete na BusinessInfo.cz. 2) Silné a slabé stránky, příležitosti a rizika turecké obchodní relace Silné stránky • • • • • • • • • • • • • •
Asociace Turecka s EHS od roku 1963 (Dohoda zakládající přidružení mezi EHS a Tureckem podepsaná v r. 1963, v platnosti od r. 1964 – tzv. Ankarská dohoda, měla za cíl postupné připojení Turecka ke společnému trhu vytvořením celní unie). Celní unie Turecka s EU od roku 1996. Postupná harmonizace tureckých právních předpisů v hospodářské oblasti s právem ES/EU dostala silný impuls v r. 2000 schválením Národního programu pro přijetí acquis v rámci přípravy na vstup do EU. Zahájení přístupových rozhovorů do EU (3. 10. 2005) a jasné vymezení úkolů pro přizpůsobení podmínkám acquis. Členství Turecka v OSN (od r. 1945). Strategická role Turecka v systému NATO (členství od r. 1952) a v regionu. Členství ve WTO (od 26. 3. 1995). Nejbližší rozvojový trh se stabilizovaným ekonomickým růstem okolo 7 % ročně, obrovským potenciálem rozvoje a přes 70 mil. obyvatel se stoupající kupní silou. Relativně levná pracovní síla (minimální měsíční čistá mzda byla v roce 2007 EUR 216,84), poměrně nízké daňové zatížení firem (daň z příjmu právnických osob 20 %). Strategická pozice Turecka mezi Evropou a Asií přináší možnosti stát se energetickým uzlem (ropovody, plynovody). Silný státní sektor, jehož význam výrazně nepoklesne ani po úplné realizaci plánované privatizace. Ve státních rukou zůstane dopravní infrastruktura, dálkový přenos elektřiny, částečně výroba elektrické energie, ropovody a plynovody. Armáda s počtem přes 1 mil. příslušníků s vysokými potřebami vojenského materiálu. Potřeba zvýšení kapacity výroby elektrické energie do roku 2020 o 100 % v tepelných, vodních a jaderných elektrárnách. Silný soukromý sektor s potenciálem dalšího rozvoje. Soukromé firmy se velmi aktivně angažují do probíhající privatizace klíčových odvětví turecké ekonomiky (energetika, doprava, bankovnictví). Vládní opatření pro zajištění přílivu zahraničního portfolio kapitálu a zahraničních přímých investic. Postupné zjednodušování legislativy v souvisejících oblastech (volný pohyb kapitálu, obchodní zákoník – nová pravidla pro zakládání firem se zahraniční majetkovou účastí, zjednodušení podmínek pro získání pracovního povolení, investiční pobídky, privatizace klíčových oborů průmyslu apod.).
1
• • • • • • •
• •
Rozvoj infrastruktury a především všech druhů dopravy, IT a služeb v souvislosti s ekonomickým rozvojem země a snahou o vstup do EU. Probíhající privatizace bankovnictví, energetiky, některých segmentů dopravy a státních průmyslových podniků. Potřeba investovat do ekonomického rozvoje zaostalého jihovýchodu země (s finanční podporou MMF a EU). Rozvoj výroby automobilů a komponentů pro automobily. Stavební boom v Turecku a aktivity tureckých stavebních firem v okolních zemích. Potřeba investic do ekologických projektů v souvislosti s nutností postupně plnit všechny ekologické normy EU. Dobře fungující organizované obchodní a průmyslové zóny, které nabízejí komplexní servis firmám provozujícím v nich své aktivity. Stát tyto zóny podporuje formou slev na cenách energií a dotacemi na nově vzniklá pracovní místa. Kromě toho v Turecku existuje rovněž 21 svobodných celních pásem („free zones“), která jsou oddělena od celního území a poskytují mj. osvobození od daní. Cesta na třetí trhy přes Turecko, především do Iráku (rozhodující podíl tureckých firem v iráckém Kurdistánu), Íránu, Sýrie, Gruzie, Ázerbajdžánu a do zemí v okolí Kaspického moře. Pokud nedojde k neočekávanému zhoršení bezpečnostní situace, perspektiva dynamického rozvoje turistického průmyslu.
Slabé stránky • • • • • • • • • •
Průtahy a zdržování implementace pravidel celní unie s EU (dovozní licence na některé druhy zboží, zákazy dovozu, technické překážky dovozu, rozdílné zdanění domácích a dovážených výrobků apod.). Netarifní opatření, která konkrétní dovozní procedury zdržují a komplikují. Neprůhledný režim zadávání veřejných zakázek. V podmínkách obchodních soutěží bývá případ od případu prosazován požadavek na minimální obsah místních prací a dodávek z místních zdrojů. Jazyková bariéra při styku s tureckými firmami – jazykové znalosti tureckých podnikatelů, státních a místních úřadů a institucí jsou stále omezené. Pomalá a nedostatečná implementace legislativních změn, kapacita úřadů a institucí ještě zdaleka nestačí na to, aby byly legislativní změny důsledně zaváděny do praxe. Nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, zejména v méně rozvinutých oblastech Turecka. Reforma školství je sice také na programu finanční pomoci EK, ale výsledky se projeví až v delším časovém horizontu. Přes nesporný dosažený pokrok přetrvává nedostatečná vzájemná komunikace a poznání možností druhé strany. Některé české firmy poukazují na potřebu zřízení přímé letecké linky Praha – Ankara. Přes tyto nedostatky nejsou rizika podnikání v Turecku výrazně větší než v transformujících se zemích východní Evropy. Nicméně je vhodné si vždy zjistit (nejlépe u tureckého partnera) aktuální podmínky pro dovoz a vyžádat kancelářskou nebo bankovní informaci o novém partnerovi. Vymáhání stanovených pravidel obchodního styku lze v závažných případech řešit i konzultací v příslušných ředitelstvích EK, a to v kontextu celní unie Evropských společenství a Turecka.
2
Příležitosti •
• • • • • • • • • • • • • • • •
•
Příležitosti pro prosazení českých exportérů na tureckém trhu jsou jak ve státním, tak i v soukromém sektoru. Turecký trh je rozvojový a nenasycený a nabízí možnosti růstu objemů v dlouhodobém horizontu. Toto platí zejména pro méně rozvinuté oblasti na východě Turecka. Perspektivní jsou zejména následující obory: Modernizace stávajících a výstavba nových elektráren (tepelných, vodních, jaderných). Zásadní posílení a privatizace elektrické distribuční sítě. Dodávky a modernizace systémů řízení energetiky. Řešení odpadového hospodářství, včetně spaloven. Výstavba ropovodů a plynovodů – z Turecka se postupně stává tranzitní země pro přepravu ropy a zemního plynu z nalezišť v Asii do Evropy. Možnosti dodávek dobývací techniky pro sektor nerostných surovin (palivoenergetických, rud neželezných kovů, nerudných surovin). Pro EU je Turecko spolu s Ruskem a Ukrajinou zeměpisně nejbližším dodavatelem těchto surovin. Zlepšování dopravní infrastruktury – výstavba silnic, železničních tratí, metra, přístavů a logistických center, dodávky vagónů a tramvají, modernizace zabezpečovacích a signalizačních systémů. Odsíření tepelných elektráren, řešení likvidace odpadů, čistota vody a vzduchu. Subdodávky dílů a příslušenství pro rozvíjející se automobilky v Turecku. Rozvoj turistických oblastí a výstavba nových hotelů. Projekty různého charakteru realizované na regionální úrovni místními municipalitami (strojní zařízení, IT, čističky vod a likvidace odpadů, zařízení závodů na výrobu stavebních hmot – cementáren, betonáren, cihelen, stavebnictví apod.). Dodávky spotřebního zboží všeho charakteru na pokrytí zvyšující se poptávky (výrobky na bázi dřeva, výrobky sklářského průmyslu). Dodávky chemických a farmaceutických výrobků. Dodávky obráběcích a tvářecích strojů Dodávky vojenského materiálu a spolupráce se sektorem obranného průmyslu. Při vstupu na turecký trh je vhodné k prvním kontaktům využít služeb rozsáhlé sítě polostátních zájmových a odborných organizací a sdružení. Jde zejména o regionální obchodní komory, průmyslové komory, unie výrobců, sdružení malých a středních firem pro provádění zahraničního obchodu apod. Povinné členství tureckých firem v komorách garantuje široký záběr a spolehlivost informací. Zapojení a využití služeb místního zástupce se jednoznačně doporučuje v případě technicky a marketingově náročnějších komodit, vstupu do státních zakázek, soutěží vyhlášených státními firmami, spolupráce směřující k výrobní kooperaci nebo prodeji/nákupu licence a rovněž při záměru trvalé spolupráce na třetích trzích. V některých případech je drahou, ale pravděpodobně efektivní alternativou vyslání vlastního experta do teritoria. Vzhledem ke specifikům tureckého trhu a místním zvyklostem se obecně doporučuje častější osobní styk s tureckými partnery.
Rizika • •
Mezinárodní rating Turecka se postupně zlepšuje a do země proudí stále více zahraničních přímých investic. Rizika obchodování a podnikání nejsou výrazně odlišná od rizik v evropských zemích. Politická a ekonomická rizika podnikání v Turecku se postupně snižují tak, jak se zvyšuje stupeň přizpůsobení politických a ekonomických standardů právním předpisům ES/EU a roste podíl EU na obchodním obratu země. 3
•
•
•
Členem EU se Turecko může stát nejdříve v roce 2014, přičemž na nátlak některých členských zemí není jasně stanoveno, že Turecko se nakonec členem EU stane. Vztahy Turecka s EU komplikuje kyperský problém, faktické rozdělení Kyperské republiky, která byla přijata do EU. Na severní část Kypru, kde žijí kyperští Turci, se nevztahuje unijní legislativa a oblast je pod kontrolou Turecka, které neuznává Kyperskou republiku a kyperské Řeky jako představitele Kypru. Turecko rovněž neaplikuje vůči Kyperské republice Dodatkový protokol k Ankarské dohodě rozšíření Celní unie o 10 členů, což mj. znamená, že z Kypru nelze zboží dodávat do Turecka. Postoj k řešení kyperské otázky může pozitivně či negativně ovlivnit zadávání státních zakázek, rozhodování o privatizaci či dokonce působit v případě emocionálního vyhrocení i na chování tureckých spotřebitelů. V případě krizového scénáře předčasného ukončení jednání o vstupu do EU by se sice mohly projevit snahy Turecka soustředit se více na ekonomickou spolupráci se sousedními asijskými zeměmi a v rámci tzv. černomořské spolupráce (BSEC), ale nedá se předpokládat, že by tím byla pozice EU oslabována. Rostoucí deficit běžného účtu se stává jedním z hlavních ekonomických rizik, protože je stále obtížnější nacházet zdroje na jeho financování. Problémy by se mohly projevit již v tomto roce, pokud nedojde k urychlení odkládané privatizace. Navíc silná turecká lira stimuluje soukromý sektor k zadlužování v zahraničí.
3) Perspektivní obory •
•
•
•
•
Energetika – Rozvoj turecké ekonomiky má za následek stále větší potřebu a spotřebu energie, přičemž toto tempo růstu se pohybuje mezi 7-9 % ročně. Turecko plánuje během příštích 12 let investovat do energetiky 128 mld USD. ČR má z minulosti v tomto sektoru velmi dobré reference. Participace českých firem je perspektivní rovněž v oblasti výstavby produktovodů. Dopravní infrastruktura - Turecko plánuje v dlouhodobém měřítku rozvoj železniční, silniční, letecké i lodní dopravy. Dále i z ekologických důvodů připravuje výstavbu tramvajových tratí ve všech větších městech, zejména v Ankaře, Samsungu, Adaně a Istanbulu. Technologie pro ochranu životního prostředí – EU klade při přístupových jednáních velký důraz na plnění ekologických acquis. Z tohoto důvodu bude muset Turecko do roku 2025 investovat více než 71 mld EUR. Jedná se především o odsíření tepelných elektráren, řešení likvidace odpadů, čistotu vody a vzduchu. Těžba surovin – Turecko je významným producentem mnohých nerostných surovin, zvláště uhlí, lignitu, bauxitu, chromu, zinku, stříbra, olova, antimonu, borátů, betonitů, živců či kaolínů. Možnost participovat na projektech využití nerostného bohatství Turecka, včetně dodávek technologických zařízení pro navazující chemická odvětví. Obranný průmysl – S více než milionem vojáků je turecká armáda druhá největší v NATO a jedna z nejpočetnějších na světě. V této souvislosti jsou potřeby tureckých ozbrojených složek enormní.
Závěr: Nový koncept prioritních zemí vznikl v úzké spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy. Česká rada pro obchod a investice dne 5.3.2009 přijala usnesení, kterým deklarovala zájem podnikatelské sféry o koncept prioritních zemí jakožto užitečný nástroj pro efektivní koncentrování zdrojů státu pro podporu vývozu. Nejedná se o výlučný koncept, ale o systém komunikace mezi státní správou a podnikatelskou sférou a společné plánování akcí.
4
Pro každou prioritní zemi byly vytvořeny expertní týmy, vedené pracovníky Ministerstva průmyslu a obchodu, jichž se vedle ústředních orgánů státní správy účastní též nominovaní zástupci podnikatelských organizací (Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, oborové svazy a asociace a vývozní aliance atd.). Vedoucím týmu pro Turecko je Ing. Martin Pelikánmailto:
[email protected] , tel: 224852499. Expertní tým mimo jiné projednává plány nejvýznamnějších proexportních akcí, publikovaný na BusinessInfo. Potřebujete-li jakékoliv informace týkající se podnikatelských aktivit souvisejících s Tureckem, vstupem na jeho trh, překonávání překážek na hranici nebo obchodních příležitostí, je vhodným zdrojem Souhrnná teritoriální informace (publikovaná na BusinessInfo). K dispozici máte též bezplatnou zelenou linku pro export na telefonním čísle 800 133 331, mailto:
[email protected]. Jakýkoliv námět můžete signalizovat vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade mailto:
[email protected], tel.: 00902122199847, vedoucímu obchodně-ekonomického úseku velvyslanectví ČR v Ankaře mailto:
[email protected], tel.: 00903124056139, nebo vedoucímu expertního týmu.
5
