Vojtěch Říhovský a jeho duchovní sborová tvorba

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra kompozice, dirigování a operní režie Studijní obor: dirigování sboru

Vojtěch Říhovský a jeho duchovní sborová tvorba Diplomová práce

Autor práce: BcA. Lukáš Sotolář, DiS. Vedoucí práce: prof. Lubomír Mátl Oponent práce: prof. František Emmert

Brno 2012

Bibliografický záznam SOTOLÁŘ, Lukáš. Vojtěch Říhovský a jeho duchovní sborová tvorba [Vojtěch Říhovský and spiritual choral music]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra kompozice, dirigování a operní režie, 2012. 59 s. Vedoucí diplomové práce prof. Lubomír Mátl.

Anotace Diplomová práce „Vojtěch Říhovský a jeho duchovní sborová tvorba“ pojednává o životní cestě skladatele, varhaníka, sbormistra, houslisty, violisty, pianisty a hudebního pedagoga Vojtěcha Říhovského. Věnuje se počátkům jeho kompoziční činnosti, sleduje žákovská a studentská léta, přibližuje jeho první působiště na pozici varhaníka v proboštském poutním chrámu Panny Marie v Dubu u Olomouce, pozdější post ředitele kůru v arciděkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi a jeho poslední působiště v chrámu sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze. Součástí práce je rozbor vybraných skladeb Vojtěcha Říhovského Missa Loretta op. 3, Česká vánoční mše pro lid op. 16 a Vánoční zpěvy op. 21.

Annotation The thesis "Vojtech Říhovský and spiritual choral work" deals with life's journey composer, organist, choirmaster, violinist, violist, pianist and music teacher Adalbert Říhovský. He is the beginnings of his compositional activities, monitors pupil´s and student´s years, brings his first action of the position of organist at the Provost pilgrimage church of the Virgin Mary in Dub near Olomouc, later the director of the choir archdeacon church of the Assumption of the Virgin Mary in Chrudim and his last post in the St. Ludmila at Vinohrady in Prague. Part of this work is the analysis of the selected tracks from Adalbert Říhovský Loretan Mass op. 3, Czech Christmas Mass for the people op. 16 and Christmas songs op. 21.

Klíčová slova Vojtěch Říhovský, skladatel, varhaník, sbormistr, hudební pedagog, duchovní hudba, Obecná Jednota Cyrilská, Missa Loretta, Česká vánoční mše pro lid, Vánoční zpěvy.

Keywords Vojtech Říhovský, composer, organist, choir director, music educator, spiritual music, General Union of Cyrillic, Loretan Mass, Czech Christmas Mass for the people, Christmas songs.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 15. září 2012

Lukáš Sotolář

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval prof. Lubomíru Mátlovi za metodické vedení diplomové práce a za poskytnutí cenných rad.

Obsah

PŘEDMLUVA...................................................................................................................................... 2 ÚVOD.................................................................................................................................................... 3 1. VOJTĚCH ŘÍHOVSKÝ – ŽIVOTOPIS........................................................................................ 4 2. OBECNÁ JEDNOTA CYRILSKÁ................................................................................................. 9 3. ROZBOR VYBRANÝCH SKLADEB.......................................................................................... 11 3.1 MISSA LORETTA, OP. 3....................................................................................................... 11 3.1.1. Kyrie ............................................................................................................................. 12 3.1.2. Gloria ........................................................................................................................... 15 3.1.3. Credo............................................................................................................................ 19 3.1.4. Sanctus ......................................................................................................................... 26 3.1.5. Benedictus .................................................................................................................... 27 3.1.6. Agnus Dei ..................................................................................................................... 29 3.2 ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ PRO LID, OP. 16 ................................................................................ 32 3.2.1. Kyrie ............................................................................................................................. 32 3.2.2. Gloria ........................................................................................................................... 34 3.2.3. Graduale....................................................................................................................... 36 3.2.4. Credo............................................................................................................................ 37 3.2.5. Offertorium................................................................................................................... 38 3.2.6. Sanctus ......................................................................................................................... 40 3.2.7. Po pozdvihování ........................................................................................................... 41 3.2.8. K Agnus Dei ................................................................................................................. 43 3.2.9. Přijímání a Ite, missa est .............................................................................................. 43 3.3 VÁNOČNÍ ZPĚVY, OP. 21..................................................................................................... 45 3.3.1. Poslyšte, bratři jen ....................................................................................................... 45 3.3.2. V sadě se rozvilo přesličné kvítko................................................................................. 47 3.3.3. Nad betlémským chlévem.............................................................................................. 50 3.3.4. Půlnoční obloha zaplála............................................................................................... 52 3.3.5. Ježíšku milostný, nebeské dítko .................................................................................... 54 ZÁVĚR................................................................................................................................................ 56 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 57 SEZNAM INTERNETOVÝCH ODKAZŮ...................................................................................... 58 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 59

Předmluva Téma diplomové práce jsem si vybral na základě předchozích zkušeností s duchovní tvorbou Vojtěcha Říhovského, konkrétně s velikonočním chvalozpěvem Raduj se, nebes královno, s cyklem vánočních pastorel s názvem Vánoční zpěvy, s Českou mší vánoční pro lid a patrně s nejznámější skladbou Vojtěcha Říhovského Missa Loretta. Chvalozpěv Raduj se, nebes královno jsem jako nezkušený jinoch zpívával v chrámovém sboru na kůru Panny Marie ve Křtinách pod vedením tehdejšího sbormistra pana Jana Opletala. Vánoční zpěvy často uváděl Komorní smíšený sbor Kantila Křtiny v rámci svých adventních či vánočních vystoupení za působení sbormistra Bohuslava Navrátila. V této době jsem se v Kantile aktivně zúčastňoval hudebního dění jako řadový zpěvák. Mši Missa Loretta starší zpěváci Kantily znají též důvěrně, avšak nikdy nebyla prováděna v úplném znění. Bohuslav Navrátil při nácviku vynechal část Credo. Dal jsem si za úkol tento nedostatek napravit a při svém absolventském koncertě zazní Missa Loretta kompletní. Během nácviku díla jsem postupně začínal chápat důvod vyčlenění části Credo z celku. Tato část je nejnáročnější z celé mše a klade nejvíce nároků na správnou interpretaci. Českou mši vánoční pro lid jsme do repertoáru sboru zařadily již za mého působení. Přestože tvorba Vojtěcha Říhovského není široké hudební veřejnosti příliš známa,

musíme

ocenit

srozumitelnost,

jednoduchost,

nadhled

a

snadnou

proveditelnost skladeb, neboť převážná většina díla je určena amatérským hudebníkům, zvláště chrámovým sborům. Vojtěch Říhovský se snažil svou tvorbou dostát programu Obecné Jednoty Cyrilské, jejímž byl členem, a která si dávala za úkol zvelebování chrámové hudby a návrat k duchovnímu poslání. Autor sám je mi blízký svým profesním životem, neboť v současné době vykonávám post varhaníka a ředitele kůru chrámu Jména Panny Marie ve Křtinách, v Komorním smíšeném sboru Kantila Křtiny působím na pozici sbormistra a uměleckého vedoucího tělesa a jako hudební pedagog vyučuji předmět hudební výchova na základní škole a hru na housle, violu a klavír na základní umělecké škole.

-2-

Úvod

V diplomové práci bych chtěl přiblížit život a tvorbu Vojtěcha Říhovského, neboť se domnívám, že tento jistě plodný autor, který se celý život věnoval praktickému provozování duchovní hudby, obohatil mnohé české kůry o skladby, jež jsou s potěchou provozovány dodnes. V první kapitole této diplomové práce přibližuji životní cestu Vojtěcha Říhovského od školních let a prvních hudebních zkušeností v rodném Dubu na Moravě, přes léta učňovská, kdy navštěvuje reálné německé gymnázium ve Šternberku a v Olomouci, krátké působení na půdě C. a k. vysoké školy technické v Praze, studia na Varhanické škole, soukromé vzdělávání v operní a pěvecké škole Jana Ludevíta Lukese a v hudebním ústavu Arnošta Černého, přes jeho návrat do rodného Dubu, kde působí jako učitelský pomocník a záhy se stává ředitelem kůru a hybnou silou tamního kulturního života, až po jeho samostatná působiště na postu ředitele kůru v arciděkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi a v chrámu sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze. Sledujeme i kroky Vojtěcha Říhovského po odchodu na odpočinek, kdy se podílí na vedení sboru v chrámu Panny Marie Královny míru ve Lhotce u Prahy, a kde také končí svoji pozemskou pouť. V další kapitole jsem chtěl podrobit bližší analýze některá díla Vojtěcha Říhovského, s nimiž jsem přišel jako sbormistr do styku. Jedná se o latinskou mši Missa Loretta, patrně nejznámější dílo Vojtěcha Říhovského, které v současné době s Komorním smíšeným sborem Kantila Křtiny a smyčcovým kvartetem Santini string Quartet připravuji na svůj absolventský koncert, dále pak o vánoční mši s názvem Česká vánoční mše pro lid a cyklus vánočních pastorel Vánoční zpěvy, které jsou rovněž v repertoáru sboru Kantila. Zároveň se pokusím nastínit problematiku skladeb a jistá úskalí, které bylo nutno při nácviku s amatérským sborem řešit. Dovoluji si však tvrdit, že i přes svou nenáročnost, jsou tato díla velice nápaditá a i současné publikum je hodnotí s nadšením.

-3-

1. Vojtěch Říhovský – životopis

Vojtěch Říhovský se narodil 21. dubna roku 1871 v Dubu u Olomouce. Pocházel z hudební rodiny. Jeho otec Vojtěch Říhovský působil jako řídící učitel a ředitel kůru v proboštském poutním chrámu Panny Marie v Dubu u Olomouce, strýc Ignác Říhovský vykonával post regenschoriho v Debrecíně na území dnešního Maďarska, a dědeček Vojtěcha mladšího, Ignác Říhovský, byl řídícím učitelem a ředitelem kůru v Penčicích, dnes městské části okresního města Přerova. Také dvě dcery Ignáce Říhovského se staly manželkami ředitelů kůru. Starší sourozenci Vojtěcha mladšího, bratři Jan s Jeronýmem a sestra Vojtěška zemřeli ještě v dětském věku. Díky svému otci a jeho vytříbenému vkusu mohl mladý Vojtěch slýchávat na dubském kůru kvalitní církevní hudbu v dílech i v provedeních. Zpočátku uplatňoval na kůru svůj hlas, později vypomáhal v chrámovém orchestru jako houslista, až nakonec byl schopen zastoupit svého otce ve hře na varhany. Církevní hudba se mu stala vášní. Otec ale chtěl mít ze svého syna inženýra, a proto po ukončení Obecné školy v Dubu u Olomouce pokračuje ve studiích na Reálné škole ve Šternberku a později v Olomouci, kde také absolvuje. Během studií však nezanechává své záliby v hudbě a snaží se doplňovat své praktické i teoretické znalosti. Důkazem toho je nalezený rukopis skladby Ave verum corpus, které zkomponoval v šestnácti letech. Dílko však ještě nese známky vlivu Wolfganga Amadea Mozarta. Na nátlak otce odjíždí mladý Vojtěch do Prahy, kde pokračuje ve studiích na C. a k. vysoké škole technické. Avšak i přes značné rodinné neshody nastupuje Vojtěch Říhovský v roce 1888 nakonec na pražskou varhanickou školu, jejímž ředitelem je vyhlášený pedagog Zdeněk Skuherský. Pod jeho vedením se mladému Vojtěchovi Říhovskému dostává patřičného teoretického i praktického vzdělání k výkonu budoucí umělecké dráhy. Brzy se stává nejnadanějším a nejslibnějším žákem. Avšak nepatrné porušení školní disciplíny, kdy byl Říhovský se svými spolužáky přistižen při návštěvě hostince, dostává Vojtěcha do svízelné situace, v níž mu hrozí propuštění z ústavu. I když byla nakonec velmi nadanému Říhovskému udělena milost, jeho pedagog Zdeněk Skuherský dával stále svou nelibost vůči jeho

-4-

osobě znát. To nakonec vedlo roku 1889 k odchodu znechuceného Vojtěcha Říhovského ze studií na varhanické škole ještě před absolutoriem. Naštěstí však nepovažoval svoje hudební vzdělání za ukončené a dále se vzdělává při studiu zpěvu na operní a pěvecké škole Jana Ludevíta Lukese. Ochotným rádcem pro jeho lyrický tenor se stává výborný pedagog Arnošt Černý, jehož hudební ústav také krátce navštěvuje. Po studiích na pražské varhanické škole a Lukesově operním ústavu se roku 1892 vrací do svého rodiště v Dubu na Moravě, kde se stává varhaníkem a učitelským pomocníkem. Místo ředitele kůru zastává i nadále jeho otec. Zde rozvíjí svou skladatelskou činnost a se sborem složených z dobrých a spolehlivých zpěváků za doprovodu instrumentalistů uvádí nejen svá ranná díla, ale i skladby světových autorů a stává se hybnou silou zdejšího kulturního života. Avšak po desetiletém působení v Dubu se skromnému Vojtěchu Říhovskému naskýtá příležitost opustit venkovské poměry, a tak roku 1902 přijímá nabídku a stává se varhaníkem v arciděkanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi. Zároveň působí jako učitel zpěvu a hudby na ženském učitelském ústavu ctihodných sester řádu svatého Františka (O.S.F.), dnešním Gymnáziu Josefa Ressela. Toto prostředí dovoluje ještě více rozvinout kompoziční schopnosti Vojtěcha Říhovského, neboť tvoří nejen pro potřeby chrudimského kůru, ale i pro výborný ženský sbor sestavený ze studentek učitelského ústavu. Stává se také hybným elementem v chrudimském hudebním životě a kolem sebe soustřeďuje jak profesionální hudebníky, tak i nadšené ochotníky a milovníky umění. Vojtěch Říhovský, zručný a dovedný varhaník, pianista, houslista a violista je často zván k výpomoci při účinkování na koncertech a jiných hudebních akcích, neboť je znám jako výborný hráč z listu i jako velmi citlivý korepetitor. Se svým chrudimským chrámovým sborem uvádí i obtížné polyfonní skladby starých mistrů a často též uplatňuje svůj lyrický tenor při vokálních sólových výstupech. Je členem výboru Jednoty hudebních stavů, zasedá i ve výboru pěveckého sboru Slavoj. V této době se seznamuje s nakladatelem Mojmírem Urbánkem, který se vydavatelsky ujímá jeho děl a uvádí tak Říhovského v širší známost. Zanedlouho jméno Vojtěcha Říhovského proniká i za hranice tehdejšího státu. Stalo se tak hlavně díky skladbě Missa Loretta, jež byla uvedena o svátku Svatého ducha při slavnostní mši, která byla sloužena u příležitosti ceciliánského dne v kantonu Zug ve Švýcarsku. Missa Loretta byla provedena početným pěveckým tělesem, které čítalo -5-

na

250 zpěváků. Pochvalné články o tomto díle vycházejí v mnoha církevně-

hudebních časopisech své doby, např. Züger Nachrichten, Züger Kanton-Anzeiger, polský časopis Muzika i špiev, Hamburger Fremdenblatt, Crefelder Berger-Zeitung, varšavský list Špiev košcielny, Svobodný občan a další. Vojtěch Říhovský se však osvědčil i jako hudebně-pedagogický skladatel, a proto na výslovnou žádost nakladatele Mojmíra Urbánka komponuje také skladby pro klavír, housle, komorní tělesa, sbor á capella, ale i pro orchestr. Důkazem oblíbenosti tvorby Vojtěcha Říhovského bylo časté provozování jeho děl a nutnost některá opusová čísla opětně vydávat, neboť byla velice brzy po uvedení na trh rozebrána. Mnohé z jeho děl se dočkalo i šestého vydání. Během působení v Chrudimi se Vojtěch Říhovský společně s chrudimským arciděkanem Dr. Josefem Mrštíkem zúčastňuje několika cyrilských exercicií, při kterých se seznamuje se zásadami Cyrilismu. Jednota Cyrilská byla Vojtěchu Říhovskému svou náplní blízká, neboť si obecně dávala za úkol zvelebování chrámové hudby a vydávání farních duchovních časopisů. Za předchůdce Jednoty Cyrilské můžeme považovat Jednotu k zvelebení kostelní hudby v Čechách, jež vznikla roku 1826 a díky níž byla roku 1830 založena pražská varhanická škola. Vojtěch Říhovský se snaží co nejvíce dostát cyrilskému programu a stále tvoří nová a nová díla k různým duchovním potřebám. Jeho snahy nezůstávají bez odezvy. Za zásluhy o chrámovou hudbu byl Vojtěchu Říhovskému v roce 1909 udělen královehradeckým biskupem Drem Doubravou papežský řád Bene merenti. Brzy po nástupu do služeb arciděkanského chrámu v Chrudimi roku 1903 ve věku 84 let umírá jeho otec. Údaj je však sporný, neboť na náhrobku Vojtěcha Říhovského staršího v Dubu je vytesáno: zemřel ve věku 79 let po 42 letech služby. Matka Vojtěcha Říhovského Amálie, rozená Nezhybová, následuje svého syna i na další působiště. Můžeme se jen domnívat o důvodech, jež vedly manželku Vojtěcha Říhovského Růženu, k tomu, aby nestála po jeho boku i po odchodu z rodného Dubu, víme jen, že jejich dcera Marie zemřela v mladém věku a manželka Růžena dožila sama v nedalekých Nenakonicích. Patrně zde pramenila jeho uzavřenost v osobním projevu. Na smutečním oznámení se však dovídáme, že měl syna Vojtěcha. Nepředbíhejme však. V roce 1914 je Vojtěch Říhovský povolán do služeb ředitele kůru chrámu sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze, neboť toto místo osiřelo úmrtím jeho předchůdce, člena Národního divadla Karla Čecha. Zároveň je po dobu čtyř let -6-

pověřen pedagogicky působit na arcibiskupském gymnáziu v Bubenči a stává se také sbormistrem Arcibiskupského semináře. Tuto radostnou událost však brzy zastiňuje první světová válka, a tak je Vojtěch Říhovský nucen obléci vojenský stejnokroj. Jeho láska k hudbě ho však zachraňuje od polní služby. Jako hudebník přečkává válku u druhého rumunského pěšího pluku, kde jako hráč prvních houslí slouží dva a půl roku v kasárnách na dnešním náměstí Republiky v Praze, neboť právě tam byl druhý rumunský pěší pluk umístěn. Ani válka však nepřerušila jeho skladatelskou činnost a Vojtěch Říhovský stále pilně tvoří a připravuje nové opusy k vydání. Po válce se vrací zpět na post regenschoriho chrámu sv. Ludmily, kde v ovzduší naplněném ideály předešlého místního faráře Mons. Ferdinanda Lehnera zřizuje Farní Jednotu Cyrilskou. Navíc je též svým nakladatelem Mojmírem Urbánkem povolán do služeb jeho závodu, kde se díky svým zkušenostem a odborným znalostem uplatňuje jako umělecký poradce a spoluredaktor hudebního časopisu Dalibor, který se díky němu a za pomoci Dra Boreckého a kruhu přispěvatelů vrací zpět na bývalou úroveň. Jeho spolupráce s vydavatelstvím se stává nepostradatelnou, zvláště tehdy, když předčasně umírá jeho zakladatel, majitel a ředitel Mojmír Urbánek (* 6.5.1873 - + 29.9.1919). Vojtěch Říhovský se podílí na spoluřízení závodu a svým rozhledem ve světové hudební literatuře napomáhá k jeho udržení a pokračování zavedené umělecké značky. Poválečné poměry značně omezují nejen nakladatelskou činnost, ale i tvorbu Vojtěcha Říhovského, která je nucena se ubírat k méně náročným skladbám pro ženský sbor, neboť mužů byl po válce citelný nedostatek. V této době vychází například Album pro harmonium, nebo Slavnostní sbor na oslavu dne 28. října. Vojtěch Říhovský stále komponuje pro potřeby Farní Jednoty Cyrilské skladby méně závažného charakteru, ale když se postupem času z ženského chrámového sboru kůru sv. Ludmily stává sbor smíšený, nastává opět potřeba nových opusů, a tak se Vojtěchu Říhovskému pochopitelně komponuje radostněji. V této době vznikají potřebné duchovní skladby a kantáty na texty a básně P. Františka Žáka a sbormistra Farní Jednoty Cyrilské Jaroslava Duška. Z této doby pochází například Velkopáteční kantáta a skladba pro smíšený sbor a varhany Raduj se nebes královno, která je na mnohých kůrech dodnes uváděna při slavnostní velikonoční vigilii.

-7-

Vojtěch Říhovský nadále čile přispívá do hudebních a duchovních časopisů Cyril, Česká hudba, Dalibor a Praporec, zasedá ve výboru Obecné Jednoty Cyrilské v Praze, stará se o chod nakladatelství Mojmíra Urbánka a jako ředitel vede v letech 1918 až 1932 varhanické kurzy pořádané Obecnou Jednotou Cyrilskou. Společně s Arnoštem Krausem vydává Nauku o jednoduchém a dvojitém kontrapunktu. Pro potřebu varhaníků komponuje 100 preludií, jež vycházejí v díle Praktický varhaník op. 26 a Knihu preludií pro varhany op. 92, která obsahuje 200 předeher, meziher a doher ve všech tóninách. V roce 1936 zakončuje Vojtěch Říhovský své působení na kůru chrámu sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze a ve svých 65-ti letech odchází na odpočinek. Usazuje se v Praze 4 – Hodkovičkách, na adrese Vítovcova 18 (dříve ulice V Hodkovičkách). Dlouho však nezahálí. Od roku 1937, tedy od vysvěcení chrámu Panny Marie Královny míru ve Lhotce u Prahy a ještě i v prvních poválečných letech, se společně se sbormistrem A. Nejtkem podílí na vedení tamního chrámového sboru, a zvláště o svátcích vypomáhá jako varhaník. Sbor pořádal v klášterní budově četné koncerty s bohatým nástrojovým obsazením a širokým repertoárovým záběrem. Pro lhotecký kostel píše Vojtěch Říhovský Missu Brevis, v roce 1941 vychází zpěvník písní k poctě Panny Marie Věnec nejkrásnějších písní Matce Boží, která obsahuje píseň Královno míru, jež je ve lhoteckém kostele jako hymna zpívána dodnes, a roku 1944 komponuje českou mši k Panně Marii Vítězné, patronce kostela. Premiéra mše se uskutečnila ještě téhož roku o posvícení, přestože její vlastenecký tón od provedení zrazoval. V poválečných časech se duchovní hudba opět ocitá v úpadku. Jednota Cyrilská je v roce 1953 rozpuštěna, není ani žádoucí vydávání duchovních hudebních děl. Proto také dílo Vojtěcha Říhovského není kompletně vydáno. Nakladatelství a vydavatelství Mojmíra Urbánka vytisklo celkem 142 děl Vojtěcha Říhovského, z toho bylo 100 skladeb označeno opusovým číslem, mimo to v rukopisech a různých opisech nalezneme 259 skladeb duchovní tvorby a 18 opusů světského rázu. Nemůžeme však s určitostí říci, zda jsou tato čísla konečná, neboť Vojtěch Říhovský byl velice plodným autorem a jeho díla nalézají své uplatnění i v dnešní době. Vojtěch Říhovský, držitel papežského řádu Bene merenti, oddaný a skromný varhaník, sbormistr, pedagog, ředitel kůru, redaktor a hudební skladatel končí svoji pozemskou pouť 15. září roku 1950 v Praze ve věku 79 let. Pochován je na Vinohradském hřbitově. -8-

2. Obecná Jednota Cyrilská

Obecná Jednota Cyrilská vznikla u příležitosti oslav 900 let od založení pražského biskupství. Za její vzor můžeme považovat sdružení, jež vzniklo roku 1868 v Bambergu s názvem Allgemeiner Cäcilienverein für Deutschland, Österreich und Schweiz. Jako domácí předchůdce bývá označována Jednota k zvelebení kostelní hudby v Čechách, vznikající roku 1826, a jejíž vznik podnítil roku 1830 založení pražské varhanické školy. Založení Obecné Jednoty Cyrilské bylo výsledkem dlouholetého snažení o pozvednutí úrovně chrámové hudby, která se během 19. století dostala do duchovního, organizačního a uměleckého úpadku. P. Ferdinand Lehner se roku 1873 pokouší založit Všeobecný cecilský spolek pro země československé, avšak úřady jeho žádost zamítají, neboť se jim spolek jeví jako protistátní. Využívá však rakousko-uherského tiskového zákona a z vlastních finančních prostředků začíná vydávat hudební časopis Cecilie (pozdější Cyril). Po výměně vlády v roce 1879 může být konečně zaregistrován občanský spolek Obecná Jednota Cyrilská (O.J.C.), jejímž patronem se stává sv. Cyril, apoštol Slovanů a zprostředkovatel křesťanské vzdělanosti, liturgie i bohoslužebného zpěvu. O.J.C. podporovala zakládání Farních Cyrilských Jednot a Farních Cyrilských škol, vzdělávání varhaníků a sbormistrů a snažila se o všestrannou koordinační spolupráci s církví, řediteli kůrů a varhaníky, skladateli a vydavateli. V poválečném období se zaměřovala na obnovu varhan a zvonů. Roku 1935 se Obecná Jednota cyrilská podílela na I. celostátním sjezdu katolíků Československé republiky, do jehož přípravy byly zapojeny všechny technické novinky své doby. K nácviku zpěvu bylo využito gramofonové nahrávky a rozhlasového vysílání, a mše na Strahovském stadionu vešla do dějin ozvučovací techniky, neboť se zde poprvé v historii podařilo zkoordinovat zpěv kněze, spojených sborů a nejméně 25.000 aktivně zpívajících účastníků. V době nacistické okupace dala řada Cyrilských Jednot přednost svému rozpuštění před změnou stanov dle protektorátních zákonů. V poválečných letech -9-

ještě měla O.J.C. v plánu řadu velkorysých projektů, avšak po převzetí moci komunistickým aparátem v roce 1948 vychází dvojčíslo časopisu Cyril jako poslední. V březnu roku 1950 je zatčen poslední předseda O.J.C. P. Jan Nepomuk Štikar a oficiálním rozpuštěním z 9. dubna roku 1953 zaniká nejen Křesťanská Akademie, ale pochopitelně i její hudební odbor Obecná Jednota Cyrilská, která za 74 let své činnosti jistě zanechala důležitou stopu v naší kultuře. V Obecné Jednotě Cyrilské Vojtěch Říhovský působil téměř třicet let a můžeme konstatovat, že hlavní poslání O.J.C., tedy pečovat a zvelebovat chrámovou hudbu splnil bezezbytku, neboť jeho díla nalézají uplatnění na českých kůrech i dnes.

- 10 -

3. Rozbor vybraných skladeb 3.1

Missa Loretta, op. 3

Missa Loretta op. 3 pro smíšený sbor a varhany, případně s doprovodem smyčcového kvintetu, dvou klarinetů, dvou lesních rohů, dvou trubek, dvou pozounů a tympánů Vojtěcha Říhovského stála na počátku jeho skladatelské činnosti a můžeme říci, že i díky ní se stal Vojtěch Říhovský vyhledávaným autorem, často provozovaným na kůrech českých i zahraničních. Poprvé byla provedena 21. července roku 1901 v kostele u sv. Kříže v Prostějově za řízení autora. S místním chrámovým sborem ji nacvičil tamní ředitel kůru a přítel Vojtěcha Říhovského prof. Ezechiel Ambros. Jak můžeme vyčíst z tištěné partitury, vydané nakladatelem Mojmírem Urbánkem v Praze roku 1901, je tato mše přímo panu Ambrosovi věnována. Největšímu zahraničního ohlasu se Missa Loretta těšila po provedení o svatodušním pondělí 12. května roku 1913 v kantonu Zug ve Švýcarsku u příležitosti třicátého třetího zugerského kantonálního ceciliánského dne, kdy při slavnostní mši účinkoval početný orchestr a sbor s dvě stě padesáti zpěváky. V této kapitole se pokusíme o podrobnější rozbor skladby a přihlédneme též k její praktické stránce užití, neboť s Komorním smíšeným sborem Kantila Křtiny a smyčcovým kvartetem Santini string Quartet bude toto dílo provedeno na absolventském magisterském koncertě Lukáše Sotoláře, tudíž zde můžeme aktuálně popsat i zkušenosti z nácviku tohoto díla.

- 11 -

3.1.1. Kyrie Kyrie, eleison. Pane, smiluj se. Christe, eleison. Kriste, smiluj se. Kyrie, eleison. Pane, smiluj se.

Úvodní část mše. Začátek je velmi nenápadný, zpívá pouze altová hlasová skupina za doprovodu varhan. Jelikož autor tuto část neopatřil předehrou, z praktických důvodů užíváme varhanní improvizace k udání tóniny B dur pro zpívající hlasy. Barva altového partu, zpívaného v nižší poloze, dodává úvodu tajemné vyznění.

Po modulaci varhan z B dur přes C7 do F dur přebírá úvodní motiv sopránová hlasová skupina. Téma je opět čtyřtaktové, začíná ve slabé dynamice s mírným dynamickým vyklenutím. Při nácviku dbáme na dozpívání tónu v patřičné délce a mírné povolení napětí před nádechem, aby nedocházelo k vyražení tónu a fráze

- 12 -

nebyla roztříštěna. V devátém taktu nastupuje již celý sbor ve forte, nepatrně zeslabí v jedenáctém taktu, poté pokračuje pouze basová hlasová skupina. Tenor, alt a soprán se přidají na druhé době následujícího taktu a postupně tuto frázi za pomoci mírného zvolnění uklidní.

Po koruně následuje podobná struktura jako na začátku. Altový dvoutaktový motiv přebírá opět soprán. Po něm již v silnější dynamice přináší téma bas. Po tenorovém nástupu zpívá celý sbor ve forte. Autor zde pracuje s tématem, pomocí několika modulací opět tuto frázi uklidňuje do piana, končí v tónině F dur.

- 13 -

Po koruně autor cituje úvod celé části, doslovné jsou modulace i nástup celého sboru ve forte akordem d moll. Propojující motiv v závěru po basu přebírá soprán

s altem. Následně se

připojuje tenor, po něm bas a celý sbor pokorně tuto úvodní část ukončí dlouhým drženým tónem v unisonu, na kterém zeslabí do pianissima. Sbor hlídá i ve velmi slabé dynamice barevný, intonačně přesný a znějící tón.

- 14 -

3.1.2. Gloria Gloria in excelsis Deo Sláva na výsostech Bohu et in terra pax hominibus bonae voluntatis. a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Laudamus te, benedicimus te, Chválíme tě, velebíme tě, adoramus te, glorificamus te, klaníme se ti, oslavujeme tě, gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam. Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. Domine Deus, rex coelestis, Deus pater omnipotens. Pane a Bože, nebeský králi, Bože, Otče všemohoucí. Domine Fili unigenite Jesu Christe. Pane, jednorozený synu, Ježíši Kriste Domine Deus, Agnus Dei, Filius Patris. Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. Qui tollis peccata mundi, miserere nobis. Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Qui tollis peccata mundi, suscipe deprecationem nostram. Ty, který snímáš hříchy světa, přijmy naše prosby. Qui sedes ad dexteram Patris, miserere nobis. Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. Quoniam tu solus sanctus, tu solus Dominus, Neboť ty jediný jsi Svatý, ty jediný jsi Pán, tu solus Altissimus, Jesu Christe, ty jediný jsi svrchovaný, Ježíši Kriste, cum sancto Spiritu in gloria Dei Patris. Amen. se svatým Duchem ve slávě Boha Otce. Amen

- 15 -

V části Gloria sbor nastupuje a capella přímo textem et in terra pax hominibus, tudíž je zřejmé, že autor počítal s chorálním předzpěvem kněze. Jelikož jsou závěr Kyrie a úvod Gloria ve stejné tónině, tedy v B dur, lze tyto dvě části při mši i při koncertním provedení zpívat attacca.

Úvod je v pianu, teprve v šestém taktu při nástupu celého sboru ve forte je patrná slavnostní nálada této části, harmonicky užívá autor durových i mollových akordických spojů. V desátém taktu soprán s altem v unisonu závěr fráze uklidní, aby pak mohl celý sbor zajásat na text Glorificamus te.

- 16 -

Následně pokračuje tenor v unisonu s basem, po dvou taktech se připojí i soprán s altem, autor zde užívá nástupu hlasů na lehkou dobu s následným průtahem. V dalších taktech dochází ke gradaci, po vrcholu fráze, který je psán ve forte a se sforzatem, je užito echa s textem Jesu Christe, kdy sbor zpívá v pianu s mírným zesílením a zeslabením bez doprovodu.

Bas tuto část uklidňuje, přidává se celý sbor, končící v tónině B dur. Po koruně, změně předznamenání a metra připraví modulace ve varhanách něžné sopránové sólo. Fráze je opatřena dynamickým pohybem, sbor dokončuje myšlenku v unisonu a ve slabé dynamice.

- 17 -

Celé sólo se pak po modulaci opakuje ve vyšší tónině, tedy v A dur. Opět pokračuje celý sbor unisono, na vrcholu se rozdělí do čtyřhlasu, následně na text miserere nobis dochází k uklidnění prostřední části Gloria. Změna předznamenání, čtyřdobý takt, návrat do původního tempa.

Sbor přináší text Quoniam tu solus sanctus, nastupuje v unisonu, následně se dělí do čtyřhlasu, bas vede melodii, v dalším taktu soprán vždy tento motiv imituje.

- 18 -

Dochází k celkové gradaci. Závěr nejprve předzpívá soprán, po dvojčáře a změně tempa na Grave se přidává celý sbor a přináší vrchol celé části Gloria. Závěr je kompozičně zdařilý a velice působivý.

3.1.3. Credo Credo in unum Deum. Věřím v jednoho Boha. Patrem omnipotentem factorem coeli et terrae, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, visibilium omnium et invisibilium. všeho viditelného i neviditelného. Et in unum Dominum Jesum Christum, věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, Filium Dei unigenitum et ex Patre natum ante omnia saecula. jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky. Deum de Deo. Lumende lumine, Deum verum de Deo vero. Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha.

- 19 -

Genitum, non factum, consubstancialem patri: per quem omnia facta sunt. Zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. Qui propter nos homines, et propter nostram salutem descendit de coelis. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Et incarnatus est de Spiritu Sancto ex Maria Virgine et homo factus est. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Crucifixus etiam pronobis sub Pontio Pilato passus et sepultus est. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Et resurrexit tertia die secundum Scripturas. Třetího dne vstal z mrtvých, podle písma. Et ascendit in coelum, sedet ad dexteram Patris. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. Et iterum venturus est cum gloria judicare vivos et mortuos: A znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé: cujus regni non erit finis. a jeho království bude bez konce. Et in Spiritum Sanctum, Dominum et vivificantem: qui ex Patre Filioque procedit. Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života: který z Otce i Syna vychází. Qui cum Patre et Filio simul adoratur et conglorifocatur qui locutus est per prophetas s Otcem i Synem je zárověň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Et unam sanctam, catholicam et apostolicam Ecclesiam. Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Confiteor unum baptisma in remissionem peccatorum. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Et expecto resurrectionem mortuorum, Očekávám vzkříšení mrtvých et vitam venturi saeculi. Amen. A život budoucího věku. Amen.

Podobně jako v Gloria je v úvodu vynechán předzpěv kněze s textem Credo in unum Deum, tato část tedy začíná unisonem tenoru a basu. Schéma nástupu hlasů a modulací je podobné jako na začátku Kyrie. - 20 -

Od třináctého taktu melodii nese soprán, sbor se střídavě připojuje, nebo je melodie zpívána v unisonu, podobně jako v Gloria s častým nástupem hlasů na druhou, tedy lehkou dobu. První vrchol této části přináší text Deum verum de Deo vero.

Po jednoduchém přechodu z C dur do a moll pokračuje sólový alt. Sbor se připojí v unisonu, přes několik modulací a přes druhý vrchol této části se vrací zpět do C dur.

- 21 -

Následuje změna tempa na Adagio a přechod do tóniny a moll. Sbor zpívá a capella.

Další vrchol je zhudebněn textem Crucifixus etiam pro nobis. V silné dynamice nastupují společně tenor a bas v unisonu, jsou podpořeni krásnou harmonickou strukturou, návrat do původního tempa.

- 22 -

Sbor zeslabuje do piana, zpomaluje, hudebně zklidňuje.

Po koruně předepsáno rychlejší tempo Con moto. Následuje další vrchol, který předjímá fugato.

Imitaci fugy zahájí bas, po něm přebírá hlavu tématu tenor, následně alt a nakonec soprán. Varhany sbor kopírují. Při nácviku dbáme na nepatrné zeslabení hlasu po odzpívání hlavy tématu, aby dostal prostor další nastupující hlas.

- 23 -

V závěru fugata varhany zmodulují do f moll, nastoupí sbor, zeslabením a zpomalením připraví návrat k hlavnímu tématu.

Návrat původního tématu je téměř doslovné, samozřejmě s jiným textem, který je hudebně přizpůsoben deklamaci. Po rytmické stránce je nebezpečný nástup sopránu a altu, neboť začínají až na druhé době v unisonu, ale často se nechávají unést tématem z úvodu této části, tudíž nastoupí již na první dobu, což není přípustné.

- 24 -

Po nástupu celého sboru akordem d moll s textem Qui cum Patre et Filio pracuje autor volně s tématem, dochází opět k četným modulacím. Text Et unam sanctam catholicam et apostolicam Ecclesiam je svěřen sólovému sopránu, varhany dodávají pasáži tajemný ráz.

Sbor se připojuje v unisonu a připravuje závěrečné vzedmutí. Amen končí ve fortissimu v tónině výchozí, tedy v F dur.

- 25 -

3.1.4. Sanctus Sanctus , Sanctus, Sanctus, Domine Deus Sabaoth. Svatý, Svatý, Svatý Pán, Bůh zástupů. Pleni sunt coeli et terra gloria tua. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosanna in excelsis. Hosana na výsostech.

Část Sanctus začíná opět bez jakéhokoliv úvodu, při koncertním provedení však lze začít attacca po Credo, neboť obě části jsou ve shodné tónině, tedy v F dur. V pomalém tempu: Lento se úvodu zhostí sopránová hlasová skupina, která v rámci piana vyklene frázi a navrátí se zpět. V dalším taktu dokončí myšlenku mužská část sboru v unisonu. Tato pasáž budí dojem andělského zpěvu.

Na konci této volné části zpívá sbor v unisonu, graduje do forte, po koruně následuje poněkud hybnější tempo, nástup je nepříjemný pro basovou skupinu, neboť z předchozího společného tónu „d“ začíná sbor a capella akordem g moll, autor zde ponechává možnost volby: varhany mohou hrát se sborem.

- 26 -

Po radostné gradaci přichází změna tempa na Allegro, text Hosanna in excelsis nejprve v unisonu, poté polyfonní nástupy hlasů, soprán a alt v unisonu, zesílení do forte. V závěru je působivý akord g moll 7 se sníženou kvintou.

3.1.5. Benedictus Benedictus qui venit in nomine Domini. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosanna in excelsis. Hosana na výsostech.

- 27 -

Velice klidná část mše, nenápadný začátek je nebezpečný pro nepozorné zpěváky, v úvodu zahrají varhany pouze tón velké „B“ a vzápětí se ujímá melodie tenor s basem v unisonu, ve čtvrtém taktu se připojí ženská část sboru. Je důležité zachovat předepsanou dynamiku k vytvoření správné atmosféry této části mše.

V dalších taktech autor pracuje s tématem, nástupy hlasů s textem Benedictus jsou vždy na druhou dobu, tenor připraví vrchol fráze, který je ve forte, následuje propad do piana, velice krásné a působivé místo, musí se však striktně dodržet dynamika, neboť při silnějším nástupu sopránu se vytratí myšlenka této pasáže.

- 28 -

Závěr části přináší basová hlasová skupina, postupně nastoupí zbývající hlasy, v závěru ještě předepsáno zesílení do forte, avšak mnohem působivější je setrvání ve slabší dynamice, nálada a barevnost Benedictus tak zůstane zachována.

3.1.6. Agnus Dei Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: miserere nobis. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: miserere nobis. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Agnus Dei, qui tollis peccata mundi: dona nobis pacem. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Basové sólo v úvodu nezvykle přinášejí varhany, bas nastupuje ve třetím taktu, melodie není snadná, je intonačně choulostivá, patrně nejvíce nepříjemné místo z celé mše.

- 29 -

V závěru fráze se připojí alt s pokornou prosbou miserere nobis, vrchol ve fortissimu, celý sbor a capella, uklidnění, modulace, druhé sólo basu, autor zde pracuje s motivem z prvního tématu.

- 30 -

Po doznění basového sóla přináší prosbu miserere nobis tenor, postupnou gradací sbor dospěje k vrcholu celé části Agnus Dei. Opět a capella.

Následně sbor zpívá v unisonu text Agnus Dei qui tollis peccata mundi, varhany zmodulují do B dur a vrací se hlavní téma z provedení mešní části Kyrie. Citace je hudebně doslovná, změna se nachází pouze v textu: Dona nobis pacem.

- 31 -

3.2

Česká mše vánoční pro lid, op. 16 Česká vánoční mše pro lid nese opusové číslo 16 a je psána pro smíšený sbor

a varhany, případně pro smyčcový kvintet, flétnu, dva klarinety a dva rohy. Vojtěch Říhovský tuto mši komponuje na motivy starých církevních chorálů a na české vánoční texty podle olomouckého kancionálu s doplněním textů P. Františka Žáka. Název díla je odvozen od zpěvnosti a lidovosti českých církevních písní. Autor tuto mši věnoval svému nakladateli Mojmíru Urbánkovi.

3.2.1. Kyrie Náš Spasitel zvěstovaný, zvoliv kříž si za podíl, právě z lůna čisté Panny v Betlémě se narodil. Vítej, vítej v prosté chýši, Králi všechněch světa říší; k tobě chcem se povznésti, očistiž nás z neřestí. Úvodní motiv mše je věnován unisonu sólových hlasů: sopránu a altu. Autor zde neužívá předehry, je zde počítáno se vstupním varhanním preludiem, které přivede hlavní téma Kyrie. Následně odpoví sbor tutti ve forte. Nástup sboru je intonačně nepříjemný, neboť instrumentální mezihra je před nástupem zakončena akordem D dur a sbor musí nastoupit na dominantě, tedy A dur. Pro amatérské zpěváky bylo nutné více procvičit sedmý takt, neboť soprán zde zpívá text „čisté“ v triolách, kdežto zbývající hlasové skupiny mají pohyb v notách osminových.

Následné sólo sopránu nás z tóniny Fis dur přivede do D dur, kde se přidává sbor tutti, a opakuje doslova text zpívaný sólistkou. Tato pasáž je vrcholem úvodní

- 32 -

části. Autor zde předepisuje fortissimo, akcenty jsou vhodně užity dle deklamace textu.

V Tempo I. autor s drobnou odchylkou navrací zpěv úvodní téma, které je rovněž přednášeno v unisonu, ale zpívá již celý sbor. Před nástupem čtyřhlasého sboru je užito podobné mezihry jako v úvodu, zde však ústí do akordu D7. Pro sbor jsou tyto dvě varianty nástupu poněkud matoucí, což se v počátku nácviku odrazilo na značné nejistotě zpěváků, která i přes důkladnější studium u některých jedinců nevymizela. Sbor zopakuje předcházející text, jež zpíval v unisonu, poslední dynamické vzedmutí na akordu C dur a s prosebným textem očistiž nás z neřestí spěje část ke klidnému závěru.

- 33 -

3.2.2. Gloria Slávu zvučte, hvězdné výše v Betlémském tom údolí! Dnes ať všecky světa říše Bohu slávu hlaholí; nebe k zemi dnes se sklání, hlásajíc nám smilování; Bůh jenž vládne od věků, pokoj nese člověku. Slávu zvučte, hvězdné výše v Betlémském tom údolí! Dnes ať všecky světa říše Bohu slávu hlaholí.

Působivý nástup radostné části gloria je psán v tónině D dur. Úvodní téma je dle očekávání jásavé a slavnostní.

Po krátké mezihře, která nás přivede do tóniny E dur následuje melodicky poněkud sporná pasáž. Zde se patrně nechal autor unést vedením varhanního doprovodu, který sám o sobě zní logicky, avšak samotný part sboru od jedenáctého do čtrnáctého aktu působí velice podivně, můžeme však říci, že od patnáctého taktu modulační experimenty postupně odeznívají a následuje harmonické i melodické zklidnění na text nebe k zemi dnes se sklání, hlásajíc nám smilování.

- 34 -

Na text Bůh jenž vládne od věků užívá autor imitační techniky nástupu hlasů a četné harmonické průtahy. U této pasáže jsme se při nácviku poněkud zbrzdili, neboť bylo nutné jednak nastupovat správnými tóny, ale také dodržet předepsané frázování textu, aby pasáž působila plasticky.

Po návratu původního tempa autor doslova cituje prvních pět taktů této části, v šestém již neopakuje stejný text jako v úvodu, ale užívá další fráze, to má za následek drobné rytmické změny. Zpěváci si museli dávat pozor na správnou deklamaci textu ...dnes ať všechny světa říše, neboť docházelo k drobným rytmickým nepřesnostem, ale po přidání nádechu byl problém vyřešen. Část končí ve fortissimu, varhany mají ještě na svou dohru předepsané Pleno.

- 35 -

3.2.3. Graduale Slovo Páně bude zníti k západu a východu, Betlémské to světlo vznítí lásku v srdcích národů; slunce zhasne, země zhyne, slovo Boží nepomine; duše k spáse každý čas bude zníti s nebe hlas.

V části Graduale zpívá pouze soprán sólo. Tempo je předepsáno velmi klidné, lehce se dá určit z triol v pátém taktu.

Při zpěvu textu Betlémské to světlo vznítí lásku v srdcích národů dospěje autor do tóniny h moll a následuje podobná mezihra jako v pátém taktu, která se nese v mollovém duchu. Vrchol části je skryt pod textem slovo Boží nepomine. Po zkrácené triolové mezihře spěje část ke klidnému závěru. Zde autor opět klade větší důraz na melodickou linku varhanního doprovodu, než na sólový hlas, zvláště v místě s textem bude zníti s nebe hlas. Celá část však působí velice klidně a prostě.

- 36 -

3.2.4. Credo Vyznáváme, Jezu Kriste, že tě zplodil Otec Bůh, vtělení tvé v Panně čisté, že byl počal svatý Duch; že jsi roveň Duchu, Otci, bytostí a božskou mocí. Žasna věří lidský duch, že jsi člověk, že jsi Bůh. Vyznáváme, Jezu Kriste, že tě zplodil Otec Bůh, vtělení tvé v Panně čisté, že byl počal svatý Duch;

Credo uvádí sbor a capella v tónině a moll. Úvod je velice působivý, tempo lze určit z prvního taktu, kdy nesmí dojít k nepěvecky zkrácené osminové notě. Sbor pokračuje v unisonu a zeslabuje do piana. Po nádechu se hlasy opět rozdělí a připravují vrchol celé části, který je opět ve sborovém unisonu. Hudebně je to opravdu vypjaté místo.

- 37 -

Po koruně na akordu E dur, tedy na dominantě, se opět ocitáme v a moll. Autor doslovně cituje prvních sedm taktů z úvodu části, změna nastává v osmém taktu, kdy se melodie místo původní tercie ocitá na kvintě, zazní tedy sextakord C6, který je dále rozveden do závěrečné katarze v A dur. I když má tato část převážně mollový charakter, je velice působivá a hlavně pro posluchače snadno rozpoznatelná a zapamatovatelná.

3.2.5. Offertorium Nuže spějme ku Betlému s myslí přímou, dětinnou; nesme Bohu vtělenému v oběť duši nevinnou. Nech ať k tobě srdce hoří, tobě, Jezu, ať se koří, po tobě ať touhou vře, dokud v tobě neumře.

Offertorium je nezvykle uvedeno předehrou klarinetu, tempo zde autor předepisuje zdrženlivé a po krátkém úvodu nechává zaznít sólový sopránový hlas. V doprovodu sóla je užito četných alterovaných akordů. Sbor nastupuje tutti v pianu a po sopránu opakuje zpívaný text.

- 38 -

Další vstup klarinetu připravuje gradující sopránové sólo, opět značně alterované, tentokráte již i v samotné melodii.

Opakování textu nech ať k tobě srdce hoří, tobě, Jezu, ať se koří, po tobě ať touhou vře, je svěřeno již celému sboru, autor předepisuje silnou dynamiku – forte, ta následně přechází do fortissima a přináší vrchol celé části Offertorium. Náladu pak dokreslí závěrečné agagio a uvolní předešlé napětí. Dohra náleží houslím, které přebírají motiv z předehry a ukončují část v pianissimu.

- 39 -

3.2.6. Sanctus Svatý, svatý, svatý Pane, nekonečná sláva tvá, v lůně Panny požehnané tajemně se ukrývá; veliký ty, mocný Bože, jesle volíš za své lože a jsi jako člověk živ; kdo té lásky, té lásky pojme div

Sanctus je uveden sborem a capella nezvykle v pianissimu, ve třetím taktu se připojuje bas a společně přivedou frázi k vrcholu ve fortissimu. Na tuto většinou oslavnou a jásavou část je úvod nečekaný, ale o to více je překvapivý. Je nutné opravdu dodržet předepsané tempo zvolna, neboť jakékoliv tempo rychlejšího charakteru naruší zamýšlenou atmosféru.

Po koruně pokračují v unisonu soprán s altem líbeznou melodií a z tóniny D dur připraví přes mimotonální dominantu Fis dur nástup ostatních hlasů v tónině h moll. Sbor zpívá unisono, do čtyřhlasé sazby se opět rozvětví až na posledním řádku, kdy je poněkud nečekaným jednotaktovým vstupem varhan uveden do harmonie. Závěr části Sanctus působí poněkud rozpačitě. Aby výsledný dojem nabyl na logičnosti, je třeba udržet středovou část sboru v unisonu opravdu v pomalém tempu a širokém prozpívaném výrazu, jinak v závěru dojde k rytmické kolizi.

- 40 -

3.2.7. Po pozdvihování Nejen žití toho břímě, neslś také Otcův hněv; kříži poddal jsi své týmě, za hřích lidstva cedilś krev; ty, náš Pane, nejvýš svatý, za nás v bolech rozepjatý! Tobě vroucně pějem dnes díků, cti a lásky ples.

Po předehře varhan nastupují v této části jednotlivé hlasy imitační technikou. První nastupuje soprán z dominanty G dur od základního tónu „g“ do tóniny C dur na její tercii „e“, následně se připojuje alt opět intervalem velké sexty, ale v tomto případě moduluje z C dur do F dur, opět na tercii výsledné tóniny. Přes d moll se autor opět navrací do G dur, aby nechal nastoupit tenor opět z G dur do C dur. Nástupem basu se na chvíli ocitáme v mimotonální tónině D dur. Bas nekopíruje altový nástup, nýbrž nastupuje tónem „d“ opět ústí přes interval velké sexty do G dur, kde již zpívá kompletní čtyřhlasý sbor.

Od třináctého taktu autor opět užívá imitační techniky nástupu hlasů, ale s harmonií již pracuje jednodušeji, po sopránu přebírá tenor tutéž melodii ve stejné tónině G dur. Nástupem basu se na chvíli ocitáme v paralelní e moll, aby pak alt svým nástupem doplnil souzvuk septakordu H7. Vše dokresluje citlivý doprovod varhan.

- 41 -

Od předepsaného a tempa uchopí plochu celý sbor a společně dynamicky graduje, až se ocitá ve fortissimu a capella.

Po modulaci z F dur do E dur za krátkého přispění varhan uzavírá sbor tuto část opět a capella, materiál dohry je použit z úvodu varhan a ústí do tóniky C dur. Pro zpěváky nebylo snadné správně zaintonovat akord Fmaj7, ale dovoluji si tvrdit, že tato mešní část byla po právu řazena mezi nejoblíbenější, jednak pro srozumitelnost autorova záměru, ale i pro vzniklou atmosféru.

- 42 -

3.2.8. K Agnus Dei Spasiteli přežádoucí, poklade náš v chudobě, vítáme tě s láskou vroucí v něžné dítka podobě. Pohlédni k nám s laskavostí, přioděj nás nevinností, uveď lid svůj, Beránku, do nebeských do stánků!

Vojtěch Říhovský zde uvádí, že tuto část použil ze Svatojanského kancionálu. Autorem nápěvu je Ludevít Holain. Varhanní doprovod je předepsán ad libitum, neboť Agnus Dei neobsahuje žádné instrumentální vstupy, sbor zpívá stále ve čtyřhlasu. Patrně je tato část doporučena jako možná vsuvka, neboť si nejsem jist, zda-li je Vojtěch Říhovský autorem harmonizace písně, spíše je použit původní doprovod kancionálu, neboť některé melodické linie jsou méně zpěvné.

3.2.9. Přijímání a Ite, missa est Svaté dítě k tobě touží duše naše sklíčená, tebou všechno, co ji souží bude mile zbavená; schyl se, Kriste, v krmi svaté k duši láskou k tobě vzňaté; ať má spásy jistotu, nasytiž ji k životu! Dítky tvé tě vroucně prosí věčné slovo vtělené! dej, ať stále milosť rosí v srdce bojem umdlené; sil nás na vezdejší pouti, vzdal co duši hubí, rmoutí; v poslední pak hodině nás přičti ke své rodině.

Závěrečná část je uvedena sborem a capella v tónině F dur. Ve čtvrtém taktu se připojují varhany a pokračují v tónině A dur, do které mezitím sbor zmoduloval a spojil se do unisona. Autor zde v doprovodu užívá motiv z vánoční lidové písně „Nesem vám noviny“.

- 43 -

V desátém taktu sbor nastupuje již ve čtyřhlasu akordem C dur, autor zde předepisuje fortissimo a espressivo. Sbor zpívá a capella. Ve čtrnáctém taktu varhany doslova citují melodii písně „Nesem vám noviny“ a opět zanechávají sbor a capella. V jedenadvacátém taktu cituje píseň i sbor v unisonu, ovšem na text Dítky tvé tě vroucně prosí.

Po dvojčáře máme předepsané pomalejší tempo, nastupuje soprán sólo. Sbor se k prosbě připojuje na text sil nás na vezdejší pouti, který je méně zpěvný. V tomto místě docházelo k nežádoucímu zkracování vokálu. Libozvučný akord C7 s přidanou sextou připraví pro sbor závěrečnou frázi, která opět čerpá z motivu písně „Nesem vám noviny“ a postupně spěje do klidného závěru.

- 44 -

3.3

Vánoční zpěvy, op. 21 Vánoční zpěvy pro smíšený sbor a varhany nebo malý orchestr, op. 21 jsou

zdařilým pokusem Vojtěcha Říhovského o vytvoření českých vánočních pastorel na nové, moderní texty své doby. Autor zde užil texty Otokara Březiny, Elišky Krásnohorské a Zdeňka Antonína Schütze, které pro Vánoční zpěvy upravil Bohumil Kašpar. Jemu je také dílo věnováno.

3.3.1. Poslyšte, bratři jen Poslyšte, bratři jen, není to žádný sen, divný to věru zjev, andělský slyšet zpěv. Andělů sbory se všemi tvory zpívají: „Alleluja!“ Ve městě Betlémě, ve chlévě na seně, pacholátko leží, vše spěchá tam běží, uvítat krále, jenž nenadále zjevil se všemu světu. Maria matička kolébá hošíčka, líčka mu celuje, při tom prozpěvuje: Spi jen synáčku, můj jedináčku, mé celé potěšení. Ó, Kriste Ježíši, Beránku nejtišší, srdce dej nám vřelé, milovat tě cele; a pak ještě braň, od zlého chraň naši duši sám.

(Otokar Březina)

Úvodní část je svěřena sopránovému sólu. Autor, jak tomu již bývá zvykem, opět nepředepisuje žádnou předehru, tudíž je nutná vstupní varhanní improvizace. Po devíti taktech se na další frázi sóla k varhanám přidají housle, které libě ozdobí melodii, jež připomíná zpěv andělů, jak je tomu také v textu psáno. Po zesílení do forte na text Alleluja se přidává sbor. V piánu, s menšími odchylkami opakuje první čtyři taktu z úvodu.

- 45 -

V pátém taktu sborové sazby ženské hlasy osiří a z tóniny A dur se přes dominantu Cis dur dostáváme do tóniny fis moll, ve které odpovídají ženám mužské hlasy. Postupně zesilujeme z mezzoforte až do fortissima.

Autor zde používá průtahů a následných odtahů, vždy na první době dle předepsaného textu.

- 46 -

Po uvolnění napětí s textem jenž nenadále zjevil se všemu světu varhany krátkou mezihrou navrátí melodii z úvodu skladby. Schéma je obdobné: prvních osm taktů zpívá soprán sólo, housle se přidají již na posledním taktu fráze a rozvíjejí své sólo z počátku části, až oba hlasy vyvrcholí ve forte na text mé celé potěšení. Sbor opět nastupuje ve slabé dynamice v tónině A dur kvintovou polohou hlasů. Autor zde doslova cituje materiál z osmnáctého taktu, pochopitelně s jiným textem. Po gradaci spěje uvolnění do klidného závěru, který patřím varhanám a houslím. Tato část je snadno proveditelná, neskýtá žádné kompoziční nástrahy, je však důležité, aby sólové party (soprán a housle) byly svěřeny zdatným a zkušeným hudebníkům, neboť na nich záleží úspěch úvodní části. V amatérském tělese to není jednoduché rozhodnutí, výkony takových sólistů bývají bohužel velice nestabilní a navíc mohou znejistit ostatní účastníky produkce.

3.3.2. V sadě se rozvilo přesličné kvítko V sadě se rozvilo přesličné kvítko, světu se zrodilo překrásné dítko. Vítal je andělů veselý zpěv, světu se narodil Spasitel dnes. Pastýři k Betlému radostně spěli, děťátku Božskému nábožně pěli. Tys otcům slíbený naděje květ, Tebe jsme čekali tisíce let. Také my chvátejme k betlémské chýši, u jeslí skládejme co koho tíží. Beránku Boží, jenž hříchy snímáš, budiž nám milostiv, ó, Pane náš!

(Eliška Krásnohorská)

- 47 -

Druhá část vánočního cyklu je tempově předepsána Moderato, ocitáme se v tónině F dur a prvních osm taktů je opět svěřeno sopránovému sólu. Sbor nastupuje akordem C dur v živějším tempu Poco piú vivo v silné dynamice forte.

Přes mimotonální dominantu G dur, do které jsme modulovali za přispění sboru, se díky jednotaktové varhanní mezihře ocitáme v tónině g moll a po zklidnění tempa Meno mosso nastupuje sólový soprán, který je zdoben krátkými vstupy sólových houslí a klarinetu. V pátém taktu sopránového sóla docházelo k drobným rytmickým nepřesnostem. Snad byl na vině i poněkud nečekaný návrat z tóniny B dur do F dur. Po nástupu sboru v mezzoforte zazní ve druhém taktu nečekaný akord Es6, ovšem se zadrženým tónem „f“ ve varhanách.

Po sledu akordů B dur, Es dur, c moll se přes D7 ocitáme v g moll. Sborové hlasy si navzájem odpovídají a z předepsaného forte postupně zeslabují.

- 48 -

Varhany nás z g moll přes C7 navrátí zpět do tóniny F dur, ve které nastupuje sbor a opakuje melodii z úvodu skladby, ovšem ne celou, shodné jsou pouze první čtyři takty, autor sice v pátém taktu shodně užívá akordu d moll, v druhém případě však na rozdíl od úvodní prosté harmonie v tomto místě obohacuje sborovou sazbu o zmenšený kvintakord, ovšem neúplný a se zadrženým tónem „g“ v basu, který předznamenává očekávaný akord g moll na konci taktu.

V další frázi se sbor semkne do unisona, aby přednesl prosbu s textem Beránku Boží, jenž hříchy snímáš, budiž nám milostiv, ó Pane, ó Pane náš. Nastupuje v pianu, jež je ošetřeno zeslabením, v pátém taktu se sbor ocitá ve forte a s pomocí mimotonální G dur dochází k závěrečnému zvukovému vzedmutí, jež je opět zklidněno do F dur, varhany dohrávají poslední čtyři takty a zeslabují do pianissima. Druhá část vánočního cyklu je zpěvná a nebylo třeba při nácviku řešit žádné zásadní problémy.

- 49 -

3.3.3. Nad betlémským chlévem Nad betlémským chlévem chudým, svítí hvězda světlem rudým, hvězda skvoucí nevídaná, ve chlévě bdí svatá Panna. Vznešený sem průvod chvátá, k místu kde dlí Panna svatá, Matka Panna s Božím Synem, všeho světa Hospodinem. Králové tři od východu, chvátají sem ve průvodu, poklonit se Spasiteli, hold mu vzdáti za svět celý. Vedle pastýře král kleká, na milost Tvou, Pane, čeká. Pokoře nás učíš Kriste, nad zlato že srdce čisté.

(Zdeněk Antonín Schütz)

Úvod této části patří sboru, který nastupuje v piánu akordem G dur ve kvintové poloze a je podpořen pouze prodlevou ve varhanách, případně spodních smyčcových nástrojích (viola, violoncello, kontrabas). Tempo je vhodné volit mírné, aby nedocházelo k neprozpívaným vokálům, které mají za následek děravou frázi.

V pátém taktu varhany krásně dokreslují melodii, jež zpívají pouze ženské hlasy. Atmosféra zamýšlená autorem nastává pouze za dodržení původního pomalého tempa, zpěvačky měly v tomto místě potřebu rychlejšího zpěvu, což se ovšem neosvědčilo.

- 50 -

Po modulaci varhan do E dur nastupují mužské hlasy a ve forte v unisonu. Předepsáno je Grave, neboť text poukazuje na vznešený průvod. Po pěti taktech zpívá již celý sbor, nastupují sextakordem e moll, který je poněkud překvapivý a pro sbor činil jednu z mála překážek tohoto díla. Zde dbáme na důsledné prozpívání vokálů zejména na osminových notách, neboť sbor zpívá unisono a je třeba udržet celistvou

frázi.

Po

triole s textem

Hospodinem se připojují

varhany a

předznamenávají asi nejpůsobivější místo celého vánočního cyklu. Sbor zpívá unisono ve forte text Králové tři od východu, chvátají sem ve průvodu. Varhany zdatně podporují svými sledy akordů a basovým postupem vzniklou harmonii, ve třetím taktu se sbor rozdělí do akordu C dur a přes a moll zakončuje frázi v optimistické tónině E dur.

Autor krátkou mezihrou opět navrací první čtyři úvodní takty, tentokráte s textem Vedle pastýře král kleká, na milost Tvou Pane čeká, jež je pochopitelně přizpůsoben deklamaci, harmonie však zůstává zachována. Následují čtyři takty unisona, které se rozvine do čtyřhlasu, jež je zakončen závěrečným pianem v předepsaném Adagiu. Zpomalení tempa je nutné k pěveckému přednesu textu nad zlato že srdce čisté, neboť v rychlejším tempu zní text poněkud odděleně. Dohra náleží houslím s doprovodem varhan.

- 51 -

3.3.4. Půlnoční obloha zaplála Půlnoční obloha zaplála, Betlém je oslněn jasem, s nebe se snášejí andělé, zpívají vznešeným hlasem. Spasitel světa se narodil, Bohu mu na nebi sláva! Ježíšek buď od nás oslaven, Panenská Matka buď zdráva! Sláva, čest Bohu buď na nebi, na zemi pokoj buď lidu, Spasitel štěstí nám přinesl, zapudí hřích, zlo a bídu. V jasný den noc jak se změnila, Boží se láskou svět změní, Tobě se klaníme, Ježíšku, bez Tebe spasení není.

(Zdeněk Antonín Schütz)

V tónině D dur v předepsaném pianu a unisonu mužských hlasů začíná předposlední část vánočního cyklu pastorel. Autor zde nápaditě užívá symboliky, kdy na text Betlém je oslněn jasem rozjasní harmonii akordem Fis dur.

Po mezihře varhan nastupuje ve Fis dur celý sbor, který je vzápětí vystřídán ženským sólovým trojhlasem, jež je provázen, tak jako celá tato část, četnými alterovanými akordy. Jedenáctitaktové sólo se doslovně opakuje na text Ježíšek buď od nás oslaven, Panenská Matka buď zdráva! Autor zde prolíná několik jásavých tónin a mimotonálních přechodů, například z Fis dur přes Gis7 do Cis dur. Pro amatérské hudebníky nebyla tato pasáž příjemná, neboť obecně vzdálenější tóniny nejsou intonačně jisté.

- 52 -

Smíšený sbor se opět dostává ke slovu poněkud nečekaným nástupem akordu h moll, jež je nezvykle uveden akordem Cis dur, ve kterém končí ženský sólový trojhlas. Je to však pro ucho posluchače harmonické zpestření. Sbor nastupuje ve forte s textem Sláva, čest Bohu buď na nebi. Vzápětí se hlasy spojí a v unisonu připravují harmonické uvolnění s ozdobným průtahem tenoru, jež ústí do tóniny A dur. Po mezihře varhan autor navrací úvodní téma, které je změněno v devátém taktu nástupem sboru sextakordem e moll. Tato pasáž nám nabízí otázku, zdali autor chtěl pouze lacině modulovat zpět do výchozí tóniny, nebo naopak opět užívá symboliky textu Tobě se klaníme, kdy opravdu dochází k pomyslnému harmonickému uklánění směrem dolů za pomoci sledu sextakordů G6, fis6, e6, D6.

Sbor část zakončuje v pianu a přes akord g moll s přidanou sextou přes A7 zklidňuje harmonii do výchozí tóniny D dur. K závěru samozřejmě náleží pětitaktová dohra varhan. V této části nás autor nechal nahlédnout do možností alterace a přesvědčil nás o své snaze co možná největší korespondenci hudby a textu, kterou jsme mohli nalézt v jeho symbolických harmonických postupech a spojích.

- 53 -

3.3.5. Ježíšku milostný, nebeské dítko Ježíšku milostný, nebeské dítko, vtělený Bože náš, rajské ty kvítko! Nesmírné tajemství lásky jsi Boží, kéž se Tvým zrozením blaho nám množí. Z lásky jsi sestoupil na zem k nám s nebe, nauč nás milovat Ježíšku sebe. Nauč nás milovat Matičku svoji, dej ať jsme v životě, ve smrti Tvoji. Nauč nás milovat Matičku svoji, dej ať jsme v životě, při smrti Tvoji.

(Zdeněk Antonín Schütz)

Závěrečná část je psána v tónině G dur, v úvodu zpívá soprán sólo. V pátém taktu se připojí celý sbor a ukončí frázi v tónině H dur. Po jedno-taktové mezihře varhan, jež je ukotvena v E dur nastupuje sbor akordem C dur ve fortissimu. Harmonicky je toto místo pro sbor obtížné, musíme však podotknout, že autor nástup sopránu připravil rozloženým akordem E dur, jež končí tónem „e“, který soprán přebírá.

- 54 -

Další pasáž, jež je předepsána volnějším tempem Poco meno mosso náleží sboru, který zpívá v unisonu. Opět zde můžeme rozpoznat záměr autora, kdy na text Z lásky jsi sestoupil symbolicky sestupuje v melodii sopránu.

Tempo I. nás navrací k úvodní struktuře, kdy opět zpívá soprán sólo, ale s odlišnou harmonií, která je převážně ukotvena v tónině paralelní, tedy v e moll. Sbor svým nástupem navrací zpět tóninu G dur, ve které ale dlouho nesetrvává, přes Fis dur se na krátce ocitáme v H dur. To už ale autor závěrečné takty sborové sazby uklidňuje a navrací do G dur. V dohře nechává ještě krátce zaznít klarinet s přispěním violoncella. Možná by bylo v této části vhodnější zvolit jiný rytmický zápis, neboť takto je značně nepřehledný. Navíc dochází k nežádoucímu slabikování textu, což není pěvecké. Bohužel závěrečná část cyklu vánočních pastorel Vánoční zpěvy není tak kompozičně zdařilá, jako části předchozí, ale jako celek je to velice vděčné vánoční dílko, které lze bez větších obtíží provést s amatérským tělesem.

- 55 -

Závěr V této diplomové práci jsme se pokusili hudební veřejnost blíže seznámit s panem Vojtěchem Říhovským, skladatelem, sbormistrem, varhaníkem, houslistou, violistou, pianistou, redaktorem a hudebním pedagogem. Sledovali jsme jeho studentské kroky ve Šternberku, Olomouci a v Praze, jeho profesní život od prvních počátků v rodném Dubu u Olomouce, přes jeho další působiště v Chrudimi, kde zastával post ředitele kůru v chrámu Nanebevzetí Panny Marie a za svou obětavou práci obdržel papežský řád Bene merenti, až po vrcholné působiště v chrámu sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze. Zjistili jsme, že i po odchodu na zasloužený odpočinek nezahálel, a ochotně vypomáhal s vedením chrámového sboru Panny Marie Královny míru ve Lhotce u Prahy, kde byla jeho pozemská pouť zakončena. Odměnou za redakční činnost Vojtěcha Říhovského v nakladatelství Mojmíra Urbánka bylo vydání 142 jeho děl, víme však, že převážná většina tvorby se dosud nachází v rukopisech, či opisech. V poválečných poměrech se již na vydávání jeho dalších děl pochopitelně nedostalo. Nastínili jsme si také okolnosti vzniku Obecné Jednoty Cyrilské, v jejíž radě Vojtěch Říhovský zasedal a svými články přispíval do časopisu Cyril, jež byl vydáván právě Obecnou Jednotou Cyrilskou. Při rozboru vybraných skladeb Missa Loretta op. 3, Česká vánoční mše pro lid op. 16 a Vánoční zpěvy op. 21 jsme zjistili, že Vojtěch Říhovský není autorem, který tvoří složitá nesrozumitelná a neproveditelná díla, ale naopak jako zkušený varhaník a sbormistr komponuje jednoduše, tak, aby jeho tvorbu mohla provádět amatérská tělesa. Přísně dodržuje harmonická pravidla a melodické vedení hlasů. Nápaditě užívá symboliky v textu, aby sdělení ještě více zdůraznil. Dle zadání komponuje i instruktivní skladby pro klavír, housle nebo různá komorní seskupení. Můžeme říci, že Vojtěch Říhovský svůj vytyčený úkol programu Jednoty Cyrilské: zvelebování duchovní chrámové hudby na českých kůrech bezesporu splnil, neboť jeho tvorba je s radostí prováděna dodnes.

- 56 -

Použité informační zdroje

BALTHASAR,

Vladimír:

Vojtěch

Říhovský,

k padesátým

narozeninám

skladatelovým, s obšírným katalogem skladeb Vojtěcha Říhovského, Mojmír Urbánek, Praha 1921

CIKRLE, Karel: Varhanní doprovod kancionálu, Zvon – České katolické nakladatelství, Praha 1992

Československý hudební slovník osob a institucí, Státní hudební nakladatelství, Praha 1965

DUŠEK, Jaroslav: Vojtěch Říhovský a jeho životní dílo, k šedesátým narozeninám skladatelovým, Obecná jednota Cyrilská, 1931

OTTO, Jan: Ottův slovník naučný, Jan Otto, Praha 1904

ŘÍHOVSKÝ, Adalbert: Missa Loretta, op.3, pro smíšený sbor s průvodem varhan, nebo malého orchestru, partitura, Mojmír Urbánek, Praha 1901

ŘÍHOVSKÝ, Vojtěch: Česká mše vánoční pro lid, op. 16, pro smíšený sbor a varhany, nebo malý orchestr, partitura, Mojmír Urbánek, Praha 1904

ŘÍHOVSKÝ, Vojtěch: Vánoční zpěvy, op. 21, smíšený sbor s průvodem varhan, Mojmír Urbánek, Praha 1905

VENKRBCOVÁ, Drahomíra: Mešní kompozice Vojtěcha Říhovského, Bakalářská práce CMTF UP, Olomouc 2012

VYSLOUŽIL, Jiří: Hudební slovník pro každého II., nakladatelství a knihkupectví Lípa – A.J.Rychlík, Vizovice 2001

- 57 -

Seznam internetových odkazů

http://cyril.psalterium.cz/ http://ado.cz/poutni/dub/dub.htm http://www.chrudim.info/historie/chrudim/index.php3?stranka=chram http://www.ludmilavinohrady.cz/ http://lhoteckafarnost.cz/ http://www.praha12.cz/lhotka/d-3023/p1=2262 http://spolky.profitux.cz/obecne/cj.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_%C5%98%C3%ADhovsk%C3%BD http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ludv%C3%ADk_Lukes http://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lovsk%C3%A9_Vinohrady http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9_Ludmily_%28Vinohrady%29 http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Chrudim__kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Dub_nad_Moravou

- 58 -

Seznam příloh

Příloha č. 1: Fotografie Vojtěcha Říhovského Příloha č. 2: Missa Loretta – titulní strana partitury s věnováním

- 59 -

1. Fotografie Vojtěcha Říhovského

- 60 -

2. Missa Loretta – titulní strana partitury s věnováním

- 61 -