PETR EBEN A JEHO TVORBA PRO KYTARU

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na kytaru

PETR EBEN A JEHO TVORBA PRO KYTARU Bakalářská práce

Autor práce: Eliška Balabánová, DiS. Vedoucí práce: prof. Martin Mysliveček Oponent práce: doc. Mgr. Vladislav Bláha, ArtD. Brno 2012 1

Bibliografický záznam Balabánová, Eliška. PETR EBEN A JEHO TVORBA PRO KYTARU [PETR EBEN AND HIS WORKS FOR GUITAR]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2012. 33 s. Vedoucí diplomové práce prof. Martin Mysliveček.

Anotace Diplomová práce "PETR EBEN A JEHO TVORBA PRO KYTARU" pojednává o Petru Ebenovi jako hudebním skladateli a člověku, jehož charakter a životní hodnoty se promítly v jeho tvorbě. Práce se věnuje nejprve životu a vlivům, které se projevily v Ebenově skladatelské činnosti. Dále se zamýšlím nad tvorbou Petra Ebena obecně a poté zvlášť nad tvorbou pro kytaru, ke které se rozepisuji ještě jednotlivě. Tato bakalářská práce nemá být životopisem a rozborem skladeb, ale spíše pojednáním o významné osobnosti skladatelské a lidské, která zanechala hodnotné skladby po stránce "řemeslné", ale i po stránce umělecké a především obsahové.

Annotation Diploma thesis "PETR EBEN AND HIS WORKS FOR GUITAR" deals with Petr Eben not only as a composer but also as a person, whose character and life values have projected in his work. Firstly this thesis analyses his life and how it reflected on his composing. Secondly it debates Petr Eben's work as a whole and then just his guitar pieces, which are analysed individually. This thesis is not supposed to be biography and detailed composition analysis but more of an essay about important figure, which left valuable compositions, brilliant both from art and content point of view.

2

Klíčová slova Petr Eben, inspirace, kytara, Tabulatura nova, Mare nigrum, Písně k loutně, Truvérská mše, milostná píseň

Keywords Petr Eben, inspiration, guitar, Tabulatura nova, Mare nigrum, Lute Songs, Trouvere Mass, love song

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje.

Eliška Balabánová

Brno, dne 2.5.2012

4

Poděkování Děkuji moc prof. Martinu Myslivečkovi za vedení této bakalářské práce, za cenné informace při nastudovávání skladby Tabulatura nova od Petra Ebena a za celé tři roky bakalářského studia.

5

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 7 1. Pojednání o dvou komplexních knihách o Petrovi Ebenovi .................................. 8 2. Kořeny a život Petra Ebena .................................................................................. 10 3. O díle Petra Ebena obecně ................................................................................... 13 3.1 Petr Eben a text ............................................................................................... 17 3.2 Petr Eben a historie jako inspirace ................................................................. 18 3.3 Petr Eben a gregoriánský chorál .................................................................... 19 3.4 Petr Eben a lidová píseň ................................................................................. 19 3.5 Petr Eben a milostná tematika ........................................................................ 21 4. Ebenova tvorba pro kytaru ................................................................................... 23 4.1 Tabulatura nova .............................................................................................. 24 4.1.1 Dřevo sě listem odievá ............................................................................ 26 4.1.2 Introduzione e Tema ............................................................................... 26 4.1.3 I. Allegro drammatico ............................................................................. 26 4.1.4 II. Rapsodico ........................................................................................... 27 4.1.5 III. Risoluto ............................................................................................. 27 4.1.6 IV. Sostenuto cantabile ........................................................................... 27 4.1.7 V. Allegretto ben rytmico ....................................................................... 27 4.1.8 VI. Finale - Vivace ballabile ................................................................. 28 4.1.9 VII. Coda - Calmo ................................................................................... 28 4.1.10 Interpretační pojednání o skladbě Tabulatura nova .............................. 28 4.2 Mare nigrum ................................................................................................... 30 4.3 Písně k loutně ................................................................................................. 31 4.4 Truvérská mše ................................................................................................ 33 5. Závěr .................................................................................................................... 35 Použité informační zdroje .......................................................................................... 36 Příloha: Tabulatura nova (notový materiál) ............................................................... 37

6

Úvod V kytarovém repertoáru není přebytek kvalitních skladeb. V době, kdy jsem začala nastudovávat skladbu Tabulatura nova od Petra Ebena, nebylo mi zcela jasné proč, ale věděla jsem jistě, že zmíněná skladba je výjimečná a mimořádná. Mojí bakalářskou práci vnímám jako poděkování skladateli za klenot, který kytaristům věnoval. Také jsem se chtěla o Petru Ebenovi dozvědět více a hlouběji se nad jeho tvorbou pro kytaru zamyslet. Práce má za cíl představit Petra Ebena jako člověka, skladatele a poukázat na projevy jeho charakteru, vzdělanosti a zájmů v jeho díle. Přes informace o životě a vlivech na utváření skladatelova umu se dostaneme k informacím o skladatelských rysech Petra Ebena, které se projevují i v tvorbě kytarové. Dále práce shrnuje skladby, které Petr Eben pro kytaru napsal (Tabulatura nova, Mare nigrum), popřípadě kde kytary využil jako nástroj doprovodný (Písně k loutně, Truvérská mše). Nebylo však mým cílem rozebírat skladby "klasickým" způsobem, ale spíše je představit a pojednat o jejich smyslu a povaze. Ráda bych, aby tato práce a pojednání o skladbě Tabulatura nova byly inspirativní, nikoli navádějící. Nejdříve jsem sepsala informace o životě a hodnotovém zázemí Petra Ebena. Pokládám je za dost ovlivňující při tvoření Ebenovy osobnosti, která se pak promítla do jeho skladeb. Další část této práce se věnuje skladatelským schopnostem a hlavně inspiracím, které také navazovaly na Ebenovy hodnoty, ale i vzdělanost, zájmy a prožitky. Po obecných informacích o skladatelské činnosti se zmiňuji k inspiracím, které zásadně zasáhly i tvorbu pro kytaru. Dále se zamýšlím nad kytarovými skladbami, z nichž se nejvíce rozepisuji o variacích Tabulatura nova, kterou považuji za průnik mnohých Ebenových skladatelských způsobů a inspirací (středověk, lidovost, milostná poezie, text, idea, láska a dokonalá tematicko-motivická práce).

7

1. Pojednání o dvou komplexních knihách o Petrovi Ebenovi Ač je život i dílo Petra Ebena již zpracováno, ráda bych k dosavadní literatuře ještě přispěla náhledem kytaristky (nebo hráčky na kytaru) a zároveň tím i vyjádřila úctu Petru Ebenovi jako hudebnímu skladateli, ale především také jako hlubokému pravdivému člověku, který skrze skromný počet skladeb pro kytaru dodal kytarovému repertoáru nové a hodnotné rozměry. Petr Eben se narodil v roce 1929 a můžeme být vděčni, že se s námi o své myšlenky a názory v rozhovorech a různých spisech podělil. V hudebních časopisech, především v Hudební vědě, Hudebních rozhledech a v Opus musicum je s ním mnoho zajímavých rozhovorů. Mnoho se o Petrovi Ebenovi také dozvíme z korespondence jeho rodině, přátelům, kolegům a známým. Bohatství informací od Petra Ebena můžeme dnes také dohledat v Českém hudebním fondu v Praze. Petrovi Ebenovi se celistvě věnují dvě knihy českých autorek. Starší - z roku 1995 z nakladatelství Panton od Kateřiny Vondrovicové; mladší - z roku 2004 z nakladatelství Baronet od Evy Vítové. Obě knihy jsou stejně nazvány Petr Eben, kniha od Evy Vítové má podtitul Sedm zamyšlení nad životem a dílem. Kniha od Kateřiny Vondrovicové je bohatě prokládána vzpomínkami a citacemi slov Petra Ebena. První čtyři kapitoly se věnují Ebenovu dětství, mládí, rodině. To, jak Eben vyrůstal, k jakým hodnotám byl vychováván a do jakých situací ho osud přiváděl, se nesmírně odráží v jeho tvorbě. Tím myslím především hloubku myšlenky, pokoru vůči životu, skromnost a láskou naplněné srdce. A proto zcela souhlasím s "vývojem" informací o Petrovi Ebenovi v této knize, kde není odlišen jeho soukromý život od tvorby, ale jeho profesionální příběh je tu promítán na příběhu životním; od dětství a prvních hudebních zkušeností, přes studie až do dob, kdy se jeho jméno stalo známým a odborníky uznaným. Z knihy a slov Ebena je kromě lásky k rodině značně cítit, jak plně se Eben cítil být skladatelem, ačkoli se na počátku hudební kariéry rozhodoval mezi studiem klavíru, varhan a kompozice. Kromě životního příběhu kniha představuje i výčet uvedení Ebenových skladeb ve světě a v přílohách chronologickou tabulku životních událostí, přehled zahraničních cest, přehled děl podle žánrů v chronologickém řazení, seznam děl v abecedním řazení. 8

Z této knihy budu čerpat kromě faktů o skladbách především citace Ebenových slov k tvorbě a životu, protože ta slova jsou v jeho tvorbě (v této práci tvorbě pro kytaru) opravdu obsažena, a cítění, názory a inspirace pravdivě promítnuty. Kniha od Evy Vítové z roku 2004 má podtitul Sedm zamyšlení nad životem a dílem. Na rozdíl od knihy Vondrovicové je kniha znatelněji tématicky rozlišena. Je tedy možná přehlednější, avšak tím nechci knihu Vondrovicové označit za nepřehlednou. Vítová zde po sedmi kapitolách o životě, inspiraci, vokální tvorbě, varhanní hudbě, komorní tvorbě, orchestrálním díle a tvůrčí etapě po roce 1989 chronologicky uvádí seznam děl a také soupis díla po žánrech s texty od Ebena. Tyto texty jsou často uvedeny i u skladeb samotných, protože pokud měl Petr Eben ke skladbě jasnou myšlenku, poselství, obsah či inspiraci, chtěl, aby interpret a poučený posluchač byli těchto informací o skladbě vědomi a skladbě tak zanechali její původní cíl; bez těchto slov by totiž mohla interpretace nebo fantazie posluchače skladbu nasměrovat k jinému pochopení. V knize Evy Vítové si kromě jiného můžeme přečíst poprvé zveřejněnou přeloženou Ebenovu korespondenci - výroční dopisy (z německého originálu).

9

2. Kořeny a život Petra Ebena “Moji předkové představovali dosti pestrou směs národnostní, rasovou i náboženskou. (...) Otec totiž pocházel z pražské židovské rodiny, která podle ústní tradice přišla do naší země ze Španělska.”1 Ebenův otec Vilém a maminka Marie, rozená Kahlerová, byli oba učitelé, tatínek později ještě školní inspektor. “Bylo to báječné manželství a oba za to platili o to větší bolestí – matka za války, když otce odvezli do koncentračního tábora a nemohla tušit, že se jí vrátí, otec, když maminka zemřela před ním, ač byla o devět let mladší. (...) Nejobdivuhodnější vlastností maminky byla snad její statečnost – a během války měla bohužel často příležistost ji osvědčit. Snesla všechno díky své hluboké zbožnosti, která vůbec nebyla formální, ale velmi účinná a spjatá s životní praxí. Myslím, že jsem po ní zdědil svůj vztah k lidem: maminka byla ke všem přívětivá, laskavá, plná dobré vůle každého přijmout, pohostit, každému pomáhat.”2 V roce 1924 se narodil Ebenův bratr Bedřich. Byl to vynikající lingvista a všestranný muzikant. “Když pak odvezli otce do koncentračního tábora, převzal nade mnou otcovskou ruku, a zejména v táboře se o mě staral obětavě a dojemně. Je mi moc líto, že nečekaně zemřel už v padesáti šesti letech.”3 Petr Eben se narodil 22.1. 1929 v Žamberku. Mrazy toho dne prý byly mimořádné a třeba i to mělo vliv na Ebenův život. "Možná, že mě to poznamenalo jistou zimomřivostí a především stálou velkou potřebou tepla, jak atmosféry klimatické, tak lidského společenství. Vyhledávám teplo v každém setkání a nemohl bych bez něho žít."

4

V letech 1939 - 44 Eben studoval na Reálném gymnáziu v

Českém Krumlově. V roce 1944 byl z rasových důvodů nucen gymnázium opustit a o rok později byl deportován do koncentračního tábora Buchenwald. V letech 195054 studoval na pražské AMU pod vedením profesora Františka Raucha hru na klavír a v letech 1952-54 pod vedením profesora Pavla Bořkovce ještě skladbu. Na pražské AMU se Eben přátelil se starším spolužákem - Iljou Hurníkem, který Ebenovi představil sestru Šárku - studentku Filozofické fakulty Univerzity VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 7 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 8-9 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 10 4 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 11 1 2 3

10

Karlovy, kde studovala angličtinu a filozofii. V roce 1953, tedy ve věku Ebenových čtyřiadvacet let, se Petr Eben se Šárkou Hurníkovou vzali. "Pro skladatele má tato žena nedocenitelný přínos nejen vytvořením domova, ale především v moudrosti, vrozené schopnosti správně odhadnout, včas upozornit."5 Šárka Ebenová se stala svému muži celoživotní konzultantkou, posluchačkou i kritičkou. "Citlivá, vzdělaná žena s poznatky z psychologie padesát let odhaduje dopad slova, nosnost myšlenky v rámci duchovního zaměření Ebenova a svého, to celé v protikladu s demagogickou doktrínou předchozího čtyřicet let trvajícího režimu - potlačujícího právě myšlenku, slovo, víru."6 V roce 1954 se manželům Ebenovým narodil první syn Kryštof. V tentýž rok se Eben stal do roku 1955 externím lektorem AMU a poté pracoval rok jako dramaturg hudebního vysílání České televize. V letech 1955 - 90 setrval na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V roce 1957 se narodil druhý syn Marek a v roce 1965 syn David. V letech 1978-9 hostoval Eben jako profesor skladby na Royal Northern College of Music v Manchesteru. V roce 1989 dostal Petr Eben ocenění zasloužilého umělce a v roce 1990 byl jmenován předsedou výboru Pražského jara a byla mu udělena Národní cena za varhanní cyklus Job. Ve stejném roce se stal docentem na katedře skladby na pražské AMU. V roce 1991 dostal od francouzského ministra kultury ocenění Rytíř umění. V roce 1992 obdržel čestnou profesuru na

Royal Northern College of Music v

Manchesteru a v roce 1994 čestný doktorát Univezity Karlovy. K dalším oceněním patří Řád svatého Cyrila a Metoděje udělený Biskupskou konferencí v roce 1994, v roce 2001 byl Petr Eben oceněn Biskupskou konferencí v Mainzu. Rok 2002 mu přinesl medaili za zásluhy udělenou prezidentem Václavem Havlem. Je bohužel nutné i podotknout, že zhruba od Ebenových sedmdesátin se z důvodu několika drobných mozkových příhod, které nebyly včas diagnostikovány a léčeny, zhoršovala pamětní složka mozku a práce mozku vůbec. Projevilo se to negativně v jeho dříve brilantních jazykových schopnostech a práci s jazykem českým i s jazyky cizími. Nejlépe Ebenovi zůstala sloužit němčina, kterou měl jako druhou mateřštinu. Tyto problémy ovlivnily spíše společenský a vnější život Petra 5 VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 26 6

VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 26 11

Ebena, nikoli skladatele. Kromě toho, že se Eben stal uznávaným a ceněným skladatelem a vzdělancem, byl také ceněn pro své vynikající klavírní a varhanní improvizátorské schopnosti. Petr Eben zemřel 24. října 2007 v Praze.

12

3. O díle Petra Ebena obecně Ke komponování Eben potřeboval klid, ticho, dočasné zapomnění na všední starosti a povinnosti. "Je bezpodmínečně třeba ticho kolem, aby se struna mohla lehce rozeznít, a to ticho kolem znamená izolaci a samotu bez níž - alespoň pokud mluvím sám za sebe - nemohu vytvořit vůbec nic. To ticho samo je vlastně už výsostnou inspirací: je mlhou, jež překrývá všechny rozptylující momenty a z níž ponenáhlu stoupají obrysy něčeho tajemného, co se chystáme odkrýt a objevit."7 Pokud se rozhlédneme po Ebenově díle, zjistíme, že kromě opery se svou skladatelskou činností věnoval snad všem žánrům; od skladeb pro sólové nástroje po skladby s velkým symfonickým obsazením, od šansonů a lidově naladěných děl po dílo duchovní, od písní a skladeb pro malé děti po skladby rozsáhlé a obsahem závažné. Ebenova tvorba je na poli volné tonality a polytonality, ale skladby mají vždy své tonální centrum, takže se posluchač cítí "ukotven". Kromě jiných specifik je ve skladbách Petra Ebena veliká rytmická a metrická rozmanitost. Inspirační studnicí byly Ebenovi po celou skladatelskou činnost gregoriánský chorál a lidová píseň. Skladatel ve svých skladbách využívá vrcholné dramatičnosti, naléhavosti, napětí, ale i lyriky a něhy. Emoce v jeho skladbách však nejsou na efekt a pro údiv posluchačů; mají k posluchačům pravdivě promluvit a především donést myšlenku k jejich nitru. Ebenovi šlo o sdělení a pochopení skladeb tolik, že je někdy i doplnil slovním komentářem, popř. mottem. "Programnost jeho skladeb je odlišná od programnosti symfonických básní 19. století, neboť Ebenův program se neváže k ději, ale spíše k ideji."8 Jeho "programnost" se neváže k velkým formám. Ebenova "idea-program" prochází vždy středem kompozice a k této ose jsou upnuty všechny hudební prvky a noty. Každá nota má svou funkci, žádná není navíc, žádná není prázdná a bez myšlenky. Všechny spolupracují ve snaze vypovídat..."Vyjádření myšlenky tím nebo oním způsobem je u mne vždy až v druhém plánu. Na skladbě totiž považuji za podstatné to, co vypovídá, a pak teprve, jak vypovídá."9 "Téma či motiv bývá u Ebena zpravidla nositelem konkrétního myšlenkového významu. (...) ...hudební

7 8 9

VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 59 VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 44 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 61 13

myšlenka-téma je v Ebenově díle jen málokdy prezentována a opakována staticky."10 Petr Eben dosahuje ve svých skladbách velice moderního dojmu, ale ke kompozici využil převážně tradičních prostředků a způsobů. Na počátku Ebenovy skladby musela být vždy objednávka, záměr nebo konkrétní myšlenka, vztah k určitému dílu nebo inspirace textem či nástrojem. Teprve pak mu prý začala pracovat fantazie a skladatelská zručnost k rozvoji hudebního nápadu. "Jakmile mám jasné hlavní téma, tak mi to připadá, jako bych zapíchl do bílé čtvrtky kružítko a opsal kruh. Všechno je tím dáno a určeno. Nic mimo tento kruh nemůže vkročit do skladby. (...) Druhé a třetí téma a všechno další musí vyrůst z tohoto prvního základního motivu, jinak je to cizí a nesourodý prvek. Nedokázal bych také napsat například nejdříve druhou a pak teprve první větu."11 Ebenovy skladby vyrostly na promyšleném základě - promyšleném jak formálně, tak zvukově, nástrojově i myšlenkově. Eben je mistrem v práci s tématem a motivy. Dílčí motivické prvky prorůstají skladbou a podporují tak soudržnost díla. "...obsah, konkrétní obrys díla, formální půdorys vymýšlím bez klavíru; musím získat vyhraněnou představu o charakteru díla, jeho základní náladě, a dokonce i o počtu částí."12 "Dvě věci považuji v hudební tvorbě za podstatné: hudební nápad a formu. Bez hudebního nápadu je skladba nezajímavá, bez formy to není skladba. Jsou formy, které jsou zřejmě trvalé, například rondo či variace, tak trvalé jako zákony kontrastu nebo nutnost tematického návratu. V současné době je však třeba hledat pro každou skladbu jedinečnou, už jen pro ni platnou a neopakovatelnou formu. Neplatí už dřívější formální schémata, a pokud po nich sáhneme, musí se zpracovávat velmi odlišně a individuálně. To je také důvod, proč už dnes nelze psát sto dvacet symfonií a desítky sonát a kvartetů. Přes nutnost nacházet nové, dosud nepoužité formální principy však musí forma být pevná, zřetelná, vnímatelná.(...) Ať se tedy skladatel pohybuje v jakémkoli slohu, vždy svým studentům cituji Čapkova slova: 'Umělče, nejsi tu proto, abys rozmnožoval látku, ale abys jí dával tvar.' "13

BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 466 11 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 60 10

12 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 60 13 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 60-61 14

Jak už bylo zmíněno, Eben má velice promyšlenou práci s motivickým a tematickým materiálem v rámci propracované architektury celého díla a jeho částí. Práce s tematickým a motivickým materiálem je v samém základu kompozice. "...Ebenovi je tematicko-motivická práce základním pilířem sdělnosti myšlenkových záměrů. S tím souvisí i skladatelovo důsledné respektování principu reminiscencí témat nebo stavebných celků (odtud i jeho dosavadní nedůvěra například k atematickému slohu)."14 Eben často využívá kontrastů, přičemž výrazová sféra "klidná a tichá" má často větší dramatický účinek než bouřlivost a zvukovost. U Ebena má i ticho svou roli, svůj děj a především obrovské napětí a dějovou zpověď. Ratibor Budiš u Ebena práci s kontrasty považuje za jeden z nejdůležitějších rysů jeho skladeb. "Zcela podobně jako malý paprsek světla proniká nejhustší tmou, jako kapka inkoustu po skanutí do vody upoutá větší pozornost než voda, nebo - a to je již míněno symbolicky - jako světlé je vždy výraznější na pozadí tmavého."15 Eben ve svých skladbách využíval intermezzových částí ( v kytarové literatuře je dobrým příkladem Tabulatura nova), které byly často kontrastní k předchozímu či následujícímu. Intermezzové části v sobě také obsahují motivickou reminiscenci nebo zestručnělé téma a ideu skladby. Protože Ebenovi záleželo na tom, aby skladba měla myšlenku, která bude schopna doznít až k posluchačově nitru, měl promyšlenou i otázku nástrojovou. Neskládal si v hlavě jakousi zvukovou skicu, ale myslel již konkrétně zvukem a možnostmi nástroje či zvukem hudebního tělesa. Kytaru Eben znal od dětství maminka zpívávala lidové písničky a sama se na kytaru doprovázela. Domnívám se tedy, že Ebenovi zůstal zvuk kytary z tohoto důvodu zafixován jako libý a vzácný. A možná proto kytaru při své skladatelské činnosti neopominul. Již bylo zmíněno, že Eben své skladby doplňoval komentáři. Sdělení myšlenky a obsahu pro něj bylo nejdůležitější. Možná i proto je jeho písňová a vokální tvorba tak rozsáhlá. Text pak může provázet v průběhu skladby a být tak ve správný čas na správném místě. "Ničím neoddiskutujeme tu bolestnou propast, která dnes zeje na celém světě mezi vážnou hudbou a posluchači. Je-li prováděna moje BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 443 15 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 454 14

15

skladba, nemohu se oddat hřejivé jistotě, že všechny její tóny budou v posluchačích rezonovat tak, jak si toužebně přeji. Naopak. Tady však může vstoupit mezi umění a posluchače slovo (...), podaná ruka, zázračný most od člověka k člověku, ale i od výsledku jeho tvoření k těm, jež je chtějí přijmout a pochopit."16 Eva Vítová ve své knize také staví jako základ Ebenovy inspirace právě slova. "Slova jako nositele myšlenky a duchovní opory." 17 Nemohu nezmínit Ebenovu hlubokou víru. Byl to člověk věřící, ale kromě v Boha věřící také v lásku a v pravdu. "I slovo Bůh má mnohá synonyma, jako je láska, pravda, milosrdenství."18 Eben samozřejmě zpracovával i texty sakrální. Sakrální text je Ebenovi "povznesením a očistou, vybočením ze všedního života s jeho vášněmi a starostmi. Je to pro mne dotek věčnosti - a kdo by po něm nezatoužil."19

Protože se v této práci chci věnovat hlavně Ebenově tvorbě pro kytaru, ráda bych se v následujících odstavcích zmínila kromě jiného k hlavním inspiračním zdrojům, které zasáhly právě i tvorbu kytarovou - a to především milostná poezie, lidovost a historie (v případě kytary středověk). Všechny tyto inspirační zdroje se scházejí v jedné z nejvzácnějších, ačkoli ve světě zatím ne tolik známé, skladeb pro kytaru – rapsodických variacích zvaných Tabulatura nova. V následujících textech odkazuji jen na skladby kytarové, protože ostatní Ebenova tvorba je již mnohokrát rozebraná. Navíc mi bylo potěšením, že při čtení rozborů a textů k Ebenovým známým skladbám jsem nacházela veliké paralely právě ke skladbám kytarovým (Tabulatura nova, Mare nigrum), popř. s kytarovým doprovodem (Písně k loutně, Truvérská mše).

16 17 18 19

VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 100 VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 54 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 39 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 41 16

3.1 Petr Eben a text "Text to byl, co dal Petru Ebenovi vzdělanost a druhotně také inspiraci, text bible doplnil základní vzdělání."20 Text nese myšlenku a dějovost a to měly nést právě i skladby Ebenovy. Ebenovo dílo lze tedy považovat v jistém smyslu za programní. U vokálních kompozic je to zjevné, u mnohých skladeb Eben připojil text vysvětlující obsah a některé skladby vypovídají příběh samy i beze slov. "Vždy jsem tíhl ke slovu, k verši, a tak je mi zvlášť blízká vokální hudba, písně, sbory, kantáty. Tato oblast hudby je mi o to dražší, že hudba ve spojení se slovem promlouvá jasněji a že se tak skladatelův záměr stává pochopitelnějším."21 Program plynoucí z textu ovšem Ebenovy skladby nesvazoval a text neznamenal ani přílišnou popisnost. Z textů, které Eben využil různými způsoby, vždy vyplynula idea, nikoli prvoplánový děj. Není zřejmé, kdy se stal text přímou inspirací Ebenovy tvorby a kdy si Eben text dohledal až k potvrzení myšlenky a nápadu svého. Není to však až tak důležité; svědčí to především o Ebenově zaujatosti a již zmíněné snaze se vyjádřit k posluchačům. Ebenovy ideje jsou na pomezí vnitřního a vnějšího světa. Podstatnou část textů, které Ebena inspirovaly, tvoří texty sakrální. Duchovní inspirace se šíří celým dílem, duchovní náplň je cítit v každé skladbě. Je to samozřejmě dáno i myšlenkovou naplněností skladatelových děl, jak již bylo zmíněno a vloženým odkazem v nich. "Není mi lhostejný obsah duchovních textů. Setkání se sakrálními texty je vždycky povznesením a očistou. Je to pro mne dotek věčnosti."22 V oblibě měl Petr Eben i poezii. "Čtu-li dobrou poezii, takovou, jež se mě osobně dotýká, pak mi do ní zní hudba zcela nechtěně, aniž jí přivolávám, prostě je tu, jako by k básni patřila. Vytváří náladu básně, graduje s ní, utišuje se s ní, a když báseň končí, ještě tu hudba z ní chvíli zůstává jako ozvěna. Nemusím hudbu ani hledat, pouze ztvárnit a zapsat. Jsem velmi závislý na textech, které zhudebňuji, a velmi dlouze a namáhavě je hledám, protože ne každý mi takto zní. Někdy se mi stává, že mám před sebou krásný text, a přece ve mně strunu nerozezvučí. A pak

VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 44 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 471 22 VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 48-49 20 21

17

nepomůže ani chuť ani dobrá vůle a musím se textu vzdát, jakkoli je mi to líto."23

3.2 Petr Eben a historie jako inspirace Antika byla Ebenem obdivována od jeho mládí a řečtinou a latinou se chtěl Eben přiblížit k vrcholu vzdělanosti. Antika pro Petra Ebena znamenala i duchovní hodnoty mimo oblast víry. Středověk skladatele lákal svým gregoriánským chorálem a důležitou roli mělo poznání středověké atmosféry Českého Krumlova, kde prožil mládí. "Ovanula mě úplně jiná atmosféra: starobylá, legendární, historická. (...) Byl jsem od malička bytostný romantik, a tak jsem

nadšeně vnímal to kouzlo

středověkého sídla. (...) Když jsem v zimním podvečeru šel zasněženou uličkou, po které ještě jel vůz s koňmi, anebo sestoupil točitými schody s kůru, kde jsem improvizoval na varhany, a vyšel na spoře osvětlenou ulici, vůbec bych se snad nepozastavil nad tím, kdyby mě někdo oslovil staročeštinou..."24 V kytarové tvorbě se projevila tato inspirace ve skladbách Písně k loutně pro střední hlas a kytaru, které jsou napsány na středověké texty v původních jazycích, a v Truvérské mši inspirované středověkými písněmi truvérů. I Tabulatura nova má za své téma staročeskou milostnou píseň. Eben chtěl svým dílem znovu odhalovat a podpořit opravdové hodnoty a připomínat tak posluchačům, co je v lidském životě cenné - láska, pravda, cit, vzdělání za účelem porozumění bližním... Eben tedy nehledal inspiraci v historii pro historii samotnou, ale opět pro tyto hodnoty, které společnost provází odjakživa a dělají společnost lidskou. "Petr Eben se obrací k nadčasovým hodnotám minulosti proto, aby jimi v moderním uměleckém ztvárnění znovu živě promlouval k současnosti."25

23 24 25

VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 87 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 18 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 468 18

3.3 Petr Eben a gregoriánský chorál "Ptáme-li se po pramenu hudebního proudu, který už po staletí zní v prostoru Evropy, a sledujeme-li jedno z řečišť zpět, staneme u gregoriánského chorálu, který mi byl a zůstává trvalým zdrojem inspirace."26 Gregoriánský chorál byl Petru Ebenovi znám od dětství, kdy začal svou varhanickou praxi. Dle skladatele ale dnes už gregoriánský chorál neumíme poslouchat tak, jak by měl být poslouchán; po staletích harmonické hudby totiž neumíme poslouchat jednohlas. Při zaslechnutí obyčejné melodie si automaticky podkládáme pod tóny pomyslné akordy; jde o jakýsi "návyk slyšení"27. Gregoriánský chorál v nás tak může vyvolat jisté zklamání, protože harmonicky nás nemá čím oslovit. "Tehdejší posluchač ovšem nic nevěděl o akordech a doprovodech, tím více se mohl soustředit na samotnou melodii a rozpoznával pod zdánlivě jednotvárným pohybem velmi důmyslné kombinace motivů, jejich rozvíjení a řazení. Bylo to skoro jako kombinační hra, jejíž prvky byly dány, a posluchač s napětím čekal, co z možností bude využito. (...) Slyšíme dnes gregoriánský zpěv z takové vzdálenosti, jako pilot letadla vidí kopcovitou krajinu z mnoha tisíc metrů a zdá se mu být rovinou; člověk, který se v ní prochází, vidí však kopce i údolí v celé plastičnosti."28 "...Jedno z kouzel gregoriánského zpěvu je i v tepu pomalejšího století. Hektičnost naší doby vnesla i do hudby jistou udýchanost a chval, libujeme si v rychlém tempu a nesnášíme už dlouhé plochy."29

3.4 Petr Eben a lidová píseň "Lidová píseň je pro mne zdroj a vždy znovu mne její krása uvede do nadšení."30 Lidová píseň může spojovat skladatelovy inspirační zdroje - a to historii a milostnou poezii. Dokladem je tomu v Ebenově kytarové tvorbě Tabulatura nova. 26 27 28 29 30

VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 72 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 72 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 72-73 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 73 VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 51 19

I přes inspirace germánské kultury, latinské tradice a jiné, dýchá z Ebenovy hudby jeho domov - český domov. "Jeho širokou základnou je lidová píseň a lidová poezie, z níž čerpal nesčetněkráte. Nezůstal nikdy jen v oblasti folklórní, měl vždy k lidovému umění aktivní poměr.(...) ...je mu zdrojem inspirace, nikoliv materiálem pro melodiku. (...) Eben tvrdí, že právě oblast lidové písně je pro něj čistou vodou ve vydýchaném a zakouřeném vzduchu moderní hudby a že se od tohoto pramene nemůže nikdy vzdálit."31 Lidová píseň je zdrojem inspirace mnohým skladatelům, avšak následná práce s inspirací se velice liší. "Nejčastěji se inspiruje intonací celých textových ploch, z nichž mu mnohdy zcela přirozeně vyroste melodická fráze. (...) Pokud se Eben přidrží přesné deklamace, bývá to většinou záměrné zdůraznění určitých slov, jejichž odraz většinou pak přecházívá v podobě rytmicko-melodického modelu i do průvodného nástroje. Je to u něho častý případ, kdy deklamace zasahuje do instrumentální stylizace."32 Petr Eben s lidovými písněmi prožil celý svůj život; upravoval je jako mladý gymnazista a upravoval je i ve svých šedesáti letech. Lidové písně zpracovával vždy odlišným způsobem. Některé písně byly Ebenem doplněny o doprovod jednoduchý, některé o doprovod interpretačně náročný a některé písně se staly podkladem skladeb jako takových. "Od pouhé citace lidové písně (...) přes její četné úpravy postupuje Eben až k formování vlastní melodické invence do obdobně oproštěného výrazu (...). Na druhé straně však dovede melodiku zhustit, sevřít - především pro postižení niterného výrazu."33 Inspirací v poli lidových písní byly pro Ebena také děti. Pro děti Eben upravil a různým způsobem zpracoval lidové písně a to s cílem procvičit je hudebně, prohloubit jejich dětskou tvůrčí činnost a dovést je tak hravým způsobem k muzikálnímu projevu. Zároveň se jedná o skladbičky na vysoké hudební úrovni, které vedou děti mimo jiné i k poznání soudobé hudby.

PILKA, Jiří. Vnitřní podstata díla Petra Ebena. Hudební rozhledy 1967, č. 3, s. 70 32 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 471 33 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 472 31

20

3.5 Petr Eben a milostná tematika Ještě než se zmíním o tematice milostné, ráda bych vyzdvihla skutečnost, že Ebenovo dílo je naplněno láskou nejen ve smyslu milostném či erotickém, ale i pochopením a láskou k lidem, především k dětem, jimž věnoval řadu písní, sborů, instruktivních skladeb... Jeho dětské dílo se netváří dětsky, ale dětské opravdu je. Tematika milostná je v Ebenově díle zcela stěžejní a propojuje se i s dalšími námětovými oblastmi. Petr Eben ztvárňuje niternost vždy s nadhledem a odstupem od zažitého, nikoli impulsivně z jádra. "...vždy stojí nad tematikou, kterou ztvárňuje. To se projevuje ve střídmém užívání hudebně výrazových prostředků, zato však s jejich maximálním účinem. Nenalezneme robustnost, překypující výraz, bouřlivost a dravě strhující proud hudby. Odstup od myšlenkově vyřešeného záměru formuje Ebenův projev často do meditativní roviny, v každém případě však v projev krajně uměřený až střízlivý, odhmotněný a čistý. Tím samozřejmě není skladateli upíráno nevšední bohatství melodické invence, živého harmonického a rytmického cítění atd."...dosahuje účinu "užitím často i nejjednodušších výrazových prostředků."34 Melodický oblouk v jeho skladbách často ztvárňuje milostný cit. Téma skladby Tabulatura nova je toho demonstrativním příkladem. Ve skladbách inspirovaných milostnou tematikou můžeme najít další společný rys - a to jakýsi boj v lidském nitru, srdci, mysli. "...boj vnitřní, boj se sebou, boj o sebe. (...) Pro Petra Ebena je příznačné, že boj chápe především jako vnitřní zápas osobnosti."35 Tento boj se ve skladbách projevuje bohatou rytmickou strukturou, ostinatem, deformacemi melodické linky vyjadřující milostný cit, harmonickou střídmostí atp. Láska byla pro Petra Ebena vždy něčím trvalým, něčím, co dělá člověka člověkem. Milostná poezie v hudbě může mít navíc spoustu podob, nálad, charakterů a ve všech podobách je posluchačům blízká. Láska je pro Ebena to, co přetrvá, zatímco ostatní pomine. V Ebenově díle je vždy cítit vlastní prožitek, který je ve skladbě spojen s hudební složkou. V cyklech s milostnou tematikou má Eben často texty různých

BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 441 35 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 445 34

21

autorů i jazyků (v kytarové literatuře tj. Písně k loutně), ale Eben umí svým skladatelským umem a myšlenkovou osou celého cyklu tuto různorodost překlenout. S tematikou milostnou je spojena i tematika smrti. "Velmi pěkně to slovy vyjádřil František Halas: Poezie o smrti není popřením života, ale ostnem, který zvyšuje lásku k němu. - A v tom se s básníkem ztotožňuji."36 Ratibor Budiš se domnívá, že Petr Eben svými skladbami chce lidem přinést uvědomění důležitosti vřelých lidských vztahů, které jsou ohroženy lhostejností a nezájmem. "Eben se obrací svou hudbou k člověku, ke každému jedinci, a učí ho vážit si vzájemných vztahů, jak milostných tak i ve společenském životě." 37 Eben nás má dovést k našemu já, k nitru, k zamyšlení, citu a dobru. V tom Ratibor Budiš vidí důležitost a aktuálnost Ebenova uměleckého odkazu pro dnešní společnost.

36 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 456

37

BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 470 22

4. Ebenova tvorba pro kytaru Kytarový repertoár nemá takové skladatelské rozměry jako repertoár mnoha jiných nástrojů. Kytara se ve většině originálních skladeb složených pro ni na míru často ukazuje jen jako nástroj – tedy technicky, popřípadě zvukově, nikoli však jako nositel myšlenky. Skladatelé 'nekytaristé' zkrátka kytary nevyužívali k předvedení svého skladatelského umu. Příčiny mohly být různé - příliš intimní a ve velkých sálech (popř. pro hru s orchestrem) ne dobře pronikavý a nosný zvuk; považování kytary za nástroj spíše doprovodný a harmonický; zlidovělost kytary a třeba také málo kytarových osobností, které by si skladby pro kytaru od velkých autorů vyžádaly. Zásah do kytarového repertoáru Petrem Ebenem je o to větší přínos. Ač je Ebenova tvorba pro kytaru co do počtu skromná, tak hloubkou a podchycením nástroje je klenotem. To, že Petr Eben napsal pro kytaru více skladeb, svědčí o tom, že uznal kytaru jako nástroj hudebně schopný. Nebyl to tedy jen první a poslední pokus, který ho zklamal, ale využil kytary poprvé a pak se k ní znovu vracel. "Maminčin lahodný alt, když zpívala lidové písničky a nějaké ty melodie z operet a sama se doprovázela na kytaru."38 ... Ze slov Petra Ebena je zjevné, že kytaru měl v srdci od mládí. Kytara ve spojení s dětstvím, maminkou a rodinnou pohodou tedy jistě zanechala svou hlubokou stopu. Možná proto se kytaře skladatelsky nevyhnul a dokázal tím, že je to nástroj schopný nést ideu a hudební obsah. Petr Eben na kytaru nehrál, avšak skladby, které pro ni vytvořil jsou po technické stránce, využití a představení nástroje a jeho schopností naprosto úžasné. Eben uměl propojit kytaru v celé její 'nástrojovosti' a zvukových možnostech s hudební myšlenkou. Využil mnohých kytarových technik (např. Bartókovské pizzicato ve skladbě Tabulatura nova, poklepy ve skladbě Mare nigrum, široká arpeggia v cyklu Písně k loutně) a zvuků (flažolety, glissanda a všechny 'barevné' možnosti, které je pravá ruka schopna svým úderem na strunu vytvořit, popřípadě umístěním tónů do vysokých poloh apod.). Kytara není nástroj zvukově znělý, ale škálou dynamických a zvukových možností je bohatší, než mnoho jiných nástrojů. Petr Eben tyto schopnosti ve

38

VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995 s. 11 23

skladbách pro kytaru využívá. Díky kontrastům a charakterovým změnám mezi částmi skladeb je dosaženo velikého účinku. Posluchač tak přestává slyšet “decibely”, ale vnímá návaly energie, která sděluje, ať už jde o forte, či piano. Eben často využívá k vyjádření něčeho velikého i tišší způsoby. Piano v Ebenových skladbách má veliké napětí a bouřlivá energie je často soustředěna i do pauz či ‘ticha’ mezi tóny. Tím, že Eben využil hodně kytarových technik a způsobů, dosáhl toho, že skladby vypadají náročnější z pohledu z publika, než z pohledu interpreta. To ovšem platí jen o technice, hudebně jsou skladby složité. Interpret má totiž zodpovědný úkol – a to odhalit všechny Ebenovy úmysly a reminiscence motivů, kterých ve skladbách není vůbec málo a občas jsou velice nenápadné.

4.1 Tabulatura nova "Každé dobré umění je bojovné. Ale domnívám se, že hudba víc - víc než kterékoliv jiné umění - je s to odrážet procesy vnitřního boje. Jeví se mi jako vyjádření napětí mezi tím, co člověk chce, a tím, co má, mezi tím, jakým měl být a jaký je, mezi světem kolem nás a světem v nás. Zdá se mi, že jsme příliš často v zajetí věcí, práce, lidí, zábavy. Jak tak spěcháme od jednoho úkolu k druhému, ztrácíme cestou snadno to, co je má plnit: naše vlastní JÁ. Ve velkých dílech hudební literatury vždycky markantně pociťuji, jak tento spěch náhle zastavují a toto JÁ v nás probouzejí. Byl bych šťasten, kdyby se mi v některé skladbě podařilo alespoň částečně dosáhnout podobného účinku."39 Jako interpretka skladby Tabulatura nova si troufám napsat, že zmíněného účinku dosáhl Petr Eben naprosto jistě v tomto kytarovém díle. Usuzuji to především z reakcí posluchačů, nikoli jen z dojmu svého. Tabulatura nova vznikla v letech 1978-9 během Ebenova pobytu v Manchesteru ve Velké Británii. Jedná se o rapsodické variace na téma staročeské milostné písně "Dřevo sě listem odievá". Tuto píseň považoval Eben za klenot mezi českými melodiemi a možná právě pobyt v zahraničí a jistý stesk po domovině ho ke složení skladby s tak 'českým tématem' inspiroval. Další možný vliv na Ebena ke složení kytarové skladby takových rozměrů a závažnosti měla skladba britského 39

BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s. 470 24

skladatele Benjamina Brittena - Nocturnal. Již bylo zmíněno, že toto největší Ebenovo dílo pro kytaru jsou variace. Není to však série oddělených nezávislých variací, ale spíše celek z propojených a gradačně na sebe navazujících variačních částí. Skladba nezačíná uvedením tématu, jak by se očekávalo; tématu totiž předchází rapsodická introdukce (předehra). Petr Eben však ještě interpretovi navrhuje, aby před introdukcí zazpíval tématickou píseň. Variace jsou propojeny kratičkými úseky zvanými estinto, které pocházejí taktéž z tématické melodie a mají funkci pojítka, jehož klid dává vyniknout začátkům dramatických variací. Tabulatura nova měla premiéru 10. 12. 1980 v Pardubicích v sále Městského národního výboru a přednesl ji kytarista, dnes již profesor JAMU v Brně, Martin Mysliveček, který před prvním uvedením skladbu s Petrem Ebenem konzultoval. Skladba byla vydána v nakladatelství Schott s prstoklady Martina Myslivečka, který také nahrál první záznamy skladby. Nejprve živě během Týdnu nové tvorby u Supraphonu a poté u Pantonu na gramofonovou desku. "Všechny existující nástroje jsou pro skladatele trvalou výzvou, dokud pro ně nesložil skladbu. Jako vrcholky hor pro horolezce a nedobyté ženy pro Dona Juana. Člověk by chtěl napsat pro ofikleidu stejně jako pro marimbu, pro trumšajt jako pro syntezator. U každého skladatele jsou asociace, jež spojuje s nástrojem, ovšem různé. Kytara u někoho vyvolá představu horkého vzduchu Španělska a u jiného štiplavý kouř táboráku, tu flamenco a tam Blue Grass. Mně se naopak vynořil český truvér s loutnou, zpívající jednu z našich prvních i nejkrásnějších milostných písní - Dřevo sě listem odievá. Napsal jsem tedy předehru, téma a sedm variací, jež přes různé kontrasty nejsou vždy přísně odděleny, ale splývají v jeden větší lyrický celek, propojením některých variací krátkým refrénem. Jsem si vědom, že je to v jistém smyslu troufalost, pustit se hned napoprvé do rozsáhlejší závažné formy u nástroje, na který sám nehraji. Ale pohled do kytarové literatury mě poučil, že je dostatek "prskavek" a že je spíše zapotřebí "klády". Snad do ní nebudu českými kytaristy za své dílo vsazen."40 Tabulatura nova má sedm částí prokládaných klidným tematickým refrénem 40

VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 259-260 25

zvaným 'estinto'. Po zaznění tematické písně a po bouřlivé Introdukci a Tématu nesou jednotlivé variace podtituly: I. Allegro drammatico - estinto; II. Rhapsodico estinto; III. Risoluto; IV. Sostenuto cantabile - estinto; V. Allegretto ben ritmico; VI. Finale - Vivace ballabile; VII. Coda - Calmo.

4.1.1 Dřevo sě listem odievá Inspirací pro složení skladby Tabulatura nova byla středověká milostná píseň Dřevo se listem odievá z 2. poloviny 14. století. Je to píseň dnes zařazovaná do tzv. světské lyriky. Byla přednášena a zpívána potulnými básníky. Původní inspirace milostných písní pochází z dvorské poezie francouzských truvérů.

4.1.2 Introduzione e Tema Čtyřřádkový bouřlivý úvod připravuje nástup tematické melodie, která se představuje celá, ale již trochu jinak formovaná. Melodie písně je zde harmonicky podbarvená a použité paralelní postupy vytvářejí zvláštní potemnělou středověkou náladu.

4.1.3 I. Allegro drammatico První variace nastupuje po klidném Tematu bouřlivým začátkem. V sedmi taktech se odehraje drama, které je následně vystřídáno tematickou melodií. Ačkoli citace tématu není doslovná, je posluchači zjevná svou melodickou klenutostí. Třebaže je tematická melodie velice klidná, už se v této variaci začíná proměňovat klid v drama, které bude v průběhu skladby růst. První variace navazuje na napětí bouřlivé introdukce. Po první variaci přichází již zmiňované estinto, které na posluchače působí, jako by se snažilo zpomalit čas. V těchto refrénových částech mezi variacemi je klidné napětí, stojatost času; Estinto působí jako ticho před bouří.

26

4.1.4 II. Rapsodico Klid estinta se rozpouští v šesti začátečních taktech druhé variace, která představuje dialog v podobě krátkých úseků klidné tematické melodie s protichůdně rapsodicky působícími úseky. Následující estinto je pozměněno flažolety, které pod úzkostnými napjatými intervaly ve vrchním hlase působí jako odbíjející zvon starého kostela v dáli.

4.1.5 III. Risoluto Ani třetí variace nepřinese klid a úlevu. Nejedná se opět o variaci poklidnou. Střídá se zde neúprosná rytmická melodická linka hraná palcem v basu s akordickými vpády hranými prsty na strunách melodických a reagujícími na basovou linku. Melodie připomínající téma se nachází nejdříve ostře v basu, poté v dvanáctém taktu přichází lyrická a 'široká' melodie, náruživá a možná i teskná. Po této variaci Estinto není, neboť následuje variace pomalá.

4.1.6 IV. Sostenuto cantabile Čtvrtá variace je pomalá, jakoby 'vyčerpaná', bez sil na další drama. Melodie tématu se odehrává ve vysokých polohách. Tóny znějí křehce, až stísněně a smutně. Melodie je 'roztrhaná' akordovými vstupy v basu, které působí jako údery mohutného těžce se houpajícího zvonu. Estinto tempově navazuje na puls předešlé čtvrté variace a melodie zní zvukem flažoletů.

4.1.7 V. Allegretto ben rytmico Po stojaté atmosféře pomalé variace a Estinta přicházejí svižné rytmické osminové souzvuky nesoucí v sopránu tematickou melodii, která ústí svým posledním tónem do rozloženého akordu ve forte, který má působit jako 'náraz'. Celá variace je nabitá energií neústupného osminového rytmu. Před závěrem je část vystavěná z rozložených akordů, jejichž první tón nese tematickou melodii. Estinto zde chybí z gradačních důvodů. 27

4.1.8 VI. Finale - Vivace ballabile Vrcholná variace začíná ležérně, tanečně až bluesově... Způsobuje to triolový rytmus a postupy v basu, které připomínají kontrabassové pizzicato, které pulsuje celé dvě strany této variace, dokud se zcela nezmění 'děj' variace v hádku triolových pasáží a tématické melodie hrané drsným bartókovským pizzicatem. Závěr variace je nekompromisní a 'bolestivý' - tři poslední takty ústí samými bartókovskými pizziccaty v nonách do úplného konce a do dějového vyčerpání a rezignace.

4.1.9 VII. Coda - Calmo Závěrečná část je jakési smíření. Zklidňuje se duševní boj a uzavírá se něco náročného, drásajícího, sužujícího. Ve flažoletech je zde citována celá tematická píseň, která je ještě doprovázena motivickými intervalovými glissandy v basu, které byly použity v Tématu. Atmosféra je rovna počátku - tedy představení tematické písně a Tématu. Je tíživá a smutná, ale již už rezignovaná a smířená.

4.1.10 Interpretační pojednání o skladbě Tabulatura nova Vůči této skladbě cítím úctu a před jejím interpretováním vždy velikou zodpovědnost. Pokud totiž není skladba naplněna a předvedena se všemi prvky a vklady, které do ní Petr Eben vložil, posluchač si sám neporadí a z moderně působících variací zbudou jen noty a v rychlých variacích nanejvýš virtuózní prvky. Petr Eben ve skladbě využil zvukových možností kytary mnohými způsoby, ale pokud se do všech tónů a zvuků skladby nedostane Ebenova idea, která všechny tóny spojuje ke společnému promlouvání, v tomto případě ke zpovědi z nešťastného zamilování, skladba je prázdná a pro posluchače nemá přínos a postrádá svůj zásadní smysl. Aby to interpret trochu usnadnil sobě i posluchačům, doporučuji skladbu několika informacemi publiku představit. Pokud se totiž posluchač dozví, že se jedná o variace na milostnou píseň, které jsou uvedeny bouřlivou introdukcí, poté zazní téma a jednotlivé variace jsou provázány klidným krátkým refrénem, dosáhne od publika mnohem větší pozornosti. 28

Sám Petr Eben v úvodu skladby po interpretovi žádá, aby před samotným začátkem skladby zazněla tematická píseň. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pro obecenstvo je zpěv podbarvený kytarou (ať už akordy, které sám Eben napsal, nebo jen unisonem zpěvu s kytarou, což je mým způsobem provedení tématu) příjemným překvapením a atmosféra skladby se tím zásadně zvětší. Po klidném zpěvu je navíc bouřlivý nástup Introdukce mnohem výraznější a možná i technicky „příjemnější“. Dalším kladem zpěvu v úvodu skladby je to, že interpret začne dýchat, jak si to celá skladba a její fráze vyžadují. Samozřejmě, naladění do správného rozpoložení, které zpěv zaručeně přinese, je také veliké plus. Zpěvem se člověk jakoby vžije do „zpovědi nešťastně zamilovaného“ a publikum pak možná pociťuje interpreta jako model tohoto zpovědníka a lépe mu důvěřuje po celou skladbu. Tabulatura nova je propletena motivy, ať už rytmickými či melodickými. Tyto motivy jsou reminiscencemi k základům skladby – tedy k počáteční myšlence a tématu, odkazují na milostnou atmosféru, nešťastné zamilování, duševní boj, smutek. Pořadí variací je závazné, protože má vývojový smysl. Délku skladby (tj. asi patnáct minut) si vysvětluji jako beznadějně dlouhé, avšak emočně nabité, období překonávání nešťastné lásky a s ním související bouřlivost, fatální vyčerpanost i beznaděj. Duši ale nakonec vždy vše přebolí a naděje v nové zase vysvitne. Dějovost si vysvětluji právě prací s motivy; ačkoli variace a jejich pořadí mají vývoj a téma se v nich poctivě objevuje, tak je to vždy odlišně – tedy téma je to, které dává najevo „duševní změnu“ a postup kupředu, kdežto motivy vždy znovu připomínají jakoby beznaděj tohoto boje. Refrénové části – estinta – jsou největším odkazem k počáteční beznaději a tíži situace. To, že estinto před poslední variací a poté i před Codou schází, si můžeme vysvětlit tedy jako gradační úmysl, ale může to být i právě zlepšení „duševního stavu zpovědníka“, který sice ještě s nešťastnou lásku bojuje, ale už se mu nevracejí nejhorší muka. Kromě hudebních kontrastů bych ráda zmínila krásný kontrast nacházející se v textu samotném. Začátek písně hovoří o jaru, o zpěvu slavíčka, o zelenání přírody a na tomto podkladě více vyniká stížnost nešťastníka. Tento rozpor můžeme kromě jiného považovat jako inspirační původ ke kontrastům ve skladbě. Avšak již bylo zmíněno, že Petr Eben je mistr v práci právě s kontrasty... Pro své koncertní účely jsem si dovolila přednášet Codu v kratší verzi. Bylo

29

to z důvodů nejprve časových a poté se mi to začalo jevit i jako koncertně vhodnější. Coda je klidná, smířená a myslím, že po poslední variaci, která končí bartókovským pizzicatem, je posluchači při jemných klidných počátečních tónech Cody jasné, že „nejhorší stav zpovědníka“ je již minulostí, a že vše míří k uzdravení duše, ve skladbě k flažoletu gis3. Z důvodu „jasného děje“ jsem si zmíněnou změnu troufla udělat. Co se týče variací a jejich interpretace, nejsem si jistá, že bych mohla dát návod, jak technicky a výrazově skladbu nastudovat. Moje doporučení pro interprety je, aby pečlivě rozeznali motivy a témata v jednotlivých variacích, poté aby si promysleli vývojovou stránku jednotlivých variací, přičemž se řídili vývojem a klenutím maskovaného tématu ve variacích, aby nebrali skladbu jako technickou, ale jako „duševní“, a aby skladbu milovali. Každý cítí jinak a Petrovi Ebenovi šlo, jak sám tvrdil, o výpověď, ne o způsob; každý se přeci zpovídá jinak, takže mé doporučení je respektovat tematicko-motivickou práci a upřímně hovořit k posluchačům.

4.2 Mare nigrum Mare nigrum pro sólovou kytaru vzniklo přidáním první a druhé věty k Černomořské toccatě z roku 1979, která se stala třetí větou skladby. Kompletní Mare nigrum tedy pochází z roku 1981. Svou premiéru měla celá skladba v Pardubicích v témže roce dne 4.6. a zahrál ji František Zima. Jejími částmi jsou 1. Danza - 2. Canto - 3. Toccata. "Skladatelům se stává běžně, že se tvůrčím způsobem dostanou do kontaktu s určitou zemí dříve, než vůbec do ní vstoupí. Už jako chlapec jsem psal písně na anglické a francouzské testy, aniž jsem předtím byl za hranicemi naší země. S Bulharskem to obdobné, jen s tím rozdílem, že mi bulharskou hudební kulturu přiblížili moji dva bulharští posluchači na katedře hudební vědy. Krásné na tom učení je, že se často i ten vyučující něčemu může přiučit od svých žáků. A zrovna bulharské rytmy jsou někdy tak složité, že potřebujeme někoho, kdo by nám je živě předvedl. Od té dávné doby, kdy tady studovali moji bulharští posluchači, mi tedy

30

zůstala záliba v zajímavých modálních melodiích i fascinujících rytmech bulharských lidových písní. Když jsem později měl napsat malou suitu pro kytaru, vrátil jsem se k tomuto bohatství a napsal cyklus Mare nigrum, tj. Černé moře a použil tam některé prvky, i když přetvrořené do modernějšího roucha. V Toccatě, kterou teď uslyšíte, jsem využil kytary nejen jako melodického a harmonického instrumentu, ale i jako bicího nástroje právě proto, abych na zvláštnosti těchto rytmů upozornil."41 Inspirace této skladby plyne z melodicko-rytmických bulharských lidových písní. Eben tuto inspiraci ve skladbě projevil použitím zvláštní melodiky a specifických rytmů. Ikdyž Petr Eben zkusil využít ve své tvorbě i lidových písní cizích národů, vracel se vždy k písni české a jeho vřelost vůči ní nikdy neochladla. Nikdy českou lidovou píseň neopustil i proto, že cítil, že zájem o ní ve společnosti opadá. "Snad je to také důsledek oněch nešťastných padesátých let, kdy se obdiv k lidové hudbě přímo také nařizoval (...). Ale na jedno se zapomnělo: že nikdo nikdy nikoho k lásce a přátelství nemůže donutit. (...) Znám i spoustu jiných národů, ale s našimi se dají jen těžko srovnat. A když si vzpomenu na takovou melodii Ó, hřebíčku zahradnický, tak bych se zbláznil, jak se mi líbí."42

4.3 Písně k loutně Písně k loutně vznikly roku 1951 a Eben jimi chtěl vyjádřit poděkování své milované ženě Šárce (rozené Hurníkové). Pro Ebena bylo manželství největším darem jak pro život, tak pro jeho tvorbu. Šárka byla Ebenovi ideální citlivou posluchačkou jeho skladeb; uměla vyjádřit svůj názor ke skladbě laickým, ale trefným slovníkem. Uměla se dobře vyjádřit ke stavbě i napětí skladeb. "...zprostředkuje mi takový pohled na skladbu, jaký bych mohl získat až po delším časovém odstupu. A tak je prvním posluchačem mých skladeb - a vlastně bych jí měl všechny věnovat."43 Eben své ženě nakonec připsal písňové cykly Šestero piesní milostných a právě Písně k loutně. Písně k loutně byly poprvé uvedeny v Praze 4.5. 1960 na vernisáži Jana Cihly a premiéru provedla Eva Matějková, která zahrála a zazpívala zároveň. 41 42 43

VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 260 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 71-72 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 51 31

Jedná se o cyklus šesti písní inspirovaných středověkou milostnou poezií a archaickou melodikou. Texty písní jsou v původních jazycích. Jednotlivé části nesou názvy: 1. Milovanie bez vidanie (text: anonym 15. století), 2. I Dare Not Ask (text: anonym 15. století), 3. Quand ce beau printemps je vois (text: Pierre de Ronsard), 4. Ach, Gott, wie weh tut Scheiden (text: německý lidový 16. století), 5. Jakž jsem tě nejprv poznal, 6. Stratilať jsem milého Cyklus Písně k loutně je určen ideálně pro kytaristu i zpěváka v jedné osobě a vzdáleně může připomínat cyklus Šestero piesní milostných pro nižší hlas a klavír (taktéž z roku 1951). "Co jsem se jako student nachodil pod krumlovským zámkem, po jeho nádvořích i kolem jeho věže! Často jsem se vžíval do role truvéra, který by měl zazpívat své vyvolené na balkoně dvornou píseň. Byl jsem nadšen zámkem, později jsem byl nadšen hutnou krásou středověké poezie; a když jsem pak byl ještě nadšen svou vyvolenou, vznikly dva milostné písňoví cykly na středověké texty jakoby samy od sebe: Koncertní cyklus Šestero piesní milostných, kde šlo spíše o dvorní dámu a já byl více rytířem držícím harfu, a u "Písně k loutně", kde jsem byl více pážetem hrajícím na loutnu pro malou komornou v okně pro služebnictvo. A tak tento cyklus je méně závažný, ale také méně závazný: doprovod může být hrán samozřejmě na kytaru, loutna zní lépe jenom v názvu! Kdo by se zalekl náročnějších předeher a meziher, může je vynechat a hrát pouze snadnější doprovodný part, po případě i podle akordických značek. Ostatně i jiným nástrojům jako např. harfě - lze svěřit doprovod. Byl bych totiž šťastný, kdyby tyto písně nezněly jen na koncertním pódiu, nýbrž kdyby je novodobá pážata zpívala svým vyvoleným do oken kolejí a internátů; mají k tomu moje požehnání!"44

44

VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 203-204 32

4.4 Truvérská mše Mezi pěti Ebenovými mšemi najdeme Truvérskou mši, u níž Eben využil kytar. Vznikla v letech 1968-9 jako reakce na ne vždy adekvátní úroveň "kytarových mší", které se začaly v té době objevovat v sakrálních prostorech. Eben Truvérskou mší vyšel vstříc mladým souborům, které "kytarové mše" prováděly a to především pro zvuk kytary, jenž přitahoval mládež, a zároveň i rytmické možnosti tohoto nástroje. Pro Ebena zde byly inspirací opět středověké truvérské písně. Eben tak posunul žánr “kytarových mší” na vyšší úroveň. Kromě dvou obligátních zobcových fléten, které ve skladbě zastupují středověkou inspiraci, je ansámblům ponechána volnost v obsazování doprovodných partů - mohou být obsazeny tedy kytarami, ale i varhanami, harmoniem nebo klavírem. Truvérská mše je však originálně pro sóla, sbor, zobcové flétny a kytary (a bicí, eventuálně varhany). Text ke mši napsala Zdenka Lomová a skladba byla premiérována 14.6. 1969 v Praze v Kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí skupinou Poutníci. Jejími částmi jsou 1. Vstup - 2. Mezizpěv - 3. Obětování - 4. Přijímání - 5. Závěr. "Jsou skladby, které píši pomalu, závažně, uváženě, vědom si odpovědnosti vůči sobě i vůči jiným. Ale jsou i jiné, jež vznikají nárazově, někdy snad i překotně, pod vlivem určitého podnětu, který nesnese odkladu. Všechny duchovní písně por lidový zpěv vznikaly tímto způsobem. Asi tak, že některý pan farář se neohlášeně objevil, přinesl dvě kila hrušek a text, usedl na gauč a pln důvěry čekal, až text zhudebním, aby si ho mohl vzít hned zase s sebou! V těchto chvílích mi připadalo Bohu blíže, nezklamat a potěšit, než podrobit text přísné analyse. I u Truvérské mše šlo o jakýsi přepad: malá skupina "poutníků" mne navštívila a předvedla z magnetického pásku tu spirituálovou mši; chválil jsem je za ten nápad, elán, trpělivost nácviku, jen samotným výběrem hudby jsem nebyl úplně nadšen. Na to jako by byli jen čekali: vytáhli z kapsy text a prosili o zhudebnění. Mohl jsem je odmítnout v tomto průkopnickém nadšení? Vždyť byli první a neměli co zpívat. A pak se mi na nich zvlášť líbilo, že přes jejich mládí byli na takové duchovní výši, že se přímo z jejich středu mohl zrodit text, po duchovní stránce jistě kvalitní. Zaujala mne zvláště ta anonymita a to zrození z obce; hodnotící měřítko bude asi přece jen u duchovní tvorby trochu jiné. 33

Jde tu asi o dvojí: quasi anonimita je tu vyzvednuta jako pečeť pravého díla duchovní hudby; a pak:píseň přináleží obci, musí jí být svědectvím, musí mluvit její řečí, a to dovede většinou jen ten, kdo k ní náleží. Tuto vzácnou jednotu textu a společenství, vzniklou pod příkazem potřeby dané chvíle jsem ocenil a naivita i neumělost textu mne spíše dojímala než rušila, ustoupila do pozadí před hloubkou a prožitkem obsahu. A tak jsem i já k tomu textu napsal hudbu prostou a naivní. Myslím, že s textem tvoří nerozdílný celek."45

45 VÍTOVÁ,

Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004, s. 238-239 34

5. Závěr K tématu “Petr Eben a jeho tvorba pro kytaru” mě přivedla úcta a obdiv ke skladbě Tabulatura nova. Jsem velice ráda, že tomu tak bylo, protože díky volbě tématu této bakalářské práce jsem se dozvěděla více o Petru Ebenovi a musím konstatovat, že z textů o něm a jeho slov v literatuře je zřejmé, o jak vzácného člověka šlo. Byl to nejen vynikající skladatel, ale především mě oslovil jeho duchovní svět, charakter a lidskost. "Tak těžko posuzuji skladbu, když je hotová, nikdy nevím, jaká vlastně je. Utěšuji se jen tím, že pracuji pravdivě, že si neodpustím jediný nedořešený tón, a hlavně tím, že se snažím být vždycky pravdivý a upřímný. Toho je především zapotřebí, v lásce i v hudbě: stálé, nepřetržité pravdivosti - muže k ženě a skladatele k posluchači."46 V práci je užito hodně citací, ať už slov Ebenových, či slov od autorů od skladateli píšících a jím se zabývajících. Zdánlivě dlouhé citace v této práci jsou slova zpravidla přímo Ebenova. Je to z toho důvodu, že Petr Eben, jak bylo zmíněno, byl výborný řečník a jeho slova nemá smysl přepracovávat. Jeho myšlenky a výpovědi působí jednoduše, ale obsahem jsou mistrovsky nabité. Pokud bych je interpretovala vlastními slovy, lépe bych to nedokázala. S ohledem na skutečnost, že tato práce je nejen o tvorbě skladatele, ale i životě a duši člověka Petra Ebena, uvedla jsem citace Ebenových myšlenek v jejich “plné formě i obsahu”. Při zanechání celé citace Ebenových slov na čtenáře navíc dýchne Ebenův charakter. Skladatelova slova mě tak okouzlila, že jsem si předsevzala předat toto “dýchnutí oduševnělosti” i čtenářům své bakalářské práce. Tato práce vznikla z původní myšlenky udělat rozbor skladby Tabulatura nova. Ve výsledku se však rozvinula k obsáhlejšímu pojednání o osobnosti Petra Ebena a jeho skladbách pro kytaru. Vznikl tedy text, který by mohl sloužit jako informační zdroj kytaristům při nastudovávání vybrané Ebenovy skladby. Podrobnější pojednání je v této práci o rapsodických variacích Tabulatura nova. Záměrně jsem je nepojala jako návod na interpretaci, ale spíše jako inspirační informace, které by mohly pomoct při studování a realizaci této skladby.

46 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995, s. 61-62 35

Použité informační zdroje VÍTOVÁ, Eva. Petr Eben. Baronet, Praha 2004 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Panton, Praha 1995 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben - Seznam děl, soupis provedení, diskografie, přehled zahraničních cest a další dokumentace. 1990, Hudební informační středisko Českého hudebního fondu, Praha EBEN, Petr. Tabulatura nova. Schott, Mainz 1987 BUDIŠ, Ratibor. Milostná tematika v díle Petra Ebena. Hudební věda 1965, č. 3, s.439-473 KŘÍŽ, Jaromír. S Petrem Ebenem o komponování. Hudební rozhledy 1969, č. 11, s. 327-329 PILKA, Jiří. Vnitřní podstata díla Petra Ebena. Hudební rozhledy 1967, č. 3, s. 6971 VAČKÁŘ, Martin. Hledat v hudbě myšlenku a pravdu. Rozhovor s Petrem Ebenem na prahu jeho padesátky. Lidová demokracie 19. ledna 1979 VÍTOVÁ, Eva. Poslání umělce. S Petrem Ebenem hovořila autorka. Hudební rozhledy 1992, č. 1, s. 2-4 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben a výchova ke vzdělanosti. Estetická výchova 1989, č.2, s. 44-45 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Mladým interpretům. Estetická výchova 1982, č.8, s. 207-208

Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Kassel - Basel - Tours London, svazek 16, 1979, sloupec 4-5 The New Grove Dictionary of Music and Musicians. London 1980, svazek 5, s. 810811 VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého. Lípa, Vizovice 1998

36

Příloha: Tabulatura nova (notový materiál)

37

38

39

40

41

42

43

44

45

46

47

48

49

50

51

52

53

54

55

56