Vnitřní roviny lidské inteligence Beáta Sedláčková Ústav informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě Bezručovo náměstí 13 746 01 Opava
[email protected]
Abstrakt V našem současném světě analytického vědeckého myšlení je to psychologie, která se věnuje rozsáhlému zkoumání pojmů jako jsou identita a individuální vědomí. Každá civilizace přistupovala k tomu tématu svým vlastním jedinečným způsobem ovlivněným zeměpisnou polohou, úrovní myšlení a náboženstvím. Vývoj člověka jako druhu je však provázen řadou zásadních objevných momentů, které posouvají směr úvah a mění ráz bytí. I když je zřejmé, že se lidská civilizace neobejde bez dalšího technologického pokroku, předpoklady, že by člověk byl odtělesněnou inteligenci, jsou přehnané. Dokonce i budoucnost typu cyborga nemůže přesáhnout hranice lidské civilizace postavené na objevu ohně a použití nástrojů. Příspěvek je zamyšlením nad studií dr. Davida R. Hawkinse s názvem Power vs. Force: The hidden Determinants of Human Behaviour založené na dlouhodobém výzkumu lidského vědomí.
1
Úvod
Bytost zvaná Homo Sapiens téměř vždy potřebuje ke své existenci určitý názor na své okolí a život vůbec. Takový názor je zpravidla ovlivněn výchovou, životním prostředím i zkušenostmi. Jako většině lidí žijících v těchto zeměpisných šířkách i mne se dostalo materialistického vzdělání, patřila jsem ovšem i k té menšině, jíž se dostalo výchovy idealistické. S přibývajícími lety a po dlouhém období otázek, přemýšlení a konzumace literatury filozofické, náboženské, odborné i spekulativní je výsledkem zjištění, že dosavadní dogmata, ať už vznikla na základě hmoty nebo idey, neposkytují odpověď. Když se ptám na podstatu světa a dávnou historii, jsem odkázaná na vlastní úsudek. Výchozí bod cesty poznání vidím v přesvědčení, že materiální líc a ideální rub jsou dvěma stranami téže mince. V průběhu své dlouhé historie nabídla filozofie evropského civilizačního okruhu návod k objasnění mnoha otázek, se kterými se dnešní člověk potýká. Kant shrnul všechny filozofické problémy do tří fundamentálních otázek. [13, 1994]. Na první otázku „Co mohu vědět?“ nestačí poukaz na vědy nebo na všeobecně uznávané vědění. Tato otázka vyúsťuje do problému možnosti vědění vůbec. Jedná se o rozsah, kvalitu,
spolehlivost, stupeň jistoty poznání a poznávacích metod. Tuto oblast označil jako metafyziku, dnes hovoříme spíše o teorii poznání, logice, vědecké teorii. Druhou otázkou „Co mám činit?“ se neodvolává na právě platné morální předpisy, konvence, zákony, ale tato otázka se týká spíše smyslu, závazností takových předpisů a jejich zdůvodnění. Kant hovořil o morální filozofii, dnes spíše rozmlouváme o etice. Ve třetí otázce „V co smím doufat?“ se jedná o smysl bytí, proč a k čemu jsem na světě. Pro Kanta vyúsťují tyto tři otázky do univerzální filozofické otázky „Co je člověk?“ Veškeré vědecké poznání o biologickém a psychologickém vybavení člověka nedostačuje, aby zodpovědělo otázku identity a podstaty člověka, i když se jedná o velice aktuální problém, protože současný moderní svět působí v mnoha ohledech jako prvek ohrožující identitu. Mnoho vědců pochopilo, že vědecké objevy změnily téměř vše kromě lidského myšlení. [6, 1994]. Životní filozofie většiny lidí neodpovídá změnám, které minulé dvacáté století přineslo ve všech oblastech života. Krátkozraký materialistický pohled dnes neposkytuje možnost pro vytvoření základů plnohodnotného života. Na druhé straně, současná doba vytváří tlak alespoň na část lidstva a nutí ji ke komplexnějšímu pohledu na život a otevírá před ní duchovní dimenze vlastní existence. Pokud chceme, aby svět, kterého jsme součástí, byl kvalitnější, je potřeba, abychom byli kvalitní my lidé. Očekávat podstatné změny od nových politických systémů či společenských organizací zdá se být dost naivní. Největší část odpovědnosti spočívá na každém jednotlivci, na jeho životní orientaci, způsobu života i žebříčku hodnot, který respektuje a prezentuje. Pokud se lidé zaměří na zkvalitnění sebe sama, udělají zároveň mnoho pro zlepšení tohoto světa. Úvahy u budoucnosti druhu Homo Sapiens se různí, objevují se prognózy se závěry optimistickými i opačnými. V uvedených souvislostech mne značně zaujala studie od Davida R. Hawkinse, kde autor na základě dlouholetého výzkumu vědomí, zmiňuje skryté rozhodující činitele lidského chování, které ovlivňují různé úrovně lidského vědomí. [8, 2002]. Vědomí je v češtině ošidné slovo, které má mnoho významů. Lékaři je obyčejně používají pro označení stavu, jehož opakem je bezvědomí, spánek nebo hypnóza. Někdy se používá pojem vědomí pro dění, které by neuropsycholog nazval spíše
pracovní pamětí, jindy zaměřenou nebo orientovanou pozornost. Psychologové a psychiatři, zejména jsou-li zaměřeni psychoanalyticky, často užívají pojem vědomí pro sebeuvědomování, „jáství“. V podobném smyslu je obvykle užívají někteří filozofové, kteří spolu s teology někdy označují „vědomí“, případně „sebeuvědomování“, pojmem „duše“, jemuž přisuzují další, často rozmanité případně protichůdné významy, podle věrouky, kterou zastávají. Ze záměn obsahu pojmu vědomí někdy plynou zbytečné roztrpčené rozmluvy. Protože je vedou lidé vzdělaní, obeznámení se světovou literaturou, přistupují další problémy s pojmy, které lze do češtiny přesně převést jen s obtížemi. Příkladem je anglický pojem „mind“, jenž má podle okolností opravdu mnoho významu – je to „mysl“ stejně jako „duše“, případně jako „jáství“ a další, spolu s pojmem „soul“, který je podle okolností také „duše“. Ještě větší obtíže nastávají s převodem klíčových pojmů této oblasti z filozofie a teologie vzdálenějších oblastí, například buddhistické. Evropan tyto pojmy pochopí jen opisem a vysvětlením a stejně se zkreslují užíváním evropských myšlenkových kategorií. Sir J. Eccles, neurofyziolog, nositel Nobelovy ceny, a sir K. R. Popper, filozof, vykládají vzájemný vztah biologické, psychologické, sociální a kulturní roviny v otázce lidského mozku a jeho duše teorií tří světů. Svět 1 je světem atomů, molekul, neuronů a jejich vztahů, tedy světem popisovaným fyzikou, chemii a biologii . Svět 2 je světem duševních obsahů, který popisuje psychologie, vyrůstá ze světa 1. Svět 3 je světem vnějších informací, patří do něj obsahy knihoven, archivů., filmoték, počítačových souborů, tedy čehokoli, co je nositelem jakýchkoli informací lidmi kdykoli a kdekoli zaznamenanými. Svět 3 vyrůstá ze světa 1 a světa 2, ale jakmile jeho část vznikne, je na světě 1 a 2 nezávislá. Ví se, co se děje v mozkové kůře čtoucího, počítajícího mluvícího nebo přemýšlejícího člověka. Neví se, jak to mozková kůra dokáže, je možné, že nové postupy napodobí umělými soustavami čtení, počítaní, mluvení, přemýšlení i cítění, přispěje to ovšem k lepšímu pochopení otázky, kým jsme? Vědecky je za dnešními hranicemi vztah mezi nejmenším světem popisovaným kvantovou fyzikou a sebeuvědomováním, kterému mnozí nepřesně říkají vědomí. Podle Františka Koukolíka [1995] jestliže existuje třináctá komnata poznání, pak je v ní možná ukrytý právě tento vztah.
2
Terapie přitahovacích polí (Attractor Field Therapy – AFT)
Terapie přitahovacích polí vychází ze zmiňované studie D. R. Hawkinse založené na výsledcích dlouhodobého výzkumu lidského vědomí, který začal v šedesátých letech a byl ovlivněn vývojem poznatků v mnoha vědních oborech. Stěžejní
význam měl klinický výzkum fyziologie nervového sytému z hlediska holistického fungování lidského organismu, co vedlo k vývoji nového pohledu na fungování člověka. Tento nový pohled odhaluje úzké spojení mezi myslí a tělem, odhaluje, že mysl „přemýšlí“ spolu s vlastním tělem. Autor předkládá návod, jak vyvolat probuzení lidskosti a v úvodu své práce říká: „ Myslíme si, že máme pod kontrolou síly, které mají vliv na náš život, ale ve skutečnosti jsme řízeni silami z nepoznaných zdrojů, mocí, nad kterou nemáme žádnou kontrolu“. [8, s. 37] Podle fyziků je atraktor množina energie, ke které má těleso tendenci směřovat, či se v ní trvale pohybovat. V případě stabilních systémů atraktory přitahují všechny stavy ve svém blízkém okolí. V případě planety pohybující se kolem slunce je takovým atraktorem buď kružnice nebo elipsa. Vesmír je v podstatě výrazem interakce nekonečných atraktorových soustav různých sil. Fyzik David Bohm popsal holografický vesmír implicitním (zahaleným) a zjevně explicitním (odhaleným) řádem. Bohm předpokládá, že zdroj, který se nachází za explicitní a implicitní oblastí se nejvíce podobá stavu jistého prohlédnutí popisovaného mudrci v průběhu historie lidstva. Nástup superpočítačů umožnil aplikaci nelineární dynamiky na studium mozkových funkcí přes techniku neurofyziologických modelů, mezi které jsou zařazeny i atraktorové sítě. Z výzkumu vyplývá, že mozkové neurální sítě fungují jako atraktory a to tak, že se systém jako celek nechová náhodně, ačkoli jednotlivé neurony se náhodně chovat mohou. Neuronové modely vědomí odhalují skupinu neurálních sítí zvanou systémy omezující uspokojení. V těchto systémech vzájemně propojené neuronové jednotky operují v ohraničených sériích, a tak vytvářejí atraktorové soustavy, tedy něco, čím se dnes zabývá psychopatologie. Tento typ modelování reakcí odpovídá výsledkům kineziologických svalových testů, které demonstrují spojení mezi myslí a tělem. Hawkins vítá hypotézu o „morfogenetických polích“, neviditelných organizačních vzorcích energie, které vytvářejí různé úrovně života, od biologa Ruperta Sheldrakea. Stejně jako gravitace a magnetická pole, která jsou neviditelná, tyto energetické síly tvarují nejen naše fyzické tělo, ale i náš mentální stav a souvislosti. Vychází také z holografického modelu funkce mozku a mysli od neurochirurga Karla Pribrama. V holografickém vesmíru úspěchy každého jednotlivce přispívají k pokroku a lépe fungujícímu celku. V souhrnné teorii pole se postupné (sekvenční) soustavy ztotožňují se vzrůstajícími silami atraktorových polí, v nichž se vyskytují lokální výchylky, ale v celkové shodě, a vznikají podivné atraktory, což jsou atraktory s velkolepými detaily a velkou složitostí. Jsou to skryté modely řádu v chaosu struktury v rámci zmatku. Podivné atraktory mohou
mít vysokou nebo nízkou energii a kritický bod de v údajích výzkumu objevil kolem hodnoty 200. Pod tímto bodem lze sílu atraktorů označit jako slabou či negativní, nad ním jako silnou či pozitivní. Podle Hawkinse z uvedených poznatků vyplývá, že vývoj lidské společnosti a evoluci vědomí lze znázornit matematickými vztahy nelineární dynamiky. Po letech studií milionů kalibrací byl definován rozsah hodnot přesně odpovídající dobře rozpoznatelným souborům postojů a emocí lokalizovaných zvláštními atraktorovými energetickými poli podobně, jakou jsou železné piliny utříděny v elektromagnetickém poli. Klasifikace, kterou předkládá je přizpůsobená těmto energetickým vlnám tak, aby byla srozumitelná a klinicky přesná., a postihuje ohraničenou řadu parametrů vědomí s kalibrací od 1 do 1000. [8, s.73-94]. Autor zdůrazňuje, že kalibrační schéma nepředstavuje aritmetický ale logaritmický průběh, a tak vzestup o několik bodů představuje důležitý pokrok. Tato čísla představují dekadický logaritmus síly – moci příslušných polí. Žádná pole či prostorová fáze samotného vědomí nejsou omezeny, sahají až k nekonečnu. Úrovně od 1 do 600 představují oblast rozsáhlé lidské zkušenosti a jsou základními oblastmi uvedeného výzkumu. Úrovně od 600 do 1000 nejsou již v oblasti evoluce běžné. Všechny úrovně pod 200 jsou vůči životu destruktivní, jak pro jednotlivce, tak i pro společnost. Všechny úrovně nad 200 jsou konstruktivním vyjádřením moci. Rozhodující úroveň kolem hodnoty 200 je bodem obratu, který odděluje hlavní oblasti síly a moci. Popisované citové vztahy energetických polí vědomí se v mysli málokdy udržují a projevují jako čisté jednotlivé stavy. Úrovně vědomí jsou vždy promísené, člověk může fungovat na některé úrovni v jedné oblasti života, zatímco v jiné životní oblasti se projevuje na úplně jiné úrovni. Celková úroveň jednotlivce je součtem různých úrovní vědomí.
3 Energetické úrovně vědomí Energetická úroveň 20 - hanba se nebezpečně blíží smrti, kdy se může stud změnit ve vědomou sebevraždu nebo může vést k postupně prodlužující se degradaci života. Vyhoštění je průvodní jev hanby a v primitivních společnostech, ze kterých jsme se vyvinuli, je vyhoštění, vyloučení ze skupiny, ekvivalentem smrti. Hanba vyvolává neurózy a ty jsou destruktivní pro citové a psychické zdraví. Hanba je užívána jako nástroj krutosti a její oběti se často krutými stávají. Zahanbené děti jsou brutální ke svým vrstevníkům a ke zvířatům. Chování lidí, jejichž vědomí je jen do této úrovně, je náchylné k halucinacím a obviňování, k paranoidním představám a někdy se tito lidé stávají paranoiky nebo se dopouštějí abnormálních činů.
Energetická úroveň 30 - vina je běžně používána v naší společnosti k manipulaci a trestu a projevuje se často jako výčitky, vzájemné obviňování, masochismus a celá škála příznaků sebeobětování. Podvědomá vina má za následek psychosomatické nemoci, náchylnosti k nehodám a sebevraždám. Mnoho lidi zápasí s vinou po většinu života, zatímco druzí se zoufale snaží o útěk jejím morálním popíráním. Převažující vina vyúsťuje v předsudky hříchu a nesmiřitelné postoje, tyto jsou často zneužívané náboženskými demagogy, kteří je používají k nátlaku a ovládání. Takoví obchodníci s hříchem a spásou posedlí trestáním jsou pravděpodobně oběti vlastní viny a projektují ji na ostatní. Vina provokuje zuřivost a jejím častým vyjádřením je zabíjení. Energetická úroveň 50 - apatie se vyznačuje chudobou, zoufalstvím a beznaději. Svět a budoucnost vypadají bezútěšně, životním obsahem je smutek. Není to jen nedostatek zdrojů, ale i nedostatek energie k jejich využití. Pokud není energie dodávána z vnějšku, může to znamenat smrt formou pasivní sebevraždy. Takový člověk bez vůle k životu je netečný ke stimulům bez dostatku energie spolykat nabízenou potravu. Tuto úroveň mají bezdomovci a společenští ztroskotanci, je to osud mnoha starých lidí a těch, kteří jsou vyřazení v důsledku nějaké nemoci. Apatičtí lidé jsou závislí na druhých a na ostatní působí jako těžké břemeno. Apatie je úroveň, kterou opustila naděje, a jen málo jejich obětí má dostatek odvahy se ji podívat do tváře. Energetická úroveň 75 - žal vyjadřuje smutek, ztrátu a závislost. Mnozí z nás se s ní během života setkali, ale těm, kteří v této úrovni ustrnuli přináší neustálou lítost a depresi. Je to úroveň smutku z bolestné ztráty a výčitek z minulosti. Je to také úroveň recidivistů, narkomanů a chronických gamblerů, kteří berou prohru jako součást svého života, často přicházejí o práci, přátele, rodiny i příležitosti, stejně jako o peníze a zdraví. Jedná část syndromu žalu je nenahraditelnost toho, co bylo ztraceno nebo toho, co symbolizuje. Osobitým zobecněním je, že ztráta milovaného je stejná jako ztráta lásky samé. V této úrovni může taková ztráta vést k vážným depresím nebo i ke smrti. I když je žal hřbitovem života, má stále větší energii nežli apatie, protože, když apatický traumatizovaný pacient začne plakat, začne i jíst. Energetická úroveň 100 - strach má k dispozici mnohem více životní energie, protože strach z nebezpečí je zdravý. Strach pohání velkou část světa a urychluje veškerou činnost. Strach z nepřátel, ze stáří či odmítnutí, a také množství sociálních obav, to jsou základní motivátory většiny lidí. Z hlediska této úrovně se svět jeví jako riskantní, plný nástrah a hrozeb. Strach je oblíbeným vládním nástrojem pro aktéry totalitních diktatur a nejistota je provozním kapitálem
vedoucích obchodních manipulátorů. Šíření strachu je zrovna tak neomezené jako lidská představivost, jakmile se strach jednou dostane do centra pozornosti, neustálé znepokojující událostí ze světa ho jenom přiživují. Strachuplné myšlení může přerůst v paranoiu nebo ve vytvoření neurotických obranných struktur, a protože je nakažlivé, stává se dominantním společenským trendem, který vede k odpírání a zákazům. Takové jednání odebírá energii k růstu nad úroveň strachu a utiskováni nejsou schopni bez pomoci dosáhnout vyšších úrovní. Proto bojácní hledají silné vůdce, o kterých si myslí, že by mohli porazit jejich vlastní strach a vyvést je z bludného kruhu. Energetická úroveň 125 – touha motivuje širokou oblast lidské činnosti, pohání k vynaložení velkého úsilí k dosažení cílů nebo získání nějakých výhod. Touha po penězích, prestiži nebo moci popohání životy těch, kteří se pozvedli nad strach. Touha je jejich převládající životní motiv. Oběti touhy mohou ve skutečnosti žít v nevědomosti o smyslu toho, co je motivuje. Tvůrci reklam hrají na strunu naši touhy tím, že programují potřeby spojené s instinktivními pohnutkami. Někteří lidé se stávají závislými na vnější pozornosti a popohánějí své okolí svými neustálými přáními. Touha jde ruka v ruce s hromaděním a lakotou a je nenasytná, uspokojení jednoho je pouze nahrazením dalšího neuspokojení a to pak nahrazuje další. Samozřejmě je touha daleko vyšší stav vědomí než apatie nebo žal, protože energie postupuje od „dostávat“ k „žádat si“, a právě touha nás může dostat na dráhu k vyšším úrovním vědomí. Energetická úroveň 150 - hněv může vyvolat jak konstruktivní, tak i destruktivní čin. Jakmile se lidé vymaní z apatie a žalu a zvítězí nad strachem coby způsobem života, začnou něco chtít a touha pak vede k frustraci, která vyústí v hněv. Zlost nad sociálním bezprávím, pronásledováním a nerovností jsou velkými pohnutkami, které vedou k velkým změnám ve společnosti. Hněv může být bodem, kdy jsou utlačování nakonec katapultování ke svobodě, může vést k zabíjení nebo válkám. Hněv se ovšem daleko častěji projevuje jako nelibost a msta, a proto je tak prchlivý a nebezpečný. Hněv pramení z frustrace a z nesplněného přání a velmi snadno přechází do nenávisti, která má rozkladný efekt na všechny oblasti osobního života. Energetická úroveň 175 - hrdost v současnosti převažuje u našeho druhu. Ve srovnání s s nižšími energetickými poli se lidé cítí jistě, když ji dosáhnou. Roste v sebeúctu, tiší bolesti zakoušené na nižších úrovních vědomí. Hrdost vypadá dobře a je společensky podporována. Ovšem je ještě dost negativní, a tak zůstává pod kritickou hranici 200. Hrdost je obranný postoj a je snadno napadnutelná, protože je závislá na vnějších podmínkách, bez nichž může být náhle sražená z piedestalu do hanby, která je
hrozbou, že zažehne strach z porážky a ztráty hrdosti. Hrdost odděluje a vytváří frakce, následky jsou pak drahé. Člověk obvykle z hrdosti zemře náboženské války, politický terorismus a fanatismus – to všechno je cena za hrdost, kterou platí celá společnost. Stinnou stránkou hrdosti jsou arogance a odmítání, ty způsobují omezení růstu. U hrdosti je odklon od zvyklostí nemožný, protože emocionální problémy a charakterové vady jsou nepřípustné. Proto je hrdost vážnou překážkou k získání opravdové moci, která vytěsňuje hrdost skutečnou velikosti a vážnosti. Energetická úroveň 200 – odvaha poprvé představuje moc. Tady je kritická hranice, která odděluje pozitivní a negativní životní vlivy. To je zóna bádání, provádění, statečnosti a rozhodování. Na nižších úrovních svět vypadá jako beznadějný, smutný, děsivý, či frustrující, ale na úrovni odvahy se svět jeví jako vzrušující, vyzývající a stimulující. Odvaha vyjadřuje ochotu zkusit nové a vypořádat se s životními změnami a výzvami. Na této úrovni samostatnosti je jedinec schopen si poradit a efektivně uchopit životní příležitosti. Je zde snadno dostupná energie naučit se nové pracovní dovednosti, či postavit se strachu nebo povahovým vadám, a růst jim navzdory. Překážky, které odrazují lidi pod hodnotou 200 působí jako stimulátory pro ty, kteří se vyvinuli na tuto první úroveň skutečné moci. Lidé na této úrovni vracejí do světa tolik energie, kolik dostanou, kdežto jednotlivci na nižší úrovni odčerpávají energii společnosti, aniž by ji vraceli. Protože úspěchy mají za následek pozitivní zpětnou vazbu, tady začíná sebeúcta a vážnost, tvořivost a výkonnost. Energetická úroveň 250 – nestrannost je typická oproštěním se od pózování, které je typické pro nižší úrovně. Pod hodnotu 250 vědomí inklinuje k rozdělování, dichotomii a přebírá strnulé postoje. Povznesením se nad bariéry či protiklady, které rozptylují energii, umožňuje pružnost neodsuzování a realistické zvažování problémů. Být nestranný znamená být poměrně nezávislý na výsledcích. Zde je začátek vnitřní jistoty, když člověk cítí moc, nenechá se snadno zastrašit, ani si nepotřebuje nic dokazovat. Očekává, že život se svými vrcholy a propady bude v zásadě dobrý. Na této úrovni mají lide cit pro dobro, spolu snadno vycházejí, jsou bezpeční pro své okolí a společníky, protože je nezajímají konflikty, soutěžení ani obviňování. Jsou klidní, v podstatě citově nenarušeni, věří v život ve světě, nemají potřebu kontrolovat jednání jiných lidí, váži si svobody a jsou těžce manipulovatelní. Energetická úroveň 310 – ochota se jeví jako vstupná brána do vyšších úrovní. Zatímco na nestranné úrovni je práce dělaná přiměřeně, na úrovni ochoty se práce daří a úspěch ve všech věcech je samozřejmý. Růst je zde rychlý, těmto lidem je pokrok vlastní. Ochota znamená, že člověk překonal vnitřní vzdor k životu a angažuje se při spolupráci. Pod hranici 200 mají lidé tendenci
uzavírat mysl, ale na úrovní 310 začíná její velké otevření. Lidé se stávají skutečně přátelskými a společenský i ekonomický úspěch následuje téměř automaticky. Ochotní nemají potíže s nezaměstnaností, vezmou jakoukoli práce, když je třeba, nebo vytvoří pracovní příležitost anebo zaměstnají sami sebe. Necítí se ponížení z pomocných prací ani z toho, když začínají ode dna. Jsou nápomocní druhým a přispívají ke společnému blahobytu. Jsou ochotní se vyrovnat s vnitřními rozpory, ústupem od hrdosti jsou ochotni uznávat své chyby a učit se od ostatních. Na této úrovni je sebeúcta vysoká a je posílená zpětnou společenskou vazbou formou uznání, ocenění a odměny. Energetická úroveň 350 – přijetí je charakterizována proměnou a porozuměním, kdy jedinec sám je zdrojem a tvůrcem svého života. Typickým rysem této úrovně je zodpovědnost a schopnost žít v harmonii se silami života. Navrácení moci jedinci je zde v poznání, že zdroj štěstí má každý v sobě. Na této více rozvinuté úrovni nemá nic „ z venku“ schopnost udělat člověka šťastným a láska zde není to, co je druhým dáváno či odebíráno, ale pramení z vnitřku. Přijetí umožňuje zařídit si život podle podmínek, s přijetím se váže citový klid a rozšířené vnímání, odmítání je překonáno. Člověk vidí věci nepokřivené a správně interpretované; zkušenosti se rozvíjejí v souvislostech tak, že je člověk schopen vidět „celý obraz“. Jedinec už není závislý na termínech „dobrý nebo špatný“, ale zajímá se o řešení problémů a hledá, co pro to udělat. Dlouhodobým cílům dává přednost před krátkodobými, výrazná je sebedisciplína a preciznost. Uznává, že ostatní lidé mají stejná práva a váži si rovnosti, proto je tato úroveň oproštěná od diskriminace či netolerance. Energetická úroveň 400 - rozum značí inteligenci a racionalitu, umí zacházet s obrovským množstvím dat a činit rychlá a správná rozhodnutí. Významně roste odborná práce se symboly a s abstraktními pojmy. Je to úroveň vědy, medicíny a všeobecně vytvářením nových pojmů a chápaní abstraktních symbolů. Nedostatky této úrovně jsou v zaměňování mezi objektivním a subjektivním světem, což omezuje pochopení příčinnosti, kauzality. Na této úrovni se snadno pro stromy nevidí les, narůstá zaslepenost koncepty a teoriemi, ztrácí se pohled na základní smysl. Intelektualizace se může stát svým hrobníkem, rozum sám o sobě neposkytuje cestu k pravdě. Produkuje ohromné množství informací, ale postrádá schopnost vyřešit nesrovnalosti mezi daty a závěry. I když je rozum vysoce efektivní v technickém světě, kde převládají metodologie a logika, je sám paradoxně největší překážkou k dosažení vyšších úrovní vědomí. Překonání této úrovně je v naši společnosti relativně zřídkavé.
Energetická úroveň 500 – láska je stav bytí nezávislý na vnějších faktorech. To, co se v našem světe označuje jako láska je intenzivní citový stav, kombinující fyzickou přitažlivost, ovládání druhého, návyk, erotiku a nový zážitek. Toto vše je obvykle velmi křehké a kolísavé, vzrůstající a klesající v závislostech na různých okolnostech. Při zklamání tato emoce často odhalí skrytý vztek a závislosti, které maskovala, a může se obrátit v nenávist. Ovšem tato úroveň je charakteristická rozvojem lásky bezpodmínečné, neproměnlivé a stálé, její zdroj není závislý na vnějších faktorech. Je shovívavá, vyživující a podporuje vztah ke světu, má schopnost vykonat velké činy, protože její motivy jsou ryzí. Zatímco rozum má tendenci obcházet, zde roste schopnost okamžitého rozpoznání celku a rozsahu souvislostí, obzvlášť co se týká času a postupu. Rozum pracuje pouze s částmi, kdežto láska pracuje s celky. Tato schopnost se často nazývá intuice, je to funkce okamžitého porozumění bez nutnosti postupné práce se symboly. Láska se soustřeďuje na životní dobro ve všech jeho podobách a množství. Tohle je úroveň skutečného štěstí, a i když je svět fascinován fenoménem lásky, je zajímavé, že jenom 0,4% světové populace dosahuje této úrovně vědomí. Energetická úroveň 540 – radost je neustálý průvodní jev veškeré činnosti a přichází, když se láska stává čím dál více bezpodmínečnou, je to úroveň duchovně založených jedinců, znakem je soucit. Radost pramení z každého okamžiku existence daleko víc než z vnějšího zdroje. Lidé, kteří dosáhli této úrovně mají významný vliv na ostatní, jsou schopni vytvářet dlouhodobé vize, které navozují stav lásky a míru. Smysl pro zodpovědnost jedince vůči ostatním je na této úrovni zcela jiného druhu než na nižších úrovních. Zde je touha daleko víc stavem vědomí být užitečný pro blaho života samého než být prospěšný jednotlivcům. Vše probíhá lehce, nevnuceně, současně a svět a všechno v něm se zdá být výrazem lásky a božství. Je pociťována přítomnost moci a tato usnadňuje jevy, které se vymykají normálu očekávaného od reality. Energetická úroveň 600 – mír je velmi vzácná. Zde mizí rozdíl mezi subjektem a objektem a vytrácí se i přesně stanovený bod vnímání. Vnímání na úrovní 600 a vyšší je někdy popisováno jako událost ve zpomaleném filmu, vznášející se, či zavěšena, v čase a prostoru, kdy nic není nehybné a vše ožívá a září. Pozorující a pozorované jsou totožné, vše je propojeno díky přítomnosti, jejíž moc je nekonečná. Velká umělecká díla v malířství, hudbě či architektuře s kalibrací mezi 600 až 700 nás mohou dočasně přenést na vyšší úrovně vědomí a jsou všeobecně uznávaná jako inspirující a věčná. Energetická úroveň 700 až 1000 – osvícení je úrovní velikánů, kteří založili takové duchovní vzory, které následovaly bezpočty lidí v průběhu
celé historie lidstva. Všichni jsou spojovány s božstvím a často jsou s ním ztotožňování. Je to úroveň velice silné inspirace, takoví jedinci vytvářejí mocná atraktorová pole, která ovlivňují celé lidstvo. Vážným podnětem k zamyšlení jsou souhrny a závěry zmiňované studie. Navzdory tomu, že jen 15 % světové populace je nad kritickou hranicí vědomí s kalibrací 200, kolektivní moc těchto 15% má schopnost vyvážit negativitu zbývajících 85% populace. Nebýt těchto vyrovnávání, lidstvo by se zničilo kvůli obrovskému množství ochotně přijímané negativity. Je zajímavé konstatování, že kolektivní vědomí lidstva setrvávalo po mnoho století na úrovni 190 a k současné úrovní 207 poskočilo v průběhu devadesátých let dvacátého století. Zřejmě rozdíl v moci mezi myšlenkou z lásky a myšlenkou ze strachu je tak obrovský, že to až přesahuje hranice běžné lidské představivosti. Moc je vždy spojována s tím, co podporuje smysl života jako takového, vztahuje se k té časti lidské povahy, které říkáme ušlechtilost. Oproti tomu síla se vztahuje k tomu, čemu říkáme hrubost. Moc se přidružuje k tomu, co povznáší, pozdvihuje a zušlechťuje. Síla musí být vždy ospravedlňována, zatímco co moc ospravedlnění nevyžaduje. Síla se snoubí s oddělováním, moc s celistvostí. Síla vždy vytváří protisílu, z níž vyplývá vždy polarizace a ta vždy vede ke konfliktu, jehož cena je pak značná. Protože síla pobízí k polarizaci, což nevyhnutelně vede k rozdělení na vítěz/poražený, a poražený nechce být nikdo, vytváří tím nepřátele. Za neustálého pohledu do tváře nepřítele, síla vyžaduje neustálou obranu. Obranný postoj je velmi nákladný, ať už je to v obchodní sběře, politice, či v mezinárodních vztazích
v knihách za skutečná měřítka osobního naplnění a zdá se, že podporuje „intelektuální snobství“. Pravdivějším měřítkem inteligence je plný, šťastný život, který se žije každý den a v každém okamžiku každého dne. Můžeme se začít považovat za skutečně inteligentní podle toho, jak se rozhodneme cítit tváří v tvář nepříjemným okolnostem. Snažíme se žít především v bezpečných hranicích svého pohodlí, protože s tím, co se nalézá v okruhu naší zóny pohodlí, si umíme poradit velmi dobře. Proto si své zóny pohodlí zdůvodňujeme, což je jednou ze závažných překážek našeho růstů. Někteří psychologové pro dobrovolné zřeknutí se pohodlí použili termín „vykročení“. Vykročíme vždycky, když se pokusíme o něco, co považujeme za rozumné a správné, ale od čeho nás odrazuje strach. V podstatě každý osobní růst obsahuje v sobě nějaké vykročení. Podle psychologických zákonitostí k novému způsobu jednání dochází pomocí myšlení. Ovšem vykročení znamená obracený proces – jednáním dojdeme k novému způsobu myšlení. Většina našich duševních schopností je zmařená zábranami a strachem. Vykročením je možné tuto skutečnost zmírnit. Jak říká John Powell - usilujeme o růst, ne o dokonalost.
4
[5]
Závěr
Všechny diskuze o životě, smrti a konečném osudu vědomí či sebeuvědomování lidstva musí bezprostředně reflektovat rozdíly v souvislostech. Zdá se, že lidé nikdy nebyli téměř na dosah dokonalé lidské komunikaci, jak je tomu v současné době globalizovaného světa a propojených sítí. V celé historii jich tolik nežilo pospolu jako dnes v moderních velkoměstech. A přece bychom mohli uprostřed shluku lidí často slyšet neslyšitelné volání „Hominem non habeo“ nemám jediného, kde bych cítil lidskou blízkost. Činnost a kontakt jsou dvě stránky sociálního bytí člověka. Žijeme ve společnosti, komunikujeme v rámci společnosti a společnost má na nás vliv. Na své životní cestě se dostáváme do různých situací, vztahů a postojů. Jeden z nejrozšířenějších mýtů je, že inteligence se měří na základě našich schopností řešit složité problémy, číst, psát a počítat na určité úrovni a rychle řešit abstraktní rovnice. Tento náhled na inteligenci považuje formální vzdělání a zběhlost
Literatura: [1] [2] [3] [4]
[6] [7]
[8]
[9]
[10] [11]
[12]
R. L. Atkinson a kol. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. F. Capra. Tao fyziky. Bratislava: Gardenia, 1992. ISBN 80-85662-00-0. R. Dahlke. Čím onemocněl svět. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0380-6. A.R. Damasio,R. Descartesův omyl. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-2040844-4. W. W. Dyer. Vaše bludy. Praha, Talpress, 1995. ISBN 80-85609-83-5. A. Gore. Země na misce vah. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-21-7. S. J.Gould. Jak neměřit člověka. Praha: Nakl. Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-168-9. D. R. Hawkins. Power vs Force: the Hidden Determinants of Human Behaviour. Carlsbad: Hay House, 2002. ISBN 978-156170-933-5. J. Janoušek. J. Hoskovec. J. Štikar. Psychologický výkladový atlas. Praha: Academia, 1993. ISBN 7066-716-8. F. Koukolík. Mozek a jeho duše. Praha: Macropulos, 1995. ISBN 80-901776-1-1. P. Kozák. Způsob existence. České Budějovice: Dona, 1992. ISBN 80-85463-14-8. P. A.Laviolette. Velký třesk překonán. Praha: Volvox Globator, 1998. ISBN 80-7207-085-1.
[13]
[14]
[15]
[16]
[17] [18]
K. P.Liessmann. G. Zenaty. O myšlení. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 8085619-94-6. M. Mihulová. M. Svoboda. Skryté dimenze života. Liberec: Santal, 1993. ISBN 80- 900570-9-8. J. Naisbitt. P. Aburdenová. Megatrendy 2000. Bratislava, Bradlo, 1992. ISBN 80-7127-050-4. S. M. Peck. Dále nevyšlapanou cestou. Olomouc: Votobia, 1994. ISBN 80-85885-12-3. J. Powell. Štěstí začíná uvnitř. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-488-5. J. O.Prochaska. J.C. Norcross. Psychoterapeutické systémy: průřez teoriemi. Praha: Grada publishing, 1999. ISBN 80-7169-766-4.
