VĚŽNÍK. 29. dubna č. 48 KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI

VĚŽNÍK

VĚŽNÍK KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI

Modlitba živého růžence... . . . . . 4

29. dubna 2007 - č. 48

... Růženec není jen modlitba mariánská, ale především christologická, při které uvažujeme o životě a cestě Pána Ježíše spolu s Pannou Marií. ...

Pouť k apoštolským prahům . . . 7

... Motiv cesty byl ale původně trochu jiný. V Římě totiž studují a také se formují ke kněžství někteří naši spolužáci. Od dob první republiky tam má Česká republika (tehdy Československo) vlastní kněžský seminář, pojmenovaný podle našeho významného světce – Nepomucenum. ...

KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI

www.farnosttrest.me.cz [email protected] Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH) Redakce: Mgr. Martina Hynková (MH) Bc. Zuzana Nováková (ZN) Mgr. Květa Zažímalová (KZ) Další autoři příspěvků: Pavel Kovář (KP) Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář registrace MFČR č.001087PPZ zast.makléřské fy. Křížek-Telč tel./zázn.: +420 567 214 394 mobil: +420 606 237 655 [email protected] Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 210 výtisků. Adresa redakce: Sv. Čecha 1395, Třešť 589 01 Kolportéři: redakce; Jiří a Tereza Staňkovi; Jan a Jana Duchanovi; Michael a Marie Bambulovi; Hynkovi st. a kolportéři z bratrských farností Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme!

O BS S AA H H OB

Obsah

VĚŽNÍK

VĚŽNÍK

Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Modlitba živého růžence na úmysly farnosti . . . . . . . . . . . . . 4 KCHK letos v Brně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Kdo byli? / Tv Noe - televize, která je naše . . . . . . . . . . . . 6 Pouť k apoštolským prahům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Antiochia - Misie v naší zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Dovolená ve východních Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Velikonoční rozjímání / Výročí / Statistika . . . . . . . . . . . 10 Farní tábor pro rodiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Oprava článku „Uzdravení nebo celoživotní trauma“ . . . . 12 Z diáře otce Tomáše / Žehnat se při odchodu z kostela ... . . 13 Láska je když ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Pozvání na „kola“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Z dobového tisku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Kurz animátorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Z Prahy do Jihlavy za 11 hodin ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Vyhodnocení postní soutěže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Zážitek maturanta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 V. dívčí pěší pouť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Uzávěrka příštího čísla bude 17. června 2007!

Úvodní slovo

editorial Vážení a milí farníci, v minulých dnech jsme společně prožili největší křesťanské svátky – Velikonoce. Pro nás byly o to slavnější, že se naše farnost rozšířila o tři mladé dívky – Gabrielu, Veroniku a Moniku. Přeji si, abychom jim svým životem a postoji dávali dobrý příklad a aby také ony naši farnost vnitřně obohatily, třeba i svými postřehy a názory. V posledních číslech Věžníku se Vám snažím zadat „domácí úkol“ v podobě témat pro příští číslo. Bohužel, zatím z Vaší strany není příliš velká odezva. Tak třeba příště… Chtěl bych Vám ale připomenout, že již poprázdninové číslo bude jubilejní – proto Vás už s předstihem žádám, abyste si rozmysleli, o čem by bylo vhodné psát. No, a protože příští číslo vyjde před prázdninami, navrhuji pro číslo 49 tato témata: - dovolená či odpočinek - poutní místa Měsíc květen je zasvěcen Panně Marii. Maria je matkou církve, křesťanského společenství. Můžeme se od ní naučit, kde lze nalézt pravou radost. Ta Mariina pramení z toho, že klidně a tiše naslouchala slovu Božímu. Jak bychom my mohli naslouchat, když často bez přestání mluvíme? Jak bychom vůbec mohli Bohu rozumět, kdybychom bez ustání hlučeli? Před zvěstováním naslouchala Maria slovu Božímu, jež se předčítalo v synagoze. Po zvěstování naslouchala zcela odlišným, novým způsobem. Nosila Slovo v sobě, to Slovo, jež shrnuje všechna slova Boží. Svým způsobem právě její intenzivní naslouchání umožnilo Slovu, aby se v jejím těle vtělilo. Její mateřství má svůj původ v Duchu svatém. Když porodila světu Spasitele, stalo se tak zvláštním zásahem Ducha. O Letnicích na ni sestupuje znovu a svěřuje jí nové poslání. Ona, jež svou schopností přijmout Ducha a svým dokonalým „ano“ Bohu dala lidstvu Krista, se od té chvíle stává vzorem těm, kdo mají jít a zvěstovat jejího Syna celému světu. Pokud budeme chtít hlásat radostnou velikonoční zvěst, budeme se muset otevřít Duchu tak jako Maria. Kéž se nám to daří… U dalšího čísla se těší



Vladislav Hynk šéfredaktor



Slovo duchovního otce

Modlitba živého růžence na úmysly farnosti Milí farníci, začíná měsíc květen, který je zasvěcen Panně Marii, a křesťané se scházejí k májové pobožnosti – k modlitbě růžence, modlí se litanie a čtou úvahy o Panně Marii, vzoru našeho křesťanského života. Nejde jen o to, abychom oslavovali Matku Boží, ale především abychom ji více poznali a mohli ji ve svém životě následovat. Letos bychom se zamýšleli nad jednotlivými invokacemi Loretánských litanii. Tímto bych vás chtěl pozvat na Májové pobožnosti, které budou u nás probíhat přede mší svatou v pondělí, středu a v neděli. V tomto duchovním slově bych se rád zastavil nad modlitbou růžence. Růženec je souhrnem katolické víry. Kardinál Joachim Maixner se jednou setkal se skupinou katolických křesťanů, kteří neměli možnost slavit už od roku 1943 katolickou bohoslužbu. Jejich touha byla veliká. Během rozhovoru mu položili otázku: „V co musíme věřit a co předat svým dětem, abychom dosáhli věčného cíle?“ Hned na to jim chtěl dát několik náboženských knih, ale oni si s sebou nemohli vzít ani jednu. Poté jim vtiskl do ruky růženec, oni se na něj podívali a zeptali se: „Co to má společného s dotazem na obsah naší víry?“ Odpověděl jim: „Na konci růžence visí kříž. Sv. Tomáš Akvinský říká: Kříž je kniha, kterou nemůžeme nikdy prostudovat. U kříže se modlíme Vyznání víry. To je naše škola víry. Potom přijdou první tři Zdrávasy s třemi božskými ctnostmi: vírou, nadějí a lás kou. To je škola našeho života. Konečně potom

následuje, navlečen na šňůrku, jakoby v tajném a slepeckém písmu, celý Nový zákon, který je rozluštitelný jedině pro věřící pomocí jejich modlících se rukou. K víře a životu nepotřebuji víc než růženec.“ Nato mu jeden z mužů řekl: „Tak mám vlastně v ruce celou katolickou víru.“ Růženec je skutečně formule víry uchopitelná rukou na naší cestě. Při naší cestě životem potřebujeme průvodce, který zná cestu, potřebujeme někoho, na jehož podporu se můžeme spoléhat, potřebujeme cestu, která vede k cíli. Růženec není jen modlitba mariánská, ale především christologická, při které uvažujeme o životě a cestě Pána Ježíše spolu s Pannou Marií. „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“ Od Otce k Otci se tato cesta jmenuje. Od jednoho zrnka k druhému, od desátku k desátku jdeme společně Ježíšovou cestou. Od tajemství jeho vtělení, dětství, života, přes jednotlivá zastavení jeho spásného utrpení smíme společně s Marií vstoupit do jeho dokonání až k jeho vítězství a oslavení člověka v Panně Marii. Tak se jeho cesty stávají cestami našimi. Hodnotu této modlitby nám ukazují příběhy lidí, kteří se dostali do koncentračního tábora v Dachau. Jeden katolický dělník se dostal do koncentráku bez jakéhokoliv důvodu a výslechu. Po jeho smrti poslali jeho manželce oblečení, které po něm zůstalo. Když si prohlížela kapsy toho oděvu, našla v jedné z nich jakousi šňůrku udělanou ze zbytku látky a na ní byly uzlíky. Po dese-

KCHK Brno ti malých uzlících následoval dvojitý uzel a tak tomu bylo pětkrát po sobě. Držela ve svých rukou růženec jednoho z mučedníků, který chránil tohoto muže před zoufalstvím. A nebo jiný vězeň si vyrobil růženec z nejdrahocennějšího materiálu, který tam měli, totiž z chlebových drobků. Že si nějaký hladovějící utrhl od úst životně důležitý chléb, hovoří o hodnotě tohoto posvátného řetězce víc, než nám o tom mohou říci tlusté knihy. Růženec nevznikl v rukou našeho Pána, ale v sepjatých rukou po celá staletí se modlící církve. I sám zemřelý papež Jan Pavel II. velmi doporučoval tuto modlitbu. Je to vhodná modlitba za mír. Pomáhá budovat mír a pokoj proto, že vedle apelu na Boží milost klade do nitra toho, kdo se ho modlí, onen klíček dobra, z něhož je možno s nadějí očekávat plody spravedlnosti a solidarity. „Kolik pokoje a míru by bylo zajištěno v rodinných vztazích, kdyby se v rodinách obnovila modlitba růžence,“ říká Jan Pavel II. Vím od vás, že je těžké jako rodina se vůbec sejít alespoň jednou za týden ke krátké společné modlitbě. Zkuste to a uvidíte, že to prohloubí vaše vztahy. Společná modlitba má velkou sílu. Říká Pán Ježíš: „Když se shodnou dva nebo tři a budou o to prosit mého Otce, dá vám to.“ A proto také navrhuji zavést v naší farní rodině modlitbu živého růžence na určitý úmysl, který by se měnil každý měsíc. Sám vím, že nejsem zatím schopen se modlit denně růženec, ale jeden desátek není problém. K tomu, aby se to mohlo uskutečnit, je potřeba 20 věřících, kteří se zavážou, že se budou denně modlit jeden desátek růžence, který na ně v tom měsíci připadne. Tím se celá skupina pomodlí za ten den společně celý růženec na daný úmysl. Každý by dostal kartičku s příslušným tajemstvím a to by se modlil celý měsíc a další měsíc by se modlil následující tajemství. Farnosti, kde se lidé zapojili do modlitby živého růžence, jsou živé. Začátkem května bych dal do kostela papír, kde se případně jako zájemci můžete napsat, nebo přímo se můžete u mě přihlásit a potom bychom se společně setkali a vše bych vám vysvětlil. otec Tomáš

Katolická charismatická konference letos v Brně Katolickou charismatickou konferenci organizuje v České republice od roku 1989 hnutí Katolické charismatické obnovy. Jedná se o čtyřdenní akci duchovně formačního charakteru, určenou pro členy a sympatizanty hnutí Obnovy, ale i pro křesťany jakékoli spirituality i pro tzv. hledající. Za účelem duchovního i lidského povzbuzení a hlubší křesťanské formace se zde setkávají dva až tři tisíce křesťanů z celé ČR (katolických laiků, rodin, kněží, řeholníků i křesťanů jiných církví), přičemž zájem o konferenci každoročně vzrůstá. Nedílnou součástí programu bývá „dětská konference“, proto konferenci navštěvuje stále více rodin s dětmi, které by se těžko mohly účastnit klasických exercicií. K dění na konferenci patří i kulturní vyžití – divadelní představení, koncerty apod. Lze ji v neposlední řadě také příjemně spojit s poznáváním pamětihodností a krás města, které konferenci přijme. Letošní 18. ročník katolické charismatické konference se uskuteční v termínu 25. - 29.7.2007 poprvé v moravské metropoli - Brně. Hlavní program proběhne v moderním pavilonu F na brněnském výstavišti BVV. Záštitu nad konferencí převzal brněnský biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle a také hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek. Program konference tvoří přednášky, adorace, neformální setkání, společná modlitba a bohoslužby. Pozvání na konferenci přijali letos tito přednášející: Archimandrita Sergiusz Gajek, misionář a apoštolský vikář řeckokatolické církve pro Bělorusko, dále P. Cyril Vojtěch Kodet, OCarm., Th.D., S. M. Veronika Barátová z Komunity Blahoslavenství, Mons. ThDr. Michael Slavík, PhLic. Kateřina Lachmanová, Th.D., Mons. Mgr. Tomáš Holub, PhDr. Josef Zeman, CSc., Petr Hejl, DiS., z diakonie Betlém, R. D. Angelo Scarano, S.L.L. a další. Podrobné informace k organizaci a programu, včetně elektronické přihlášky, najdete na internetu na www.cho.cz nebo si je vyžádejte na tel. čísle 777087736. 

Kdo byli? Kdo byli?

Svatý Jan Nepomuk Neumann

Ke svatým, jejichž kanonizační proces byl uzavřen teprve v nedávných letech, patří Jan Nepomuk Neumann. 19. června 1977 ho papež Pavel VI. prohlásil za svatého. Jan Nepomuk Neumann se narodil 28. března 1811 jako syn české matky a německého otce v Prachaticích na Šumavě. Studoval v Českých Budějovicích, v Praze, ovládal osm jazyků a zajímal se o botaniku a astronomii. Po studiích se rozhodl odejít do misií v Severní Americe. Zde byl také vysvěcen na kněze. Několik let pak působil mezi německými přistěhovalci u Niagarských vodopádů. Roku 1840 vstoupil do řádu redemptoristů, v letech 1847-1849 byl představeným celé americké misie redemptoristů. V té době uvedl do Ameriky kongregaci Chudých školských sester Matky Boží. Ve svých 41 letech byl pro své vynikající působení jmenován biskupem ve Filadelfii. Neumann založil přes 80 kostelů, kolem 100 škol, neúnavně cestoval po své diecézi. Roku 1855 založil kongregaci Františkánek z Glenn Riddle, zaměřenou k péči o mravně ohrožená děvčata a nemocné a později i na vyučování. 5.ledna 1860 se na ulici ve Filadelfii zhroutil úplným vyčerpáním a byl na místě mrtev.

Po dvou pozváních pana faráře na zhlédnutí křesťanské televizní stanice NOE (zejména mě zaujal pořad o novokněžském svěcení v Africe) jsem se před velikonočními svátky rozhodl i já pořídit si tuto stanici. Velmi podrobně o této stanici napsal v minulém čísle Věžníku pan farář. Já jen zhruba sdělím, jaké krásné pořady jsem v období Velikonoc zhlédl: Po stopách Ježíše Krista v Izraeli; středeční přímé přenosy z generálních audiencí papeže Benedikta; „Modli se a pracuj“ o benediktinském klášteře v Rajhradě u Brna; mše svaté, vždy za účasti Svatého otce – na Květnou neděli za zemřelého papeže Jana Pavla II. (jeho druhé výročí úmrtí), Památka Večeře Páně (Zelený čtvrtek), Velkopáteční obřady v katedrále – včetně křížové cesty v Koloseu, Hod Boží velikonoční na náměstí sv. Petra; misijní magazín o africkém státě Malawi, kde působí český kněz; Setkání s bratrem Rogerem v Taizé (Francie), kde se schází mladí z celého světa, kde tvoří společenství v modlitbách a tolik pověstných písních. Tento pořad měl dva díly. Dále jsem si nenechal ujít dokument slovenské televize „Turinské plátno“. To je jen zlomek nabídky televize. Z tohoto výčtu je vidět, jak pestrý je výběr pořadů, které stanice nabídla. Je to prostě televize naší „krevní skupiny“. V měsíci květnu bude rozšířeno vysílání o další dvě hodiny. Památku tohoto světce slavíme 19.června. Kdo máte tu možnost tuto stanici si pořídit, neváhejte, stojí to opravdu za to! Je vhodná podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ - jak pro děti a mládež, tak zejména pro nás starší, když již nebudeme do kostela docházet. Informace A jak podpořit TV NOE? Modlitbou a finančním darem. Předpokládaný dobrovolný příbiskup, CSsR narozen: 28. března 1811 v Prachaticích, spěvek je 2–3 Kč denně. Čechy zemřel: 5. ledna 1860 ve Filadelfii, USA - KP -

Informace



TV NOE - televize, která je naše

Cesta ...

Pouť k apoštolským prahům Kdo si myslí, že jsme v semináři pouze „zavření“ a nikam nemůžeme, ten se velice mýlí. Uprostřed postní doby měly některé ročníky naplánované týdenní praxe, bohoslovci z prvního ročníku zase kurz novozákonní řečtiny a náš druhý ročník měl týden volný. Proto jsme s dovolením představených vyrazili tam, kde má křesťanství své nejhlubší kořeny, tedy do Říma. Motiv cesty byl ale původně trochu jiný. V Římě totiž studují a také se formují ke kněžství někteří naši spolužáci. Od dob první republiky tam má Česká republika (tehdy Československo) vlastní kněžský seminář, pojmenovaný podle našeho významného světce – Nepomucenum. Tento rok se v něm formuje 10 bohoslovců a asi 15 kněží v něm bydlí, protože v Římě pokračují v doktorském studiu teologie. A jelikož je Nepomucenum velká budova, kterou čeští bohoslovci nenaplní, žijí v něm ještě bohoslovci z různých zemí, většinou z Afriky. O zázemí jsme tedy měli postaráno. I přesto, že jsme do Říma přivezli „psí počasí“, jsme si nenechali naši pouť pokazit. Lidé, zvláště pak křesťané, putují do Říma odnepaměti. Proč? Důvodů je hned několik. Jedním z nich je samozřejmě přítomnost viditelné hlavy církve, papeže, včetně všech jeho poradních orgánů tzv. kongregací. Někteří jedou do Říma obdivovat křesťanské i antické památky, kterých je v Římě požehnaně. Nikdy bychom asi do Říma nejeli, kdybychom nebyli křesťany. A nikdy bychom nebyli křesťany, kdyby nebylo těch, kteří nám víru

předali. Proto jsme nemohli opomenout hrob sv. Cyrila. Ten je pohřben pod bazilikou sv. Klementa, jehož ostatky tam naši věrozvěstové přinesli. Hrob jeho bratra sv. Metoděje se bohužel dodneška nepodařilo nalézt. Právě jim vděčíme za naši víru. Ale oni nebyli ti první, kdo rozsévali semeno křesťanství. Církev stojí na apoštolech. Proto se naše kroky ubíraly právě k nim. Jako první jsme navštívili Svatopetrskou baziliku ve Vatikánu, pod kterou je pohřben sv. Petr. Mohli jsme v ní dokonce slavit mši svatou. Vedle toho množství papežů pohřbených v bazilice nacházíme i „českou stopu“. Blízko hrobu nedávno zemřelého papeže Jana Pavla II. je pohřben kardinál Beran. Tomu se tak tímto dostalo velkého uznání. Po sv. Petru jsme nemohli opomenout druhého největšího apoštola, sv. Pavla. Jeho hrob je v bazilice nesoucí jeho jméno. Návštěva těchto posvátných míst byla pro nás velkým zážitkem. Ale snad tím největším bylo setkání s nástupcem sv. Petra a nynějším papežem Benediktem XVI. Ten vítá poutníky putující do Říma při pravidelné středeční audienci na hlavním Svatopetrském náměstí. Samozřejmě nás pozdravil i v českém jazyce. Jeho slova byla pro nás velkým povzbuzením v pomalu končící postní době. Z Říma jsme se vraceli sice fyzicky vyčerpaní, ale duchovně nabytí. Marek Bambula 

Antiochia

Antiochia - Misie v naší zemi Máte odvahu stát se na chvíli opravdovými misionáři? Nebojte se, křižování, napíchávání na kůl ani vězení vám nehrozí, i když… Antiochia je město v Turecku, dřívější Sýrii, na sever od Izraele. Je spojena se začátky křesťanství, konkrétně se svatým Pavlem, který odtud podnikal své misijní cesty. V Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. (srov. Sk 11,26)

Prázdninová akce takto nazvaná je především pro ty, kteří se chtějí pokusit žít svou víru tak, jak ji žili první křesťané v syrské Antiochii. Podnět k jejímu vzniku dala především výzva papeže Jana Pavla II. k nové evangelizaci. Této výzvy se před 15 lety ujali bohoslovci litoměřického semináře s cílem oživit víru v oblastech, kde se lidé stali k Bohu lhostejnými nebo na něj zapomněli.

Při hledání farnosti jsme v živém spojení

 s biskupem diecéze, v níž působíme. Jsme jím

nejen vysláni do vybrané farnosti, ale také nám dává své požehnání a cenné rady. Antiochia probíhá celé letní prázdniny. Střídáme se po 14 denních turnusech, které vedou většinou bohoslovci, případně laici, kteří mají zkušenosti z předchozích let. Podle místní situace se snažíme, aby naše dílo nějakým způsobem pokračovalo i po prázdninách. Bydlíme většinou na opuštěné faře a spíme ve spacáku. Sami si vaříme (někdy to stojí za to), pracujeme, připravujeme program pro místní děti a mládež - olympiády, noční hry, táboráky, divadla a koncerty, hrajeme fotbal, volejbal či jiné hry, navštěvujeme také staré nebo osamocené lidi, kteří potřebují pomoci, děláme prospěšné práce pro obec ve spolupráci s OÚ, spolupracujeme a kontaktujeme se s místními lidmi. Nejdůležitější je pro nás každodenní ranní modlitba, bohoslužba nebo mše sv., podle potřeby adorace a večer ohlédnutí za tím, co Bůh i skrze nás konal. Jde nám především o to, aby místní lidé změnili svůj pohled na křesťany. Snažíme se - spíše než slovem, tak příkladem a nabízenou pomocí - ukázat, že křesťané jsou úplně normální lidi, kteří mají světu co říci. Co se podaří nad to, je jen Božím darem. Když přijde čas odjezdu, místní se s námi jen neradi loučí. Také se vždy diví, když jim řekneme, že jsme se s většinou našeho turnusu v době příjezdu vůbec neznali. Jsme z celé republiky a po pár dnech se bavíme spolu, jako bychom se znali už několik let. To je pro ně nepochopitelné.

Dovolená modlíme za budoucí Antiochii. Pokud tě láká a máš o prázdninách čas, neváhej a pojeď s námi. Už teď se za to můžeš modlit. Určitě nebudeš sám, kdo pojede poprvé a budeš mít o dobrodružství postaráno. Více informací nalezneš na www.antiochia.cz. Farka Drahotuše&spol. V Drahotuších 21.2.2007

Kdo zakusí těch 14 dní na Antiochii, často poprvé na vlastní kůži pocítí, co to znamená nalézt Boží řešení skrze modlitbu a společenství. Setká se s radostí ze služby, z přinášení radosti druhým, ale i z toho, že v místních lidech objevuje dobré srdce jako důsledek proměn jejich postojů. Nejraději by tam s druhými zůstal.

Co se od účastníka požaduje?

Misionář je ten, kdo ve svém okolí svědčí o vlastní víře – a k tomu je každý vyzván již svým křtem. Zvláště pak při biřmování jsme k tomu přijali základní výzbroj – plnost Ducha Svatého. Měl by mít alespoň 16 let a tolik volna, aby se mohl zúčastnit plně jednoho ze 14denních turnusů, - mít ochotu spolupracovat, ale i podřídit se organizaci, a hlavně: - mít touhu být v místě hlasatelem víry a ne hledačem životního partnera nebo studentem na rekreaci. Antiochia působí na dvou misijních územích a v Čechách a na Moravě. Každé je jiné a také každá Antiochia je jiná a nedají se vzájemně hodnotit. Po prázdninách je na podzim setkání Antiochie, kde si vzájemně předáváme zkušenosti a na jaře pouť Antiochie, kde se společně

Dovolená ve východních Čechách – v Podkrkonoší s otcem Tomášem Program: turistika - Orlické hory, Krkonoše - výlet na Sněžku, Adršpach - pískovcové skály, Peklo - údolí řeky Metuje; poznávaní nových a krásných míst a památek naší země (Nové Město nad Metují - zámek, Babiččino údolí, Kuks, ZOO Safari - Dvůr Králové nad Labem, Broumovský klášter); koupání - nádrž Rozkoš; relaxace - letní kino; zábava - Člověče, nezlob se a další hry; táborák; mše svatá Kdy: 29.7.- 4.8.2007 Ubytování: u sester, Rokole u Nového Města nad Metují (poutní místo Panny Marie) Cena: 600 Kč (ubytování) + 1200 Kč (jídlo + doprava autem) Přihlásit se můžete u otce Tomáše do 15. června 2007. 

Rozjímání Velikonoční rozjímání a usebrání

Dovol mi, Pane, přijít pod tvůj kříž, na němž jsi přibit. Jak jest psáno: „Byl poslušný až do smrti a to smrti kříže.“ Dovol mi, Pane, přijíti až k patě tvého kříže a říci: „Je to moje vina.“ My lidé jsme tě přibili na kříž. Co přichází od Boha, musí trpět našima rukama. Co přichází od Boha bez světské slávy, tím pohrdáme. Co přichází od Boha bez světské slávy, tomu se posmíváme. Co přichází od Boha a zůstává čistým, to odmítáme. Kriste, Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi! Přijmi mě, Pane, do utrpení svého kříže. Přijmi mě do své vítězné smrti. Jak jsi řekl: „Vezmi svůj kříž a následuj mne.“ Nebudu proto sám, ať trpím cokoli. Jeho cesta byla cestou k životu. Jestliže s ním umíráme, s ním také budeme žít. „Kriste, Beránku Boží, který snímáš hřích světa, daruj nám svůj mír!“ (Venite adoremus) 10

Z knihy modliteb vybrala Olga Hrbková

Výročí V červnu tomu bude pět let, co přijal své novokněžské svěcení v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně náš pan farář Tomáš Caha. K tomuto jubileu mu blahopřejeme, do dalších roků jeho služby Pánu a Božímu lidu vyprošujeme hojnost zdraví, milostí Ducha svatého a ochranu Matky Církve Panny Marie. Ať jej provází naše modlitba: Pane Ježíši, jenž jako dobrý Pastýř dlíš mezi námi ve svatostánku, sešli přebohaté paprsky své milosti na našeho duchovního otce Tomáše. Dej mu všechny milosti, jež jsou potřebny k jeho i našemu posvěcení. Posiluj ho, aby věrně bděl nad svým stádem, nad nímž ho Duch svatý ustanovil. Žehnej mu, když v modlitbě pozvedá k Tobě své srdce, žehnej mu, když nám zvěstuje tvé svaté slovo, žehnej mu, když ve svém kněžském úřadě pracuje pro spásu nesmrtelných duší. Učiň ho podle svého srdce pastýřem, který žije jen pro svůj svatý úřad, abychom až přijdeš soudit pastýře i stáda, byli jeho korunou a radostí, on pak ABY dosáhl nevadnoucí koruny věčného života. Amen. - KP -

Statistika Křty - Třešť Gabriela Paclíková Veronika Matysová Monika Matysová Daniel Bartík Křty - Růžená Štěpán Václavek Pohřby - Třešť Miloslav Vokřínek František Pernička Věra Hamerníková Marie Andrlová Anežka Foitlová

Farní tábor Farní tábor pro rodiče – 0. ročník Jak už mnozí z vás slyšeli v ohláškách, podařilo se rozjet 0. ročník farního tábora pro rodiče. KDY? Víkend 24. - 26. 8. 2007. To už je pevný termín (na ten jediný se podařilo sehnat místo). KAM? Fara v obci Jámy (je to asi cca 8 km od Žďáru nad Sázavou). Předběžný program: Pátek: Přibližný příjezd na místo v 17:00 + ubytování Mše svatá – v ideálním případě. Byl bych moc rád, kdybychom mší svatou začínali (čas dle dohody). V 19:00 společné neformálně formální setkání (i s dětmi) + večeře Sobota: Pro zájemce modlitba ranních chval v 7:00, jinak budíček individuálně Snídaně cca v 8:00 (podle potřeby jednotlivých rodin) Společné setkání (i s dětmi) v 8:30 Setkání tatínků (maminek) v 9:00 Přestávka 10:00 – 10:30 Setkání maminek (tatínků)10:30 + pokud to stihneme ještě společné setkání Oběd cca 12:00 !Spánek! Výlet nebo jiný program (dle dohody) Setkání tatínků (maminek) Setkání maminek (tatínků) Mše svatá (čas dle dohody) Host + Večeře Ukončení dne (i s dětmi) Neděle: Pro zájemce modlitba ranních chval v 7:00 Snídaně 8:00 Farní mše svatá cca 9:30 Oběd + Odjezd Zdůrazňuji, že jde o předběžný (idealizovaný) program a všechny časy jsou pouze orientační. Změny jsou možné a budu rád za vaše připomínky i představy, jak tento víkend společně v pohodě prožít bez újmy na zdraví vás, vašich dětí i celého týmu. Prosím, napište mi potencionální těžkosti, které spatřujete v uskutečnění předloženého programu na víkend. Budu též rád za návrhy, jak si tento víkend představujete vy. Co by tam nemělo chybět, nebo co naopak vypustit. Dávám k dispozici závaznou přihlášku na „0. ročník Farního tábora pro rodiče“ (str.12). Prosím, vyplněnou ji zašlete nejpozději (na pozdější zaslání přihlášky nebude brán zřetel) do 30. 6. 2007 na adresu: nebo též na email (prosím se všemi náležitostmi):

Jan Krbec Žerotínovo nám. 2 771 11 Olomouc [email protected]

Jelikož jsou peníze vždy až na prvním místě, je pro ně místo i zde. Předběžná cena za celý víkend a za celou rodinu je 300,- Kč. O způsobu platby dám ještě včas vědět. jenda 11

Oprava OPRAVA článku „Uzdravení nebo celoživotní trauma“ Někdy se člověk snaží celý týden (někdy i déle) napsat bezchybný článek, který by obsahoval skoro vše, co je potřeba, a přesto se nevyhne chybě. Neboť jsme všichni lidé chybující, nevyhlo se závažné pochybení ani mně. Ve Věžníku č. 47 z 25. února 2007 si, prosím, opravte tuto větu na str. 9. v části Svátost smíření a eucharistie: ŠPATNĚ - Ve stavu těžkého hříchu můžu přistoupit jen tehdy, když jsem se smířil s Bohem ve svátosti smíření, nebo jestliže jsem vzbudil dokonalou lítost a předsevzal si, že co nejdříve zpověď vykonám. VYSVĚTLENÍ - První část věty je správná, „…pokud mám těžký hřích, mohu ke svatému přijímání, až vykonám svátost smíření…“. Problém a moje pochybení je v druhé části od slovíčka nebo. Protože eucharistie je tak veliké tajemství, tak veliký dar, ve kterém se nám dává samotný Ježíš Kristus, nelze jej tedy přijmout,

pokud jsem ve stavu těžkého hříchu, i když jsem vzbudil dokonalou lítost a předsevzal si, že co nejdříve svátost smíření vykonám. Jinými slovy. Dokonalá lítost s předsevzetím, že vykonám svátost smíření sice stačí k odpuštění hříchů, avšak není dostačující k uschopnění přijetí eucharistie. To lze opravdu až po svátostném smíření ve svaté zpovědi. SPRÁVNĚ - Ve stavu těžkého hříchu můžu přistoupit jen tehdy, když jsem se smířil s Bohem ve svátosti smíření. Stačí si v podstatě škrtnout druhou část věty za slovíčkem nebo. Moc se všem omlouvám za potíže vzniklé mým pochybením. Kdo z vás se řídil radou v mém článku a bylo to v dobré víře, můžete ve svědomí zůstat klidní. Veškeré následky jdou na moji hlavu a já se z nich budu zodpovídat. Ještě jednou se tedy moc omlouvám a prosím za prominutí.

Farní tábor pro rodiče – 0. ročník

Závazná přihláška: Jméno a příjmení (obou partnerů): Adresa: Email: Telefon: Prošli jsme kurzem partnerství: ano – ne* (tím se nemyslí příprava na manželství s knězem) Počet dětí a jejich věk:

12

* Nehodící se škrtněte

jedna [email protected]

Kalendárium Z diáře otce Tomáše 29.4. 10:00 pouť ke sv. Kateřině Sienské - hlavní celebrant P. Josef Mendel, SDB; zástupce provinciála salesiánů 3.5. 09:00 mše sv. - rekolekce kněží jihlavského děkanátu 5.5. 10:30 svatba Klára Chalupová a Jan Mikeš 6.5. 15:00 prosebné procesí do polí za letošní úrodu (Štumarův křížek) 8.5. výlet dětí do přírody 10.5. 14:00 Jihlava - děkanské kolo diecézní soutěže 16.5. 19:00 Katechismus pro dospělé - téma: Duch svatý 19.5. pouť mládeže do Přibyslavic 20.5. 11:30 pouť Dvorce - sv.Jan Nepomucký 23.5. 19:00 setkání rodičů dětí před 1. sv. přijímáním 26.5. pouť jihlavského děkanátu do katedrály 26.5. 20:00 - 21:00 svatodušní bdění 3.6. 10:00 Třešť- první svaté přijímání dětí 10.6. 10:00 Růžená - první svaté přijímání dětí 10.6. 11:45 pouť Kostelec 17.6. 10:00 pouť Třeštice 19.6. Vranov u Brna - kněžský den 23.6. svatba Pavla Kubalová a Josef Vochyan 24.6. 14:30 modlitby za mládež Jihlava - sv. Jakub 28.6. Růžená - táborák na zakončení školního roku 29.6. Třešť- táborák na zakončení školního roku 30.6. konečně prázdniny

Žehnat se při odchodu z kostela nebo nežehnat? Tato otázka mi byla v poslední době často předkládána, proto se ji pokusím na pár řádcích zodpovědět. Nejprve je třeba si uvědomit, že v kostele (a zvláště při liturgii) má vše svůj význam. A jinak tomu není ani při žehnání se svěcenou vodou. Voda byla vždy symbolem očištění u všech kultur a náboženství, včetně křesťanství. V prvních staletích to křesťané chápali i z praktického hlediska, tzn. že si ruce prostě umyli. My, když vcházíme do kostela, přicházíme z hříšného světa do Božího chrámu. Proto se máme nejprve symbolicky očistit. V tomto případě už nepotřebujeme očištění, když z kostela vycházíme.

Ale je tu ještě druhý význam, který máme pouze my, křesťané. Většina z nás byla vodou pokřtěna (a tak jsme byli očištěni od hříchů). Tím jsme se stali křesťany. Proto si při každém pokropení svěcenou vodou připomínáme vlastní křest (naše znovuzrození). Na památku vlastního křtu se žehnáme i při vstupu do kostela. Křest si ale nemusíme připomínat jen při vstupu do kostela, ale i při odchodu. Mnozí z nás mají dokonce kropenky se svěcenou vodou doma. I tam si připomínáme vlastní křest, a tak sebe posvěcujeme. Marek Bambula 13

Láska ...

Láska je když… Miluji děti, protože jsou v tom nádherným věku, kdy má člověk ještě šanci stát se slušným člověkem. Jan Werich

nou“ matku se zbrunátnělou tváří, která podobně jako já vleče své dítě a v duchu se vidí za dveřmi domovních dveří, soucítím s ní a nemoralizuji. Snad někteří vědí, o čem mluvím. Těším se blahou nadějí, že nebude hůř, ale Rok se s rokem sešel, přiblížil se měsíc líp!!! Až překonáme období vzdoru („Ty neumíš květen a s ním i SVÁTEK MATEK. Takže se opět pozdravit?“… následuje zaryté mlčení doprovánabízí otázky výchovy. Už se to tak nějak stalo zené otočením se), až překonáme negativismus mým každoročním tématem, snad Vás tedy nebudu nudit… Původně jsem tento článek chtěla začít psát už včera, ale byla bych zřejmě velmi „zaujatá“ a „neobjektivní“, takže jsem psaní nechala raději na dnešek… Prožila jsem totiž včera jeden z těch „prima“ dnů, kdy máte pocit, že vše, co jste zatím do svého dítěte „investovali“, vyšlo úplně na prázdno. Mluvím o okamžicích, kdy se vám dítě vzepře ve zcela nečekanou chvíli (ač jsme se dopředu domluvili, jak vše proběhne), ztropí povyk, nevidí, neslyší, nereaguje a vy jej vlečete („Jak ses vyspinkal?“… „Špatně!“), až překoza děsného řevu ulicí před zraky mnoha otáčejí- náme jáství („Podej mi to, spravím to!“… „Ne, cích se kolemjdoucích a víte, že vyhlídky na změ- JÁ!!!“), až začneme reagovat na první napomenutí („Slyšíš mě, nedělej to!“…v činnosti se nerunu stavu jsou jaksi mlhavé… Tak v těchto chvílích si uvědomíte, jak šeně pokračuje), až … A pak přijdou okamžiky, kdy se na vás těžké to právě s vámi měla i vaše matka!!! (Ale tohle doceníte až tehdy, když máte svoje děti a otočí ty čisté dětské oči, a vy víte, že tohle je ješřešíte takové ty „každodenní“ konflikty.) Nevím, tě „dobrý“ člověk, kterému chcete dát všechno, a v tomhle ohledu si myslím, že není dobré udí- pořád věříte, že tu výchovu snad nějak ustojíte a let nějaké rady či se dokonce pozastavovat nad nezkazíte, ač je to někdy moc a moc těžké a stojí tím, jak je to dítě nevychované a rozmazlené. to spoustu nervů a často i slz. Kdo si takovou „horkou chvilkou“ prošel, jistě se nějakých komentářů nad úrovní výchovy zdrží. Láska je když Možná někteří rodiče měli nebo mají to „štěstí“, že je jejich dítě „poddajné“ a neprosazuje si svou Láska je… za každou cenu. Takovým rodičům nekřesťansky přecházet sem a tam po pokoji za temné noci a 14 závidím… Avšak když na ulici potkám „upachtě- konejšit svého uplakánka něžnými slůvky a uko-

Láska ... lébavkami, zatímco celá má bytost naléhavě prosí Láska je… o odpočinek. vychladlý čaj a rozmáčené sušenky něžně položené vedle naší postele o půl sedmé ráno, abych v den Láska je… svých narozenin nemusela vstávat brzy. obrázek křiklavě červeného obra – bez rukou a s jedním okem – a pod ním rozkolísaným písmem Láska je… napsaná věta, nad kterou se vám zatají dech: mít dostatek síly říci „ne“, i když „to přece dělá „Moje hodná máma.“ každý“. Láska je… Láska je… číst stejnou pohádku stokrát dokola a nevynechat nechat tě jít a mít přitom hrdlo sevřené, modlitbu ani jediné slůvko. v srdci a úsměv na tváři, když vykračuješ ze dveří dobýt svět. Láska je… poslední ulepený bonbón v pytlíku, jenom „troš- Láska je… ku“ ušpiněný a polepený psími chlupy, o kterém snažit se ze všech sil dělit o víru, která je naším jsi pevně rozhodnutý, že ho nesníš, protože sis bezpečným základem, abys ty, dítě dneška, nesl v umínil, že ho schováš pro mne. sobě světlo pro zítřek. Láska je… učit se novým dovednostem, abychom ti mohli pomoci rozvinout tvé vlastní.

Z knihy Marion Stroudové Dítě je dar - KZ -

15

Tisk

Z dobového tisku V úvodním slovu v č. 47 nám šéfredaktor nabídl dvě témata k příspěvkům do Věžníku příštího, a to: Můj vztah k Panně Marii a Duch svatý… Duch svatý. Za vše mluví píseň Veni sancte Spiritus – Přijď, ó Duchu přesvatý, kterou složil (asi) papež Innocenc III., r.1198 – 1216, (brněnský i pražský nápěv všichni rádi v období svatodušních svátků zpívají… Z dědictví po posledním obyvateli domu ve Fritzově ulici 318/12, zesnulém p. Aloisi Zudovi (+29. 10. 2006 ve věku 82 let), mi předal p. Jan Morkus, vedoucí Muzejního spolku, týdeníky NEDĚLE z let 1935 (hospodářská krize, cena 20 hal.), které jsou i v nynější době aktuální. Z dobových zpráv doporučuji: K svátku matek vyzval výtečný katolický časopis America katolíky, aby udělali po příkladu starověké Církve – ze slavnosti světské a hodně povrchní skutečný svátek s náboženským základem a s výbojným cílem, aby totiž věčná práva mateřská byla obnovena a zabezpečena. Ani války nepoškodily tato práva tak, jak je poškodil a ještě poškozuje moderní mamonářský řád hospodářský, spravující se jen a jedině zásadou zisku. „Lidumilové“ láteří na otrokářství minulých věků – ale ani nehlesnou proti otrokářům, nutícím statisíce dívek, matek do vězení takových továren a kanceláří, které 16 znemožňují zdravý rodinný život. Katolíci, vaše

povinnost je, mnohem hlasitěji než se skutečně děje, protestovati a domáhati se sociální spravedlnosti pro ženy! Víme, že takové zlořády nelze najednou napraviti, ale mlčeti nesmíme. Svátek matek je vhodná příležitost k uplatňování našich požadavků.

Španělský lékař dr. Najera upozorňuje, že nezaměstnanost způsobuje zvláštní nervovou nemoc. Praví: Pět let jsem se zabýval ve velké nemocnici Červeného kříže léčením nezaměstnaných a přesvědčil jsem se, že jejich „neurasthenie“ není totéž, co u jiných lidí, ačkoliv některé zjevy jsou stejné. Rozdíl se ukazuje, když se pacientům nabízí práce: obyčejný neurasthenik se omlouvá, že nemůže pracovat, že je příliš sláb; neurasthenik z nezaměstnání se vzpřímí k novému životu. A netřeba se divit, poněvadž příčiny neurasthenie jsou u nezaměstnaného zcela zvláštního rázu. Začíná to, když přestanou pravidelné podpory, což nutí k nekonečným obchůzkám, dotazům, prosbám, nutí podrobiti se výslechům, vyšetřováním, končí z 90% zklamáním, bezradností, často i zoufalstvím. Divné je, že nervy lidí, jinak zdravých, střízlivých,více trpí těmito zkouškami než lidé nějak výstřední, zatížení. Neděle, roč.X., 26.5.1935, č.21 Lidmila Vokřínková

Animátor

Kurz animátorů Tímto zdravíme každého, zejm. mládež. Každý určitě někdy slyšel nebo i mluvil o animátorech. A kdo je to tedy animátor? No, odborný výklad necháme stranou… zkrátka je to člověk, kterému není lhostejné dění ve své diecézi, děkanátu a zejména farnosti a snaží se pro lidi kolem něco dělat – aktivně se podílet na životě farnosti, děkanátu, diecéze: - povzbuzovat a motivovat druhé - vytvářet nová společenství - navrhovat a vytvářet program - zkrátka oživovat a oduševňovat (= ani- movat) společenství - a nezapomenout ani na svůj (nejen:-) duchovní růst Někdo k tomu už má potřebné dary, dovednosti od Ducha sv. (nebo lidově řečeno „od přírody“), ale někdo je potřebuje teprve rozvinout nebo se za ně modlit, resp. poznat ty dary, které

páč už jsem ty naše animátory dlouho neviděla, přes celý prázdniny a ještě o hodně déle… Některý vlastně jo, na CSA, ale nebyli tam všichni… takže jsem se fakt měla na co těšit… Tenhle víkend jsme začali podle mě moc hezky: česnekovou pomazánkou! Potom, co jsme se najedli, začalo chystání na mši, kterou jsme měli mít venku… Byla tak krásná, jak jen může mše být, když stojíte venku, ve tmě, okolo jsou lidi, který máte rádi, ve studeným vzduchu voní kadidlo a před oltářem plápolají louče. Akorát tam byla trochu zima… Na sále se nám po mši scénkou uvedli noví týmáci a pak nám všichni (ti noví i ti staří =)) předvedli, jak by mohlo, ale nemělo, vypadat společenství… O. Roman nám potom krátce popovídal o tom, jak má společenství vypadat (celý víkend byl o společenství), následovala krátká adorace, a pak si až do večerky každý dělal to, co chtěl… třeba jsme jedli bábovku… V sobotu nám o společenství povídal o. Havlát, hráli jsme s ním i hry. Po obědě jsme měli do dvou hodin klid a pak začala práce… Někdo sbíral švestky, jiný zametal listí kolem kostela a fary a nebo umýval okna. Když jsme udělali to, co jsme měli, pomáhal nám schéma společenství vytvořit o. René. Po večeři byla půlhodinka na přípravu na animovanou mši svatou, která se nám, myslím, moc povedla… Pak jsme si předvedli společenství v praxi a skoro jsme mohli jít spát... Jenže jsme nešli, pár se nás vydalo kouknout se na scénku, kterou si týmáci připravili na farní den, někdo se vydal jinam =) a někdo se nevydal nikam. Až pak jsme se každý uložili do svého spacáku... V neděli byla ranní mše a pak se už každý po hodnocení víkendu na sále vydával domů…

byly dány nám, a k tomu je určen právě Kurz animátorů, který nabízí DCŽM (Diecézní centrum života mládeže) „Mamre“ Osová Bítýška (mezi Velkým Meziříčím a Velkou Bíteší), kde zejm. na mladé čeká několik „týmáků“ včetně kaplana a nám dobře známého o.Romana, zkrátka lidi, kteří nikoho jen tak neodmítnou a pro každého mají otevřené dveře. Každý zde může načerpat nový Jsme moc vděčni za to, co nám tento kurz náboj, inspiraci ke své, doufejme, bohulibé činpřinesl. Jednak jsou to nová přátelství a krásné nosti. A jak takový kurz vypadá? Zde nabízíme společenství, dále nově nabyté vědomosti a příreportáž z jednoho takového víkendu: jemně strávený čas. Ale myslím, že za všechny mohu říct, že jsme duchovně „povyrostli“. Tak jsem se zas jednou vydala do Bítýšky na kurz animátorů…těšila jsem se tam moc, Magda a Martin 17

Zážitek Z Prahy do Jihlavy za 11 hodin aneb V předvečer prvního dne jarního Chci se s vámi podělit o nevšední zážitek, který jsem měl možnost prožít. Poslední zimní den tohoto roku jsem cestoval autobusem z Prahy do Jihlavy a můžu říct, že na to asi do smrti nezapomenu. Příběh začíná v Praze na Florenci, kde v 17 hodin nastupuji do žlutého autobusu „Stu-

dent Agency“. Vím, že na dnešní den je hlášeno sněžení, ale sněžit zatím nezačalo. Doufám jen, že situace nebude tak vážná a hlavně, že začne sněžit až večer nebo v noci. S těmito pocity usedám do pohodlné sedačky přímo za řidičem. Vedle mě sedí sympatický, asi třicetiletý úředník, který dojíždí každý den do Prahy za prací. Cesta zprvu probíhá naprosto standardně. Za Nuselským mostem se nám však otevírá pohled na oblohu, která svou temně modrou bar18 vou nevěstí nic dobrého.

Za Prahou začíná hustě sněžit, ale stále bez větších problémů pokračujeme. Na dálnici je ale během několika minut přes 10 cm sněhu. Pomalejší jízdou dorážíme až na 82. kilometr. Tam nás zastavuje stojící kolona aut a kamionů. Je 18:30 a touto dobou jsme měli zastavovat na jihlavském autobusáku. V autobuse však navzdory tomu panuje dobrá nálada a optimismus. Je promítán film S tebou mě baví svět, v autobuse je příjemně teplo a voní káva. „Snad se to hne,“ směje se vedle mě onen sympatický úředník, a poté se v klidu začte do skript manažérského účetnictví. Stojíme už přes hodinu. Je kolem 20 hod. Stále sněží a fouká silný vítr. Jsem už docela nervózní, jednak proto, že díky mé hyperaktivitě nevydržím dlouho sedět, ale také jsem měl hroznou chuť si zakouřit. Opatrně jsem se proto zeptal řidiče, zda by mi neotevřel, že bych si šel jednu dát. Řidič byl velice ochotný, usmál se, prý, že půjde taky. Touhu oddat se tomuto hroznému zlozvyku měl snad celý autobus, protože většina pasažérů skončila s cigárem venku. Do sněhové mlhy vyzvání neustále telefony cestujících, jak se po nich shání jejich blízcí, kteří je již čekají touto dobou dávno doma. Ovšem za pár okamžiků je sít tak přetížená, že kolabuje. Takže jsme i bez telefonního signálu. Protože je hrozná zima a hustě sněží, usedáme dobrovolně po chvíli zpět do našeho vyhřátého „vězení“. Stojíme další dvě hodiny. Je kolem 22. hodiny a atmosféra začíná houstnout. V autobuse je těhotná žena, které je špatně. Na tuto situaci reagoval můj soused slovy: „Tak zavoláme sanitku.“ Jako natvrdlý vtip to nebylo špatný, situace už ale tak veselá nebyla. Není telefonní

Zážitek signál, sanitka by se sem stejně neměla jak dostat a vrtulník, ten by zase v tomhle počasí vzlétnout nemohl. Stevardka se o ní pečlivě stará a čekáme dál. Kolem 23. hodiny se z rádia dozvídáme, že 10 km před námi se stalo několik nehod, včetně popadaných stromů. Jsou tam prý zapadlý kamiony, který blokují veškerý provoz. Policie se snaží přivolat těžkou techniku, ale nikdo nemůže říct, jak dlouho to může všechno trvat. Některým osádkám vozů prý dochází i palivo, a stále sněží. Takže jak z katastrofického filmu. V člověku se v takový chvíli začínají točit nepříjemné myšlenky. Jo, jsme tu uvězněný, ale na jak dlouho? Můžem tu být klidně celou noc! Co ta těhotná cestující? Chci pryč, pryč z autobusu, pryč z tý prokletý dálnice. Tyto myšlenky mě dostávají do takového rozpoložení, že nemůžu číst, poslouchat hudbu, koukat na film, prostě jediný, co jsem schopný v danou chvíli dělat, je, že se obracím k Bohu o pomoc. Modlil jsem se urputně a doufal, že se něco hne. Je 0:30, první jarní den, na dálnici už asi 40 cm sněhu a stále sněží. My stále na jednom místě, už 6 hodin na jednom místě!! Začínám pociťovat nepříjemnou klaustrofobii, o které jsem do této chvíle zatím jen četl. Kolem 1. hod. ranní přece doráží na naše místo policie. Budí již spící řidiče kamionů, aby se snažili vycouvat všichni co nejvíce ke straně, aby bylo možno udělat průjezd pro osobní auta. Během půl hodiny se nám uvolňuje prostor a my máme konečně volnou cestu. Mezi cestujícími je cítit značná úleva. I já jsem moc pyšnej, jak mě Bůh rychle vyslyšel. Přichází ale šok, který nás vrací zpátky do beznaděje. Nemůžeme se rozjet! Hrabem a z okna koukám, jak se z pneumatik kouří a ten zápach cítíme po chvíli i vevnitř. V autobuse zavládá po tomto už docela znatelné zoufalství. Řidič zůstává ale nadále v klidu a nerezignuje. Bere lopatu a začíná pod autobusem odstraňovat led. Po skoro hodinové snaze se rozjet to však i on vzdává. Začínám zuřit. Mám vztek a cítím hroznou bezmoc. „No jasně, takhle je to vždycky. Člověk se modlí, a je to stejně k ničemu.“ Ano, to je to první, co mě v té chvíli napadá. Beru si prášek na

spaní a odevzdaně kloužu obličejem po skle. Je už 2:30 a já už jsem smířen, že prostě dnešní noc strávím kompletně na palubě autobusu. Najednou z dálky vidíme blikající oranžové majáky. Všichni se zájmem a vzrušením sledují, kdo to přijíždí. Jsou to cestáři? Ne, je to vyprošťovací vozidlo. Přijeli k nám s tím, že nás vytáhnou na kopec a tam už se rozjedem. Stojíme totiž v tom největším kopci před Humpolcem. Asi čtyřicetikilometrovou rychlostí se blížíme k Jihlavě. Ve 4:00 vystupuji na autobusovém nádraží v Jihlavě. Celých 11 hodin od odjezdu z Prahy! Až později mi došlo, že má příhoda v autobuse má i duchovní rozměr. Jak často Boha o něco prosíme, když se dostanem do těžkostí. Jak ale není hned vše podle našich představ, oddáváme se pochybnostem, jakže je to s tím, „proste a bude vám dáno.“ Bůh nám nakonec pomohl. Těhotné ženě se udělalo lépe, a kdyby nepřestalo sněžit, mohli jsme být na té dálnici taky týden. Jak málo jsme ale trpěliví. Bůh naše prosby vyslyší, ale nemusí to udělat hned. Připravuje nám v životě rozmanité situace, kde je zkoušena naše víra a důvěra v Boha. Ono, přijímat s trpělivostí od Boha i věci méně příjemné, utrpení, nemoc, ztrátu blízkého, a přitom stále věřit, že Bůh chce pro nás jen to nejlepší, je někdy dost těžké. Je ale přece známo, že utrpením člověk roste. Může to být nakonec i jakýsi most na věčnost. Ale my máme stále tendenci se mu vyhýbat. Jak samozřejmě se modlíme v Otčenáši „buď vůle Tvá“. Ale přijímáme ve svém životě pokorně Boží vůli, nebo si stále prosazujeme svou? Z lidského měřítka je to přirozené, že člověk před bolestí a utrpením prchá, brání se mu, nechápe ho. Ale pro nás by mělo být rozhodující hledisko duchovní. Protože … co je život proti věčnosti? Kapka v moři. Takže hlavu vzhůru, a buď vůle Tvá … Jan Alois Bartoloměj Džanek Roháček 19

Vyhodnocení

Vyhodnocení postní soutěže Byl jsem spokojený s účastí, a proto jsem se rozhodl soutěžící náležitě odměnit čtyřmi hlavními cenami a dalšími osmi cenami. Všem výhercům blahopřeji a kdo jste nevyhráli, neklesejte, nebuďte smutní, příště to vyjde. Oceňuji vaši snahu a to, že jste se s tím dokázali poprat. Příští rok budou otázky z katechismu.

Kdy začíná a končí liturgický rok, vyjmenujte liturgické doby. 1. neděle adventní a sobota před Slavností Ježíše Krista Krále; adventní, vánoční, liturgické mezidobí, postní, velikonoční

Správné odpovědi:

Jaké jsou liturgické barvy ornátu (kněžského oděvu)? na Popeleční středu – fialová na IV. neděli postní – fialová, růžová na Květnou neděli – červená na Zelený čtvrtek – bílá na Velký pátek – červená na Bílou sobotu – bílá na Boží hod velikonoční – bílá na Slavnost sv. Martina – bílá na Svátek sv. Štěpána – červená na 4. neděli v mezidobí – zelená na Slavnost sv. Petra a Pavla – červená na 2. neděli adventní – fialová na Slavnost seslání Ducha svatého – červená na svátek sv. Tomáše – červená

1. postní Postní doba trvá 40 dní. Kdy začíná a kdy končí? Začíná Popeleční středou (neděle se nepočítají) a končí… 1. názor: na Bílou sobotu, 2. názor: večer před mší sv. na Zelený čtvrtek. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota je samostatný blok. Jaké biblické události trvaly 40 dní nebo 40 let, při jakých příležitostech se v Novém a Starém zákoně objevují (jedná se o 5 událostí), dále zjisti a vypiš události u čísel 2,3,5,7,10,12 rovněž z Bible. 40 dní: potopa světa, Mojžíš na Sinaji, Ježíš na poušti, Ježíš se zjevoval učedníkům po zmrtvýchvstání, Eliáš šel k hoře Chorebu, Ninivané se postili 40 let: Izraelité putovali po poušti, vládl král David 2: dvě ryby při nasycení, dvě kamenné desky desatera, atp. 3: Nejsvětější Trojice, mudrci od Východu atp. 5: nasycení zástupů 5 chleby, 5 prozíravých pannen 7: stvoření světa, svátosti, 7 tučných a hubených let v Egyptě atp. 10: egyptské rány, Desatero, malomocní 12: apoštolové, Ježíš v chrámě, 12 Jákobových synů 20

2. postní

3. postní Vyjmenujte slavnosti a svátky Páně, které slavíme během církevního roku. Narození Páně, Zjevení Páně, Křest Páně, Zvěstování Páně, Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení, Boží Tělo, Proměnění Páně, Nejsvětější Trojice. Vyjmenujte slavnosti Panny Marie Matky Boží, Nanebevzetí Panny Marie, Neposkvrněné početí Panny Marie Vyjmenujte slavnosti svatých Narození Jana Křtitele, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Josefa, sv. Václava, Všichni svatí, sv. Petra a Pavla Které 2 dny v roce kromě nedělí je křesťanská

Vyhodnocení povinnost se zúčastnit mše sv.? 5. postní 1. 1. a 25. 12. U kterých dvou svatých slavíme při liturgii den Vyjmenujte alespoň 5 mariánských jejich narození? poutních míst v brněnské diecézi: Panna Maria - 8.9. a Jan Křtitel - 24.6. Kostelní Vydří, Přibyslavice, Hluboké Mašůvky, Žarošice, Vranov u Brna, Křtiny, Brno - Tuřany, Který den v roce není v žádném kostele mše Sloup, Netín svatá? Velký pátek Spoj čarami vždy název katedrály s příslušným 4. postní městem. Jedna z katedrál je řeckokatolická. Který den si připomínáme tyto velikonoční události? Proč se říká Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, od čeho jsou odvozené názvy těchto dnů? ukřižování – VP mytí nohou apoštolům – ZČ ustanovení mše svaté – ZČ Petrovo zapření – VP slavný příjezd Ježíše na oslovi do Jeruzaléma – KN Jidášova zrada – ZČ korunování trním – VP prázdný hrob – neděle ráno poslední večeře – ZČ modlitba v Getsemanské zahradě – ZČ Ježíš je vyslýchán před veleradou – VP ženy u prázdného hrobu – neděle ráno bičování – VP Ježíš leží v hrobě – VP,BS Zmrtvýchvstání – neděle ráno Květná neděle – světí se ratolesti Zelený čtvrtek – dříve na Zelený čtvrtek byli znovu přijímáni veřejní hříšníci biskupem do církve a měli znovu plnou účast na životě církve - tzn. suchá ratolest se znovu zazelená, odtud zelený

Katedrála / Město katedrála Božského Spasitele / Ostrava katedrála sv. Bartoloměje / Plzeň katedrála sv. Klimenta-řeckokatolická / Praha katedrála sv. Mikuláše / České Budějovice katedrála sv. Petra a Pavla / Brno katedrála sv. Štěpána / Litoměřice katedrála sv. Václava / Olomouc katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha / Praha katedrála Svatého Ducha / Hradec Králové Jak zní biskupské heslo našich brněnských biskupů Vojtěcha Cikrleho a Petra Esterky? Ne já, ale Ty. Jděte do celého světa. Kdy bylo založeno brněnské biskupství? 5. 12. 1777 Květná neděle Najdi odkaz v Bibli a napiš, co se událo na tomto místě:

Kafarnaum: uzdravení ochrnutého Mk2,3-12, setníkova sluhy Mt8,5-13, uzdravení posedlého Mk1,21-28, uzdravení Šimonovy tchýně Mk1,2934 Nazaret: Ježíš káže v synagoze Mk6,1-6; ZvěstoVelký pátek – den, kdy zemřel Kristus; velká oběť vání Panně Marii Lk1,26-38 Božího Syna za spásu člověka Betlém: narození Ježíše Mt2,1 Kána Galilejská: svatba a Ježíš proměňuje vodu Bílá sobota – při vigilii přijímají novokřtěnci bílé ve víno J2,1-11 křestní roucho Gergesa: Ježíš uzdravuje posedlého a zlé duchy posílá do stáda vepřů Mk5,1-20 Naim: Ježíš křísí syna naimské vdovy Lk7,11-17 21

Zážitek

22

Jericho: uzdravení dvou slepých Mt20,29-34; příběh o Zacheovi Betanie: žena vylévá na Ježíšovu hlavu olej Mt26,6-13; vzkříšení Lazara J11,1-44 Ajn Karim: místo setkání Panny Marie a Alžběty Sychar: Ježíš rozmlouvá se samařskou ženou J4,1-42 Tyr a Sidon: u těchto měst uzdravení dcery kananejské ženy Mt15,21-28 Jeruzalém: Ježíš vyhání prodavače z chrámu

Mk11,15-17, ukřižování a hrob Ježíše Cesarea Filipova: Petr vyznává Ježíše jako Mesiáše a jsou mu svěřeny klíče od Božího království Mt16,13-20, první předpověď utrpení Emauzy: Ježíš se připojuje ke dvěma učedníkům putujícím do Emauz Lk24,13-35 Antiochie: zde jsou poprvé učedníci nazváni křesťany Sk11,19-26 a konal se zde první církevní sněm Sk15,1-35, který projednával spor o obřízku

Zážitek maturanta…

la a seznámila nás se čtyřmi ředitelem zvolenými maturitními tématy, která nám mezitím napsali na tabuli. No, mezi námi, na první dojem si je mohli klidně nechat, ale nakonec nebyla tak špatná. Každý si nějaké téma zvolil a zaznamenal. Max. 240 min. „Končíte ve 12:30!“ Napadlo mě: „Takže až budou zvonit zvony na náměstí, tak mám nejvyšší čas…“ No, nejdřív jsem si to řádně, ale opravdu řádně rozmyslel, nezapomněl jsem ani na modlitbu (svěřit to všechno Někomu znalejšímu), neboť se na ni ani zapomenout nedalo:-) a už to jelo. Psal jsem a přemýšlel, po napsaném úvodu svačil a zase psal a zase přemýšlel, do toho kamarádi chodili na onu místnost jak diví, až mi jedna kamarádka drcla do stolu a tím vylila pití na lavici. Moje chyba, neměl jsem si ho tam nechávat nezavřené. No zachránili jsme, co se dalo a nic tak vážného se nestalo, takže jsme jeli dál. Úžasný zážitek! Zkažený snad jen tím, že jsem ke konci nestíhal – ruka bolela, srdce bušilo o 106 a když mi dozírající řekla, že už bych mohl končit, otočím se a ve třídě jsem zůstal skoro sám! Kamarádi už dávno odevzdali a já jsem ještě dopsal závěr. Dokonáno jest! Na „motáky“, které jsem měl po ruce (nebo lépe řečeno v černém batůžku), jsem ještě napsal tuhle „reportáž psanou za oprátkou“ a už můžu jen tak čekat na známku, kterou se dozvíme až týden před maturitou, zodpovědně se naučit to, co se máme naučit a nechat vše ostatní Tomu, který ví, co je pro nás doopravdy dobré a který nás v ničem (nebudeme-li sami chtít) nenechá „na holičkách“!

Dne 3. dubna 2007 (úterý), 7.45 – 12.45 Duben je měsíc, kdy jsou Velikonoce, největší křesťanské svátky roku, a události s tím spojené a tomu předcházející, ale skoro studentský, řekněme zatím jen školní, rok na našem gymnáziu jde i přes tyto prázdniny dál, zejména ten čtvrtého ročníku, maturitní… Začátkem dubna se píše písemná maturitní zkouška z jazyka českého… Pro někoho nepřekonatelný strašák (nejdřív i pro mne), ale kdokoli se mě ten den zeptal, dostal odpověď: „To bude „sranda“:-)!“ Ne, že bych to „zmákl“ levou zadní, ale nic, co by se nedalo zvládnout a co by nezvládli ti před námi! Navíc je to (pro mnoho lidí:-) ojedinělá zkušenost a zážitek na celý život... A ta zvláštní až tajemná atmosféra..., kdy se člověku tají dech... (a neví, co dřív)! Měli jsme přijít čtvrt hodiny před začátkem. Jako téměř pokaždé jsem přišel poslední, ale včas! Ve třídě byla dobrá nálada (aspoň navenek), lidé plni očekávání, naladění a „namotivovaní“ na „zahřívací kolo“, resp. „kvalifikaci“ na maturitu, neboť hodnocení tvoří 1/3 maturitní známky z českého jazyka. Ale učitelé byli nervóznější než my. Zaujal jsem poslední volné místo pěkně vpředu napravo, rozendal na lavici věci, které jsme tam měli nebo mohli mít, těsně před začátkem jsem si odskočil, abych pak nemusel...až jsem málem (ale jen málem) nestihl první dozírající, s kterou jsme vše řádně zdokumentovali a označili. Následoval příchod naší učitelky češtiny s paní zástupkyní, která zkoušku důstojně zaháji-

Martin Trojan

Putování

23

SPR Svatba Církev Expedice ...

Informace

Tisková zpráva Orla

odeslány do Diakonie Broumov, kde po vytřídění budou připraveny k dalšímu využití. Hračky a panenky budou předány pro misijní účely na Haiti. Dětské knížky, učební pomůcky a drobné hračky budou zaslány české menšině do Rumunska – Banátu. Farní charita děkuje všem dárcům, pomocníkům i přímluvcům srdečným Pán Bůh zaplať! Zvlášť děkujeme firmě Podzimek a synové za pomoc při dopravě věcí na nádraží a učňovské škole – žákům, kteří pomáhali vagón nakládat. Příští sbírka se uskuteční o sobotách 20. a 27. října 2007.

Brno, 28.2.2007 – Při příležitosti zahájení příprav na cyklistickou pouť do Mariazell byly uvedeny do provozu stránky www.cyklopoute.cz. Cílem stránek je informovat o letošní cyklistické pouti, jejímž cílem bude Středoevropské setkání mládeže v Mariazell. V tomto rakouském poutním místě se v polovině srpna setkají mladí z Rakouska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Polska, Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Českou mládež budou zastupovat právě poutníci – cyklisté, kteří na své putování vyrazí již 6. srpna 2007 z za Farní charitu Brychta Zdeněk Uherského Brodu. Pouť technicky realizuje orelská jednota v Uherském Brodě ve spolupráci s ústředím Orla. !! „Čundr“ 2007 !! Bližší informace o celé akci se zájemci dozví na již uvedených stránkách. Najdou zde Stejně jako vloni proběhne i letos čuntaké odkazy na předchozí dvě cyklistické poutě, dr pro mládež druhého stupně a středních škol. které směřovaly do Kolína nad Rýnem a MariaBude ve stejném termínu, tudíž od prvního útezell. rý o prázdninách (3.7.07) - týdenní. Kam a jak vyrazíme? Stále probíhá bodování několika návrKontakty a více informací: hů na táborových stránkách www.bahnak.hustej. Ladislav Kotík, generální sekretář Orla net, kde se dozvíte i bližší informace, které jsou Pellicova 2c, Brno a budou průběžně doplňovány. Ti, kteří nemají 543 244 880, 724 076 476 přístup k internetu, můžou získat bližší informace mail: [email protected]; www.orel.cz přímo u mě. Lukáš Kubala

Blahopřání

Připravuje se ...

Dne 8. května 2007 bude slavit narozeniny náš otec Tomáš. Dovolujeme si mu popřát jmé - 8. května výlet do přírody okolo Třeště, nem celé farnosti hodně zdraví, elánu a síly. Ať součástí budou i soutěže a hry (bližší informace Vám, otče, Pán žehná! podá Eva Fencíková) Redakce časopisu Věžník

Vtip tohoto čísla

Kostelník nevěří svým očím. Paní Majerová klečí Farní charita v Třešti zbožně v lavici, před sebou modlitební knihu a vedle ní informuje umělý chrup. „Asi vás ruší při modlitbě,“ O sobotách 17. 3. a 24. 3. 2007 Farní chaptá se se zájmem. rita v Třešti uspořádala pravidelnou Sbírku věcí „Ale kde, ten chrup patří mému Emilovi. Musela jsem pro potřebné. Shromážděné krabice a pytle s věc24 mi byly dne 27. 3. 2007 naloženy do vagónu a mu ho vzít, on by mi mezitím snědl doma bábovku.“