VĚŽNÍK
VĚŽNÍK KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI
Žijme s jasně stanoveným cílem! . . 4
Pomalu se blížíme ke konci roku 2006, v němž každý z nás prožil různé události. Pro někoho to byl rok narození, vstupu do základní školy, úspěšný maturitní rok (gratuluji), někteří uzavřeli manželství a začali stavět dům ...
Vánoce Nevánoce . . . . . . . . . . . 8
24. prosince 2006 - č. 46
„Nejraději bych ty Vánoce zrušila,“ zaslechla jsem nedávno při nakupování v obchodě, „vůbec si neodpočinu a hlavně té práce, co mě ještě čeká, už aby bylo po nich,“ stěžovala si prodavačce jedna z nakupujících žen ...
KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI
www.farnosttrest.me.cz
[email protected] Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH) Redakce: Mgr. Martina Hynková (MH) Bc. Zuzana Nováková (ZN) Mgr. Květa Zažímalová (KZ) Další autoři příspěvků: Pavel Kovář (KP) Mgr. Petra Dolská (PD) Hana Novotná (anaH) Tereza Staňková (Terry Speary) Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová
O BS S AA H H OB
Obsah
VĚŽNÍK
VĚŽNÍK
Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Žijme s jasně stanoveným cílem!!! . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Podněty, jak se může prožít Štědrý den . . . . . . . . . . . . . . 4 Z diáře otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Zastavení u betléma / Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Vánoce Nevánoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Uhořelý betlém / Vánoce / Modlitba / Přání . . . . . . . . . 9 Výročí brněnské diecéze / Modlitba za diecézi . . . . . . . . . 10
Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal
Logo Roku diecéze 2007 / Advent - Vánoce . . . . . . . . . . . . . 11
Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář registrace MFČR č.001087PPZ zast.makléřské fy. Křížek-Telč tel./zázn.: +420 567 214 394 mobil: +420 606 237 655
[email protected]
Adorace - připomínka / Tábor pro rodiny . . . . . . . . . . . . 13
Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 210 výtisků.
Věžník má šlechtický původ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Adresa redakce: Sv. Čecha 1395, Třešť 589 01
Pozvání na Celostátní setkání mládeže v Táboře 2007 . . . . 19
Kolportéři: redakce; Jiří a Tereza Staňkovi; Jan a Jana Duchanovi; Michael a Marie Bambulovi; Hynkovi st. a kolportéři z bratrských farností Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme! Foto na úvodní straně - betlém Aloise Roháčka
Novoročenka je podaná ruka / Novoročenky . . . . . . . . . . . 12
Něco, co mě skutečně upoutalo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Výlet do Pelhřimova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Toulavý fotoaparát 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Setkání rodin brněnské diecéze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Vzpomínky / Mše svatá s misionářem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Blahopřejeme / Co nás zaujalo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Novoroční ples . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Dům setkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Uzávěrka příštího čísla bude 11. února 2007!
Úvodní slovo
editorial Vážení a milí farníci, z mnohých úst v minulých dnech zaznívalo:„Už aby bylo po Vánocích!“ „Už abychom měli všechno uklizeno, napečeno, umyto ...“ Ale přitom víme, že se Kristus narodil v chlévě. Nemyslím tím, že bychom proto již dlouho před svátky měli přestat uklízet a mýt nádobí. Podstatné však je, že nevadilo, kde se Kristus narodil. Byl to jen prostý chlév, ale malý Ježíšek byl položen do láskyplné náruče Mariiny a objat péčí starostlivého Josefa. Tento obraz si každým rokem připomínáme. Daleko dříve než ozdobené vánoční stromečky stavěly se v našich rodinách betlémy. Za tento zvyk vděčíme svatému Františkovi z Assisi. Byl to veliký básník a veliké dítě. Miloval všechno, co Bůh stvořil a radoval se z jeho darů. Miloval na životě to, že může být součástí stvoření a stavěl se do jedné řady s deštěm i sluncem, skřivanem i motýlem. Jesličky, zobrazení narození Krista v Betlémě, se dík františkánům rychle rozšířily jako vánoční zvyk po celém tehdejším křesťanstvu. I díky našim třešťským betlémům se tradice předává z pokolení na pokolení. K nově narozenému dítěti Ježíši nejprve přiběhli prostí pastýři. Přišli, pohnuti vnitřním puzením, které vycházelo z jejich srdce. Šli za někým, kdo je jako oni. K témuž dítěti o něco málo později dorazili i králové - mudrci. Ti z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčetli, že se narodí velký král. Je úsměvné, jak se tito mužové vědy, moderně řečeno intelektuálové, dobrali poznání o narození Krále králů složitými výpočty a věděli o něm dříve, než k narození došlo. Kéž bychom si také i my našli tu správnou cestu k našemu Spasiteli. Již několik čísel se pokouším určit témata pro příští číslo - zkusím dvě navrhnout i pro to příští, tak tedy: • modlitba a já • půst Doufám, že využijete možnost vyjádřit své názory. Hlavně se nebojte - život ve farnosti není o pasivitě, ale i o aktivním zapojení. Jedna z možností může být i přispívání do farního časopisu. Závěrem bych Vám chtěl poděkovat za přízeň v letošním roce, za modlitby i Vaše finanční dary. Přeji Vám všem spokojené prožití vánočních svátků, radost z právě narozeného Ježíška a v příštím roce se těším u dalšího čísla.
Vladislav Hynk šéfredaktor
Slovo duchovního otce
Žijme s jasně stanoveným cílem!!! Pomalu se blížíme ke konci roku 2006, v němž každý z nás prožil různé události. Pro někoho to byl rok narození, vstupu do základní školy, úspěšný maturitní rok (gratuluji), někteří uzavřeli manželství a začali stavět dům (ať jste šťastní a máte se rádi), některým manželským párům se narodilo miminko (hurá!! aspoň je nás víc), někdo se stal místostarostou (blahopřeji), podařilo se nám opravit fasádu kostela a osvětlit ho (Bohu díky), do naší farnosti se přestěhovaly 3 mladé rodiny (je to paráda) atp. Zase jiní se v tomto roce museli potýkat s něčím, co bylo pro ně těžké, nepříjemné, ať už to byl neúspěch v zaměstnání, nemoc, utrpení či smrt někoho blízkého. Stále si uvědomuji, že lidský život je velkým dobrodružstvím, nevíme nikdy dopředu, co nás čeká, a zároveň velkým darem Božím. Když se dívám zpět na svůj život a naslouchám lidem, co prožívají, uvědomuji si, že všechno má svůj smysl, že Pán Bůh nás skrze to, co prožíváme, pěkně vychovává a vede, i když tomu nyní nerozumíme, a já pevně věřím, že všechno nám bude jednou jasné na věčnosti. V životě víry jsou totiž věci, které nepochopíme zde na zemi, s tím se musíme holt smířit. Aby nás v životě nic nesložilo, považuji za směrodatné dívat se a jít za jasně stanoveným cílem, jako ti tři mudrci. Když chtěli pozdravit novorozeného židovského krále, také museli překonat řadu protivenství, především opustit své pohodlí, své já. Hodlali však postupovat podle svého plánu. Hledat Boha je dobrodružné. Nikdo předem neví, kudy cesta vede. I my v životě se musíme vydat na cestu bez mapy, jako mudrci. Budeme mít dojem, že jsme zabloudili a že jdeme oklikou. Jsme-li však rozhodnuti najít Boha, bude naše stezka v jeho očích přímá. To, co nás může zavést na scestí, je ztráta pevného cíle na obzoru. Není-li jím Bůh, počítejme s tím, že promrháme mnoho času. A pokud už fakt nevíme, kam směřujeme, vnitřní člověk v nás zestárne. Myslím si, že je dobré, abychom se občas
zastavili, k tomu nám pomáhá dobré prožívání doby adventní a postní, a podívali se, jakým směrem se ubíráme, jestli jsme se neodchýlili od původního zaměření. Není vykořeněnost naší doby právě důsledkem toho, že člověk už nemá pevný životní cíl? V plnosti se staneme lidmi teprve v okamžiku, kdy si uvědomíme, o co nám jde a kam máme dojít. Víra je hvězdou, jež nás vede k cíli. Po všechny dny a noci, ve všech údolích i na vrcholcích hor máme vždycky vztažný bod. Můžeme si být jisti, že neztratíme-li hvězdu z dohledu, dojdeme k cíli. otec Tomáš
Podněty, jak se může prožít Štědrý den a jaké symboly, zvyky nás provázejí Celý Štědrý den je: - dnem uvedení do sváteční atmosféry, proto se nepracuje (nedělám práci, která narušuje svátečnost dne) a nenakupuje se - dnem rodiny: všichni touží být doma spolu - dnem dobrovolného postu, půst je výraz přípravy na Velké věci – narození Ježíše Krista, a ne, že uvidím zlaté prasátko Co je možno připravit: Připravujeme vánoční stromeček. Připomíná nám strom poznání dobrého a zlého v ráji, skrze který první lidé Adam a Eva poprvé zhřešili a ztratili Boží přízeň. Připomíná ale také dřevo jeslí, do kterých byl uložen narozený Spasitel, i dřevo kříže, na kterém nám svou smrtí znovu získal Boží přízeň. Proto ho zdobíme světly, hvězdami, ovocem, dobrotami. Připravujeme vánoční rybu. Původně postní jídlo, protože v jižních krajích to bylo jídlo nejchudších lidí. Ryba je pro křesťany také starým symbolem víry. Řecky se řekne ichthys. Toto slovo je složeno ze začátečních písmen věty: Ježíš Kristus Boží Syn Spasitel (Iesus CHristos THeu
Vánoce Yos Soter). Připravujeme betlém - jesličky. Připomínají události Kristova narození způsobem často zasazeným do našeho prostředí, aby bylo zřejmé, že i pro nás v tomto kraji a v této době se Kristus narodil. V Třešti dne 24.12.2006 se bude hrát ve 13:00 hod. a 13:45 hod. Živý betlém o tom, jak to bylo před 2 tisíci lety v Betlémě. Můžete si opatřit Betlémské světlo. Je to živý plamen, který se každé Vánoce rozváží po celém světě z betlémské jeskyně Narození v Izraeli. Toto světlo můžeme donést také na hroby zemřelých na hřbitově a starým, kteří si nemohou pro ně dojít sami. Předáním Betlémského světla svým příbuzným a přátelům i vy pomůžete šířit poselství míru, pokoje a lásky, kterého je v dnešní době plné spěchu a honby za majetkem velmi potřeba. Možnost bude v neděli dne 24.12. 2006 ráno po ranní mši sv. v 8:00 hod. v kostele sv. Kateřiny nebo při Živém betlému odpoledne ve 13:00 a 13:45 hodin u kulturního domu. Můžeme navštívit s dětmi někoho starého a opuštěného. Můžeme zanést krmení zvířatům do lesa nebo parku. Podle tradice se Ježíš Kristus narodil ve chlévě mezi zvířaty, jeho narození se má dotknout všeho stvoření. Rodina s dětmi může připravit něco vhodného pro zvířátka. Donesou to na vhodná místa, která jsou chráněna před sněhem. U vyhlédnutého krmelce se mohou nakonec v určenou dobu sejít a vzpomenout, že do takového prostředí byl položen narozený Ježíšek. Můžeme jít na vycházku do kostela a prohlédnout si betlém, který ještě není osvětlen a není v něm Ježíšek. Bude to příležitost k rozjímání nad tím, že takto vypadal a může vypadat svět bez Krista, ve kterém všichni spěchají bez cíle. Může se požehnat dům. Úvodní modlitba: Náš Pán Ježíš Kristus se narodil z Panny Marie a přebýval mezi námi. Prosme ho, ať při oslavě jeho narození posvětí i tento dům svou přítomností, ať zůstává uprostřed nás, ať v nás živí vzájemnou lásku a podílí se na všem, co je v životě radostné i obtížné. Přímluvy: Syn Boží, Pán nebe i země se stal člově-
kem a bydlel mezi lidmi. Prosme ho: Pane, zůstaň s námi - Ty jsi posvětil rodinný život; přebývej s námi v tomto domě a bud naším svrchovaným Pánem. - Dej, ať všichni, kdo v tomto domě žijí, tvoří ve víře a vzájemné lásce příbytek tvého ducha. - Dej, ať život této rodiny je stavbou na skále, jak o tom mluví evangelium, ať se pevně držíme tvého slova a nic neotřese naší láskou. - Ty jsi neměl, kam bys hlavu složil, a ve své chudobě jsi byl odkázán na pohostinství přátel; nauč nás pomáhat ti ve všech bližních, kteří jsou v nouzi a nemají kde bydlet. Otče náš. Žehnací modlitba: Prosíme tě, dobrý Otče, ať zde v tomto příbytku působí tvé požehnání, proměň ho v domov těchto svých dětí a chraň je. Daruj jim lásku, radost a pokoj v Duchu svatém, chraň je od hříchu a ode všeho zlého, dej jim podíl na darech života a otvírej jejich srdce všem, kdo jsou v nouzi. Ať nikdy nezapomínáme, že naše pozemské obydlí není trvalé a že máme směřovat k domovu, který je u tebe v nebi, v plnosti lásky a života, kde žiješ a kraluješ na věky věků. Amen. Pak vezme otec nebo matka nádobku se svěcenou vodou a větvičku ke kropení a procházejí všemi místnostmi domu. Místnost, kde je připraven vánoční stromeček se může vynechat, kde je zahrada, hospodářství nebo dílna, může se zajít i tam a vše pokropit svěcenou vodou s prosbou, aby pro Kristův příchod bylo vše duchovně očištěno a připraveno. Žehnání se zakončí slovy: Dnes vstoupila do tohoto domu spása. Ať Boží požehnání spočine a setrvá v tomto domě a rozmnoží víru, naději a lásku ve všech, kdo v něm přebývají. Požehnání všemohoucího Boha Otce i Syna i Ducha svatého ať na nás sestoupí a zůstane s námi vždycky. Amen. Mnoho milostí od narozeného Spasitele Vám přeje a vyprošuje P. Tomáš Caha
Kdo byli? Z diáře otce Tomáše 24.12. - 4. neděle adventní 08:00 mše sv. u sv. Kateřiny Štědrý den - 13:00 a 13:45 Živý betlém u kulturní ho domu 15:30 - Kostelec - mše sv. z vigilie Slavnosti Narození Páně 20:30 mše sv. - Růžená 22:30 mše sv. - Třešť 25.12. - Boží hod vánoční 09:00 mše sv. - Třešť - sv. Martin 10:45 mše sv. - Růžená 16:00 mše sv. - Kostelec 17:30 mše sv. - Třešť - sv. Kateřina 26.12. - Svátek sv. Štěpána 08:00 mše sv. - Třešť 10:00 mše sv. - Růžená 28.12. 17:00 mše sv. - Hodice 31.12. - Svátek Svaté Rodiny 08:00 mše sv. - Třešť 10:00 mše sv. - Růžená 17:30 mše sv. - Třešť 23:00 - 24.00 adorace, sv. Kateřina 1.1.2007 - Slavnost Matky Boží Panny Marie 09:00 mše sv. - Třešť 10:45 mše sv. - Růžená 16:00 mše sv. - Kostelec 17:30 Třešť 2.1.- 4.1. dovolená 5.1. 17:30 - Vigilie Slavnosti Zjevení Páně - žehnání vody, křídy a kadidla 14.1. 15:00 - 17:00 sportovní utkání mezi farnostmi Třešť a Telč 2.2. 17:30 Uvedení Páně do chrámu - žehnání svíček 8.2. 19:15 adorace za AKS 11.2. 08:00 a 17:30 udělování svátosti pomazání nemocných 21.2. Popeleční středa
Kdo byli?
Ctihodná Marie Elekta od Ježíše
Při křtu dostala jméno Kateřina. Roku 1612 vstoupila do kláštera a 17. června 1629 složila slavné sliby. Pak byla poslána do nového kláštera karmelitek ve Vídni a roku 1638 zvolena převorkou. 1. září 1656 byla poslána do kláštera karmelitek v Praze, kde se brzy naučila česky. Často byla nemocná, strádala horečkami a později jí mnoho utrpení způsobil hnisavý vřed na hlavě. Velmi brzy po smrti byla ctěna jako světice. Sestry proto žádaly, aby byl její hrob otevřen, což se stalo roku 1666, tělo bylo shledáno zachovalé, ač šaty byly rozpadlé. Roku 1667 posadily tělo cth.Elekty na židli a hlava, ač dříve svislá, zůstala v přímé poloze. Po zrušení kláštera bylo tělo přeneseno do Pohledu, roku 1792 do Prahy do kostela sv. Benedikta na Hradčanech, z něhož byli vypuzeni barnabité, po nichž se říká hradčanským karmelitkám barnabitky. Svátek zakladatelky pražského Karmelu slavíme 11. ledna. podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ -
V minulém čísle bylo v příspěvku Zamyšlení nad Otčenášem zaměněno jméno paní Anny Hartmanové - chybně uvedeno Alena Hartmanová.
Informace Informace
karmelitka OCD narozena: 28.1. 1605 v Terni, Itálie zemřela: 11.1. 1663 v Praze
Zastavení
Zastavení u betléma Betlém, místo, kde přišel na svět Boží Syn. Když se řekne betlém, vybavím si nejprve jesličky v kostele Nalezení svatého kříže ve Znojmě, kam jsem chodila jako malá. Slaměná stříška a pod ní klečící Panna Maria se sepjatýma rukama, vyzařující lásku a pokoj, svatý Josef coby ochránce celé rodiny a prosté jesličky, ve kterých leží malý Ježíšek a rozpíná ručky, jako by chtěl obejmout celý svět. Z jedné strany vůl, z druhé oslík, kolem pasoucí se ovečky. Později se objeví i vznešení Tři králové, nesoucí své dary a sklánějící se před Králem všech králů. V pozadí jsou vidět domky městečka Betlém. Moji pozornost dále upoutávala studna, ve které však místo vodní hladiny bylo vidět zrcadlo. A největší radost jsem jako dítě měla, když jsem mohla vhodit drobné do ošatky černouškovi, který seděl vpředu se zkříženýma nohama a po každém vhození, byť jen desetníčku, pokýval hlavičkou na znamení poděkování. Dalším betlémem, na který jsem se vždy velice těšila, byl sedmdesát let starý mechanický betlém u sester Boromejek v kostele svatého Hippolyta na Hradišti. Na ten jsem se nemohla vynadívat – pohybující se figurky směřující k jesličkám, hořící ohýnek, u kterého se ohřívají pastevci, tekoucí voda v potůčku, pán bijící holí neposlušného kozla, dva dřevorubci tahající za pilku a řezající kládu, kostelíček, ve kterém se vždy po chvilce rozsvítí světýlko a rozezní zvony, dva kozlové trkající se navzájem rohy a nad tím vším vznášející se anděl zvěstující narození Mesiáše. Když jsem přišla do Třeště, poznala jsem další nádherné betlémy, o kterých jsem předtím moc nevěděla. Po zhlédnutí několika z nich jsem byla opravdu okouzlena, je to pastva pro oči a zároveň i takové pohlazení po duši, když člověk vidí, s jakou láskou a starostlivostí betlémáři připravují svá díla. Je to opravdu nádherné a patří jim velký dík a uznání. Nejvíce se mi samozřejmě kromě nádherně vyřezaných figurek líbí úžasná příroda, do které jsou zasazeny a která je každý rok trochu jiná. Právem zasloužená slova chvály a uznání však již všichni betlémáři jistě znají z
úst hojného počtu návštěvníků, kteří se každým rokem přijíždějí pokochat tou nádherou. A co v nás betlém vyvolává? Především nás naplňuje pokojem a radostí, kterou jsme kdysi zažívali jako ze všeho nadšené děti a kterou v nás dnes již vyvolá málo co. Při pohledu na jesličky nelze než se blaženě usmívat, protože narození dítěte je ten největší zázrak a štěstí, natožpak když se jedná o narození Božího Syna, kdy máme důvod k radosti dvojnásobný. Nemenší pozornost než jesličkám s malým Ježíškem patří Panně Marii a svatému Josefovi, kteří vytvářejí atmosféru nádherné rodinné lásky. Panna Maria, služebnice Páně, hledí s úžasem, pokorou, odevzdaností a láskou na Syna, kterého přijala z rukou Božích a kterého přivedla na svět, aby se Ho s bolestí v srdci opět musela vzdát ve prospěch celého lidstva. A svatý Josef, stejně jako Panna Maria, odevzdaně přijímá velké Boží tajemství a pokorně plní úlohu ochránce celé rodiny. Betlém je místem úžasné a neskonalé Boží lásky. Kéž si takovýto betlém přeneseme do našich domovů a do našich srdcí. - ZN -
Statistika Křty: Klára Anežka Zažímalová Vojtěch Hynk Kateřina Marie Kněžíčková
Pohřby: Alois Zuda Ondřej Rešl Zdenka Podhorská Věra Novotná Josef Novotný
Vánoce
Vánoce Nevánoce „Nejraději bych ty Vánoce zrušila,“ zaslechla jsem nedávno při nakupování v obchodě, „vůbec si neodpočinu a hlavně té práce, co mě ještě čeká, už aby bylo po nich,“ stěžovala si prodavačce jedna z nakupujících žen. „Tak další škarohlíd do sbírky,“ pomyslela jsem si. Tím nechci říct, že mě osobně předvánoční přípravy nezasahují, to by určitě nebyla pravda, ale někdy mi připadá, že Vánoce u většiny lidí „stojí“ a „padají“ právě jen s těmi přípravami. Za poslechu koled - připravit, nakoupit, uklidit, napéct, navařit… - mezitím se z nervozity dostat několikrát do konfliktu s okolím - a je tu očekávaný ŠTĚDRÝ DEN. Večeře, světýlka, stromeček, dárečky a… konec Vánoc. Pro většinu lidí tak Vánoce končí. Představme si, že slavíme narozeniny našeho nejlepšího přítele, kterého máme velmi rádi. Na oslavu se samozřejmě těšíme, slavnostně se oblečeme, pečlivě a s láskou vybereme dárek a v den D se dostavíme na oslavu. Přijdeme, předáme dárek a … ukrojíme kus dortu, vezmeme tác chlebíčků a bez rozloučení jdeme domů, aniž se za sebou ohlédneme. Že se vám to zdá divné? Že by rozumný člověk narozeniny svého nejlepšího přítele takhle neslavil? A přece tak mnoho lidí podobně slaví vánoční čas - čas narození Ježíše Krista. Přípravy jsou velké až obrovské (ne-li „olbřímí“), překotné, nervózní, energii beroucí a probíhající za zpěvu písní, které patří spíše až na „oslavu“. Na vlastní sváteční dny pak nezbývá NIC. Atmosféra Štědrého dne je tatam, energie vyplýtvána a Ježíškovy „narozeniny“ připomíná jen zmačkaný papír, který čeká na svoji cestu do popelnice. Jak by se asi cítil přítel, jehož oslavu bychom tak brzy (navíc s tím dortem a chlebíčky v „ruksaku“) opustili? Nebylo by mu líto, že s ním
nechceme strávit svůj čas, že se nechceme těšit z atmosféry, která by tímto setkáním vznikla? A Ježíš Kristus, jehož narození slavíme o Vánocích - je snad méně přítelem než přátelé pozemští? Jednou jsem v novinách četla cyklus, který v jednotlivých článcích přibližoval českou společnost před půlstoletím, tedy v padesátých letech (laskavý čtenář promine, že se opět „šťourám“ v minulosti, ale „čím hrníček navře…“). Jeden ze zmíněných článků se věnoval i Vánocům. V té době (a mnozí to asi ještě dobře pamatují) byla velká snaha nahradit Ježíška „Dědou Mrázem“, stromeček „jolkou“, o betlémech a oslavě Kristova narození se nesmělo téměř ani špitnout. Přesto se v mnohých rodinách, zvláště křesťanských, dále slavily krásné české (moravské) Vánoce, které „nejvyšší“státní moc nemohla (i když hodně chtěla) vymýtit jako „buržoazní přežitek“ a „doklad tmářství“. Bohu tisíckrát díky za to, že se tomu tak nestalo! Ale proč to píšu… Dnes totiž může každý slavit Vánoce, jak se mu zlíbí, nic nás neomezuje, nemusíme nic skrývat, ba naopak. Je pravdou, že je mnoho jiných „lákadel“, hlavně těch nákupních a vpravdě konzumních , které člověka svádí. Přesto si může každý uspořádat oslavu Kristova narození podle svého nejlepšího přesvědčení. A pokud je člověk schopen přípravy a vlastní oslavy zaměřit právě na toho „Ježíška“ s velkým J, tak si myslím, že to je pro něj a všechny jeho blízké (celou rodinu, farnost, církev, společnost…) také zároveň krásný dar od Pána k Vánocům. Přeji všem krásné a požehnané Vánoce a dovolím si toto téma trošku netypicky ukončit slovy jedné české populární písně: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ - PD -
Vánoce Uhořelý betlém
Vánoce
1. listopadu tohoto roku tomu bylo 86 roků, co došlo k velkému požáru v Třešti, a sice v Židovské ulici (nyní Nádražní), který zasáhl i rodný dům mého otce. Požár byl tak rozsáhlý, že lidé takřka nic ze svého skromného majetku nezachránili. Vyhořelo tehdy 32 domů. Na půdě našeho domu měli mimo jiné prarodiče uložený též veliký vyřezávaný betlém. Figurky byly 15 cm vysoké a bylo jich tolik, že byly postaveny po celou délku velkého pokoje až ke stropu. Na tento betlém se chodili každoročně dívat rodiče s dětmi ze sousedství a blízkého okolí. A tak se tedy již v tom roce nepostavil a o to smutnější měli všichni postižení Vánoce. Podle vyprávění mého otce, kterému tehdy bylo 14 let, požár zavinila židovská žena, která na pavlači jednoho z domů v ulici uložila do nádoby žhavý popel. Tuto nádobu však nedostatečně zakryla a tehdy silný vítr roznesl tento popel po střechách a požár směřoval od domu k domu. Navíc byl silný vítr a hasiči tehdy měli svou úlohu navíc ztíženou, že jim voda v hadicích zamrzala. A tak v mnohých chvílích jen přihlíželi požáru a nemohli v jejich práci pokračovat. Otec často o Vánocích na tuto neblahou událost vzpomínal a litoval toho, že jsme mohli mít s bratrem rodinnou památku a mohli pokračovat v rodinné tradici stavění betlému.
Za okny běží čas. Rok s rokem si opět podávají ruce; a my vítáme poslední měsíc roku. „Doba vánoční milá, už se k nám zas sklání ...“ Nastal „Advent“, je to období radostného očekávání na narození malého Ježíška. „Hvězda svítí nad Betlémem, nebe plesá, zem zní zpěvem ...“ Nám, nám narodil se Kristus Pán, ten, který se stal naším Králem a Spasitelem. Pán Ježíš je pro každého z nás nesmírnou a jedinou oporou na naší životní dráze. Sdílí s námi nejenom radosti, ale také nás posiluje v našich starostech i bolestech. S vroucností v srdci prosíme, aby láska, pokora a radost od Svaté Rodiny naplnila naše duše. Kéž HVĚZDA BETLÉMSKÁ nám ukazuje správný směr budoucích dnů. Milostiplné Vánoce a hojnost Božího požehnání do nového roku 2007 celé naší farnosti přejí Hrbkovi.
- KP -
Modlitba - prosba rodiny Srdce Pána Ježíše, srdce Panny Marie, zachovejte nám klid v rodině a RODINO NAZARETSKÁ neopouštěj nás! Amen Hrbkovi
Přání Mé přání (farní) do nového občanského roku L.P. 2007 zní: Po předběžném zpracování vytvořit s naším duchovním otcem Tomášem PLÁN na nový rok společných setkávání (čtenářů Věžníku, zvláště mládeže, tatínků, maminek, biřmovanců, zastupitelů města, seniorů, farní rady - tj. všech, kdo mají zájem), nejen v našich chrámech, kde slyšíme ohlášky na příští týden, ale na celý rok, jejž nám dá Pán Bůh prožít. V některých farnostech mívají a rozesílají (například poutní místo Křtiny a další). Byl by to velký přínos i pro ty, kteří budou přijíždět k betlémům do našeho města z vlasti i ciziny, s uvedením: „Změna vyhrazena!“ Lidmila Vokřínková
Diecéze
Výročí brněnské diecéze Jak někteří víte, v roce 2007 bude naše brněnská diecéze prožívat jubileum. Je tomu 230 let od jejího založení. Založení brněnské diecéze je spjato s církevními reformami Marie Terezie a Josefa II., které v 70. letech 18. století radikálně zasáhly do života církve v celé habsburské monarchii. Na přímý podnět císařovny Marie Terezie a na základě buly papeže Pia VI. bylo roku 1777 povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství a na jihozápadě Moravy došlo k založení nové diecéze se sídlem v Brně. Stalo se tak 5. prosince 1777. Prvním brněnským biskupem byl jmenován hrabě Matyáš František Chorinský z Ledské, dosavadní probošt brněnské kapituly a pomocný biskup olomoucký. Brněnská diecéze v první fázi zahrnovala 151 farností v 18 děkanátech. Do začátku třetího tisíciletí vstoupila už s počtem 452 farností, což je nejvyšší počet ze všech diecézí české i moravské církevní provincie. Současným sídelním biskupem brněnským, v historickém sledu třináctým v pořadí, je Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle (*1946), kterého jmenoval Svatý otec Jan Pavel II. v únoru 1990 a ukončil tak osmnáct let trvající sedisvakanci. O devět let později jmenoval papež Jan Pavel II. pomocným brněnským biskupem Mons. ThDr. Petra Esterku (*1935), žijícího již více než padesát let ve Spojených státech amerických, a pověřil ho duchovní péčí o české krajany v zahraničí. Hlavními patrony brněnské diecéze stejně jako katedrály v Brně na Petrově jsou apoštolové sv. Petr a Pavel (29. června). Slavnost posvěcení katedrály je připomínána 21. května. Diecéze se rozkládá na ploše 10 597 km2. Je rozdělena na 20 děkanátů. Na jejím území žije 1 354 361 obyvatel, z toho se k římskokatolické církvi hlásí 533 250 osob (tj. 39,4 %). V kněžském semináři v Olomouci studuje za brněnskou diecézi pouze 19 bohoslovců a v Teologickém konviktu je 8 kandidátů do semináře. 10 Při příležitosti tohoto jubilea bylo vydá-
no logo, kalendář katedrály sv. Petra a Pavla a publikace o životě v diecézi, do které jste někteří z vás přispěli svými články. Tato publikace bude k zapůjčení na faře. Po celý rok budou konány poutě do katedrály sv. Petra a Pavla po děkanátech. My z jihlavského děkanátu pojedeme autobusy nějakou sobotu v květnu. Datum bude ještě upřesněno. Přál bych si a myslím si, že by bylo dobré, abychom si rezervovali čas na tuto pouť. Hlavní děkovná pouť celé diecéze bude v sobotu 1.12.2007 v Brně. otec Tomáš
Modlitba za diecézi Všemohoucí Bože, děkujeme ti za všechny dary a milosti, kterými jsi zahrnul nás i předcházející generace naší diecéze. Prosíme tě, pomáhej nám, ať v rozdílnosti našich služeb zůstaneme věrni svému poslání stávat se uprostřed dnešní společnosti znamením a darem tvé lásky. Dej, ať jsme pevně spojeni s Kristem a navzájem mezi sebou, aby tě skrze nás ostatní poznávali jako Otce a záruku naplnění smyslu života. Na přímluvu Panny Marie, Matky církve, patronů svatého Petra a Pavla, i všech dalších světic a světců spojených s brněnskou diecézí i s celou církví o to prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen Pozn. Od ledna 2007 bude modlitba za diecézi k dostání na Službách biskupství vytištěná na památkových lístcích.
Diecéze Logo Roku diecéze 2007 Rok diecéze 2007 230. výročí založení brněnské diecéze (1777-2007)
Stejně jako v Roce rodiny 2004 a Roce farnosti 2005 je pro začínající Rok diecéze 2007 k dispozici logo autora Andreje Bielaka z Brna. Na internetových stránkách Biskupství brněnského (www.biskupstvi.cz) je v sekci Dokumenty k
dispozici ke stažení v barevné i černobílé variantě. Lze je využít na tématické materiály podle libovolné potřeby. Legenda k logu: Znak Biskupství brněnského je zasazen do levého horního rohu schematické mapy brněnské diecéze. Její modrá barva připomíná mariánskou tradici, která je s naší diecézí hluboce spjata. Dvě věže symbolizují srdce diecéze – katedrálu - zasvěcenou patronům sv. Petru a Pavlovi. Letopočet ve spodní části upozorňuje na 230. výročí založení diecéze, které budeme v roce 2007 oslavovat a připomínat nejrůznějšími liturgickými i vzdělávacími aktivitami. Znak Biskupství brněnského: Od založení biskupství v Brně byl jako jeho znak užíván čtvrcený štít, který odkazoval na zakladatelku biskupství, císařovnu Marii Terezii, a na olomouckou diecézi, ze které byla brněnská diecéze vyčleněna. Přestávka v užívání původního znaku a zjevná vazba na habsburskou monarchii vedly biskupa Karla Skoupého k tomu, že v roce 1946 určil jako znak brněnského biskupství černý štít se zlatými vztyčenými zkříženými klíči, podloženými vztyčeným stříbrným mečem s červeným jílcem a záštitou. Takto zvolený znak vychází z patrocinia katedrály i diecéze.
Advent - Vánoce: léta Páně 2006 Stoupaly k nebi po tisíc let praotců modlitby vřelé, Bůh, aby zbavil lidstvo všelijakých běd, dal světu Spasitele. Spasitel přišel. Vzdal se nebe. Uvažuj v Adventní době, nyní, že čeká ON tebe. Chceš Ho vzít s láskou k sobě? (tuto báseň napsala katolická spisovatelka Marie Holková, nar. 21.5.1908; zemřela 6.12.2002, jejíž výročí úmrtí jsme vzpomínali mší svatou 6.12.2006) 11
Novoročenka Novoročenka je podaná ruka Tištěná novoroční přání se objevila až po vynalezení knihtisku. První latinská novoročenka byla vytištěna v Praze roku 1605. Ale až v 18. století se objevují novoročenky, které sběratelé řadí k nejcennějším. Hrabě Karel Chotek z Chotýňova zavedl v roce 1827 novinku. Objednal si u profesora pražské malířské školy „blahopřejné lístky“. Tyto lístky se staly předchůdci novoročenek, jež známe dnes. V roce 1907 jim dal uměleckou tvář malíř Viktor Stretti. Pod obrázek napsal dvě francouzská slova - Pour féliciter - Pro štěstí - později zkráceno na P.F. Novoroční přání a pohlednice překonávají vzdálenosti a vytvářejí kolem lidí pavučinku pěkných vztahů. Našim čtenářům P.F. 2007 přejí Hrbkovi
Novoročenky Největší sběratel novoročenek v České republice, pan Alois Herodes z Prahy, který patřil ve svém sběratelství mezi domácí i zahraniční špičku, daroval v roce 2001 svoji unikátní sbírku zábřežskému muzeu. Začal je sbírat před třiceti lety a za tu dobu jich nashromáždil více jak dvacet tisíc z pětasedmdesáti zemí pěti kontinentů. Kdybychom chtěli vysledovat historii novoročních přání, museli bychom se vrátit do doby před 5000 lety a to do Egypta. Tam se totiž staří Egypťané na Nový rok obdarovávali posvátným broukem scarabeem, který byl zhotoven ze zlata, stříbra nebo vyřezán z tyrkysu. V Evropě měly novoročenky v období baroka - v 15. a 16. století - podobu ručně malovaných zbožných písní a modlitebních obrázků, které si předávali věřící v kostele před jeho vcho12 dem. Tištěná novoroční přání se začala objevovat
až po vynalezení knihtisku. První latinská novoročenka byla vytištěna v Praze roku 1605. V 60. letech 18. století se objevují novoročenky tištěné z dřevěné desky. Kolem roku 1800 přišly do módy
reliéfní lístky s raženými ornamenty a figurkami lepenými velmi často na hnědý nebo blankytně modrý papír. Vystřídaly je novoročenky pohyblivé, z perleti, slámy i lesklých nití. Ve vyšších společenských kruzích se považovalo za povinnou zdvořilost osobně navštívit známé a blahopřát jim k Novému roku. Když se tato povinnost pro množství gratulantů stávala nezvladatelnou, zavedl nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojínova v roce 1827 novinku - objednal si u profesora pražské malířské školy Josefa Berlera tzv. blahopřejní lístky a ty rozesílal jaksi na omluvu své osobní nepřítomnosti. O to, že se na nich v roce 1907 objevila písmena P.F. se prý zasloužil malíř Viktor Stretti a nikomu to nebylo divné - zkratky francouzských slov se tehdy používaly i při jiných příležitostech poměrně často. „Pour Féliciter“ není tedy v překladu „Pro štěstí“, ale spíše „K blahopřání“ a je prý skutečně českou specialitou, kterou byste na zahraničních novoročenkách marně hledali. Mgr. Pavlína Janíčková, vedoucí Památníku A. Kašpara (převzato z internetu)
Tábor Adorace – připomínka
Tábor pro rodiče
V minulém čísle Věžníku jsme byli vyzváni, abychom napsali k různým tématům své názory, třeba i protichůdné, a z těch, abychom se poučili a společně našli to nejlepší, co by bylo ku prospěchu věci. A tak tedy se i já vyjádřím svou připomínkou k článku Adorace včera a dnes. Adorace je zbožné uctívání, vzývání, projev úcty k Pánu Ježíši v monstranci přítomnému. Adorace tichá či s hudbou a zpěvem? Adorace osobní k svému uspokojení či adorace klanění? Toť otázka. Já se domnívám, adorace má být jak tichá tak i s hudbou a zpěvem. Mladí prožívají adoraci s hudebním doprovodem a zpěvem, a proč ne? Buďme shovívaví k mládí, které takto vyjadřuje svou lásku k Pánu a zároveň, ať jsme rádi, když na tuto adoraci přijdou. I já jsem pro různé druhy adorace. Již jsem slyšel názor, že adoraci má vést pouze kněz, který nejlépe ji vede. Dejme tomuto názoru za pravdu, jistě laik nemůže ji tak dobře vést. Co však, když kněz často pro zaneprázdnění ji vykonat nemůže? Víme, jak často kněz neví, co dříve? Jak je jeho den plný povinností? Vždyť nemůže být na dvou místech. My však vyžadujeme, aby adorace byla každý týden! A když kněz požádá některého z laiků, aby adoraci vedl, tak má být odmítnut? Myslím, že laici vedou adoraci, jak nejlépe dovedou, i když ne tak dokonale jako kněz, avšak se snahou, aby byla vykonána důstojně a zbožně. Kdyby byl laik odmítnut, tak by adorace nebyly každý týden, a to ani 45 minut, ani 30 minut – nebyla by vůbec! Kdo adoraci vede z laiků, se rozhodně nechce sebeprezentovat, ale aby proběhla vždy ke cti Pána. A o to nám snad všem jde. Přeji všem čtenářům milostiplné svátky vánoční a požehnaný rok 2007.
Rok rodiny, který byl vyhlášen otcem biskupem Vojtěchem, již sice uplynul, to ale neznamená, že by zájem o rodiny měl ochabnout. Naštěstí u nás není situace, kterou lze vypozorovat v mnoha jiných farnostech. U nás mají mladé rodiny s dětmi od nejmenších capartů po školáky stálé místo a nikdo se na ně nedívá skrz prsty, i když zrovna milovaná ratolest není zrovna nejtišší. Bohužel toto není úplně všude. Myslím si, že tím by přijetí rodin ve farnosti nemělo končit. Napadlo mě, že lze dělat ještě něco víc a to právě pro mladé rodiny, které jsou ve společném soužití právě na počátku. Pro rodiny, které své dítky ještě nemohou poslat na tábor pro školní děti a chtěly by strávit příjemný týden spolu s dalšími rodinami někde na faře. Proto přicházím s nabídkou týdenního tábora pro mladé rodiny. Průběh by byl asi následující. Dopoledne by probíhaly různé katechese (ve mě to slovo vždy vzbuzovalo odpor, ale nebojte se) na určité téma, které by se mohlo řídit vaším osobním přáním a dotazy. Témata, která by mohla zaznít: Psychologie manželství; Muž & Žena; Manželství jako obraz Trojice; Spiritualita muže… Současně by byl připraven program pro vaše malé caparty. Odpoledne by byl výlet, na který by mohly i maminky s kočárky, či jiný program, hry pro předškoláky atd. Byl bych rád, kdyby vše probíhalo nenásilnou formou, aby se nikdo necítil, že je do něčeho tlačen. Cílem proto je, aby rodiny spolu strávily příjemný pohodový týden. Kdo z vás by měl o tábor zájem, dejte mi, prosím, nejpozději do konce ledna vědět, a to na mojí emailovou adresu
[email protected], nebo přes otce Tomáše či Vláďu Hynka. Další případné dotazy rád zodpovím na emailové adrese či osobně o vánočních svátcích. Pokud by se předběžně přihlásilo alespoň pět rodin, tak se s chutí pustím do blízké přípravy. Plánovaný ter- KP - mín je začátkem srpna. Jenda Krbec 13
Zamyšlení
Něco, co mě skutečně upoutalo Všichni , kteří mají čest dostat se do kontaktu s počítačem, určitě znají či vlastní svoji emailovou schránku. Sem nám chodí různé texty, zprávy, úkoly, vtipy, videa, obrázky atd. či tzv. ,,kolovačky“ (tj. přečti text, pošli dál určitému počtu lidí a něco se ti splní… atd.). I já osobně několikrát za den obdržím do své emailové schránky několik těchto zpráv a někdy mohu říct i pěkných blbostí, které někdy ani nečtu a hned mažu! Ale i přesto bych se s Vámi chtěla o jednu tuto zprávu podělit, protože mě skutečně upoutalo, co všechno krásného může vzniknout na pouhé a obyčejné slovo ,,stůl“. Tento email jsem obdržela od své dobré kamarádky z jiné farnosti a skutečně stojí za povšimnutí a za trochu zamyšlení!
Stůl Sedáme ke stolu, abychom pracovali, abychom se nasytili anebo obráceni k sobě tváří v tvář spojili se pohledem a slovem, dechem i tepem srdce v jednotu společenství. Stůl je jednou z mnoha věcí, které užíváme den co den, na jehož hřbetě (řečeno obrazně) štípáme dříví své různorodé činnosti. Přistupujeme k němu tak docela samozřejmě a zase odcházíme. A on mlčí, protože je jednou z tolika neživých věcí, které jen slouží a mlčí. A přece ze své dlouhé historie vydobyl si úctu něčeho posvátného. Vnutil lidem řád, který jim dává cítit, co se na stůl může klást a co ne. Uklizený a uspořádaný jako by byl nositelem pořádku v celém pokoji. A my tento řád cítíme jako nutný projev vděčnosti za tuto jeho službu. Podává nám chléb 14 a jiné jídlo. Stává se usměrňovatelem rodinného
ovzduší. U stolu se řeší různé problémy. Je svědkem tolika scén a tolika slov a kdyby ožil a mohl vyprávět, co všechno bychom si z něj mohli přehrát jako z magnetofonového pásku! Má do sebe něco svým tvarem, umístěním v prostoru a výtvarným zpracováním. Jsme u něj bezpečni a opíráme se
o něj. Je tak všední a prostý a přece je vtažen do posvátné liturgie. V prvních dobách z něj přijímali křesťané nejen pokrm pro tělo, ale i pro duši. A tato posvátnost mu zůstala. Říkáme, že přistupujeme ke stolu Páně. Stůl se stává tedy oltářem, z něhož čerpáme svou duchovní sílu. A na stole stává kytka, obraz té vnitřní podoby, jež vůní svou vyjadřuje pohodu srdcí sjednocených kolem stolu. Všechno nám neustále zevšedňuje. Mnohá znamení, která lidem stále něco připomínala z hlediska křesťanského, jsou odklizena (kříž, socha, Boží muka apod.), ale všední věci každodenního života nás stále provázejí a budou provázet. Smyslům se často nastavují jen různé propagační plakáty. Ale je třeba neztratit ze zorného úhlu právě řeč věcí nejvšednějších, které nám vždycky připomínají nejzákladnější řád života a pokud si člověk zachová správný vztah k nim, jsou pomocníky i k řádu lásky a radosti. Kéž právě vánoční stůl se všemi dary nás všechny více spojuje v jedno společenství lásky, radosti a pokoje. Terry Speary
Výlet
Výlet do Pelhřimova 26.10.2006
Ve čtvrtek 26.října o podzimních prázdninách jsme se my, děti z farnosti a pan farář, vypravili do Pelhřimova - města rekordů a kuriozit. Docela jsme se na ty „kuriozity“ těšili, ale po příjezdu jsme se šli nejprve podívat do kostela. Byl zajímavý, ale stejně, možná ještě více, nás zaujalo muzeum rekordů, kam jsme šli hned po návštěvě kostela. Muzeum rekordů sídlí ve čtyřpatrové věži. Pozorně jsme se dívali a obdivovali rekordní výtvory různých autorů. Dívali jsme se opravdu pozorně, ale žádný třešťský rekord jsme nenašli. Po úspěšném projití muzea jsme se vydali do krá- ku vrátili domů. lovství sirek. Ale nemyslete si, že jsme opustili Pelhřimov a odjeli do Sušice.To opravdu ne. Jen jsme prošli městem ještě o kousek dál a ocitli se v muzeu sirkařských rekordů. Nebyly tam však jen sirky a výtvory ze sirek. Například tam byla i největší vyšívaná mapa Evropy, největší obraz nakreslený pastelkami, ale i portréty vytvořeny loutkou. Po prohlídce jsme vešli do obrovské zahrady, přiléhající k muzeu sirek. Nebyla to ale obyčejná zahrada. Jistě tušíte, co v ní asi tak mohlo být. Nic jiného než rekordy, které se do muzea nevešly. Konečně jsme si mohli dát tak dlouho očekávaný oběd. Potom jsme si ještě zahráli několik her a spokojeně naobědvaní i vyběhaní jsme se ubírali na pelhřimovské náměstí. Na náměstí je muzeum strašidel. No a tam jsme se vypravili i my, abychom několika exempláři z našich řad doplnili stav. Strašidla byla opravdu krásná, ale vůbec nebyla strašidelná. V muzeu se nám líbilo, ale čas pokročil a museli jsme jít. Když jsme vyšli na náměstí, měli jsme rozchod. Mnozí navštívili obchod „Ptákoviny“, ze kterého si přinesli mnoho odporných věcí. Když už jsme se všichni sešli, navštívili jsme Děkanskou zahradu. Bylo
tam hřiště, na kterém jsme se bezvadně vyřádili. Podívali jsme se i k obrovským voliérám, které byly plné papoušků. No a stejně jako v Jindřichově Hradci jsme provedli pokus. Tentokrát jsme nelezli nikomu na záda, ale lezli jsme na houpačku. Náš „pokus‘‘ měl název: „Kolik dětí si musí sednout na opačnou stranu houpačky, aby se Mirek zvedl do vzduchu.“ Mnoho si nás sedlo proti Mirkovi a stejně jsme ho nepřevážili. Pokus nás tak zaměstnal, že jsme pak museli spěchat na autobus. Ten jsme stihli a všichni jsme se v pořádtext a foto Lucka Havlíčková
15
Toulavý fotoaparát
Toulavý fotoaparát 3
V letošním roce jsme se s rodinou a samozřejmě i s naším nezbytným fotoaparátem toulali po plzeňsku. Je zde mnoho velmi zajímavých památek a tak jsem pro toto číslo Věžníku vybral jednu z nej - vodní hrad Švihov. Švihov stojí na místě původní vodní tvrze z počátku 14. století, kterou v roce 1425 dobyla táborská a sirotčí vojska. Husitům k tomu stačilo 15 dnů, během nichž prokopali příkopy a vypustili vodu - 130 obránců se pak vzdalo více než devíti tisícové husitské přesile pod vedením Jana Hvězdy z Vicemilic. V 2. polovině 15. století majitel Švihova legendární Půta Švihovský z Rýzmberka - provedl velkolepou pozdně gotickou přestavbu, na níž spolupracoval i stavitel Benedikt Rejt. Opevnění hradu se stalo vrcholem pevnostního stavitelství v Čechách - mohutné dělostřelecké opevnění, 16 široké vodní příkopy a celý systém vodní obrany,
kdy bylo možné zatopit a rozbahnit široké okolí - to vše vytvářelo z hradu dokonalou vodní pevnost. Součástí obranného systému byla i nedaleká tvrz Kokšín, která hlídala stavidla ovládající náhony. Půta Švihovský byl vlivný muž - zastával významný a hlavně výnosný úřad nejvyššího sudího Království českého. Když mu v roce 1473 král Vladislav II. udělil právo ke stavbě několika hradů, zbořil právě švihovskou tvrz a postavil tento unikátní hrad, později pak ještě jeden z největších hradů u nás - hrad Rabí. Leč stavební činnost pana Půtu stála značné množství peněz a tak pověst říká, že si začal se samotným ďáblem. Pak ovšem nemohl dopadnout jinak, než dopadl - když nastal jeho čas (psal se rok 1504), ďábel si ho odnesl přímo do pekla a to rovnou střechou - jaképak zdržování. Zvláštní je, že díra ve střeše zůstávala stále otevřená, ale nikdy tudy dovnitř nenapršelo, ani nenasněžilo. Dodnes přízrak pana Půty můžete na hradě, ale i na cestě po jeho panství, potkat, a pokud se vám to podaří, hlavně ho nezapomeňte uctivě pozdravit, jinak vás ztrestá ohnivými důtkami, které nosí s sebou. Půta Švihovský se tedy úplného dokončení stavby hradu Švihova nedožil, vnitřní výzdoba byla dokončena až kolem roku 1530. A také zde má hrad prvenství - nástěnná malba sv. Jiří v hradní kapli zachycuje v pozadí švihovský hrad těsně před dokončením stavby a je první dochovanou krajinomalbou v českých zemích. Bojující sv. Jiří má tvář jednoho z tehdejších majitelů hradu - Jindřicha Švihovského z Rýzmberka. V kapli najdeme ještě jednu, poněkud lechtivější záležitost. Kdysi prý zde podle pověsti působil jeden mnich, který byl velmi nenasytný a zhýralý a tak jej za trest v kapli nahého zazdili zády k oltáři. Bohužel však byl tak tlustý, že ven ze zdi zůstali čouhat obě půlky i s jistým otvorem. Pokud do otvoru strčíte prst a budete si něco přát, přání se zcela jistě vyplní. Ale zpět k historii hradu. Finančních potíží se Rýzmberkové nezbavili a Švihov museli v roce 1548 prodat rodu Kavků z Říčan. Od konce 16. století měl hrad v držení významný rod Černínů
Erb
z Chudenic. Tak jej zastihla i třicetiletá válka, v níž bylo dvakrát vypleněno městečko Švihov, ale hrad nikdy nebyl dobyt. Paradoxně se mu to ale stalo osudným – kvalita opevnění se zdála být hrozbou pro císaře Ferdinanda III. a tak byl v roce 1655 vydán císařský rozkaz k rozboření hradu. Černínové splnění rozkazu úspěšně oddalovali
a nakonec stačilo pobořit jen část vnějšího opevnění. Od té doby ale hrad sloužil víceméně jen k hospodářským účelům a postupně chátral. Až v 50. letech 20. století byl opraven a zpřístupněn veřejnosti. Mimochodem se zde na nádvoří natáčela reklama s Janem Krausem pro Telecom (mniši a vynález knihtisku) a víte, že se zde také natáčela slavná česká pohádka Tři oříšky pro Popelku? Pokud ne, tak si o Vánocích při jejím sledování dobře všímejte dvorce a stájí Popelčiny macechy. S přáním příjemného prožití oslav narození Ježíše Krista a do roku 2007 mnoho šťastných kilometrů při putování po českých a moravských památkách Zdeněk Havlíček
VĚŽNÍK má šlechtický původ !? Při toulkách historií člověk narazí na lecjaké zajímavosti a zajímavé souvislosti, a tak i já jsem nedávno při zkoumání erbů narazil na skutečnost, že „VĚŽNÍK“ má své předky v poměrně hluboké historii. No posuďte sami: Ves Věžníky u Vlašimi vlastnil od konce 14. století rod Věžníků z Věžník a to až téměř do konce 17. století, i když mezitím vlastnili i jiné statky a měnili svá sídla. V polovině 16. století se rod rozštěpil na dvě větve – českou a moravskou. Osudy té moravské kladně ovlivnil Adam II. Věžník, který se stal od roku 1590 majitelem panství Trnávka s hradem Cimburkem. Zemřel roku 1619 za stavovského povstání a jeho věrnost oceňovali Habsburkové ještě v roce 1647, když povyšovali jeho syna do panského stavu. I přes tyto velké počáteční úspěchy však rod moravských Věžníků na počátku 18. století vymírá. Při Habsburcích stála za stavovského povstání i větev česká a roku
17
Setkání 1658 byl Václav Rudolf Věžník z Věžník povýšen i se svými potomky do panského stavu. Stejně úspěšný byl i jeho syn Bernard František Věžník, který jako hejtman čáslavského kraje v roce 1680 potlačil selskou rebelii. Roku 1694 byl povýšen do hraběcího stavu a svému nejmladšímu synovi Františku Xaverovi tak otevřel cestu k nejvyšším úřadům v české zemské vládě za Marie Terezie a Josefa II. Až do roku 1658 nosili Věžníkové na modrém štítu stříbrnou hlavu loveckého psa se zlatým obojkem – aby šlo o tzv. mluvící znamení, byl tento honící pes nazván „věžník“. Roku 1655 byl Věžníkům svěřen úřad dědičných místolovčích Království českého a o tři roky později jim při povýšení do panského stavu byl tzv. rozhojněn znak. V prvním a čtvrtém černém poli byla zla-
tá lovecká trubka, druhé pole bylo zlaté s černou orlicí a ve třetím poli původní erb rodu – honící pes zvaný „věžník“. Uprostřed byl potom umístěn tzv. srdeční štítek v červené barvě se zlatým lvem. A tak bychom třeba mohli logo časopisu vylepšit o onu stříbrnou psí hlavu se zlatým obojkem, zvanou „věžník“ a doufám, že si tvůrci časopisu nepřipadají ani občas jako „věžník“ – totiž uhonění a s vyplazeným jazykem. Tak zase někdy u historických zajímavostí Zdeněk Havlíček (s použitím knihy České erby od J.Janáčka a J.Loudy)
Setkání rodin brněnské diecéze 2. září jsme byli s o. Tomášem autobusovým zájezdem ve Žďáře nad Sázavou na Setkání rodin brněnské diecéze, o čemž napsala do Věžníku č. 45 pí. učitelka Petra Dolská. Počasí bylo letní, areál zámku, parku, propůjčil hrabě Kinský, který byl přítomen s manželkou, přivítán p. starostou. Před začátkem mše svaté, kterou sloužil o. biskup Vojtěch Cikrle s kněžímí, jsem p. hraběte oslovila s tím, že si ho pamatuji, jak byl v Třešti, kdy mívaly dcery Sternbachovy a jejich rodiny po r. 1989 zádušní mši svatou ve farním kostele sv. Martina, neboť jsou v našem stáří a žijí v Itálii. Ano, i on se pamatoval a řekl, že také mnoho v životě zažil. V zámku byla výstav fotografií jejich rodiny. V sále přednášel o manželských vztazích převor karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří Vojtěch Kodet. Měla jsem radost, že se postupně opravuje klášterní chrám, kde se zpovídalo. Venku byl též prodej náboženské literatury atd. Přístupné bylo 18 Muzeum knihy, někteří odjížděli nebo odcházeli
do kopce na Zelenou horu, každý si mohl vybrat, čím by naplnil tento den pro svou duši. Jednotlivci mohli pohovořit s otcem biskupem, ale i skupinky, jež se potkávaly se svými známými, zkrátka, byly to chvíle pro nejmenší až po nejstarší ... Tak by měly být všechny poutě rodin a farností příští roky, dá-li nám Pán Bůh! V Brně bylo v tuto sobotu kněžské svěcení a primiční mše svatá bratra Damiána Jiřího Škody v katedrále sv. Petra a Pavla a světitelem byl otec biskup Mons. Jiří Paďour OFMCap. Bylo to před primiční mší svatou, kterou za dar kněžství v neděli 3. září v kostele sv. Mikuláše v Oslavanech poděkoval novokněz P. Damián. O tomto svěcení nám napsal o. Karel Obrdlík, který působí ve Zbýšově, kam spadá oslavanská farnost. Na památku nám věnoval brožurku o celém kněžském svěcení. Doufám, že ho také v budoucnu uvítáme i v naší farnosti. Lidmila Vokřínková
Klokoty 2007
Modlitba za setkání
Pozvánka na Celostátní setkání mládeže v Táboře 2007 Celostátní setkání mládeže se bude konat ve dnech 13.- 19.8.2007 v Táboře - Klokotech. Toto setkání se má uskutečnit jako slavnost celé církve, protože v mladých lidech je naděje pro budoucnost církve i společnosti. Připravuje se bohatý duchovní i zábavný program, včetně benefičního koncertu pro Haiti. Jsou zváni všichni mladí lidé ve věku od 14 let a jejich kněží. Motto celého setkání je totéž, jaké nabídnul Svatý otec Benedikt XVI. na příští rok: „Jako jsem já miloval vás, tak se vy milujte navzájem.“ (Jan 13,34) Přihlášky jsou k dispozici na DCM nebo u svého faráře. Je možné se také přihlásit přes oficiální web setkání: http://www.tabor2007.signaly.cz/ Cena pro účastníka setkání bude 900,- Kč a ten, kdo se přihlásí do května, zaplatí jen 700,- Kč. Chtěl bych poprosit vás, starší a nemocné a samozřejmě vás ostatní ve farnostech, abyste se za setkání modlili, a tak se na něm také podíleli.
Bůh nás miluje, dává nám spatřovat a zakoušet svou lásku a na základě toho, že Bůh nás miluje jako „první“, se může jako odpověď rodit láska také v nás. (Benedikt XVI., Deus caritas est 17) Ježíši Kriste, Ukřižovaný a Vzkříšený, v Tobě poznáváme lásku, jakou si nás Otec zamiloval. Prosíme Tě, dej, ať se v Tvé živé přítomnosti, kterou zakoušíme ve společenství církve, učíme milovat své bratry a sestry. Podle svého slibu vylij na všechny Ducha svatého, který nás naučí velkodušnosti a praktickým skutkům lásky k bližním. Pak s rozechvěním budeme moci pravdivě vyslovit, že Tě milujeme nade všechno. Zvláště Tě prosíme: Požehnej mladým lidem, kteří se setkají v Táboře, aby se stali věrohodnými svědky Tvé lásky všude, kam je posíláš. Maria, Jitřenko spásy a Matko církve, přiviň nás na své mateřské srdce, chraň nás na cestách života a přiveď nás k Ježíši. Amen. 19
Vzpomínky
Vzpomínky…
20
Ve dnech II. světové války, kdy bylo vše zakázáno, zvl. v roce 1942, žádné zábavy, zboží na příděl, obavy a otázky, kdy skončí, nařízené zatemňování oken atd. To byla naše mladá léta, však pamětníci znají a také vzpomínají. V těch letech jsem toužila aspoň si s někým dopisovat. Ale ani dopisní papíry nebyly, jen velice skromné. Maminka mi poradila, abych dala do vánoční šachové hry - krabičky - adresu, u p. Františka Doležala, který měl výrobu šachových her a kde jsme pracovaly. Tu hru si zakoupil p. Maryško z Koberov u Žel. Brodu a jeho dcera Miluška mi napsala. Tak vzniklo „dopisové“ přátelství, které trvalo téměř padesát let. Tatínek mé přítelkyně měl domácí výrobu skleněných korálků, aby uživil početnou rodinu, ale velmi vstřícný a sečtělý člověk. Plnil mé přání (později i mé sestry, jež jezdívala se mnou poznat Český ráj). Radil, plánoval naše cestování. Chodily jsme pěšky, později na kole, při delších cestách vlakem - autobusy ještě nebyly ... Každoročně jsme šetřily na dovolenou a poznávaly krásy tohoto kraje. Mimo Prachovských skal to byly Besedické skály, kde se ukrýval před vyhnanstvím učitel národů Jan Amos Komenský. V chodbách skal jsme čítávaly vytesaný nápis: „Věřím, že po přejítí vichřic hněvu, vláda věcí tvých se k tobě navrátí, ó lide český ...“. Také další ... ale tuto větu si pamatuji nejvíce a mám na pohlednici Prachovských skal: Modlitba skal, opravdu sepnuté ruce skal! Ty krásné výhledy do „srdce“ Českého ráje - Trosek, což jsme obdivovaly z okna podkrovní světničky, kde jsme díky hostinství (později vzájemnému) pobývaly. Bylo těch míst mnoho a těšení se na dopisy, pohlednice ještě víc. Přítelkyně též ráda psala - i když nestudovaná, měla pěkné pečlivé písmo, zlaté srdce, vždy se těšila k nám na Moravu a již odpočívá na hřbitově v Hruštici - Turnově, kam se provdala a má rodiny ... Letos v srpnu bylo zde Setkání Fokoláre Mariapoli - rodin. Byli ubytováni týden na SOŠ učilišti, kam jsme byli také zváni. Vypravila jsem se tam a při besedě jsem se tázala přítomného p. starosty města Jičína, zda-li bude Český ráj zapsán v UNESCU. Odpověděl, že jsou ještě některé potíže, ale že se na tom pracuje. Však naše mládež
některá místa již poznala a o těch zážitcích napsala do Věžníku. Též v rozhlase slyšíme o mecenáši města Turnova, Panteonu Malé Skály, Betléma, Lázních Sedmihorkách atd.. O sklářské škole, kde studoval umělecký sklář p. Svatopluk Kasalý, to je zase Železný Brod (tam jsme byly ve válce v hotelu Krystal), blízké Semily, známý Kozákov a mnoho dalších míst - prostě: RÁJ! Kéž by naše mládež i děti měly možnost nadále poznávat nejen moře, ale ty kraje a krásy, které máme v naší republice. Na Slovensku: slovenský RÁJ! Lidmila Vokřínková
Mše svatá s misionářem
V neděli 29. října - to byla neděle misijní a zimní čas - pozval o. Tomáš „našeho“misionáře Romana Musila, který působí na dalekém ostrově Haity a prožil spolu s námi společenství mše svaté v kostele sv. Kateřiny Sienské. Po této mši nám věnoval hodinku, kdy neúnavně vyprávěl o tamním životě, hlavně o dětech, které, jak říká, nemůže opustit ... Odpovídal na dotazy a všechny přítomné v mnohém duchovně obohatil. Pán Vás, otče, posiluj, modlíme se za Vás a všechny daleké i blízké misie a misionáře. Víme, co obětí je v této práci potřeba! Napíše více některý z farníků, jež nespěchali a poslouchali? Lidmila Vokřínková
KDU-ČSL
Blahopřejeme! Ačkoliv od komunálních voleb uplynulo již několik týdnů, naskýtá se teprve v tomto prosincovém vydání Věžníku příležitost poblahopřát šéfredaktoru panu Ing. Vladislavu Hynkovi k jeho úspěšnému zvolení zastupitelem a posléze místostarostou Třeště. Současně blahopřejeme ke zvolení do zastupitelstva města i dalším kandidátům – zastupitelům – MUDr. Tomáši Snížkovi, Milanu Majdičovi, MUDr. Vítu Kaňkovskému a Mgr. Martinu Šalandovi, který byl také zvolen do rady města. KDU-ČSL dosáhla v Třešti svého dosud nejlepšího výsledku v komunálních volbách a skončila na druhém místě. Tento volební úspěch nejlépe uvidíte z přiložené zjednodušené tabulky.
Cíle, které jsme deklarovali před volbami – abychom získali místa ve vedení města – jsme dosáhli. Naši zvolení zastupitelé svou odbornou erudicí, zodpovědností, pracovitostí a zkušeností s komunální politikou jsou zárukou nejen svým voličům, ale všem občanům Třeště, že správa města je v dobrých rukou. Do jejich práce pro blaho obce jim přejeme hodně síly, vytrvalosti, hodně dobrých nápadů a také hojnost Božího požehnání. Současně děkujeme všem nezvoleným kandidátům za jejich účast na kandidátce. Bez této jejich účasti na volbách bychom zmíněného úspěchu nedosáhli. Všem čtenářům Věžníku i jejich blízkým přejeme pokojné Vánoce a hojnost Božích milostí v roce 2007. Městská organizace KDU-ČSL v Třešti
VÝSLEDEK V PROCENTECH
Jihlava Brtnice Polná Telč
KDU-ČSL 7,9 20,3 17,2 16,9
ODS 28,6 28,3 18,2 21,8
ČSSD 18,8 35,0 13,4 2,3
KSČM 16,4 --14,6 9,8
Havlíčkův Brod Pelhřimov Třebíč Žďár nad Sázavou
10,5 16,1 9,2 15,9
26,3 35,4 20,1 32,7
13,6 20,2 14,1 25,4
19,2 11,3 16,6 13,5
TŘEŠŤ
21,8
Co nás zaujalo? V televizi běží v nedělní podvečer (v 18.45 hod na programu ČT2) cyklus Prolínání světů. Má 18 dílů a zbývají už poslední tři. Pořadem provází prof. Tomáš Halík. Svým citlivým přístupem nás uvádí do hlavních světových náboženství – křesťanství, židovství, islámu, hinduismu a buddhismu. Zasvěceně poukazuje na rozdíly, ale i na to, co nás spojuje, a to je víra v jednoho Boha. Každý cyklus má svůj název a ten prová-
24,0
17,5
16,8
zí celý pořad. A tak se dovídáme, jak v různých kulturách probíhá např. oslava narození dítěte, svatba, pohřeb, modlitba, stavba a architektura chrámů a klášterů atd. Škoda, že bude pořad končit, mohu ho všem doporučit, hlavně mladým, aby měli přehled. Snad bude cyklus vydán na DVD a my budeme mít možnost ho znovu zhlédnout, popř. si ho zakoupit. Věřím, že se najdou i další farníci, kteří tento program sledovali a dají mi za pravdu, že se opět něco hodnotného povedlo. anaH 21
Ples
22
YMCA
23
Svatba Církev Expedice ...
Informace
Farní charita v Třešti informuje
Dodatek ke Tříkrálové sbírce
Farní charita v Třešti uspořádala ve dnech 21. a 28. října 2006 pravidelnou podzimní Sbírku věcí pro potřebné. Dne 7.11.2006 byly tyto věci naloženy v Třešti do vagonu a odeslány do celostátního centra humanitární pomoci pro Diakonii Broumov k vytřídění a dalšímu využití. Při nakládání vagonu velmi pomohla firma Podzimek a synové a učni truhláři z učňovské školy v Třešti. V první dekádě ledna po Novém roce 2007 se uskuteční již tradiční Tříkrálová sbírka, o které bude více informací v tisku, rozhlase i televizi. Vedoucí skupinek koledníků budou procházet městem i po vesnicích a do zapečetěných pokladniček označených znakem charity budou vybírat peníze. O dalším použití peněz vybraných při Tříkrálové sbírce i o činnosti Oblastní charity Jihlava bude i beseda s ředitelem Mgr. Novotným, která se uskuteční v Třešti (ulice K Valše) ve středu 3.1. 2007 v 15:30 hodin. Beseda bude společně pro žáky i učně učiliště a bude volně přístupná všem občanům města, kteří se chtějí dozvědět více informací o činnosti Oblastní charity Jihlava a o využití peněz získaných při Tříkrálové sbírce i o možnostech pomoci a podpory práce charity v našich podmínkách. Farní charita zve všechny občany na tuto besedu, vstup volný, středa 3.1.2007 v 15:30 hodin na učilišti, ulice K Valše v Třešti. Farní charita děkuje všem dárcům, pomocníkům i ostatním za spolupráci v uplynulém roce křesťanským Pán Bůh zaplať! Charita přeje všem občanům požehnané prožití vánočních svátků a do nového roku 2007 všem lidem dobré vůle hodně zdraví i spokojenosti, pokoj a mír v duši.
Pro nedostatek vedoucích skupinek koledníků (nejsou lidi?!) budou možnosti přispět na Tříkrálovou sbírku následujícím způsobem: 1) 1. ledna 2007 při slavnostním zahájení nového roku na náměstí TGM v 17:00 hodin (u slunečních hodin) 2) 3. ledna 2007 v učilišti při besedě s ředitelem Oblastní charity Jihlava Mgr. Novotným od 15:30 hodin 3) pokladnička bude umístěna v novinovém stánku u prodejny Albert (stánek pana Pavla Šalandy) 4) v obchodě Na Hrázi u paní Petry Stránské Další možnost přispění je přímo skupinkám koledníků, kteří budou procházet městem. Pokud jste již nějakým způsobem přispěli, ohlaste to koledníkům – ti to nemohou vědět. Všem dárcům, kteří se telefonicky obracejí a žádají příchod koledníků, sděluji, že toto prakticky není možné, město je rozděleno na úseky a bohužel z výše uvedeného důvodu se obsadí a bude vybírat jen někde. Až bude dostatek vedoucích skupinek, mohlo by se koledovat v celém městě. Nelze realizovat jednotlivé nabídky peněz na Tříkrálovou sbírku, prakticky každý občan má možnost využít některou výše uvedenou příležitost k předání daru do pokladničky. Farní charita předem děkuje všem dárcům i pomocníkům, vedoucím skupinek i koledníkům křesťanským Pán Bůh zaplať. Za Farní charitu Brychta Zdeněk
Vtip tohoto čísla Katecheta si v létě přivydělává na plovárně. Jeden člověk se topí, jeho vztažená ruka se zoufaZa Farní charitu Třešť le zmítá nad hladinou. Brychta Zdeněk, Fritzova 265, Třešť „Vidím, že se hlásíš – ještě někdo? Chci vidět další ruce!“
