VÌNÍK. 27. února č. 35 KOMPAS TØESKÉ FARNOSTI

V̎NÍK

V̎NÍK KOMPAS TØEŠSKÉ FARNOSTI

Postní doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

„Každý rok se nabízí postní doba jako doba pro zintenzivnění modlitby a pokání a otevření srdce k poslušnému přijetí Boží vůle ...

27. února 2005 - č. 35

Exercicie v konviktu . . . . . . . . . . 17

... Co jsou to exercicie? Je to taková duchovní obnova, při které se má člověk ztišit, meditovat a naslouchat Bohu. Tomu také odpovídá program dne – ráno ranní chvály a dvě přednášky, odpoledne růženec, přednáška, mše svatá. Den je pak zakončen adorací. ...

KOMPAS TØEŠSKÉ FARNOSTI

O BS S AA H H OB

Obsah

V̎NÍK

V̎NÍK

Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 www.farnosttrest.me.cz [email protected] Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH) Redakce: Tereza Novotná (Terry Speary) Mgr. Květa Zažímalová (KZ) Jana Staňková (JaS) Redaktor „čekatel“: Jiří Staněk (JiS) Další autoři příspěvků: Pavel Kovář (KP) Marie Vrátilová (MV) Milena Niederhafnerová (MN) Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová

Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Slovo duchovního otce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Postní doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Kdo byli? // Postit pustit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 K postní době ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Biskup překonal vážnou nemoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Jubileum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Vzhůru za betlémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Betlémářská návštěva z poutních Křtin . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Tři králové v Jezdovicích // Třešťské betlémy . . . . . . . . . . . 14

Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal

60. výročí osvobození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář zást. makléře spol. K. Křížek tel./zázn.: +420 567 214 394 mobil: +420 606 237 655 [email protected]

Exercicie v konviktu // Společné modlitby . . . . . . . . . . . . . . 17

Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 215 výtisků.

Poznáte ji? // Zamyšlení // Koncert Unisono . . . . . . . . . . . . 21

Adresa redakce: Na Hrázi 184/3, Třešť 589 01, tel. +420 567 234 263 Kolportéři: redakce & Marie Bambulová, Michael Bambula, Michael Bambula ml., Jiří Staněk, Ondřej Zažímal a kolportéři z bratrských farností

A zase ten řád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Za kostelní zdí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Čistota - půl zdraví, špína celé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Televize // Ohlédnutí se . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Nová hra pro mladší ministranty // Soutěž farnosti . . . . . . 22 Papežský nuncius Diego Causero . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Mashtal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Přehled akcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Poděkování za Tříkrálovou sbírku // Umučení Krista . . . . . 26 Pozvánka na V. pěší pouť na Velehrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme!

Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

FOTO na úvodní straně: Květa Zažímalová

Uzávěrka příštího čísla bude 17. dubna 2005!

Úvodní slovo

editorial Vážení a milí farníci, rychlým tempem jsme vpluli z vánoční do postní doby. Možná jsme se ani nestačili rozkoukat. Není však naše postní doba omezena pouze na středeční návštěvu kostela a hrdé přijmutí popela na hlavu? A poté následuje všední, ničím nepoznamenaný život? Není to málo? V knížce Živá voda pro duši od Bruna Ferrera jsem se dočetl následující příběh o modlitbě: ‚Při hodině náboženství se učitel ptá: „Modlíš se večer?“ „Jistě!“ „A ráno?“ „Ne.“ „Proč?“ „Protože se ráno nebojím.“ Často se modlíme jen proto, že se něčeho bojíme. Je to pokořující pro nás i pro Boha. Modlitba je totiž prostým projevem lásky. Modlitba dává ráno vzejít slunci, modlitba tluče na zeď nehledě na zákon, protože ví, že na druhé straně ji někdo slyší.‘ Tento příběh by mohl možná oslovit i vás. Farnost prožila v minulých dnech jednu významnou událost. Na návštěvu k nám přijel apoštolský nuncius - velvyslanec Vatikánu - arcibiskup Diego Causero. Dozvěděl se totiž o tradici třešťských betlémů. Pohlednice od pana Josefa Bílého posloužila jako základ pro jeho vánoční přání, které posílal svým známým do celého světa. Nezůstalo však jenom u prohlídky betlémů, všichni jsme s ním mohli společně prožít slavnou mši svatou o slavnosti Zjevení Páně. Před necelým půl rokem jsem Vás informoval o tom, že jsem (společně s Jirkou) vyhrál sázku. Nejenom já, ale určitě i vy jste se těšili na zajímavé články mladé generace naší farnosti, tzv. animátorů. Bohužel zůstalo jen u slov, rok je asi dlouhá doba ... Ale třeba příště, viďte! Báro, Betko, Gabčo a Máro! Nalistoval jsem si 26. číslo Věžníku, kde jsem si přečetl, že animátoři jsou mladí aktivní katolíci, kteří „oživují“ svá společenství, přinášejí „dech“ a „šťávu“ tam, kde žijí a pracují. Doufám, že se to našim třešťským animátorkám daří a nezůstává pouze u „expanzí“ na nejrůznější školení a setkávání mimo naši farnost (ale nepopírám, že i toto je důležité). (Jsou však mezi vámi i aktivní animátorky…) Jako již tradičně bych chtěl poděkovat Vám všem za Vaše modlitby, obětované za zdar naší práce. Děkuji Vám také za Vaše finanční dary, bez nichž by se vydávání i distribuce Věžníku nemohla uskutečnit. Přeji Vám i sobě, abychom v následujícím čase prožili dny naplněné opravdovým pocitem Boží přítomnosti, jenž vyvrcholí o Velikonocích. U dalšího čísla se těší Vladislav Hynk šéfredaktor P.S.1: Myslím si, že rušivé listování ve zpěvnících (které je popsáno v jednom z dnešních příspěvků) je způsobeno i občasným „necitlivým“ přepínáním bakelitových číselníků. Možná by se nad tím mohli někteří varhaníci zamyslet. P.S.2: Zvýšenou pozornost věnujte tiráži časopisu, možná se v příštím čísle dočkáme další jmenovité změny ;o))) ... viď, JaS.

3

Slovo duchovního otce

Slovo duchovního otce Milí farníci, skončil rok 2004, který přinesl mnoho změn, jak ve vaší farnosti, tak i u mne osobně. Začalo se s opravou kostela sv. Martina a došlo k výměně kněží ve vaší farnosti. Jak už jsem to učinil 31. prosince 2004 při mši svaté na poděkování Pánu Bohu, chtěl bych ještě jednou vám všem poděkovat za vaše přijetí, podporu v modlitbě a za dary, které dáváte na opravu kostela. Jsem za to Pánu Bohu vděčný a moc si toho vážím. Možná si pokládáte otázku, co nás čeká letos. Začal nový rok 2005, který je pro naši diecézi Rokem farnosti. Je přáním otce biskupa Vojtěcha, aby se naše farnosti v tomto roce více sžily jako živá společenství, jejichž středem je Pán, aby se otvíraly svému okolí – lidem vlažným, věřícím a i nevěřícím, občanským společenstvím, a aby vydávaly svědectví služby a lásky. Pro tento rok bylo zvoleno heslo: „Farnost – místo pro každého.“ Doprovází ho i logo, které vidíte na obrázku. Během roku se budou konat nejrůznější akce pořádané biskupstvím a naší farností, o nichž vás budu informovat. Už nyní je známo, že v dubnu bude uspořádána konference „Farnost – místo pro každého“, 3.9. 2005 bude diecézní pouť rodin a i farností do Žďáru nad Sázavou a na podzim setkání zástupců farností v Brně. To jsou akce plánované biskupstvím. A co se bude dít u nás? V letošním roce bychom mohli vykonat farní pouť do nedaleko vzdálených Slavonic do kostela Božského Srdce Páně, jehož návštěva je spojena také 4 s plnomocnými odpustky. Na začátku školního

roku bude farní den. Z pohledu celosvětové církve prožíváme kromě toho i Rok eucharistie, který vyhlásil Svatý otec Jan Pavel II. od října 2004 do října 2005. Církev, a tudíž i každá farnost, žije z eucharistie, proto se tato dvě témata – farnost a eucharistie – dají velmi dobře skloubit. V pastýřském listě otce biskupa Vojtěcha v neděli 2. ledna, kterým byl vyhlášen Rok farnosti, jsme zaslechli tato slova: „Za život farnosti jsme zodpovědní všichni, není to jen záležitost nás kněží, život farnosti závisí na každém členu, jednotlivci farního společenství.“ A proto je zapotřebí, abychom všichni usilovali o vzájemné sblížení a hledali k sobě cestu, aby naše farnost duchovně rostla. Podle kodexu církevního práva je možné a dobré zřídit pastorační radu farnosti (ekonomická rada farnosti je povinná podle církevního práva, ta u nás je), která je taktéž pomocným a poradním hlasem faráře. Její úkol především spočívá v tom, že má být nápomocna duchovnímu správci na rozvoji pastorační činnosti ve farnosti. Proto jsem se rozhodl učinit tento krok, abych ne já sám, ale abychom společně hledali kroky, aktivity, které by napomohly k růstu naší farnosti. Pastorační rada je volena věřícími ve farnosti. Jejími členy mají být zástupci, kandidáti jednotlivých skupin ve farnosti. Tedy zástupce za mládež, katechety, varhaníky, kostelníky, akolyty, dva zástupci za rodiny. Třetinu rady má právo farář jmenovat sám. Volby do pastorační rady se budou konat 13. března 2005 o 5. neděli postní na konci mše svaté. Přede mší svatou dostanete hlasovací lístky s možnými kandidáty zastupující jednotlivé skupiny a pokud někomu z vás by se za danou skupinu nelíbil ani jeden, je možnost napsat jméno kandidáta, který podle vás bude zastupovat danou skupinu nejlépe. Při odchodu z kostela se budou hlasovací lístky vybírat. Kandidáti budou zveřejněni v neděli týden před volbami. Protože někteří jistě máte různé nápady a návrhy na to, co by šlo ve farnosti dělat, možná i

Postní doba otázky, které vás zajímají, a bylo by škoda to ne- se budu vyjadřovat a odpovídat na vaše otázky, chat jen tak být, rozhodl jsem, že byste to mohli pokud to ovšem budu vědět. napsat na papírek a vložit do krabičky Věžníku, Věřím a doufám, že Rok farnosti se pro nás která je umístěna vzadu v kostele. Po domlu- pro všechny stane obohacením a požehnáním. vě s Vláďou Hynkem, šéfredaktorem časopisu Věžník, bude v časopise vyhrazeno místo, kde P. Tomáš Caha

Postní doba „Každý rok se nabízí postní doba jako doba pro zintenzivnění modlitby a pokání a otevření srdce k poslušnému přijetí Boží vůle. V ní je nám ukázána duchovní cesta, která nás připraví na znovuprožití velkého tajemství Kristovy smrti a vzkříšení, především prostřednictvím vytrvalejšího naslouchání Božímu slovu a obětavějšímu umrtvování, díky němuž se může rozšířit pomoc bližnímu v nouzi.“ Svatý otec nám pro tuto postní dobu nabízí téma aktuální jako nikdy před tím, dobře vyjádřené následujícími verši z Deuteronomia: „Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů.“ (Dt 30,20). To jsou slova, kterými se Mojžíš obrátil na lid, aby jej pozval k uzavření smlouvy s Hospodinem v moabském kraji, „abys byl živ ty, i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu.“ (Dt 30,19-20) Věrnost této Boží smlouvě je pro Izraelity zárukou budoucnosti, „abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi.“ (Dt 30,20) Dosáhnout věku dospělosti je v biblickém chápání znamením žehnající dobrotivosti Nejvyššího. Dlouhověkost se tak jeví jako zvláštní Boží dar. Svatý otec nás tedy vybízí k rozjímání o tomto tématu během postní doby, k prohloubení vědomí úkolu, ke kterému jsou ve společnosti a v církvi povoláni staří lidé a připravit tak jejich mysl na srdečné přijetí, které jim vždy patří. V dnešní společnosti jsme s velkým přispěním medicíny účastni prodlužování lidského života a následně rostoucího počtu starých lidí. To vyžaduje věnovat zvláštní pozornost lidem tzv. „třetího“ věku, aby se jim pomohlo žít naplno a dát je tak do služeb celé společnosti. Péče o staré lidi, především když procházejí

těžkými obdobími, musí mít místo v srdcích věřících. Lidský život je vzácným darem, který je nutno milovat a bránit v každé jeho fázi. Přikázání „Nezabiješ!“ žádá, aby byl lidský život stále ctěn a podporován od svého začátku až po svůj přirozený konec. Toto přikázání platí, i když se dostaví nemoci a když ztráta sil omezí lidské bytí v jeho samostatnosti. Jestliže bude stáří se svými nevyhnutelnými obtížemi přijato ve světle víry, může se stát drahocennou příležitostí pro lepší pochopení tajemství kříže, který dává plný smysl lidské existenci. Starý člověk potřebuje být pochopen a potřebuje pomoc v této perspektivě. To dovolí mnohým starým lidem, aby se necítili pro společnost a někdy též pro své vlastní rodiny jako zátěž v osamocení, které je vystavuje pokušení uzavřenosti a malomyslnosti. Rozjímejme tedy během postní doby s pomocí Božího slova, jak je důležité, aby každé společenství s láskyplným pochopením provázelo ty, kteří zestárli. Kromě toho je třeba si zvyknout myslet s důvěrou na tajemství smrti, aby ke konečnému setkání s Bohem došlo s vnitřním pokojem, ve vědomí, že nás přijme Ten, „který nás utkal v životě naší matky“ (srov. Ž 139,13b) a chtěl nás „ke svému obrazu a podle své podoby.“ (srov. Gn 1,26) Maria ať je naší průvodkyní postní dobou a přivede všechny věřící ke stále hlubšímu poznání Krista, který zemřel a vstal z mrtvých a který je nejvyšším smyslem naší existence. Z poselství Svatého otce Jana Pavla II. k postní době 2005 Jan K. 5

Kdo byli? Kdo byli?

Svatý Jiří

Jen málokterý svatý je obklopen tolika legendami jako svatý Jiří! Neexistují žádná spolehlivá data o jeho životě a působení, je známo jen množství legend, takže je tento světec často považován za postavu mytologickou. Podle středověkého kodexu Legenda aurea pocházel Jiří z urozené rodiny z Kappadokie. Byl vojákem a později tribunem v římském vojsku za císaře Diokleciána. V té době trápil zemi drak, kterému byly denně obětovány dvě ovce k nasycení. Když už nebylo ovcí, žádal drak lidské oběti. Los, který určil první oběť, padl na královu dceru. Vydala se na cestu. Tu Jiří zaútočil na draka kopím a zranil ho. Slíbil, že netvora usmrtí, když se všichni nechají od něho pokřtít. Jiří draka zabil a 15.000 lidí bylo pokřtěno. Později byl Jiří pronásledován, přestál mnoho mučení, ale vše přežil bez zranění. Císařovna, která to viděla, přijala křesťanství a byla později sťata spolu s Jiřím před bránou města. Svátek tohoto světce, jehož jméno přinesli do Evropy Křižáci a stal se symbolem rytířskosti, slavíme 24. dubna. podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ -

Informace Informace

6

mučedník narozen: ve 3. století (?) v Kappadokii, Turecko zemřel: r. 305 (?) v Nikomedii, Turecko, nebo v Lyddě - Diospolis, Palestina patron Anglie, Janova, limburského biskupství, rytířských řádů, skautů, rolníků, horníků, sedlářů, kovářů, bednářů, artistů, koní a dobytka, pocestných, chovanců chorobince, zajatců, vojáků, jezdců, v bojích všeho druhu, proti válečným nebezpečím, proti pokušením; za počasí, proti horečce, proti moru; jeden ze 14 pomocníků

Postit pustit Ve středu 9. února začala postní doba takzvanou Popeleční středou. Vím, že mnozí tato data a skutečnosti nevnímají, mnohým už nemají co říci. Nicméně jsem přesvědčen, že každému člověku prospěje úsilí, kterému jsme v církevním a náboženském prostředí zvyklí říkat půst. Jen mu musíme dobře rozumět! Původ postu je velmi starý. Jeho doporučení nalézáme již 2000 let před Kristem v kulturní oblasti Sumerů, potom Řeků a Římanů. V 19. století lidoví léčitelé i lékaři, jako např. Kneip, Prissnitz aj. doporučovali kromě postních kúr také léčení přírodou, tj. světlem, vzduchem a vodou. S přírodovědecky odůvodněnou dietetikou se započalo v Padově, kde byla hledána souvislost mezi příjmem potravy, vody a tělesné váhy za pomoci definice od A. L. de Lavoisiera z doby Francouzské revoluce. Velkým kritikem učení o postu byl kdysi Petrarca. Ve své ostré kritice uvedl, že z dietetiky se stala tyranie lékařů, kteří si tak vytvářeli svůj vliv i na zdravé lidi. Zastánci různých postních praktik vyzvedali vždy očistný význam postu pro tělo. Půst znamená prostotu v jídle i změnu v druzích jídel, což příznivě působí na organismus. Např. rybí maso, které bylo dovolováno v postních dnech, neobsahuje purinové látky, jejichž štěpením vzniká kyselina močová. Je známo, že její nadbytečné množství škodí organismu. Vynecháním masa teplokrevných zvířat si také odpočinou zažívací orgány od namáhavější práce. Uvolnění je to kouzelné slovo, které ukazuje nové pohledy na toto období. Postní dny, duševní i tělesné, dodržované, jsou očistné a uvolňují místo pro všechno nové. Pokud se naučíme žit opět v souladu s přírodou a vesmírem, bude pro nás mnohé snadnější a našemu zdraví to velice prospěje. Dej si pauzu od masa – tak by se tedy dala přeložit latinská výzva „karne vale“, která nám přešla do češtiny jako označení někdy téměř bezuzdného veselí před začátkem postní doby. Někteří odborníci dodávají, že čtyřicetidenní postní období před Velikonocemi odpovídá našim biorytmům. Náš organismus touží po odpočinku od zabijačkových pochoutek a všelijaká omezení přijímá ochotněji než třeba na

Postit pustit podzim. Ovšem řekneme-li půst, odříkání, nesmí nám na mysl přijít pouze maso… Berthold Brecht ve svých Kalendářových příbězích vypravuje o jedné staré dámě, která se po celý život odříkala kvůli svému muži a dětem. Jedla vždy jen to, co zbylo, neznala žádnou spontánní radost – jen život pro druhé. V jejím domě nebyla radost. Panovala tam zasmušilá nálada, pošmourná atmosféra. Její děti neznaly radostnou volnou hru. Nyní ve svých sedmdesáti letech, kdy je muž už mrtev a děti mají své vlastní rodiny, začíná objevovat kousek vlastního štěstí. Od svých dětí dostává malou podporu. Žije sama ve svém velkém domě, nikoho nepřijímá, ani žádné ze svých dětí. Nevaří, stravuje se v hostinci, navštěvuje kino, hraje karty, pije červené víno, jezdí na výlety… Skončila se svým životem pro druhé. Vždy se přizpůsobovala druhým. Teď se cítí šťastná, když už se neobětuje. Všichni jí říkají „nehodná stařenka“ – tak také nazval Brecht svůj příběh. Nám zbývá otázka, kterou spisovatel neřeší: Byly ty její oběti skutečně obšťastňující pro druhé lidi? Bylo to její odříkání plodné? Uvědomme si jedno: v rodinách, ve společnosti musejí být obětující se duše, prostě ti, kteří jsou schopni přinášet oběti. Ale obětující se nemůže být sám obětí, která ztratí své vlastní JÁ. Přinášet pravé oběti může jen šťastný člověk. Kdo se postí, něco si odříká, je buď tlustý, nebo šetří, nebo je příliš zbožný. Takto zjednodušeně se dívají na půst lidé dnešní doby (zvláště sledují-li úspěšné postní neboli dietní snažení Haliny Pawlovské a jiných…). Smysl oběti, půstu spočívá podle této domněnky ve zřeknutí se radostí tohoto světa. Ve skutečnosti však bez postu nemůžeme správně vychutnat vůbec žádnou radost světa. Jen z těch věcí mohu mít radost, jen z těch věcí se mohu opravdově těšit, na nichž jsem nezávislý. Sklenička vína ve vhodnou dobu mezi přáteli udělá radost. Kdo však už bez alkoholu nedokáže žít, ten musí pít, i když z toho nemá vlastně radost. Už není pánem sama sebe, nýbrž otrokem své pijácké vášně. Toto platí o všem, co člověk dělá nebo užívá. Kdo přijde z práce domů, zapne svou televizi a vypne ji teprve až jde spát, kdo ji má tedy jako nezbytnou kulisu svého domácího prostředí, tomu ani ten nejlepší televizní pořad neudělá opravdovou radost. Naopak, takový člověk je nevýslovně

bezmocný a nešťastný, když televize jednoho dne přestane hrát. A tak bychom mohli pokračovat. V jedné časti Bible – Novém zákonu – najdeme tuto větu apoštola Pavla: Všechno je mi dovoleno, ale ničím se nesmím nechat spoutat. Když se postíme, činíme se nezávislými na věcech tohoto světa. Nečiníme tak proto, že těmito věcmi pohrdáme, nýbrž právě proto, abychom si udrželi nezkalenou radost z jejich užívání. Kdybychom v klidu uvážili, kolik věcí nám už nedělá radost, pak zpozorujeme, jak dobře by nám udělalo cvičit se v opravdovém postu. Jestliže od pradávna křesťané před Velikonocemi prožívali poctivě a opravdově období postu, byla v tom tedy veliká dávka pravé životní moudrosti. V postní době jde o to, abychom si plně uvědomili, co nám skutečně přináší radost a svobodu: není to tedy možnost za každou cenu všechno užívat, nýbrž právě nezávislost na věcech, které mohu, ale také nemusím mít. Víte, jak černošští domorodci chytají opice? Velmi důvtipně. Ke stromu přivážou kožený pytlík s rýží. Je to oblíbené jídlo opic. Otvor pytlíku je tak úzký, že jím projde jen otevřená dlaň opice. Když opice ucítí, že je v pytlíku rýže, nabere do dlaně co nejvíce. Ale následuje zrada: sevřená dlaň s rýží neprojde úzkým otvorem! V té chvíli se objevuje doposud skrytý domorodec. Opice piští, skáče, snaží se osvobodit, ale marně. A přece by stačilo jedno: otevřít dlaň a pustit rýži:. Otevřená dlaň by snadno prošla otvorem. A v tom je právě háček: opice se nechce rozloučit s kořistí, a proto je chycena, čeká ji nesvoboda. Možná to je jedna z hlavních příčin našich životních trampot: držíme se křečovitě něčeho, bez čeho zdánlivě nemůžeme být a žít. A toto nás drží v pasti. Začínáme naříkat, stěžovat si, proklínat. A přitom by stačilo jediné: něco pustit! A tohle my nejsme mnohokrát schopni udělat. (Že by tedy skutečně pocházel člověk z opice?) Stojí tedy za to v těchto dnech něco pustit, tedy postit. To vše pro větší a hlubší radost z věcí tohoto světa!

Prokop Petr Siostrzonek převor břevnovského kláštera v Praze upravil - KP -

7

Postní doba K postní době, kterou jsme začali Popeleční středou Breviář – řekl otec Alois – to nejsou jen denní kněžské modlitby za kněze, ale za farnost. A ty se rád denně modlí a také je rád za to, co ještě může, že může číst. Slíbila jsem mu Vzpomínky pamětníků v Třešti, které mají být vydány a jsou zatím k zapůjčení v městské knihovně. Přeje všem věrným i těm, kteří se k víře vrací, soustředění v pohledu na kříž s neustálým vznášením chval za oběť Kristovu a nadějné očekávání Velikonoc… MÁM… Mám příliš tvrdé srdce, Pane, dej, ať změkne podle Tvého. Mám příliš měkká slova, Pane, dej, ať ztvrdnou podle Tvých. Mám tvrdý pohled, Pane, ať zjihne pod pohledem Tvým. Mám slabou vůli, Pane, ať zocelí se pod Tvým křížem. Mám velkou touhu po moci, ať zmizí pryč i se satanem. Mám příliš úzké srdce, Pane, ať Tě vždy přijme co by Vládce. Mám příliš časté hříchy, Pane, prosím o trochu Tvé síly. Mám neochotné ruce, Pane, dej, ať poznám víru a lásku, Bože. Mám pomalé nohy, Pane, dej, ať rychleji chodí po Tvých cestách. Mám velkou chuť neposlouchat, Pane, ať soustředím se v myšlení a v slově. Moc a příliš odmlouvám, Pane, ať pochopím, že to není dobré. Tolik dám na okolí, Pane, dej, ať pochopím Tvou vůli, Bože. Někdy si moc myslím, Pane, strč do mne trochu nešetrně. Tak moc se mi chce bavit, Pane, dej, ať pochopím krásu povinností. Tolikrát poruším řád dne, Pane, prosím, ukaž mi cestu ke klidu. Moc se bojím pravdy, Pane, dej mi trochu Tvé odvahy, Kriste. Takových chyb mám, Pane, dej, ať pochopím Tvou lásku, Pane, a Tvé odpuštění nám, slabým… 8

(neznámý autor)

Lidmila Vokřínková

biskup Pavel Posád

Biskup překonal vážnou nemoc Litoměřický biskup Pavel Posád se po roce vrací do svého úřadu plný naděje a odhodlání. Před rokem na Štědrý den v poledne oznámil Vatikán, že český kněz Pavel Posád se stane litoměřickým biskupem. Dvanáct měsíců, které následovaly, připravilo novému biskupovi i lidem v jeho okolí těžkou životní zkoušku. Kvůli vážnému onemocnění se úřadu nemohl příliš věnovat a po roce stojí vlastně na novém začátku. Původcem onemocnění byl prožitý stres, pramenící z pocitu velké zodpovědnosti a velikosti úřadu. Vědomí vlastní nedostatečnosti a lidské slabosti dovedlo biskupa do rukou lékařů, kteří ho poslali na léčebný pobyt. V současné době se biskup zotavuje ve své litoměřické rezidenci. Apoštolským administrátorem, tj. dočasným správcem diecéze, byl jmenován královéhradecký biskup Dominik Duka, který na sever Čech dojíždí jednou za dva týdny. „Nemohu přesně tušit, co mne čeká. Vím, že jdu do diecéze, která je různými způsoby zkoušena a má mnoho bolestí,“ řekl krátce po svém jmenování biskup Posád. Správa litoměřické diecéze skutečně není jednoduchý úkol, po duchovní ani po materiální stránce. K římskokatolickému vyznání se na průmyslovém severu Čech hlásí jen asi 160 tisíc z 1,3 milionu obyvatel, ve 437 farnostech působí 130 kněží. Řada církevních staveb musela ustoupit těžbě uhlí, zbylé jsou často v dezolátním stavu. Zajeď na hlubinu! Své působení na severu Čech pojal nový biskup jako misi. Za své heslo si zvolil citát evan-

gelia „Duc in altum“, čili „Zajeď na hlubinu“. „Je to výzva k tomu, znovu se pokusit tam, kde již není lidská naděje. Znovu dát naději. Asi by tam člověk ani nešel, kdyby tuto naději neměl,“ prohlásil počátkem ledna loňského roku. Průmyslem a těžbou poznamenaný sever republiky může na leckoho působit nevesele. Zdá se, že Pavla Posáda zasáhla jeho atmosféra obzvlášť silně. Za jak dlouho se bude moci naplno vrátit do úřadu, zatím nechce biskup odhadovat. „Myslím, že můj zdravotní stav se v poslední době blíží normálu, dá-li se tak říci. Tak si myslím, že to může být celkem v brzké době,“ doufá. Zastupující biskup Dominik Duka odhaduje dobu své výpomoci ještě na několik měsíců. „Moje činnost skončí, až otec Pavel na základě lékařských zpráv řekne: Ano, jsem fit, začínám. Myslím, že je to otázka jedné poloviny roku,“ uvedl koncem listopadu pro Český rozhlas. Rok, jaký má být. Když Pavel Posád hodnotí uplynulý rok, není v jeho slovech po prožitých útrapách ani památky. „Byl to rok mimořádný, první rok mé biskupské služby, která je pro mě něčím úplně novým. Z tohoto pohledu to byl rok velice pěkný, měl v sobě navršeno, jak to v životě bývá, mnoho okolností a událostí. Řekl bych, že to byl rok, jak má být,“ říká. Po dvanácti měsících jako devatenáctý litoměřický biskup stál znovu na počátku své mise. Podle toho vypadají i jeho plány do nejbližší budoucnosti. „Prvořadý úkol pro biskupa je poznat diecézi. Já jsem přišel z Moravy a litoměřickou 9

Jubileum diecézi znám jen velmi povrchně, ze statistik a suchých dat. Pochopitelně mám jako každý člověk i malá osobní přání, třeba právě touhu po zdraví. Ale to celé je zastíněno jedinou tužbou, aby rodina, tedy diecéze, rozkvétala,“ říká biskup. Biskup Pavel Posád se narodil 28. června 1953 v Budkově na Třebíčsku. Od roku 1980 působil jako farář v Ratiškovicích na Hodonínsku, odkud byl po dvou letech přeložen do pohraniční farnosti Drnholec. V roce 1989 se stal duchovním správcem v Třešti na Jihlavsku a po pádu totality na tři roky farářem v kostele sv. Tomáše v Brně. Vedle výchovy bohoslovců v Olomouci vedl i du-

chovní cvičení laiků, takzvané exercicie. Jedenáct let byl členem kněžské rady a je členem komise České biskupské konference pro kněžstvo. Modleme se za otce biskupa Pavla, aby Pán vinice dopřál plné uzdravení a žehnal jeho práci v litoměřické diecézi, která bude oslavovat 350. výročí založení. Robert Malacký podle novin Nedělní svět z 24. prosince 2004 upravil - KP -

Jubileum

10

Rozhodnutím papeže Jana Pavla II. ze dne 17. 3. 1990 byl jmenován světícím biskupem pražské diecéze náš rodák P. František Radkovský. Biskupské svěcení přijal 7. 4. 1990 v katedrále sv. Víta v Praze spolu s P. Františkem Lobkowiczem, který se později stal biskupem pro diecézi ostravsko-opavskou. V letošním roce je tomu již patnáct let jeho služby pastýře – biskupa. Roku 1993 po založení nové plzeňské diecéze byl František Radkovský jmenován jejím biskupem. Vzpomínám, že se naše farnost zúčastnila autobusového zájezdu na toto svěcení v katedrále. Po svěcení mnozí z nás byli pozváni otcem biskupem na slavnostní oběd v nedaleké restauraci. Vyprošujeme otci biskupu Františkovi na jeho další cestě v jeho zodpovědném úřadu, ať pevně stojí a pase své stádo, a nejvyšší Pastýř všech věřících ať ho vede svým požehnáním a pomocí, aby řídil svou diecézi moudře a pevně.

Několik postřehů z rozhovoru, který otec biskup poskytl deníku MF DNES v roce 2001: MF: Přichází víc lidí na vánoční bohoslužby? FR: Možná taky. Jsou pochopitelně lidé, kteří chodí třeba jen na Vánoce na půlnoční. A to beru docela vážně. My se na takové lidi nemůžeme dívat jako na obtížný hmyz na vánoční pobožnosti, protože všichni to cítí autenticky. MF: Považujete početné návštěvy půlnočních mší za módu, nebo za opravdový duchovní zážitek? FR: Nemyslím, že jde jen o módu. Samozřejmě někteří přijdou jen proto, že jim to přijde zajímavé. Ale řekl bych, že víc je těch, kteří to cítí tak, že jim to něco dává. A teď jde o to, abychom je dokázali srozumitelně oslovit, aby necítili, že s nimi chce někdo manipulovat. Víte, to je pro mě ten největší hlavolam. Jak lidem, kteří přijdou do kostela jednou za rok a kteří navíc toho tolik nevědí, jak jim sdělit, o co o Vánocích jde. To je pro nás vždycky napínavé. MF: Jaký klíč používáte? FR: Jde o to, jak lidem zprostředkovat poselství Bible, aniž bych používal odborné termíny, na které my jsme zvyklí a kterých je hodně. MF: Jak to tedy řešíte?

Jubileum FR: Tady pomáhá jedině to, že často dávám přečíst své kázání kolegům, zvlášť lidem, kteří se víc pohybují mezi běžnými lidmi. A ti mi řeknou: „Tomuhle moji kamarádi rozumět nebudou a je to třeba říct takhle a takto.“ MF: Při sčítání lidu se ke katolickému vyznání přihlásilo zhruba jen 2,7 milionu lidí, tedy o třetinu méně než před deseti lety. Čím si to vysvětlujete? FR: Já jsem původním povoláním statistik, takže já jsem to očekával. Před deseti lety lidé ještě nebyli zcela zorientovaní, nevěděli, čí jsou. Tak napsali, že věří, a vzpomněli si na katolickou církev. Za druhé, za těch deset let jsme přece jenom někde jinde. Odliv od církve probíhá na Západě už čtyřicet, padesát let a teď došel k nám, do této nepřipravené situace. To nemohlo dopadnout jinak. Někdy na počátku devadesátých let jsme se sešli s biskupy z postkomunistických a západních zemí a porovnávali jsme, jak to vlastně kde vypadá. A zjistili jsme, že na Západě to s křesťanstvím dopadlo daleko hůř než u nás za komunismu.

to, co prohlásí biskupská konference. MF: Lze říci, že vztahy mezi katolickou církví a protestantskými církvemi, které vy máte v rámci biskupské konference na starosti, nebyly nikdy lepší. Není to však jen proklamace zaznívající z vyšších míst, ale skutečnost je jiná? FR: Jak kde. Třeba tady v Plzni se každý měsíc pravidelně schází duchovní z jednotlivých církví a koordinují své programy. Plzeňští křesťané se scházejí několikrát do roka ke společným modlitbám za město. Snažíme se, aby spolupráce byla i na úrovních nižších. Ovšem záleží především na kněžích. Já netvrdím, že všichni jsou takoví. To vůbec ne. Ale je bohužel pravda, že důraz na tento způsob komunikace není dostatečný.

MF: Vystudoval jste matematicko-fyzikální fakultu. Jak se z vás nakonec stal katolický kněz? FR: V našem kroužku na statistice nás ze sedmi bylo šest věřících. Věřících matematiků je hodně. Ředitel vyšší odborné školy Jabok fyzik. Já si MF: Ale Češi věří v Boha vůbec nejméně z celé myslím, že když člověk má logické myšlení, tak Evropy. ho to vede k tomu, aby uvažoval o věcech důsledFR: Pochopitelně, ale to bylo stejné už před deseti ně, a je schopen dojít k víře. lety! Platí, že Česko, bývalé východní Německo a Estonsko jsou nejateističtějšími zeměmi Evropy. MF: A jak to bylo u vás? Bohužel. FR: Já jsem měl to štěstí, že jsem vyrůstal ve věřící rodině. V pubertě šly však tyto věci stranou. MF: Takže se nepotvrdila naděje, že komunis- Až když jsem přišel na matematicko-fyzikální famus byl vlastně očistným ohněm? A že se po kultu, tak jsem se velice rychle dostal mezi věřící jeho pádu lidé vrátí k tradičním a osvědčeným kamarády. Uvědomil jsem si, že přece jenom bych hodnotám? se měl, i když matematiku mám rád a vždycky mě FR: Těm, kteří skutečně prošli zkouškou ohněm, bavila, stát knězem. kteří si museli své křesťanství opravdu obhájit před svým vlastním strachem, těm jejich víra MF: Kam byste se zařadil jako katolík: jste liopravdu vydrží. Ale ty, kteří nebyli zorientovaní, berální, konzervativní? jejichž rodiče a třeba prarodiče ve víře moc nevy- FR: Mě to netáhne ani na jednu stranu, ani na drurostli, ty pak vývoj nějak spláchnul. hou stranu. Já jako biskup cítím, že mou povinností je především usilovat a držet jednotu v církvi. MF: Ale proč je církev nedokázala přitáhnout? V tu chvíli může vypadat biskup jako brzda. Jako FR: To bych také rád věděl. Sedíme a přemýšlíme, konzerva. Ale není to tak. Může to být člověk, hledáme cesty, jakým způsobem se k lidem dostat který dává mnoho dalších impulzů pro druhé, pro blíž, jak je oslovit. Tváří v tvář mocným médiím život. nemáme šanci. Když někdo z herců řekne něco v televizi, tak to má pro lidi daleko větší váhu než - KP - 11

Betlémy

Vzhůru za betlémy! O naší farnosti sv. Martina v Blansku je známo, že se tu „pořád něco děje“. Aby to nebylo jen slovo do větru, vydali jsme se na pozvání našeho bývalého kaplana P. Tomáše Cahy za ním do jeho nového působiště, a to do Třeště u Jihlavy. Stalo se to v sobotu 8. ledna 2005, třemi autobusy. Účastníky byli muži i ženy, včetně dětí a mládeže a našich dvou duchovních otců – P. Jiřího Kani, P. Oldřicha Chocholáče – a jáhna Oldřicha Němce. Start po 7. hodině ráno byl korunován bezproblémovým dosažením cíle – po 9. hodině v Třešti,

kde jsme již byli očekáváni. V kostele sv. Kateřiny Sienské jsme po srdečném uvítání obdrželi další instrukce – rozděleni do šesti skupin, každá dostala svého vedoucího (převážně z třešťské mládeže) a vyšli jsme do terénu. Toto město je kromě jiného známé především tím, že se zde nachází Spolek přátel betlémů a že se tu stále udržuje a rozvíjí tradice řezbářská – dřevořezání – řezbářství domácích betlémů, na nichž pracují už další generace a navíc 17 rodin zpřístupňuje, vystavuje, tyto skvosty návštěvníkům i turistům – dokonce ze zahraničí! Jedním z nejvzácnějších byl letos o svátku Tří králů Diego Causero, zástupce Vatikánu u nás. Přijel s doprovodem, navštívil několik betlémů i řezbářský kroužek a po slavení mše svaté večer v promluvě sdělil, že slaví právě 12 let od biskupského svěcení… A nyní k betlémům samým: jsou prostě nádherné a originální. Nejen svými dřevěnými figurkami, vyřezanými převážně z lipového dřeva, jak kluky v řezbářském kroužku, tak do12 spělými laiky, dosahujícími počtu přes sto, ale i

svým uspořádáním: k betlémské jeskyni se hrnou darovníci, ve vzduchu se vznášejí ptáci, motýli, anděl nad chlévem i ten, který budí pastýře (oveček má pan Ondřej Rešl 300), koníci, velbloudi a sloni, tři mágové se svými dary, na jezírkách plují kachny a husy, ve vodě jsme objevili dokonce živé rybky… Romantická krajina je doplněna obdivuhodnými dřevěnými detaily, pořízenými z vydobytých pařezů i skácených stromů, některé z nich sem aranžovali statní silní muži, jako ten z uschlé lípy. Mechy nejrůznějších druhů (někde jich bylo sedm i více!) doplňují přírodní materiály, vřes, plavuně, suché květy i keříčky, vše, co příroda a les dává. Pozadí tvoří líbezná krajina Vysočiny, jak ji namalovali lidoví umělci – místní občané, zesnulí i zde žijící. Ale vždy je vše v každém betlému jiné a osobité. Až oči přecházejí a srdce plesá… Byli jsme vyzváni, abychom se ptali, na co chceme, a tak jsme nelenili. A dozvěděli jsme se skutečně mnoho! Závěrečnou prohlídkou bylo místní obnovené muzeum – rovněž s oddělením betlémářství, ale i celkové dlouhé historie a kultury města, a také síň s překrásnými díly moderní paličkované krajky paní prof. Milči Eremiášové, ale na to už slov opravdu není… Ještě k těm betlémům. Jako by se k tomu narozenému, bezbrannému Dítěti – ztělesňujícímu všechnu NADĚJI v LÁSKU – hrnuli všichni zástupci tvorstva s díkem, radostí i prosbou: Ať konečně zavládne pokoj určený nejen lidem dobré vůle, ale všem národům bez rozdílu jazyka, národnosti, vyznání či barvy pleti. Což se tato zdánlivá utopie nemůže stát společným úsilím skutečností pro celou naši nádhernou modrou planetu? A co na závěr? Vydejte se do Třeště za betlémy, třeba ještě letos, určitě to stihnete! A když ne, tak jindy, betlémy čekají a zvou. Stojí za to! Jarmila Zindulková (psáno ihned po příjezdu domů, večer, abych sdělila při dobré paměti) v Blansku 8. ledna 2005

Betlémy

Betlémářská návštěva z poutních Křtin Již při naší farní KLOKOTSKÉ pouti jsme zpívali z křtinského zpěvníčku Písně, které rádi zpíváme. Paní Musilovou jsem požádala o zapůjčení, abych si jej prohlédla, zaznamenala si adresu křtinské farnosti a objednala… Avšak pro různé záležitosti, které spěchaly, podzimní práce na zahradě a též můj úraz ruky, došlo k tomu až před Vánocemi. Využila jsem toho času a přidala k prosbě o zaslání pozvání k nám, k našim betlémům… Otec Tomáš Prnka ihned odpověděl, zaslal zpěvník, přidal jejich farní zpravodaj Pozdrav ze Křtin (roč.15). Pojednává o svěcení mariánských kapliček – požehnání, o mariánských dnech s poutníky věřícími i dalšími do lesních zákoutí při tak zvané Radostné cestě. Vše prožili v neděli 29. srpna 2004 a potom o všem psali… O této slavnosti a pouti, vše, co bylo a následovalo, byla práce P. Tomáše Prnky. Jednoho lednového odpoledne jsem měla chvíli, abych zašla k o. Aloisovi Bumbálkovi a když jsem přicházela k domu Havlíkových, kde duchovní otec Alois žije, zastavilo auto a vystoupil P. Tomáš Prnka se svými přáteli, jež doprovázel místní farník, který se s nimi sešel, když mě ve městě hledali, neboť nevěděli, kde je Informační centrum, ani nikdo nevěděl, kde je Fritzova ulice a mě neznali. Tak se jich ujal a měli jsme možnost se krátce pozdravit, hned zajít k betlému rodiny Havlíkových. Radostné bylo setkání u o. Aloise, když se jako spolubratři setkali, objali v pokojíku u stolu, kde byl již otec připraven k bohoslužbě. Vždyť byli v roce Milostivého léta 1950 vysvěceni a vzpomněli i zesnulého o. Františka Vrátila. A 25 let od kněžského svěcení prožili právě s o. Tomášem ve Křtinách… To nebyla náhoda, ale řízení Boží. Otec Bumbálek pak vzpomínal, kolik spolubratrů již odešlo na věčnost, a zda-li se dožijí květnového výročí svěcení, kdy uplyne 55 roků. A jak mnoho o. Tomáš Prnka

ve Křtinách pracoval a dále pokračuje. Hosté pokračovali do Schumpeterova domu a Muzea na betlémářské výstavy a o vše, co zde krásného máme, se zajímali. A otec řekl: „Vy máte betlémy, my zvonohru!“ Na rozloučenou nám daroval Křtinské kalendáře na rok 2005, kde je napsáno, že je posílá s pozdravem Panny Marie Křtinské českým krajanům do rumunského Banátu. U Havlíkových s nimi promluvil i pan Brychta

Poutní kostel ve Křtinách s tím, že byl poblíž Křtin kdysi na vojně. Protože o. Tomáš Prnka ve svém věku (78 roků) řekl, že mají před sebou dost dalekou cestu a musí jet opatrně, rozloučili jsme se, předala jsem mu náš Věžník, prospekty o betlémech měl ze Spolku přátel betlémů. Pozvali jsme je na další návštěvu a on nám věnoval ještě pojednání Historie a současnost křtinských zvonů. Zvonohru (novou) požehnal apoštolský nuncius Diego Causero v sobotu 9. října L.P.2004. Bohu a Panně Marii děkujeme za prožité chvíle. Lidmila Vokřínková

13

Sbírka

Tři králové v Jezdovicích Koncem listopadu k nám zavolal pan Brychta, který je organizátorem Tříkrálové sbírky, a prý jestli bych se opět nechtěla zúčastnit Tříkrálové sbírky. Abych pravdu napsala, nechtělo se mi, protože ne vždy se setkáme s kladnou odezvou při sbírce, a tak jsem si myslela, že by mohl tentokrát tento nezávazný úkol převzít někdo jiný. Protože se ale nedá dost dobře odmítnout panu Brychtovi, tak jsem účast slíbila i s tím, že se domluvíme s paní Forstovou. Takže jsme již potřetí skoro ve stejném uskupení (akorát se nám mění králové) – Maruška Majdičová, Eliška Rodová, naše Jituška a paní Forstová – v neděli 2.1. okolo 13:00hod. vyšly do vesnice. Počasí nám nadmíru přálo, vypadalo to jako o slunečném jarním dni. Zvonily jsme u každého obydleného domu a myslím, že jsme lidi překvapovaly a vytrhovaly z nedělního odpočinku k nevšední podívané. Někde se divili, že chodíme tak brzy, a tak jsme vysvětlovaly, že sbírka již může probíhat. Někde dostala děvčata sladkou odměnu. Naši tři králové se lidem líbili. Byli pěkně ustrojení a vždy radostně zazpívali. V necelé půli cesty jsme poseděly u teplého čaje a chutného cukroví u Forstů. Po asi půlhodinové přestávce jsme se opět ubíraly dům po domu. Děvčata se střídala ve psaní nápisů

K+ M + B 2005 a v obdarovávání baleným cukrem. Domů jsme se vracely už za tmy, také už i docela promrzlé, unavené, ale i s dobrým pocitem, že naše dobrovolná aktivita snad pomůže lidem, kteří to potřebují. Hana Hartlová

Třešťské betlémy V měsíci lednu se do našeho města sjíždí mnoho zájezdů s lidmi, kteří si chtějí prohlédnout naši chloubu – třešťské betlémy. Mají se na co dívat nejen v Schumpeterově domě, ale rádi je přivítají i v sedmnácti domácnostech, ve kterých jsou k vidění další krásné betlémy. Vracejí se domů velmi nadšeni. Při této příležitosti si vzpomínám na zájezd, který na podzim pořádal náš Spolek přátel betlémů do Hradce Králové. I my jsme tenkrát viděli v muzeu a na radnici betlémy různých velikostí, z různých materiálů a z mnoha míst naší vlasti. Navštívili jsme i Holice – rodiště Emila Holuba, známého cestovatele po Africe. V jeho Památníku mě zaujala indiánská vesnička. Poprvé jsem tenkrát spatřil chloubu Žďárska – Zelenou horu. Ale zpět k betlémům. Myslím si, že třešťské betlémy patří k nejkrásnějším. Mají romantickou krajinu z pařezů a mechu, jsou oživeny mnoha postavičkami a zvířátky. Díky vám, řezbáři dnešní i dávno zemřelí, díky vám všem, kteří tradici třešťských betlémů udržujete. 14

Vojtěch Zabloudil

Oswiecim

60. výročí osvobození V uplynulých dnech si nebylo možné nevšimnout 60. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Média nám toto výročí mnohokrát připomínala, na televizních obrazovkách bylo možné sledovat dokumentární pořady o holocaustu, rozhovory s těmi, kteří tragédii holocaustu přežili. Považuji za správné, že je tato temná historie připomínána, ač je to jistě pro ty, kteří přežili, velmi bolestné vzpomínání. Sami můžeme sledovat, že se v naší společnosti najdou takoví jedinci, kteří jsou schopni oživovat myšlenky nacismu. V pondělí 31. ledna 2005 odvysílala Česká televize svůj pravidelný pořad Reportéři ČT. Jedna z reportáží byla malým ohlédnutím za oslavami osvětimského osvobození. Televizní štáb natáčel v areálu koncentračního tábora. Mohli jsme vidět současný vzhled tohoto ostnatými dráty obehnaného místa. Součástí „areálu“ je i muzeum. Před tímto muzeem stála spousta lidí, byli to potomci těch, kteří zde zahynuli, a dokonce i ti, kteří roky strávené na tomto místě přežili. Ústy redaktora, jenž reportáží prováděl (a vzal si na mušku třeba i přepravu v „nacpaných“ autobusech, v čemž shledával jistou podobnost s transporty), jsme se do-

zvěděli, že lidé, jejichž životy jsou s tímto místem neodmyslitelně spjaty, nemohou jít dovnitř. Muzeum si totiž prohlíželi státníci! Při sledování reportáže jsem se vzmohla pouze na povzdech: „No to snad ne…“ Ale s výrokem muže, který postával před muzeem a patřil k ochrance již zmíněných státníků, se to nedá srovnat. Když onen muž přehlížel čekající dav před muzeem, dovolil si tuto poznámku (znění není doslovné, bylo to něco v tomto smyslu): „Myslím, že by to chtělo trochu plynu!“ (Netušil, že jeho výrok zaznamená televizní kamera.) Nevím, jestli je třeba dalších komentářů. Ti, kteří mě znají, vědí, že jsem svým založením ZARYTÝ ANTIRASISTA! (Nelze popřít, že se na tomto mém postoji významně podílela prázdninová dobrodružství v romských osadách, kam jsem čtyři roky jezdila.) Nikdy nesoudím podle barvy kůže, ani podle množství „kultivovaných“ lidí v etniku!!! Vždyť není mou „zásluhou“, že právě já mám to štěstí a jsem „bílá“, není mou „zásluhou“, že patřím k majoritní společnosti!!! Již zmíněný výrok byl možná jakýmsi pokusem o vtip. Vypustit jej ovšem na místě, které nese pečeť smrti, není vůbec vtipné. - KZ -

15

Studium bohosloví

A zase ten řád Tentokrát se snad již naposledy budeme zabývat řádem, a to dny, které nám ještě zbývají. Začněme tedy sobotou. Jako každý jiný den máme ranní program, který tradičně začíná modlitbu Anděl Páně, ranními chválami, rozjímáním a mší svatou, ale začínáme o půlhodiny později, tedy v 6:45, což je velmi pozitivní. I snídaně se nám tedy trochu opozdí, takže po duchovní posile následuje ta tělesná až skoro ve třičtvrtě na devět.

V kapli Arcibiskupského kněžského semináře Jak to vypadá u vás doma s úklidem? Nebojte se, nemusíte mi posílat podrobnou zprávu o stavu vašeho domova. Určitě máte vyhrazený den, kdy se věci, které se vám nahromadily během týdne po celém domě či bytě, snažíte dát opět na své místo, spolu s odstraňováním špíny a různých jiných nečistot. Kdybychom něco podobného nedělali také v semináři, tak by to tu po čase vypadalo jako v chlévě, a to je možná slabé slovo. Po snídani tedy následuje „důkladný“ úklid našich pokojů. Dopoledne nás ještě čeká duchovní četba, důležitá součást života kohokoliv, kdo chce žít hlouběji vztah s Bohem, a pak už je do oběda studijní klid. V sobotu začíná oběd ve 12:10, ale před ním je ještě modlitba Anděl Páně a zpytování svědomí. No, a po obědě už je volno a každý ho 16 může využít, jak chce. Můžeme jet na výlet, zajít si na chvíli posedět do restaurace, vyřídit kore-

spondenci atd., samozřejmě, že není zakázáno se učit. Volno je až do šesti, kdy se scházíme ke společné večeři, pak je osobní volno v semináři (takže už bychom neměli chodit ven) a opět se všichni sejdeme na modlitbu růžence, která začíná ve 20:30. Po růženci následuje příprava na nedělní liturgii a kompletář. Tím společný program končí a pomalu se ukládáme ke spánku. Neděle Pán Bůh je k nám milosrdný, takže program začíná až od sedmi hodin a to klasickým způsobem, modlitbou Anděl Páně, ranními chválami a rozjímáním. Mši svatou dnes máme o něco později, takže hned po ranním programu následuje snídaně. Protože je neděle nejdůležitějším dnem v týdnu, ani ne tak proto, že je volno, ale proto, že oslavujeme Kristovo vzkříšení, následuje čas na přípravu, aby naše setkání s Kristem, ať už v Božím slově nebo v eucharistii, za něco stálo. Můžeme se připravit duchovní četbou, pročítáním si mešních textů na neděli nebo modlitbou růžence, jak co komu vyhovuje. V 9:30 vypukne velká sláva, tedy nedělní mše svatá. Po mši svaté je dobré setrvat v klidu, tichu, aby v nás mohlo doznít to, čeho jsme se právě účastnili, a k tomu slouží čas, který nám před obědem zbývá. Oběd nám začíná už v 11:30, to znamená, že už zhruba od dvanácti máme volno. Tento čas je hojně využíván právě k různým výletům či jiným způsobům trávení volného času. Často otec vicerektor vezme seminární transit, kterým nás (samozřejmě že ne všechny, jen ty, kteří mají zájem) někam dopraví a odtud vyrážíme na prohlídku okolí. Návrat do semináře je stanoven na půl šestou, kdy máme společnou večeři. Pak opět následuje chvíle volna a v osm hodin se po ročnících scházíme na tzv. „ročníková setkání“. Zde se řeší mnoho věcí: organizační záležitosti, studium na fakultě, ale třeba také oslavy narozenin a podobně. Večer končí společným kompletářem a pak opět hurá do hajan. Jan K.

Exercicie

Exercicie v konviktu Poslední lednový týden jsme opustili budovu Arcibiskupského kněžského semináře a zamířili do Choryně u Valašského Meziříčí – k sestrám sv. Kříže, u kterých jsme byli už na podzim pomoci se sklizní jablek. Co jsou to exercicie? Je to taková duchovní obnova, při které se má člověk ztišit, meditovat a naslouchat Bohu. Tomu také odpovídá program dne – ráno ranní chvály a dvě přednášky, odpoledne růženec, přednáška, mše svatá. Den je pak zakončen adorací. Čas mezi přednáškami by měl být vyplněn meditací nad tématem, o kterém jsme slyšeli. Lepšímu soustředění napomáhalo mlčení neboli silentium během celých exercicií. Zbývá ještě dodat, že exerciciemi nás provázel P. Petr Vaculík SDB, který nyní působí ve farnosti Prostějov – Vrahovice. Protože konvikt je dobou, kdy má dozrát naše rozhodnutí: ke vstupu do semináře a později, dá-li Pán, ke kněžství. Na téma povolání také otec Petr zaměřil své přednášky. Nejprve se zabýval obecně vírou, protože víra nás vlastně spojuje s tajemstvím Boha a kněžství je práce s tajemstvím. Proto jsme rozjímali o překážkách víry – těmi jsou mimo jiné naše vlastní falešné představy Boha, naše vlastní hříchy, naše špatné sklony a vášně. To všechno bychom měli odevzdat Bohu, který jediný nás může vyléčit. Samotným povoláním jsme se zabývali v druhé polovině týdne. Rozjímali jsme o povolání v Bibli – o povolání Abraháma, Mojžíše, Samuela, apoštolů... Poslouchali jsme i o mužské spiritualitě, protože k povolání ke kněžství patří i povolání být opravdovým mužem. Jak řekl otec Petr: „Kněz nemá být jakási bezpohlavní bytost, a to ani z Venuše a z Marzu.“ S tím vším je spojeno i povolání k celibátu, které by mělo přijít společně s povoláním ke kněžství. Otec Petr nám nastínil 3 rozměry celibátu: 1. prorocký – celibátníci připomínající prvenství Boha, duchovna, a také to, že v nebi už se lidé nebudou ženit ani vdávat 2. apoštolský – je třeba mužů a žen, kteří se zce-

la zasvětí práci pro Boží království 3. nerozdělené srdce – celibát umožňuje žít zcela pro Pána, stává se výrazem a způsobem, jak žít lásku k Pánu a ke všem lidem Poslední den jsme meditovali (na základě J 13,1-7) také o tom, že musíme přijmout postoj služby. Mytí nohou apoštolům podle otce Petra shrnulo smysl Ježíšova života. A pro nás ať je to příkladem. Co říci na závěr? Tyto exercicie byly pro většinu z nás prvními, takže bylo nutno dát hodně energie na pochopení, soustředěnost i sebeovládání. Jak nám říkal otec spirituál: „Vydali jste se na „poušť“ a měli byste se věnovat pouze Pánu.“ Někomu se to asi podařilo lépe a někomu hůře, ale myslím, že všichni odjížděli z dobrým pocitem přinejmenším smysluplně využitého času. Marek Bambula

Společné modlitby Nedávno mě v kostele oslovil známý a povídá mi: „Ty píšeš do Věžníku. Napiš tam připomínku, že věřící, ať již při jednotlivých modlitbách či při růženci, se každý modlí jinými slovy. Modleme se jednotně slovy modliteb i růžence, jak jsou obsaženy v novém Kancionálu Katolického týdeníku.“ I já se domnívám, že by tomu tak mělo být. Vždyť tento Kancionál je společný jak pro české tak i pro moravské diecéze. Co tomu říkáte vy ostatní? Nestojí to za úvahu? - KP -

17

Za kostelní zdí

…Za kostelní zdí… Jelikož již nepatřím mezi stálé „dodavatele“, dovoluji si Vám nabídnout příspěvek z pozice „redaktorky – čekatelky“… Od mé poslední „reportáže“ uplynula již nějaká doba. Nepsala jsem ne proto, že bych se nechala odradit nějakou kritikou (to je již dávno zapomenuto!), nebylo to snad ani z jakési lenosti, ale proto, že jsem se necítila býti políbena onou tvořivou múzou… Nenalézala jsem zkrátka vhodné téma pro moji „tvorbu“ a odbourala jsem také ze svého života spoustu akcí, kterých jsem se dříve účastnila a které mě tolik motivovaly k tomu, abych o nich „vydávala svědectví“! (…mnohdy zůstalo ovšem silně nepochopeno…) V dnešním příspěvku chci psát několik postřehů z našich kostelních lavic. Nedávno jsem se zúčastnila mše sv. v našem místním kostelíku. Byla zrovna slavnost Hromnic = Uvedení Páně do chrámu. Začátek probíhal vzadu u betléma s rozsvícenými svícemi, které vytváří jakousi (pro mě) zvláštní atmosféru. Pan farář taky předpisově kropil, až mě trošku zamrzelo, že ona „posvátná“ voda silně „smočila“ mého bratra, který mi stál po boku, a na mě naspadl ani mililitr… Brzo jsem se s tím ale vnitřně srovnala… Bohoslužba pokračovala dle pravidel dál, čtení z Písma svatého, kázání, přinášení darů a vrchol mše svaté – proměňování… Právě při pronášení eucharistické modlitby mě cosi vytrhlo z vnitřního usebrání… Kolem mě se ozývaly různé zvuky. A to už jsem měla po „usebrání“! Otevřela jsem obě oči a pozorovala jsem účastníky – katolíky… Vpředu na zdi se totiž rozsvítil elektronický číselník (tj. ukazatel čísla písně)!!! V každé lavici (kam jsem jen dohlédla) seděl minimálně jeden člověk, který na něj nejprve upřeně hleděl (na číselník) a poté začal zuřivě listovat v Kancionálu, sliníc si při tom prsty a chtíc onu píseň co nejrychleji najít a mít ji „vzorně připravenou“! Nastal jakýsi podivný „posvátný šramot“. Sundávaly se rukavice, otvíraly se brýlové futrály a listovalo se o 106! Veškerou pozornost na sebe 18 neupoutal Kristus, proměněný v chlebě na oltá-

ři, ale bakelitový digitální číselník visící na zdi chrámu… Smutné… I já sama jsem se nechala strhnout a vše jsem udiveně pozorovala… Vedlo mě to k zamyšlení…

Přidám ještě jeden „postřeh odjinud“… Poslední půlrok se účastním i některých nedělních bohoslužeb v Královéhradecké diecézi – ve městě nejznámějšího občana Hliníka. Žije zde a působí jeden dosti akční kněz. Zaujme „na první promluvení“! Jeho mše dokáží opravdu chytnout za srdeční sval (v dobrém slova smyslu, infarkt na mysli nemám!). Vyhýbá se teologickým nesrozumitelným souvětím a vše říká jaksi polopaticky a lidově! Několikrát totéž i opakuje (tím svoje ovečky vyučuje a oživuje jim již zapomenuté lekce z katechismu), protože opakování je matkou moudrosti. Na konci mše sv. mívá obvykle ohlášky a připomínky. Občas poví i nějaký ten vtípek a upozorňuje katolíky i na to, aby si při odchodu z chrámu nepolámali nohy, protože to venku klouže! Nedávno po skončení bohoslužby kladl svým ovečkám na srdce, aby při Beránku Boží nezpívaly neustále „…Ty, který snímáš hříchy světa…“, nýbrž „…Ty, jenž snímáš hříchy světa…“. Každé ordinárium má totiž svůj text a on si přál jeho respektování a dodržování. Několikrát svoji prosbu lidem zopakoval a důrazně prosil o soustředění se…MARNĚ… Po čtrnácti dnech to s ovečkami ani nehlo… Správný text zpíval

Úklid jedině pan farář a asi já… (protože jsem z jiné farnosti, kde nás to správně naučili), a onen dvoustovkový dav jsme my dva opravdu „přeřvat“ nedokázali… Do třetice ještě jeden postřeh… Po kázání jsou páni faráři v obou farnostech zvyklí říkat slovo AMEN. Na což někteří naši třešťští farníci odpovídají: „Dejž to Pánbů“… Někteří raději mlčí… K těm se přidávám i já. Slovo „Pánbů“ mi totiž připadá jako nicneříkající, zlidovělý nesmysl… V Humpolci jsou

více pokrokovější. Tam to svoje farní ovce pan farář zřejmě přeučil!!! (dalo mu to ale asi pěknou dřinu!) Říkají totiž: „… Dejž to nebeský Pán“ – což už podle mě smysl dává… Přátelé, katolíci, snažme se proto více soustředit na to, co se při mši sv. vlastně děje, věnujme více pozornosti všem slovům, která tam znějí, a nenechávejme se strhávat zarytými zlozvyky a bakelitovými číselníky… - JaS -

Čistota – půl zdraví, špína celé Jistě se mnou souhlasíte, že v pěkném, čistém a inspirativním prostředí se člověk cítí mnohem lépe. Týká se to zajisté i kostela. DŮM BOŽÍ je prostředím, kde má být člověku dobře. K této atmosféře však nepřispívá písek skřípající pod nohama a píchající do kolen na klekátku, zaprášené lavice či dokonce nepěkná a zanedbávaná květinová výzdoba. Nic takového v našich kostelích nevidíme, protože zde v pravidelných časových intervalech viditelně „vládnou“ neviditelné ruce některých obětavých žen. Je tedy všechno v pořádku? Je o čem se zmiňovat? Ale ano! Počty těch, které obětavě zvelebují náš kostel a přispívají tak k jeho příjemnému interiéru, jsou totiž velmi prořídlé. V kostele sv. Kateřiny to často připomíná rčení „sám jak voják v poli“. A vězte, že to není tím, že by ty paní byly tak sobecké a všechnu dřinu a zásluhy si nechávaly jen pro sebe. Spíše tedy „nejsou lidi“!? A přitom je zde tolik prostoru pro všechny ty, kteří by rádi ve farnosti přiložili ruku k dílu a nevědí, jak na to. Uklízet celý kostel ve dvou, případně zcela sám – tak to už nějakou hodinku zabere, o starostech s květinami ani nemluvě. Práce jak na kostele. A přitom kdyby se ve farnosti našla parta třeba šesti lidí pro úklid v dopoledních hodinách a další skupina pro úklid odpoledne, bylo by vyhráno. Je možné se střídat v pravidelných čtrnáctidenních intervalech a pořádek a čistota by byly zabezpečeny. Stačí tedy přijít „na směnu“ jednou měsíčně. A tak věříme, že nejsme tak opuštěné

misijní území a že se naše počty navýší. Čas od času se na prosklených vchodových dveřích objeví cedulka vyzývající k úklidu s uvedením dne i hodiny. Tak ji, prosím, nepřehlédněte a přijďte. Ta výzva znamená, že je zase čas výše zmíněný písek, prach a špínu z kostela odstranit a že bez vaší pomoci to již není možné zvládnout. Kostel je Dům Boží, ale i nás všech. Máme se v něm živit slovem Božím a eucharistií, ale o prachu a špíně nikde psáno není. Tak přijďte, těšíme se na vás. Jarmila Snížková Kostel sv. Kateřiny: úklid každý sudý týden – střídavě úterý a čtvrtek /viz informační cedulka na dveřích/.

19

Televize

Televize Při školním vyučování – mimo prázdnin – jednou týdně – přicházím dle možností do řezbářského betlémářského kroužku do DDM, kde se děti učí vyřezávat ze dřeva – povětšině z lípy – figurky a jiné věci, které je zaujmou. Protože se při tom radí s vedoucím p. Pavlem Brychtou a také povídají, je jim známo, že nevlastním televizi. A proto se mě často hned po příchodu ptali, mám-li už TV. Když jsem odpovídala, že ne, že si poslechnu po ránu jen rozhlas a při tom mohu pracovat, vařit apod., podivovali se a svorně dostali nápad a chtěli mě chlapci překvapit tím, že mi někteří vyřezali ze dřeva. Naznačili i ovladač a také podepsali. A tak jsem se zaradovala, že mám hned TV několik a potěšila jsem se jejich pozorností, což bych ráda odměnila, ale musím si nechat poradit čím a jak. Lidmila Vokřínková

Ohlédnutí se Za čím? Při procházce městem každý vidí jeho proměnu. Tak například pěkné večerní osvětlení. Středu města vévodí krásně opravený a nasvícený kostel sv. Kateřiny, který přímo vybízí k zastavení se, ztišení a zamyšlení. Nad čím? Třeba nad svým uplynulým životem nebo nad tím, co nás čeká v budoucnu, nad katastrofami ve světě, které neustále přicházejí. Při příjezdu od Jihlavy nemůžeme přehlédnout pěkný zámecký areál. V jeho blízkosti na nás z výšky shlíží farní kostel sv. Martina s přilehlou farou. I zde je vidět proměna. Na kostele je nová střecha, byla zřízena též kanalizace na odvod dešťové vody. Na faře byla vyměněna 20 okna, podlahy, natřeny dveře.

K tomu bylo zapotřebí práce odborníků, ale i práce dobrovolných pomocníků z řad našich farníků. Tito vždy ochotně a dle potřeby věnovali svůj čas. Někdo více, někdo méně, každý podle svých možností, sil a zdraví. A bylo jich opravdu hodně, a práce také. Ještě chci připomenout práce během roku: úklid kostelů, výzdoba oltářů, úprava travních ploch, úklid listí a sněhu, opravy vodovodních kohoutků, zámků, klik, odpadů, příprava dřeva na topení. Nemohu zde vyjmenovat všechny ochotné pomocníky, ale přeji jim pevné zdraví, pracovní elán a za vše Pán Bůh zaplať. - MV -

Poznáte ji? Poznáte ji?

Seznámím Vás s další osobou, která je ve farnosti činná více než ostatní. Je to štíhlá, vyšší žena, často ji můžete potkat na náměstí, čile někam spěchající, vždy pěkně oblečená. Je ve Spolku přátel betlémů. Sama má také betlém, který Vám ochotně ukáže a ještě si od ní odnesete dobrotu – sušené křížaly. Provází i cizí výpravy po třešťských betlémech. Spolu s Pavlem Brychtou vede řezbářský kroužek při DDM. Ráda píše. V každém Věžníku najdete její články. Dopisuje si s mnoha zajímavými lidmi. Její zásluhou je každoročně v muzeu pořádána krásná výstava obrazů z paličkovaných krajek od její známé – akademické malířky Milči Eremiášové (od této umělkyně máme paličkovaný obraz sv. Anežky České v kostele sv. Martina). Ráda se zúčastňuje betlémářských a farních zájezdů, na nichž je vždy čilá a svěží. Ani v našich kostelích si to bez ní neumíme představit. Před mšemi se pravidelně modlí sv. růženec, při mších často pěkně čte biblická čtení. Nabídne Vám náboženskou literaturu. Navštěvuje staré, nemocné a opuštěné lidi ve farnosti. Pomáhá udržovat kněžské hroby na zdejším hřbitově. U mnoha osob má evangelizační zásluhy. A nakonec: Kolik myslíte, že je jí let? V tomto případě to snad mohu prozradit, neboť její činorodost, fyzickou a duševní svěžest jí můžeme všichni závidět (letos jí bude 79 let).

Zamyšlení Čas plyne jako voda v řece. Krásné dny vánočních svátků nám zůstávají jako milé vzpomínky na radostnou a klidnou pohodu. Den běží za dnem a v kalendáři pro rok 2005 budeme obracet další list. Všem školou povinným se opět přelomil školní rok. Školákům malým i velkým upřímně přeji dobré ukončení prvního pololetí a šťastný start do pololetí druhého. Každý den ať prožíváme ve zdraví, v radosti a pod ochranou ANDĚLA STRÁŽNÉHO. Vyučujícím i rodičům posílám tuto starou ale pravdivou moudrost: „Žák není nádoba, kterou musíme naplnit, ale pochodeň, kterou máme zapálit!“ K uskutečnění této myšlenky potřebujeme porozumění, pokoru, lásku a Boží požehnání! Kéž se nám to u našich dětí daří. Olga Hrbková

Koncert Unisono

V neděli 9. 1. 2005 v kostele sv. Martina v Třešti jsme se zájmem poslouchali zpěv mladé skupiny Unisono. Návštěvníkem byl s rodiči též malý Ondrášek Zažímal. Po zazpívání skladby č.3 Introitus Populus Sion a po chvíli ticha před potleskem zvolal jednoroční posluchač: „Da!“ To vzbudilo úsměv u těch, co byli poblíž, a já jsem si pomyslela, že je hudebně nadaný a souhlasí s mladými zpěváky, a to po rusky! Děkujeme sboru Unisono, že plní „sen“ pana učitele Jaroslava Nováka, který byl s manželkou také přítomen, že zpívají gregoriánský chorál. Děkujeme za celé povánoční duchovní M. Niederhafnerová osvěžení. (Na poslední straně si ověřte svůj tip.) 21 Lidmila Vokřínková

Hry Nová hra pro mladší POZOR!!! ministranty SOUTĚŽ FARNOSTI Na podnět pana faráře jsme pro mladší ministranty připravili novou dlouhodobou hru. Hra je založena na získávání bodů za ministrování, účast na schůzkách (nyní i za účast na křížové cestě), zvláště je pak ohodnoceno ministrování ve službě a o slavnostech a nedělích. Body se však také strhávají, např. když ministrant nepřijde na schůzku nebo ministrovat, když má službu, a také za nevhodné chování nejen u oltáře. Na schůzce se vždy body sečtou a pomocí nich se ministranti pohybují po mapě, kterou našli na zahajovací schůzce – 1 bod = 1 políčko na mapě. Na mapě jsou ostrovy a na nich vyznačená místa s pokladem. Když ministrant „dopluje“ na vyznačené místo, musí správně zodpovědět otázku nebo splnit nějaký úkol (pochopitelně související s ministrováním), aby dostal poklad ve formě zvláštních peněz. Jako správní kapitáni mají také lodní deníky, kam si zapisují úkoly a otázky s odpověďmi, a taky jaké ostrovy při své cestě už navštívili. V průběhu se na schůzkách samozřejmě učí nové znalosti a ministrantské dovednosti. Na konci hry, který plánujeme někdy na červen, si budou moci ministranti za získaný poklad-peníze koupit různé věci. P.S. (pro ministranty a jejich rodiče): Ministrantské schůzky budou jednou za 14 dní po ranní nedělní mši svaté (v 9hod.). A tady jsou již zmiňované služby: Pondělí Středa Kája Kokejl Vojta Havlíček Sára Kolbová Patrik Pečenka Mirek Pernička Vlastík Rod Dominik Roháček Filip Vejmělek Pátek Dominik Nosek 22

- Martin Trojan a Martin Burda -

Znáte dobře svou farnost? Pokud ještě ne, to nevadí. Nabízí se Vám příležitost vše napravit. Stačí, když se zapojíte v postní době do velké farní rodinné soutěže s názvem „Chcete jít s panem farářem do cukrárny?“. Nejenže se něco nového dozvíte, ale třeba i něco vyhrajete. 1. cena – pozvánka pro celou rodinu do cukrárny Jaká jsou pravidla hry? 1. Je zapotřebí si vzít každou postní neděli lísteček s otázkou, na kterou je třeba odpovědět do příští neděle. Otázka se vždy týká života naší třešťské farnosti. Lísteček se správnou odpovědí a se jménem rodiny a adresou vhoďte v kostele do příslušné krabičky označené „SOUTĚŽ“. 2. Během doby postní bude navíc jedno losování, které se uskuteční v neděli 6. března při ranní mši sv. z těch, kteří odevzdali správné odpovědi na otázky. Výherní cenou jsou 4 vstupenky do Kina Máj na film Umučení Krista, který se bude promítat na Květnou neděli v 17.00 a v 19.30 hod. 3. Hlavní losování o pozvánku do cukrárny a o další ceny proběhne v neděli 27.3. 2005 na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně při ranní farní mši svaté. 4. Čím víc zodpovíte otázek, tím máte větší šanci na výhru. 5. Kdo nehraje, nevyhraje! P. Tomáš Caha

Papežský nuncius

Při slavnosti Zjevení Páně dne 6. ledna 2005 jsme v kostele sv. Kateřiny Sienské přivítali papežského nuncia Diega Causera.

23

Mashtal

MASHTAL

„Večer pod letlampou“ a „Štědrý chlév“. Víte o co jde? Jestli ano, určitě jste si nenechali ujít ani poslední MASHTAL. S odstupem více jak dvou měsíců se nevybavují vzpomínky na ten pozdní čtvrteční večer snadno. Přesto, na konci loňského roku, v hlavním sále jízdárny farní konírny (tento název jsem převzal z propagačních plakátků), jsem byl pohlcen - a nejenom já, konírna byla do posledního místa zaplněna oddanými diváky - uměním Třešťského průměru, Natvrdlích a Tylových vrahů. Po krátkém rozjezdu mezi nás přišel „jednorožec“ Tomáš a uvedl program. Rychlé šípy zakládají klub (čtenáři Rychlých šípů viděli své hrdiny naživo), Exspolužáci (povedená hra s EX - sám jsem se podivil, kolik EX je v našem slovníku), Maturita (vzpomínky či představa vyjádřená „baletem“, jak to taky může probíhat u zkoušky dospělosti), Obchod (vynikající akční hra, jejíž závěrečnou část umocnila hra se světlem) ... to je jen hrstka z předvedených uměleckých kusů. Nechyběla ani tradiční tombola (bohužel jsem opět 24 nic nevyhrál ;o))), autorské i neautorské čtení, o

hudební stránku se staral Bob Mylan. Rozloučení netradičním zpracováním známého vánočního hitu bylo tou pověstnou třešničkou na dortu. Miloši, Fanouši, Milane, Honzo, Tomáši i Lukáši (a všichni ostatní) ... JEN TAK DÁL, už se těším na nápady letošního roku. - VH Foto: M. Kameník a L. Hurtová

Informace Přehled akcí v době postní a o Velikonocích ve farnosti Třešť 11.3. 17:15 hod. křížová cesta vedená mládeží 13.3. 17:15 hod. křížová cesta vedena společenstvím rodin Při ranní a večerní mši sv. volby do pastorační rady farnosti 16.3. 15:00 - 18:00 hod. 18.3. 15:00 - 18:00 hod. 17:15 hod. 19.3. 09:00 - 16:00 hod.

velikonoční svátost smíření (sv. Kateřina) velikonoční svátost smíření (sv. Kateřina) křížová cesta vedená skupinou Effatha Brno - setkání mládeže s biskupem na Petrově

Svatý týden 20.3. Květná neděle 24.3. Zelený čtvrtek

15:00 hod. 19:00 hod.

křížová cesta na Křížovou mše sv. na památku Poslední večeře Páně; adorace do 23:00 hod.

25.3. Velký pátek

08:00 - 12:00 hod. 08:00 hod. 15:00 hod. 19:00 hod.

adorace modlitba ranních chval v Getsemanské zahradě křížová cesta na Křížovou velkopáteční obřady

26.3. Bílá sobota

08:00 - 17:00 hod. adorace u Božího hrobu 08:00 hod. ranní chvály u Božího hrobu 21:00 hod. velikonoční vigilie

27.3. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 09:00 hod. 18:00 hod.

mše svatá mše svatá

25

Poděkování za Tříkrálovou sbírku Milé sestry, milí bratři, milé děti, výtěžek letošní Tříkrálové sbírky na území brněnské diecéze dosáhl rekordní výše. Celková částka vykoledovaná v brněnské diecézi je 12.076.275,- korun (téměř o 2,5 milionu více ve srovnání se sbírkou loňskou). K celkové sumě, která byla vykoledována v charitách brněnské diecéze, bude v jarních měsících připočten ještě výtěžek ze složenek a ostatních darů (v loňském roce to byla pro brněnskou diecézi částka kolem 378 tisíc). Po diecézi letos putovalo koledovat 2.350 „tříkrálových“ skupinek, což je téměř o 600 koledníků více než v roce 2004. Děkuji vám všem, kteří jste se vydali na cestu nejen do našich domovů, ale především na cestu k lidským srdcím. Děkuji vám za ochotu pomoci potřebným, děkuji i za to, že jste se nenechali odradit mrazem, nevlídným počasím ani nevlídným přijetím. Vám organizátorům děkuji za čas věnovaný přípravě této akce i jejímu vyhodnocení. A mé upřímné poděkování patří také vám všem, kteří jste do sbírky přispěli. V naší diecézi výtěžek podpoří více než čtyři desítky záměrů charitní činnosti na jižní Moravě. V modlitbě vás provází váš biskup Vojtěch

Umučení Krista

Jít proti proudu Jiří Mikulášek

Co to znamená jít proti proudu? Nelhat tam, kde lidé obvykle lžou. Nekrást tam, kde se to považuje za normální. Žít čistě tam, kde ostatní hledají smyslnost. Obětovat se tam, kde druzí hledají jen požitky. Milovat tam, kde druzí nenávidí. Doufat tam, kde jiní zoufají. Radovat se tam, kde jiní nenacházejí důvod k radosti. Být plní pokoje tam, kde jsou lidé vnitřně rozervaní.

26

Ano, téměř po roce se do našeho kina opět dostává film, který rozdmýchal Převzato z Cyrilometodějského nemalé vášně. Jedná se o filmový snímek kalendáře 2005 Umučení Krista, kterému předcházejí na - MN cestě do kin pověsti o extrémní drastičnosti, ale také údajná pochvala papeže či nařčení z antisemitismu. Pravdou je to, že ho natočil konzervativní katolík Mel Gibson. Kromě režie film také produkoval a spolupracoval na scénáři. Film se soustředí na posledních dvanáct hodin Kristova života, na události mezi jeho zatčením a zmrtvýchvstáním, které dobře známe z vyprávění Nového zákona. Zajímavostí filmu je to, že je celý - ve snaze o větší autenticitu - vyprávěn hovorovou latinou či rekonstruovanou aramejštinou. A nakonec, kdy můžete tento dvouhodinový snímek v třešťském kině zhlédnout? Bude to v neděli 20. března od 17,00 a od 19,30 hodin. Vladislav Hynk

Pozvánka

27

Církev Expedice ...

Informace

Tříkrálová sbírka Farní charita v Třešti informuje: Ve dnech 1. až 9. ledna 2005 se v Třešti a okolních obcích již po páté konala Tříkrálová sbírka pořádaná Českou katolickou charitou. Koledníci vykoledovali celkem částku 121.815,50 Kč, která byla odeslána na účet Charity. Peníze budou použity na činnost Charity (provoz pečovatelských domů, domů pokojného stáří, domovy pro matky s dětmi a jiné aktivity), část bude poskytnuta na pomoc v oblasti Asie, postižené zemětřesením. V Třešti se vybralo 66.024,50 Kč, v obcích dle rozpisu: Panenská Rozsíčka Bezděkov Stájiště Pavlov Hodice Třeštice Kostelec Salavice Jezdovice Čenkov Růžená Lovětín

1.448,00 Kč 1.370,00 Kč 1.040,00 Kč 8.352,00 Kč 10.407,50 Kč 3.960,50 Kč 2.384,50 Kč 2.626,00 Kč 3.448,00 Kč 2.102,50 Kč 9.862,00 Kč 8.790,00 Kč

V Třešti se - pro nedostatek vedoucích skupinek - obešla asi polovina města. Je to příležitost a možnost pro mládež nad 18 let, aby se při příští sbírce angažovala pro dobrou věc, ale i pro ostatní farníky včetně důchodců. Chce to jen překonat ostych a hlavně vlastní pohodlnost. Mohu potvrdit, že koledníci jsou vítáni a žádáni srdečně, i když se ojediněle vyskytnou odmítnutí. Farní charita doufá, že v roce 2006 najde více pochopení pro činnost vedoucího skupinek.

28

Letní tábor Dobrá Voda 2005 Již tomu bude 15 let, kdy poprvé vyjeli na čtrnáctidenní pobyt na Dobré Vodě u Mrákotína věřící děti i mládež z Třeště a blízkého či vzdáleného okolí. Letos vyrazíme 30. července v sobotu a vrátíme se 13. srpna, taktéž v sobotu. Mohou s námi vyjet děti od prvních do devátých tříd. Přihlášky a bližší informace se budou rozdávat od neděle po velikonočním pondělí, kdy se upřesní také cena pobytu. Lukáš Kubala hlavní vedoucí

Poznáte ji?

Vtip tohoto čísla Kněz zakončil svoje předvánoční kázání výzvou: „Vstaňte všichni, kteří chcete vstoupit do Za Farní charitu v Třešti nebe!“ Všichni se zvedli, Zdeněk Brychta jen Pepa Horáček zůstal sedět. „Vy nechcete vejít do království nebeského?“ divil se kazatel. „Ale ano, ale když já nemám rád tyhle společné zájezdy.“