Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Září 2013 (27)
Na začátku školního roku. Milosrdný a dobrý Bože, na začátku školní docházky Tě prosím, požehnej tomuto školnímu roku, abychom se naučili všemu, co potřebujeme k životu. Dnes jsme se sešli ve škole, abychom se společně něco naučili a abychom si navzájem pomáhali při učení i v životě. Dej, ať je tento čas pro mě požehnanou dobou tak, abych v sobě dokázal objevit, jaké možnosti a schopnosti jsi mi dal. Uč mě využívat tohoto času tak, aby mě uváděl hlouběji do tajemství života a aby mě uschopnil k tomu žít později tento život v povolání tak, aby byl smysluplný a aby přinášel ostatním dobré plody. (Vybráno z modliteb Anselma Grüna)
Panno Maria, učitelko života, uč mladé lidi říkat „ano“, které by dalo smysl jejich životu a které by jim umožnilo objevit „jméno“ vložené Bohem do srdce každého člověka. Královno apoštolů, dej nám moudré vychovatele a učitele, kteří budou umět milovat mládež a pomáhat ji růst a kteří ji dokážou vést k setkání s Pravdou, dárkyní svobody a štěstí. Ježíši, Kriste, veď mládež v Pravdě, aby se nedala zlákat novými modlami konzumismu, extremismu, blahobytu za každou cenu, mravní neukotvenosti či protestujícího násilí, nýbrž aby žila v radosti podle Tvého poselství blahoslavenství, poselství lásky k Bohu a k bližnímu, poselství mravního úsilí o skutečné přetváření společnosti. (Modlitby papeţe Jana Pavla II.)
Fotografie z archivu křesťanské mateřské školy Duha Horažďovice
KŘESŤANSKÁ MATEŘSKÁ ŠKOLA Co o nás možná ještě nevíte aneb něco málo informací o naší školičce Křesťanská mateřská škola Duha Horaţďovice započala svoji činnost k 1. 9. 1990 v budově bývalé Mateřské školy Strakonická, se 2,5 třídami a pěti učitelkami. Nynější Křesťanskou mateřskou školu Jiřího z Poděbrad, rozšířenou o další zrekonstruovanou třídu se samostatným vchodem a bezbariérovým přístupem přednostně navštěvují děti z Horaţďovic a spádových obcí, ale je otevřená i ostatním dětem, (v případě volné kapacity, která je stanovena na 105 dětí). Posláním a snahou celého kolektivu školy je vést děti v rodinné atmosféře podle křesťanských zásad. Učit je postupně zvládat sebeobslužné činnosti, rozvíjet tvořivost a fantazii k poznávání světa tak, aby si dokázaly váţit ţivota a zdraví a pomáhaly slabším a starým lidem. Vychovávat je všestranně pro ţivot a dobré zařazení do společnosti. Vytvářením bezpečného a vstřícného prostředí je učit samostatnosti, zdravému sebevědomí, souhře, spolupráci, soustrasti a vcítění pro rozvoj dobrých přátelství (bez ohledu na rasu a vyznání). Základ školního programu je zaloţený na nejzákladnější křesťanské zásadě – LÁSCE K BLIŽNÍMU. Staví na úzkém spojení s přírodou, a na základě přirozených zákonů, coţ je malým dětem nejbliţší a nejsnadněji pochopitelné. Program zahrnuje i náboženský obsah výchovy: základní příběhy biblické dějepravy jednoduché dětské písně a modlitby, meditace seznámení se základními křesťanskými symboly a svátky Nejdůležitější podmínkou pro mateřskou školu je spolupráce s rodinou - vzájemná souhra. Snaha po rozvoji individuální výchovy, integraci postižených dětí, rozvoji tvořivosti, angažovanosti, nenásilí, umění přijímat porážku, smysl pro tragiku, tajemné metaforické, neviditelné, atd… Vzhledem ke své křesťanské koncepci integrujeme postiţené děti. Třídy s názvy Broučci, Ptáčkové, Ovečky, Rybičky jsou smíšené a sourozenci jsou umisťováni společně. Ţabičky se soustřeďují dopoledne pouze jako předškoláci a jejich aktivity a činnosti jsou cíleny k přípravě na vstup do školy. Škola spolupracuje se školskými sestrami de Notre Dame na místním klášteře (řádová sestra Ancilla je členkou našeho pedagogického sboru) a otcem Petrem. Také prostřednictvím nich se nám daří naplňovat stav plné duchovní pohody. Snaţíme se, aby se dětem i rodičům u nás líbilo, rádi se k nám vraceli a nesli si s sebou do ţivota a mnohdy i nelehkých ţivotních zkoušek krédo naší školičky – „KAŽDÝ DEN JE ČASEM RADOSTI“ Za obrovský podíl na vzniku a životu křesťanské mateřské školy děkujeme paní Jaroslavě Karšíkové, otci Václavu Sládkovi a ThDr. Karlu Flossmannovi – všem, In Memoriam. Mgr. Alena Průchová – ředitelka školy
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď. Ivana Šimíková – maminka čtyř princezen. Curriculum vitae – krátký životopis Narodila jsem se v roce 1974 v Sušici.V roce 1997 jsem dokončila inženýrské studium na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci, kde jsem po dokončení doktorského studia na Vysoké škole ekonomické v Praze také do minulého roku pracovala. S manželem Ríšou máme čtyři holčičky. Do Horažďovic jsme se přestěhovali před dvěma roky, kdy onemocněla manželova babička, a bylo nutné se o babičku postarat. Můj život nabral v posledních letech naprosto jiný směr a nyní je ze mě maminka v domácnosti. Moc bych si přála, abychom s manželem dokázali naše holčičky dobře vychovat a vytvořili pevnou a milující rodinu 1) Kolem vás se doma točí čtyři malé princezničky, můžete nám je představit ? Doma máme čtyři holčičky: nejstarší Ivance je osm let, Kájincešest , Růžence čtyři roky a nejmladší Květušce bude v září sedm měsíců. Jsme moc rádi, že je máme. 2) Musíte se hodně ohánět a je to asi velký zápřah, máte čas i trochu na sebe ? Čas „pro sebe“ nyní moc nemám. Je ale otázka, co je právě ten „čas pro sebe“. Vzpomínám si, že jsem dříve byla nervózní, že žádný nemám, nebo mi to tak připadalo. Jsem ráda, že mě už takové pocity opouštějí. Jsem ráda, že máme takovou rodinu, a že mohu být s ní. 3) Vidíme vás v kostele vpředu před oltářem, jak vedete své děti k našemu Pánu Ježíši ? Chtěla bych, aby holčičky věděly a postupně nabyly jistoty, ţe Jeţíš je nesmírná láska, a má jerád takové jaké jsou a je rád, ţe jsou takové, jaké jsou. 4) Můžete nám přiblížit jak slavíte svátky, například vánoce ? Řekneme si, proč se svátky slaví. Chceme, aby holčičky věděly důvod, podstatu svátků, ne pouze, ţe je to svátek v kalendáři, kdy je volno. Například Vánoce jsou svátky velké radosti. Narodil se malý Jeţíšek, vykupitel, ale i malé děťátko. Je to taková dvojitá radost. Dárky k Vánocům také patří. Naděluje je Jeţíšek. Chce, aby na své narozeniny měli všichni radost a děti především. Je krásné vidět, jak se děti na Vánoce těší, i kdyţ je to po organizační a pracovní stránce velký zápřah. Kaţdý rok si říkám, jestli vše zvládneme, ale pak radost převáţí veškerou námahu a únavu. Narození Jeţíška je opravdu krásné.
Kdo to byl ?
Svatý Jan Bosco Zakladatel Salesiánů Dona Bosca. V roce 1989 byl Janem Pavlem II. prohlášen za Otce a učitele mládeže. Jan Bosco narodil 16. srpna 1815 Kdyţ mu bylo devět let měl svůj první mystický záţitek – sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muţ zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muţe, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, ţe musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. měl svůj první mystický záţitek – sen, ve kterém se mu, podle jeho slov, zjevil muţ zahalený v bílém plášti s oslnivě zářícím obličejem. Poté se objevila i matka toho muţe, dali se s Boscem do řeči a vysvětlili mu, ţe musí krotit ostatní chlapce a vychovávat je. Ve dvaceti letech nastoupil do místního semináře a 5. června 1841 byl klerik Bosco v Turíně vysvěcen na kněze. Od této chvíle se stal donem Boskem. Přípravu pro pastoraci završil v kněţské koleji ve městě. Jeho učitel morálky a krajan don Joseph Cafasso (předurčen k tomu, aby byl jednoho dne kanonizován) se stává jeho duchovním vůdcem a seznamuje ho s vězeňským prostředím. 8. prosince 1841 potkal don Bosco asi šestnáctiletého sirotka Bartolomea Garelliho, prvního z opuštěných chlapců, jeţ bude shromaţďovat ve své nedělní "oratoři", kterou svěřil do ochrany svatého Františka Saleského. Don Bosco se dal s Bartolomeem do hovoru, ptal se ho, co dělá, kolik je mu let, jestli umí číst a psát, a kdyţ se ho pak zeptal, jestli umí zpívat a pískat, chlapec se usmál a Don Bosco se zaradoval. Pozval chlapce, aby příští neděli přišel, ţe mu bude vykládat katechismus. Bartolomeo chtěl, ale bál se, ţe bude při vyučování bit. Don Bosco ho uklidnil a tak Bartolomeo v neděli přišel a přivedl sebou dalších 6 hochů. Tak začalo Boscovo působení mezi zanedbanou mládeţí. Definitivně bylo toto dílo uvedeno o Velikonocích 1846 ve čtvrti Valdocco v Turíně. 19. prosince 1859 spolu s mladými lidmi, kteří u něho ţili, zaloţil kongregaci, která nese jméno "svatého Františka Saleského".31. ledna 1888 don Bosco v Turíně umírá Právě vychází kniha Ing. Mgr. Jiřího Černého „Poutní místa českobudějovické diecéze. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti“ Kniha podává soupis a základní charakteristiku poutních míst katolických věřících na území českobudějovické diecéze. Pozornost je věnována nejen poutním kostelům a kaplím, ale také některým drobným sakrálním stavbám v krajině, jako křížovým cestám, kapličkám, Božím mukám a dalším objektům, které lze označit jako "místa zvláštní zbožnosti". Knihu lze zakoupit v knihkupectví Ševčíkova 24 v Horažďovicích za Kč 330,-Po předložení kuponu sleva 10%
HISTORIE FARNOSTI
Kaple svatého Václava v Babíně, Týnci a Horažďovicích Konec měsíce září je na Prácheňsku spojen s velkolepou svatováclavskou poutí ve Strakonicích. Ale i v bezprostředním okolí Horaţďovic najdeme kaple, které nám dodnes připomínají osobnost patrona českých zemí sv. Václava. Co říci ke svatému Václavovi. Svatý Václav z rodu Přemyslovců byl velkou osobností své doby. I kdyţ se mu nedostalo dlouhého fyzického ţivota (907-935), stal se muţem učeným (na popud své babičky svaté Ludmily-studoval latinskou školu na Budči nedaleko Kladna- krom latiny zvládl i řečtinu a staroslověnštinu), stal se nejen mocným kníţetem, ale i moudrým diplomatem (neţ by riskoval otevřený konflikt s císařem Jindřichem, raději platil pravidelnou roční daň), byl muţem činu (který se ani nebál chopení zbraně), stal se i ochráncem potřebných (vykupoval otroky ze zajetíČechy tehdy patřily mezi významné importéry otroků do Benátek), a proslul i svou mučednickou smrtí. Zhruba severním směrem od Horaţďovic se v údolí Březového potoka skrývá malebná nevelká vesnička Babín. Dnes sice leţí na málo frekventované silničce směřující z Horaţďovic do Svéradic mimo rušné dopravní tepny. Nebylo tomu však takto vţdy. Západně od Babína okolo vrchu Ráţek totiţ ve středověku vedla důleţitá obchodní cesta z Horaţďovic do Prahy. Místní tak kromě zemědělské činnosti ţivilo i poskytování tzv. přípřeţí formanům, aby tito snáze mohli zdolat průjezd do strmého vrchu. Dnešní okresní silnice do určité míry kopíruje poutní cestu, po které se ubíraly kroky mnoha horaţďovických při putování na Svatou Horu. Dnes tudy prochází nově vyznačená poutní cesta Via Nova. Význam komunikace zvýrazňuje i mnoţství kříţů a boţích muk. První zmínka o Babíně pochází jiţ z roku 1298, kdy je v jedné z nadačních listin maltézských rytířů zmíněn i les stejného jména. Roku 1467 byl Babín maltézským rytířům zkonfiskován a od té doby se stala ves součástí horaţďovického panství. Roku 1787 nalezli místní čeledíni na jednom z polí zlaté valounky, roku 1923 zase dělníci při budování silnice u kaple objevili mnoţství lidských kostí. Dominantou miniaturní uzavřené návsi v Babíně, s celou řadou statků ve stylu lidového selského baroka, je drobná mešní kaple svatého Václava. Malá stavba na obdélném půdorysu vyrostla poměrně pozdě, aţ na samém počátku dvacátého století, roku 1904. Soudobý oltářní obraz se svatováclavským motivem pochází z dílny regionálního horaţďovického umělce Františka Janoty, datovat dílo můţeme do sedmdesátých let dvacátého století. Hlavní průčelí člení obdélný vstup s mírně stlačeným obloukem, trojúhelný štít je oddělen z hmoty fasády vystupujícím hladkým pásem. Nad vstupem se nachází zajímavý plasticky zvýrazněný motiv kalichu s datem výstavby. Nad motivem kalichu se pak objevuje drobné oválné okénko. Boční okna jsou obdélná s kruhovým zakončením. Střecha sedlová se čtyřbokou zvoničkou a kříţkem.
Jihozápadně od Horaţďovic nalezneme v široké nivě řeky Otavy nedaleko jejího levého břehu ves Týnec. Literatura sice uvádí první zmínku o vsi aţ k roku 1456, ovšem místní název vypovídá o tom, ţe obec má daleko starší historii. Staročeský název Týn označoval opevněné místo. Praţský Týn zajišťoval místo putujícím obchodníkům, náš Týnec moţná poskytoval podobnou sluţbu formanům cestujícím ku Praze. Dle místní legendy původní osada z příčiny masivního poţáru zanikla a na současné místo byla přenesena později. Je zajímavé, ţe tato se tato pověst v různých variantách opakuje v našem regionu u více obcí (např. Čímice). Moţná jde o odkaz na období třicetileté války, kdy v naší oblasti zaniklo mnoho vsí. V minulosti Týnec proslul kvalitními výrobky panské cihelny hraběte Kinského. Ta vznikla dle všeho jiţ před rokem 1837, její konec pak zapříčinila druhá světová válka. Po roce 1945 se stala majetkem obce a po roce 1965 byly její zbytky rozebrány. Na rozsáhlé týnecké návsi (vidět jsme ji mohli například ve filmu Švanda Dudák) nalezneme kromě několika přeţívajících statků ve stylu selského baroka i mešní kapli svatého Václava. Týnecká svatyně odpovídá typologicky lidovému selskému baroku první poloviny devatenáctého století. Význam místa podtrhuje i několik starých lip. I týnecká kaple má obdélný půdorys se zaoblenými rohovými partiemi. Ostění nad obdélným vstupem zdobí nápis Svatý Václave oroduj za nás. Vnější stěny jsou zdobeny pilastry a římsami. Na valbové střeše se nalézá čtyřboká zvonička s makovicí a kříţkem. Dnes v Horaţďovicích nemáme kapli, jeţ by připomínala osobu svatého Václava. V minulosti však tomu bylo jinak. Města obecně zaţívala v průběhu devatenáctého století období nebývalého rozkvětu. Prostor vymezený hradbami jiţ nepostačoval potřebám obyvatel, komunikace přestaly zvládat kapacitně provoz a středověké opevňovací systémy se stávaly brzdou rozvoje. Leckde hradby padly, v Horaţďovicích sice zůstaly zachovány, ale krátce po roce 1845 dochází i zde k úpravám komunikací. V prostoru před Červenou branou byl z komunikačních důvodů zbořen barbakán a přistoupilo se ke srovnání komunikace spojující hlavní silnici s náměstím. Snad právě tehdy vznikly na náklady města dvě výrazově symetricky umístěné výklenkové kaple sv. Jana a sv. Václava. Jednalo se o drobné stavbičky s trojúhelným štítem a půlkruhovou nikou pro plastiky světců. Sochy vyrobil kolem roku 1870 Josef Heidelberger z Prahy. Josef Heidelberger se narodil roku 1814 v Plzni, zemřel roku 1891 v Praze. Kromě celé řady dalších děl vytvořil tento sochař a řezbář mimojiné i oltář svaté Ludmily v katedrále sv. Víta v Praze. Kaple svatého Jana ustoupila výstavbě obytného domu roku 1929, kaple svatého Václava zanikla při budování kulturní domu v roce 1964. Obě plastiky však dodnes můţeme obdivovat v horaţďovickém muzeu. Mgr. Roman Vaněk
První učedníci Ježíše Krista – apoštol Matouš Narodil se v Kafarnaum, leţícím v Galileji na severním břehu Genezaretského jezera, jako syn Alfea. Zde při hraniční čáře měl malý domek nazývaný "celnicí" a provozoval vybírání cla. Za oprávnění k této činnosti předem odevzdával římskému státu stanovený obnos z předpokládaného zisku. Z této povinnosti pak vyplývala i neúprosnost při vymáhání cla. Označení Matouše za veřejného hříšníka a pohled farizejů naň jako na "obřadně nečistého" souvisel s tím, ţe vybíráním cla spolupracoval s pohanskými Římany a tak se podílel na ujařmování vlastního národa. Proto se na něj hledělo i jako na kolaboranta. Od tohoto nečestného povolání ho Jeţíš povolal do sboru 12ti apoštolů. V 9. kap. svého evangelia o tom Matouš píše: Když šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Slova "vstal a šel za ním" jsou výrazem bezvýhradného obrácení, ţivotní změny a opravdového následování. Z dřívějšího oboru vyuţil po seslání Ducha svatého své vzdělání a schopnost pečlivého sepsání toho, co s Jeţíšem proţil i co mu bylo známé nejspíše ze sdělení Jeţíšovy matky. Své evangelizační poslání začal v Palestině, bylo tedy zaměřené na ţidovský národ, pro který také sepsal radostnou zvěst evangelia, jeţ je uváděno jako první. Přibliţně v roce 42 přešel z Palestiny do Makedonie a po krátkém působení pokračoval k jiţnímu břehu Černého moře, do Pontu. Zde nějakou dobu údajně hlásal evangelium s apoštolem Ondřejem a ten jej podle legendy ochránil před kanibaly. V cestě za šířením Kristova učení pokračoval do severní Arábie (zv. Arabia pet-rea -Skalnatá) a dál na území Parthů, leţící jihovýchodně od Kaspického moře. Po nějaké době odcestoval do Ethiopie v Africe, kde působil asi po 25 let. Velký vliv mělo pokřtění etiopského vladaře Egippa a jeho rodiny, ale naděje na snadné šíření křesťanství skončila s jeho smrtí. Vládu totiţ převzal pohan Hirták, který se rozhodl oţenit s Ifigenií, dcerou krále Egippa. Ta však manţelský svazek s pohanem odmítla, protoţe se rozhodla svůj ţivot zasvětit Kristu, proţívat v modlitbě a v konání dobrých skutků. Král Hirták se prý proto rozhodl Matoušovi pomstít a nechal ho probodnout kopím. Bývá udáváno, ţe k tomu došlo během bohosluţby.
Světci a patroni v měsíci září
Svatá LUDMILA (16.září) Narodila se kolem roku 860 na knížecím dřevěném hradu Pšov. Pocházela z pšovských knížat v Čechách. Ve velmi mladém věku (r.874-875) se provdala za Bořivoje I, který po sňatku přijal křest od sv. Metoděje, přijala i ona křesťanskou víru a horlivě ji praktikovala. V lásce k slovanské bohoslužbě vychovala své syny Spytihněva a Vratislava i vnuka Václava. Po smrti Vratislava se usadila na vdovském sídle Tetíně u Berouna, kde byla od najatých vrahů uškrcena. Byla vždy mírná a spravedlivá a brzy si osvojila křesťanské zásady, zvláště laskavost a štědrost k chudým.
Události ve farnosti, které jsme prožili v červenci a srpnu. Cyklo – výlet mladých Pan farář Petr Koutský horaţďovické farnosti nás pozval na nově opravenou a krásnou faru do Ţihobec. V pátek 2.července vyrazila 14tičlená skupina mladých z Katovické farnosti a okolí na kolech do lůna Šumavy. Na faře jsme se setkali s otcem Petrem a třemi chlapci z Horaţďovic. Prohlédli jsme si výstavu v muzeu v Ţihobcích, v sobotu jsme navštívili Sušici, kostel sv. Václava a projeli okolí. Nezapomněli jsme ani na koupání. A v podvečer jsme měli katechezi na téma „Ţivotní cesty“. Po krásných proţitých dnech, plných záţitků, jsme si řekli, ţe určitě se sejdeme zas na dalších aktivitách našich farností.
-------------------------------------------------------------------------------------------------27.července u příležitosti Jmenin Horažďovic, na počest zakladatele města sv.Gorazda pozvala paní Bučoková hosty duchovní otce P. Zbigniewa Czendlika a P. Tomase Van Zavrela. Setkání se uskutečnilo v městském muzeu za přítomnosti farníků a místních občanů. Měli jsme možnost blíže poznat jejich životaběh nekonvenčním způsobem. Dovolil jsem si oslovit otce Zbigniewa a položil mu pár otázek. Myslíte si, že se u nás v Česku v této době částečně vytrácí víra – víc než v ostatních zemích ? Myslím si, ţe je to tím, jak Boha a víru prezentujeme. Naše představy Boha jsou velmi často falešné: představujeme si ho jako trestajícího soudce nebo přísného otce ze kterého máme strach. Nejen, ţe tím Bohu ubliţujeme, ale takový Bůh nemůţe být pro člověka zajímavý. Bůh je milující, laskavý, velkorysý atd. Máme ho milovat, ne se ho bát. Může za to v minulosti komunistický režim ? To je bohuţel jen výmluva. Potřebujeme tu svoji neschopnost evangelizovat na něco nebo někoho shodit. Problém je v nás, ne v komunistickém reţimu. Naše víra není autentická ani přirozená, tudíţ nepůsobíme věrohodně. Přece u vás v Polsku jste měli rovněž komunistický režim. To je to, co jsem řekl v odpovědi na předchozí otázku. Ale církev v Polsku má také svoje problémy. Není to tak růţové jak by se mohlo zdát. Víru udrţuje v Polsku silná tradice, ale individuální víra není na vyšší úrovni. Sršíte vtipem, humorem, bonmoty, tak trochu nevážně: Těţím z toho, ţe je zde silně zakořeněna představa, ţe křesťan by měl být váţný a nejlépe smrtelně váţný! Pouţívám často rčení: čím nebe tmavší, tím hvězdy světlejší! Kdybychom všichni sršeli vtipem a humorem, nikdo by si toho mého nevšimnul.
Vaše krédo. Zůstanu u toho kréda které zaznělo i na našem setkání: "Spěchejme milovat lidi, protože rychle odchazejí" (Jan Twardowski) a "Lidé jsou anděle s jedním křídlem, potřebují se obejmout aby mohli vzlétnout" (Luciano De Crescenzo) ˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇˇ> 28.července se konala poutní mše svatá na starobylé Práchni ke cti sv. Gorazda pod širým nebem před kostelíkem sv. Klimenta. Slavnostní mše se zúčastnil generální vikář Mons. Mgr. Adolf Pintíř.
17.srpna jsme se zaposlouchali v kostele sv. Petra a Pavla do tónů Luwiga van Beethovena, které nám zprostředkovala houslová virtuozka Gabriela Demeterová v pásmu „Hudba a duše génia“ s klavírním doprovodem Luďka Šabaty a mluveným slovem Marianem Rodenem. Koncert se konal u příležitosti Mariánských slavností „Nanebevzetí Panny Marie“.
„Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plných vředů…“ (Lukáš 16,19-20)
Pokračování „Josef, syn Davidův“ Co se můžeme z evangelia dozvědět o muži, kterého anděl ve snu oslovil titulem „Josefe, synu Davidův …“? - Pocházel z Davidova královského rodu, z něhož podle proroctví měl vzejít očekávaný Mesiáš. - Narodil se v Betlémě v době, kdy v Judsku vládl král Herodes. - V Nazaretě uzavřel sňatek s Marií, která už nosila pod srdcem dítě. - Z příkazu císaře Augusta odešel Josef se svou manželkou Marií do Betléma, kde se musel dát zapsat do seznamu občanů povinných daňovým přiznáním z majetku. - Za jejich pobytu v Betlémě se Marii narodil syn Ježíš. - V Betlémě žil Josef se svou rodinou až do dne, kdy tam přišli Mágové z Východu. - Na příkaz anděla ve snu Josef musel uprchnout se svou rodinou do Egypta - Po několika letech se vrátil se svou rodinou do Nazareta a s dospívajícím Ježíšem pracoval tam jako tesař až do své smrti. Zemřel dřív, než Ježíš začal veřejně působit. Prvorozenému synu v rodině panovnické linie Davidova rodu podle pečlivě vedené židovské genealogie náleželo svaté dědictví z dávné doby. V paměti židovského národa se mnohý právoplatný dědic Davidova trůnu mohl těšit nadějí, že je předkem, není-li dokonce snad už budoucím otcem slíbeného a očekávaného Mesiáše. -------------------------------------- -----------------------------------Josefu, prvorozenému synu Jakuba Heli, dědici rodinného práva, patřil v Betlémě nějaký majetek a podle otcovy vůle a tehdejších zvyklostí musel respektovat také nároky sourozenců na rodové dědictví. Vztah mezi Josefem a jeho bratry podle staré tradice příliš dobrý nebyl. Záviděli mu snad jeho prvorozenství a tím také právo na rodinný majetek? Josef byl povahy mírné, často se modlil jakoby tušil, že Hospodin má pro něho připraven jiný, možná nesnadný budoucí úkol. Vlastnictví rodového majetku a nepřízeň bratrů mohlo mu být spíše zátěží a snad vedlo k tomu, že Josef opustil rodný dům a živil se příležitostně na různých místech jako tesař. Je těžko si představit, že by prvorozený syn z rodu Davidova odešel z judského Betléma do chudé vesnice Nazareta v daleké Galileji, aby si tam, jak líčí někteří vyprávěči, zařídil dílnu na výrobu nábytku a jiných věcí ze dřeva. Spíše je možno se domnívat, že Josef si našel práci v blízkém Jeruzalémě, kde byla už řadu let prováděna rozsáhlá přestavba celého areálu s posvátným chrámem. A že do galilejského Nazareta odešel Josef později, až když se tam konalo jeho zasnoubení s Pannou z rodu Davidova, jejíž jméno jest Maria. V dnešní době, kdy rodiny na celém světě jsou vystaveny nepřátelským útokům zlých mocností, je potřeba víc než kdy předtím dovolávat se pomoci svatého Josefa jako ochránce ohrožených rodin.
Rozpis pravidelných mší svatých
Co čeká farnost v září 2013 Farní rada 6.září setkání farní rady v 18:00 hod. na faře, prosíme k účasti.
14. září pořádá farnost poutní zájezd na Svatou Horu u Příbrami. 28. září – BABÍN - 11:00 Poutní mše svatá ke cti Svatého Václava.
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po vzoru svatého mučedníka Václava žijeme moudře a spravedlivě, ať statečně usilujeme o to, co slouží k nastolení tvého pokoje, a přemáháme zlo dobrem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected]
