občasník čáslavské farnosti
KVĚTEN
2013
Vstoupili jsme do měsíce května, který bývá označován měsícem v celém roce snad nejkrásnějším. Příroda se v tomto měsíci zdobí četnými květy a může v nás vyvolávat až jakousi svatební atmosféru. A tak se můžeme zastavit u samotného pojmu krásy a krásna. To co nás pozvedá a vytrhuje na vyšší úroveň, je zkušenost krásy. Setkáváme se s ní především v přírodě, ale také v lidských dílech hudebních, malířských, sochařských a dalších. Každé setkání s opravdovou krásou nám připomíná naši budoucnost, k níž jsme povoláni. Máme vidět Boha, který je autorem krásy, a který sám je Krásou nekonečnou a nestvořenou. Nebe vlastně spočívá v tom, že budeme vidět Boha tak, jak je. Máme se tedy na co těšit! Zvláštním místem určeným pro realizaci krásy je člověk sám. Člověk je obrazem Božím, má tedy také mimořádným způsobem, více než příroda a ostatní stvoření, odrážet Boží krásu. A tady můžeme cítit a prožívat zvláštní a naléhavý úkol nám daný od Boha – usilovat o čisté srdce. Právě čisté srdce, ve kterém sídlí Bůh, je zdrojem nesmírné krásy člověka. My se ovšem často pomyslně brodíme různými kanály a čistotu ztrácíme a nijak se o ni nesnažíme. Stále nám více záleží na tom, jak vypadáme před lidmi, než na tom, jak vypadáme ve skutečnosti – před Bohem. Máme však někoho, kdo je Boží krásou zcela proniknutý. Je to naše nebeská matka Panna Maria, které je měsíc květen zasvěcený. Ona je celá krásná a čistá. Bůh ji miluje nejvíce z celého stvoření. Můžeme ho v tom napodobit a také tak ji milovat. Je to právě ona, kdo nám pomáhá vnímat duchovní krásu a usilovat o čisté srdce. Myslím v této souvislosti především na naše děti, které tento měsíc přistoupí k prvnímu svatému Přijímání. Kéž by byly otevřené pro vnímání krásy a usilovaly o čisté srdce pod vedením Panny Marie. Kéž jim v tom jejich rodiče pomáhají a jsou pro ně dobrým příkladem. Požehnané prožití měsíce května Vám přeje
B. Stařík
Z FARNÍ KRONIKY ze zápisů P. Michaela Macečka, část III. Rekonstrukce věže kostela sv. Petra a Pavla. Jednalo se o druhou velikou opravu za mého působení v Čáslavi. V prosinci 1979 vichřice uvolnila velikou část měděné krytiny věže. Oznámil jsem to písemně ihned všem kompetentním úřadům – Pojišťovně, okresnímu tajemníkovi pro věci církevní, Městskému národnímu výboru a Státní památkové péči. Protože věž je dominantou celého kraje široko daleko, ujal se záležitosti Okresní tajemník pro věci církevní Ďoubal. Byla podána objednávka opravy věže na st. Podnik Obnova památek, středisko Kutná Hora. V r. 1980 se však nic neudělalo, jen přibili prkna na místa, kde po strženém plechu bylo poškozeno podkladové bednění. Až v r. 1981 se začalo s opravou. Kolem vrcholu věže bylo postaveno lešení. Masivní traverzy byly zasazeny do zdiva věže, na ně připevněny trámy, na trámy fošny a celé lešení obehnáno zábradlím. Postupovalo se zdola nahoru na vrchol věže. Nebyl však k dispozici výtah pro materiál, přiměřený 92 m výšce věže. Ten musel být speciálně objednán a zabetonován pak do země vedle věže. Pak už oprava postupovala rychleji. Ukázalo se však, že je třeba vyměnit i většinu dřevěné konstrukce věže, staré trámy už byly prohnilé. Jednalo se tedy vlastně o celkovou rekonstrukci. Stavební dozor zde vykonával stavitel Jaromír Votruba z K. Hory, který mi později prokázal cenné služby i při dalších opravách. Celkově stála oprava věže i se zhotovením nových měděných žlabů chrámových lodí 2 300 000 Kčs. Jeden milion, hlavně z úhrady pojišťovny jsme platili my, ostatní církevní tajemník ze státního příspěvku na církevní objekty. 23. listopad 1984 se stal „černým dnem“ v historii našeho chrámu. Přes Čáslav a okolí se přehnala vichřice, dosahující až 160 km/hod. Velmi těžce poškodila střechy kostela i děkanství. Na střeše kostela bylo asi deset děr velkých až několik čtverečních metrů a bezpočtu děr menších. V doznívajícím ledovém větru jsem sbíral shozené a rozbité prejzy. Byla jich hromada u lípy uprostřed Kostelního náměstí a druhá na trávníku severně od kostela. Byl to těžký nervový šok, a jak se později ukázalo na EKG, také infarkt, který jsem ale přechodil a tím bylo mé zdraví podlomeno. Na střeše děkanství to bylo obdobné, a zima byla na krku. Byl jsem na pokraji nervového zhroucení. V této krizi se mě ujal a pomáhal již jednou nejmenovaný jediný farník. Nakoupili jsme asi 20 vaniček z umělé hmoty a velké igelitové plachty. Ty jsme přibili na krovy tak, aby voda z největších děr stékala do van. Tím se alespoň trochu předešlo tomu, aby naplno nepršelo na klenby. V zimě ovšem voda ve vaničkách zmrzla, a velké kusy ledu bylo třeba snášet po žebřících na půdě a dále po schodech přes kůr ven z kostela. Samozřejmě se jednalo o nouzové řešení pro onu zimu. Na jaře 1985 bylo nutno aspoň provizorně střechu opravit.
Najal jsem několikrát cikány, tzv. pokrývače; práci dost odbývali a předražili, nicméně jednu výhodu měli. Všude vyšplhali bez lešení jako kočky a alespoň ty nejhorší díry zakryli. Bylo to naprosto nutné, neměla-li promoknout klenba a prohnít mnohé trámy. Těmto pracovníkům jsem z vlastní kapsy proplatil asi čtyřicet tisíc korun. Podobně byla vyspravena i střecha děkanství. V takovém stavu byly střechy až do roku 1990. V zimě 1986-7 došlo k první trvalé odborné opravě části střechy kostela. S povolením zástupce památkové péče arch. Kalfuse byla pokryta severní boční loď od kaple P. M. Bolestné až po schody na kůr měděným plechem. Ani to se neobešlo bez komplikací. Když dělníci strhli prejzy a na tuto část přibili prkna jako podklad pro měděný plech, napadlo hodně sněhu a pršelo, takže voda místy prosakovala až na dlažbu kostela. Naždímal jsem hadrem několik kbelíků. (dle FARNÍ KRONIKY upravila MR, pokračování příště)
Panna Maria, prostřednice Když vidíme Pannu Marii sklánět se ve své pokoře před každým stvořením, zároveň vidíme, jak ji tato pokora pozdvihuje nade vše kromě Boha. Ne, nebyli to vládcové země, kteří ji vyzdvihli na nejvyšší stupeň důstojnosti, o které dnes s radostí rozjímáme. Tři božské osoby Nejsvětější Trojice ji posadily na trůn slávy, vyhlásily ji za Královnu nebe i země a učinily ji strážkyní všech nebeských pokladů. Ne, nikdy zcela nepochopíme velikost Panny Marie a moc, kterou jí Ježíš Kristus, její božský Syn dal. Nikdy zcela nepoznáme její velkou touhu učinit nás šťastnými. Ona nás miluje jako svoje děti, raduje se z toho, jakou moc jí dal Bůh, aby nám mohla být užitečná. Ano, Marie je naše prostřednice, ona předkládá svému Synu všechny naše modlitby, slzy, vzdechy. Ona nám získává milosti potřebné pro naši spásu. Duch svatý nám říká, že Panna Maria je uprostřed veškerého stvoření zázrakem vznešenosti, zázrakem svatosti a zázrakem lásky. z kázání svatého Jana Maria Vianneye (1786-1859)
BIŘMOVÁNÍ Kostel sv. Petra a Pavla v Čáslavi navštívila 21. dubna vzácná návštěva z Hradce Králové. Jan Vokál, biskup naší diecéze, pomazal křižmem během přijetí svátosti biřmování celkem sedmnáct biřmovanců. Pro dvanáct nezletilých žadatelů probíhala celý rok každý druhý čtvrtek výuka s místním jáhnem p. Poživilem. Dalších pět biřmovanců bylo dospělých. Na neděli vyšlo krásné počasí, takže slavnostní mše sv. v devět hodin mohla začít. Pan biskup se dozvěděl jména žadatelů i farnost, ze které pocházeli – kromě Čáslavi to byl i Ronov nad Doubravou, Běstvina, Zbyslav a Krchleby. Po evangeliu se přistoupilo ke svátosti biřmování a ke sv. Přijímání už přistupovali se svými kmotry dospělí členové katolické církve. Na závěr mše svaté zástupci biřmovanců poděkovali a předali dárky otci Staříkovi, panu Poživilovi i panu biskupovi. Po skončení obřadu už následovalo venku společné focení s kmotry a rodinami, aby se všichni mohli přesunout na faru, kde se podávalo bohaté občerstvení. Abych neskončila u jídla, chci ještě jednou poděkovat všem biřmovancům za přípravu, panu biskupovi za to, že mohl přijet, a našim duchovním otcům za to, že nad námi bděli. A velká vděčnost náleží také celé farnosti Čáslav i našim rodinám za modlitby a péči, která nám byla věnována. Za všechny biřmované Ludmila Stará, Běstvina
PUTOVÁNÍ NA LOCHY Další poutní turistiku jsme naplánovali na 23. února – a to ke kostelíčku sv. Bonifáce v nedaleké osadě Lochy. Měla to být spíše rekreační procházka po pohodlné cestě až do Lochů. Ale najednou v to sobotní ráno bylo vše jinak: pana faráře Bohuslava, který se tak těšil, prudce rozbolelo oko (pozdější diagnóza: zánět duhovky) a navíc od noci začalo hustě sněžit. S drobným zpožděním a velkým odhodláním jsme tedy museli vyrazit sami. Na sníh jsme si zvykli. Mužská část výpravy u druhého brodu za bývalou „býkárnou“ přidala tempo, prošla ještě navíc podél říčky Klejnarky a stihla dohonit ostatní. Ti se u lávky přes potok museli rozloučit s p. Petráčkem, jehož opatrný pejsek za žádnou cenu nechtěl přejít úzkou lávku a vynutil si tak návrat domů. V Lochách nás již očekávala místní ochránkyně kostelíčka, paní Karpíšková. Společně jsme k němu v neustávajícím sněžení vystoupali a prozkoumali stavbu nejdříve zvnějšku, včetně zajímavé jeskyně. Poté uvnitř nám paní podala poutavý historický výklad, rozsvítila svíce na kamenné menze, jediném pozůstatku dřívějšího krásného oltáře (ten jsme viděli aspoň na fotografii) a společně jsme se pomodlili sv. růženec. Asi v nejednom z nás přitom vytanul pocit lítosti nad devastací tohoto krásného místa, započatou divými husity, na něž po celkové nákladné obnově zbožným hrabětem Chotkem v 19. stol. navázala cílená ignorace komunistů a divoké svatokrádeže počátkem 90. let. Světélkem naděje jsou však snahy muzejního spolku Včela Čáslavská, jehož péčí již byla opravena střecha a upraveno okolí. Mužská frakce výpravy se poté rozhodla dále vzdorovat hustému sněžení a přidat si ještě kolečko kolem rybníka Vrabcov a dále podél trati navštívit a pozdravit našeho jáhna pana Poživila. Obě části ve ztížených podmínkách doputovaly do Čáslavi a shodly se, že by neškodilo tenhle výlet zopakovat někdy v létě :-) V.G.
V sobotu 23. března začal v dominikánském kostele sv. Jiljí třináctý Pochod pro život mší sv., jíž předcházela adorace. Mši sv. celebroval řeckokatolický biskup Mons. Ladislav Hučko. Poté se průvod mj. s bílými kříži jako symboly piety za usmrcené děti vydal trasou přes Mariánské náměstí, ulicemi Křížovnickou a Platnéřskou, po Smetanově nábřeží a Národní třídou až k soše sv. Václava na Václavské náměstí. Lidé v průvodu nesli také transparenty a cedule s nápisy “Zrušte potratový zákon” nebo “Dítě je vždy nadějí”. Pochodu se zúčastnily všechny věkové generace. Nechyběli mladí ani starší účastníci z naší farnosti pod vedením našeho P. Bohuslava. Na Václavském náměstí proběhl na závěr krátký program, zakončený Svatováclavským chorálem. V ČR bylo za rok 2012 usmrceno umělými potraty více než 23 000 dětí. Jsou tak v úplném společenském a politickém (i legislativním) klidu denně vyhlazovány průměrně tři třídy základní školy. Hnutí Pro život ČR chce proto tímto způsobem upozornit českou veřejnost a zákonodárce na nutnost zakotvení plné legislativní ochrany lidské bytosti od početí po přirozenou smrt v našem právním řádu.
VÝLET PODÉL DOUBRAVY Březnové počasí v ty dny sice stále mrazivé, ale už bez závějí a vánic, oko P. Bohuslava jasně uzdravené a na pochod podél Doubravy svítilo výpravě našich turistů dokonce krásné sluníčko! Vyrazili jsme motoráčkem tu sobotu v půli března dost časně, v 7:14, aby bylo dost času i na tradiční závěrečné restaurační posezení. Tentokrát jsme vybrali trasu z Třemošnice do Žlebů, s krátkými zastávkami u fotograficky zajímavé zátočiny řeky (společné foto), u rekonstruovaného mlýna v Mladoticích (za účelem svačiny), přes Ronov a u s pauzičkou u jezu pro pilu před vstupem do Žlebů. Po cestě jsme dali nezbytný desátek sv. růžence a protože k cíli jsme dorazili s velkým předstihem, tak další na louce za Žlebskou farou. Konečně U Kosů otevřeli a tak hned následovalo kolektivně něco na zahřátí a posilnění.a pak vláčkem zpět do Čáslavi. V.G.
Stejně jako každým rokem, vydali se svižným krokem, na pouť smělí poutníci, k svaté Panně vzhlížící. Jedenáctý květen se stal letošním dnem D pro již tradiční pouť ke schořovské kapličce. Předchozí dny vydatně pršelo, takže byl očekáván téměř adrenalinový zážitek z cesty. S požehnáním otce Bohuslava nás nakonec z Čáslavi vyrazilo asi 20 statečných. Cesta nebyla ani tak trnitá a kamenitá, jako bahnitá a plná kaluží, z nebe však nespadla do našeho příchodu na místo již ani kapka. Ačkoli sluníčko příliš nesvítilo, zima nás netrápila - některé z nás až na tolik ne, že nedokázali odolat lákavému volání místního rybníku. Ač by některým z nás nad touto myšlenkou mohly vstávat vlasy hrůzou, dvojici našich chlapců se nejspíš nezježil ani chloupek na zádech. Při stoupání do posledního kopečka již k našim uším doléhala růžencová tajemství. Kaplička se nakonec zaplnila až do posledního místečka a v jednu hodinu začala mše svatá spojená s májovou pobožností, kdy jsme odevzdali naší milující Mamince všechny starosti, těžkosti, radosti, díky a prosby, s kterými jsme připutovali. Ani letos potom nechyběla sladká tečka naší poutě. Děkuji všem organizátorům akce, která se jistě stane nezapomenutelným zážitkem ☺ Lenka Kameníková
SVĚDECTVÍ MARNOTRATNÉHO MATĚJE Minulý rok u mě nastala velká krize. Šlo to postupně, ale nakonec jsem úplně odpadl od víry a všeho, co k tomu patří. Příčin bylo víc: špatná parta kamarádů i to, že jsem zdědil docela velkou částku peněz. Nebyl jsem na to připraven a nedokázal si toho patřičně považovat, značnou část jsem utratil zbytečně. Také jsem opustil školu a začal pracovat v hospodě. Návštěvu kostela jsem bral jako rutinu. Stal se ze mne tzv. ,,hodinový katolík“. Nakonec jsem přestal úplně a víra se z mého života vytratila. Trávil jsem dny s kamarády v lihovém kóma po hospodách. Takhle to šlo nejméně tři čtvrtě roku možná i déle. Mezitím jsem ztratil a to svojí vinou všechny lidi, kterým na mě záleželo. Ztratil jsem i našeho pátera Bohuslava, který mi v životě mockrát a hodně pomohl a moc pro mě znamená. Byla to doba temna v mé víře i životě. Nebylo snad dne, kdy bych neseděl v hospodě: pití, kamarádi, dívky. Prostě jsem utekl, odešel z Otcovského domu do nicoty, sebedestrukce. Ale jak to tak bývá, všechno jednou končí. V červnu minulého roku mě začalo pobolívat břicho, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, až po dvou týdnech jsem šel k doktorce. Zjistilo se, že mám těžkou formu salmonely. Dostal jsem antibiotika, ale ve své tuposti jsem na ně pil. Nakonec jsem skončil v nemocnici v ukrutných bolestech, na něž nezabírala ani nejsilnější analgetika. Výsledky krve ukázaly těžký zánět slinivky břišní. Takže JIP, kapačky. Za týden tam jsem zhubl 12 kilo. Primář řekl, že mám štěstí, že jsem to přežil. A jak jsem tam tak ležel, začal jsem přemýšlet, že to asi nebude náhoda, že jsem takhle dopadl. Bůh asi chtěl, abych narazil a to pěkně tvrdě. Jakoby tím chtěl říct: Tenhle tvůj starý život skončil. Už toho bylo dost! Dal mi najevo, že se mám vrátit do Otcovského domu a zamyslet se nad svým chováním. Za celé dva týdny v nemocnici mě kromě rodiny nikdo nenavštívil. Nikdo z těch mých pseudopřátel, za něž jsem vyměnil opravdové přátele. Po propuštění jsem pořád přemýšlel a odhodlával se jít do kostela. Měl jsem strach, jak budou lidé reagovat. Až jsem se odhodlal a šel. A bylo to to nejlepší, co jsem za hodně dlouhou dobu udělal. Pomalu ale jistě můj život dostal opět nějaký cíl, směr. Jsem rád, že jsem mohl poznat světský život a sám zjistit, že takhle bych žít nemohl. Bez cíle proplouvat životem a kde nic tu nic. Většina mých ,,světských“ kamarádů jsou ve své podstatě hodní pracující lidé, ale nemají víru a tak se Boha snaží nahradit čímkoliv - sportem, nevázaným životem atd. Věřím, že nebýt Božího zásahu, byl jsem buď mrtvý, nebo alkoholik a troska, či obojí. Všechno zlé je k něčemu dobré a ač to může znít bláznivě, i toto životní období. Pochopil jsem, že člověk nemůže žít naplno světský i duchovní život, ale má žít naplno duchovně ve světě. Tahle zkušenost mi hodně dala a pomohla ve víře. Už vím, KDO je na prvním místě v mém životě, což jsem předtím neviděl, či vidět nechtěl. Také jsem si uvědomil, kdo to jsou praví přátelé. Jaký jsem byl hlupák, že jsem je ztratil. Teprve když člověk něco, co bere jako samozřejmost, ztratí, zjistí, jak to bylo nesmírně důležité. Přestal jsem pít (jen občas nějaké to pivo, výjimečně), chodit do hospody, kouřit. Původně bylo toto svědectví určeno jen mému kmotrovi, ale nakonec jsem došel jsem k závěru, že by mohlo někomu pomoci. Chci každého povzbudit, aby vytrval v dobrém a rozhodně nedělal stejnou chybu jako já, opustit přátele a hlavně Otcovský dům. A pokud už to někdo udělal, ať nad sebou neláme hůl a vrátí se zpět. Myslím, že bude přijat s otevřenou náručí. Matěj
POSTŘEHY Z AUSTRÁLIE – farnost. Náš pobyt v Austrálii začal 1. ledna 2013. Krásný den a začátek nového roku. Byli jsme po dlouhé cestě letadlem unavení a tak jsem ještě týden usínala již po 16. hodině tamního času aspoň na hodinku a o půlnoci jsem byla zase vyspalá. Posun času je o 9 hodin dopředu proti nám. Bydleli jsme na východním pobřeží, město se jmenuje se to Gold Coast City, 80 km jižně od Brisbane, kam jsme přiletěli. Část města, kde dcera žije, se jmenuje Mermaid Waters. Zakrátko jsme navštívili známý kostel ve farnosti Stella Maris, kam jsem často chodívala již před dvěma lety. Poznali jsme se s několika farníky i s panem farářem. Dcera Anička překládala a tak jsme slyšeli příjemná slova přivítání s přáním hezkého pobytu. Postupně jsme navštěvovali ještě dva kostely ve farnosti vzdálené od sebe pět až deset kilometrů, St.Vincenta a Sacret Heart, Nejsvětějšího Srdce. Zdejší kostely jsou lehké stavby staršího původu /1960/, nebo novější /1990/, architektura jednoduchá, tj. dřevěná konstrukce, vně i vnitřně obložení zase dřevem nebo lehce omítnuté. Barva je bílá nebo přírodní, působí to velice pěkně a čistě. Určitě musí být venku veliké parkoviště, protože i sem jezdí farníci autem. Vnitřní interier některých kostelů nám připadá tak, jako že jste třeba v parlamentě nebo v kině: tj. lavice jsou v řadě nebo do půlkruhu a mají od oltáře vzestupnou polohu. Mše svaté se konají každý den v jednom kostele, v neděli ve všech. Nedělní mše jsou hojně navštěvované, na polské mše chodí celé rodiny a asi z daleka, protože věřící přijíždějí mikrobusem - taxikem. Tam, kde jsou církevní školy, je v blízkosti i kostel. Děti jsou vedeny ke zbožnosti a mše sv. jsou pro ně. Chodí v uniformách, sluší jim to. Ve škole jsou do odpoledne, pak je rozváží školní autobus domů. Tak jako u nás, lidé prožívají víkendy rekreačně. Od rána jsou u oceánu, na vyhrazených místech mohou jít do vody, surfovat, být ve vlnách, nebo chodit pěšky, jezdit na kole, nebo si prostě zacvičit. Jezdí se do národních parků, podnikají se několikahodinové túry. Většinou je počasí slunečné, horké, a když zaprší, je to na chvilku. Předpovědi počasí jsou dost přesné, takže když prší tři dny, jsme doma. Milé je to, že se lidé na těchto vycházkách zdraví, usmějí se, prohodí pár slov a pospíchají dál. Tady, na Gold Coastu jsme se s Čechy nepotkali, ale víme, že přes veliké opatření se sem dostali a žijí zde právě Poláci. Jsou tu celé rodiny, tak přišli již před více roky. S krajany jsme se přece potkali, ale jinde. Jsme rádi, že jsme po dvou letech znovu mohli pobývat u dcery, je tam pěkně. Děkujeme všem, že jste na nás mysleli, za nás se modlili, my jsme také vzpomínali. Marie a Jaroslav Práškovi
OPRAVA VARHAN Práce na varhanách zdárně postupuje k cíli. V současné době již vnitřní teplota v kostele umožňuje, aby opět pokračovaly práce na restaurování varhanních skříní, jejich zlacení a barevných retuších. Tuto opravu varhanních skříní má na starosti pan Stříbrský, který nám vymaloval kostel. Byl opraven třetí měch. V dubnu byla zhotovena nová podlaha mezi varhanními skříněmi a ukotven zrestaurovaný hrací stůl. Podlaha je nyní sjednocena v rovině bez výstupků. Byly opraveny téměř všechny kovové píšťaly v cínařské dílně pana Šráma v Církvici. Některé píšťaly byly ve velice špatném stavu a některé rejstříky byly zhotoveny zcela nové. Nyní probíhá oprava vzdušnic v dílně pana Fišera. V měsíci květnu a červnu bude probíhat montáž píšťal a vzdušnic do varhanních skříní. Těšíme se na pouť, kdy varhany mají být rozšířeny o další rejstříky. Do konce roku mají být varhany zcela dokončeny. P. Bohuslav
Ptáte se, komu vděčíme za tento krásný kostel v kostele? Přinesl ho náš nový farní spolubratr Aleš Bohatý, jehož šikovný tatínek toto své dílo našemu kostelu věnoval!
Děkujeme! Z FARNÍ MATRIKY:I
Křty: 13. 4. 2013 – Karel Koutný, Ronov nad Doubravou 14. 4. 2013 – Kateřina Marie Němcová, Čáslav 4. 5. 2013 – Natálie Marcjana Nowacki, Čáslav 4. 5. 2013 – Alexandr Kamińsky, Čáslav Pohřby: 22. 3. 2013 – Jaroslav Jelínek, Dolní Bučice – kostel Všech svatých, 74 let 3. 4. 2013 – ing. Marie Novotná, Bílé Podolí – kostel sv. Václava, 70 let 4. 4. 2013 – František Nesládek, Bratčice – kostel sv. Václava, 87 let 10. 4. 2013 – Ludovít Rakaš, Čáslav – obřadní síň, 83 let 17. 4. 2013 – Ján Čureja, Čáslav – kostel sv. Petra a Pavla, 63 let 18. 4. 2013 – Jan Blažek, Čáslav – kostel sv. Petra a Pavla, 76 let
FARNÍ KALENDÁŘ 19. 5. neděle 9h – Slavnost SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO 24. 5. pátek - Noc kostelů 25. 5. sobota – po Mši sv. v 17h u Sv. Alžběty - průvod a Májová u kapličky, (dle počasí) 26. 5. neděle 9h – 1. sv. Přijímání dětí 2. 6. neděle 9h - BOŽÍ TĚLO – průvod po náměstí 29. 6. sobota, svátek sv. Petra a Pavla - závěr školního roku na farní zahradě 30. 6. neděle 9h – POUTNÍ SLAVNOST Sv. Petra a Pavla
GABRIEL děkuje za vaše podněty, příspěvky a fotografie! Foto v tomto čísle: Farní kronika, B. Novák, B. Stařík, J. Prášek, J. Stehlík
[email protected]
