Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Červenec 2013 (25)
Prosby k apoštolům Slovanů Svatí Cyrile a Metoději, vy, kteří jste s obdivuhodnou obětavostí nesli víru národům touţícím po pravdě a světlu, vyproste nám, aby celá církev vţdycky zvěstovala Krista ukřiţovaného a zmrtvýchvstalého, Vykupitele lidstva. Svatí Cyrile a Metoději, vy jste v těţké a lopotné misionářské práci vţdycky zůstávali niterně spojeni s cařihradskou církví i s římským stolcem svatého Petra, vyproste nám, aby obě sesterské církve, katolická a pravoslavná, v lásce překonaly to, co je rozděluje, a aby mohly rychle dosáhnout dokonalé a vytouţené jednoty. Svatí Cyrile a Metoději, vy jste se v duchu upřímného bratrství sblíţili s různými národy, aby jste všem přinášeli poselství lásky ke kaţdému člověku, které hlásal Kristus. Vyproste nám, aby národy evropského kontinentu byly u vědomí společného křesťanského dědictví zvěstovateli pokoje mezi národy celého světa. Svatí Cyrile a Metoději, vy jste se dali vést láskou ke Kristu a opustili jste všechno, abyste mohli slouţit evangeliu: chraňte Boţí církev, mě, Petrova nástupce na římském stolci, biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice, misionáře a misionářky, otce a matky, mládeţ, děti, chudé, nemocné a trpící. Ať je kaţdý z nás právě na tom místě, kam ho postavila Boţí prozřetelnost, důstojným „dělníkem“ na Pánově ţni. Amen. (Modlitba Svatého Otce – papeže Jana Pavla II. V Římě 14.února 1981). 27.července přijali pozvání P. Zbigniew Czendlik a P. Tomas Zavrel u příležitosti Jmenin města Horažďovic. Tímto vás srdečně zveme na veřejné setkání s knězi, kteří si získali lidi svou upřímností a vztahem k nim a můžeme se i my s nimi seznámit a pobesedovat na různá témata od 14ti hodin v muzeu v Horažďovicích . Otec Zbigniew ani Tomas se nevyhýbají žádným otázkám ať nám je 15 nebo 70 let. Budeme se těšit, že nám odpoví i na ty naše. Nerozlišuje na lidi věřící, nebo nevěřící, všichni jsou pro ně děti našeho Pána Ježíše Krista.
HISTORIE FARNOSTI
Kaple svatého Cyrila a Metoděje v Čimicích a plaketa ke cti svatého Gorazda v Horažďovicích Letošní červenec nám přináší významné výročí – uplyne 1150 let od okamţiku, kdy na území Velké Moravy roku 863 dorazila křesťanská misie, pod vedením soluňských bratří Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Konstantin pro potřeby misie vytvořil nové písmo – tzv. hlaholici, zároveň přeloţil do staroslověnského jazyka kompletní soubor evangelií. Oba bratři jsou prohlášeni za spolupatrony Evropy. Ačkoliv zcela prokazatelně cyrilometodějská misie zasáhla i k nám na Prácheňsko, překvapí zjištění, ţe památce obou soluňských bratří je v okrsku farností Horaţďovice, Nezamyslice, a Ţihobce, zasvěcena jen jedna kaple – a to v obci Čimice. První písemná zmínka o obci Čimice (v referátu Nezamyslice farnosti) pochází z roku 1357. Kaple svatého Cyrila a Metoděje se nachází uprostřed vsi. Jde o projekt klasicky orientované obdélné kaple (osa západvýchod), s odsazeným polokruhovým presbyteriem, vystavěný ve stylu typického tzv. selského baroka. Před zaloţením kaple probíhaly společné poboţnosti čimických obyvatel od roku 1814 nejprve u dřevěného, posléze pak u kovového kříţe před budovu staré školy. Stavba dnešní cyrilometodějské kaple v Čimicích započala 20. 8. 1862. Většinu potřebného finančního kapitálu pro realizaci plánu věnoval Antonín Šmat z domu č. 26. Zbytek peněz dodala obec, proběhla i veřejná sbírka. Kaple se dočkala svého dokončení jiţ 20. 11. 1863. Slavnostní svěcení, za účasti hlavního celebranta faráře z Nezamyslic Jana Ladislava Dubna, proběhlo jiţ 22. 11. 1863. Duchovní Jan Ladislav Duben z velké míry financoval i realizaci oltářního obrazu, jenţ je dílem faráře z Deštné nedaleko Jindřichova Hradce Bedřicha Kamarýta (1831-1911). Tento vskutku všestranný muţ (kněz, malíř, spisovatel) namaloval cca 2.100 obrazů pro kostely a kaple nejen v Čechách, ale i pro svatyně moravské, rakouské a americké. Největší dar pro kříţovou cestu poskytla Josefa Šmídová, místní obyvatelka z domu č. 26. Varhany pro čimickou cyrilometodějskou kapli postavil kolinecký učitel Tomáš Jankovec (110 zlatých). Prácheňsko však s cyrilometodějským odkazem souvisí ještě jinak. V roce 1997 prohlásil za patrona Horaţďovic svatého Gorazda tehdejší budějovický biskup Antonín Liška. Jméno Gorazdovo nese i jeden ze zvonů farního kostela svatého Petra a Pavla, posvěcený 26. 7. 1997. 24. 7. 2005 poţehnal současný budějovický biskup Jiří Paďour v prostorách Červené brány
v Horaţďovicích bronzovou plaketu s motivem postavy svatého Gorazda. Kdo byl tento muţ, jehoţ svátek slavíme 27.7.? Gorazd, jeden ze ţáků svatých bratří, mohl čistě hypoteticky pocházet z rodiny správce prácheňského přemyslovského hradu. Metoděj o svém talentovaném následníkovi napsal: „Je to muž svobodný a z vaší země, dobře obeznalý v latinských knihách.“ Se jménem Gorazdovým (svatořečen aţ roku 1967) se setkáváme v legendě Život Klimentův od Theofylakta Ochridského a v Seznamu bulharských biskupů. V roce 867 cestoval se svými učiteli do Říma, kde následujícího léta přijal kněţské svěcení. Po návratu na Velkou Moravu prosazoval Metoděj Gorazda do role svého nástupce. Zda však Gorazd po metropolitově smrti vskutku úřad nastoupil, nevíme. Stejně tak můţeme spekulovat o světcově osudu v dobách politických a náboţenských sporů v době vlády kníţete Svatopluka. Snad se Gorazd stáhl do ústraní, moţná odešel na Balkán, moţná ve zmatcích přišel i o ţivot.
5. července 2013 slavíme 1150 let od příchodu sv. Cyrila a Matodeje na Velkou Moravu.
Cyril se narodil kolem roku 827 jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho křestní jméno bylo Konstantin. Byl vychováván v Konstantinopoli a tam také vyučoval a působil v diplomatických sluţbách u císařského dvora,. Pro slovanský jazyk vytvořil staroslověnské písmo. Na Moravě působil celkem 4 aţ 5 let. V Římě vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril Zemřel 14. II. 869 a byl pohřben v bazilice sv. Klementa. Metoděj je rovněţ řeholní jméno, původně se jmenoval snad Michal. Nejprve působil ve státní správní sluţbě ve Slovany osídlené části Byzantské říše. Kolem roku 840 dal přednost řeholnímu ţivotu. Doprovázel svého mladšího bratra na Velkou Moravu a do Říma. Tam ho papeţ Hadrián II. vysvětil na kněze (868) a jmenoval ho arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie (869). Pokračoval v díle, které se svým bratrem započal, a pokřtil českého kníţete Bořivoje. Zemřel 6. IV. 885 a byl pohřben na velkomoravském Velehradě. Jak se dostali na Moravu Velkomoravský kníţe Rastislav poţádal byzantského císaře Michala III., aby mu poslal církevní učitele, kteří by ovládali slovanský jazyk. Michal vyslal misionáře Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Bratři pocházející ze Soluně ovládali jihoslovanský dialekt, jímţ se v okolí Soluně mluvilo a jehoţ pomocí bylo moţno se dorozumět v celé slovansky hovořící oblasti.Jednotlivé slovanské jazyky nebyly tehdy ještě výrazně rozlišeny. Po třech letech působení na Moravě se bratři vydali do Říma, kam přinesli ostatky Sv.Klementa a byli proto slavnostně přijati papeţem Hadriánem II.. Staroslověnská bohosluţba byla schválena, ale Cyril se zde roznemohl a ve věku 42 let zemřel. Svatý Metoděj poté pokračoval na Moravě s velkým úspěchem v práci a věnoval se překladu do slovanského jazyka oněch částí Písma svatého, které dosud přeloţeny nebyly. Neustal, aţ práce byla hotova, neboť chtěl, aby slovanská církev ještě před jeho smrtí byla vybavena vším, čeho bylo potřebí. Kdyţ dílo dokončil, postaral se o vhodného nástupce v osobě svatého Gorazda, jednoho z nejvěrnějších svých moravských učedníků.
Prožili jsme ve farnosti v měsíci červnu 2. června v Malém Boru 3 děti poprvé přijaly Eucharistii
Na vikariátní pouti v Nalţovských Horách se 8. června sešlo asi 80 dětí. Seznámily se s misí sv. Cyrila a Metoděje na Velké Moravě. Po mši sv. tvořily mozaiku věrozvěstů, učily se psát hlaholicí, poznávaly ţivot starých Slovanů a na trţišti mohly vidět kováře při práci, košíky z proutí, plést košíky z papíru, drátkovat, vyrobit si svíčku, sportovat. Bonbóny padající z letadla - to byl bonus na závěr od P. Saláka.
První učedníci Ježíše Krista – apoštol Tomáš Ţil v 1. století a jinak mu říkali také Didymos, neboli Dvojče. U starších spisovatelů syrských se jmenuje téţ Judas Thomas. Pocházel z Galileje (snad z města Paneas). Tomáš se ţivil rybolovem. Pocházel z chudé rodiny a povoláním byl i stavitelem a zedníkem. Kdyţ Jeţíš dostal vzkaz, ţe jeho přítel Lazar zemřel, chtěl se vrátit do Judska, kde ho nedávno málem ukamenovali. Všichni apoštolové se báli, jediný Tomáš statečně řekl :"Pojďme i my, abychom zemřeli spolu s ním!" Nejslavnější zmínka v Bibli o svatém Tomášovi se váţe k tomu, co se stalo po Kristově zmrtvýchvstání. Jeţíš se ukázal učedníkům za zavřenými dveřmi, ale Tomáš s nimi zrovna nebyl. Učedníci mu později řekli : "Viděli jsme Pána:" Tomáš jim odpověděl :"Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne se učedníci opět sešli, tentokrát i s Tomášem, a ač byly dveře zavřeny, Jeţíš opět přišel mezi ně. Ukázal Tomášovi své rány a vyzval ho, ať do nich vloţí prst a svou ruku. Řekl mu také :" Nepochybuj a věř!" Tomáš padl na kolena a odpověděl :"Můj Pán a můj Bůh !" Jeţíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili." (Jan 20, 19-29) Po Kristově Nanebevstoupení působil jako misionář v Persii a Indii.
Světci a patroni v měsíci červenci
Svatý PROKOP (4.července) Prokop se narodil kolem roku 970 v Chotouni na zemanské tvrzi jako syn jakéhosi Víta a Boţeny. Nabyl výborného vzdělání na slovanské škole na Vyšehradě, stal se knězem a se svou manţelkou měl syna Jimrama. Později se rozhodl pro poustevnický ţivot a po vyvraţdění Slavníkovců ţil, zřejmě po období stráveném téţ v benediktinském klášteře na Břevnově, v jeskyni v Dalejích u Jinonic. Zde Prokop sepsal evangeliář. Posléze se Prokop přesunul do Posázaví, kde praktikoval asketický ţivot a pracoval – mýtil les a obdělával takto získanou půdu. Legenda praví, ţe jej okolní lidé spatřili orat s ďáblem zapřaţeným do pluhu a popoháněným kříţem (zřejmě se jedná o místní vysvětlení brázdy mezi Chotouní a Sázavou). S pomocí kníţete Oldřicha vznikla postupně kolem Prokopovy poustevny mnišská osada obydlená učedníky, kteří chtěli ţít stejně jako on. Prokop se posléze stal prvním opatem kláštera, Kníže Oldřich se na honu setkává se svatým Prokopem kterému velmi vypomáhal téţ Oldřichův nástupce Břetislav. Sázavský klášter, který převzal řeholi otce západního mnišství, sv. Benedikta, byl jedním z posledních míst v Čechách, kde se provozovala liturgie ve staroslověnštině a pěstovala staroslověnská vzdělanost obecně. Prokop dbal v klášteře na přísnou kázeň. Miloval mnichy, ale bylo-li třeba, káral je a trestal. Vypravuje se, ţe jeden bratr zpíval během sv. liturgie posvátné zpěvy strojeným a vyvýšeným hlasem, aby byl lidmi chválen. Po liturgii lidé prohlašovali, ţe bratr zpíval jako anděl. Kdyţ se o tom igumen dozvěděl, pokáral jej slovy: „Hledal jsi lidskou slávu, a tak ses připravil o zásluhu. Prý jsi zpíval jako anděl. Za to nyní dostaneš prutem, aby tě hořkost trestu vyléčila ze ţádostivosti.“ Prokop byl neobyčejný muţ a vynikající vůdce na cestě ke křesťanské dokonalosti. Neušel pokušení zlého ducha, ale nástrahám odpíral srdnatě a utvrdil se v pokoře a sebezáporu. Zemřel 25.3.1053. Modlitba k sv. Prokopovi Svatý Prokope, ochránče české země, otče náš, vzpomeň si na nás nyní i v každý čas, Kriste eleison. Tys přítel Boha věčného, ctitel a milovník jeho, vypros nám pokoj, zažeň válku, boj, svatý Prokope, Kriste eleison. Nedej nám, Prokope svatý, v hříších našich tvrdě spáti, v poslední hodinu proti ďáblu zlému, škůdci našemu, přispěj každému. Vzdejme chválu Bohu Otci, Synu jeho rovné moci i Duchu svatému, Bohu jedinému, Kriste eleison.
Zamyšlení z Bible V červenci se bude číst, o 15. neděli v mezidobí, z Evangelia sv. Lukáše (O milosrdném Samaritánovi).
… a o 16. Neděli v mezidobí (O Marii a Martě)
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď. Karolínka Fotrová - jediná ministrantka-malá služebnice Páně u oltáře Narodila jsem se 6.6.2000 v Plzni. Jako předčasně narozená jsem váţila 715 g a do délky měla 30 cm. Díky modlitbám svých nejbliţších a pomoci Pána Boha jsem se ze všeho dostala a dnes by nikdo nehádal, čím vším jsem si jako novorozeně musila projít. Navštěvuji Základní školu Komenského, zde v Horaţďovicích. A má představa o budoucím povolání? Zatím přesně ještě nevím, ale miluji zvířata a velice mě láká povolání veterinářky. 1) Karolínko, vidíme tě u oltáře při mších svatých, moc ti to sluší, co tě k této službě přimělo a necítíš se mezi tolika kluky jako růžička mezi trním? Děkuji za lichotku. K této sluţbě mě přivedla má víra a hlavně neskonalé díky za svůj ţivot, jak jsem jiţ výše zmínila. A v neposlední řadě i pobídka našeho otce Petra, který mi dal příleţitost být přímo před oltářem při mších svatých. Jsem mu za to neskonale vděčna. Zpočátku, jako malá jsem se kostelů a podobných prostor bála, ale toto jsem překonala hlavně díky otci Zdislavu Pešatovi, kterému tímto velice děkuji. On mě dokázal mého strachu zbavit. U něho jsem přijala i první svaté přijímání, na které velice vzpomínám. Děkuji klukům za to, ţe mě mezi sebe tak hezky přijali. Myslím ţe máme pěkný vztah. Chovají se ke mně galantně a ohleduplně. Jsem s nimi ráda, neboť si uţijeme i legraci. 2) Jistě máš kamarády, nebo kamarádky a kteří třeba nechodí do kostela, co ti říkají, že ty do kostela chodíš a co jim na to odpovídáš? Mezi mými kamarády je skutečně více těch, kteří do kostela nechodí a nejsou ani věřící. Pokud mají nějaké otázky ohledně víry, snaţím se jim vše osvětlit, ale nezlobím se na ně kdyţ mají někdy nemístné poznámky. Je to jejich přesvědčení, jejich cesta, kterou máme právo si svobodně vybrat. Buď jít cestou pohodlnou, ale prázdnou či jít po cestě klikaté a krkolomné, ale bohaté svým obsahem. I přes to je mám ráda a kdyţ mohu, snaţím se pomáhat tam, kde je to potřeba. 3) Máš nějaké záliby, koníčky a které knížky ráda čteš? K mým zálibám patří hra na keyboard a flétny – irskou, altovou, sopránovou. Mám ráda zvířata, zejména koně. Velice ráda čtu vše „co mi přijde pod ruku“. Nejraději si ale pročítám bibli. Svou první jsem dostala od otce Zdislava i s věnováním. Pomáhá mi v radosti i ve starostech. Vţdy zde najdu to, co právě potřebuji. 4) Máš nějakého světce nebo svatou ženu, která je pro tebe vzorem a proč? Mým vzorem je svatá Aneţka Česká. Nejen proto, ţe to byla ţena vysoce vzdělaná a moudrá, ale především proto, ţe se svou ryzí svatostí, pokorou a láskou věnovala péči o chudé, nemocné i o ty, kteří tuto pomoc potřebovali. A právě pro tuto pomoc je její osoba spojována s mnoha zázraky, o které ji lidé ţádají prostřednictvím modliteb. Svatá Aneţka dokonale pochopila, jak uskutečňovat Kristovo přikázání lásky. Mimo jiné je Aneţka i stráţným andělem českého lidu. Jak praví legenda, aţ se najdou ostatky svaté Aneţky České nastanou i pokojné a šťastné časy. „...Mnoho duší jde do pekla protože nemají nikoho, kdo by se za ně modlil a obětoval se pro ně...“ ( naše Paní z Fatimy)
Kniha, která nevyšla, aneb svatý Josef, syn Davidův – ochránce rodin. Můj tatínek, Ing. Vladimír Vašků, muž bohabojný a věřící v milost našeho Pána Ježíše Krista, vychoval nás ve víře pět dětí, na sklonku svého života, ve věku 90ti let začal více studovat život Svaté rodiny. Sám začal studovat na kněze v kapucínském klášteře v Praze na Hradčanech, žel, válka mu toto studium překazila, Němci zavřeli klášter a osazenstvo vyhnali na nucené práce do Reichu. Po skončení války osud tatínka vedl jiným směrem. Snad proto, že jeho tatínek i dědeček se jmenoval Josef, snad proto, že rodina pro něj znamenala hodně, nebo taky, že o pěstounu a manželi Panny Marie svatém Josefu jsou velice strohé informace, jal se jemu věnovat. Hledal různé prameny, opíral se o bibli, historické dějiny Josefa Flavia, konzultoval své poznatky s různými teology a začal sepisovat životopis Svaté rodiny. Na základě těchto indicií pokusil se o jakousi malou rekonstrukci života rodiny v tomto čase, ač se to stalo, či ne. Měl to rozpracované do knižní podoby, leč jeho odchod v devadesátičtyř letech na věčný odpočinek mu už nedovolil dílo dokončit. Byla by škoda tuto jeho několikaletou práci opomenout, ujal jsem se já, jeho syn Jiří Vašků vás seznámit s jeho poznámkami o svatém Josefu a jeho rodině. Nejdříve nahlédneme trochu do historie izraelského národa před narozením Ježíše Krista. Historické Intermezzo: V roce 537 perský král Kýros dává Ţidům Svobodu výzvou, aby se vrátili do své země a v Jeruzalémě si postavili nový chrám. Judea zůstane nadále provincií perské říše. Průběh událostí byl pak následující: Rok 515 - Dostavěn a posvěcen bylnový chrám (Zorobabelův).. Rok 444 - Nehemjáš, správce této perské provincie, začíná s obnovou Jeruzaléma. Rok 428 - do Jeruzaléma přichází Ezdráš a nařizuje obnovu zboţnosti. Roku 332 se Palestina stává součástí obrovské říše Alexandra Velikého. Brzy se však rozpadne na několikero místních království. Zavádí se násilím kult řeckých boţstev. Rok 168 - Antiochos IV. Epifanes se zmocnil Jeruzaléma a znesvětil chrám. Rok 167 - Hasmonejec kněz Matitjáš se svými syny vyzývá k povstání proti Syřanům Rok 166 - Juda Makabejský, jeden z pěti synů Matitjáše se ujímá velení nad povstalci. Rok 165 - Juda dobývá Jeruzalém a uzavírá mír se Syrií. Rok 163 - Ţidé získávají náboţenskou svobodu Rok 153 - Judův bratr Jónatan se stává veleknězem a vládcem (pod syrskou nadvládou) Rok 143 - 135 jeho bratr Šimeon, velekněz, je prvním vladařem z dynastie Hasmonejců Rok 142 – uzavřena smlouva přátelství s římským senátem. Rok 135 - 104 - Jônatan Hyrkános I. (syn Šimeona) se stal veleknězem a vladařem Rok 104 - 103 - jeho syn Aristobúlos přijímá titul krále; jeho vláda je krátká. Po něm Rok 103 - 76 - vládne jeho bratr Alexander Janaios; prohlásil se králem a veleknězem; Po jeho smrti vládne jeho manţelka Alexandra Rok 76 - 67 královna Alexandra ustanovila, ţe veleknězem bude vţdy nejstarší syn. Stal se jím starší syn, Hyrkános II. Jeho bratr Aristobúlos se po její smrti prohlásil králem. V letech 67 - 63 se vleče bratrovraţedná válka Aristobúla s veleknězem Hyrkánem II. Roku 63 - Hyrkános II. se vzdává království a velekněţského úřadu.
Nastává soumrak židovského království Blíţí se konec vlády ţidovských králů z dynastie Hasmonejské a izraelská země se stane kořistí Idumejských Herodovců Počáteční příčinu nešťastného období, které následovalo, je moţno vidět ve vraţedné nenávisti sourozenců Aristobúla a Hyrkana. Jejich otcem byl uţ výše zmíněný král z dynastie Hasmonejců, Alexander Jannaios. Vládl 27 let (od r. 103 do r. 76 před Kristem). Jeho vláda byla naplněna válkami se sousedními králi a neustálým bojem mezi stranami farizeů a saduceů. Alexander Jannaios, krutý vladař, alkoholik, vládl 27 let, zemřel roku 76 (před Kristem). Po něm vládne ještě 11 let (76 - 67) jeho manţelka Salomé. Jako královna si dala jméno je Alexandra. Ustanovila, ţe veleknězem bude vţdy prvorozený syn a bude mít současně hodnost královskou. Za krále ustanovila svého nejstaršího syna Hyrkana a svěřila mu úřad velekněze. Tento král, Hyrkanos II., neměl však potřebné vladařské schopnosti. Jeho mladší bratr Aristobúlos se po smrti královny zmocnil části královského vojska, svrhl Hyrkana a sám se prohlásil králem. Mezi bratry nastala vleklá válka o Jeruzalém. Hyrkanovým spojencem byl v této válce schopný a v politice protřelý Antipatér, pohan, potomek idumejských náčelníků. Vetřel se jako poradce do vlády neschopného Hyrkana II. a přivlastnil si téměř všechnu politickou moc. S královským vojskem se podílel na válečných operacích Římanů v Sýrii a v Egyptě. Římský triumvir Cézar ho za to (se souhlasem římského senátu) jmenoval místokrálem Galileje. V tom čase druhý triumvir Pompeius přitáhl s obrovským vojskem do Syrie, která byla uţ římskou provincií, aby zakročil proti válčícím místokrálům sousedních národů. Antipatér poradil svrţenému králi Hyrkanovi II, aby poţádal Pompeia o vojenskou pomoc proti bratrovi. Totéţ později učinil také Aristobúlos proti bratru Hyrkanovi. Pompeius na to odpověděl tím, ţe se zmocnil Jeruzaléma a území ţidovského království prohlásil za římskou provincii. Za místodrţitele v ní ustanovil velekněze Hyrkána II. O osudech ţidovského království nadále bude rozhodovat Římský senát. Aristobúlos byl deportován s rodinou do Říma jako rukojmí. Jeho synu Antigonovi se však podařilo uprchnout, spojil se s Hyrkanovými protivníky a bratrovraţedná válka pokračovala. Pokračování příště
Rozpis pravidelných mší svatých
Co čeká farnost v červenci 2013 5.7. – ČIMICE (poutní mše - 10:00 h.) (ke cti sv.Cyrila a Metoděje) *- Mše svatá v kostele Nanebevzetí Panny Marie
6.7. – MALÝ BOR (slavnost obce) (Mše svatá – 14:00 h.) 14.7. – KEJNICE (poutní mše – 11:00 h.) (ke cti Panny Marie Karmelské) V podvečer mše sv. v skautském táboře. 19.7. – KONCERT v NEZAMYSLICÍCH (vystoupí houslový virtuóz SVĚCENÝ a kom.orchestr PELANT COLLEGIUM) (začátek v 19:00 hodin) 20.7. – POUTNÍ ZÁJEZD na SVATOU HORU 27.7. - Návštěva otce P. ZBIGNIEWA CZENDLIKA a TOMASE ZAVRELA (beseda v muzeu Horaţďovicích od 14:00 h). 27.7.- SVATÉ POLE (poutní mše – 17:30) (ke cti svaté Anny) 28.8. – PRÁCHEŇ (poutní mše – 09:30) (ke cti sv. Gorazda) HORAŽĎOVICE v 09:30 hod. V děkanském kostele sv. Petra a Pavla (bude Bohosluţba slova) 28.7. – DOMORAZ (poutní mše – 11:00 h.) (ke cti sv. Anny) 28.7. – BŘEŽANY (poutní mše – 14:00 h.) (ke cti sv. Anny)
Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected]
