VÌNÍK. 6. listopadu č. 39 KOMPAS TØESKÉ FARNOSTI

V̎NÍK

V̎NÍK KOMPAS TØEŠSKÉ FARNOSTI

Adventně vánoční zamyšlení . . . 4

... Celý Starý zákon je adventem, očekáváním a vyhlížením velké naděje a přicházením za ní. Člověk adventu musí být otevřený pro příchod Boha, jako tomu bylo u proroků, u sv. Jana Křtitele a především u Panny Marie...

6. listopadu 2005 - č. 39

A jak to bylo v Třešti? . . . . . . 12

... Byl pátek, 17. listopad 1989 kolem 21. hodiny. Běžela televize. Moc jsem ji nesledoval. Moji pozornost upoutala až zpráva hlasatele, že na severozápadní obloze je možno vidět polární záři a hned připojil komentář, že tento ryze fyzikální jev bývá spojován s významnými společenskými, ba dějinnými událostmi...

SAA H O BO BS H

Obsah

V̎NÍK

V̎NÍK KOMPAS TØEŠSKÉ FARNOSTI

Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2

www.farnosttrest.me.cz [email protected]

Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH) Redakce: Tereza Novotná (Terry Speary) Mgr. Květa Zažímalová (KZ) Jana Duchanová (JaD) Další autoři příspěvků: Josef Bílý (BJ) Ludmila Štrejbarová (LŠ) Dr. Jiří Hybášek (JH) Pavel Kovář (KP)

Slovo otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Adventně vánoční zamyšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Statistika farnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Ohlédnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 A co nás čeká v listopadu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Z diáře otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Mládež, naše priorita! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Reakce na článek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová

Zamyšlení s otázkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal

A jak to bylo v Třešti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Tři stromky v královské zahradě . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Doba se nám dopředu moc nepohnula . . . . . . . . . . . . . 14

Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář registrace MFČR č.001087PPZ zast.makléřské fy. Křížek-Telč tel./zázn.: +420 567 214 394 mobil: +420 606 237 655 [email protected]

Na návštěvě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 215 výtisků.

Orel Třešť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Adresa redakce: Svat. Čecha 1395, Třešť 589 01

Modlitba za blahořečení Jana Pavla II.

. . . . . . . . . . . . . 15

Kniha vzpomínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Vzpomínka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Maria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Vyslanec Velkého Ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Jak jsme se stali důchodci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Návštěva apoštolského nuncia v Třešti . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Kolportéři: redakce & Marie Bambulová, Michael Bambula, Michael Bambula ml., Jiří Staněk, Ondřej Zažímal a kolportéři z bratrských farností

Velká cena konírny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme!

Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

AIN KARIM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Martinský koncert . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Setkání rodáků v Růžené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Uzávěrka příštího čísla bude 11. prosince 2005!

Úvodní slovo

editorial Vážení a milí farníci, před dvěma měsíci začala škola a o něco později bylo zahájeno pravidelné setkávání dětí na faře před páteční bohoslužbou. A samozřejmě i mše, které jsou přizpůsobeny dětem. V letošním roce si děti a mládež připravují scénky ze Starého zákona, písničky, které si mohou zazpívat, a další překvapení. ALE! Důležité je připomenout, že by se asi míjelo účinkem, kdyby se těchto mší děti neúčastnily – sami chápete, že by v našem kostele probíhalo něco pro někoho, kdo není přítomen :o)))… Pokusme se tedy tomuto stavu zabránit a aktivně se těchto bohoslužeb účastněme (děti potřebují správný příklad). A co jsme uplynulé dva měsíce mohli ve farnosti prožít? Byl to farní den, kterého se však zúčastnilo jen málo farníků - já jsem bohužel také nepřišel, protože jsem byl mimo Třešť. Možná byl zvolený špatný den, možná nezaujal nabízený program a možná vadilo i něco jiného… Pro příště je to určitě poučení a sám za sebe mohu říct, že už se těším na příští rok. Další akcí, která proběhla nedávno, byla již třetí návštěva apoštolského nuncia v naší farnosti v tomto roce. Při nedělní bohoslužbě mu byl, zástupcem třešťských betlémářů, předán nově vyřezaný betlém. V promluvě nás apoštolský nuncius obohatil poutavými slovy. Mohli jsme také zjistit, že se během roku naučil docela dobře česky. A tak věříme, že to nebyla jeho poslední návštěva v našem městě. Mladí se aktivně účastnili podzimních olympijských her v Kněžicích s výsledkem: bramborová medaile. Ve farním kostele finišují stavební práce – věž kostela je opravena a pyšní se novou fasádou. Krytina sakristie byla z důvodu částečného zrezivění vyměněna za novou – pálenou tašku. V nejbližší době ještě dojde k opravě a částečné výměně dřevěných prvků – oken i dveří. V příštím roce nás čeká oprava celé fasády – s tím souvisí i jeden problém. Památkáři požadují zabarvit všechny kamenné prvky, které jsou již téměř sto let obnaženy. Bohužel, dnešní výklad památkové péče je takový. Proto bychom přivítali jakoukoli užitečnou informaci (fotku, text ...) o tom, proč se rozhodli naši předci kameny ve fasádě odkrýt. I to, zda se Vám líbí kameny obnažené, či byste rádi viděli kameny zabarvené. Dejte mi (nebo otci Tomášovi), prosím, vědět. Děkuji za příspěvky i modlitby, kterými nás podporujete. Přeji Vám i sobě hezké prožití adventní doby, která nás správně připraví na vánoční svátky a oslavu narozenin našeho Spasitele. U dalšího - čtyřicátého - Věžníku se těší Vladislav Hynk šéfredaktor P. S.: Splnění roční sázky (viz Věžník č. 33) – očekávalo se 6 příspěvků Marie Kalčíková - 5 příspěvků Gabriela Kokejlová - 5 příspěvků Barbora Kokejlová - 0 příspěvků Alžběta Snížková - 1 (společně s Terkou) příspěvek Myslel jsem si, že umíte držet slovo!

3

Slovo duchovního otce

Slovo otce Tomáše Milí farníci, nevím jak vy, ale já to tak vnímám, že čas skutečně běží jako voda. Za několik týdnů vstoupíme 1. nedělí adventní do nového církevního roku a za měsíc a půl budeme prožívat nový občanský rok 2006. Je tomu tak a nikdo z nás to neovlivní. Lidský život je založen na rytmu. Ten v sobě zahrnuje střídání důležitých období s méně důležitými. Církevní rok nám nabízí pevný rytmus s obdobím kajícnosti i oslav, se dny všedními i svátečními, s týdny neméně plynoucími a s týdny jedinečnými – jako je týden vánoční. Každá doba má svou dynamiku a vnitřní náplň. Jen záleží na nás, jak to vezmeme za své. Záleží na nás, zda se tento rytmus stane pouhým formalismem beze smyslu, nebo nás bude inspirovat a přivádět k vnitřnímu zaujetí Bohem. Bez slavnostních okamžiků bude náš život šedivý, monotónní, nudný a obyčejný. Není však možné jen zůstávat na výšinách. Nemůžeme trvale jásat radostí. Samozřejmě je dobré toužit po životě na vrcholu, ale nejlepším způsobem, jak se přiblížit tomuto cíli a krok za krokem dosahovat stále vyšší úrovně, je pokorně sledovat církevní

rytmus více či méně intenzivních období. Rovnoměrné rozložení církevních svátků v roce nám dává příležitost hlouběji proniknout do Božích tajemství. Ta spolu nedělitelně souvisí; každé z nich reflektuje něco jiného, něco z ostatních. O Vánocích, kdy vidíme Ježíše položeného do jesliček, začínáme tušit něco o kříži. Každý svátek nás staví před dokonalost z křesťanského tajemství. Pořád vlastně slavíme totéž, ale vidíme to vždycky z nové perspektivy. Tato jednota všech tajemství dává církevnímu rytmu dokonalou harmonii. Bůh je jednotou v mnohosti. Uvědomujeme-li si, že všechno, co se děje, prostupuje On, živý Bůh, dostane i náš život harmonický rytmus. Chci Vám popřát, abyste nastávající nový církevní rok, který je před Vámi, prožili plněji, s touhou a s očekáváním, jaké bohatství milostí a darů pro Vás má náš Bůh připravené. Zároveň Vás chci pozvat na sobotu 26. 11. od 18.30 do 20.00 hod. do kostela sv. Kateřiny na adventní bdění, které nám napomůže vstoupit do duchovní přípravy na Vánoce. Váš otec Tomáš

Adventně vánoční zamyšlení – Dary S koncem listopadu přichází doba adventní, která nám hlásí příchod blížících se vánočních svátků. V naší zemi je charakteristické toto období sháněním vánočních dárků pod stromeček, rozžíháním stromů na náměstích apod. A mnohdy se stane, že než se vzpamatujeme, je adventní doba pryč a jsou tu Vánoce. Pak zjistíme, že jsme připraveni jen materiálně, ale duchovní potenciál je nulový. Jsme totiž přehlušení tím, co se děje kolem nás, necháme se strhnout davem. Jsme smutní nad sebou a říkáme si, příští rok se už tak přece honit nebudu. A opět jsme tam, kde jsme už byli. Jak z toho začarovaného kruhu ven? Polož4 me si otázku, o co mi jde, po čem toužím?

Celý Starý zákon je adventem, očekáváním a vyhlížením velké naděje a přicházením za ní. Člověk adventu musí být otevřený pro příchod Boha, jako tomu bylo u proroků, u sv. Jana Křtitele a především u Panny Marie. A umět očekávat od Boha velké věci. Samozřejmě že i k přípravě patří to lidské, obdarovávat druhé a pokud to vezmeme za ten správný konec, i to nás může proměňovat. Skrze to lidské a obyčejné se můžeme dostat k Božím věcem. Odkud se vlastně vůbec vzal ten zvyk, že zrovna na oslavu narození Ježíše Krista se dávají dárky? Některé jiné národy užívají k obdarování ne 24. prosinec, nýbrž až 6. leden, slavnost

Statistika Farnosti Zjevení Páně – Tří králů. Oni totiž tři králové, vali svého bližního a neomezuje to podmínkou: podle evangelia vlastně mudrci z Východu, při- pokud i on miluje mne. Obdarovat z čisté lásky a umět přijmout dary z čisté lásky, jak dodával sv. František z Assisi – to je jedno z nejhlubších vánočních poselství. Teprve zcela nezištně skýtané dary mohou dojít ocenění u toho Nejvyššího. Velikost obdarování není v počtu dárků a nákladnosti, nýbrž v štědrosti. Štědrý den se naplní štědrostí naší odevzdaností druhým. Životní příběh Ježíše, jehož narození hodláme oslavit i prostřednictvím dárků pod stromečkem, nám to hluboce předvádí: darování od kolébky až po ten kříž na Golgotě. Kdysi jsem slyšel pěknou odpověď na otázku dětí, zda nosí dárky skutečně Ježíšek. nesli novorozeňátku v Betlémě dary. Představte „Ano dárky přináší skutečně Ježíš a dobří lidé mu si: vydali se podle hvězdného úkazu odkudsi z při tom pomáhají.“ daleka neznámo kam, opustili své domovy a to Dávat a dávat se je hlubokým znamením nikoliv, aby dobyli cizí kraje či získali zboží, ani křesťanské spirituality. Slovo spiritualita má aby rozvíjeli svou vědu; nic takového, nýbrž aby v naší souvislosti označovat zakotvenost duše obdarovali jakési chudé dítě v jesličkách, které v těle. Vše, co v životě dáváme, je nějak tělesné: bylo pro ně zcela cizí, z jiného národa a rasy. Ať jsou dárky pěkně zabalené nebo útěšná slova, Nevzali s sebou nějaké hvězdářské nářadí, ale vyřčená či napsaná na papír. Čisté Vánoce vyžadary: zlato, kadidlo a myrhu. Jaké to dary! Poro- dují nejen čisté domácnosti, ale především čisté zuměli, že půjde o osobu královského rodu, proto dary. A ty zase čistá srdce. zlato; že však to bude král nad krále, král božské důstojnosti – to naznačovalo kadidlo, a konečně P. Tomáš Caha že tento Král přemůže smrt – myrha se používala k balzamování zemřelých. Mudrcové podle evanStatistika farnosti gelijní zprávy nic neřekli – jen padli, klaněli se a Třešť a Růžená obdarovali. Věděli či tušili, že proslovy nejsou na místě, že k oslovení lidí je předurčeno ono dítě. křest Jací to byli mudrci! Vojtěch Jiří Novák (Třešť) Dary tedy nejsou cosi opomenutelného a zbytečného, co by se mělo z vánočních oslav svatba vynechat. Mají však něco znamenat, mají být Vladislav Hynk - Martina Jonáková (Jihlava) znamením porozumění. Znamením láskyplného Petr Máca - Blanka Brychtová (Třešť) vztahu: nebyl jsem vždy bezvadný a bezchybný, Jan Neuwirt - Lada Mezerová (Růžená) omlouvám se, promiň. Dar dávám, ne abych si tě Pavel Kodys - Eliška Plšková (Růžená) koupil, ale abych beze slov vyjádřil: jdu s tebou, mám tě rád, odpusť a buďme spolu.Tři králové pohřeb nic, zdánlivě nic nezískali na oplátku. Postoj muStanislav Kadlec (Třešť) drců není účetnický: „má dáti, dal“, dávám, abys Růžena Molčíková (Třešť) ty dal mně. Nezištný vztah k druhému nekalkuluBohumír Kantor (Růžená) 5 je. Druhé největší přikázání říká, abychom milo-

Kdo byli? Kdo byli?

Sv. Mikuláš z Myry

Dne 11. září 2005 jsme společně zahájili další rok v olomouckém kněžském semináři. Hned první den nástupu jsme se seznámili se dvěma novými představenými. Na místo vicerektora přišel P. Josef Nuzík a roli spirituála přijal P. Jan Szkandera. Oba naše představené jsme pak řádně přivítali. Jako každým rokem jsme i letos měli možnost společně prožít týden exercicií, tentokráte pod vedením P. Petra Vaculíka. Místem našeho setkání se stal poutní a exerciční dům Stojanov na Velehradě, kde nás velmi vřele přijaly sestry sv. Cyrila a Metoděje. Exercicie jsou pro nás vždy vzácným časem, kdy se člověk více touží přiblížit Bohu, aby v mlčení naslouchal jeho hlasu a čerpal z množství jeho darů. Celý týden jsme strávili společně s prvotní Církví tak, jak ji popisuje kniha Skutků apoštolů a listy sv. Pavla. Vrcholem těchto týdenních duchovních cvičení byla otázka adresovaná každému z nás: Co mi dnes říká Duch svatý o Církvi? Odpověď si měl dát každý sám. Já jsem za tyto exercicie vděčný, protože jsem si více uvědomil, že naše Církev není jen nějakým místem našeho zařazení ve společnosti, ale že podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ - je především domovem. A jako každý dům má svého pána, tak má svého Pána i Církev. Její Pán Informace je v ní však stále přítomný a není možné, aby ji biskup opustil. narozen: kolem r. 280/286 v Patrasu, Řecko V pátek 14. 10. 2005 jsme v našem semizemřel: 6. prosince kolem r. 345/351 v Myře, nárním společenství přivítali Mons. Pavla Posádnes Demre, Turecko da, biskupa litoměřické diecéze, se kterým jsme patron Ruska; Lotrinska; ministrantů; dětí; pa- prožili víkendové rekolekce. V tento čas, kdy vrnen; poutníků a cestujících; advokátů, soudců, cholí Eucharistický rok, k nám otec biskup Pavel notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, hovořil právě na téma Eucharistie. Příznačným obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků závěrem těchto rekolekcí bylo udělení služby s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vora- akolytátu patnácti našim bratrům. Z diecéze Brno řů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a to byli Blažej Hejtmánek, Mgr. Marcel Puvák, semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedlá- Bohumil Urbánek, Stanislav Váša a Pavel Vybíků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, hal. kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů; hasičů; zajatců; za šťastJenda K. nou svatbu; proti nebezpečí vody a na moři; ke znovuzískání ukradených předmětů; proti zlodějům.

Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz. Historicky doloženo je, že se Mikuláš stal kolem roku 300 jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde nastalo pronásledování křesťanů. I Mikuláš se dostal do vězení a byl zde trýzněn. O jeho životě je pak známo jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, je také patronem Ruska. Váhavě se pak šířil jeho kult po celé Evropě. V 10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v klášterních školách tehdy probíhala tzv. biskupská hra, při níž přebíral jeden žák jednou v roce funkci opata nebo biskupa a „vládl“ nad klášterem a nad školou. Nejprve se tato hra konala 28. prosince a asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše. Svátek svatého Mikuláše slavíme 6. prosince.

Informace

6

Ohlédnutí

Bohosloví

A co nás čeká v listopadu? kam chceme směřovat a po které cestě chceme jít. Tuto volbu a odhodlání potvrzujeme z naší strany dvojím ano na otázku, zda chceme jít za hlasem Kristovým a dokončit svou přípravu ve službě jeho církvi a stali se tak způsobilými k přijetí svěcení a zda chceme usilovat o to, být Kristu podobní. Ze strany církve nás přijímá biskup za kandidáty jáhenství a kněžství a v modlitbě nám vyprošuje dostatek darů Ducha svatého pro zdárné dokončení této přípravy. Letos nás přijímá mezi kandidáty otec arcibiskup Jan Graubner a spolu s ním budeme slavit tento Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci obřad v neděli 27. 11. 2005 v naší seminární kapli sv. Cyrila a Metoděje. Kromě svátku Všech svatých, VzpomínProsím vás tedy o modlitbu nejen za mě, ky na všechny věrné zemřelé a doby adventní ale i za mé spolubratry, se kterými, dá se říci, též přijetí mezi kandidáty jáhenského a kněžvstupujeme do závěrečné fáze naší přípravy. ského svěcení. Tento rok jsem vstoupil spolu s ostatními spolubratry do třetího ročníku a v této Jenda K. době bychom měli mít už jakési jasno v tom, 10.11. 13.11. 19.11. 26.11. 27.11. 4.12. 14. a 16.12. 15.12. 17.12. 23.12. 24.12.

16:00 hod. 10:00 hod.

Z diáře otce Tomáše

18:30 - 20:00 hod. 17:00 hod. 15:00 hod. 16:00 hod. 09:00 - 12:00 hod.

25.12. 26.12. 30.12.

13:00 a 13:45 hod. 22:30 hod. 09:00 a 17:30 08:00 a 17:30 17:30 hod.

31.12.

17:30 hod.

1.1. 2006 6.1.

23:00 - 24:00 hod. 09:00 a 17:30 hod. 17:30 hod.

společenství seniorů na faře poutní mše sv. ke cti sv. Martina Luka nad Jihlavou - děkanátní setkání mládeže (sv. Kateřina) - adventní bdění, příprava na advent rozsvícení stromu na náměstí v Třešti besídka dětí a návštěva sv. Mikuláše v kostele sv. Kateřiny vánoční svátost smíření společenství seniorů vánoční dílny na faře pro děti a mládež adventní mše sv. při svíčkách Živý Betlém (Betlémské světlo) „půlnoční“ vánoční mše svatá mše sv. mše sv. a při ní žehnání vína (sv. Jan) mše sv., svátek Svaté rodiny – modlitby za manžele, rozvedené a ovdovělé mše sv., poděkování Pánu Bohu za minulý rok a prosba o požehnání do nového roku 2006 adorace, novoroční přípitek mše sv. slavná mše sv. – svěcení kadidla, křídy a vody, návštěva z Východu

7

DCŽM

Mládež, naše priorita!®

Diecézní centrum života mládeže (dále DCŽM) je dům, který je otevřený pro mladé lidi z celé diecéze, kteří se sem neplánovaně či plánovaně sjíždějí, aby zde nalezli přijetí a stálé společenství. DCŽM má být pro mládež skutečným domovem, místem společenství, místem setkání se s kamarády, místem setkání se s Bohem. Kromě toho zde čerpají nové podněty, nápady, zkušenosti pro život ve farnosti, ve které žijí. Takovýto dům má každá diecéze, kromě plzeňské (tam se pracuje na jeho otevření). DCŽM však netvoří budova, ale především lidé. Na každém centru je tedy alespoň jeden kněz a mladí laičtí spolupracovníci, kteří společně tvoří tzv. tým. Tým na centru žije a pracuje. Každý den týmu začíná modlitbou v kapli a po snídani si jde každý po své práci – údržba areálu, tvorba programu na víkendy, úklid, vaření… Po obědě práce pokračuje až do mše svaté. Večeře a modlitba uzavírají každý den. V brněnské diecézi byla před patnácti lety vybrána pro sídlo DCŽM fara v Osové Bí8 týšce. Je to velká, stará, hezky

opravená budova, která vždy pojme potřebný počet lidí, kteří přijedou. Fara, velká zahrada s fotbalovým a volejbalovým hřištěm a garáž se stolním tenisem tvoří hlavní zázemí všech akcí. Nejdůležitější místností je ovšem kaple, která je zasvěcena blahoslavenému Janu XXIII. A co se tu vůbec děje? Občas fara žije přes týden poklidně, ale zato víkendy jsou zde rušnější. Téměř každý víkend totiž přijíždějí mladí na nějakou akci, která je pro ně přichystána. Jedná se především o animátorské kurzy, kurzy partnerství, víkendy pro biřmovance či víkendy pro vedoucí ministrantů. Naše brněnské DCŽM má nový název Mamre. Tento název jsme s týmem přijali jako náš program. Podle biblického svědectví (Gn – 1. kniha Mojžíšova 18, 1-16) je Mamre místo setkání Abraháma s Bohem. I my, kteří na DCŽM žijeme, se chceme setkávat s Bohem a umožnit to i všem, kteří k nám přijedou. V hostech, kteří k nám přichází, ctíme Hospodina. - LŠ -

Názory Reakce na článek J.A.B.D. Roháčka Morální stav katolické církve... Vítám článek J. Roháčka v posledním čísle Věžníku. Vítám ho ne proto, že bych s jeho obsahem souhlasil, ale proto, že konečně Věžník přistoupil k tomu, co hlásá, tj. aby se řešily problémy a vše ostatní, co nás zajímá či co nás trápí. To, že J.R. článek napsal, svědčí o tom, že látku – problém, jak ho vidí – si převzal, ale asi ji zcela neakceptuje, jinak by necítil potřebu o ni diskutovat a znát i názory jiných lidí. Jak píše, čerpal informace od druhých lidí a v neposlední řadě i z médií. Známý politik prohlásil: Soudný člověk zjišťuje, že v novinách je pravdivé pouze datum a v rozhlase a televizi jen informace o správném čase. Ostatní je nepřesné a diskutabilní. Jistě se každý už přesvědčil o tom, že vedle lží, ze kterých se vzájemně obviňují politici v diskusních pořadech, obsahují relace také spoustu nepřesností, mylných informací a také zkreslených, plno polopravd nebo úmyslně zatajených skutečností, které zkreslují celkový obraz či informaci, ale též dosvědčují neznalost věci či špatný úhel pohledu. Nemůže přece podat přesnou informaci a celou pravdu o věci ten člověk, který se dívá na problém jen z jednoho hlediska, zvlášť když je zaujatý. A to bývá ve většině případů. A nyní k jádru problému. To, co J.R. pokládá za důvod, proč ubývá věřících, jistě není tím pravým důvodem. Spíš bych řekl jen záminkou k tomu, aby si buď ospravedlnili svůj postoj k Církvi a k náboženství vůbec, nebo aby si vylili zlost na Církev ti lidé, kteří takový názor prosazují. Vezmu jedno nastíněné téma za druhým. 1) Urputný boj Církve proti zákonu o registrovaném partnerství. Zásadním problém je v tom, že zastánci registrovaného partnerství usilují o to, aby bylo postaveno na roveň rodině, se všemi jejími právy (ale raději ne se všemi jejími povinnostmi vůči společnosti i vůči právu). Abychom to správně posoudili, musíme si ujasnit pojmy. Co je rodi-

na? Jednoznačně otec, matka a jedno či více dětí. Kde chybí jeden prvek, nemůže být řeč o rodině v pravém, nikoli přeneseném slova smyslu. Kde chybí jeden z rodičů, tam je zkráceno a ošizeno dítě, které má právo na oba rodiče a ke svému zdárnému vývoji a výchově potřebuje oba rodiče. A tam, kde chybí např. otec, tam chybí malému chlapci přinejmenším vzor, a dopad na výchovu bez otce lze hodnotit až po velmi dlouhém období. A právě registrované partnerství je první příčkou žebříku k tomu, aby se homosexuální rodina mohla dožadovat adopce dětí, které sama mít nemůže. Když ale zůstane pár bez dětí a začne se dožadovat některých materiálních výhod přiznaných rodině, dožaduje se toho, aby na jejich výhody nutně doplácely opravdové rodiny s dětmi, jejichž materiální ale i životní úroveň daleko daleko zaostává za bezdětnými páry, a tímto zákonem by se propast mezi oběma skupinami dále prohlubovala a v konečném důsledku měla dopad na celou společnost. 2) Hysterie kolem marihuany (též jiné užívané drogy, kouření, alkoholismus, gamblerství atd.). I kdybychom odhlédli od toho, že to Desatero považuje za hřích proti 5. přikázání (poškozování zdraví), vezměme další důvody. Člověk a jeho morální hodnota vzrůstá tím, že dokáže sám sebe ovládat a sám sobě poručit, když stojí před volbou – dát přednost dobrému, nebo horšímu. Zmiňované věci nejsou nezbytné pro plnohodnotný život. Nikdo také nepochybuje o tom, že naopak jsou velmi škodlivé pro samotného uživatele i pro celou společnost, kterou to stojí nemalé finanční prostředky. Svědčí to také o morálně nízké hodnotě člověka – uživatele. Jen poznámka… Bývali jsme vychováváni podle hesla: nemusíš mít všechno, co vidíš. I já jsem názoru, že šťastný a spokojený může být člověk i bez takovýchto nových i starých „vymožeností“.

9

Názory 3) Pohlavní zneužívání dětí ze strany katolických kněží. K této otázce se již vyslovil p. Hynk ve stejném čísle Věžníku. Jen bych dodal toto. Většina novinových článků se zaměřením na toto téma je silně tendenčně zaměřena, velice zkreslena a často i lživá (např. kauza rakouského arcibiskupa) Postoj Církve v článku kritizovaný? Posuď sám. Hned příští neděli po vyjití Věžníku se četlo evangelium Mt 18, 15-20: Zhřeší-li tvůj bratr, pokárej ho nejdříve mezi čtyřma očima, nedá-li si říci, přiber dalšího, jestli neuposlechne, oznam Církvi... Pravdu má p. R., že případy zneužívání dětí a dospívajících jsou těžce hříšné i trestuhodné a je potřebné proti tomu bojovat všemi dostupnými prostředky, což se také děje i v rámci pravomocí Církve. Bohužel, sdělovací prostředky o tom píší často jen zkresleně nebo účelově – viz zmiňovaný případ studenta semináře. Interní příkaz papeže Benedikta XVI., citovaný J.R., je plně v souladu s evangelními radami a sotvakdo může být přesvědčen, že Boží nauka ověřená a vyzkoušená dvoutisíciletou praxí je špatná. Spíše se domnívám, že řešení u policie a u soudu by spravedlivé řešení stejně nepřineslo, tak jako jiné případy z jiné oblasti, jak to mnozí známe. V článku se dále píše, že Církev tutlá a mlží a mlží. Autor by neměl čerpat jen jednostranné informace a z jednoho pramene. Měl by či mohl by získat i informace z druhé strany, ze serioznějších zdrojů, které lépe osvětlují dané skutečnosti. 4) Morální stav katolické Církve. Rozhodně nejsem ten, který by mohl správně posoudit a objektivně zhodnotit stav Církve jako celku, všechny její části, ať už hierarchické či územní. Mám samozřejmě na mysli Církev putující. Od toho jsou tu lidé kvalifikovaní. Já jen sdělím svůj názor, jak si přál autor článku, a vycházím z následujících zkušeností a poznatků. V dnešní době, zdá se mi, jsou nejfrekventovanější slova – pravda, svoboda, právo. Slova, která každý chápe po svém. O své pravdě je přesvědčen snad každý s výjimkou těch, kdo vědomě 10 lžou. Tak se stane, že v debatě stojí „pravda“

proti „pravdě“, dvě pravdy proti sobě. Ale pravda je jen jedna, úplná a nedělitelná – Kristus. „Já jsem Pravda.“ J 14, 6 Vše ostatní jsou jen zlomky pravdy obložené balastem. Svoboda. Každý ji chce, každý si ji představuje jinak. Většinou tak, aby sloužila především jemu samotnému a aby ji mohl využívat v co největší míře. Jak jsme se ale dříve učili, SVOBODA je schopnost člověka ROZHODNOUT SE a jednat na základě zákonů (rozuměj Božích) a v souhlase se svědomím a s ušlechtilým cílem. Bůh jako původce a dárce všeho poskytuje také svobodu a neomezuje nikoho v jeho osobním rozhodnutí, jak svou svobodu použije i s tou možností, že její zneužití může vést až k pohromám všeho druhu. Historie nás o této pravdě přesvědčila mnohokrát a dodnes přesvědčuje. Poučíme se? Chce to jen jediné: Slyšet hlas svědomí a věřit tomu, že ke skutečně dobrému cíli vedou jen Boží zákony a jejich dodržování. Spousta lidí si totiž mylně představuje svobodu jako „svobodu od něčeho či být osvobozen od něčeho“, např. od nějaké povinnosti či závazku v důsledku nezpůsobilosti. Skutečná svoboda je svoboda k něčemu, svoboda k rozhodnutí, svoboda k přijetí nebo odmítnutí dobra, či zla. Je to v pořádku, když se „svobodně“ rozhodnu pro potrat? Sám využiji relativně svobody na úkor existence druhého. Využiji „svobody“ žít partnersky s osobou stejného pohlaví i proti zákonu přírody, zákonu Božímu i proti svědomí? Tady je asi prostor svobodně se rozhodnout, i když se mi to jaksi „nehodí“ a zdánlivě omezuje moji osobní svobodu. Tento článek nemůže obsáhnout všechny aspekty morálky, dotýká se jen ukázkově některých témat. Možná ale ukáže a zároveň odpoví na nadhozenou otázku: Morální stav katolické církve? A připojí další: Přijmeme morálku společnosti stojící mimo církev? - BJ -

Pohádka Zamyšlení s otázkou

Pohádka nejen pro děti

Tři stromky v královské zahradě Tomáš Špidlík

V neděli 16. října po mši svaté dostávali naši farníci list s promluvou pana biskupa Františka Radkovského. Věřím, že kdo četl, byl nadšen nad hloubkou jeho myšlenek. Pan biskup se s důrazem a prosbou obrací na mladé rodiny, na rodiče, učitele, na mládež i státníky. Klade důraz na čestné a odpovědné jednání ve všech sférách společenského života v naší zemi. V jeho slovech je odraz naší doby, ve které je nejenom hmotné bohatství, ale i veliká morální a etická chudoba. Pro starší generaci je nepochopitelné, kolik zla, agresivity, vulgárnosti, bezohlednosti, krutosti a nemorálnosti se v naší společnosti – zvláště mezi mládeží – projevuje. Kde ale začít s tou hrůzou něco dělat? A jak? Ano, média nás mají nejenom poučit, také pobavit, ale v mnoha případech mají na mládež i děti negativní vliv. Sama jsem před časem vznesla prosbu na poslance pana ing. Kasala, který byl v Třešti hostem, zda by ze svého poslání i postavení nemohli poslanci ty nevhodné programy TV nějakým způsobem ovlivnit. Pokrčil rameny a řekl, že soukromou TV je těžké ovlivnit! Tak když nezmohou nic poslanci, kterým dáváme důvěru, tak kdo? Snad se nemůžeme smířit s tím faktem, že budeme zavírat a rušit ZŠ, MŠ a rozšiřovat věznice a nápravná zařízení. My musíme mladé lidi poučovat na každém kroku, hlavně ve svém okolí. Nám zbývá jen vroucí prosba: Svatý Václave, neopouštěj nás! Svatá Zdislavo, oroduj za naše rodiny!

Šel zahradník do zahrady a nesl tři stromky. Vykopal díry, stromky zasadil a řekl jim: „Jste u cesty, po které se procházívá král. Hleďte, ať se dobře vyvedete!“ „Král,“ řekl si první stromek, „toho jistě potěší květy.“ A hned v prvním máji se obalil květem. Král si toho všiml a rád u rozkvetlého stromu sedával. Máj však přešel a květy opadaly. Stromek se tuze vyčerpal tou námahou a chřadl. Druhý stromek byl prozíravější. Přinesl květy až druhý rok. Bylo jich daleko méně. Zato však na podzim přinesl dvacet červených jablíček. Byla tak pěkná, že král neodolal a donesl si je sám na zlaté míse na zámek. Všichni se divili: „Tak mladý stromek a už nese plody!“ Vyčerpalo to však i jeho a začínal chřadnout.

Třetí stromek rostl bez povšimnutí. Už třetí rok tu stál, nekvetl, plody nenosil. Ale pracoval tiše a neúnavně pod zemí. Všechnu svou námahu věnoval kořenům. Ty pronikaly hloub a hloub, až narazily na pramének vody. Tu se stromek usmál. Příštím rokem se celý obalil květem a na podzim mu museli podpírat větve, aby si je nepolámal pod tíží ovoce. A tak tomu bylo rok co rok. Král si ten strom zamiloval. Chodíval k němu, ukazoval ho hostům a říkával: „Ten má dobrý kořen! Kdyby tak i lidé uměli pracovat v tichu, v základech, v pokoře, narazili by na pramen Boží pomoci. Svět by pak byl krásný a všeho Olga Hrbková by bylo hojně.“ 11

17. listopad 1989

A jak to bylo v Třešti?

Reaguji na výzvu šéfredaktora Věžníku Vládi Hynka z minulého čísla, kde žádá čtenáře o vzpomínky na listopadové události roku 1989. Není to letos žádné kulaté výročí, ale když pan redaktor toto téma vybral, přemluvil jsem se napsat těchto pár řádků. Byl pátek, 17. listopad 1989 kolem 21. hodiny. Běžela televize. Moc jsem ji nesledoval. Moji pozornost upoutala až zpráva hlasatele, že na severozápadní obloze je možno vidět polární záři a hned připojil komentář, že tento ryze fyzikální jev bývá spojován s významnými společenskými, ba dějinnými událostmi. Vyběhl jsem ven a skutečně na severozápadním obzoru bylo vidět mohutné záblesky polární záře. Po návratu domů jsem zapnul rádio, které bylo stabilně naladěné na Svobodnou Evropu. Byl jsem šokován zprávami. V Praze došlo k tvrdým až krvavým střetům mezi demonstrujícími studenty a policií. Dlouho utajovaná nespokojenost s nenáviděným totalitním režimem přetekla. Došlo k otevřenému střetu. Zprávy o událostech se rozletěly do celého světa. Události 17. listopadu hluboce otřásly celou společností. Většina obyvatel ho odsoudila. Jenom ti, kteří začali chápat, že se jim hroutí čtyřicetileté jistoty nadvlády, ho schvalovali. 12 V dalších dnech byla celá Praha na nohou. Ke

studentům se přidávali další občané a desetitisícové demonstrace proti režimu byly na denním pořádku. K Praze se přidávala další velká města. A opět to byli studenti, kdo roztáčel kola dějin. Venkov opatrně vyčkával. A tak tomu bylo i v Třešti. Na závodech a ve školách se o událostech v Praze hovořilo spíš opatrně, někde i bouřlivě, ale na veřejnosti bylo stále takové divné ticho. První protestní akce v Třešti proběhla v polovině následujícího týdne, kde několik muzikantů, pod vedením pana učitele Jaroslava Nováka, zahrálo nejprve na náměstí před SOU několik skladeb na podporu demonstrujících studentů. Později vyhrávali před kinem Máj. Jen málo kolemjdoucích se zastavilo, aby potleskem vyjádřili dík a podporu muzikantům i manifestujícím studentům. Revoluce v Třešti se rozběhla až v následujícím týdnu. Místní organizace ČSL připravila již 5. listopadu autobusový zájezd do Prahy na sobotu 25. listopadu do chrámu sv. Víta na děkovnou bohoslužbu za svatořečení Anežky České. V odpoledních hodinách pak účastníci zájezdu navštívili historický mítink na Letenské pláni, kde se tehdy sešlo téměř milion občanů. Zde jsme byli kontaktováni studenty z ČVUT, kteří nás po demonstraci provázeli až k autobu-

17. listopad 1989 sům. Měli k nám jediný požadavek: Rozhýbejte revoluci konečně na venkově! Slíbili jsme jim to. A sliby dané v takových situacích se plnit musí. Ale jak začít revoluci v Třešti? Byla to pro mne bezesná noc. Vždyť již na pondělí byla vyhlášena generální stávka. V neděli po ranní mši svaté jsem „pochytal“ členy výboru MO a ihned jsme se sešli v restauraci Vysočan. Zde jsme vytvořili seznam lidí, které je třeba pozvat na večerní schůzi občanů. Ta se uskutečnila v 17 hodin opět ve Vysočanu. Sešlo se asi 80 občanů. Šlo o zástupce politických stran (bez KSČ), třešťských závodů a spolků. Debata zde byla chvílemi emotivní, přešla v konstruktivní jednání a byl zde dohodnut průběh generální stávky. Ta se uskutečnila v pondělí 27. 11. od 12 do 14 hodin. Stávkovalo se v závodech i na školách. Asi 700 občanů se sešlo na náměstí, kde k nim promluvil pan učitel J. Novák a pan Josef Vrátil. Na závodech byly podepisovány rezoluce, které odsuzovaly zásah proti studentům na Národní třídě, žádaly odstoupení vedoucích funkcionářů KSČ a hlavně zrušení vedoucí úlohy KSČ. Večerního mítinku se na náměstí zúčastnilo asi tři tisíce občanů. V přednesených projevech i na transparentech byla požadována zásadní změna politických poměrů. Hned následující den byl zvolen šestnáctičlenný výbor Občanského fóra a na další schůzi byl zvolen koordinační výbor OF, který tvořili paní MUDr. Ilona Boitlová a pánové František Bukvaj, Zdeněk Frič, Ing. Vladimír Lysý, Vítězslav Šalanda, Miroslav Talpa a Jiří Zuda. Výbor řídil práci OF i v okolí (Horní Dubenky, Hodice, Batelov, Růžená, Nová Ves). A tak jsme, myslím, splnili slib daný revoltujícím studentům v Praze. Zanechme vzpomínání. Důležitější je připomenout si, co nám 17. listopad 1989 přinesl. Nešlo o pouhý převrat, výměnu vládnoucích elit, ale o zásadní změnu politických poměrů a začátek cesty k plnohodnotné demokracii. I letošní výročí je vhodným okamžikem k otázce: Jak se nám to daří?

Není sporu o tom, že jsme za těch 16 let ušli kus cesty. Máme to štěstí, které si většinou neuvědomujeme, že smíme žít ve svobodě a rodící se demokracii. Je to nikdy nekončící úkol – vlastně proces pro současnou i každou další generaci. Raději vidíme všechny ty negativní jevy (a není jich málo), které jsou s oním procesem přerodu od totality k demokracii spojeny. Raději si totiž na každé momentální poměry zanadáváme, než abychom přiložili ruku ke zlepšení díla. Na závěr chci připomenout žhavou současnost. Politický vývoj v naší zemi těchto měsíců, ba týdnů, by nás všechny měl přinutit k zamyšlení a také ke konání. K dalšímu vysvětlení použiji úryvky z nedávného rozhovoru olomouckého arcibiskupa Msgre. Jana Graubnera, který poskytl časopisu Nový hlas: ... V současném vývoji vidím skutečnou hrozbu pro demokracii. Nebojím se, že by se komunismus vrátil ve staré formě, ale komunismus zůstává komunismem, i když se jeho nositelé stali kapitalisty. ... Komunismus přinese prvně omezení svobody a to nejen náboženské. ... Naši občané mají krátkou paměť. A dnešní mládež (i třicátníci) totalitu nezažila a vyprávění o ní jí připadá jako pohádky ze středověku. ... Především je nutné vědět, že nestačí jen kritika, nespokojenost, nezájem. Pro dobrou věc je nutné se sjednotit a také nasadit. Nestačí žít jen pro sebe a pro dnešek. ... Je třeba postavit politiku s jasným křesťanským programem. Musí vycházet z evangelia a ve všech oblastech budovat křesťanské hodnoty ve společnosti. ... Je nutné si uvědomit, že politika zůstane, i když bude křesťanská, stále politikou. A v politice, byť křesťanské, se nestačí pouze modlit, ale je nutné za svůj program bojovat. Vítězslav Šalanda 13

Názory

Doba se nám dopředu moc nepohnula... Doba se nám dopředu moc nepohnula problémy jsou stejný jako v roce nula hotely jsou narvaný a jak se s váma jedná je to némlich to samý co v roce jedna ... Toť citace z písně Marka Ebena... A souvislosti? V minulém čísle nás šéfredaktor vyzýval, zda by se našel někdo, kdo „zavzpomíná“ na listopadové dění roku 1989. Nechystám se vzpomínat na tyto dny, ale spíše se na časové ose posunu o pár měsíců dál a vlastně dojdu až do současnosti, protože podnětem k tomuto „psaní“ se stal článek účastnic setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem. O co šlo konkrétně? O větu, která na mé tváři vyvolala úsměv, a hned jsem si uvědomila, že 15 let je 15 let! Společně s Markem Ebenem sice můžeme konstatovat, že doba se nám dopředu moc nepohnula, ale jisté rozdíly tady budou! V článku nešlo vlastně o nic podstatného, jen o zmínku, že jedno odpoledne účastnice setkání strávily nakupováním! A tak jsem došla k závěru, že doba se nám zřejmě dopředu pohnula, alespoň v tomto směru... Zavzpomínala jsem na rok 1990, kdy jsem poprvé „vycestovala“ do Rakouska a spatřila do té doby nespatřené (když opominu výlohu Tuzexu). No a u toho okukování vlastně jen zůstalo... Nezapomenu na nepřeberné množství zboží v drogerii, kam jsem jako správná „patnáctka“ zavítala, a myslím, že jsem poprvé viděla sprchový gel a tekuté mýdlo, protože naše socialistická vlast disponovala pouze mýdlem tuhým. Nezapomenu na ty obrovské „obchoďáky“ (které nás teď nějak moc zaplavily), v nichž jsme lidově řečeno nestíhali. A také nejde zapomenou na dlouhé eskalátory v těchto obchodních domech, kde jsme potkávali stejně vyvalené krajany, a ani nebylo 14 třeba zvednout hlavu, protože jste je zaručeně

poznali podle bot, měli jsme je v podstatě všichni stejné... Z takových prvních polistopadových výletů si mnozí z nás přivezli jen to jedno mýdlo, které pak pietně skončilo mezi prádlem, kde mělo hezky vonět... Víc jsme toho jaksi nenakoupili, takže jsme rozhodně nemohli tvrdit, že jsme odpoledne strávili nakupováním. Je tomu patnáct let a je jasné, že v tomto jsme se kupředu pohnuli. Myslím, že dnes si mladí při návštěvě cizích zemí mohou leccos zakoupit, nejsou už jako v „jiném světě“, splynou s okolím a navíc se ještě domluví cizím jazykem... A ať si mnozí nadávají, jak je to strašná doba a že nám všem bylo lépe před rokem 1989... Buďme vděční za to, že se máme, jak se máme. Naše paměť je nějak moc krátká!!! - KZ -

Na návštěvě… V neděli 3. 9. jsme byli s rodinou navštívit příbuzné - po dlouhé době - ve Velkém Meziříčí. V tamním děkanském chrámu (zasvěcen sv. Mikulášovi) byla dopoledne děkovná mše svatá za letošní úrodu, kterou sloužil otec děkan Jan Peňáz, jehož mnozí znají z poutí. Ty koná s poutníky pěšky, včetně té do Říma v jubilejním roce 2000. My si ho pamatujeme z naší farní akademie. Mše svatá byla farníky pěkně připravena a kostel dožínkově vyzdoben mládeží. Na vývěsce na venkovní zdi kostela, kde byly různé výzvy, oznámení a podobně, jsem zahlédla tuto zkušenost: „Největší Čech – moje maminka. Naučila mě česky, naučila mě modlit se, naučila mě odpouštět a dělit se.“ A my zpíváme: „Děkujem Ti, Matko milostivá, děkujeme tisíckrát ...“ Lidmila Vokřínková

Vzpomínka Modlitba za blahořečení Jana Pavla II. Sestřička Bohdanka - rodačka z Třeštice, která žije se svými sestrami řádu Školských sester Notre Dame v zámku Štemplovec a může se už jen s berlemi projít po přilehlém parku či hřbitově, kde odpočívá její rodná sestra - mi zaslala modlitbu za blahořečení Jana Pavla II., kterou zveřejnila římská diecéze: Nejsvětější Trojice, děkujeme Ti, že jsi darovala Církvi papeže Jana Pavla II. a že v něm zazářila otcova něžnost, sláva Kristova kříže a lesk Ducha svatého. On se zcela odevzdal Tvému nekonečnému milosrdenství a mateřské přímluvě Panny Marie. Dal nám živý obraz Ježíše Krista, Dobrého pastýře a ukázal nám svatost jako největší měřítko každodenního života a cestu, jak dosáhnout věčného společenství s Tebou. Dopřej nám na jeho přímluvu a podle své vůle milost, o kterou Tě prosíme v naději, že bude brzy přijat do počtu tvých svatých. Amen.

Vzpomínka Rok uběhl jako voda v Třešťském potoku a měsíc listopad se opět ujímá vlády. První jeho dny jsou zasvěceny Všem svatým a Dušičkám. My přicházíme na svaté pole, abychom tady s kytičkou a plamínky svíček učinili naše díkůvzdání svým milovaným a drahým. Vroucně jim děkujeme za lásku, péči, obětavost a vůbec za vše pěkné, čím naši životní cestu obohacovali, když byli mezi námi. Sdíleli s námi všechny radosti i trampoty. Ve vodopádu čistých, milých vzpomínek jsou naši drazí stále s námi. I dnes jsou naším příkladem a vzorem, který nás posiluje a ukazuje správnou cestu, abychom s čistým svědomím došli k cíli. Víra ve shledání je naším kompasem. „Ten, který zemřel, byl vzkříšen a přinesl život všem, kdo v něho věří!“ manželé Hrbkovi

Lidmila Vokřínková

Kniha vzpomínek Dopis otce biskupa Vojtěcha Cikrleho – jeho přání, aby díky knize vzpomínek, připravované k 230. výročí brněnské diecéze, měli k sobě lidé blíž a společně vytvořili jednu rodinu. Protože naše příspěvky byly vybrány do této knihy, práce na ní pokračují, prosíme farníky – mladé i starší, aby také přispěli. Mají přece vzpomínek dosti, co a jak prožívali, krásné chvíle v našich chrámech i okolí atd. Stačí napsat krátce – přiložit foto – je jich tolik! Naše přání je, aby byla o mnoha stranách a četli ji všichni! S pomocí Boží všechno jde – když se chce! Lidmila Vokřínková

Maria „Její“ - růžencový měsíc, letos září jako ONA, hvězda zářivá! V knize Rok se svatými je velký seznam Marií, ale pro nás je jen ONA - Matka Ježíšova ... Sv. Bernard z Badenu (narozen 1428 - zemřel 1458, patron mládeže, mužů, pochován v Itálii) v kostele P. Marie na schodech napsal: „Když vás MARIA ochraňuje, nebojte se! Když vás vede, nepoznáte únavu. Když je vám milostivá, dojdete do svého cíle.“ A my jí věříme, tak jako Jejímu SYNU! Lidmila Vokřínková

15

Orel

OREL Třešť Sjezd župy, Kněžice. Společně se starostou Orla Třešť panem Vrátilem jsem se zúčastnil zasedání představitelů jednot Kubišovy župy v Kněžicích. Nejdůležitější náplní bylo projednání kalendáře akcí, jež se uskuteční, odehrají, odběhají, odpinkají, odpálkují atd. do dalšího zasedání, což by měl být červen roku 2006, po-

kud si dobře vzpomínám. Z akcí pro rok 2005 vybíráme: 19.11. Florbalový turnaj v Kněžicích (mladší žáci); 3.12. Turnaj ve stolním tenise Kněžice; 10.12. Župní turnaj ve florbale muži v Jaroměřicích nad Rokytnou. * * * Kubišova župa ve světové pavučině. Už i naše župa má své internetové stránky, na kterých byste se měli dozvědět více .........jenže ouha, jejej, chyba lávky, to je překvapení! Poslední akce avizovaná na těchto stránkách proběhla před letošními velkými ‚prázkami’. Ale není všem dnům konec, určitě se to zlepší. Máte-li chuť zjistit, kdo to byl pan Kubiš, kolik máme členů v porovnání s Třebíčí nebo vidět fotku nafukovacího maskota florbalistů z Luk nad Jihlavou, pak to není špatný způsob odreagování. Zapomeňte na všední shon na stránkách www.orel.webzdarma.cz. * * * Fotbalový tým ve Žďáře nad Sázavou. Fotbalový tým si zahrál na turnaji ve Žďáře (od16 tud foto). Značná dezinformovanost způsobila, že

na místo očekávané útulné tělocvičny jsme skončili za sychravého rána na umělém trávníku před základní školou mezi bytovkami s etážovým topením. Nepropadli ani nepřekvapili.Tak bychom to mohli shrnout na hromadu. Nasbírali jsme zkušenosti a podali solidní výkon: cenná remíza proti Kněžicím 1:1, výhra nad Hradcem Králové 3:1 a dvě prohry. Celkově jsme nastříleli 5 branek. Nejlepšími střelci Kníže (2) a Polák (2). Poslední gól padl po kolmici Kubálek - Riess. Na turnaji jsme poprvé prověřili budoucí oporu týmu brankáře Martina Šebestu, kterého jsme získali díky konexím našeho skauta Jana Roháčka. * * * Změna na postu kapitána. Dosavadní a nutno podotknout samozvaný kapitán fotbalového týmu Tomáš Niederhafner se vzdal své funkce ve prospěch ztělesněných zkušeností jeho spoluhráče z obrany Radomíra Budaře. * * * Přátelské utkání. V rámci započaté fotbalové sezóny v hale jsme odkopali přátelské utkání s Eurotýmem z Třeště. Výhru 2:1 jsme pro naše barvy vytěžili z opravdové hloubky. Pokračující střeleckou chuť zúročil obránce Kníže a rohový kop Petra Šplinara tečí nasměroval do sítě exkapitán Niederhafner. „Já myslím, že by to mohlo jít, joó vono to půde.“ Řekl těšně po utkání nynější kapitán. Věkový průměr přátelského utkání na straně Orlů o hodně snížil Petr Kubala, který i přes počáteční rozpaky a nevoli některých spoluhráčů přece jen prokázal, že mu do budoucna místo v sestavě zřejmě patřit bude. * * * Další aktualizované zprávy a komentáře najdete na stránkách ORLA Třešť: www.triesteeagles.blogspot.com. (Haufner)

Na pokračování

Vyslanec Velkého Ducha F. Weiser (část 2.)

Konečně přišel dopis z Říma, kterým generál povolil rudochům misionáře. Konečně dosáhli cíle! Oba mladí rudoši byli unešeni radostí. Přesto, že zima byla přede dveřmi, vydal se Petr ihned na cestu k domovu. „Mladý Ignatius“ zůstal v St. Louis. Měl zde vyčkat do jara, aby pak vytouženého „černokabátníka“ doprovodil do svého vzdáleného domova. Tímto misionářem byl páter De Smet. Koncem března 1840 se vydal páter se svým rudým průvodcem na cestu. Koncem června 1840 dosáhli ve zdraví údolí Green River na úpatí Tetanských hor. V osamělé lesní úžlabině tam stály domy americké kožešinové společnosti. Bylo to známé středisko, kde lovci, trapeři, rudoši a obchodníci uzavírali své obchody. Ke svému překvapení se páter dozvěděl, že v blízkosti táboří skupina z kmene Pleskolebců. Čekali zde na něj několik týdnů. Sotva se k němu tato zpráva donesla, již se objevili rudoši, aby jej radostně přivítali. Bylo to deset bojovníků, které mu náčelník vyslal v ústrety – přes tisíc kilometrů daleko. Jako děti, které po dlouhé nepřítomnosti uvítají otce, tak bouřlivě vítali „černokabátníka“. Potřásali mu rukama a objímali ho. Ihned vyprávěli novinky ze svého kmene a oznámili rovněž, že sám náčelník s celým kmenem přijde misionáři naproti. Příštího dne, 14. července 1840, vydal se De Smet s Mladým Ignatiem a deseti bojovníky na další cestu. Dva týdny se ubírali po úzkých a strmých horských stezkách. V jihozápadním cípu nynějšího Yellowstonského národního parku narazili na tábor Pleskolebců. Náčelník s celým kmenem, s ženami i dětmi a celým svým majetkem vyšli „černokabátníkovi“ téměř tisíc kilometrů vstříc. Zde čekali a denně vysílali zvěda, aby jim včas oznámil jeho příchod. Kůly pro jeho stan byly již zaraženy do země, kožešiny pro lože nachystány. Kdo by dovedl popsat radost těchto prostých lidí, když jim posel ohlásil blížící se příchod misioná-

ře! Okamžitě svolali radu do velkého vigvamu; všichni bojovníci se náležitě vyzdobili a s velkou rychlostí byl dokončen stan pro příchozího. Ženy a děti běžely na okraj vesnice, aby uzřely příchod Božího muže. Nemocní byli položeni na buvolí kůže k okraji cesty, aby i oni spatřili jeho příchod. Dva tisíce rudochů bylo připraveno uvítat vyslance Velkého Ducha. Nyní jej poznali. Jel v čele a jeho vlas vlál ve větru. Byl oděn v černý šat, jednoduchý a bez ozdob. Co nyní učiní? Jemu přísluší první slovo, první čin. Rychlým pohledem přehlédl situaci, pak přistoupil k chvějícím se starcům, kteří stáli vpředu a opírali se o své hole. Beze slova je objal. Kdo zná indiány a jejich úctu ke stáří, ten pochopí, že tímto činem si rázem získal srdce všech. Všichni propukli v jásot. Pak přistoupil náčelník, mocným trhnutím shrnul bohatě zdobenou buvolí kůži z pravého ramene a pronesl uvítací řeč, kterou nám páter De Smet doslovně přeložil: „Černokabátníku, vítám tě se svým lidem. Naše srdce přetékají radostí, tak jako příval vody v potoce, neboť dnes splnil Velký Duch naši prosbu. Přišel jsi k mužům, kteří jsou chudí a prostí. Naše srdce jsou temná a nevědoucí jako zimní noci. Svůj národ jsem vždy napomínal, aby Velkého Ducha miloval. Víme, že mu patří vše a že také vše bylo jeho rukou stvořeno. Poněvadž jsme se chtěli seznámit s učením Velkého Ducha, vyslali jsme několikrát bojovníky k náčelníkovi černokabátníků do velké vesnice bledých tváří, abychom si vyprosili jednoho černokabátníka. Nyní jsi přišel. Mluv, černokabátníku! Ukaž nám cestu, která vede k Velkému Duchu. Naše uši jsou otevřeny. Naše srdce chtějí uchovat tvá slova. Mluv, černokabátníku! My se budeme řídit slovy tvých úst.“ přeložila Marie Klierová - KP 17

Oslava

Jak jsme se stali důchodci…

Na stránkách Věžníku bylo již na počátku roku 2005 vysvětleno, co a kdo je to ten „SILNEJ ROČNÍK“, takže nezbývá než poinformovat o tom, jak proběhla společná oslava nazvaná Kýty třicátníků. Pravda, měla trochu zpoždění, protože původně se myslelo na „teplý“ měsíc červen a na ohýnek v místech, kde mnozí z okruhu již zmiňovaných třicátníku kdysi strávili nejeden večer (noc a brzké ráno…), a tudíž se nabízela možnost nostalgicky zavzpomínat. Původnímu plánu se ale do cesty postavila jedna povedená olše, která nevybíravým způsobem skolila jednu z třicátnic, takže se akce posunula o pár měsíců. Po zdlouhavém úvodu jsme se dobrali k informaci, že samotná oslava se uskutečnila 1. října. A je jasné, že z původních plánů sešlo a organizátoři zvolili místo s přístřeškem, protože v říjnu už člověk neví ... Začátek byl ohlášen na 18. hodinu. Ale mnozí mají již rodičovské povinnosti, tudíž jsme 18 se trousili až do 21. hodiny. A pak přišlo překva-

pení, které nám připravili naši starší i mladší přátelé, kamarádi i bratři. Byli jsme postaveni do řady od nejstaršího k nejmladšímu a před námi se objevila objemná krabice od televizoru. Bylo jasné, že původní zboží stojí již někomu v obývacím pokoji. Co však se skrývá v obalu? Rozuzlení na sebe nenechalo dlouho čekat. Po otevření každý z nás obdržel nevábně vyhlížející balík „hadrů“, které se staly naším dočasným ošacením. V následujících okamžicích jsme na sebe „rvali“ větší či menší šaty, sáčka, pláštíky, halenky, župánky a kloboučky. Tady by bylo na místě vysvětlit, proč jsme byli konfrontováni s tímto nevábně vonícím ošacením. Pozvánky, kterými jsme na tuto oslavu zvali, byly pojaty ve stylu končícího mládí a nastupujícího stáří, jednoduše řečeno, vypadali jsme na nich jako důchodci. A právě tento fakt se stal výchozím pro zábavnou show večera, která byla odstartována právě těmito převleky. Pohled to byl vskutku pěkný. Musím přiznat, že jsme se až dusili smíchem, když jsme se navzájem viděli.

Oslava Některým komické převleky sedly (Jana byla vskutku nepřehlédnutelná), jiní vypadali velmi podivně. Nelze smlčet domněnku mnohých, že především pan farář ve svém pláštíku vypadal jako dlouho hledaný deviant (omlouvám se, ale tady by nějaký eufemismus nebyl na místě). V našem oslaveneckém týmu byly tři ženy. A tak se vytvořila tři družstva, jejichž kapitánkami se staly ony třicátnice. A začala soutěž družstev. Dopředu nám nebylo sděleno, čeho se bude úkol týkat, abychom nemohli taktizovat a volit vhodné „borce“. Výběr soutěžících byl tedy náhodný. A je tu první úkol! Cože? Další hadry? Na čas máme obléci svého figuranta do přiloženého balíku oblečení. Šlo to ztěžka, protože figurant byl již oblečen v první vrstvě, ale nakonec se to podařilo. A je tu druhý úkol? Pozor rekvizity! Každý soutěžící obdržel dvě igelitky (pořádně napěchované) a naplněné jídlonosiče (ešusy) a vyrazil na nákup. Ale nebyl to jen tak nějaký nákup. Na přilehlé ploše byly rozházeny výstřižky z reklamních letáků se zbožím a jeho cenou. A my, v roli správných důchodců, jsme přinášeli jen to nejlacinější zboží, přičemž jsme nesměli odložit ešusy a igelitky a navíc jsme nesměli překročit finanční rozpočet (podotýkám, že šlo o večerní hodinu, tudíž bylo těžké definovat, jaký ústřižek jsme to vlastně přinesli). Třetí úkol byl také „vypečený“. Šlo o konzumaci léků, nezbytné to potravě všech důchodců. U stolu se připravili tři soutěžící, jejichž úkolem bylo rozbalit potřebnou ranní, polední a večerní dávku léků a patřičně zapít – samozřejmě frťánkem (podle výrazu tváří

soutěžících lze soudit, že nešlo o příliš lahodné pití). A tu se náhle ukázalo, že někteří „důchodci“ jsou trénovaní z dob ušlého mládí, kdy jim zdravíčko až tak moc nesloužilo, s přehledem se obsloužili a zvítězili. Dalším bodem programu pak bylo opětné přinesení krabice, která ale tentokrát skrývala dárečky, za něž všichni děkujeme. Myslím, že ti, kteří pro nás program připravili, mohli být spokojeni a musíme jim poděkovat. Na jejich hru všichni přistoupili a bavili se oslavenci i pozvaní. S potěšením musím konstatovat, že jsme opravdu sehraná „banda“ a doufám, že nám to alespoň dalších třicet let vydrží!!! P. S. Možná se ptáte, proč se celá akce jmenovala Kýty třicátníků. Rozuzlení není příliš prozaické, šlo o konzumaci vepřového… - KZ 19

Papežský nuncius Návštěva apoštolského nuncia v Třešti V neděli 23.10. 2005 navštívil Třešť apoštolský nuncius Diego Causero. V tomto roce to bylo již potřetí. Při slavnostní mši svaté v kostele sv. Kateřiny Sienské mu byl předán nově vyřezaný betlém, který zhotovili třešťští betlémáři.

20

Florbal

Velká cena konírny 8.10. 2005 proběhlo již popáté florbalové klání VELKÁ CENA KONÍRNY. V kvalitně obsazeném turnaji zvítězilo duo Milan Majdič a Hynek Novotný. (Haufner)

Pozvánka

22

Koncert

23

Svatba Církev Expedice ...

24

Informace

Setkání rodáků v Růžené

Charita

10. září 2005 se v růženském kulturním domě sešlo téměř 200 rodáků a přátel obce. První taková sešlost se uskutečnila 6. září 1980. Tehdejší sraz organizoval starosta Antonín Hejda spolu s tajemnicí Ludmilou Trojanovou (č.9) a s pracovnicemi kulturního klubu: Marií Hybáškovou (č.6), Jarmilou Tománkovou (č.19) a dalšími. K tanci a poslechu hrála místní kapela „Voboranka“. Jednou z jejích zvláštností, kromě perfektních znalostí starých růženských písniček, bylo i hraní na přání. Již při tomto prvním setkání sloužil slavnostní mši p. farář Přívětivý. Letošní slavnost organizoval, stejně tak jako ty předcházející, starosta Trojan František (č.9) ve spolupráci s děvčaty z kulturního klubu J. a S. Tománkovými, M. Smrčkovou a dalšími. Stejně tak jako dříve byly zvány všechny paní učitelky, které v Růžené učily. 200 chutných a vydatných obědů a večeří připravil kolektiv kuchařek: Jaroslava Hybášková (č.64), J. Marešová (č.18) a Jarmila Hronová. Mši svatou sloužil P. Jaroslav Růžička z Třeště. Účastníci bohoslužby byli dojati nádherným kázáním na téma lásky k domovu. Průběh celého setkání se vyznačoval slavnostní, přátelskou a veselou atmosférou. Svědčil o tom i plný taneční parket při večerní sousedské zábavě. Jménem růženských rodáků děkujeme za radostný den, na jehož realizaci se podíleli výše jmenovaní i výše nejmenovaní.

Farní Charita v Třešti děkuje křesťanským „Pán Bůh zaplať“ všem pomocníkům i dárcům, kteří přispěli k úspěšnosti podzimní sbírky věcí pro potřebné. Z. Brychta

Oznámení (pozvánka) Na jednom předvolebním plakátu v roce 1946 bylo heslo: Demokracie - toť diskuse. Všichni víme, jak v následujících letech dostala demokracie na frak. Chcete-li v roce 2005 pro demokracii něco konkrétního udělat, přijďte si o současném vývoji v politice „POHOVOŘIT U KÁVY“ s místopředsedou Parlamentu ČR Janem Kasalem do Klubu důchodců ve středu 9. listopadu v 17 hodin. Srdečně Vás zve Jan Kasal

Vtip tohoto čísla Přijde chlápek do nebe. Svatý Petr nakoukne do knih a povídá: „Víte, já tu na vás vůbec nic nemám. Ani špatnýho, ani dobrýho. Víte, my poslední dobou máme narváno, takže byste potřeboval alespoň jeden opravdu dobrej skutek, abych vás mohl pustit dovnitř. Zkuste si na něco vzpomenout, my v těch knihách nemáme všechno.“ „No, jednou Zaplať vám to všem Pán Bůh jsem udělal jeden dobrej skutek. To jsem takhle jel po městě a najednou vidím, jak u jedný ga- JH ráže banda motorkářů obtěžuje nějakou slečnu. Obtěžuje je slabý slovo. Oni ji přímo mučili a znásilňovali, a mně tak vzkypěla krev v žilách, že Setkání jsem okamžitě zastavil, vytáhl z kufru francouzák a šel přímo k nim. Byl tam jeden takovej velkej, Setkání maminek na mateřské dovoleurčitě šéf, kolem krku řetěz, jizvy v obličeji, a já né s dětmi proběhne ve středu 9.11. 2005 od mu jednu ubalil, že lehnul, a povídám: ‚Koukejte 15:30 hod. na faře. tu slečnu nechat na pokoji!‘“ „To je zajímavé,“ říká Svatý Petr, „to bychom tu měli mít... Kdy se to asi tak stalo?“ „No, je to tak dvě minuty.“