Věčná Láska | 3. část: Reakce člověka
Yahuwah je láska. Když bude konflikt mezi dobrem a zlem ukončen, Yahuwah bude vítězem, protože Láska je ta nejmocnější síla v celém vesmíru. „Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.“ (Píseň písní 8,7) Dlouhotrvající spor mezi Královstvím Lásky a královstvím zla odhalil dvě sady zásad. Yahuwah vedl svou kampaň pro získání věrnosti duší na základě zásad lásky, dobroty, odpuštění a spravedlnosti. Satan používá zásady síly, krutosti a klamu, aby vedl masy lidí do zkázy. Byly doby, kdy to vypadalo jako nerovný boj, protože Yahuwah může použít jen těch prostředků, které jsou v souladu s Jeho standardem Lásky. Nakonec však Yahuwah zvítězí, protože LÁSKA je nejmocnější síla ze všech. „Láska probouzí lásku. Jeden je milován, protože jeden je milován.“1 Zde je tajemství obrovské síly Lásky. Láska dokáže přeměnit – nátlak to nedokáže. Dokonce i to nejtvrdší srdce může odpovědět na milující dobrotu, zatímco nátlak a vynucování plodí jen větší zatvrzelost srdce. Nátlak může přinutit tělo, ale netransformuje mysl. „Člověk, který se podřídí proti své vůli, má stále stejný vlastní názor.“2 Jen Láska má moc proměnit emoce a víru, obrátit nepřátele v přátele. Rozsah lidské lásky je v Písmu vyjádřen takto: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (Jan 15,13) Demonstrace božské Lásky, když Yahuwah obětoval Svého jediného Syna, zjevila Lásku, která převyšuje všechny ostatní lásky: Yahuwah obětoval Svého jediného Syna, aby zachránil Své nepřátele!
„Yahuwah tak miloval svět, že dal“ . . . všechno. Když přišel hřích, Yahuwah zjevil hloubky lásky, která dříve nebyla vidět. Zjevil lásku, která dokáže odpouštět hřích a zachraňovat hříšníky. Miloval svět tak hodně, že „dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Bible uvádí důvod, proč byl Yahuwah ochoten obětovat Svého vlastního Syna: „Yahuwah neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něj byl svět spasen!“ (Jan 3,17) Když nad tím meditujeme, když se realita tohoto druhu Lásky začne ukládat do naší mysli a chápání, dochází k transformaci. Nemůže to být jinak. Vděčnost je probuzena v srdci, když si člověk uvědomí, že Yahuwah poslal Svého Syna, aby zachránil, ne odsoudil! Vděčnost je velmi nezbytná část vnímání, že jsme milováni. Největší dary mohou být darovány, ale pokud nejsou rozpoznány, čím jsou – demonstrací lásky – vděčnost nebude probuzena a žádná láska nebude opětována. Děti milují dávat. Jejich malá srdíčka hledají cesty, jak by ukázaly svou lásku, ať už je to namalovaný obrázek nebo pěstička plná pampelišek. Moje nejmladší vnouče miluje, když mi může nasbírat květinky. Je jedno, jestli to jsou pampelišky nebo růže. Když uvidí květinku, chce ji utrhnout a dát ji někomu, koho miluje. Pro ní není chrpa škodlivý plevel, zabírající vše, co mu stojí v cestě, jak to vidíme my dospělí. Naopak, je to krásná květinka levandulové barvy, kterou chce utrhnout a darovat jako znak své lásky. Častokrát otevírám dveře, když na ně zaklepe, a vidím její rozzářenou tvářičku s rukama schovanýma za zády. Doširoka se usmívá: „Mám pro tebe překvapení!“ A pak mi podává svůj vzácný dar lásky. Jednou jsem ji vzal s sebou do města. Když uviděla velkou výlohu s květinami, obrátila se na mne s prosbou v očích: „Prosím, můžu dostat nějaké peníze? Já potřebuji peníze! Prosím?“ S vědomím toho, co ji přivedlo k této prosbě, přemýšlel jsem nad všemi jinými věcmi, na které jsme pečlivě šetřili peníze. Ale ten naléhavý pohled, nestydící se láska v jejích očích, mne přiměly k tomu, že jsem zapomněl na mé dospělé potřeby a starosti. Když jsem ji dal trochu peněz, dychtivě mě poučila: „Nyní se nedívej! Je to překvapení!“ Za pár minut její tančící nožky oznamovaly její návrat.
„Tady! Ty jsou pro tebe! Nejsou překrásné?“ Nikdy nezapomenu na lásku v její tváři nebo radost v jejím hlase, když projevovala svou lásku ke mně. Já ty květiny nepotřebuji, ale ona potřebuje mít možnost projevit svou lásku tím, že mi je dá. Jako moudrý nebeský Otec věděl Yahuwah, že veškeré dary lásky ve vesmíru nepřitáhnou srdce Jeho dětí, pokud nerozpoznají Jeho dary a nepocítí za ně vděčnost. On nepotřebuje naše projevy lásky a vděčnosti – ale On ví, že my je potřebujeme dávat. Satan obvinil Yahuwaha z toho, že stvořil bytosti tak, aby mohl od nich přijímat jejich službu a sobecky se radovat z jejich uctívání a chvály. Je nešťastné, že mnoho lidí uvěřilo této lži. Zcela jim unikla podstata věci. Jediným způsobem, jak láska probouzí lásku, je ten, když je láska rozpoznána. Jakmile je láska rozpoznána, vděčnost probouzí opětovnou lásku. Moudrý rodič vyžaduje po svých dětech, aby říkaly „děkuji“. Všechno, co je dáno dětem, musí být rozpoznáno a uznáno slovem vděčnosti. Sklenice vody i dárky zabalené do zářivých obalů si zaslouží „děkuji“. Tento zvyk rozpoznání a uznání daru pěstuje v dětech lásku a vděčnost v mysli dítěte. Když se dítě narodí, rodiče ihned milují své dítě, ale dítě nemusí cítit pouto lásky ke svým rodičům. Příliš často se v novinách objevují strašné příběhy dětí, které zneužívaly a nenáviděly své postarší rodiče. I když je mnoho důvodů, jedním zásadním je ten, že děti berou to, že mají rodiče, jako samozřejmou věc. Vděčnosti se malé dítě nenaučí z příkladu. Musí být vyžadována, aby se stala zvykem v povaze dítěte. Z toho důvodu vyžadoval Yahuwah pro Svůj lid příležitosti, kdy rozpoznají a vyjádří svou vděčnost za Jeho požehnání. Otec již ví, co je v srdci a mysli každého člověka. On je velmi intimně spojen s každým jedincem, jako by neexistoval nikdo jiný na celé planetě. On zná naše myšlenky a pocity. On nepotřebuje, abychom se modlili kvůli Němu. Modlitba je pro náš užitek, abychom mohli být povznesení a myslet Jeho myšlenky, vstoupit do Jeho mysli. Modlitba poskytuje příležitost zastavit se v uspěchaném shonu dne, zamyslet se nad darovaným požehnáním, vyznat nedostatky a zažít odpuštění. Pociťovaná vděčnost za rozpoznaná požehnání vytváří lásku a důvěru v lidském srdci – a to je to, čeho je třeba. Podobně „Sabat byl učiněn pro člověka, ne člověk pro Sabat.“ (Marek 2,27) Yahuwah věděl, že bez požadavku zachovávat jeden den odpočinku a bohoslužby, bude chamtivý člověk neustále pracovat pro pozemský zisk a ztratí pojem o věčných skutečnostech. Požadavek vaření den před Sabatem osvobozuje ženy od toho, aby otročily u plotny a připravovaly hostinu pro rodinu. Požadavek, aby žádná práce nebyla konána, dává celé rodině, stejně jako služebnictvu a zvířatům, čas odpočinku a obnovy. Svatební výročí může být okamžikem vzácných vzpomínek a nového odhodlání do budoucnosti. Sabaty jsou výročím Stvoření světa. Odložit stranou každodenní práci a spočinout o Sabatu znamená připomenout si zaslíbení Stvořitele učiněná na počátku – že nám požehná a udrží při životě, poskytne vše nezbytné pro náš život a štěstí.
Měsíční Nové Měsíce jsou taky dobou radosti. Požehnání minulého měsíce jsou vzpomínány s vděčností, která povzbuzuje nové odevzdání se na další měsíc. Každoroční slavnosti a svátky byly vyžadovány, byly časem pro obnovení, nové sebeodevzdání se a obzvláště díkuvzdání. Ze všech ročních slavností byl Svátek stánků obzvláště určen na vzdání díků. Byl to hlavní, týden trvající svátek díkuvzdání! Byla dokončena roční sklizeň a byl čas ohlédnout se zpět na mnohé dary lásky, které Otec daroval. Sluneční svit, déšť a růst pro jejich plodiny, ochranu před nepřáteli a zdraví pro jejich rodiny – všechno to mělo probudit vděčnost za zvláštní požehnání Nebes. Když Izraelité dobývali Kanán, dobývali zemi, která již byla obydlená. Jejich nepřátelé byli před nimi vyhnáni a je očekávaly plně vybavené domy, překypující vinice, úrodné sady, dostatek vody a každá dobrá věc, kterou potřebovali ke vzkvétajícímu životu. Yahuwah však věděl, že padlé lidské srdce rychle zapomíná velká požehnání a začíná je brát jako samozřejmost. Chtěl, aby jejich vzpomínky zůstaly čerstvé a díky tomu Mu nadále důvěřovali, že se o ně postará. Proto požadoval po Izraelitech, aby se shromažďovali a tábořili v malých stavbách vyrobených z větví a listů. Měli to dělat každý rok v době Svátku stánků a radovat se nad bohatou štědrostí nebes. Navždy si měli pamatovat, že je nebeský Otec vysvobodil jako národ z Egyptského otroctví. Vděčnost za národní svobodu a aktuální dočasná požehnání by udržela lásku a důvěru živou v jejich srdcích. Byla by to ochrana proti Satanovým lákavým pokušením k upadnutí do modlářství. Satan věděl, že kdyby se mu podařilo odvrátit Izraelity od věrnosti Yahuwahovi a obrátit k uctívání falešných bohů, pak by je nebe nemohlo ochránit před tím, aby byli dobyti okolními nepřáteli. Je zajímavé, že prvním svátkem, který Izraelité zanedbali, bylo díkuvzdání Svátku stánků. Pravá bohoslužba pak degenerovala v pouhé formy bohoslužby. Stalo se náboženstvím tradic a ospravedlnění ze skutků. Úplné modlářství rychle následovalo. Tato degenerace jejich duchovní zkušenosti by měla sloužit jako vážné varování důležitosti zachovávání všech Yahuwahových svátků s upřímným srdcem vděčnosti. Yahuwah nepotřeboval projev vděčnosti od Izraelitů o nic více, než potřebuje tvé projevy vděčnosti. On však ví, že tak jako Izraelité, i ty potřebuješ možnost pamatovat si požehnání, s vděčností rozpoznat a uznat Jeho dary a nechat tak své srdce naplnit láskou.
Když je někdo milován a přijímán s neutuchající, bezpodmínečnou láskou, hradby jsou zbořeny. Srdce nemůže reagovat jinak, protože Láska probouzí lásku! Přirozenou odpovědí srdce, které se cítí milováno, je demonstrace lásky skrze činy. Člověk, který pocítil božskou Lásku, touží projevovat tuto lásku. Stane se nejpřirozenější věcí na světě poslouchat Otce. Kdysi tak vzpurné srdce, nyní obměkčeno láskou, nachází největší radost v zachovávání božského zákona Lásky. Yahuwah ustanovil pravý test prokazující, zdali Ho člověk miluje nebo ne: „Jestliže Mne milujete, zachovávejte Má přikázání.“3 Poslušnost všech Yahuwahových přikázání je přirozenou reakcí srdce, které je naplněno láskou k Zákonodárci. Toto není formalismus a zákonictví. Satan se velmi rychle snaží obvinit každého ze zákonictví, kdo se snaží zachovávat božský zákon. Je nešťastné, že mnoho lidí se snaží poslouchat přikázání ze strachu z následků – nebo protože si myslí, že si „mohou vyšlapat cestičku do nebes“ skrze poslušnost. Není vždy možné ihned rozeznat mezi člověkem, který se „snaží dopracovat se do nebe“, a člověkem, který poslouchá, protože miluje. Poslušnost může vypadat stejně, i když pochází z protichůdných motivací. Nicméně Yahuwah ví, že „člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“4 Pokud poslušnost je pouze prostředkem k „dosažení“ nebe, člověk je ztracen. Yahushua vysvětloval: Ne každý, kdo mi říká Yahushuo, Yahushuo, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: Yahushuo, Yahushuo, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? A tehdy já prohlásím: Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. (viz Matouš 7,21-23) Je možné procházet přes všechny ty věci, zachovávat každé přikázání a přesto být ztracen. Rozdílem je motivace pro tyto činy. Jsou Jeho přikázání zachovávána z lásky? Nebo z touhy „zasloužit si“ nebe? Yahushua říká, že všichni ti, kteří vykonali všechny tyto „mnohé mocné činy“, nejsou kandidáti pro nebe z jednoho prostého důvodu: On je nezná. Toto slovo „znát“ v Bibli má daleko hlubší význam, než v dnešní angličtině. „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. . . .“ (Genesis 4,1) To je daleko více než jen někoho znát. Znamená to intimní poznání, jako s milencem.
Protože znát Yahuwaha znamená milovat Ho, poslušnost je přirozenou odpovědí srdce, které miluje. A proto je jedině služba a poslušnost z lásky přijatelná. Když je láska motivací pro poslušnost, člověk si ani neuvědomuje, že by konal nějaké „skutky zákona“. Láska si nevede lístek dosažených výsledků, neočekává něco výměnou za vykonanou službu. Yahushua to krásně ilustroval v lekci, kterou dal o konci světa: Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´ Tu mu ti spravedliví odpoví: `. . . [Yahushuo], kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? ´Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.´ (Matouš 25,31-40) Abys znal Otce a Syna intimně, a Oni znali tebe, je nezbytné strávit s Nimi čas. Když s Nimi nemáš vztah, který by jsi rád měl, investuj čas pro tento vztah, který bys věnoval pro jakékoliv přátelství. Čti o Nich v Jejich Slově, studuj jejich projevy lásky v přírodě. Pokud se cítíš citově vzdálen a nemiluješ Otce a Syna celým svým srdcem, myslí a duší, může to být změněno. Vědomě se rozhodni přemýšlet o mnohých požehnáních ve svém životě, nad mnoha způsoby, jakými ti projevili svou lásku. Byly chvíle ve tvém životě, kdy jsi byl obzvláště ochráněn? Vzpomínáš si na situace, kdy jsi obdržel neobvyklé dary? Medituj nad těmito věcmi. Udržuj je svěží ve své mysli. Poznamenávej si malé věci, které tě potkávají každý den. Nechť je tvé srdce přitahováno k tvému Stvořiteli při modlitbě. Když vyjdeš z domu, děkuj Mu za příjemné počasí . . . nebo za deštník, který tě chrání před deštěm. Když skládáš prádlo v prádelně, děkuj Mu za schopnost oblékat svou rodinu. Když máš hodně povinností během dne, děkuj Mu za sílu udělat to, co je třeba vykonat.
Za život, za zdraví, za pravdu, za lásku, za přátele, za cokoliv, co přináší radost, spokojenost a pokoj – za tím vším může být rozpoznán velký Dárce darů a vzdán dík. Toto je také dokonalý lék na osamělost a depresi. Radost, kterou zažiješ v nebi, bude rovnoměrná lásce a důvěře, kterou ses naučil dávat Yahuwahovi zde na zemi. Po nekonečný čas věčnosti budou vykoupení nacházet svou největší radost v tom, že budou milovat a budou milováni jejich Stvořitelem. „[Yahuwahův] miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas…“ (Deuteronomium 33,12) Lidé obdaření nesmrtelností tam budou nadšeně studovat divy stvořitelské moci a tajemství zachraňující lásky. Nebude tam krutý nepřítel, který by je sváděl, aby zapomněli na . . . [Yahuwaha]. Každá vloha se bude rozvíjet a každá schopnost zdokonalovat. Přijímání nových poznatků neunaví mysl a nevyčerpá tvůrčí sílu. Bude možno realizovat nejvelkolepější díla, uskutečnit nejvznešenější tužby, splnit nejkrásnější cíle. Přesto stále zůstanou nové výšiny, které bude možno zdolávat, nové divy hodné obdivu, nové pravdy, které bude možno odhalovat, a nové úkoly, které budou rozvíjet síly mysli, duše i těla. . . . Léta věčnosti, jak poplynou, budou přinášet stále bohatší a stále slavnější poznání . . . [Otce a Syna]. Jak se bude rozšiřovat poznání, poroste láska, úcta a štěstí.5 Věčnost neustále rostoucí radosti, spokojenosti, zajímavých činností a věčné lásky tě čeká, protože Yahuwah je láska.
Věčná Láska | 1. část: Yahuwahova láska k člověku Věčná Láska | 2. část: Yahushuova láska k člověku
1
Paulo Coelho, emphasis supplied.
2
Samuel Butler (1612-1680), Hudibras., Part iii. Canto iii., Line 547.
3
viz Jan 14,15, Nestle-Aland Greek New Testament, fourth edition.
4
viz 1. Samuelova 16,7.
5
E. G. White, Great Controversy, p. 677.
