VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH V ČESKÉ REPUBLICE

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.

Bakalářský studijní program:

Ekonomika a management

Studijní obor:

Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb

VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH V ČESKÉ REPUBLICE

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor:

Stanislava MALOUŠKOVÁ

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D.

Znojmo, duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH V ČESKÉ REPUBLICE jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v seznamu použitých zdrojů.

V Hrušovanech nad Jevišovkou, duben 2010

……………………………... Stanislava MALOUŠKOVÁ

Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat paní Ing. Mirce Wildmannové Ph.D. vedoucí mé bakalářské práce za odborné vedení, cenné rady a připomínky při jejím zpracování. Poděkování rovněž patří panu předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů Milanu Štěchovi za poskytnuté podklady nezbytné pro vypracování bakalářské práce.

Abstrakt Tato práce je zaměřena na činnost odborů v České republice. První část je věnována historickému vývoji odborů od dob jejich vzniku, který je datován rokem 1862 do roku 1989, kdy odbory navázaly na své původní poslání, obhajobu zaměstnaneckých a lidských práv v sociální a mzdové politice. Ve druhé kapitole se zaměřuji na odbory v současné době, jejich legislativní postavení, odborovou organizovanost a sociální dialog v České republice. Třetí část stručně hodnotí vliv odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost. V poslední části práce se věnuji aktuálním činnostem odborů a zhodnocení jejich činnosti. Klíčová slova: odbory, pracovní trh, sociální dialog, kolektivní vyjednávání

Abstrakt Diese Arbeit richtet sich auf die Tätigkeit der Gewerkschaften in der Tschechischen Republik. Erster Teil wird der historischen Entwicklung der Gewerkschaften seit ihrer Entstehung, die ins Jahr 1862 datiert ist, bis zum Jahre 1989 gewidmet, als die Gewerkschaften auf ihre ursprüngliche Berufung– auf die Verteidigung Arbeitsnehmer- und Menschenrechte in sozialer und Lohnpolitik anknüpften. Im zweiten Kapitel konzentriere ich mich auf die zeitgenössische Gewerkschaften, ihre legislative Stellung, gewerkschaftliche Organisiertheit und sozialen Dialog in der Tschechischen Republik. Dritter Teil bewertet kurz den Einfluss der Gewerkschaften auf den Arbeitsmarkt, die Lohnentwicklung und die Arbeitslosigkeit. Im letzten Teil widme ich mich aktuellen Tätigkeiten der Gewerkschaften und der Auswertung ihrer Tätigkeit.

Schlüsselwörter: Gewerkschaften, Arbeitsmarkt, sozialer Dialog, Kollektivverhandlungen

OBSAH Úvod ......................................................................................................................................7 Cíl práce a metodika ...............................................................................................................9 1 Historie odborů.............................................................................................................10 1.1 Odbory v letech 1862 - 1938 .................................................................................10 1.2 Odbory ve válečných letech 1939 – 1945 ..............................................................14 1.3 Odbory v letech 1945 až 1989 ...............................................................................15 1.4 Odbory po roce 1989.............................................................................................18 2 Úloha odborů v současnosti ..........................................................................................21 2.1 Postavení odborů v České republice ......................................................................21 2.2 Funkce odborů ......................................................................................................22 2.3 Právní úprava ........................................................................................................22 2.4 Působnost odborů..................................................................................................24 2.5 Odborová organizovanost......................................................................................24 2.6 Českomoravská konfederace odborových svazů ....................................................27 2.6.1 Vnitřní struktura ČMKOS .............................................................................29 2.6.2 Způsob financování .......................................................................................31 2.6.3 Členství ČMKOS v zahraničních organizacích ..............................................31 2.7 Sociální dialog na pracovním trhu .........................................................................32 2.7.1 Sociální dialog na národní úrovni ..................................................................33 2.7.2 Sociální dialog na odvětvové úrovni ..............................................................34 2.7.3 Sociální dialog na regionální úrovni ..............................................................34 2.7.4 Sociální dialog na podnikové úrovni..............................................................34 2.7.5 Kolektivní vyjednávání..................................................................................35 2.7.6 Kolektivní smlouvy vyššího stupně ...............................................................35 2.7.7 Kolektivní smlouvy na podnikové úrovni ......................................................36 3 Vliv odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost ......................................38 3.1 Ekonomie odborů..................................................................................................38 3.2 Působení odborů na trhu práce ..............................................................................39 3.2.1 Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí, rozvoj lidských zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerů............................41 3.2.2 Přeshraniční projekt ZUWINS.......................................................................41 3.2.3 Projekt 15+/50+ AT/CZ.................................................................................42 3.3 Vliv odborů na mzdový vývoj ...............................................................................42 3.3.1 Minimální mzda ............................................................................................43 3.3.2 Zaručená mzda ..............................................................................................47 3.3.3 Vliv odborů na mzdy .....................................................................................47 3.3.4 Odbory a nezaměstnanost ..............................................................................50 4 Činnost odborů .............................................................................................................52 4.1 Vyjednávání odborů za platy zaměstnanců veřejných služeb .................................52 4.2 Vyjednávání odborů za benefity zaměstnanců .......................................................54 4.3 Kolektivní vyjednávání o zvýšení mezd ................................................................56 4.4 Vyjednávání odborů na národní úrovni..................................................................57 4.5 Zhodnocení činnosti odborů ..................................................................................57 Závěr ....................................................................................................................................59 Seznam použitých zdrojů ..................................................................................................61 Seznam tabulek a grafů.....................................................................................................64 Seznam použitých zkratek ................................................................................................65 Přílohy

ÚVOD Odborové hnutí v České republice bylo a do budoucna bude spoluvytvářeno sociálním, politickým a ekonomickým vývojem společnosti. Odbory jsou kolektivní organizací pracujících, reprezentující jejich zájmy na pracovním trhu. Můžeme je také považovat za sociální instituci. Velmi důležitou roli hrají odbory při utváření výše mezd a to prostřednictvím svého hlavního nástroje, kterým je kolektivní vyjednávání. Historie odborů v České republice sahá již do roku 1862, v průběhu svého působení na pracovním trhu prošly nemalým vývojem. Zpočátku působily jako zajišťovací institut v sociální oblasti, pro případ ztráty zaměstnání, pracovního úrazu, nemoci nebo podpory ve stáří. Postupně se sílící členskou základnou se začaly projevovat i v národně osvobozeneckém boji. Svým hnutím odbory přispěly ke vzniku Československé republiky v r. 1918, dále potom v letech 1937 - 1939 kladly odpor narůstajícím fašistickým tlakům. V této době si stále snažily uchovat své původní poslání, kterým bylo obhajovat zájmy pracujících a zabývat se sociální a mzdovou oblastí. Po druhé světové válce byly ovládnuty Komunistickou stranou Československa, která si z nich vytvořila nejdůležitějšího spojence, prostřednictvím kterého působila na masy pracujících. Až do roku 1989, kdy vyvrcholily celospolečenské protesty proti vládě KSČ. Odbory převzaly iniciativu prostřednictvím stávkových výborů, které připravovaly přechod ke svobodným demokratickým odborům. Tímto byla opět zahájena cesta odborů k obnovení své činnosti, vyznačující se solidaritou a podporou demokracie. V České republice mají ze zákona odbory možnost zastupovat všechny zaměstnance, bez omezujících kritérií pro vznik a existenci odborových organizací. Odbory mají právo na informace, projednávání a spolurozhodování, jsou zaměstnanců,

včetně

zaměstnanců

odborově

jediným legitimním zástupcem

neorganizovaných.

Jejich

funkcí

je

zprostředkovávání zájmů a potřeb zaměstnanců, ale také plní funkci komunikační mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Základním článkem odborové struktury v České republice jsou základní odborové organizace, dalším potom odborové svazy, v regionech působí regionální rady odborových svazů. Odborové svazy se sdružují do konfederace. Největší konfederací v České republice je Českomoravská konfederace odborových svazů. V České republice působí odbory na pracovní trh prostřednictvím sociálního dialogu, na národní úrovni (tripartita), na odvětvové úrovni, na regionální úrovni a na podnikové úrovni (kolektivní vyjednávání). Na podnikové úrovni vyjednávají odbory především o mzdách. Svým působením na trhu práce v oblasti mezd a nezaměstnanosti mohou odbory snížit nabídku práce, prostřednictvím kolektivního vyjednávání mohou přispět ke zvýšení

7

mzdových sazeb. V případě propagování odvětví mohou přispět k poptávce po práci. V případě monopolního postavení zaměstnavatele, který udržuje mzdy na nízké úrovni, mohou prostřednictvím vyjednávání tyto mzdy zvýšit a tím zvýšit i zaměstnanost. Při své konkrétní činnosti na pracovním trhu odbory využívají svého postavení, kdy prostřednictvím svého nejúčinnějšího nástroje, kterým je kolektivní vyjednávání ovlivňují výši mezd.

8

CÍL PRÁCE A METODIKA Bakalářská práce bude rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole se budu věnovat popisu historického vývoje odborového hnutí v České republice. Ve druhé kapitole se zaměřím na postavení odborů, jejich funkci, právní úpravu a působnost odborů v České republice s důrazem na sociální dialog na pracovním trhu. Třetí kapitola bude věnována vlivu odborů na pracovní trh, mzdový vývoj a nezaměstnanost. Ve čtvrté kapitole popíši konkrétní činnosti, kterým se odbory v současné době věnují a zhodnocení jejich činnosti. Podkladem pro provedení práce budou zejména údaje z Českého statistického úřadu, odborná literatura, časopisy odborových organizací a informace z internetových zdrojů. Cílem práce je analýza činnosti odborů v České republice včetně historického vývoje, jejich vliv na pracovní trh a mzdový vývoj. Analýza aktuální činnosti odborů v současné hospodářské situaci. Metody, které v bakalářské práci použiji, budou analýza odborných materiálů, deskripce v první části práce a syntéza poznatků spolu s řízenými rozhovory ve druhé, třetí a čtvrté části práce.

9

1

HISTORIE ODBORŮ Tato kapitola se zabývá deskripcí historického vývoje odborů v České republice.

Odbory jsou trvalou a neopomenutelnou součástí dějin českého národa již více než 100 let. Za výchozí datum vzniku odborového hnutí u nás je možné považovat 7. duben 1870, kdy rakouský parlament schválil zákon o koaliční svobodě. Tento zákon umožnil dělnickým spolkům, které byly zaměřeny převážně na podpůrnou činnost, aby se přeměnily do odborových organizací, které budou legálně hájit zájmy svých členů a ostatních zaměstnanců. Prvním obdobím, o kterém se zmiňuji jsou roky 1862 až 1938, ve kterých je shrnuto období od vzniku prvních dělnických spolků, přes krizi odborů za 1. světové války, po vývoj odborů ve svobodné československé republice do doby fašistické okupace. Druhým obdobím jsou roky 1939 až 1945, které popisují působení odborů ve válečných letech. Třetím obdobím jsou roky 1945 až 1989, pro které bylo charakteristické vliv sovětského politického a odborového modelu na československé odbory, do roku 1989, kdy odbory byly jedním z aktérů sametové revoluce, a po té prošly zásadní přeměnou v moderní odborovou centrálu sdružující nezávislé odborové svazy. Čtvrté období je po roce 1989, ve kterém byl rozdělen majetek Revolučního odborového hnutí (ROH) a vznikly odborové organizace a centrály.

1.1 Odbory v letech 1862 - 1938 Počátky odborového hnutí v Čechách a na Moravě sahají již do roku 1862, kdy ve všech hospodářských odvětvích vznikaly nové dělnické spolky, které dokázaly zabezpečit svým členům, např. minimální základní pojištění pro případ úrazu, nemoci nebo nezaměstnanosti, případně drobné podpory ve stáří. Rychlý nárůst dělnických spolků znamenal efektivnější a kvalifikovanější obhajobu zájmů pracujících a vedl také ke vzniku nových organizačních struktur na straně zaměstnanců. Spolky získávaly potom charakter odborových organizací. Jednou z prvních byla v tomto směru pražská „TYPOGRAFIE“ (1862). Prosincová ústava z roku 1867, která rozdělila monarchii na Rakousko a Uhersko, přinesla dělnictvu a všem pracujícím všeobecná práva – shromažďovací a sdružovací.

10

Výchozí datum zrodu odborového hnutí je 7. duben 1870, kdy rakouský parlament schválil koaliční zákon1 (č. 43 říšského zákoníku organizací), který zlegalizoval odborové organizace. Dosavadní pololegální dělnické spolky a svazy, zaměřené převážně na podpůrnou činnost, se transformovaly do odborových organizací, hájících všestranně a na legální bázi zájmy svých členů a ostatních zaměstnanců. V roce 1873 existovalo v Čechách a na Moravě 64 odborových sdružení s celkovým počtem více než 17 tisíc členů. Odborové svazy se zabývaly sociální a mzdovou politikou, ale také kulturní a vzdělanostní činností. Roku 1896 působilo v Čechách 91 závodních organizací, 122 místních skupin, 322 spolků, celkem 31 658 organizovaných členů. Na Moravě a ve Slezsku 39 organizací, 56 místních skupin, 72 spolků, celkem 8 674 členů. 31. ledna 1897 bylo z iniciativy odborového hnutí svazu kovoprůmyslu ustanoveno Odborové hnutí československé (OSČ), které sdružovalo 18 svazů, prvním tajemníkem byl zvolen F. Schiller (1897 -1900), kterého vystřídal Josef Rousat (1900 – 1904). Do nové centrály se začaly sdružovat odborové spolky převážně z Čech, zatímco odborové organizace z Moravy a Slezska zůstaly věrné Vídni. Stále ale probíhala jednání o možnostech sdružení všech odborů v rámci Rakouska-Uherska. Jednání, ale nevedla k úspěchu, neboť pražská ústředna požadovala více autonomie, vídeňská centrála zase prosazovala užší centralizaci uvnitř monarchie. Spor přetrval až do vypuknutí první světové války, resp. až do rozpadu habsburské monarchie. V době 1. světové války (1914 – 1918) prodělaly odbory krizi, aktivity odborových ústředen extrémně poklesly, z důvodu odchodu tisíců řadových členů a funkcionářů odborů na fronty, kam je násilně zařadily jejich vlády – toto byl jev společný pro celé evropské odborové hnutí. Začaly se prohlubovat sociální rozpory a odbourávala se vydobytá zaměstnanecká práva. Proti těmto jevům byly odbory bezmocné a bezradné, jejich poslání zaniklo a autorita klesla. Teprve v závěru 1. světové války se situace v dělnickém i odborovém hnutí začala měnit k lepšímu a před odborovým hnutím stála úloha koordinované poválečné obnovy a další výstavby odborových struktur. Krátce po vytvoření samostatného československého

státu

se

odbory konsolidovaly

a

připravovaly

k plnění

svých

2

demokratických úkolů . Jestliže rakouský stát přistupoval k odborovým organizacím zdrženlivě, nová Československá republika, k jejímuž vzniku odbory vydatně přispěly, jim umožnila, aby 1

Rakouská říšská rada, jako zákonodárný parlament, se již koncem roku 1869 zabývala návrhem tzv. koaličního zákona. Jeho přijetí požadovala 13. prosince 1869 demonstrace před budovou parlamentu ve Vídni, které se zúčastnilo více než 30 tisíc pracujících. 2 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s.7 - 17

11

zasahovaly do všech oblastí sociální péče a ochrany dělnictva. Zesílení veřejnoprávní role odborů a jejich postavení přinesl v polovině 20. let zejména tzv. gentský systém, přenášející na

odborové

organizace

zodpovědnost

za

vyplácení

podpor

v nezaměstnanosti3.

Demokratizace, která v celém Československu probíhala, přinášela jak v politické tak i v hospodářské oblasti řadu svobod a práv. Legalizace odborů a jejich činnosti, jejich uznání za partnery pro vyjednávání se zaměstnavateli a státními orgány. Byly uzákoněny požadavky Odborového hnutí Československého a Československé obce dělnické4 , např. 8 hodinová pracovní doba, zákaz práce dětí a noční práce žen, státní příspěvek v nezaměstnanosti, zákonná ochrana nájemníků atd., to vše přispělo k upevnění autority odborů jako nedílnou součást státu. Brzy však byly dosažené vymoženosti ohroženy vnitřními spory, kdy marxisticky orientované křídlo ve vedení

odborů vytýkalo vedoucím osobnostem, že přistupovaly

k jednání o znárodnění klíčového průmyslu, bank a pojišťovnictví v ČSR ve shodě s vládní politikou a proti zájmům dělnictva. V prosinci 1920 byla vyhlášena generální stávka, došlo k násilnému obsazení některých průmyslových

závodů,

elektráren, uhelných dolů

a zemědělských statků. Vedení odborové ústředny OSČ se od těchto akcí distancovalo a ujalo se úlohy zprostředkovatele mezi znesvářenými stranami, aby zabránilo úplnému rozbití dělnického a odborového hnutí v ČSR, bohužel se to vedení OSČ nepodařilo a rozpadu nešlo zabránit 5. Rozkol v dělnickém hnutí, jako důsledek povstání r. 1920, se velmi nepříznivě projevil i v nadcházející hospodářské krizi, která zasáhla ČSR od roku 1921. Tento vývoj vyvrcholil ve dnech 14. - 16. května 1921, kdy došlo v Praze k ustanovení Komunistické strany Československa

(KSČ),

která

se jednoznačně přihlásila ke

Komunistické

internacionále. Generálnímu tajemníku Rudolfu Tayerlemu se dařilo upevňovat sociálnědemokratickou frakci ve vedení OSČ pouze do října 1922, kdy se konal mimořádný sjezd OSČ, kde se podařilo komunistickému křídlu prosadit vznik tzv. Mezinárodního všeodborového svazu, zvaného také „Rudé odbory“. Vedle OSČ vznikla nová odborová ústředna, která už koncem roku 1922 vykázala celkem 89 941 členů6. V období let 1926 – 1929 bylo Československo silně postiženo důsledky světové hospodářské krize. Průvodním jevem byla hromadná omezení i zástava výroby, propouštění pracovníků, omezování pracovní doby, pokles mezd při zvýšení pracovní intenzity 3

KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatka, střety nových odborů s. 48 Třetí nejsilnější odborová ústředna, která měla své členy částečně na Slovensku a to zejména mezi železničáři, pracovníky pošt a státními zaměstnanci. 5 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 19 6 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 20 4

12

a nedostatečná kupní síla obyvatelstva. Ani v této době, kdy se nejvíce měla projevit solidarita odborů, nedošlo k jejich jednotnému postupu. Existovaly značné rozpory mezi odborovými ústřednami Odborovým hnutím Československým (OSČ), Československou obcí dělnickou (ČOD), Rudými odbory i dalšími organizacemi, které měly hájit zájmy pracujících. Tíživá hospodářská situace vedla i ke zhoršení podmínek výplat příspěvků v nezaměstnanosti podle tzv. Gentského systému. Odbory výplatu příspěvku (omezené na dobu 3 – 6 měsíců) omezily jen na odborově organizované nezaměstnané pracovníky. Tímto se více než dvěma třetinám všech nezaměstnaných vzaly poslední možnosti na přežití, jednalo se o desetitisíce pracujících. Vláda byla proto nucena zavést r. 1930 tzv. žebračenky, určené výhradně k nákupu potravin7. Ve třicátých letech skončily všechny pokusy o sjednocení, nebo alespoň o společný koordinovaný postup odborových sdružení v ČSR neúspěchem. Následky velké světové krize se v Československu projevovaly až do druhé poloviny třicátých let. V období 1934 – 1936 byli postiženi nezaměstnaností ze všeho nejvíce mladí lidé a proto docházelo k častým demonstracím, ale i organizovaným stávkám zejména v pražských závodech kovovýroby, ve stavebnictví, v lesní těžbě dřeva a mezi slovenskými pracovníky dřevozpracujícího průmyslu. Většina tehdejších stávek byla úspěšná a bylo např. u stavbařů po 14 dnech stávky dosaženo zvýšení mezd o 8,2 %. Opět byla učiněna řada pokusů o jednotnější uspořádání roztříštěné struktury odborového hnutí v ČSR, současně ale vyvíjely značnou iniciativu i Rudé odbory. V otevřeném dopise adresovaném největším odborovým sdružením OSČ a ČOD, ve kterém navrhovaly společný postup proti všem fašistickým tendencím a vlivům našly značnou odezvu mezi dělnictvem a to zejména na Slovensku. Tyto sympatie pracujících k návrhům komunistických odborových předáků však pohasly, v říjnu 1933, kdy KSČ svými bojovými hesly požadovala jednoznačný přechod od diktatury fašismu k diktatuře proletariátu. Tato agitace dokázala velice rychle zdiskreditovat nejen komunistickou stranu, ale i Rudé odbory v očích demokratické většiny dělnictva a odborářů. V roce 1935 po parlamentních volbách znovu využili komunisté svých pozic k náporu přes Rudé odbory, o získání vlivu na odborové hnutí s cílem jeho sjednocení. Na V. sjezdu Rudých odborů v únoru 1937 (6. – 7. 2.) navrhl Antonín Zápotocký, aby Rudé odbory kolektivně vstoupily do odborového sdružení OSČ a posílily tak jednotné odborové hnutí v ČSR. Pod zástěrkou zesílení boje pracujících proti národní buržoazii a nastupujícímu fašismu chtěli komunisté získat vedoucí postavení v odborech jako odrazový můstek k pozdějšímu uchopení politické moci ve státě. Návrh, který se jevil v tehdejší době jako

7

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 21

13

opodstatněný,

z hlediska

dalšího

vnitropolitického

vývoje

ovšem

jako

rafinovaně

nedemokratický, nebyl přijat8. Objektivně je ale nutno konstatovat, že v letech 1937 – 1939 to byly převážně odbory, které kladly účinný politický odpor narůstajícím fašistickým tendencím uvnitř státu, neboť vláda ČSR ustupovala zejména zahraničním, ale i vnitřním tlakům.

1.2 Odbory ve válečných letech 1939 – 1945 Po obsazení Československa k 15. březnu 1939 a zřízení „Protektorátu Čechy a Morava“ tzv. protektorátní vláda začala zakazovat a rozpouštět všechna antifašistická hnutí, ke dni 30. června 1939 utvořila jednotnou „Národní odborovou ústřednu zaměstnaneckou“ (NOÚZ) a krátce na to „Ústředí veřejných zaměstnanců“ (ÚVZ). Šlo o nedemokratické „státní“ odbory, které byly členěny do dvou částí a to organizace dělnické a organizace soukromých zaměstnanců. Postupně byly odbourávána všechna získaná odborová práva, byly zakázány stávky, kolektivní smlouvy i volby závodních rad. Prodlužovala se pracovní doba z 8 hodin na 12 hodin denně, bylo zrušeno část úředních svátků i volné neděle. Tato opatření měla vést ke zvýšení objemu průmyslové výroby, především ve zbrojním průmyslu. Nacističtí okupanti usilovali o to, aby se NOÚZ podílela na kontrole dělnictva a stimulovala jeho pracovní úsilí. V rámci legálních struktur NOÚZ a ÚVZ existovaly i ilegální buňky sociálně demokratického a komunistického podzemního odboje. Jejich dřívější rozporuplná stanoviska ustoupila společným potřebám a zájmům, tj. boj proti fašismu. V létě 1943 se začaly na mnoha místech formovat tzv. závodní výbory (rady), které ilegálně začaly organizovat ozbrojené povstání proti okupantům. Tyto rady na svých tajných jednáních vytvořily ústřední radu odborového hnutí (ÚRO), tato měla bezprostřední spojení s ilegální ústřednou výboru KSČ. Prosazovala myšlenku jednotné celostátní organizace odborů v Československu. Bylo naplňováno i heslo sovětských odborů „Jeden závod – jedna odborová organizace“. Dosavadní závodní rady byly přetvářeny na „Revoluční závodní rady“, které měly do budoucna na úrovni podniků a závodů plnit obdobné úkoly, jako tzv. Revoluční národní výbory na úrovni měst, okresů a krajů. Počátkem roku 1945 bylo jmenováno předsednictvo Ústřední rady odborů, které mělo lépe koordinovat účast odborů na osvobozovacím boji. ÚRO svou činnost koordinovala s orgány KSČ a nově vytvořenou Českou národní radou (ČNR). Odbory se zaměřily na 8

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 22 - 23

14

získávání nových členů do svých revolučních organizací. ÚRO vypracovala akční program odborů, který byl konzultován s Moskvou. Bylo připravováno znárodnění všech bank a pojišťoven, průmyslových podniků s počtem více než 50 pracovníků, vyvlastnění zemědělské půdy nad 30 hektarů výměry, zastoupení odborů ve všech veřejných orgánech, zajištění plné zaměstnanosti obyvatelstva a uzákonění všech důležitých pracovních a sociálních práv. Tyto záměry byly včleněny do tzv. Košického vládního programu z 5. dubna 1945, který byl rozhodujícím dokumentem celého poválečného vývoje v Československu. To byly počátky později realizovaného systému jednotného „Revolučního odborového hnutí“ v Československu. Byla vytvořena tzv. Národní Fronta (NF), ve které byly zastoupeny všechny tehdejší politické strany a společenské i zájmové organizace. Vedoucí postavení si výhradně pro sebe předurčila Komunistická strana Československa9.

1.3 Odbory v letech 1945 až 1989 V Československé republice se hned po válce projevil vliv odborového hnutí na politický vývoj. Dnem 16. května 1946 bylo jednotné socialistické odborové hnutí (ROH) uznáno zákonem, což upevnilo jeho postavení v politickém a hospodářském životě v ČSR. Stalo se nejdůležitějším spojencem Komunistické strany Československa, převodovou pákou jejího působení na masy pracujících10. Na půdě Revolučního odborového hnutí se velmi rychle zformovaly revoluční síly společnosti, především dělnictva a rolnictva, aby prosadily tzv. diktaturu většiny, tj. převzetí moci ve státě Komunistickou stranou Československa. V únoru 1948 sehrály odbory, jako jedna z nejmasovějších organizací pracujících, významnou úlohu ve vítězném komunistickém povstání, kdy se 24. února zúčastnilo stávky asi 2,5 miliónu pracujících, pouze asi 4 000 dělníků účast odmítlo. Došlo k dalšímu znárodnění a to všech podniků s počtem nad 50 zaměstnanců. Dne 9. května 1948 byla parlamentem přijata nová ústava, v níž byla kontrola hospodářství svěřena jednotným odborům – Revolučnímu odborovému hnutí. O rok později, v květnu 1949, byl československým odborům formou usnesení na IX. Sjezdu KSČ stanoven konkrétní úkol a dílčí povinnosti:11 -

uplatnění plného vlivu na trvalé zvyšování produktivity práce v národním hospodářství

9

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 29 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 31 11 HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s 34 10

15

-

upevňování vnitřní jednoty všech pracujících v duchu politiky KSČ

-

spolupráce s komunisty řízenými organizacemi mládeže a žen při výchově nového „socialistického člověka“

-

organizace socialistického soutěžení k předčasnému splnění plánovaných úkolů národního hospodářství a zavádění nových pracovních metod

-

podpory a zajišťování státních sociálních opatření pro zaměstnance

-

kooperace s odborovými ústřednami socialistických zemí i zemí tzv. třetího světa pod vedením odborů SSSR

Všechny rozhodující otázky sociální politiky byly na příště ve výlučné kompetenci státu a jeho orgánů. Odbory se měly pouze starat a podporovat zejména otázku rekreace, bytovou politiku a zdravotnictví, částečně i o zásobovací problémy. Právo stávky neexistovalo, bylo tedy odborům znemožněno oponovat – v případě potřeby – vládní politice. Odbory tedy nemohly plnit své prapůvodní poslání obhajoby zájmů pracujících. Ovšem měly právo vyhodnocovat postoje pracujících jak pozitivně, např. navrhovat odměny, tituly, řády, atd., tak i negativně, např. postihy a sankce. V závodech a podnicích byly zřizovány různé komise, např. komise ochrany bezpečnosti práce, komise národního pojištění, kulturně-masová komise, mzdová komise – bez podstatného vlivu na vytváření mzdové politiky, apod.. Počet odborových svazů byl stanoven direktivně, bez zohlednění jednotlivých odvětví hospodářského a společenského života, to vylučovalo rozvoj specifických oborů. V letech 1959 -1963 a 1967 vlivem direktivního slučování odborových svazů „příbuzných“ odvětví se zredukoval počet svazů na 12 z počtu 27 odborových svazů12. Pouze na krátkou dobu tzv. „Pražského jara“ v roce 1968, spolu s demokratizačním procesem Československé socialistické republiky (změna názvu Československá republika ústavou z 11. července 1960 na Československá socialistická republika) se odbory snažily obnovit své prapůvodní poslání, zabývat se sociální a mzdovou politikou, obhajovat zájmy pracujících. V této době došlo k roztříštění ROH do 57 svobodných odborových svazů (31 českých a 26 slovenských). V tomto procesu odborům nezabránil ani vpád sovětských vojsk spolu s vojsky Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky, za účelem potlačení demokratizačního procesu v ČSSR, který byl vážnou hrozbou pro vedení všech států socialistického bloku a to nejen v Evropě. V březnu 1969 na VII. všeodborovém sjezdu ROH byly přijaty dokumenty, které měly připravit přechod odborového hnutí k svobodným a demokratickým odborům, k tomuto

12

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 35

16

procesu z důvodu změny ve vedení Ústředního výboru Komunistické strany Československa, kdy Antonína Dubčeka nahradil Gustáv Husák již nedošlo. Opět nastalo období vytváření komunistické moci nad odborovými svazy. Postupně došlo k likvidaci svobodných odborových svazů a jejich představitelů prostřednictvím Ústřední rady odborů. Jakmile došlo ke znovu upevnění komunistických pozic v odborech, bylo zaváděno skoro povinné členství v ROH s cílem 100 % organizovanosti členské základny. ROH se tak stalo nejmasovější organizací pracujících v Československé socialistické republice, která neměla žádný vliv na vývoj státu a neměla ani základní práva, jakým je např. právo spolurozhodovat v sociální politice, právo na stávku. V letech 1977 – 1988 vznikala různá seskupení, občanská hnutí a demokratické skupiny, kterými členy byly zejména intelektuálové. Využívali zkušenosti a kontakty se západními zeměmi, které neoficiálně přetrvávaly z roku 1968. Nejznámější skupina byla „Charta 77“, její činnost podporovali někteří spisovatelé, novináři, lékaři, herci, umělci a studenti. Vystupovala proti potlačování demokratických práv a svobod občanů, byla podporována ze zahraničí, z řad emigrantů, politických činitelů západních zemí, jak morálně, tak materiálně. Členové této skupiny tzv. disidenti-chartisti byli pronásledováni státní bezpečností (StB), byli vyslýcháni, vězněni. Všechny akce mířené proti fungování „Charty 77“, které vláda uskutečňovala prostřednictvím státní bezpečnosti, nic nezměnily na tom, že jejich popularita mezi obyvateli a členy mnoha odborových organizací rostla. Postupně začalo docházet k vnitřnímu rozkladu československého odborového hnutí, které přispělo k prohlubování nespokojenosti s nedostatky v řízení národního hospodářství, s politickým systémem, také vyvolávalo veřejnou kritiku vedoucí role KSČ, jejich neodborných zásahů do ekonomiky,

mzdové

a

sociální

politiky

na

úkor

pracujících13.

Vyvrcholením

celospolečenského protestu proti nadvládě KSČ byly masové demonstrace pracujících a studentstva v Praze v říjnu 1988, dále potom v lednu 1989 a následně potom 17. listopadu 1989, tzv. „Sametová revoluce“. V řadě průmyslových podniků odboráři, kteří se přidávali ke stávkujícím studentům vytvářeli stávkové výbory a připravovali přechod ke svobodným demokratickým odborům. Tyto výbory přebíraly dosavadní působnosti závodních výborů ROH (ZV ROH). Ze zástupců stávkových výborů vzniklo 24. listopadu 1989 Celostátní sdružení stávkových výborů, jeho posláním bylo zabránit možným represím proti účastníkům generální stávky 27. listopadu 1989. Celostátní sdružení stávkových výborů mělo za úkol – demokraticky a zezdola obnovit odbory a začít připravovat ustavující sjezd nových

13

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 40

17

československých odborů (v prosinci 1989 bylo ve sdružení celkem 6 000 stávkových výborů z jednotlivých závodů)14.

1.4 Odbory po roce 1989 Dne 2. března 1990 se v Praze konal mimořádný všeodborový a všesvazový sjezd, kterého se zúčastnilo 2 423 delegátů, dále byli přítomni zástupci vlády a vedení Akčního výboru ROH, bývalé ÚRO. Usnesením byla ukončena činnost Revolučního odborového hnutí a byla ustanovena „Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů“, která do své správy převzala majetek ROH, který postupně převedla podle statutu na nástupnické odborové svazy. Byly vytvořeny jednotlivé odborové svazy se svými novými základními organizacemi a také nový zastřešující orgán organizace nezávislých odborových svazů Čech, Moravy a Slovenska s názvem „Československá konfederace odborových svazů“ (ČSKOS vzniklo spojením 41 odborových svazů) na celostátní úrovni. ČSKOS se skládala ze dvou republikových komor a to české Českomoravské komory odborových svazů (ČMK) a slovenské Konfederace odborových svazů (KOZ). V příloze č. 1 uvádím organizační strukturu ČSKOS. Po roce 1989 a po rozpadu ROH vznikly následující odborové organizace a centrály: -

Českomoravská komora odborových svazů

-

Konfederace umění a kultury

-

Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska

-

Křesťanská odborová koalice

-

samostatné odborové svazy

-

samostatné odborové organizace

-

Asociace samostatných odborů (založena v červenci 1995)

Některé odborové organizace mohou být příkladem organizací, jejichž existence je udržována shora, ze zájmu vedení, než jako výsledek zájmu členské základny, např. ČMKOS, KUK a některé samostatné odborové svazy. Tyto odborové organizace převzaly členskou základnu a majetek po delimitaci ROH. Jejich pozice jak z hlediska materiálního, tak z hlediska členské základny je i přes dlouhotrvající úbytek členů silnější než u nově vzniklých odborových organizací (Křesťanská odborová koalice, Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska atd). Tyto organizace vznikly na základě zájmu svých členů15. 14 15

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 41 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 156

18

V hlavních společných programových požadavcích Československé konfederace odborových svazů na nastávající období odborové práce, byly obsaženy hlavní úkoly první etapy ekonomické transformace týkající se:16 I. oblasti institucionální II. oblasti pracovněprávní III. oblasti sociální a péče o zdraví IV. oblasti zaměstnanosti V. oblasti mzdové VI. oblasti kultury, životního prostředí a vzdělání Tento program byl aktualizován v roce 1991 a tvořilo ho osm hlavních principů. Činnost odborů se měla vyznačovat solidaritou a měla podporovat demokracii. Patřil sem i požadavek tripartitního a kolektivního vyjednávání. Třetím principem bylo právo – tím byla míněna základní práva lidská a občanská, sociálně ekonomická i odborová. Zajištění práce (zaměstnanosti) a mzdy (v dílčích podobách mzdy minimální, tarifní a příplatků) představovalo další dva principy. Dále se měly odbory orientovat na pracovní a životní podmínky, či ekologii, a sociální postavení, tj. životní úroveň, sociální záchrannou síť, zdravotní a důchodové zabezpečení. Odbory si ponechávaly právo na užití své nejúčinnější zbraně – stávky, považovaly ji však za krajní prostředek. Za hlavní nástroj svého působení odboráři považovali kolektivní vyjednávání, které v podmínkách tržní ekonomiky nabývalo na důležitosti17. V listopadu 1993 ukončila činnost Československá konfederace odborových svazů a vznikla největší odborová centrála s názvem Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS), hlavní úloha je ve vyjednávání o základních jistotách v zaměstnání, o mzdě, pracovních podmínkách, bezpečnosti práce. V roce 1995 ČMKOS sdružovala 36 odborových svazů, v roce 1996 sdružovala 34 odborových svazů. V současné době je členem 32 odborových svazů sdružených v základních organizacích. Pokles členské základny byl zpočátku zapříčiněn privatizací, kdy v nově vznikajících podnicích nebyli nakloněni vzniku nebo zachování odborových organizací, dále stárnutím členů a tím jejich odchodu do důchodu. Nemalou měrou k poklesu přispěl i fakt, že v minulosti bylo členství v odborech pouze formální, a také proto, že potenciální členové si neuvědomují jejich hlavní úlohu, která je vyjednávat.

16 17

HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku s. 44-46 KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatky, střety nových odborů s. 70

19

Historie odborů sahá do druhé poloviny 19. století, v tomto období sehrály odbory významnou funkci v sociální oblasti, zabezpečovaly pro své členy pojištění pro případ úrazu, nemoci, nezaměstnanosti, popřípadě podporu ve stáří. Svou první krizí si prošly v období 1. světové války. Po 1. světové válce se vlastenci opět začaly sdružovat, vytvářet odborové struktury a přispěly ke vzniku Československé republiky. Vrátily se ke své původní funkci v sociální a mzdové politice a ochraně pracujících. Na odborové organizace přešla zodpovědnost za vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Toto období bylo podle mého názoru obdobím, kdy odbory plnily svoji funkci, pro kterou v prvopočátcích vznikly. Vznikem Komunistické strany Československa v roce 1921 začalo období, kdy KSČ prostřednictvím odborů zneužívala početné členské základny k prosazování svých zájmů. Odbory přestaly plnit svoji prvotní funkci a staly se pro KSČ odrazovým můstkem k uchopení politické moci ve státě. Na dlouhé období se odbory staly nejdůležitějším spojencem KSČ. Dle mého názoru byly odbory tímto obdobím velice poškozeny a jejich status utrpěl. V tomto období neměly odbory žádný vliv a nic neprosadily. Po roce 1989 se v odborech opět projevila demokracie a přispěly ke svržení komunistického režimu. Postupně si odbory vytvářejí své postavení ve společnosti a znovu obnovují důvěru svých členů, jak stávajících, tak i budoucích. Bohužel období, kdy byly v područí KSČ bylo dlouhé a v podvědomí zaměstnanců stále přebývá myšlenka, že členství v odborech je něco nedemokratického a pouze formálního. Zaměstnanci mají také obavu z toho, že členství v odborech by bylo „trnem v oku“ jejich zaměstnavateli a toto by jim mohlo bránit v kariéře. Toto je podle mého názoru několik důvodů, proč členská základna klesá.

20

2

ÚLOHA ODBORŮ V SOUČASNOSTI Tato kapitola se zabývá postavením odborů v České republice. Odbory se v současné

době potýkají s přetrvávajícím úbytkem členské základny, který je zapříčiněn reakcí na předchozí éru, kdy členství v odborech bylo masovou záležitostí a odbory se ve své činnosti omezovaly na kulturní, zájmové a společenské aktivity. Zaměstnanci si doposud neuvědomili, že hlavní úloha odborů je ve vyjednávání o základních jistotách zaměstnání, o mzdě a pracovních podmínkách. Popisuje jejich funkci, právní úpravu a působnost odborů v rámci základních odborových organizací, odborových svazů a Regionálních rad odborových svazů. Největší odborovou konfederací v České republice je Českomoravská konfederace odborových svazů. Stručně popisuji její vnitřní strukturu, způsob financování a členství v zahraničních organizacích, které je důležité při začleňování českých sociálních partnerů do evropských struktur. Velmi důležitou roli v současné době hrají odbory v rámci sociálního dialogu na pracovním trhu. Tento sociální dialog se odehrává na národní úrovni, na odvětvové úrovni, na regionální úrovni a v neposlední řadě na úrovni podnikové. Podstatnou část sociálního dialogu tvoří kolektivní vyjednávání, jehož cílem je dohoda zúčastněných stran ve formě kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou sjednávané pro větší počet zaměstnavatelů prostřednictvím vyššího odborového orgánu a organizací nebo organizacemi zaměstnavatelů.

Kolektivní

smlouva

na

podnikové

úrovni

je

sjednávána

mezi

zaměstnavatelem a zástupcem zaměstnanců, zpravidla odborovou organizací.

2.1 Postavení odborů v České republice Postavení odborů v České republice charakterizují dva významné momenty: 1. Ze zákona zastupují odbory všechny zaměstnance. Nejsou přitom stanovena žádná omezující kritéria pro vznik a existenci odborových organizací – např. povinnost příslušnosti k některé odborové centrále. To znamená, že záleží jen na vůli zaměstnanců. Vznik a existence odborové organizace nepodléhá souhlasu ani zaměstnavatele, ani státu – ministerstvo vnitra odborové organizace pouze eviduje. 2. Odbory mají právo stanovit si tzv. příslušný odborový orgán nebo vyšší odborový orgán, který zastupuje zaměstnance. Ten má právo na informace, projednávání a spolurozhodování a vede kolektivní vyjednávání. Nezávisle na

21

vůli zaměstnavatelů a státu mohou tedy odbory přizpůsobovat odborovou strukturu co nejefektivnější práci v konkrétních podmínkách18. Odbory v České republice jsou ze zákona jediným legitimním zástupcem všech zaměstnanců v pracovněprávních vztazích včetně kolektivního vyjednávání. Odborové orgány odborových organizací zastupují v pracovněprávních vztazích i zaměstnance odborově neorganizované, tj. nečleny odborů v současné době problém tzv. „černých pasažérů“.

2.2 Funkce odborů Základní funkcí odborů je zprostředkování zájmů a potřeb zaměstnanců. Jedná se především o kolektivní vyjednávání, ochranu zaměstnanců, např. pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, vyjednávání optimálních pracovních podmínek pro zaměstnance, navrhování změn ve prospěch zaměstnanců, zprostředkování dialogu a komunikaci potřeb zaměstnanců směrem k vedení, dohled nad dodržováním zákoníku práce, prosazování mzdového růstu. Pro zaměstnavatele plní odbory důležitou funkci, funkci komunikační. Zaměstnanecká populace ale vnímá odbory také jako poskytovatele materiálních výhod (rekreace, kultura, sport)19.

2.3 Právní úprava V České republice je právo sdružovat se a odborově se organizovat zakotveno v článku 27 Listiny základních práv a svobod, kde se uvádí: „1. Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. 2. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových

organizací je

nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. 3. Činnost odborové organizace a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práva a svobod druhých. 4. Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“20, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

18

BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 156 MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 146 20 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., veznění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod 19

22

Vznik odborových organizací je upraven zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Zákonná úprava respektuje zejména Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat. To znamená, že organizace zaměstnanců a zaměstnavatelů vznikají nezávisle na státu a stát nesmí zasahovat do vnitřních záležitostí těchto organizací. Ministerstvo vnitra pouze eviduje jejich vznik a dohlíží na to, aby tato sdružení nevyvíjela činnost politických stran a podnikatelských subjektů. Podle tohoto zákona může vzniknout odborová organizace, i organizace zaměstnavatelů, sdružením minimálně tří členů. Všechna sdružení jsou pod ochranou soudu. Soud rozhoduje

o rozpuštění sdružení. Odmítnutí evidence odborové

organizace není možné. Jednotliví členové sdružení mají individuální soudní ochranu. Oprávnění odborů jsou zakotvena ve dvou základních předpisech – v zákoně č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o kolektivním vyjednávání upravuje vznik a vyjednávání kolektivních smluv a právo na stávku. Zákoník práce upravuje ostatní práva odborových organizací. Zejména právo odborových organizací na informace od zaměstnavatele, na právo na informace od státních orgánů, právo na spolurozhodování o fondu kulturních a sociálních potřeb, právo na kontrolu nad dodržováním pracovněprávních předpisů, právo na kontrolu převádění pracovníků na jinou práci. Upravuje také práva odborových organizací na informace a projednávání připravovaných pracovněprávních předpisů a dalších předpisů „týkajících se důležitých zájmů zaměstnanců“. Zákoník práce obsahuje také ustanovení ochraňující členy odborových orgánů před diskriminací ze strany zaměstnavatele. Členové však nesmějí být ani zvýhodňováni21. Zvláštní procesní práva přiznává odborovým organizacím také zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 26 odst. 1 stanoví, že „odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem“. Členové odborových organizací tím získávají výsadní postavení ve sporech občanskoprávních, rodinně právních a zejména pracovněprávních, kdy si mohou zvolit sami členové, zda je v příslušném soudním sporu bude zastupovat vlastní advokát, obecný zmocněnec (podle § 27 o.s.ř.) nebo pověřený pracovník – právník – jeho vlastní odborové organizace22.

21 22

MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 26 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 27

23

2.4 Působnost odborů Základním článkem odborové struktury jsou základní odborové organizace, které působí u zaměstnavatele. Mají postavení účastníka pracovněprávních vztahů stejně jako zaměstnavatel a zaměstnanec, mají právní subjektivitu. Vyplývá z toho jejich právo jednat za zaměstnance v pracovněprávních vztazích, včetně kolektivního vyjednávání s právními důsledky s tím souvisejícími. Vstupují do právních vztahů se zaměstnavatelem a jednají jménem všech zaměstnanců. Dalším článkem jsou odborové svazy, které mají obdobné poslání jako základní odborové organizace, s tím rozdílem, že toto své poslání realizují na úrovni odvětví. Odborové

svazy

věnují

kolektivnímu

vyjednávání

maximální

pozornost,

mají

celorepublikovou působnost a v podnikatelské sféře sjednávají s organizacemi zaměstnavatelů odvětvové kolektivní smlouvy. Odborové svazy se mohou dále sdružovat v konfederace, asociace nebo federace. V české republice převládá konfederační princip, který zaručuje odborovým svazům naprostou nezávislost. V regionech působí základní odborové organizace na regionální úrovni, jedná se o dobrovolné struktury, které sdružují stálé zástupce odborových svazů a zastupují zaměstnance více zaměstnavatelů v konkrétním regionu. Bylo ustaveno 14 Regionálních rad odborových svazů (RROS) odpovídající samosprávným celkům. Regionální rady odborových svazů jsou oprávněny k jednání s příslušnými regionálními orgány a orgány samosprávy, jakož i s regionálními organizacemi zaměstnavatelů a dalšími regionálními reprezentacemi včetně politických stran. Mohou uzavírat závazné dohody se sociálními partnery a státními orgány i orgány samosprávy, na regionální úrovni mají povinnost o tom informovat Radu ČMKOS. Hlavní činnost regionálních rad je především ve vztahu k trhu práce daného regionu, odpovědnost za sociální oblast, ekonomiku, obchod a průmyslovou politiku, školství včetně odborného výcviku23.

2.5 Odborová organizovanost Odborová organizovanost dlouhodobě klesá. Pokles členské základny pociťují všechny centrály a odborové svazy. Tento pokles byl většinou způsoben přesunem celých odborových svazů z jedné asociace do jiné odborové centrály. Úbytek členů také souvisí s tím, že ve společnosti se stále opakují vzorce chování a očekávání, které jsou dědictvím 23

KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 19-20

24

minulosti a podporují převážně formální, pasivní členství z minulých dob. Část zaměstnanců si doposud neuvědomila, že hlavní úloha odborů je ve vyjednávání o základních jistotách zaměstnání, o mzdě a pracovních podmínkách. Snižování členské základny ovšem tím více zdůrazňuje problém legitimity odborů reprezentovat zaměstnance a jednat za ně. V roce 2001 se počet odborově organizovaných zaměstnanců pohyboval pod hodnotou 1,3 mil. zaměstnanců. Počet zaměstnanců v hlavním zaměstnání v civilním sektoru podle ČSÚ byl ve 2. čtvrtletí 2001 celkem 3 980 700 osob. Odborově organizováno bylo v roce 2001 asi 33% všech zaměstnanců24. V české republice existují kromě ČMKOS také další odborové centrály mezi které patří Asociace samostatných odborů, která sdružuje 14 odborových svazů, Konfederace umění a kultury (KUK) sdružující celkem 13 asociací, Křesťanská odborová koalice a Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska. Ministerstvo vnitra vede seznam občanských sdružení, odborových organizací a organizací zaměstnavatelů vzniklých na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Tento seznam obsahuje datum vzniku, název, adresu sídla a identifikační číslo sdružení. Odborovou centrálu tvořilo 31 odborových svazů do listopadu 2009, kdy se členem ČMKOS stal Odborový svaz Služeb a Dopravy s 1400 členy. Nyní ČMKOS sdružuje 32 odborových svazů. Přehled o počtu členů Českomoravské konfederace odborových svazů a jednotlivých svazech v ní sdružených sleduje centrála ČMKOS vždy k 30.6. příslušného roku. Údaje o odborových svazech, které stojí mimo konfederaci i o jiných centrálách ČMKOS nesleduje. V tabulce č. 1 uvádím přehled odborových sdružení, které jsou členy největší odborové centrály v České republice ČMKOS. Názvy jednotlivých odborových organizací a data jejich vzniku byly prověřeny podle seznamu zveřejněném na ministerstvu vnitra. Počty členů odborových organizací byly poskytnuty centrálou ČMKOS.

24

HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 20

25

Tabulka č. 1: Odborové svazy sdružené v ČMKOS ke dni 30. 6. 2009 název organizace

datum vzniku

počet členů

Českomoravská konfederace odborových svazů Českomoravský OS civilních zaměstnanců armády Českomoravský OS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu Českomoravský OS pracovníků školství Herecká asociace Nezávislý OS policie České republiky Nezávislý OS pracovníků potravinářského průmyslu a příbuzných oborů Čech a Moravy OS dopravy OS ECHO OS hasičů OS KOVO OS pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu OS pracovníků knihoven OS pracovníků kulturních zařízení OS pracovníků kultury a ochrany přírody OS pracovníků obchodu OS pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví OS pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy OS pracovníků vědy a výzkumu OS pracovníků výrobních a účelových organizací kultury OS PROJEKT OS státních orgánů a organizací OS Stavba České republiky OS UNIOS OS zaměstnanců letectví OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb OS zdravotnictví a sociální péče České republiky Severočeské sdružení odborových organizací důlního průmyslu Unie - odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR UNIE, odborový svaz profesionálních zpěváků České republiky

XI. 1993 16.12.1992 28.8.1990 10.7.1990 21.2.1992 19.7.1990

469 510 5 809 941 37 481 900 3 530

6.8.1990 19.7.1990 1.12.1992 15.12.1992 29.3.1993 nezjištěno 11.7.1990 28.9.1990 16.11.1990 28.9.1990 15.8.1990 4.3.1993 18.10.1990 19.7.1990 nezjištěno 19.10.1990 31.3.1993 21.12.1992 28.2.1994 18.10.1991 nezjištěno 1.10.1990 29.4.1992 24.8.1990 24.8.1990

10 255 14 666 26 509 6 581 156 748 18 620 24 882 1 362 1 798 2 277 9 751 9 586 9 132 1 712 449 215 26 510 19 002 12 199 704 21 422 35 296 3 835 1 084 274

Vysokoškolský OS

3.7.1990

5 980

Zdroj: MPSV, ČMKOS, webové stránky ZO, práce autora

Nejpočetnějším odborovým svazem je OS KOVO. V roce 1996 sdružoval 517 000 členů cca v 1 100 základních organizacích. V roce 2000 měl OS KOVO 311 500 členů25. V současné době má OS KOVO základní organizace ve všech 14 krajích České republiky s počtem 156 748 členů ke dni 30. 6. 2009. Muži tvoří 32,40 % členské základny, ženy tvoří 25,46 % členské základny, 15,92 % tvoří mládež a 26,22 % jsou důchodci. OS KOVO má nejpočetnější členskou základnu z důvodu, že se jedná o jeden z historicky nejstarších odborových svazů, kde jeho historie sahá do roku 1897. Základem svazové struktury jsou základní organizace na podnicích s vysokým stupněm suverenity. 25

HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 22

26

Přes 35 000 členů má Českomoravský OS pracovníků školství a OS zdravotnictví a sociální péče. S více jak 20 000 členy je v konfederaci zastoupen OS státních orgánů a organizací, OS ECHO, OS pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, OS zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb. Svazy jejichž členská základna neklesá pod 10 000 členů jsou, OS STAVBA ČR, OS pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v ČR, OS UNIOS, OS dopravy a NOS pracovníků potravinářského průmyslu a příbuzných odvětví Čech a Moravy. Členskou základnu pod 10 000 mají OS pracovníků obchodu, OS pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví, OS pracovníků textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy, Vysokoškolský OS, OS hasičů, ČMOS civilních zaměstnanců armády, Severočeské sdružení odborových organizací důlního průmyslu, Nezávislý OS policie ČR, OS pracovníků kultury a ochrany přírody, OS pracovníků vědy a výzkumu, OS pracovníků kulturních zařízení, OS pracovníků knihoven, Unie – odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR. OS s členskou základnou čítající desetitisíce členů jsou odborové svazy zaměstnanců odvětví, ve kterých se neustále řeší mzdová otázka. Většina těchto odvětví spadá do nepodnikatelské sféry, kde platy tradičně zaostávají za mzdovou úrovní podnikatelské sféry. Např. nízké ocenění kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví a ve školství je předmětem neustálých diskusí odborových organizací s vládou. Nejmenší členskou základnu mají ČMOS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu, Herecká asociace, OS zaměstnanců letectví, OS pracovníků výrobních a účelových organizací kultury, UNIE – OS profesionálních zpěváků ČR, OS PROJEKT, u nichž členská základna nepřesahuje 1 000 členů. Odborové svazy s členskou základnou, která nepřesahuje 1000 členů jsou OS, které fungují více méně na principu profesního sdružování. Vedle odborových zájmů stojí zájmy profesní. Podle mého názoru členství v odborech stoupá s velikostí firmy a také v závislosti na vlastnické struktuře zaměstnavatele. Nižší odborová organizovanost je v soukromých podnicích, státním, obecním a veřejném sektoru než v podnicích zčásti státních a zčásti soukromých.

2.6 Českomoravská konfederace odborových svazů Českomoravská konfederace odborových svazů je v České republice největší odborovou konfederací, je dobrovolným otevřeným a nezávislým demokratickým sdružením odborových svazů. Tato největší odborová centrála vznikla po ukončení činnosti České

27

a Slovenské konfederace odborových svazů. Ke dni 30. 6. 1995 ČMKOS tvořilo celkem 36 odborových svazů s 2, 45 mil. členů sdružených v základních organizacích, v roce 2001 klesl počet na 31 odborových svazů sdružujících 900 000 členů26. V roce 2006 tvořilo základnu ČMKOS 569 240 členů. V roce 2007 bylo v rámci ČMKOS sdruženo 33 odborových svazů, s členskou základnou tvořící 538 772 členů v 7 589 ZO OS; 47,58 % žen, 7,72 % mládež a 30,08 % důchodci. Nejpočetnějším OS byl OS KOVO s 175 408 členy v 719 ZO OS. V roce 2008 činila členská základna ČMKOS 511 488 členů v 7 191 ZO OS; 47,99 %, ženy, 6,77 % mládež, 18,15 % důchodci. Nejpočetnějším OS opět OS KOVO s 171 307 členy v 718 ZO OS z toho členskou základnu tvořilo 25,70 % žen, 16,39 % mládež a 26,25 % důchodci. Ke dni 30. 6. 2009 členskou základnu ČMKOS tvořilo 469 510 členů v 7 080 ZO OS, 50,35 % ženy, 7,6 % mládež, 18,70 % důchodci. Oproti roku 2008 klesla členská základna o 8,20 %. Nejpočetnějším OS je OS KOVO se 156 748 členy v 712 ZO OS (pokles oproti roku 2008 o 8,49 %). OS KOVO tvoří členskou základnu z 25,46 % ženy, z 15,92 % mládež a z 26,22 % důchodci. V současné době ČMKOS tvoří celkem 32 profesních odborových svazů sdružujících 470 910 členů. Členství v ČMKOS je otevřené všem právnickým osobám, které mají postavení odborového svazu, který sdružuje své členy za účelem koordinovaného prosazování zaměstnaneckých práv a zájmů vůči zaměstnavatelům a státu, výjimečně také fyzickým osobám za účelem právního zastoupení před soudem. ČMKOS je nezávislá na politických stranách a hnutích, jiných občanských sdruženích, státních orgánech a organizacích zaměstnavatelů.

26

HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR s. 22

28

Graf č. 1.: Vývoj členské základny ČMKOS v letech 2007 až 2009 Vývoj členské základny ČMKOS 600000

500000

počet členů

400000 důchodci mládež

300000

muži ženy

200000

100000

0 2007

2008

2009

rok

Zdroj: ČMKOS, práce autora

Uvedený graf znázorňuje vývoj členské základny v letech 2007 až 2009 členěný na ženy, muže, mládež a důchodce. V roce 2007 bylo sdruženo v ČMKOS celkem 538 772 členů z toho 256 348 žen (47,58 %), 78 768 mužů (14,62 %), 41 593 mládeže (7,72 %), 162 063 důchodců (30,08 %). V roce 2008 členskou základnu ČMKOS tvořilo celkem 511 488 členů z toho žen 245 463 (47,99 %), mužů 138 562 (27,09 %), mládeže 34 628 (6,77 %) a důchodců 92 835 (18,15 %). V roce 2009 byl opět zaznamenám úbytek členské základny OS, které jsou sdruženy v ČMKOS, počet členů byl 469 510 z toho 236 398 žen (50,35 %), 111 697 mužů (23,79 %), 33 617 mládeže (7,16 %), 87 798 důchodců (18,70 %).

2.6.1 Vnitřní struktura ČMKOS Nejvyšším orgánem ČMKOS je sjezd, který se schází jeden krát za čtyři roky (nebo mimořádně). Sjezd má za úkol posoudit zprávu o činnosti ČMKOS za uplynulé období, zprávu o hospodaření a zprávu Revizní komise ČMKOS. Sjezd stanovuje Program ČMKOS na další období, volí předsedu, místopředsedy, členy a náhradníky Revizní komise ČMKOS. V období mezi sjezdy je nejvyšším orgánem Sněm ČMKOS, tvoří ho členové vedení ČMKOS, Rady ČMKOS zastupující členy konfederace a delegovaní zástupci odborových svazů, počet těchto zástupců odborových svazů ve sněmu se odvíjí od výše členské základny daného svazu a každoročně se přehodnocuje.

29

Sněm ČMKOS27 svolává sjezd, přijímá nové členy ČMKOS, případně rozhoduje o zrušení členství, je oprávněn vyhlásit generální stávku. Sněm může mimo jiné také přijímat změny a doplňky Statutu ČMKOS ve vymezených článcích, může konkretizovat Program. Dále také určuje postupy a stanoviska ČMKOS pro jednání s Vládou ČR a Parlamentem ČR, s orgány stání moci a správy, s organizacemi zaměstnavatelů, politickými stranami, s jinými odborovými centrálami a organizacemi. Schvaluje ustavení a územní působnost Regionálních rad odborových svazů včetně jejich vnitřních dokumentů určených pro řízení jejich činnosti. Výkonným orgánem ČMKOS je Rada ČMKOS, tvoří ji předseda a místopředsedové předsedové jednotlivých odborových svazů. Řídí činnost ČMKOS v období mezi zasedáními Sněmu ČMKOS. Významným posláním Rady ČMKOS je reprezentace ČMKOS na evropské a světové úrovni. Rada ČMKOS jmenuje a odvolává zástupce ČMKOS pro jednání se sociálními partnery. Statutárním

orgánem

ČMKOS

je

Vedení

ČMKOS,

tvoří

ho

předseda

a místopředsedové ČMKOS. Vedení ČMKOS předkládá zprávy o činnosti ČMKOS za uplynulé období Sněmu ČMKOS, připravuje jednání Rady ČMKOS, zajišťuje plnění usnesení, připravuje pro Radu ČMKOS znění základních vnitřních dokumentů. Regionální rady odborových svazů jako další orgán ČMKOS působí v rámci 14ti krajů. Jednají s krajskými orgány státní správy a samosprávy, s příslušnými organizacemi zaměstnavatelů, orgány politických stran a hnutí na úrovni krajů a uzavírají na této úrovni dohody se sociálními partnery. Mají vliv na tvorbu a realizaci politiky zaměstnanosti (zástupci v příslušných úřadech práce), na tvorbu projektů Evropské unie, na úroveň a rozvoj veřejných služeb. Revizní komise je dalším orgánem ČMKOS, který je nezávislý na Sněmu, Radě a Vedení ČMKOS. Ze své činnosti je odpovědná Sjezdu ČMKOS. Revizní komise kontroluje hospodaření s majetkem, dodržování schváleného rozpočtu ČMKOS, správnost a dodržování provádění finančních operací. Nejnižší organizační jednotkou jsou základní organizace. Tyto základní organizace jsou zřízeny po celé republice, mají právní subjektivitu, jejich nejvyšším orgánem je zpravidla členská schůze. V příloze č. 2 uvádím vnitřní strukturu ČMKOS.

27

8. Sněm ČMKOS se konal 24.11.2009 u příležitosti 20. výročí generální stávky a vzniku Sdružení stávkových výborů

30

2.6.2 Způsob financování K nezávislosti odborů přispěla skutečnost, že se jim podařilo zachovat a převzít majetek bývalého Revolučního odborového hnutí (ROH). Každodenní činnost odborů je financována z příspěvků placených členy. Členský příspěvek odváděný odborovým organizacím je určen jako 1 % z čistého platu nebo mzdy (nebo odměny je nahrazující), z čistého příjmu u podnikání a z nemocenských dávek. Někde je také možno se setkat s tím, že odborové organizace stanoví horní hranici tohoto příspěvku, aby se členové s vyššími příjmy necítili „handicapováni“. Odvod členských příspěvků se provádí dvěma možnými způsoby. V prvním případě strhává zaměstnavatel automaticky 1 % ze mzdy nebo platu zaměstnance a srážky jsou odvedeny na účet základní organizace. Ve druhém případě si zaměstnanec hradí 1 % na účet základní organizace sám28. Tyto členské příspěvky se rozdělují v dohodnutém poměru (tento poměr má stanoven každý OS ve svých stanovách) mezi odborové organizace v podnicích, kde základní organizace působí, a vyšší odborové orgány. Jednotlivé odborové svazy potom svými příspěvky financují činnost Českomoravské konfederace odborových svazů. Členové odborových organizací si mohou od základu daně odečíst zaplacené členské příspěvky zaplacené ve zdaňovacím období odborové organizaci, která podle svých stanov obhajuje hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců v rozsahu vymezeném zvláštním právním předpisem. Takto lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelných příjmů, s výjimkou příjmů zdaněných srážkou podle zvláštní sazby daně, maximálně však do výše 3 000 Kč za zdaňovací období29.

2.6.3 Členství ČMKOS v zahraničních organizacích ČMKOS jako jeden ze zástupců organizací sociálních partnerů je ve smyslu článku 138 Smlouvy o EU členem poradního výboru a agentur Evropské komise. Poradní výbory a agentury spadají do gesce Generálního ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. ČMKOS má své zástupce v Poradním výboru pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, Poradním výboru pro volný pohyb pracovníků, Výboru pro Evropský sociální fond, Poradním výboru pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a v Poradním výboru pro odbornou přípravu. Dále má své zástupce ve správní radě Evropského centra pro 28

KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 110 29 Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, § 15 odst. 7

31

rozvoj odborné přípravy, Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek a Evropské agentury pro BOZP. Ve Výboru pro sociální dialog má své zástupce ČMKOS v rámci evropského sociálního dialogu. Rozsáhlé zastoupení má ČMKOS v české delegaci v Evropském hospodářském a sociálním výboru (poradní sbor, který vznikl na základě Římských smluv v roce 1957 a plní funkci poradce Evropského parlamentu, Rady EU a Evropské komise). Největší odborová centrála je také členem organizací evropských sociálních partnerů Mezinárodní odborové konfederace ITUC (Iternational Trade Union Confederation), Evropské odborové konfederace ETUC30 (European Trade Union Confederation) a TUAC Odborového poradního výboru při OECD (Trade Union Advisory Committee to the OECD). Evropská komise je povinna projednat veškerou legislativu týkající se sociálních partnerů – prostřednictvím sociálních partnerů na úrovni EU se tak i české odborové svazy mohou k evropské legislativě vyjádřit31.

2.7 Sociální dialog na pracovním trhu V tržní ekonomice existují vždy společenské a zájmové skupiny, jejichž zájmy a očekávání se liší přinejmenším v krátkém časovém úseku. Zájmové rozpory v oblasti práce a kapitálu lze řešit ve veřejném zájmu demokraticky, smírně a bez nabourání základních společenských funkcí a hodnot. Tímto řešením je sociální dialog, který je založen na různých formách komunikace mezi sociálními partnery, zaměstnavateli a zaměstnanci (kolektivní vyjednávání), na nejvyšší úrovni potom mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a vládou (tripartitní jednání)32. Aktéry sociálního partnerství na pracovním trhu tvoří: -

vláda, která sociální smír považuje za cennou hodnotu,

-

zaměstnavatelé a podnikové organizace, kteří chtějí obhajovat a prosazovat své zájmy a chtějí se účastnit přípravy legislativních norem,

-

odbory, které jsou zprostředkujícím subjektem ve společnosti, reprezentují široké spektrum zájmů, mezi něž patří ochrana mzdových, pracovních a životních podmínek a práv zaměstnanců.

30

Sdružuje 81 národních organizací ze 36 zemí západní, střední a východní Evropy, 12 průmyslových federací a 60 mil. odborářů. Organizace je dvojího druhu, 1. národní odborové organizace (reprezentují národní hledisko), 2. evropské průmyslové federace EIFs (reprezentují sektorové hledisko; dopravci, zdravotní personál, atd.) 31 MASFELDOVÁ, Z. a kol. Proměna reprezentace zájmů po vstupu do EU s. 140-141 32 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 105

32

Základní myšlenka, která vedla k vytvoření sociálního dialogu v České republice spočívala v tom, že zásadní cíle hospodářské a sociální politiky jsou všemi zúčastněnými aktéry uznávané a že na základě spolupráce a koordinované činnosti jsou tyto cíle lépe dosažitelné než otevřenými konflikty. Sociální partnerství je model, který si dává za cíl společné řešení problémů a vyrovnávání zájmů a to svou orientací na společné cíle a svou ochotou ke shodnému mínění a vzájemným ústupkům33.

2.7.1 Sociální dialog na národní úrovni Sociální dialog na národní úrovni probíhá v rámci Rady hospodářské a sociální dohody ČR (RHSD ČR). V RHSD ČR působí stát, který je zastupován vládou, odbory zastupují Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) a Asociace samostatných odborů (ASO), zaměstnavatele zastupuje Svaz průmyslu a dopravy ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Obsah a způsob fungování tripartity není upraven zákonem ani jiným právním předpisem, vychází z dobré vůle a dohody sociálních partnerů a vlády. Podmínky účasti v RHSD ČR stanoví statut tripartity, který pro členy stanovuje také určitá kritéria reprezentativnosti. Základním dokumentem, který vymezuje vzájemné závazky účastníků RHSD ČR, a který je východiskem pro kolektivní smlouvy nižších typů je Generální dohoda. Záběr RHSD ČR je velmi extenzivní, soustřeďuje se hlavně na vybrané problémy zejména v oblastech: -

hospodářské politiky,

-

pracovně právních vztahů, kolektivního vyjednávání a zaměstnanosti,

-

sociálních otázek,

-

platů a mezd,

-

nevýrobní sféře (veřejné služby a veřejné správy),

-

bezpečnosti práce,

-

rozvoje lidských zdrojů a vzdělání,

-

postavení ČR v rámci Evropské unie (se zaměřením na oblast sociálního dialogu, sociální politiky, zdravotnictví apod.).

33

KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 13

33

RHSD ČR je připomínkovým místem v rámci legislativního procesu, kde se sociální partneři seznamují se závažnými legislativními záměry nebo koncepcemi vlády a s výsledky legislativních prací ještě před předložením návrhů právních předpisů do vlády.

2.7.2 Sociální dialog na odvětvové úrovni Uplatnění odvětvového hlediska má svá omezení vyplývající ze skutečnosti, že náš právní řád nezná definici hospodářského odvětví, samotný pojem „odvětvová kolektivní smlouva“ nemá oporu v zákoně a ani zakládání organizačních struktur sociálních partnerů neprobíhá striktně na odvětvových principech. Jednotlivé odborové svazy se nekryjí vždy s jedním, popřípadě celým odvětvím, tak jak je obecně chápáno (jako např. odvětví chemického průmyslu, kovoprůmyslu apod.). Odvětvový sociální dialog by mohl napomoci částečnému sjednocení sociálních a pracovních podmínek v různých zemích Evropské unie34.

2.7.3 Sociální dialog na regionální úrovni Regionální sociální dialog se rozvinul nejdříve v regionech, které byly postiženy strukturálními změnami a vysokou nezaměstnaností. Význam sociálního dialogu na regionální úrovni narůstá, umožňuje realizaci občanských aktivit a vysokou úroveň participace, provázáním širšího rozhodovacího horizontu s konkrétními aktivitami a zájmy. Odbory mají zájem o sociální dialog na regionální úrovni ze dvou důvodů, které se vzájemně prolínají. V prvním z důvodů jde o vnitřní politiku odborů, o problematiku jejich vnitřní struktury, vazeb jejich reprezentací aparátu. V druhém z důvodů jde jednak o jejich vnější prezentaci, tj. o odborové aktivity v rámci regionu a účast při jeho rozvoji. Těžiště činnosti regionálních rad je spatřováno především ve vztahu k trhu práce35.

2.7.4 Sociální dialog na podnikové úrovni Na úrovni podniku probíhá sociální dialog mezi zaměstnavatelem a zástupcem zaměstnanců, kterým je většinou odborová organizace. V případě, že u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí je komunikace mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci zajištěna prostřednictvím rady zaměstnanců a zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 34 35

MASFELDOVÁ, Z. a kol. Proměna reprezentace zájmů po vstupu do EU s. 121-126 MANSFELOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice s. 116-117

34

2.7.5 Kolektivní vyjednávání Zatímco sociální dialog se odvíjí na národní, odvětvové, regionální i podnikové úrovni a jeho průběh nepodléhá právní úpravě, kolektivní vyjednávání se odehrává pouze na podnikové a odvětvové úrovni. Těžištěm kolektivního vyjednávání jsou podniky. Podmínky a postup smluvních partnerů jsou upraveny zákonem číslo 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Kolektivní vyjednávání je také jedním z nástrojů sociální politiky, jedná se ale spíše o nástroj krátkodobého charakteru, směřujícího k udržení sociálního smíru. Stěžejní právní normou upravující komplexně „individuální pracovněprávní vztahy“ je Zákoník práce, který je právním základem pro sjednávání kolektivních smluv, podnikových i vyššího stupně. Výsledkem kolektivního vyjednávání jsou kolektivní smlouvy, které jsou vedle obecně platných právních norem důležitým pramenem práva, zejména na úseku zaměstnanosti, mezd, pracovních podmínek apod. Rozlišujeme různé typy kolektivních smluv: -

kolektivní smlouvy vyššího typu, které jsou uzavírány mezi určitými zaměstnavatelskými a odborovými svazy,

-

podnikové kolektivní smlouvy, které jsou uzavírány mezi příslušným odborovým orgánem a zaměstnavatelem pro určitý podnik či instituci.

2.7.6 Kolektivní smlouvy vyššího stupně Na sociální dialog na nejvyšší, národní úrovni navazuje sociální dialog na nižších úrovních – kolektivní vyjednávání na rezortní úrovni, mezi zaměstnavatelskými svazy a odborovými svazy. Vláda se jednání na této úrovni už neúčastní. Kolektivní smlouvy vyššího stupně upravují individuální a kolektivní vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a práva a povinnosti smluvních stran. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou sjednávané pro větší počet zaměstnavatelů mezi příslušným vyšším odborovým orgánem a organizací nebo organizacemi zaměstnavatelů. Někteří zaměstnavatelé odmítají členství v zaměstnaneckých svazech z důvodu, aby nebyli vázáni kolektivními smlouvami, např. v mzdové oblasti. Kolektivní smlouvy vyššího stupně jsou právně závazné pro subjekty, které dohodu podepsali, jsou registrované na Ministerstvu práce a sociálních věcí36.

36

BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 124-125

35

2.7.7 Kolektivní smlouvy na podnikové úrovni Na úrovni podniku probíhá sociální dialog mezi zaměstnavatelem a zástupcem zaměstnanců, kterým zpravidla bývá odborová organizace. V České republice se na nejnižší úrovni (podnikové úrovni) vyjednává především o mzdách. Výsledkem kolektivního vyjednávání na podnikové úrovni je kolektivní smlouva, která je právně závazným dokumentem, jehož plnění je vymahatelné právními prostředky a platí pro všechny zaměstnance organizace, nejen pro členy odborů37. Jedním z hlavních předpokladů fungujícího sociálního dialogu jsou silné a viditelné organizace na trhu práce, vedle zaměstnavatelů a jejich organizací ochotných vyjednávat také akceschopné odbory s nezbytnou autoritou. S ohledem na provázanost zájmů aktérů na obou stranách je nepochybné, že dojde-li ke zlepšení podmínek pro vedení sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání na straně zaměstnavatelů, mohou z toho profitovat i odbory a naopak38. V tabulce č. 2 uvádím přehled uzavřených kolektivních smluv v roce 2009 podle odborových svazů. Zdrojem dat byl Informační systém o pracovních podmínkách (ISPP) , který mapuje a analyzuje kolektivní vyjednávání v České republice.

37

BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 126 KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje s. 38 38

36

Tabulka č. 2: Uzavřené kolektivní smlouvy r. 2009 podle odborových svazů Počet kolektivních smluv Veřejná správa a služba Podnikatelská

Odborový svaz Celkem ČMOS civilních zaměstnanců armády ČMOS pracovníků školství OS dopravy OS dopravy, silničního hospod. a autodoprav. OS dřevozprac. odv., lesního a vodního hosp. OS ECHO OS hasičů OS hornictví, geologie a naftového prům. OS KOVO OS kultury a ochrany přírody NOS potravinářského prům. a příbuz. odv. Odborové sdružení železničářů OS pohostinství, hotelů a cestovního ruchu OS poštovních, telekom. a novin. služeb OS prac. peněžnictví a pojišťovnictví OS pracovníků obchodu OS pracovníků vědy a výzkumu OS pracovníků zemědělství a výživy OS sklář., keram.,bižuter. prům. a porcelánu OS státních orgánů a organizací OS STAVBA OS textilního, oděvního a kožeděl. prům. OS UNIOS OS zdravotnictví a sociální péče ČR Zdroj: ISPP, práce autora

Celkem 1673 3 61 89 12 68 18 9 12 584 23 91 27 19 6 14 11 24 55 22 119 137 44 135 90

sféra

celkem 1337 336 3 61 61 89 3 12 68 5 18 9 9 12 1 584 13 23 23 91 1 27 4 19 6 14 11 24 55 11 22 119 119 137 7 44 135 10 90 69

z toho obce 121

119

1 1

Šetření ISPP monitoruje podnikové kolektivní smlouvy a kolektivní smlouvy vyššího stupně. U podnikových kolektivních smluv je nejdůležitějším kriteriem pro členění výsledků příslušnost šetřeného ekonomického subjektu k podnikatelské, nebo nepodnikatelské sféře. Vstupní data jsou do systému získávána elektronicky pomocí pořizovacího programu „EKS“, který využívají jednotlivé odborové svazy, nebo přímým sběrem kolektivních smluv. V roce 2009 byly v rámci šetření analyzovány vybrané údaje o mzdových a pracovních podmínkách z 1673 podnikových kolektivních smluv z 24 různých odborových svazů (OS)39.

39

www.mpsv.cz

37

3

VLIV ODBORŮ NA PRACOVNÍ TRH, MZDOVÝ VÝVOJ A NEZAMĚSTNANOST Odbory jsou organizací prosazující zájmy zaměstnanců a jejich ochranu. Funkcí

odborů je udržovat kupní sílu. Taktika postupu odborů se opírá o každodenní zkušenosti zaměstnanců. Dávají přednost tradičním postupům a požadavkům, které již byly vyzkoušeny a členy a zaměstnanci akceptovány. Vysoká nezaměstnanost donutila odbory k orientaci na problematiku zaměstnanosti a uchování a tvorby pracovních míst. Odbory hledají nové přístupy k řešení zaměstnanosti a uplatnění nových podmínek práce. Význam kolektivního vyjednávání jak na podnikové úrovni, tak na odvětvové úrovni roste. Kolektivním vyjednáváním chápeme snahu organizovaných skupin nějakým způsobem ovlivnit situaci na trhu práce. Spolu s měnícími se spotřebitelskými preferencemi, změnou technologií výroby bude postupně docházet k nové struktuře některých odvětví. Politika odborů by se proto měla vedle sociálních jistot také zaměřit a zahrnovat požadavky na zabezpečení rozvoje vzdělávacího systému, včetně kvalifikací a rekvalifikací např. formou celoživotního vzdělávání. Odbory by proto měly využít své nové role, která povede zaměstnance ke změně postojů a psychologie „definitivy zaměstnání“ a „definitivy jedné kvalifikace“ a tímto novým postojem přispívat k omezování nezaměstnanosti.

3.1 Ekonomie odborů Úloha odborů v ekonomice závisí na zákonech, které upravují činnost odborové organizace a způsob kolektivního vyjednávání. Odbory můžeme považovat za monopol. Odbory jako ostatní monopoly jsou skupinou prodávajících, kteří usilují sjednocením svých postojů o zvýšení tržní síly. Za zvýšení svých platů, prémií a zlepšení pracovních podmínek vyjednávají skupinově (kolektivní vyjednávání). U zaměstnavatele, kde odbory působí se může stát, že zaměstnanci budou mít vyjednané lepší pracovní podmínky, vyšší platy a vyšší prémie, než zaměstnanci, kde odbory nepůsobí. Jestliže odbory nedosáhnou dohody mohou zorganizovat stávku. Ta má za následek ztrátu produkce, prodejů a zisků, proto raději firma přistoupí na vyšší mzdy. Je prokázané, že zaměstnanci, kteří jsou členy odborů jsou v průměru placeni o 10 až 20 % lépe než odborově neorganizovaní. Podaří-li se odborům vyjednat mzdu nad její rovnovážnou úroveň, zvýší se množství nabízené práce a sníží se množství poptávané práce, důsledkem je nezaměstnanost. Zaměstnanci, kteří o práci nepřišli jsou na tom nyní lépe, ale ti kteří jsou nyní bez práce si pohorší. Odbory mohou také způsobit konflikt mezi zaměstnaneckými skupinami – mezi tzv.

38

insidery, kteří vydělávají na vysokých mzdách vyjednaných odbory, a outsidery, kterým se nedaří za vyjednanou mzdu sehnat práci. Outsideři buď vyčkávají na nabídku práce, za odborářskou mzdu, nebo jdou pracovat do podniku, kde nejsou zaměstnanci odborově organizováni. Tím zvýší nabídku práce a rovnovážná mzda v těchto podnicích klesne40.

3.2 Působení odborů na trhu práce Trh práce je ve velké míře institucionalizován, jedná se o opatření a postupy, jejichž původci jsou stát a zaměstnanci, zastoupeni odbory. Na trhu práce je mzda jako cena práce nepružná. Za projev institucionalizace trhu práce můžeme považovat např. strnulost nabídky práce. Domácnosti mohou volit mezi kombinacemi sazeb mezd a rozsahem nabídky práce (plný úvazek, částečný úvazek, vedlejší pracovní poměr, nezaměstnanost, apod.). Nabídka práce je také významně ovlivňována působností odborů, prostřednictvím kolektivních smluv a státu, prostřednictvím minimální mzdy, pracovního zákonodárství apod. Strnulost nabídky práce ovlivňuje také segmentace na trhu práce (různé profese jsou si navzájem nekonkurenční – substituce jedné práce jinou). Strnulost nabídky práce doprovází strnulost poptávky po práci. Firmy jsou při svém rozhodování omezeny kolektivními smlouvami, pracovně-právním zákonodárstvím a tržními vlivy41. Zásahy odborů na trzích práce spočívají obvykle v opatřeních vedoucích ke zvýšení mezd. Odbory mohou použít čtyři základní metody, kterými mohou zvýšit mzdy v určitém odvětví42: 1. Odbory mohou snížit nabídku práce -

odbory mohou omezit nabídku práce, např. bariérami přistěhovalectví, zákony

omezujícími maximální délku pracovní doby, dlouhou učební

dobou, bariérami v diskriminaci ras a pohlaví, odmítáním přijetí nových členů

do

odborových

organizací,

nedovolením

zaměstnávání

neorganizovaných pracovníků 2. Odbory mohou použít kolektivní vyjednávání k přímému zvýšení standardních mzdových sazeb -

vyjednáváním se snaží odbory přinutit zaměstnavatele, aby vyplácel vyšší standardní mzdu, než jsou mzdy převažující na trhu práce

40

MANKIW N.G. Zásady ekonomie s. 556-557 JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti s. 12 42 SAMUELSON P.A Ekonomie s. 708-710 41

39

3. Odbory mohou způsobit zvýšení poptávky pro práci -

zvýšení poptávky po práci odbory mohou pomocí odvětví propagovat jeho produkty, nebo agitovat za dovozní kvóty produktů, a tím zvýšit poptávku po domácích pracovnících v odvětví

4. Odbory mohou čelit zaměstnavatelům, kteří mají monopolní vyjednávací moc -

v případě, že zaměstnavatel s monopolním postavením na trhu bude udržovat mzdy na nízké úrovni, mohou odbory vyjednáváním zvýšit mzdy i zaměstnanost na trzích práce

-

tržní moc odborů pomáhá vykompenzovat tržní moc zaměstnavatelů

Odbory spolu se zaměstnavateli bojují proti šedé ekonomice a nelegální práci. Jejich cílem je, aby cizinci z tzv. třetích zemí na českém trhu měli legální a srovnatelné postavení s českými zaměstnanci a se zaměstnanci z ostatních členských zemí EU. Tímto by byla ochráněna pracovní místa pro české zaměstnance a zajištěny jim podmínky na trhu práce. Dalším působením odborů na trhu práce je v oblasti prosazování rovných příležitostí žen a mužů, jejich spravedlivé ohodnocení a sociální ochrana. Českomoravská komora odborových svazů se podílí na posilování pracovního trhu prostřednictvím různých projektů, které jsou financovány z prostředků Evropského sociálního fondu (ESF), státního rozpočtu České republiky prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj, Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), Rakouským ministerstvem práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele (BMASK). Příkladem mohou být v současné době probíhající projekty, „Rozšiřování a zvyšování kvality poskytovaných služeb pro zaměstnance prostřednictvím sociálního dialogu a pomocí rozvoje lidských zdrojů sociálních partnerů – ČMKOS a ASO“, „Posilování sociálního dialogu s důrazem na zvládání krizové situace při vzniku násilí na pracovištích, zejména zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb“, „Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí, rozvoj lidských zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerů“, přeshraniční projekt ZUWINS, „Rozšiřování a zlepšování profesních a pracovních šancí a podmínek mladých a starších zaměstnanců v Jižních Čechách a Horním Rakousku“ (projekt 15+/50+ AT/CZ).43

43

www.cmkos.cz

40

3.2.1 Posilování sociálního dialogu s důrazem na modernizaci institucí, rozvoj lidských zdrojů a rozvoj kvality služeb sociálních partnerů Partnery

v tomto

projektu

jsou

ČMKOS,

Konfederace

zaměstnavatelských

a podnikatelských svazů (KZPS) a Asociace smotaných odborů (ASO). Tento projekt běží od 1. 3. 2008 do 1. 6. 2010. Cílovou skupinou jsou sociální partneři v ČR, zaměstnavatelé, zaměstnanci, jejich organizace a jejich zaměstnanci. Projekt je zaměřen na poradenství v otázkách kolektivního vyjednávání, pracovně právních vztahů, motivaci pro další vzdělávání (profesní, zájmové), na řízení a rozvoj lidských zdrojů. Cílem projektu je zvyšování přizpůsobování zaměstnavatelů a zaměstnanců s vazbou na vedení sociálního dialogu a zvyšování jejich vzdělanosti. Tento projekt bude od 1.6.2010 pokračovat pod názvem „Udržitelnost sociálního dialogu“ projekt bude trvat tři roky, změřen bude na celou Českou republiku, mimo hl. města Prahy, cílovou skupinou budou sociální partneři jejich organizace a jejich zaměstnanci. Předkladatelem projektu je Svaz průmyslu a dopravy ČR. Podporovat bude sociální dialog na regionální úrovni zaměřený především na odvětvové svazy, zastupování v tripartitě na úrovni kraje, monitoring kolektivního vyjednávání v regionu, atd.

3.2.2 Přeshraniční projekt ZUWINS Projekt ZUWINS (1. 1. 2009 – 31. 12. 2012) vznikl ve spolupráci ČMKOS s Rakouským odborovým svazem (ÖGB), je podporovaný Evropskou unií, Evropským fondem pro regionální rozvoj (EFRR), rakouským ministerstvem práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele (BMASK) a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Tento projekt by měl zajišťovat rozvoj pracovního trhu v regionech Vídeň-Dolní Rakousko-Jižní Morava. Hlavními cíly projektu jsou spolupráce na vytváření pracovního trhu na území výše uvedených regionů, poskytování informací zaměstnancům v otázkách přeshraniční zaměstnanosti, posilování sociálního dialogu. Partnery toho projektu jsou Rakouský odborový svaz (ÖGB), ČMKOS, regionální pobočka rakouského odborového svazu Dolní Rakousko (ÖGB-NÖ) a odborový svaz Kovo-textil-potraviny (GMTN) a dalších 9 strategických partnerů mezi něž patří Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky a Jihomoravský kraj.

41

3.2.3 Projekt 15+/50+ AT/CZ Projekt Rozšiřování a zlepšování profesních a pracovních šancí a podmínek mladých a starších zaměstnanců v Jižních Čechách a Horním Rakousku (15+/50+ AT/CZ) realizovaný od června 2009 do květen 2011, podporovaný Evropským fondem pro regionální rozvoj (ERDF). Je zaměřen na zaměstnance ve věku 16 - 24 let a zaměstnance ve věku 50 - 65 let. Projekt realizuje Zemská organizace Rakouského odborového svazu Horní Rakousko a Regionální rada odborových svazů ČMKOS Jihočeského kraje. Společně pracují na návrzích a opatřeních ke zvýšení atraktivity pracovních podmínek a spravedlivého ohodnocení práce v pracovních pozicích oboru stavba, zdravotnictví a sociální péče a pracovníků obchodu.

3.3 Vliv odborů na mzdový vývoj Silný vliv na ekonomiku a mzdový vývoj měla v roce 1991 především prudká liberalizace cen. Důsledkem byla vysoká inflace a nárůst hladiny spotřebitelských cen. Jako opatření pro tlumení očekávaného růstu mezd na akceleraci cenové hladiny vláda přijala v roce 1991 model striktní mzdové regulace. Základem mzdové regulace byl tzv. směrný růst mezd, který vymezoval prostor pro nesankcionovaný růst nominální mzdy. Omezení se týkalo firem s více než 25 zaměstnanci, tyto firmy měly limitovaný růst mezd pod hrozbou dodatečných odvodů. Základní propočet směrného růstu byl dán Generální dohodou, kde se sociální partneři dohodli na poklesu reálných mezd o 10 – 12 % proti úrovni roku 1990. Tímto došlo k první a současně i poslední doposud uzavřené dohodě o mzdách na centrální úrovni. Z důvodu, že stále platily desítky centrálních předpisů o mzdách odbory nemohly uplatňovat nejdůležitější část kolektivního vyjednávání tj. mzdové vyjednávání. Nový prostor pro kolektivní vyjednávání o mzdách byl umožněn platností zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, tento zrušil všechny celostátní a rezortní mzdové předpisy a umožnil tak odborům prostřednictvím kolektivního vyjednávání svobodné utváření mezd. Toto vyjednávání v roce 1992 zpozdilo i podepsání Generální dohody, z důvodu, že si odbory podmínily její podepsání zrušením mzdové regulace. Regulace růstu mezd trvala i v roce 1994, týkala se státních podniků, soukromé podniky, podniky se zahraniční účastí a malé firmy z ní byly vyjmuty. S rostoucí privatizací a s růstem

42

podílu zahraničního kapitálu se posouvala i hranice pro regulaci mezd, která zasahovala stále menší okruh podniků44. Proti mzdové regulaci byli jak zaměstnavatelé tak odbory. Zaměstnavatelé upozorňovali na to, že v důsledku mzdové regulace přicházejí o nejlepší odborníky, kteří ze státních podniků odcházejí za lepšími výdělky do soukromého sektoru a k zahraničním firmám. Odbory namítaly, že mzdová regulace nepodporuje ekonomické reformy a omezuje svobodu kolektivního vyjednávání. Díky mzdové regulaci se stále udržoval mzdový systém, ve kterém měla některá odvětví např. textilní průmysl velmi nízké mzdy. Proti mzdové regulaci byli odboroví funkcionáři v tripartitě i odboráři řadoví, kteří zdůrazňovali její „protitržní“ a „diskriminační“ charakter. V letech 1991 a první polovině roku 1995 měly odbory velmi omezenou možnost vyjednávat o mzdách. Kolektivní vyjednávání se soustředilo na tvorbu mzdových systémů, vyjednávání o výši mzdových tarifů, vyjednávání o výši zvýhodnění za práci v nestandardních režimech (práce v noci, o sobotách a nedělích, práce přesčas). V červenci 1995 byla mzdová regulace definitivně zrušena. Kdo zrušení mzdové regulace uvítal byli zaměstnavatelé, s tím že mohou přijímat a dobře platit odborníky. Dalším, kdo zrušení mzdové regulace uvítal byly odbory. Odboráři viděli ve zrušení mzdové regulace možnost jak vytvořit lepší podmínky pro kolektivní vyjednávání o mzdách a o ostatních pracovních podmínkách45. Vývoj mezd za rok 1995 neprokázal zlepšení situace, naopak mzdy rostly pomaleji než v době jejího působení, důvodem by mohlo být to, že mzdová regulace se stala nejenom hranicí, ale i návodem, kam měly být mzdy zvyšovány. Zaměstnavatelé v době jejího působení této regulace využívaly jako návodu, kam až se mají mzdy zvýšit. Za situace bez mzdové regulace by volili nižší mzdové nárůsty. Po zrušení mzdové regulace v roce 1995 do roku 1999 bylo odborovými svazy sdruženými v ČMKOS uzavřeno 128 kolektivních smluv vyššího stupně a 35 690 podnikových kolektivních smluv.

3.3.1 Minimální mzda Minimální mzda byla dalším konfliktním tématem ve mzdové oblasti na úrovni tripartitního vyjednávání. Byla stanovena od roku 1991 (Zásady nařízení vlády ČSFR č. 99/1991 „O stanovení minimální mzdy“). Cílem společných jednání odborů s vládou bylo

44 45

BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 136 BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky s. 137

43

v roce 1992 zvýšení minimální mzdy nad úroveň životního minima jednotlivce. Minimální mzda je nejnižší možná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, kterou je povinen zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci za práci. Plní funkci ochrannou, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Minimální mzda má dvě základní funkce, jejichž úkolem je docílení její vyvážené výše a to jak z pohledu zaměstnance, tak také zaměstnavatele: 

Sociálně-ochranná funkce minimální mzdy má zaměstnance ochránit před chudobou a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů. Zaměstnavatelům má ochranná funkce minimální mzdy zajistit základní rovné podmínky mzdové konkurence.



Ekonomicko-kriteriální funkce minimální mzdy vytváří předpoklady pro příjmovou motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovní činnosti, tj. pro zvýhodnění zaměstnanců prostřednictvím pracovního příjmu vůči osobám se sociálním příjmem. Pro zaměstnavatele představuje minimální mzda nejnižší úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců. Základní úprava minimální mzdy je upravena v § 111 zákoníku práce (zákon

č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Výše základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy ve stanovených situacích a podmínky jejího poskytování stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami konaných mimo pracovní poměr. Pro zaměstnance v organizacích podnikatelské sféry, v nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách platí minimální mzda jako jediná mzdová veličina. V jednotlivých kolektivních smlouvách jde dohodnout minimální mzdu vyšší než, která je uvedena v nařízení vlády. V organizacích podnikatelské sféry, kde není uzavřena kolektivní smlouva nebo v ní nejsou mzdové podmínky sjednány, platí vedle minimální mzdy nejnižší úroveň zaručené mzdy. Nejnižší úroveň zaručené mzdy je shodná s výší minimální mzdy. V nepodnikatelské sféře (veřejná služba a správa) se uplatňuje vedle minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy systém platových tarifů.

44

V tabulce č. 3 uvádím přehled o vývoji částek minimální mzdy od jejího zavedení v roce 1991. Od roku 2007 se výše minimální mzdy nezměnila. V současné době činí výše hrubé minimální mzdy 8 000 Kč. Tabulka č. 3: Přehled o vývoji hrubé minimální mzdy

Období 1.2.1991 1.1.1992 1.1.1996 1.1.1998 1.1.1999 1.7.1999 1.1.2000 1.7.2000 1.1.2001 1.1.2002 1.1.2003 1.1.2004 1.1.2005 1.1.2006 1.7.2006 1.12007

Výše hrubé minimální mzdy v Kč za v Kč za měsíc hodinu 2000 10,80 2200 12,00 2500 13,60 2650 14,80 3250 18,00 3600 20,00 4000 22,30 4500 25,00 5000 30,00 5700 33,90 6200 36,90 6700 39,60 7185 42,50 7570 44,70 7955 48,10 8000 48,10

Zdroj: MPSV, práce autora

Česká republika patří mezi země, ve kterých minimální mzdu garantuje vláda. Byla zavedena jako ochrana nejméně kvalifikovaného segmentu pracovního trhu. Minimální mzdou jsou podle údajů MPSV dlouhodobě odměňovány zhruba 2,5 % zaměstnanců. V současné době by minimální mzda měla plnit nejen funkci sociálně ochrannou, ale i motivační, tj. měla by zaměstnance motivovat k tomu, aby pro něho bylo výhodnější pracovat než pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo různé sociální dávky. Podle odborů by bylo vhodné udržet podíl mezi minimální mzdou a průměrným výdělkem v ČR na úrovni 40 %; tj. asi 8 500 Kč. Hrozí zde riziko, že v případě zvýšení minimální mzdy vzroste nezaměstnanost lidí s nízkou kvalifikací, nižším vzděláním a mezi mladistvími. V tabulce č. 4 uvádím podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice.

45

Tabulka č. 4: Podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice 1991 52,7 1999 28,4

1992 47,4 2000 33,4

1993 37,8 2001 34,1

2007 36,8

2008 33,9

2009 30,2

1994 31,9 2002 36,3

1995 26,9 2003 37

1996 25,8 2004 37,5

1997 23,4 2005 38,2

1998 22,7 2006 39,7

Zdroj: ČSÚ, práce autora

V roce 1991, kdy byla minimální mzda zavedena tvořila 52,7 % průměrné mzdy v České republice. V dalších letech tento podíl stále klesal a minimální mzda zaostávala za mzdovým vývojem. Příčinou bylo navázání některých sociálních systémů na minimální mzdu, jako např. základ pro výpočet příspěvku na zdravotní pojištění osob, za které platil pojistné stát. Zvyšování minimální mzdy by znamenalo zátěž pro státní rozpočet. V roce 1998 činila minimální mzda pouze 22,7 % průměrné mzdy v České republice, toto bylo nejméně za dobu, kdy byl institut minimální mzdy zaveden. V dalších letech se podíl minimální a průměrné mzdy zvyšoval a v roce 2009 činil 30,2 %. Tabulku č. 4 jsem dále zobrazila graficky v grafu č. 5, aby byl názorně zobrazen vývoj podílu minimální mzdy na průměrné mzdě v ČR. Graf č. 2: Vztah minimální a průměrné mzdy v ČR v % 60

52,7 50 47,4

40

v%

37,8

36,3 37 33,4 34,1

31,9

30

26,9

28,4

37,5 38,2

39,7 36,8 33,9 30,2

25,8 23,4 22,7

20

10

0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Zdroj: ČSÚ, práce autora

46

3.3.2 Zaručená mzda S účinností od 1. 1. 2007 se zavádí nový institut "zaručená mzda", nahrazuje institut "minimálních mzdových tarifů". Zaručenou mzdu upravuje § 112 odst. 1 zákoníku práce ", jedná se o mzdu, na kterou zaměstnanci vznikl nárok. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy. Zaručenou mzdou rozumíme nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce. Zaručená mzda se nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.

3.3.3 Vliv odborů na mzdy Mzdy jsou a budou rozhodující položkou celkových příjmů. Z tohoto důvodu jsou mzdové požadavky a odměňování zaměstnanců nejdůležitějším tématem, které vznášejí zástupci odborů při kolektivním vyjednávání. Mzdový vývoj bývá v určitém rozsahu sjednán ve většině kolektivních smluv a to jak kolektivních smluv vyššího, tak kolektivních smluv nižšího stupně. Sjednávaný nárůst mezd bývá odvozován od předpokládaného růstu cen (inflace). Méně často se nárůst mezd váže na vývoj produktivity práce. Odbory se také zabývají porovnáváním mzdových podmínek v podnicích s uzavřenou kolektivní smlouvou a bez uzavřené kolektivní smlouvy. Tabulka č. 5. Podíly zaměstnanců, hrubé měsíční mzdy podle kolektivní smlouvy a pohlaví v roce 2008 Podíly zaměstnanců v%

Průměrná mzda v Kč

Medián mezd v Kč

Kolektivní smlouvy

celkem

muži

ženy

Celkem

100,00

57,36

42,64

26349

29628 21939

22217 24447

19380

29,23

17,15

26469

29091 22000

22685 24582

19482

22,19 5,93

15,55 9,95

26990 24476

30667 21741 28390 22143

21064 23703 22938 25910

17586 21525

kolektivní 46,38 smlouva ano kolektivní smlouva ne 37,74 neuvedeno 15,88 Zdroj: ČSÚ, práce autora

celkem

muži

ženy

celkem

muži

ženy

47

Průměrná mzda zaměstnanců v podnicích s kolektivní smlouvou byla v roce 2008 o 521 Kč nižší než tam, kde kolektivní smlouva uzavřena nebyla. U mediánu je ale situace opačná. Mediánová mzda je v podniku s kolektivní smlouvou vyšší o 1 621 Kč. Z uvedeného vyplývá, že uzavřené kolektivní smlouvy v podnicích ovlivňují úroveň mezd pozitivně. Hlubší výzkumy, které by sledovaly vliv kolektivních smluv na oblast odměňování v České republice nejsou a chybí. Pravidelné roční šetření o mzdových a pracovních podmínkách je také prováděno v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím Informačního systému o pracovních podmínkách, který je řízen Komisí pro řízení a koordinaci prací spojených s Informačním systémem o ceně práce, která je složena ze zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Ministerstva financí ČR, Českého statistického úřadu, Českomoravské konfederace odborových svazů, Svazu průmyslu a dopravy ČR, České národní banky, CERGE-EI a Vysoké školy ekonomické v Praze. Účelem je mapovat a analyzovat kolektivní vyjednávání v České republice46. V roce 2009 byly zpracovány údaje o mzdových podmínkách z 1 673 kolektivních smluv z 24 různých odborových svazů, z toho 1 337 kolektivních smluv sjednaných v podnikatelské sféře a 336 kolektivních smluv sjednaných ve veřejné službě a správě a dále 23 kolektivních smluv vyššího stupně. Z výsledků šetření z podnikových kolektivních smluv z podnikatelské sféry byly zjištěny v oblasti odměňování tyto skutečnosti. Při porovnání minimálních měsíčních mzdových tarifů u odborových svazů s nejnižší a nejvyšší úrovní těchto tarifů, OS textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Čech a Moravy dosahuje ve 12. tarifním stupni cca 46 % výše dohodnutých tarifů OS UNIOS. V oblasti mzdového vývoje bylo zjištěno, že více než 56 % analyzovaných podnikových kolektivních smluv se věnuje oblasti mzdového vývoje. Ve srovnání s rokem 2008 jde o pokles počtu PKS o 17,8 %. Mzdový vývoj však není v podnikových kolektivních smlouvách vyjádřen jedním údajem, který by charakterizoval celkový vývoj mezd. Je sjednán z několika různých forem - zvýšením průměrné nominální mzdy (26,6 % PKS), zvýšením mzdových tarifů (22,4 % PKS), udržením reálné mzdy (10,4 % PKS), zvýšením celkového objemu mzdových prostředků (6,1 % PKS), nebo zvýšením průměrné reálné mzdy (1,9 % PKS). Z analýzy vyplynulo, že v roce 2009 bylo v podnikových kolektivních smlouvách, které upravují růst mezd formou navýšení průměrné nominální mzdy, dohodnuto zvýšení o 4,4 %. U podnikových kolektivních smluv, kde sociální partneři upravují mzdový vývoj

46

www.kolektivnismlouvy.cz

48

prostřednictvím zvýšení mzdových tarifů, činí průměrný sjednaný nárůst 4,5 %. Ve srovnání s rokem 2008 tak došlo k mírnému poklesu sjednaných mzdových tarifů a průměrné nominální mzdy o 1 %. U smluv, ve kterých je mzdový vývoj sjednán formou zvýšení průměrné reálné mzdy činí nárůst 2,4 %47. Rok 2008 přinesl daňovou reformu, která zahrnovala postupné snižování daňové sazby právnických osob 21 % pro rok 2008, 20 % pro rok 2009 a 19 % pro rok 2010. Zvýšila se sazba daně z přidané hodnoty (DPH) z 5 % na 9 %. Změnou sazby DPH nízkopříjmové skupiny přišly o 21,20 Kč na každých 1 000 Kč čistého příjmu, vyskopříjmové skupiny přišly o 14,80 Kč. Zvýšení základní sazby tedy dopadlo na nízkopříjmové skupiny. Byla zavedena jednotná sazba daně z příjmů fyzických osob od 1. 1. 2008 ve výši 15 % a od 1. 1. 2009 ve výši 12,5 %, tzv. super hrubá mzda (do základu daně jsou započítány i částky pojistného hrazené zaměstnancem a zaměstnavatelem za zaměstnance podle zákonů o pojistném na sociální a zdravotní pojištění) odpovídá zdanění v roce 2008 23,1 % a v roce 2009 19,2 %, bylo zrušeno společné zdanění manželů, minimální základ daně pro podnikatele, bylo zrušeno daňové osvobození příjmů z pronájmu vlastních nemovitostí a úrokových příjmů z termínovaných vkladů odborových organizací. Odbory sledují celkový vliv daňové reformy na výši příjmů rodin v závislosti na sociálním postavení. Podle údajů Českého statistického úřadu dosáhla v roce 2009 průměrná měsíční nominální mzda na přepočtené zaměstnance 23 598 Kč, v meziročním srovnání činil přírůstek 907 Kč (4,0 %). Spotřebitelské ceny (inflace) se zvýšily za uvedené období o 1,0 %, reálná mzda vzrostla o 3,0 %. V podnikatelské sféře se zvýšila průměrná měsíční nominální mzda o 851 Kč (3,8 %) na 23 411 Kč, reálná mzda vzrostla o 2,8 %. V nepodnikatelské sféře se průměrná měsíční nominální mzda zvýšila o 1 096 Kč (4,7 %) na 24 433 Kč, reálná mzda vzrostla o 3,7 %. Z toho veřejná správa (včetně příslušníků bezpečnostních sborů) a obrana 27 040 Kč (3,2 %). Podle údajů z Informačního systému o platech spravovaných Ministerstvem financí ČR průměrný nominální plat na přepočtené zaměstnance u zaměstnanců odměňovaných podle zákoníku práce činil v roce 2009 23 345 Kč (nárůst oproti roku 2008 6,3 %). Státní správa 25 838 Kč (nárůst oproti roku 2008 5,1 %), školství 21 929 (6,7 %), zdravotnictví 26 879 Kč (7,4 %), kultura 19 833 Kč (6,8 %), sociální služby 18 761 Kč (5,7 %). Příslušníkům bezpečnostních sborů odměňovaných podle zákona 361/2003 Sb., o služebním poměru

47

www.mpsv.cz

49

příslušníků bezpečnostních sborů činil průměrný nominální služební příjem 33 313 Kč (1,9 %).

3.3.4 Odbory a nezaměstnanost S odbory může souviset i problém nezaměstnanosti. V každé ekonomice dochází přirozeně ke strukturálním změnám, kdy se např. mění spotřebitelské preference, technologie apod., proto je nutné, aby mzdy reagovaly pružně na změnu poptávky na pracovních trzích. V případě, že odbory vyjednají zvýšení mezd v určitých odvětvích nebo profesích, dojde k poklesu poptávky po pracovní síle, tím jsou uměle vyvolány rozdíly mezi těmito odvětvími příp. profesemi a toto může být příčinou nezaměstnanosti. Existují dva mechanismy48: 1. vyčkávající nezaměstnanost; odborově organizovaní pracovníci, kteří byli propuštěni z dobře placených prací vyčkávají na výzvu k návratu zpět do těchto prací před přemístěním nebo přijetím hůře placené práce v jiném odvětví. 2. klasická nezaměstnanost; odbory zvyšují reálné mzdy na uměle vysokou úroveň, což způsobí přebytečnou nabídku práce. V oblasti trhu práce odbory monitorují situaci a pomocí sociálního dialogu, kolektivního vyjednávání na národní úrovni prostřednictvím RHSP ČR navrhují legislativní změny v oblasti zaměstnanosti, mezd a platů. V rámci jednotlivých krajů působí regionální rady

jejich

hlavní

úloha

spočívá

především

ve

vztahu

k trhu

práce.

Např.

v rámci Jihomoravského kraje působí Regionální rada hospodářské a sociální dohody. Partnery jsou Zastupitelstvo Jihomoravského kraje, odborové svazy, zaměstnavatelské a podnikatelské svazy. Jednou z oblastí, kterou se tato tripartita mimo jiné zabývá je oblast zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Formou vyjednávání se snaží dosáhnout vzájemné shody a udržet tak pozitivní vývoj ekonomiky a životní úrovně občanů kraje. Nezaměstnanost je také výrazně ovlivněna celkovou ekonomickou situací v zemi, celkovou nezaměstnaností, stavem nabídky volných pracovních míst a stavem mezi poptávkou a nabídkou po pracovních silách. Zároveň je ovlivněna i vzdělanostní a oborovou strukturou obyvatelstva. Nejohroženější skupinou na trhu práce

jsou absolventi.

Nezaměstnanost je nejvyšší od roku 2004, kdy máme srovnatelná čísla. V roce 2004 činila míra nezaměstnanosti 9,8 %, v roce 2005 9,6 %, v roce 2006 9,1 %, v roce 2007 7,7 %, v roce 2008 5,5 %, v roce 2009 7,4 % a v únoru 2010 9,9 %. Počet registrovaných nezaměstnaných v únoru 2010 dosáhl 583 135 osob (z toho 69 216 osob se zdravotním postižením, tj. 11,9 % 48

JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti s. 16

50

z celkového počtu nezaměstnaných). Ve srovnání s lednem 2010 se jedná o nárůst cca o 10 000 osob. Při srovnání s únorem roku 2009 se úroveň nezaměstnanosti zvýšila o 154 287 osob, tj. o 37 %. Důsledkem je ubývání volných pracovních míst v registrech úřadů práce. Ve srovnání s únorem loňského roku se jedná o trojnásobný pokles volných pracovních míst. Pracovní úřady evidují 32 120 volných pracovních míst, tzn. že o jedno pracovní místo se uchází 18,2 osob (34,8 osob na jedno volné pracovní místo pro osoby se zdravotním postižením). Jedním z možných řešení nezaměstnanosti by mohla být podpora kupní síly obyvatelstva, prostřednictvím efektivních investičních činnosti soukromého sektoru a státu. Stát jako významný zaměstnavatel by mohl přispět ke snižování nezaměstnanosti tím, že vytvoří stabilní dlouhodobější prostředí, stabilitou zákonů, podporováním veřejných zakázek např. dopravní infrastruktury, stavebnictví, modernizace elektroenergetiky. Podporováním veřejných zakázek podpoří přísun nových investorů a ti vytvoří nová pracovní místa. Nastartováním hospodářského růstu bude klesat i nezaměstnanost. Dalším možným řešením nezaměstnanosti by mohlo být další vzdělávání zaměstnanců a s tím spojená jejich aktivita při vyhledávání zaměstnání. Velké firmy a podniky by měly spolupracovat se středními a vysokými školami a nabízet absolventům např. stáže, kde by si mohli absolventi ověřit a prakticky vyzkoušet své znalosti získané v průběhu studia a tato stáž by se jim započítávala do praxe, tím by měli později snadnější uplatnění na trhu práce. Odbory nezaměstnanost jako takovou více méně neovlivní, spíše se snaží pomáhat v oblastech, které fungují, zaměřují se hlavně na podporu platů a mezd udržení aspoň jejich stávající výše, na vyjednávání a udržení slušných pracovních podmínek na pracovištích. V rámci své působnosti se zaměřují na oblasti, ve kterých se mohou uplatnit tj. veřejná správa, policie, doprava, školství, zdravotnictví , státní podniky.

51

4

ČINNOST ODBORŮ Odbory sehrávají rozhodující úlohu v rámci sociálního dialogu na pracovním trhu

v České republice, prostřednictvím svého nejúčinnějšího nástroje kolektivního vyjednávání na podnikové, odvětvové a národní úrovni. Současná ekonomická krize zasáhla veškerá odvětví průmyslu, zemědělství, služeb a státní správy. Proto více než v minulosti se odbory v současné době poznamenané ekonomickou krizí zabývají

otázkou zaměstnanosti,

nezaměstnanosti, mezd a benefitů zaměstnanců. Tato kapitola přibližuje konkrétní činnost odborů na pracovním trhu v ČR.

4.1 Vyjednávání odborů za platy zaměstnanců veřejných služeb Ve druhé polovině roku 2009 (17. 9. 2009) bylo hlavním tématem, kterým se odbory na úrovni tripartity zabývaly projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2010. V rámci úsporného balíčku navrhl ministr financí snížení platů zaměstnanců, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu, včetně zaměstnanců regionálního školství a platů zaměstnanců veřejných služeb a správy pro rok 2010 o 4 % (ve skutečnosti by snížení činilo 7 %). Snížení platů mělo být provedeno na úkor snížení tarifních platů a nikoliv prostřednictvím mimotarifní složky platu. S tímto návrhem vyslovily odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy (OS ROPO) sdružené v ČMKOS nesouhlas a vydaly v zastoupení Aleny Vondrové, předsedkyně OS a mluvčí OS ROPO stanovisko s názvem „Odbory nesouhlasí se snížením platů zaměstnanců veřejných služeb“, ve kterém se uvádí, cituji: „Odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy (OS ROPO) sdružené v ČMKOS zásadně nesouhlasí s navrhovaným 4% snížením platů zaměstnanců, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu. OS ROPO vzaly na vědomí původně navrhované zmrazení platů a restrikci počtu funkčních míst (pokles o 20 200 v roce 2010) a poukazovaly na to, že již v důsledku toho dojde u některých skupin zaměstnanců nikoliv ke stagnaci, ale k významnému poklesu nominálních platů. Současně upozornily také na reálná rizika související s výrazným krácením provozních a dalších výdajů v některých kapitolách státního rozpočtu. Důsledkem může být snížení zaměstnanosti a další pokles nominálních platů zaměstnanců, což je v některých případech již dnes zřejmé. Naprosto nepřijatelná je realizace vládního návrhu rozpočtu pro školství. Zaměstnanci tohoto odvětví jsou co do úrovně platů a vzhledem ke své kvalifikaci trvale podhodnocováni. To lze prokázat údaji z nejrůznějších

52

statistických šetření. Snižují se finance určené na učebnice, učební pomůcky i další vzdělávání pedagogických pracovníků. Paradoxně přitom tato vláda ve svém programovém prohlášení vyjádřila “podporu školství jako jedné z klíčových oblastí pro růst konkurenceschopnosti a rozvoj společnosti”. K jakým došlo ke změnám, které zdůvodňují opuštění této orientace? Stát již vzdělávání jako perspektivu a předpoklad prosperity nepotřebuje? U bezpečnostních sborů snížení služebního příjmu jejich příslušníků o 4 % nepochybně povede ke snížení bezpečnostního standardu, a to v důsledku možného masivního odchodu zejména policistů a příslušníků Vězeňské služby ČR. Toto nebezpečí je zcela reálné! Upozorňujeme také na skutečnost, že v důsledku výše uvedených restrikcí reálně hrozí omezení výkonu některých kompetencí veřejné správy, případně snížení kvality. Zejména se jedná o dozorové a kontrolní činnosti státu. A to za situace, kdy odbory a zaměstnavatelé požadují od státu zajištění důsledné kontrolní činnosti státu a zvýšení její efektivnosti. Současná úroveň průměrných nominálních platů zaměstnanců veřejných služeb a správy je i vzhledem ke kvalifikační struktuře relativně nízká. Přitom objem agend, respektive činností, které zaměstnanci veřejných služeb a správy zajišťují, zůstává stejný nebo má tendenci se zvyšovat. A to při stálém snižování počtu funkčních míst či jeho stagnaci tam, kde snižování již není možné. Navrhované snížení objemu prostředků na platy o 4 % je proto z výše uvedených důvodů pro odbory jako zástupce zaměstnanců zcela nepřijatelné.“49 Toto stanovisko bylo postoupeno poslaneckým klubům Parlamentu České republiky a médiím. Odbory tímto vyslovily veřejně svůj nesouhlas s návrhem vlády a byly připraveny k dalšímu jednání. Odbory navrhovaly jako maximální možný kompromis zmrazení platů, který jsou ochotny tolerovat. Zájem na zachování svých platů v návaznosti na schválení státního rozpočtu na rok 2010 měli společně se zaměstnanci veřejných služeb a správy i policisté a hasiči, kteří se prostřednictvím svých odborových svazů Nezávislého odborového svazu Policie České republiky a Odborového svazu hasičů rozhodli podporovat návrh Odborového svazu státních orgánů a organizací za zachování stávajících tarifních platů. Vyjednávání o platech státních zaměstnanců bylo dramatické a vyústilo až k demonstraci, která se konala dne 9. 12. 2009 v Praze, v den schvalování státního rozpočtu na rok 2010. Schválení tohoto rozpočtu znamená zmrazení služebních příjmů příslušníků a platů civilních zaměstnanců na úrovni roku 2009. Tímto odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy dosáhly svého cíle.

49

NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 16 – 17, s. 1

53

Pokud budu hodnotit tuto situaci, která nastala při schvalování státního rozpočtu pro rok 2010 musím konstatovat, že nikdo jiný kromě odborů by nehájil zájmy zaměstnanců veřejných služeb a správy, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Snížení platů těchto zaměstnanců je pro vládu tím nejjednodušším způsobem jak snížit výdaje ze státního rozpočtu. Musíme si uvědomit, že zaměstnanci veřejné správy vlastně pomáhají státu ve výkonu jeho působnosti a pravomoci, dohlížejí na dodržování platných zákonů a předpisů. Jako příklad uvedu obce, které vykonávají přenesenou působnost a jsou svou podstatou dekoncentrovaná státní správa, která je svěřená obcím zákony na základě ustanovení čl. 105 Ústavy České republiky. Zaměstnanci obce zařazeni do obecního úřadu (úředníci) vykonávají klasickou státní správu a jejich činnost má standardně podzákonný, výkonný a nařizovací charakter. Obce každým rokem obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na výkon státní správy. Nikdo nekontroluje jakým způsobem obce hospodaří s tímto příspěvkem, není totiž nařízeno jeho účelové čerpání. Obce tento příspěvek nevyužívají pouze na výkon státní správy a úhradu platů úředníků, kteří jsou platově podhodnoceni, ale z těchto příspěvků hradí i platy zaměstnanců nezařazených do obecních úřadů a v neposlední řadě tyto příspěvky využívá obec v samostatné působnosti. Proto snížení tarifních platů by tyto zaměstnance zařazené do obecních úřadů (úředníky) poškodilo. V rámci obcí by se snížení objemu prostředků na platy zaměstnanců veřejných služeb a správy týkalo pouze těchto zaměstnanců, kteří mají plat hrazen ze státního rozpočtu.

4.2 Vyjednávání odborů za benefity zaměstnanců Novelou zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů byla s účinností od 1. 1 .2010 do tohoto zákona promítnuta možnost daná článkem 80 směrnice rady 2006/112/ES pro stanovení základu daně ve výši ceny obvyklé ve zvláštních případech. Za osoby ve zvláštním postavení k plátci daně z přidané hodnoty byly v § 36a odst. 3 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů nově zařazeny i osoby v pracovněprávních nebo obdobných vztazích. Tato novela zákona by měla za následek zdražení zaměstnaneckých výhod (benefitů), mezi které patří například dopravné včetně řežijních jízdenek, závodní stravování, rekreace, rehabilitace, bydlení na ubytovnách a doškolování včetně rekvalifikace. Daný problém byl řešen dne 2. února 2010 na jednání RHSD (tripartity), kde zástupci ČMKOS požádali o podporu pozměňovacího návrhu, přidali se k nim i zástupci Svazu průmyslu a dopravy, proti nebyli ani zástupci vlády. K jednání o danému problému se přihlásili prostřednictvím svých zástupců

54

Jaroslava Pejši za Odborové sdružení železničářů, Luboše Pomajbíka za Odborový svaz dopravy, Jindřicha Hlase za Federaci strojvůdců, Jana Rejského za Odborový svaz pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy, Jaromíra Duška za Svaz odborářů služeb a dopravy, kteří společně vydali dne 5. února 2010 prohlášení, cituji: „Zásadně odmítáme pokračující útoky na postavení odborů v České republice a příjímání legislativních opatření, která mají přímé a zásadní dopady na zaměstnanecké benefity a

následně

také

na

průběh

a

výsledky

kolektivního

vyjednávání

ve

všech

odvětvích.Vyzýváme všechny členy Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, aby bezodkladně realizovali dohodu sociálních partnerů uzavřenou na Plenárním jednání RHSD ČR dne 2. února 2010 spočívající v okamžitém zrušení ustanovení § 36a odstavec 3 písmeno d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Konstatujeme, že na rozhodnutí všech členů Parlamentu ČR závisí udržení nebo zásadní porušení sociálního smíru. Pokud nedojde k realizaci výše uvedené dohody sociálních partnerů spočívající v okamžitém zrušení ustanovení § 36a odstavec 3 písmeno d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jsme rozhodnuti kdykoliv po 22. únoru 2010 vyhlásit stávku.“50 V reakci na prohlášení předsedů odborových svazů v dopravě projevil předseda vlády zájem ve věci jednat a vydal dne 25. 2. 2010 prohlášení. Na toto prohlášení zareagovala dne 26. 2. 2010 koalice dopravních odborových svazů, která rozhodla o přeložení stávky a tímto způsobem umožnit projednání novely zákona. Dne 26. 2. 2010 byl vládou předložen návrh novely zákona o dani z přidané hodnoty, který vypouštěl § 36a odst. 3 písm. d) Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Sněmovna vyhlásila stav legislativní nouze a začátkem března 2010 schválila novelu zákona o dani z přidané hodnoty. Novelu zákona o dani z přidané hodnoty, ale nepodpořil ani Senát ani prezident, který odmítl novelu zákona podepsat. Dne 13. 4. 2010 byla Sněmovnou novela zákona o dani z přidané hodnoty schválena, poslanci přehlasovali prezidentské veto. V současné době, kdy Českou republiku zasáhla ekonomická krize, která se projevila rozsáhlejším propuštěním zaměstnanců, které je největší od poloviny 90. let jsou zaměstnavatelé nuceni ke snižování prostředků na zaměstnanecké výhody (benefity), které tvoří jeden z nepřímých nákladů zaměstnavatele. Každý zaměstnavatel proto přehodnocuje nabízené benefity. Je také známo, že zaměstnanecké výhody jsou důležitou součástí celkových odměn zaměstnance, hrají důležitou roli při spokojenosti zaměstnanců, odchodu důležitých zaměstnanců a přijímání nových zaměstnanců. Mezi zaměstnanci jsou na prvním

50

NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 4, s. 1

55

místě preferovány stravenky, příspěvky na životní a penzijní připojištění, příspěvky na odborné vzdělávání, jazykové kurzy, ale také týden dovolené navíc, používání služebního vozidla k soukromým účelům, mobilní telefony. Režijní jízdenky, kterých by se v případě neschválené novely zákona změna nejvíce dotkla jsou historicky vázané benefity na konkrétní odvětví a zvýhodňují určitou skupinu zaměstnanců.

4.3 Kolektivní vyjednávání o zvýšení mezd V současné době jako příklad kolektivního vyjednávání je možné uvést kolektivní vyjednávání v automobilce Škoda Auto, kde odboráři vyjednávali zvýšení mezd zaměstnanců. Odboráři Škody Auto vedli hlavní spor o zajištění odpovídajícího růst mezd pro zaměstnance. Škoda Auto je česká automobilka a od roku 1991 je členem koncernu Volkswagen Group. Zaměstnává cca 24 000 zaměstnanců, patří k největším zaměstnavatelům v České republice. Členem odborů je 70 % zaměstnanců. Průměrná mzda dělníků činí 26 500 Kč. Několikaměsíčním vyjednáváním se odborům podařilo se zaměstnavatelem vyjednat zvýšení mezd o 2,7 %, dále mimořádnou odměnu ve výši 10 000 Kč, na kterou dosáhne většina zaměstnanců a o 50 Kč každý měsíc více na penzijní připojištění. Škoda Auto je jednou z významných firem na trhu práce v České republice. Podle mého názoru tento úspěch odborů při vyjednávání může posílit pozice odborů v jiných firmách. Určitě k úspěchu při vyjednávání přispěl i fakt, že většinovým vlastníkem firmy Škoda Auto je německá firma, kde mají odbory historicky silné postavení a vliv. Dalším automobilovým závodem, kde odbory vyjednávaly o mzdách zaměstnanců byla automobilka TPCA v Kolíně. Automobilka je společným podnikem Toyoty a PSA Peuegot Citroën. Automobilka TPCA zaměstnává cca 3 600 zaměstnanců z nichž čtvrtina je členem odborů. Zde se podařilo odborům v kolektivním vyjednávání vyjednat zvýšení tarifních mezd o 2,5, mimořádnou odměnu ve výši 4 500 Kč. Odbory také vyjednaly zvýšení příplatku za mimořádnou směnu ve výši 600 Kč. Důležitým bodem v kolektivní smlouvě je, že firma se zavázala do 31. 5. 2011 nepropustit žádného z kmenových zaměstnanců pro nadbytečnost v případě snížení výroby. Vyjednávalo se také v nošovické automobilce Hyundai, která zaměstnává cca 2 300 zaměstnanců. Při kolektivním vyjednávání, které trvalo dva měsíce se odborům podařilo vyjednat zvýšení mezd v průměru o 7 % v závislosti na tarifní třídě zaměstnance. Také zde odbory vyjednaly příplatek za mimořádnou pracovní směnu ve výši 400 Kč, výroční bonus ve výši 50 procent jedné základní měsíční mzdy. Zde jednoznačně přispěl k výsledku

56

vyjednávání úspěch odborářů Škoda Auto. Odboráři při svém vyjednávání argumentovali také faktem, že zaměstnanci automobilky Hyundai mají v průměru nejnižší mzdy v porovnání s konkurenčními automobilkami.

4.4 Vyjednávání odborů na národní úrovni V současné době se odbory aktivně účastní prostřednictvím RHSD ČR jednání, která mají nalézt možná řešení a východiska z hospodářské krize, která budou akceptovatelná jak pro vládu tak pro sociální partnery. Jedním z příkladů, který mohu uvést je společný návrh 38 bodů o krátkodobých opatřeních pro východiska z krize a řešení jejích důsledků, na kterých se společně dohodla vláda, odbory a zaměstnavatelé v únoru 2010. Tyto konkrétní opatření by měly napomoci ke zlepšení ekonomicko-sociálního prostředí v České republice a nastartovat ekonomický růst. V těchto 38 bodech jsou krátkodobá i dlouhodobá opatření, mezi něž patří např. podpora zaměstnanosti, zrychlené čerpání fondů z Evropské unie. Odbory budou prostřednictvím Českomoravské konfederace odborových svazů spolupracovat např. na řešení problému zneužívání podpor v nezaměstnanosti (institut dohod o provedení práce), řešení problému zneužívání vnitro-koncernových cen a poskytování služeb uvnitř skupiny za účelem daňové optimalizace a na analýze „kurzarbeitu“ (čtyřdenní pracovní týden s plnou mzdou). Cílem tohoto návrhu o 38 bodech je překonání ekonomické krize v tuzemské ekonomice. Ačkoliv odborům stále klesá členská základna a mají málo aktivních členů, mají silné postavení na pracovním trhu díky kolektivnímu vyjednávání, které efektivně ovládají. Pod výsledky kolektivního vyjednávání ať už na národní úrovni nebo podnikové úrovni pracují všichni zaměstnanci, z důvodu, že to co odbory vyjednají se vztahuje i na nečleny odborů. V případě vyšších kolektivních smluv i na firmy a zaměstnance stejného oboru.

4.5 Zhodnocení činnosti odborů Mzdy českých pracovníků jsou jedny z nejnižších v rámci celé Evropské Unie a jsou závislé na kolektivním vyjednávání. Odbory se při kolektivním vyjednávání snaží maximalizovat mzdy svých členů. Aby byla jejich vyjednávací síla větší snaží se sdružovat do odborových svazů a centrál. V České republice působí kromě Českomoravské konfederace odborových svazů, která je největší odborovou centrálou další odborové centrály a větší samostatné odborové svazy, mezi něž patří; Asociace samostatných odborů, Konfederace umění a kultury, Křesťanská odborová koalice, Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, dále malé centrály působící v dopravě např. Federace strojvůdců, Federace vlakových čet

57

a profesní odborové svazy, které se nehlásí k žádné odborové centrále. Odbory mohou pro své členy vyjednat vyšší mzdu než je mzda tržní, tato se poté vztahuje i na nečleny odborů. V současné době je přikládána stále větší role sociálnímu dialogu, jednání mezi odbory a zaměstnavateli. Sociální partneři jsou hlavními garanty v oblastech jako jsou BOZP, rovných příležitostí, práva na konzultace, práva na přístup k zaměstnání. Kolektivní smlouvy vyššího stupně a podnikové kolektivní smlouvy jsou dobře fungujícím systémem a důležitou součástí ochrany zaměstnanců. Sociální partneři spolupracují na společných projektech, které se zaměřují na rozvoj a podporu aktivní politiky zaměstnanosti (nezaměstnanost a její prevence, pomoc při zapojení dlouhodobě nezaměstnaných, podporují mladé a ty, kteří se vracejí na trh práce podporou jejich profesního růstu), na podporu rovných příležitostí pro všechny, na zlepšování školení, vzdělávání, poradenství jako součást politiky celoživotního vzdělávání, na podporu kvalifikovaných, vzdělaných pracovníků, na inovace a modernizaci organizace práce a v neposlední řadě se zaměřují na rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce.

58

ZÁVĚR Prvopočátky vzniku odborového hnutí v Čechách a na Moravě sahají do roku 1862, kdy vznikaly dělnické spolky, které zabezpečovaly pro své členy sociální jistoty formou základního pojištění pro případ úrazu, nemoci nebo nezaměstnanosti, nebo podpory ve stáří. V tomto období plnily svou funkci pro kterou vznikly, tj. podpora sociálních jistot. V dalších obdobích svého působení se jejich vliv na pracovní trh a mzdy pracujících oslaboval, nedokázaly využít solidaritu, na které byly odbory založeny ani jednotnost svého působení. Ve válečných a poválečných letech je stále atakovala Komunistická strana Československa, která se jejich prostřednictvím chtěla ujmout moci. Toto se jí povedlo po druhé světové válce. KSČ odbory používala k ovládnutí pracujících a dělnictva. Na dlouhé období se odbory staly nejdůležitějším spojencem KSČ, přes které uplatňovala svůj mocenský přístup. V tomto období odbory neměly žádný vliv na pracovní trh a mzdy, nic v průběhu této doby neprosadily. Všechny otázky sociální politiky byly výlučně v kompetenci státu a jeho orgánů. Odbory se měly pouze starat a podporovat zejména rekreaci, bytovou politiku a zdravotnictví. Nemohly plnit své prapůvodní poslání obhajoby zájmů pracujících. Ke svému poslání od dob jejich vzniku se mohly odbory vrátit až po roce 1989, kdy přispěly ke svržení komunistického režimu. Postupně si začaly vytvářet své postavení ve společnosti. Začaly se uplatňovat na pracovním trhu, ovlivňovat mzdový vývoj. Prostřednictvím sociálního dialogu, který je založen na různých formách komunikace mezi sociálními partnery, zaměstnavateli a zaměstnanci (kolektivní vyjednávání), na nejvyšší úrovni mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a vládou (tripartitní jednání). Odbory v České republice jsou kolektivní smluvní stranou reprezentující pracující při vyjednávání se zaměstnavateli. Díky kolektivnímu vyjednávání můžou zaměstnanci dát svůj hlas při určování požadavků a podmínek zaměstnanosti. V České republice patří odbory k největší a nejvlivnější zájmové skupině, která participuje na formování a vytváření sociálních a ekonomických politik. Odborové svazy se sdružují do konfederace, která reprezentuje své členy při jednání s vládou, veřejnými organizacemi, zaměstnavateli a politickými stranami. Svým členům poskytují služby v oblastech jako jsou vzdělání, právní poradny, poskytování informací, atd. Mezi odbory a státem (vládou) existuje přirozené a zdravé napětí, které napomáhá k rozvoji demokratického zřízení. V současné době poznamenané hospodářskou krizí se odbory zabývají otázkou zaměstnanosti, mezd a benefitů zaměstnanců. Svoji působnost zaměřují na oblasti, ve kterých se mohou uplatnit tj. veřejná správa, policie, doprava, školství, zdravotnictví, státní podniky. Využívají k tomu svůj nejúčinnější nástroj

59

sociální dialog (kolektivní vyjednávání). Kolektivní smlouvy hrají významnou úlohu v ochraně zaměstnanců před nezaměstnaností, zmírňováním jejích následků. Odborové organizace mohou kolektivně vyjednat delší výpovědní dobu, která činí minimálně dva měsíce, v případně propouštění i vyšší odstupné. Pozice oborů v České republice by mohla být posílena členstvím České republiky v Evropské unii, kde odbory na trhu práce mají své výsadní postavení. Toto by mohlo napomoci při realizaci posilování trhu práce prostřednictvím různých projektů, které jsou financovány z prostředků Evropské unie a na nichž se odbory také podílejí. Závěrem tedy mohu konstatovat, že odbory v současné době a v současné hospodářské situaci ovlivňují pracovní trh a mzdy hlavně prostřednictvím sociálního dialogu na národní, odvětvové a podnikové úrovni. Také je důležité podotknout, že o jednotlivých jednáních a vůbec o konkrétních činnostech odborů je velmi těžké získat informace snad z důvodu, že těmto jednáním nevěnují média dostatečnou pozornost, ale ani sami odboráři neinformují dostatečně své členy o konkrétních činnostech.

60

Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje BROKL, L. a kol. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 1997. 210 s. ISBN 80-85850-48-6. HÁLA, J. a kol. Rozvoj sociálního dialogu v ČR. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002. 80 s. HRDLIČKA, O. K dějinám odborového hnutí v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Praha: Nadace Friedricha Berta, 1992. 57 s. JÍROVÁ, H. Trh práce a politika zaměstnanosti. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1999. ISBN 80-7079-635-9. KAŠPAROVÁ, J. a kol. Cesty, křižovatky, střety nových odborů. Pardubice: Silueta, 2000. 151 s. KROUPA, A. a kol. Odbory, zaměstnavatelé, sociální partneři – odborová organizovanost v ČR a hlavní faktory jejího vývoje. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2004. 166 s. MS-05-03. MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Participace a zájmové organizace v České republice. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 2005. 244 s. ISBN 80-86429-53-9. MANSFELDOVÁ, Z. a kol. Proměny reprezentace zájmů po vstupu do Evropské unie. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (Slon), 2008. 274 s. ISBN 978-8086429-88-5. MANKIW N.G., Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 768 s. ISBN 80-7169-891-1. NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 16 – 17. Praha: Odborový svaz státních orgánů a organizací, 2009. ISSN 0862-9633.

61

NOS – Noviny odborového svazu státních orgánů a organizací č. 4. Praha: Odborový svaz státních orgánů a organizací, 2010. ISSN 0862-9633. SAMUELSON P.A., Ekonomie. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. 1011 s. ISBN 80-205-0494-X

Elektronické zdroje Český statistický úřad [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z: . ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z: . ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z: . ČMKOS [online]. Poslední revize 2010 [cit. 2010-17-02]. Dostupné z: . ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z: . ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z: .

ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z: . ISPP [online]. Poslední revize 2009 [cit. 2010-03-23]. Dostupné z: . Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Poslední revize 2005 [cit. 2010-03-25]. 62

Dostupné z: . Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod [online]. [cit. 2010-20-02]. Dostupné z: . Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zákon č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Portál veřejné správy České republiky [online]. Poslední revize 2003-2009 Ministerstvo vnitra. Dostupné z: .

63

Seznam tabulek a grafů Tabulka č.1: Odborové svazy sdružené v ČMKOS ke dni 30.6.2009 ……………… 26 Tabulka č. 2: Uzavřené kolektivní smlouvy r. 2009 podle odborových svazů ……... 37 Tabulka č. 3: Přehled o vývoji hrubé minimální mzdy ………………………………45 Tabulka č. 4: Podíl minimální a průměrné mzdy v % v České republice ……………46 Tabulka č. 5: Podíly zaměstnanců, hrubé měsíční mzdy podle kolektivní smlouvy a pohlaví v roce 2008 ………………………………………………….47 Graf č. 1: Vývoj členské základny ČMKOS v letech 2007 až 2009 …………………29 Graf č. 2: Vztah minimální a průměrné mzdy v ČR v % …………………………….46

64

Seznam použitých zkratek ASO

Asociace samostatných odborů

atd.

a tak dále

BMASK

Rakouské ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele

BOZP

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

ČMK

Českomoravská komora odborových svazů

ČMKOS

Českomoravská konfederace odborových svazů

ČNR

Česká národní rada

ČR

Česká republika

ČSKOS

Československá konfederace odborových svazů

ČSR

Československá republika

ČSSR

Československá socialistická republika

ČOD

Československá obec dělnická

DPH

Daň z přidané hodnoty

EFRR

Evropský fond pro regionální rozvoj

ERDF

Evropský fond pro regionální rozvoj

ESF

Evropský sociální fond

ETUC

Evropská odborová konfederace

EU

Evropská unie

GMTN

rakouský odborový svaz Kovo-textil-potraviny

ISPP

Informační systém o pracovních podmínkách

ITUC

Mezinárodní odborová konfederace

KOZ

Konfederace odborových zväzou

KSČ

Komunistická strana Československa

KUK

Konfederace umění a kultury

KZPS

Konfederace zaměstnaneckých a podnikatelských svazů

např.

například

NF

Národní fronta

NOÚZ

Národní odborová ústředna zaměstnanecká

OS

odborový svaz

OSČ

Odborové hnutí Československé

OS ROPO

Odborové svazy zastupující zaměstnance veřejných služeb a správy

RHSD ČR

Rada hospodářské a sociální dohody České republiky

65

ROH

Revoluční odborové hnutí

RROS

Regionální rada odborových svazů

SSSR

Svaz sovětských socialistických republik

StB

Státní bezpečnost

TUAC

Odborový poradní výbor

tzv.

tak zvaný

ÚRO

Ústřední rada odborů

ÚVZ

Ústředí veřejných zaměstnanců

ZV ROH

Závodní výbor revolučního odborového hnutí

ÖGB

Rakouský odborový svaz

ÖGB – NÖ regionální pobočka rakouského odborového svazu Dolní Rakousko

66

Přílohy Příloha č. 1: Organizační struktura ČSKOS Příloha č. 2: Vnitřní struktura ČMKOS

P íloha . 1

Organiza ní schéma SKOS

SKOS Generální rada s prezidentem

eskomoravská komora OS, rada s p edsednictvem

Konfederace OZ Slovenska, Snem s predsednictvom

Sdružení asociace

eské a eskomoravské OS ( OS, MOS)

Federální OS s nebo bez národ. komor (FOS)

Slovenské OZ (SOZ)

ve výstavb : Region

Region

Region

Základní odborové organizace (OS, OZ)

Závodní výbory - ZV Závodní rady - ZR

Dílenské výbory - DV Úsekové výbory - ÚV

Úsekoví d v rníci ÚD

Region

Region

Příloha č. 2