Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrologie a včelařství
Vliv druhu a zdravotního stavu jabloní v okolí silnic na druhové složení zimujících pavouků na Opavsku Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Vladimír Hula, Ph.D.
Vypracoval: Pavlína Gallová
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem: ,,Vliv druhu a zdravotního stavu jabloní v okolí silnic na druhové složení zimujících pavouků na Opavsku.“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně.
dne
………………………..
podpis autora ………………
PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat především vedoucímu bakalářské práce Ing. Vladimíru Hulovi, Ph.D. za pomoc při determinaci pavouků, také za konzultace a připomínky při psaní této bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům, kteří mě podporovali nejen při psaní bakalářské práce.
ABSTRAKT Má bakalářská práce byla na téma: Vliv druhu a zdravotního stavu jabloní v okolí silnic na druhové složení zimujících pavouků na Opavsku. Cílem této práce bylo zjistit, zda má zdravotní stav vliv na druhové složení zimujících pavouků. Sběr pavouků jsem prováděla od druhé poloviny února do začátku března na Opavsku, přesněji u obce Sudice. Jednalo se o stromořadí u silnice první třídy, která vede z obce Rohov do obce Sudice a dále pokračuje směrem k polským hranicím. Celkově bylo posbíráno 237 pavouků. Z tohoto počtu bylo 11 jedinců dospělých a 226 juvenilních. Determinovaní jedinci patří do čeledí: Salticidae, Araneidae, Clubionidae, Gnaphosidae. Zdravotní stav stromů neovlivňuje druhové složení pavouků. Jednotlivé druhy se mezi sebou prolínaly. Jedinou výjimkou byl zápředník Clubiona brevipes, který se vyskytoval na netypickém stinném stanovišti. Klíčová slova: aleje, pavouci, jabloně, přezimování
ABSTRACT My bachelor thesis is named: The influence of apple tree health to the species composition of overwintering spiders along roads – region of Opava. The aim of this thesis was to find out, if fruit trees health has influence to composition of the overwintering spiders. I sampled spiders from the half of February to March in region of Opava, more accurately in the neighborhood of Sudice village, line of trees along first class road leading from Rohov village to Sudice village and then to Poland frontier. There was collected 237 spiders of the total number, 11 spiders were adult and 226 subadult. Adult spiders were from Salticidae, Araneidae, Clubionidae, Gnaphosidae families. Health has no influence to composition of overwintering spiders. Clubiona brevipes appeared on untypical shaded locality. Key words: alleys, spiders, apple tree, over-wintering
OBSAH 1 ÚVOD A CÍLE ..........................................................................................................6 2.1 Charakteristika pavouků ......................................................................................7 2.2 Vědecká klasifikace .............................................................................................7 2.3 Stavba těla ...........................................................................................................7 2.3.1 Vnější stavba.................................................................................................7 2.3.2 Vnitřní stavba .............................................................................................11 2.4 Smyslové orgány ...............................................................................................14 2.4.1 Zrak ............................................................................................................14 2.4.2 Sluch...........................................................................................................14 2.4.3 Tarzální orgány...........................................................................................15 2.5 Snovací činnost..................................................................................................15 2.6 Způsob života ....................................................................................................15 2.7 Pavouci v České republice .................................................................................16 2.8 Charakteristika jabloní .......................................................................................17 2.8.1 Botanické zařazení ......................................................................................17 2.8.2 Taxonomie..................................................................................................17 2.8.3 Nároky na prostředí.....................................................................................18 2.9 Ovocná stromořadí ............................................................................................19 2.9.1 Historie stromořadí .....................................................................................20 2.9.2 Novela zákona o ochraně přírody ................................................................21 3 MATERIÁL A METODIKA....................................................................................22 3.1 Nástroje potřebné k odchytu, uchování a determinaci pavouků ..........................22 3.2 Popis sledovaného území ...................................................................................23 3.3 Metodika sběru epifytických druhů, individuálně...............................................24 4 VÝSLEDKY A DISKUZE .......................................................................................25 5 ZÁVĚR ....................................................................................................................33 6 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................34 7 PŘÍLOHY ................................................................................................................35 7.1 Seznam příloh....................................................................................................35
5
1 ÚVOD A CÍLE Ovocná stromořadí patří neodmyslitelně k naší krajině. Vysazovali je již naší dědové, pradědové a možná i prapradědové, abychom i my mohli sklízet úrodu z těchto stromů. Dříve se každý o svou část aleje staral, aby z ní měl co největší úrodu a zisk. Bylo také běžné, že se tyto aleje pronajímaly občanům. Dnes je tomu naopak, nikdo se o ně nechce starat, každý za tím vidí jen zbytečnou práci a starosti. Pravidelně se ořezávají jen ze strany cesty, aby nebránily plynulému provozu na silnici. Jediná doba, kdy je o ovocná stromořadí zájem je v době sběru ovoce a při jejich kácení. Stromořadí fungují také jako větrolamy a místa, kde se dá ve stínu odpočinout a nabrat síly na další cestu při putování krajinou. Ukrývá se v nich spousta živočichů. Od ptáků po různé bezobratlé živočichy. Nacházejí se jak v koruně, tak i na kmeni a nebo pod rozpraskanou borkou. Jednou z významných skupin, které se zde vyskytují, jsou pavouci. Pavouci žijí nejen v bylinných patrech, ale také pod borkou a ve větvích. Všichni naši pavouci jsou draví, výrazně potlačují výskyt škůdců na jabloních i v zimním období. Vyskytují se na přirozených, polopřirozených ale také na nepřirozených stanovištích.
Cílem této bakalářské práce bylo: o Blíže se seznámit s pavouky v ČR o
Zjistit zdravotní stav jabloní na Opavsku.
o Sesbírat všechny druhy bezobratlých a posléze je determinovat ve spolupráci s vedoucím bakalářské práce. o Porovnat a zaznamenat druhové bohatství pavouků v dané lokalitě. o Porovnat zdravotní stav jabloní s druhovým bohatstvím našich pavouků.
6
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Charakteristika pavouků Tělo pavouků je členěno na hlavohruď a zadeček. Na hlavě mají většinou osm očí, někdy jen šest. Před ústním otvorem mají chelicery na jejichž konci je umístěná jedová žláza. Na zadečku mají pavouci umístěné snovací žlázy, ze kterých ústí snovací bradavky.
2.2 Vědecká klasifikace Říše: Živočichové (Animalia) Kmen: členovci (Arthropoda) Podkmen: klepítkatci (Chelicerata) Třída: pavoukovci (Arachnida) Řád: Pavouci (Araneae)
2.3 Stavba těla Tělo se skládá z hlavohrudi (prosoma) a zadečku (optistosoma), navzájem propojených tenkou stopkou. Tímto úzkým prostorem může procházet z hlavohrudi do zadečku trávicí trubice, nervy ovládající všechny orgány zadečku a svalovina pohybující zadečkem. Ze zadečku do hlavohrudi prostupuje hlavová tepna a někdy také i větší množství vzdušnicových trubiček. Důležité je také to, že zde protéká i krvomíza, která cirkuluje mezi orgány stopkou především z hlavohrudi do zadečku (Buchar a Kůrka, 1998).
2.3.1 Vnější stavba Nákres stavby těla pavouka s podrobným popisem viz. Obr. 1.
7
Hlavohruď Hřbetní strana hlavohrudi je pokryta štítem zvaným karapax. Tvoří ho silná vrstva kutikuly, která je vylučována pokožkovými buňkami. Hlavová část karapaxu bývá vyvýšená a zpravidla nese osm očí. Umístění těchto očí je charakteristické pro některé čeledi. Podobný význam má výška pruhu kutikuly na čele – mezi spodním okrajem karapaxu a spodním okrajem očí. Tato část karapaxu se nazývá klypeus. Při pohledu na spodní stranu hlavohrudi uvidíme vpředu chelicery, na jejichž zadním okraji leží ústní otvor. Ústa samá však nejsou vidět, neboť leží na dně předústního prostoru, vyplněného velkým množstvím chloupků (Buchar a Kůrka, 1998).
Zadeček Je pokryt mnohem tenčí kutikulou. Na jeho hřbetní straně nalezneme u většiny druhů podélnou odlišně zbarvenou skvrnu, probíhající v jeho přední polovině. Její průběh odpovídá poloze srdeční trubice. Na břišní straně zadečku se zpravidla projevuje značný pohlavní dimorfismus. U samic je tam umístěn při vyústění pohlavních orgánů pohlavní destička zvaná epygine. Má často tmavé zbarvení a někdy i značně komplikovanou strukturu. Vývod samčích varlat leží sice na stejném místě, ale má nepatrné rozměry. Z těchto důvodů se špatně hledá. Po stranách pohlavních otvorů leží po jedné příčné štěrbině, která ústí do plicního vaku (Buchar a Kůrka, 1998).
Končetiny Z hlavohrudi pavoukům vyrůstá šest párů článkovaných končetin. První pár je dvoučlánkový a nazývá se chelicery. Základní článek je mnohem robustnější než článek koncový jež má vzhled mírně zahnutého a poměrně tenkého, špičatého drápku. Druhým párem jsou makadla neboli pedipalpy (Buchar a Kůrka, 1998). Na povrchu se nacházejí chuťová, hmatová, čichová čidla a chemoreceptory (Minařík, Skalička, Kopeček, 2010). U samic se velice podobají noze, mají však o jeden článek méně a u všech našich druhů vybíhá jejich kyčelní článek v nápadný výběžek směřující k ústnímu otvoru. Samci mají změněný i koncový článek makadla. U většiny našich druhů je zvětšen a opatřen váčkovitým útvarem zvaným bulbus. Bulbus je značně důležitý při předávání spermatu během kopulace do zásobních váčků (receptacula seminis) samice (Buchar a Kůrka, 1998).
8
Třetím až šestým párem končetin jsou nohy. Mají sedm článků: kyčel (koxa), příkyčlí (trochanter), stehno (femur), koleno (patela), holeň (tibia) a dvoučlánkové chodidlo (metatarzus a tarzus). Na makadle chybí metatarzus. Tarzus je zakončen dvěma až třemi drápky. Kyčel, kterou je noha připojena na chodidlo je prakticky nepohyblivá. Naproti tomu krátké a téměř kulovité příkyčlí umožňuje charakterem svého vkloubení vysokou pohyblivost celé nohy, která se díky těmto vlastnostem dokáže pohybovat okolo své vlastní osy. Klouby ostatních článků převážně ohýbají nohy pouze v jedné rovině. Nejpohyblivějším je poslední chodidlový článek. Naproti tomu mezi kolenem a holení žádné kloubní spojení není vyvinuto. Končetin upomínají snovací bradavky nacházející se na břišní straně zadečku a ve většině případů posunuté až na jeho konec. Jsou však mnohem menší než nohy nebo makadla. Jejich počet kolísá od dvou do čtyř párů, většinou jsou jedno nebo dvou článkové. Ve všech případech vyúsťují na snovací bradavky snovací žlázy. Množství těchto žláz je u různých skupin pavouků různý a má rozmanité použití (Buchar a Kůrka, 1998).
Chelicery (klepítka) Chelicery mohou pracovat nezávisle na sobě a jako sekery sekat hrotem špičatého drápku směrem k podkladu. V těchto případech se dají chelicery rozdělit na plagiognátní nebo ortognátní. Pracují - li chelicery jako kleště proti sobě jedná se o chelicery labidognátní. U ortognátních chelicer bylo nedávno zjištěno panem profesorem O. Krausem, že jsou dvojího typu. Labidognátní chelicery jsou typické pro většinu našich pavouků, ortognátní jen pro jedinou čeleď sklípkanů (Atypidae). Základní články plagionátních chelicer jsou podobně jako u ortognátních namířeny kupředu, ale drápky směřují šikmo dozadu, špička k sobě. Většině pavouků vyúsťuje pod hrotem chelicerového drápku jedová žláza. Ta je umístěna buď v základním článku chelicery, popřípadě mimo něj, ve hřbetní části hlavohrudi. Jed různých druhů má různý účinek. Pavouci s jedem ohrožující člověka nežijí na území ČR. Velikost chelicer je také velice rozmanitá. U některých samcůmohou být mnohem větší než u samic. Někdy se setkáváme s jejich zmenšením, to souvisí s dokonalými sítěmi sloužícími k lovu kořisti nebo s účinným jedem (Buchar a Kůrka, 1998).
9
Samčí a samičí kopulační ústroje Samčí a samičí kopulační ústroje jsou ve většině případů jediným spolehlivým znakem odlišující dva příbuzné druhy. Vztah mezi samčím a samičím kopulačním ústrojem lze charakterizovat na principu klíče a zámku. Výběžky na samčím bulbu i na některých dalších částech makadla mají odpovídající záchytky na pohlavní destičce obklopující pohlavní otvor samce. Např. u rodu Trochosa z čeledi slíďákovitých od sebe druhy nerozlišíme. Jindy zase rozdíly zjistíme jen tehdy, máme li k dispozici větší počet jedinců obou druhů, které můžeme vzájemně porovnat (Buchar a Kůrka, 1998).
Obr. 1: Popis těla pavouka (převzato z FOELIX, 2011)
10
2.3.2 Vnitřní stavba Nákres pavouka s popisky vnitřní stavby jeho těla viz. Obr. 2. Trávicí soustava Trávicí soustava pavouků je charakteristická, tím, že umožňuje pavoukům přijímat výhradně tekutou stravu (Buchar a Kůrka, 1998). Do ulovené kořisti jsou vypouštěny ústním otvorem trávicí šťávy, které tkáně kořisti naprosto bezezbytku rozpustí. Hltanem je tekutina dopravována přes jícen do savého žaludku pomocí podtlaku vznikajícího jak působením hltanu samotného, tak právě savého žaludku. Přední část trávicí trubice je vybavena dokonalým filtračním systémem složeným z filtračních chloupků v ústech a systémem kutikulárních destiček v hltanu. Ten brání proniknutí parazitů a částic, které by mohly ucpat střední oddíl trávicího traktu. Dále se trávicí trubice větví na velké množství slepých větví, ve kterých dochází ke vstřebávání potravy. ((Minařík a kol., 2010). Díky těmto slepým větvím dokážou pavouci dlouhou dobu hladovět (Buchar a Kůrka, 1998). Ty vyplňují velkou část hlavohrudi a většinu zadečku. Potrava se velmi rychle vstřebá do buněk výstelky větví a dutina se zmenší na minimum, což znesnadňuje život mnohobuněčným střevním parazitům. Po vstřebání všech složek potravy do hemolymfy buňky výstelky odumírají a odchází z těla ven (Minařík a kol., 2010). Trávicí soustava pokračuje kloakou. Do kloaky ústí malpigické trubice, které jsou součástí slepých větví soustavy. Malpigické trubice transportují do kloaky odpadní látky, především guanin. Díky kloace, kde se odbourávají poslední zbytky vody z nestrávené potravy, pavouci výborně hospodaří s vodou a mohou tedy žít uprostřed pouští a polopouští.(Buchar a Kůrka, 1998) Jedním z dalších orgánů vylučování jsou korální žlázy na kyčlích (Minařík a kol., 2010). Dýchací soustava Dýchací orgány pavouků mohou být dvojího typu. Buďto jsou to plicní vaky, a nebo vzdušnice neboli tracheje.Plicní vaky jsou uložené na břišní straně zadečku (Buchar a Kůrka, 1998). Funkčně jsou podobné jako plíce vyšších živočichů. Hemolymfa proudí mezi lamelami a ve vacích na sebe váže kyslík, poté jej rozvádí po těle.
11
Vzdušnicové dýchání je oproti předchozímu méně dokonalé. Vzdušnice jsou tenké trubičky umístěné v zadečku, které vedou vzduch volně až k místu určení (Minařík a kol., 2010). Oběhová soustava Cévní soustava je u pavouků otevřená. Srdce je mohutné trubicovité a leží na hřbetní straně zadečku (Buchar a Kůrka, 1998). Obklopuje ho osrdečníkový prostor, který je předním koncem spojený s plicními vaky. Z osrdečníkového prostoru vstupuje krvemíza (hemolymfa) do vlastního srdce ostiemi (otvory srdce). Ze srdce putuje hemolymfa aortou do hlavohrudi a to především ke končetinám, mozku a také zpět do zadečku (Minařík a kol., 2010). Nervová soustava Centrální nervová soustava je uložená v hlavohrudi, vyplňuje její celou břišní stranu. Nadjícnová zauzlina – cerebrální ganglion (vlastní mozek) leží nad trávicí trubicí a přiléhá na zauzlinu podjícnovou. Nadjícnová zauzlina vysílá nervy zejména k očím a k chelicerám. Jednotlivá ganglia podjícnových zauzlin vysílají nervy k ostatním orgánům zadečku a ke končetinám (Buchar a Kůrka, 1998). Rozmnožovací soustava Samice mají reprodukční orgány tvořeny z vaječníků. Ty se dále spojují v dělohu a vyúsťují pod pohlavní destičkou epigone. Nedaleko vyústění dělohy se nachází zásobní váčky pro uchování spermií (Minařík a kol., 2010). Pomocí experimentu bylo zjištěno, že sperma vydrží uchováváno i více než dvanáct měsíců (Buchar a Kůrka, 1998). Samčí pohlavní orgány se skládají ze dvou chámovodů, které se spojují v chámomet, ze kterého se spermie přečerpávají do bulbů na makadlech (Buchar a Kůrka, 1998).
12
Obr. 2: Popis těla pavouka (převzato FOELIX, 2011)
13
2.4 Smyslové orgány Těmito orgány získávají pavouci velice dokonalé informace o vnějším světě, podstatně se liší od našich orgánů. Mezi smyslové orgány patří:
2.4.1 Zrak Pavouci mají nejčastěji osm očí. Výjimečně jich bývá méně nebo zcela scházejí a to především u jeskynních druhů. U pavouků můžeme rozlišit dva typy očí, hlavní a vedlejší. Dvě hlavní oči bývají umístěné zpravidla na přední části očního pole uprostřed. Každá skupina pavouků má zrak vyvinutý jinak. Ti, kteří si stavějí sítě, nepotřebují mít zrak tak dobře vyvinutý, protože většinu informací jim poskytne jejich síť. Vidění u pavouků lovících bez sítí je charakterizováno značnou diferenciací funkce obou očí. Vedlejší oči vnímají pohyb, jenž se odehrává v jejich okolí. Tyto oči jsou namířené různými směry. Hlavní oči směřují kupředu, v některých případech mohou vnímat i tvar kořisti. Je možné, že tyto oči vidí barevně (Buchar a Kůrka, 1998).
2.4.2 Sluch U některých druhů jsou vyvinuty zvukotvorné (stridulační) orgány. Vzhledově se podobají příčným rýžkám, které mohou být např. na bocích chelicer, přes které mohou přejíždět kutikulární výrůstky či hroty vytvořené na sousedních částech těla. Předpokládá se, že tam kde je zvuk vyluzován je i vnímán. K tomu však pavoukům slouží tenké, kolmo od těla odstávající chloupky vyrůstající z kráterovitého dvůrku (trichobotrie). Významněji se však do této funkce zapojují štěrbinovité a lyrovité orgány. Lyrové orgány se vyskytují na končetinách v blízkosti kloubních spojení jednotlivých článků. Tímto orgánem může pavouk také kontrolovat pohyb a rozmístění končetin v prostoru a tím i napětí a chvění v síti (Buchar a Kůrka, 1998).
14
2.4.3 Tarzální orgány Vzhledově se podobají pravidelnému kroužku na hřbetní straně koncového článku makadel i noh. Předpokládá se, že tyto kroužky mají chemoreceptorickou funkci (Buchar a Kůrka, 1998).
2.5 Snovací činnost Snovací činností jsou známi především pavouci, tato vlastnost se však vyskytuje u mnohem většího počtu druhů hmyzu. Nikde však nejsou snovací produkty tak všestranně uplatněny jako u pavouků. Jako pavučina je označováno jak jednotlivé vlákno, tak i celý útvar který pavouci utkali (Buchar a Kůrka, 1998). Jedním z rozlišovacích znaků pavouků jsou také snovací bradavky. U většiny jsou jednočlánkové a např. u pokoutníkovitých jsou článkované. Na ně vyúsťuje velké množství snovacích žláz různých typů (Minařík, Skalička, Kopeček, 2010). Vlákna jsou produkována větším množstvím různých typů žláz. Některé žlázy jsou typické pro všem druhy, jiné se vyskytují u jedné nebo jen několika skupin. Ale ani ty široce zastoupené žlázy nemusí produkovat totožný typ vláken (Buchar a Kůrka, 1998).
2.6 Způsob života Pavoukům začíná život v oplozeném vajíčku. K prvním projevům života patří rýhování. Při povrchovém rýhování začínají pavoukům prosvítat základy končetin. Vývin je u každého druhu různě dlouhý. V mnoha případech se v určité fázi zastaví a pokračuje až za vhodnějších podmínek. Z vajíček se líhnou larvy, které ještě nemají náležitě vyvinuty všechny orgány typické pro pavouky. Z vajíčka se dostávají pomocí vaječného zubu, který je umístěný na makadle. Vaječný zub je po vykonání své funkce ponechán ve skořápce vajíčka. Larvy jsou nepohyblivé, téměř nepigmentované, bez chlupů a drápků. Nemají proto ani žádné smyslové orgány. Jediným smyslovým orgánem jsou oči, které se stále výrazně rýsují. Potravu larva nepřijímá, protože má uvnitř zadečku ještě zbylé zásoby vaječného žloutku. Larvy žijí uvnitř kokonů. Než jsou schopny tyto kokony opustit, musí se z nich vyvinout nymfy. Ty už mají většinu orgánů dostatečně vyvinutých, i když v men15
ších rozměrech nebo menším počtu. Ačkoli jsou nymfy dostatečně pohyblivé, nedokážou se u mnoha druhů vyprostit z pevného obalu, který tvoří stěny kokonu. V tomto případě nymfám pomáhá matka, která se do této doby zdržovala pouze v blízkosti kokonu. Nymfy potravu ve většině případů také nepřijímají, živí se také ze zbytků vaječného žloutku. Po vyčerpání těchto zásob se většinou svlékají. Proces svlékání (ekdyze) je řízen hormonálně. Podle toho se dají rozeznat nymfy různých instarů. V průběhu života se pavouci svlékají mnohokrát, samečci mají zpravidla o jeden instar méně než samičky. Před stádiem imaga (adultního jedince, neboli dospělce) přechází nymfální stádium zvané subadultní. V této době u nymf budoucích samců vznikají nápadné zduřeniny na koncových částech makadel a u budoucích samic se objevuje kolem pohlavního otvoru políčko naznačující vznik pohlavní destičky. Pavouci jsou predátoři, živí se bezobratlými živočichy jejich nymfy se však také zapojují do potravního řetězce i jako kořist dravého hmyzu, žab, hmyzožravého ptactva a savců. Velké množství nymf se také stává potravou ostatním pavoukům včetně potravních specialistů a jedinců svého vlastního druhu. Byla prokázaná vetší životaschopnost jedinců živících se svými příbuznými oproti těm, kteří byli krmeni pouze octomilkami. O životě nymf se toho stále moc neví je to proto, že jsou nenápadné (ať jde o zbarvení nebo o velikost), ale také protože nemají dostatečné množství znaků sloužících k vzájemnému rozlišení jednotlivých druhů ve stádiu nymfy. Naši pavouci žijí zpravidla jeden rok. Z vajíček se většinou líhnou na jaře a během několika měsíců dospějí, aby nakladli vajíčka pro další generaci. Existují i druhy, které se množí na podzim nebo v zimě, jiné mají jednu generaci dospívající na jaře a druhou na podzim. Zásnubní chování je charakteristickým jevem v životě pavouků. Mnozí pavoučí samci vyhledávající samici svými pohyby vzbuzují u samičky především naději na blížící se kořist. U mnoha druhů pavouků se stává, že je sněden, ale většinou až po kopulaci, tím se do jisté míry zaslouží o zdárný vývoj potomstva (Buchar a Kůrka, 1998).
2.7 Pavouci v České republice Naše příroda je tvořena různými druhy živočichů, ze dvou procent jí tvoří právě pavouci. Největší bývají dlouzí 3 cm, většina jich však bývá menší než 5 mm. Všichni naši pavouci jsou draví. Díky množství hmyzu, které zahubí, přispívají k optimálnímu vývoji
16
přírodních poměrů. Pavouky nalezneme jak na souši, tak i ve vodě (Buchar a Kůrka, 1998). V ČR a SR se vyskytuje 853 druhů (Růžička a Buchar, 2008). Jedná se o docela velké množství druhů na našem území, které je dáno polohou ČR a SR ve středu Evropy. Nejvíce pavouků k nám migruje z jižních zemí. Uchováme-li bohatou arachnofaunu i s druhy vzácnými, zajistíme do budoucna dostatek druhů, které budou tvořit jádro nových společenstev i když se změní ekologické podmínky. I nadále se každý rok obměňuje početnost dominantních druhů na libovolně zvoleném místě. Struktura těchto společenstev vždy odpovídá konkrétní situaci, podle níž jsou na daném místě regulováni nadbyteční jedinci býložravého hmyzu právě těmito druhy pavouků, kteří mají ten rok optimální podmínky pro svůj rozvoj. Z toho vyplívá, pokud by se snížilo druhové bohatství naši přírody, mnohé dnes hojné druhy by v budoucnu živořily. Abychom mohly kontrolovat naší arachnofaunu a její změny (včetně nežádoucích) byl vypracován přehled arachnofauny za léta 1951-1985. V tomto přehledu je ČR rozdělena na 444 polí o velikosti okolo 130 km2. Nejhojnější druhy se vyskytují na všech polích, středně hojné druhy na polovině. Těch nejvzácnějších je nejvíce, ale vyskytují se vždy jen na několika polích (Buchar a Kůrka, 1998).
2.8 Charakteristika jabloní 2.8.1 Botanické zařazení Jabloň (Malus Mill.) patří do řádu růžotvaré (Rosales), čeledě růžovité (Rosaceae), podčeleď jablkovité (Maloidae).
2.8.2 Taxonomie Rod Malus Mill. zahrnuje dřeviny (stromy, keře, byliny) s celokrajnými střídavými listy s palisty. Na okrajích pilovité, laločnaté nebo dělené. Květy jsou v chocholíku, semeník je spodní, složený ze tří až pěti na bázi srostlých plodolistů. Tyčinek bývá pět až padesát. Korunní lístky jsou obvejčité, bílé, narůžovělé až karmínově červené. Kalich je neopadavý, a nebo opadavý. Plodem je malvice (Michálek a kol., 2003).
17
2.8.3 Nároky na prostředí Světlo Ovocné dřeviny jsou náročné na světlo, jsou rozdíly pouze mezi druhy a odrůdami (Malík a kol., 1968). Při sledování planě rostoucích jabloní bylo zjištěno, že rostou především na jižních a jihovýchodních stranách. Pokud jsou zastíněné, rostou do výšky a nemají potřebu tvořit květní pupeny. Jsou- li osvětlené z jedné strany, jejich koruna se vyvíjí na osluněné straně více než na straně zastíněné. Také u listů byl pozorován rozdíl. Listy osluněné po většinu dne jsou větší, tenčí, hladší a tmavší barvy. Výsledky výzkumu dokazují, že jabloně jsou méně náročné na světlo než teplomilné druhy jako např. meruňky a broskve. Toto je dáno také typem koruny, jabloně mají daleko hustší korunu než meruňky. Množství světla ve výsadbě lze ovlivnit hlavně optimálním sponem a orientací stran sever – jih (Michálek a kol., 2003).
Teplota Teplota ovlivňuje dělení buněk, intenzitu transpirace a reguluje příjem vody a minerálních látek z půdy. V různých vegetačních fázích potřebuje ovocný strom různý tepelný režim. Jako ukazatel teplotních režimů na daném stanovišti se používá průměrná roční teplota. V našich klimatických podmínkách se nevyskytují extrémně vysoké teploty, které by poškozovali ovocné stromy. Někdy se však může vyskytnout sklovitost dužniny jablek, a nebo úžeh. Častěji bývají ovocné stromy poškozovány nízkými teplotami a to hlavně v období vegetačního klidu. V době vegetace bývá nejcitlivější období od počátku do konce kvetení. Velký vliv na mrazuvzdornost má správná výživa a dobrý zdravotní stav stromů. I mrazy okolo – 10 až – 20 °C mohou dřeviny silněji poškodit. Je vhodné vybrat vhodnou pěstitelskou oblast a hlavně konkrétní stanoviště. Nebezpečným stanovištěm jsou mrazové kotliny. V mrazových kotlinách se hromadí chladnější vzduch, který stéká ze svahů. Pokles teplot v těchto oblastech je o něco větší než v okolní krajině. Z hlediska teploty se jabloně řadí mezi méně náročné druhy s požadavkem na minimální roční teplotu vice než 6,5 °C. Zásadní vliv má na průběh jednotlivých fenologických fází. Období vegetace začíná, když teploty vyšplhají nad +6°C , optimální opylovací podmínky jsou při teplotě +15°C a pro diferenciaci květních pupenů jsou vhodné teploty nad 18 – 22°C. nejnebezpečnější jsou pro jabloně jarní mrazíky, které mohou poškodit pupeny, květy ale i mladé plody (Michálek a kol., 2003).
18
Voda Voda umožňuje rostlině přijímat živiny a transportovat je z kořenů do nadzemních částí. Je také regulátorem teploty a silně ovlivňuje vlastnosti půdy. Nároky na vodu se během roku mění a jsou závislé na použitém druhu semenáče. Semenáče z planých jabloní mají bohatou kořenovou soustavu, jsou tedy schopny lépe překonávat období kdy je vody nedostatek. Největší spotřebu vody mají jabloně v době kvetení, v období intenzivního růstu letorostu a v období před dozráváním plodů. V průběhu roku potřebují jabloně 600 mm srážek, toto množství platí pouze v případě jsou li srážky rovnoměrné. Při nerovnoměrném rozložení srážek se jejich množství zvyšuje až na 700 mm. U nás jsou srážky z pravidla nerovnoměrné, převážná většina srážek spadne na jaře a na podzim, v nižších polohách. Sníh funguje jako izolační vrstva, která chrání kořenový systém proti namrznutí (5 cm sněhu udrží půdu i při silných mrazech o 4 – 14°C teplejší než je vzduch). Sníh je také bohatou zásobou vláhy pro jarní období (Michálek a kol., 2003). Půda Ovocné stromy jsou na stanovišti i několik desítek let, měli bychom tedy dbát na to, aby byla půda dostatečně hluboká s dostatkem živin (Malík a kol., 1968). Čím vyšší je strom, tím hlubší je kořenová soustava. Kvalitní půda umožňuje kořenům prorůstat do větších hloubek a tím i vázat více vody dostupné pro stromy. Prorůstání kořenů do hlubších vrstev brání nepropustné (glejové) vrstvy a vysoká hladina spodní vody. Jabloně vrrůstnějších semenáčů s hluším kořenovým systémem vyžadují hladinu spodní nižší než 1m.
2.9 Ovocná stromořadí Jsou významným prvkem v krajině, vytváří specifický obraz dané krajiny. Jsou domovem mnoha živočišných druhů, například ptáků. Ovocná stromořadí mohou posloužit turistům k občerstvení. Samozřejmě také chrání půdu před větrnou erozí. Zmírňuje následky povodní tím, že zadržuje vodu (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2011).
19
2.9.1 Historie stromořadí Přibližně před 300 lety se začala stavět hustější silniční síť, a aby formani a jezdci věděli, kterým směrem se vydat, vysazovala se stromořadí. Byla to stromořadí značkovací, které značili směr. Ovocné stromy v té době byly vzácností, vysazovaly se tedy dřeviny, kterým se v dané oblasti dařilo např. topoly, pyramidální lípy, jilmy, akáty, jeřáby, jírovce apod. Dodnes je možné vidět pozůstatky těchto původních stromořadí. Později nabyla tato stromořadí dalších významů. Jedním z nich byl vojenský a později i estetický, kdy si někteří šlechtici vysazovali úmyslně okrasné dřeviny, aby si zvelebili okolí. Tato stromořadí byla nahrazena ovocnými stromy až v době, kdy se v panských sídlech začali věnovat ovocnářstvím. S přibývajícími cestami bylo nutné vysazovat čím dál více alejí, ale nebylo toliko dobrovolníků, kteří by je vysazovali. V roce 1877 byl vydán zákon o povinném vysazování stromořadí a zároveň o ochraně. Zákon vydaný 30. 9. 1877, č. n. a z. 38, § 9, měl za úkol opatřiti silnice trvalým označením okrajů silničního tělesa, aby v tomto případě, že by obrysy nebyly znatelné např. následkem zasněžení nebo tmy, nebylo možno s něho sejít pro nedostatek orientace. Zmíněný § 9 zní: Podél okresních silnic mají se do stromořadí sázeti stromy, a to pokud možno stromy ovocné. Stromy mají se sázeti zpravidla ve vzdálenosti 10 m od sebe a to tak, aby stály aspoň 15 cm od zevního okraje silnice. Kdyby to nebylo možné, mají se zasaditi na pozemek při silnici ležící tak, aly stály asi 60 cm, nejvýše 65 cm od zevnějšího okraje příkopu do pole. Vysazování a udržování stromů náleží, jsou-li stromy vysázeny na silnici samé, silničnímu výboru. Jinak mají udržování stromů na svém území obstarati obce, potažmo velkostatkáři, v § 84. obecního řádu jmenování, jejichž území se okresní silnice táhne. Za to přísluší jim užitek z těchto stromů. K tomu však, aby haluzí se smělo osekávati, nebo stromy vykopati, jest potřebí povolení silničního výboru (Vaněk, 1947). Odrůdy vysazované k silnicím Výběr odrůdy volíme podle polohy pozemku, kvality půdy. V minulosti se vysazovaly druhy, které postupně uzrávaly, a byla tedy možné je postupně sklízet. V blízkosti továren se nevysazovaly stolní odrůdy, ale odrůdy s malými plody a vysokou úrodností.
20
K silnicím se vysazují stromy s korunami štíhlými, široce jehlanovitými, a nebo kulovitými. Vysazované odrůdy: Panenské české, Vilímek (Štětínské červené), Landsberská renata, Baumannova renata, Bojkovo, Ušlechtilé žluté, Malvazinka, Parména zlatá, Strýmka, Harbertova renata, Hedvábné bílé zimní, Francouzská šedá renata, Citronové zimní, Krátkostopka královská, Bernské růžové, Viržinské růžové, Hvězdnatá renata, Blenheimská renata aj (Vaněk, 1947). Řez a ochrana jabloní Po výsadbě se u stromků provádí řez na korunku až v dalším roce po výsadbě. Provádí se ostrým zahradnickým nožem. Řez ovocných stromků, průklest koruny ale také udržování silničních stromořadí vyžaduje odborníka na ovocnářství. Ochrana proti zvěři se provádí pomocí hustého pletiva omotaného okolo kmene (Kamenický, 1932). V dnešní době se řez provádí mechanicky.
2.9.2 Novela zákona o ochraně přírody Tato novela zvyšuje ochranu alejí a stromořadí před kácením. Důvodem, bylo nesmyslné kácení i zdravých stromů kvůli bezpečnosti na silnici v roce 2007. Povolovat kácení stromů by měly obecní a městské úřady vždy po dohodě s příslušným silničním nebo železničním úřadem. Vše má probíhat ve správním řízení, tedy s nutným zveřejněním záměrem a zdůvodněním, to vše za účasti a pod kontrolou veřejnosti. Obce budou také moc nařídit výsadbu nových stromů za pokácené. (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, 2011).
21
3 MATERIÁL A METODIKA
3.1 Nástroje potřebné k odchytu, uchování a determinaci pavouků o Odchyt a uchovávání: Jedním z nejdůležitějších nástrojů je měkká entomologická pinzeta. Touto pinzetou se dá pavouk nejjednodušeji uchopit a je zde i malá pravděpodobnost poškození jeho těla. Další možností je odchyt pomocí rukou, tuto variantu jsem používala ve chvíli, kdy se pavouk snažil utéct a pinzetou bych ho neulovila. Dalším důležitým nástrojem byl nůž na odloupnutí borky. Osvědčil se mi zavírací očkovací nůž, nemá tak ostrou špičku jako ostatní nože tím pádem se nezařezával do živé části kmene. Po ulovení se pavouci konzervovali v mikro-zkumavkách (tzv. eppendorfkách), které jsou určeny k odběru, transportu a uchovávání malého množství vzorku. Jako konzervační látka sloužil 74% denaturovaný líh. K popisu jsem použila obyčejnou tužku a papír. Papír s popisky byl vložen do mikro-zkumavky s líhem. Mikro-zkumavky s obsahem do doby determinace pravidelně kontrolujeme, popřípadě doléváme líh. Pokud máme možnost, uchováváme je ve svislé poloze uzávěrem vzhůru, zamezíme možnému vytečení líhu a zbytečnému vysychání obsahu. o Determinace pavouků: Determinaci pavouků jsem prováděla na pracovním stole. Na stole byla umístěna binokulární lupa s přídavným osvětlením. Dále pak Petriho miska, 74% denaturovaný líh, měkká entomologická pinzeta, preparační jehla a psací pomůcky. Nezbytnou pomůckou při determinaci pavouků byla i odborná literatura. Do Petriho misky se nejprve nalije malé množství lihu, poté se sem přendá obsah z mikro-zkumavky. Petriho miska se i s obsahem vloží pod binokulární lupu, kde se pavouci hodnotí. Při determinaci pozorujeme jedince dospělé (imaga) a nedospělé (juvenilní). Pro determinaci byla použita základní determinační literatura (NETWIG a kol., 2010; ROBERTS, 1995; MILLER, 1971). Po první determinaci vložíme jedince zpět do mikro-zkumavky a zaznamenáme si počet jedinců v každé mikro-zkumavce. Nezapomínáme kontrolovat a dolévat líh do mikro-zkumavek z důvodu vysychání. Ve většině případů tyto jedince neurčíme vůbec. Při další determinaci určujeme druhy a pohlaví jedinců vyskytujících se na daném stanovišti. Tato determinace se provádí pouze u imag.
22
3.2 Popis sledovaného území Opavsko je velice zajímavým územím na rozhraní na rozhraní dvou geomorfologických vrstev Krkonošského a Karpatského masivu. Územím hraničí celým severním okrajem s Polskem, odtud přechází mírně zvlněná krajina do nížin polského Slezska. Do nejsevernější části okresu patří vesnice Sudice a Třebom položené na souřadnici 50 stupňů 3’55” N severní zeměpisné šířky. Na Jihu hraničí s Novým Jičínem. Západní částí navazuje Opavsko na Bruntálsko. Východní hranicí tvoří Ostrava a Karviná údolím nivy řeky Odry. Opavsko (okres Opava) patří rozlohou ke středně velkým okresům. Tvoří 1.45% území ČR. Specifickým nerostem třetihorního stáří je sádrovec. Výskyt je znám z Kateřinek (městská část Opavy) dále pak z Kobeřic kde je sádrovcový lom a severně od Hněvošic u obce Sudice v nejsevernějším výběžku okresu do Polska. Podnebí určitého území tohoto okresu je dáno zeměpisnou polohou, polohou vůči pevninským a oceánským vlivům Atlantského oceánu, nadmořskou výškou a samozřejmě také typem zemského povrchu. Horstvo Hrubého Jeseníku s nejvyšší horou Praděd (1491 m) podmiňuje s převládajícími severozápadními a západními větry vliv dešťového stínu. Proměnlivost některých míst v okrese je dána nadmořskou výškou, která je úměrná s teplotou vzduchu. Velký vliv na podnebí má také otevřenost krajiny směrem k severu, zde je počasí shodnější s Polskem (Slezská nížina). Slezská nížina je otevřená směrem k severu, to způsobuje na území Opavska chladnější jara a teplejší, slunné a suché podzimy. V pahorkatinách a vrchovinách tohoto území se projevuje větší kontinentalita podnebí, většími rozdíly a kolísáním teplot. V údolích se vytvářejí tepelné inverze, kdy ve vyšších polohách je tepleji než v údolích. Průměrná roční teplota je 8,2°C, dešťové srážky jsou nepravidelné. Nejméně prší v oblastech dešťového stínu na severozápadě území. Nejnižší množství dešťových srážek je 620 mm a nejvyšším 810 mm (FRANK a kol., 1996). Odchyt pavouků jsem prováděla v okolí pohraniční obce Sudice, která leží uprostřed třebomsko-sudického výběžku obklopena zvlněnou krajinou Hlučínské pahorkatiny. Tento výběžek je viditelný, nezaniká ani v mapách s malým měřítkem. V okolí se nachází převážně pole, jde tedy o oblast zemědělsky využívanou a nezatěžovanou průmyslovou výrobou. Následkem zemědělství změnila krajina svůj tehdejší charakter. Intenzivním zemědělstvím byly zorány louky, odvodněny nivy a regulovány toky. To se negativně projevilo na ekologické stabilitě (ŠVARC D., 2010).
23
3.3 Metodika sběru epifytických druhů, individuálně Nejvhodnější dobou pro individuální sběr pavouků pod kůrou je zima. Pro upřesnění je to doba kdy se teploty pohybují okolo 5 až -5 °C v této době nejsou pavouci tolik aktivní . Stoupnou-li teploty nad hranici 5°C začínají být pavouci aktivnější a jen s těží se dají chytat. Teploty pod -5°C nevadí pavoukům, ale našim končetinám, především rukám, protože se v rukavicích velice špatně drží pinzeta, nůž a mikro-zkumavka (Eppendorfka). Mezi další problémy patří i silný vítr, při kterém se pavouci velice špatně sbírají. Po odloupnutí kůry bývají i s kokonem odváty větrem. Při sběru jsem si nejprve určila lokalitu, kde budu sběr provádět. Na výběr jich bylo několik, jelikož se na Opavsku jabloňová stromořadí vyskytují poměrně často. Silnici, kterou jsem si vybrala vede z obce Rohov přes obec Sudice směrem k Polským hranicím. Jedná se o poměrně frekventovanou silnici první třídy číslo 46 (Obr. 8). Rozdělila jsem si jí na dva úseky, první úsek je označen číslem 1 a druhý úsek označen číslem 2. Jabloňová stromořadí jsou zde extenzivně pěstovaná, minimální výška kmene je 140 cm. Pomocí metru jsem si na kmeni naměřila 140 cm (požadovaná výška místa sběru pavouků). Šířka pásu na kmeni (vlastní místo sběru) byla stanovena na 20 cm, pro vyznačení jsem použila křídu. V takto vyznačených pásech jsem odloupávala očkovacím nožem borku, po celé šířce kmene. Každý strom měl svou označenou mikro-zkumavku, do které jsem ulovené pavouky měkkou entomologickou pinzetou vkládala. Mikro-zkumavky byly předem do 1/3 naplněny denaturovaným 74% lihem. Označené mikro-zkumavky obsahovaly – číslo stromu, lokalitu a datum sběru. Tímto způsobem jsem pokračovala u každého stromu. Vzhledem k silnému větru, který foukal celý leden jsem byla nucena pavouky sbírat od druhé poloviny února do počátku března. Teploty se v tomto období pohybovaly od -4 do 4°C . Výška sněhové pokrývky byla u jednotlivých kmenů různá, byl zde různě vysoko navátý sníh. Snažila jsem se co nejvíce dostat k bázi kmene, aby byla výška sběru co nejpodobnější u všech stromů.
24
4 VÝSLEDKY A DISKUZE
Má bakalářská práce byla zaměřena na vztah mezi zimujícími pavouky, zdravotním stavem a druhovém složení bezobratlých na jabloních okolo cest. Sběr probíhal na dvou různých cestách s různou polohou světových stran. Vzhledem k tomu, že se pod borkou vyskytují i jiní bezobratlí živočichové, byli sbíráni i oni. Mezi nejvýznamnější, co do počtu, patři ploštice, dále stonožky a mnohonožky, různé larvy a brouci. Tyto bezobratlé živočichy jsem uvedla v Tab.1, kde je uvedeno i jejich celkové množství.
Tab. 1: Množství bezobratlých živočichů na jabloních Strom
Pavouci
Ploštice
Jabloně
237
218
Brouci
Stonožky
4
3
Mnohonožky 1
Larvy 61
Z tabulky lze tedy vyčíst, že se na jabloních vyskytují nejvíce pavouci. Významnou skupinou jsou i ploštice. Takto vysoký počet si můžeme zdůvodnit jejich výskytem ve velkých shlucích, kdy jsem po odloupnutí jednoho kusu borky nalezla až devět jedinců ploštic. V průměru lze říci, že na jeden strom připadá 3,38 pavouka; 3,11 ploštice; 0,057 brouka; 0,04 stonožky; 0,01 mnohonožky a 0,87 larvy. Do Tab. 2 jsem uvedla čísla stromů, dobu a teploty sběru pavouků
Tab. 2: Doba sběru pavouků Čísla stromů
Datum sběru
Teploty (°C)
1 až 10
19.2.2010
-4
11 až 20
20.2.2010
-3
21 až 30
21.2.2010
-3
31 až 40
25.2.2011
-2
41 až 50
26.2.2011
-1
51 až 60
27.2.2011
0
61 až 70
5.3.2010
4
25
Průměrná teplota z tohoto období byla -1,28 °C. Vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám, které panovaly v lednu, jsem musela se sběrem začít až v druhé polovině února. Při prvním sběru 19.2. jsem nalezla dva dospělé jedince druhu Salticus zebraneus (C. L. Koch, 1837) a Nuctenela umbratica (Clerck, 1757). Při druhém sběru 20.2. jsem nalezla dospělce Clubiona brevipes (Blackwall, 1841), u třetího a pátého sběru byli nalezeni pouze juvenilní jedinci. Ve čtvrtém sběru 25.2. byl nalezen dospělec Salticus zebraneus a v šestém 27.2. Micaria subopaca (Westring, 1861). V posledním týdnu sběru 5.3. jsem nalezla dospělce Micaria subopaca, Nuctenela umbratica a Salticus zebraneus. Tyto dospělé jedince jsem zařadila do čtyřech čeledí: Salticidae (skákavkovití), Araneidae (křižákovití), Clubionidae (zápředníkovití), Gnaphosidae (skálovkovití). Zdravotní stav u všech jabloní byl uspokojivý, nebylo je tedy nutné třídit do skupin podle zdravotního stavu. Jedná se o dřeviny nepravidelně a nešetrně ořezávané mechanizací během roku, kvůli bezpečnosti na silnicích, a aby si auta nepoškozovala plachty o větve rostoucí přímo do silnice. Z celkového počtu 237 pavouků jsme určili do druhu pouze 11 jedinců. Tito jedinci byli dospělí. Z procentuálního hlediska je dospělců pouze 4,6 %, zbylých 95,4 % jedinců bylo juvenilních, viz. Obr. 1.
Množství v ks
Podíl dospělých a juvenilních jedinců na jabloních 240 220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 DOSPĚLEC
JUVENIL
Obr. 1: Podíl dospělých a juvenilních jedinců na jabloních.
26
Vzhledem k tomu, že jsem nalezla druhy, které ještě na Opavsku (Sudice) nebyly nalezeny a zaznamenány, bude následovat komentovaný seznam (ČESKÁ ARACHNOLOGICKÁ SPOLEČNOST, 2011) zjištěných druhů: Salticidae Salticus zebraneus (C. L. Koch, 1837) Český název: Skákavka zebrovitá Geografické rozšíření: Evropa Fytogeografická oblast: Mezofytikum, (termofytikum) Nadmořská výška: 200-500 Počet polí / záznamů: 68 / 133 Vzácnost výskytu: Abundant (hojný) Tento druh se vyskytuje hojně na kmenech a spodních větvích stromů (lípy, jabloně, duby, borovice, hrušky a třešně). Vyžadují stanoviště otevřená, středně zastíněná a středně vlhká. Žijí na vertikální ploše (kůra). Tento druh jsem nalezla pod borkou jabloně na otevřeném stanovišti, středně zastíněném v množství třech kusů
Obr. 2: Mapa rozšíření Salticus zebraneus (upraveno dle ČESKÉ ARACHNOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI, 2011). Oblast, ve které jsem druh pozorovala, je označena oranžově (čtverec číslo 6076).
27
Gnaphosidae Micaria subopaca (Westring, 1861) Český název: Mikarie kmenová Geografické rozšíření: Plearktický areál - transplearktický areál Fytogeografická oblast: Termofytikum, (mezofytikum) Nadmořská výška: 200-500 Počet polí / záznamů: 18 / 27 Vzácnost výskytu: Rare (vzácný) Někteří žijí v travnatém porostu a někteří pod kůrou stromů. Žijí na soliterních stromech (topoly, třešně) a v dubových lesích. Upřednostňuje částečný stín a otevřený prostor středně vlhké stanoviště. Tento druh se v mých sběrech vyskytoval nejčastěji, mohlo to být zapříčiněno zastíněním travnatým a křovinným porostem a také obrostem jabloní.
Obr. 3: Mapa rozšíření Micaria subopaca (upraveno dle ČESKÉ ARACHNOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI, 2011). Oblast, ve které jsem druh pozorovala, je označena oranžově (čtverec číslo 6076).
28
Araneidae Nuctenea umbratica (Clerck, 1757) Český název: Křižák podkorní Geografické rozšíření: Plearktický areál - transplearktický areál Fytogeografická oblast: Termofytikum, (mezofytikum) Nadmořská výška: 200-900 Počet polí / záznamů: 62 / 108 Vzácnost výskytu: Abundant (hojný) Vyskytuje se hojně pod kůrou dřevin, vyžaduje částečný stín. Žije na budovách i v lesích kde žije vertikálně. Upřednostňuje středně vlhká stanoviště. Tento druh jsem při sběru nalezla dvakrát. Oba stromy byly zastíněné obrostem a dalšími keři.
Obr. 4: Mapa rozšíření Nuctenea umbratica (upraveno dle ČESKÉ ARACHNOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI, 2011). Oblast, ve které jsem druh pozorovala, je označena oranžově (čtverec číslo 6076).
29
Clubionidae Clubiona brevipes (Blackwall, 1841) Český název: Zápředník krátkonohý Geografické rozšíření: Evropa Fytogeografická oblast: Termofytikum, (mezofytikum) Nadmořská výška: 200-500 Počet polí / záznamů: 25 / 48 Vzácnost výskytu: Rare (vzácný) Druhy žijící pod kůrou stromů a keřů v bylinném patře z osluněné strany. Přednost dává především suchým otevřeným stanovištím. Tento druh jsem nalezla na stromě, který byl z jižní strany zastíněn svahem a ve výšce 140 cm nad zemí.
Obr. 5: Mapa rozšíření Clubiona brevipes (upraveno dle ČESKÉ ARACHNOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI, 2011). Oblast, ve které jsem druh pozorovala, je označena oranžově (čtverec číslo 6076).
30
Komentáře o jednotlivých druzích jsem převzala z ČESKÉ ARACHNOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI (2011) Dále jsem vycházela z Buchara a Růžičky (2002). V rámci našeho kraje jsem zjistila, že zdravotní stav jabloní ve stromořadí nemá vliv na druhovou skladbu pavouků. Jabloně jsou zde prořezávány nepravidelně a nešetrně mechanicky. Údržba silnic první třídy zajišťuje ŘSD ČR. Po řezu zůstávají velké neošetřené rány, do kterých se dostává infekce, celé větve chřadnou a usychají. Pokud některá z jabloní uhyne, na její místo se nevysazuje nové. Většinou zůstane místo neosázené a brzy zaroste planými keři (bez černý, planá růže). Stáří těchto jabloní nedokážu odhadnout, ale mohu říci, že byly vysazovány ve stejné době. Na jabloních se vyskytuje poloparazitické jmelí bílé (Viscum album L.) a některé druhy hub. Lokality jsem označila číslem 1 a 2. První je stromořadí jabloňové, nevyskytují se zde jiné druhy ovocných dřevin. Silnice označení číslem 2 je spíše stromořadím třešňovým, mezi třešně byly vysázeny nepravidelně jabloně (Obr. 8).
Obr. 6: Mapa místa sběru pavouků (upraveno dle Google-obrázky, 2011)
31
Žádné rozdíly v druhovém složení pavouků ve stromořadích u lokality 1 a 2 nebyly zjištěny. Vyskytují se zde všechny výše zmíněné druhy. Jedinou výjimkou byla Clubiona brevipes, která byla nalezena pouze na jednom stanovišti na lokalitě číslo 2., tato lokalita pro ni není typické viz. komentovaný seznam druhů. Důvodem proč na těchto dvou lokalitách nebyly nalezeny žádné rozdíly v druhovém složení pavouků je prostá, nalezla jsem zde pouze 11 dospělých jedinců.
32
5 ZÁVĚR Stromy podél cest jsou útočištěm pro mnoho skupin živočichů. Zjistila jsem, že se pod borkou jabloní nejvíce vyskytují pavouci, ploštice, larvy různého hmyzu, brouci, stonožky a mnohonožky. Při determinaci pavouků jsem nalezla pouze 11 dospělých jedinců a 226 juvenilních. Jednalo se o druhy: Salticus zebraneus, Micaria subopaca, Clubiona brevipes a Nuctenea umbratica Tyto druhy ještě nebyly pozorovány v okolí obce Sudice (Opavsko) a jedná se tímto o prvonálezy do databáze České arachnologické společnosti. Tím jsem pomohla rozšířit informace o výskytu jednotlivých druhů na daném území.
33
6 POUŽITÁ LITERATURA
§
BUCHAR J., KŮRKA A., 1998: Naši pavouci. Academia, Praha, 150 s.
§
BUCHAR J., RŮŽIČKA V., 2002: Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres Publishers, Praha, 351 s.
§
FRANK M., MEDKOVÁ M., MÜLLER K., SCHENKOVÁ M., SOLNICKÝ J. a ZWACH I., 1996: Opavsko zblízka, AVE, Opava, 135 s.
§
KAMENICKÝ K., 1932: Ovocná a okrasná stromořadí. Ministerstvo zemědělství republiky Československé, Praha, 101 s.
§
VANĚK J.,1947: Co má každý věděti o ošetřování ovocných stromů. Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 343 s.
§
MICHÁLEK S., PAULEN O., ONDREJIČKOVÁ A., GLASA M. a BÁTOROVÁ B.,2003: Jabloň, biológia, pestovanie, využívanie. Slovenská poľnohospodárská univerzita v Nitre, Nitra, 218 s.
§
BUNDA V., CIFRANIČ P., FLEISCHMANN A., HNÍZDIK F., HRIČOVSKÝ I., HUBA A., KOLEK J., MALÍK T., PAULECHOVÁ K. a ŽUPNÍK M., 1968: Praktické ovocnárstvo. Slovenské vydavatelstvo podohospodárskej literatury, Bratislava, 572 s.
§
FOELIX, R.F., 2011: Biology of spiders. Oxford university press, Oxford, 419 s.
§
MINAŘÍK M., SKALIČKA J., KOPEČEK D., 2008: Pavouci, [cit. 2011-0213]. Dostupné na: http://www.evarcha.cz/doku.php?id=clanky:tema:pavouci
§
ŠVARC D., 2010: Oficiální internetové stránky obce Sudice [cit. 2011-04-17]. Dostupné na: http://www.obecsudice.cz/soucasnost/index.php?which=ziv_prostredi
§
MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ., 2011: Novela zákona o ochraně přírody výrazně zvýší ochranu alejí a stromořadí před kácením [cit. 2011-0417]. Dostupné na: http://www.mzp.cz/cz/letter_il081022aleje
§
RŮŽIČKA V., BUCHAR J., 2008: Dodatek ke katalogu pavouků České republiky 2001–2007. Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná 29–30: 3–32
34
7 PŘÍLOHY
7.1 Seznam příloh Tab. 1: Přehled zjištěných bezobratlých živočichů Tab. 2: Přehled určených druhů pavouků Obr. 1: Jabloňové stromořadí Obr. 2: Jabloň v porostu růže šípkové a bezu černého Obr. 3: Jmelí bílé – poloparazit Obr. 4: Řez jabloní Obr. 5: Řez jabloní Obr. 6: Borka jabloní Obr. 7: Borka jabloní
35
Tab. 1: Přehled zjištěných bezobratlých živočichů Číslo stromu Datum sběru Pavouci 1 19.2.2010 8 2 19.2.2010 10
Brouci 0 1
Stonožky 0 0
Mnohonožky 0 0
Ploštice Larvy 3 3 4 3
3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
19.2.2010 19.2.2010 19.2.2010 19.2.2010 19.2.2010 19.2.2010 19.2.2010 19.2.2010 20.2.2010 20.2.2010 20.2.2010
1 2 4 10 5 1 3 4 2 5 0
0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0
0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0
12 0 0 3 9 0 4 4 0 3 3
3 3 0 1 0 1 0 0 0 1 2
14
20.2.2010
1
0
0
0
0
0
15
20.2.2010
2
0
0
0
2
2
16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38
20.2.2010 20.2.2010 20.2.2010 20.2.2010 20.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 21.2.2010 25.2.2010 25.2.2010 25.2.2010 25.2.2010 25.2.2010 25.2.2010 25.2.2010 25.2.2010
1 6 2 1 2 3 2 2 3 3 1 1 0 1 4 0 5 2 2 6 2 4 0
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
0 0 3 12 4 0 0 7 0 9 0 4 2 2 4 2 0 0 6 0 14 0 3
0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 3 2 4 3 3 3 2 1 3 2 0 2
39
25.2.2010
5
0
0
0
0
3
Číslo stromu 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70
Datum sběru Pavouci 25.2.2010 2 26.2.2010 5 26.2.2010 6 26.2.2010 4 26.2.2010 2 26.2.2010 9 26.2.2010 9 26.2.2010 9 26.2.2010 7 26.2.2010 8 26.2.2010 2 27.2.2010 8 27.2.2010 6 27.2.2010 4 27.2.2010 0 27.2.2010 6 27.2.2010 3 27.2.2010 2 27.2.2010 1 27.2.2010 1 27.2.2010 0 5.3.2010 0 5.3.2010 1 5.3.2010 8 5.3.2010 0 5.3.2010 4 5.3.2010 2 5.3.2010 0 5.3.2010 4 5.3.2010 2 5.3.2010
CELKEM
Brouci 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Stonožky 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Mnohonožky 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Ploštice 0 3 8 0 0 0 9 0 0 0 0 12 14 1 2 8 0 1 6 3 0 0 13 1 9 0 0 6 0 1
Larvy 1 0 0 0 0 0 0 2 0 1 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 2 0 0
6
0
0
0
2
0
237
4
3
1
218
61
Tab. 2: Přehled určených druhů pavouků
Číslo stromu
Množství
Druh pavouka
Čeleď
Pohlaví
4
1
Salticus zebraneus
Salticidae
F
10
1
Nuctenea umbratica
Araneidae
F
18
1
Clubiona brevipes
Clubionidae
M
36
1
Salticus zebraneus
Salticidae
F
56
1
Micaria subopaca
Gnaphosidae
M
58
1
Micaria subopaca
Gnaphosidae
F
61
1
Nuctenea umbratica
Araneidae
F
63
2
Salticus zebraneus
Salticidae
M
63
1
Micaria subopaca
Gnaphosidae
F
67
1
Micaria subopaca
Gnaphosidae
F
CELKEM
11
Obr. 1: Jabloňové stromořadí (autor všech fotografií Pavlína Gallová)
Obr. 2: Jabloň v porostu růže šípkové a bezu černého
Obr. 3: Jmelí bílé – poloparazit
Obr. 4: Řez jabloní
Obr. 5: Řez jabloní
Obr. 6: Borka jabloní
Obr. 7: Borka jabloní
