Vlastivědný časopis Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví

Vlastivědný časopis Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví

Vydává Podblanické ekocentrum ČSOP a Muzeum Podblanicka • Ročník XVI. (XXXVIII.) • č. 1 • 2012

Šternberské koláče – regionální produkt Kraje blanických rytířů (foto: Archiv Posázaví o.p.s.; k článku na str. XII přílohy).

Učitelský sbor v Trhovém Štěpánově na snímku z poloviny padesátých let minulého století (k článku na str. 12).

OBSAH ČÍSLA

Nález vzácného hřibu maličkého na Podblanicku (P. Špinar)............................................................................... 2 Ctibořský Franz Fritsch a vlašimští „mlátičkáři“ (J. Nusek) ............................................................................... 4 Univerzitní profesor Emanuel Rádl (1873 – 1942) (Z. Srnská) ............................................................................. 5 Václav Zítek – sólista opery ND v Praze (J. Moudrý) ............................................................................................ 6 Odešel vzácný člověk Jan Svoboda (I. Preislerová, J. Moudrý) ............................................................................. 9 Krňanští kronikáři (J. Košťák) .............................................................................................................................. 11 Z historie školství v Trhovém Štěpánově (M. Vrbický)........................................................................................ 13 Dvacet let vlašimské obchodní akademie (J. Zábranská)...................................................................................... 17 Muzeum včelařství v Louňovicích (J. Tůmová).................................................................................................... 19 Stanislav Příhoda jubilující (P. Martínek)............................................................................................................. 20 Z historie ochotnického divadla ve Velíši (J. Jarolímková)..............................................................3. strana obálky

Příloha

Ze starších čísel Jak si šel Václav Vlček ze Střechova do Kácova v zimě pro liniár. (4) ....................................................... I Regionální pověsti, povídky, vyprávění a poezie Jak vlašimské ženy vrátily sochu Panny Marie v Hrádku na oltář (F. Procházka) ................................. III Regionální literatura Mezi Vltavou a Sázavou (R. Cáder) ............................................................................................................. IV Studie k zřícenině Zlenice (J. Nusek) ........................................................................................................... IV Cvičiště Benešov – Vstup zakázán!! (P. Zouzal) .......................................................................................... V Sázava, řeka protkaná železnicí (P. Pešout) ................................................................................................. V Zprávy a sdělení Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim (M. Musilová, K. Knotková) ....................... VI Činnost Správy CHKO Blaník v letech 2010 a 2011 (L. Hanel, J. Holujová, M. Klaudys, I. Křížová) .... IX Posázaví připravuje aktualizaci strategie rozvoje regionu (J. Tůmová) .................................................. XI Značka „Kraj blanických rytířů – regionální produkt“ (K. Červenková) .............................................. XII Výtvarná soutěž „Zapomenutá řemesla“ (J. Nusek, V. Hanusová) ........................................................ XVI Do tohoto čísla Pod Blaníkem přispěli ............................................................................................................... XVII Přehled plánovaných akcí Muzea Podblanicka a ČSOP Vlašim ...................................................................... XVIII Bibliografický rejstřík – ročník XI. (XXXIV.) 2007 až XV. (XXXVIII.) 2011 (R. Cáder) ............................ XXI

Vážení čtenáři, Ročník XVI. (XXXVIII.), číslo 1, 2012 Vlastivědný čtvrtletník Benešovska, Vlašimska, Voticka, Českého Meránu a Dolního Posázaví. První číslo Pod Blaníkem vyšlo v roce 1921. Po padesátileté odmlce bylo roku 1997 jeho vydávání obnoveno. Vydává Český svaz ochránců přírody Vlašim a Muzeum Podblanicka ve spolupráci s AOPK ČR, Správou Chráněné krajinné oblasti Blaník. Adresa redakce: Podblanické ekocentrum ČSOP, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim Tel./fax: 317 845 169, 317 845 965 E-mail: [email protected] Internet: www.csopvlasim.cz Administrace: Dagmar Tlustošová Redakční rada: Mgr. Radovan Cáder Prof. RNDr. Lubomír Hanel, CSc. Mgr. Václav Kovařík PhDr. Jindřich Nusek Ing. Pavel Pešout (předseda) PhDr. Ivana Preislerová Slávka Rýdlová Milan Štědra Mgr. Jan Urban PhDr. Libuše Váňová Ing. Jana Zmeškalová Tiskne: VaMB s. r. o. Štěchovice Uzávěrka tohoto čísla: 2. 3. 2012 Registrováno OkÚ Benešov, č. 43/97 Evidenční číslo MK ČR E 10738 ISSN 1213-1040 Cena: 18 Kč vč. DPH, pro členy ČSOP Vlašim zdarma Předplatné časopisu a inzerci lze objednat na adrese redakce. Název a logo Pod Blaníkem je národní ochranná známka zapsaná v rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví. Časopis Pod Blaníkem a další regionální publikace lze zakoupit na následujících prodejních místech: Benešov: Knihkupectví Daniela, Masarykovo nám.; Infocentrum, Malé nám.; Jankov: Smíšené zboží, Věra Houdková; Kamberk: Smíšené zboží; Kondrac: Potraviny Macešková; Louňovice p. Blaníkem: Infocentrum; Smíšené zboží; Načeradec: Potraviny Hergeselová; Sázava: Infocentrum; Vlašim: Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim; Muzeum Podblanicka, zámek Vlašim; Knihkupectví Žížalová, Komenského ul.; Podblanické infocentrum, zámek Vlašim; Votice: Infocentrum; Zvěstov: Smíšené zboží Žák.

v tomto čísle, ve kterém vám přinášíme ve vnitřní příloze bibliografii posledních pěti ročníků vlastivědného časopisu Pod Blaníkem, bych vás rád upozornil hned na první příspěvek věnovaný nálezu vzácného hřibu maličkého. Byl nalezen na lokalitě „Na Pramenech“ u Horní Lhoty, která je jednou z nestátních rezervací zřízených Českým svazem ochránců přírody Vlašim. Rádi na stránkách Pod Blaníkem publikujeme podobné originální nálezy. I když řada zdatnějších houbařů má jistě své první letošní úlovky již za sebou, houbařská sezóna teprve pomalu začíná. Podělte se s námi o své houbařské zážitky, ať již půjde o nálezy vzácných hub, nebo o jiné mykologické zajímavosti. Podblanicko patří stále k těm oblastem Čech, o jejichž mykoflóře je malý počet publikovaných údajů. Pozornost mykologů se v počátcích zdejšího mykologického průzkumu zaměřovala jen na několik málo osvědčených lokalit, jako jsou národní přírodní rezervace „Ve Studeném“ u Samechova či okolí Poříčka nad Sázavou. Za počátek systematického výzkumu makromycet na Podblanicku lze považovat práce mykologů právě v okolí Poříčka nad Sázavou; Akademický odbor Klubu československých turistů si při ústí Křešického potoka u čeřenické osady Poříčko postavil v roce 1939 chatu, která byla po celou druhou světovou válku útočištěm mnoha vysokoškoláků. Zde svá mykologická studia začínal i Jiří Kubička. Ten na tuto dnes již klasickou mykologickou lokalitu přivedl další známé mykology, zejména J. Herinka, M. Svrčka, Z. Pouzara. Sběry odsud donášel také K. Kavinovi a F. Smotlachovi. Z jiných oblastí Podblanicka byly publikovány jen náhodné sběry. Systematičtější výzkum na Podblanicku je spojen až se zahájením vydávání Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka v roce 1957. Najdeme zde zásadní práce především A. Příhody, M. Svrčka, F. Kotlaby a V. Zeleného. Dodnes bylo na jeho stránkách uveřejněno 25 vědeckých článků i jednotlivých sdělení. Jednotlivé nálezy jsou publikovány i v časopisu Pod Blaníkem a věříme, že zprávy o dalších budou následovat. Uzávěrka dalšího čísla časopisu Pod Blaníkem (2. číslo XVI. ročníku) bude 9. května 2012. Uvítáme kratší i delší příspěvky o přírodě, krajině, životním prostředí, historii, kultuře i současném dění na Podblanicku. Podělte se o své poznatky a dojmy z malebného Benešovska, Vlašimska, Voticka, Dolního Posázaví, Českého Meránu a České Sibiře. Příspěvky přijímáme v jakékoliv písemné formě, vítáme v elektronické podobě nebo e-mailem. Příspěvky, pokud možno, doplňte fotografiemi, pérovkami či jinými ilustracemi. Jménem redakční rady Vám přeji příjemné čtení. Pavel Pešout

Nález vzácného hřibu maličkého na Podblanicku O tom, že Podblanicko je houbaři a milovníky hub vyhledávanou oblastí s velkou rozmanitostí druhů, asi není třeba se příliš zmiňovat. Ovšem 23. 9. 2011 se zde podařil skutečně unikátní mykologický nález. Při sběru exemplářů na  čtvrtou výstavu hub v Louňovicích pod Blaníkem byl nalezen hřibovitý druh, který na první pohled připomínal hřib peprný Chalciporus piperatus. Po podrobné makroskopické studii se ukázalo, že se jedná o velice vzácný druh, a to hřib maličký Chalciporus hypochryseus (Šutara) Coutec. Stručný popis: klobouk 15 až 55 mm široký, rourky i póry jsou jasně žluté, třeň štíhlý, válcovitý hnědorezavý, chuť palčivá. Téměř ve všech znacích se podobá hřibu peprnému, od něhož se však liší zbarvením rourek a pórů, které jsou u hřibu peprného hnědé až červenohnědé.

Hřib maličký je velice vzácný a je zařazen do Červeného seznamu hub České republiky jako druh, o kterém nejsou zatím dostatečné údaje. Lokalita nálezu: Q: 6355a, 530 m n. m., okraj rašeliniště „Na Pramenech“ v lesním komplexu mezi Načeradcem a  Horní Lhotou, podmáčená mladá smrčina, v jehličí. Souřadnice: N 49° 36.19043‘, E 14° 56.40690‘ Sbírala: I. Křížová; určil: P. Špinar Plodnice byla fotograficky zdokumentována, usušena v horkovzdušné sušičce při 40 °C a uložena v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Pavel Špinar Literatura: J. Šutara, M. Mikšík, V. Janda (2009): Hřibovité houby.

Spodní strana klobouku hřibu maličkého (foto: autor). 2

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

Hřib maličký (Chalciporus hypochryseus) – foto: autor.

Pavel Špinar s návštěvníky 4. ročníku Výstavy hub blanických lesů (foto: Ivana Křížová). Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

3

Ctibořský Franz Fritsch a vlašimští „mlátičkáři“ Postavou, o níž se v 50. letech 19. století debatovalo v odborných zemědělských kruzích, byl Franz Fritsch. Tento nájemce dvora ve Ctiboři u Vlašimi byl vnímán jako „racionálně pokrokový a zároveň praktickou schopností vynikající zemědělec“. Pozornost mu několikrát věnoval i časopis „Wochenblatt der Land-, Forst- und Hauswirthschaft“, vydávaný „C. k. vlastenecko-hospodářskou společností v Království českém“. Fritsch si pronajal vlašimský městský dvůr ve Ctiboři, který ve 40. letech 19. století zahrnoval přibližně 90 jiter půdy (1 jitro = 0,575 ha), 1 jitro rybníků, 4 jitra luk, 1 jitro zahrad, 12 jiter pastvin a 166 jiter lesů. K tomu pod 10 kusů skotu, kolem 250 kusů ovcí a kolem 10 kusů prasat. Ve svém hospodářství zaváděl většinu novinek a sám pěstitelsky experimentoval. V rámci Čech se stalo událostí jeho úspěšné pěstování ředkve olejné (Chinesische Ölrettig). Ta byla vysévána např. v sousedním Sasku mezi keři vinic a „získáván z ní olej pro domácí potřebu“. Fritschovy úspěchy s pěstováním ředkve „ve velkém“ vyzdvihoval mimo jiné Alois Borrosch. Jako strojírenský podnikatel a záro-

veň redaktor časopisu „Wochenblatt“ se s Fritschem „měl tu čest poznat“ roku 1852. Ctibořský nájemce získal od Borrosche více druhů semen, které testoval a „pohotově referoval“ o růstu plodin. Podal také „přesné zprávy o sklizni“. Borrosch poznal ve ctibořském Fritschovi „horlivého příznivce srovnávacích polních pokusů“. Když prezentoval jeho několikaleté úspěchy s ředkví, Fritsch jej překvapil zásilkou. K propagaci plodiny mezi zemědělci poslal do redakce „pět liber vybraného semene čínské ředkve olejné“. A žádal, aby menší část získali zdarma běžní zájemci a větší část pak „dopisující příznivci srovnávacích pěstebních pokusů“. Borrosch připomněl, že Fritsch pěstuje ve Ctiboři ředkev „zatím jen jako letní plodinu“, ale že je možná i setba podzimní. Jeden z textů pak konstatuje, že Fritsch zřejmě vyšlechtil „v podmínkách Ctiboře místní odrůdu“. Fritschův přínos byl zdůrazněn i v rámci boje proti „na venkově rozšířenému předsudku při užívání jedlých olejů místo živočišných tuků“. Význam, především pro Aloise Borrosche jako podnikatele, měl i Fritschův vlastní text ve „Wo-

Část bývalého městského dvora ve Ctiboři, leden 2012 (foto: Veronika Hanusová). 4

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

chenblatt“. Jako uznávaný odborník tu hodnotil své zkušenosti s „Hensmanovou ruční mlátičkou“ (Hensman´sche Handdreschmaschine), vyrobenou v pražské Borroschově strojírně. Vedle technického postřehu prokázal i přehled o poměrech rakouského zemědělství. Jeho úvodní poznámka dobře vystihla situaci menších hospodářů krátce po zrušení roboty. To přineslo spolu s „obrovským pokrokem v národně-ekonomickém ohledu“ např. i „obtížné obstarávání“ pracovních sil. Způsobené „částečně nedostatkem pracovníků“, ale také „silně vzrostlou denní mzdou“. Velkým pomocníkem se i pro menší zemědělce měly stát „speciální stroje“. V příspěvku se zaměřil na zkušenosti s „Hensmanovou ruční mlátičkou“, kterou pořídil do Ctiboře v srpnu 1853. Téměř na třech stránkách shrnul její „vynikající výsledky a přednosti“ s důležitým závěrem: Mlátička stála 225 zlatých a Fritsch ji doporučil k „společnému nákupu a užívání“ rolníkům i „v nejmenší obci“. Splatit ji měli „již v prvním roce“. Mlátičky doporučoval také „společnostem více pozemkových vlastníků ve venkovských městech“. Tam byli „nádeníci“ ještě „dražší a méně častí“. Fritschova výzva měla o pět let později výsledek přímo ve  Vlašimi. „Wochenblatt“ nadšeně informoval o  osmi vlašimských občanech, kteří se na podzim 1859 „spojili a koupili si společně

Hesmanovu mlátičku z Borroschovy továrny“. Redakce připomněla, že „tento způsob spojení je nejvhodnější cestou, jak se dostat k výhodám větších zemědělských strojů“. Osm nejmenovaných občanů prý „významně ušetřilo na čase i lidských silách“. Výmlat „svého obilí“ stihli všichni během třech týdnů, přičemž „dříve potřebovali osmkrát více času“. Výmlat byl navíc podstatně čistší než pomocí cepů. Po výmlatu pronajímali podílníci vlašimskou „mlátičku do okolních obcí za vyměřený poplatek“. Během čtyř týdnů získali „nájem 65 zlatých“. Pořizovací cenu tak z větší části pokryli již v prosinci téhož roku. Na příkladu z Vlašimi redakce „Wochenblattu“ zdůraznila, že by se podobně „snadno mohli členové jedné obce spojit k pořízení“ dalších druhů zemědělských strojů. Zároveň ale poznamenala, že hlavním předpokladem je „jednota a shoda, která bohužel ve většině obcí chybí“. K modernizaci zemědělství nejen na Vlašimsku tedy přispěl také Franz Fritsch, nájemce městského dvora ve Ctiboři. Na jeho aktivity navázaly zřejmě i úpravy dvora, podpořené purkmistrem Františkem Neubauerem. Dnes je areál bohužel ve velmi neutěšeném stavu. Jindřich Nusek Z dobových zdrojů: Wochenblatt der Land-, Forst- und Hauswirthschaft 16/1854, 17/1854, 1/1859.

Univerzitní profesor Emanuel Rádl (1873–1942) V  roce 2012 uplyne sedmdesát let od úmrtí pyšelského rodáka, vědce, spisovatele, filosofa a univerzitního profesora Emanuela Rádla (21. 12. 1873 – 12. 5. 1942). Byl jedním z nejvýznamnějších českých myslitelů 20. století. Narodil se a žil v Pyšelích a tady prožil své dětství a mládí a chodil do školy. Později navštěvoval piaristické gymnázium v Benešově, maturoval v Domažlicích. Pak studoval na Přírodovědecké fakultě a nastoupil už jako docent na univerzitu v Praze, kde přednášel biologii, která se stala v této době jeho životním zájmem. Jeho práce v „Dějinách vývojových teorií“ se v Evropě dočkala vysokého ocenění. Emanuel Rádl se pak soustřeďoval na oblast, kde biologie hraničí s filosofií. Po první světové válce pod vlivem celkového dění přešel ve svém myšlení i dílech na filosofii a politiku. Byl Masarykovým žákem, od něho se učil i s ním polemizoval. Stal se předsedou Ligy pro lidská práva a společně s evangelickým farářem J. L. Hromádkou založili časopis duchovního a filosofického zaměření „Křesťanská revue“ (tento časopis opět vychází). Ihned Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

po nástupu hitlerizmu k moci upozornil na toto nebezpečí v knize „Německá revoluce“ a brzo potom studuje problém soužití Čechů s Němci na našem území v knize „Válka Čechů s Němci“. V předtuše příchodu totalitních mocí opakovaně popisoval krizové momenty své doby a jako organizátor a předseda zahajoval VIII. Mezinárodní filosofický kongres v Praze 1934. Po kongresu náhle onemocněl a sedm let žil téměř v izolaci od všeho dění ve svém pražském bytě. Ještě několik měsíců před svou smrtí napsal tužkou na útržcích papíru svoji „životní závěť“ Útěcha z filosofie. Zemřel 12. května 1942, aniž se dočkal osvobození naší vlasti od nacismu. Emanuel Rádl byl vždy odpůrcem veškeré diskriminace a zastáncem svobody ducha a propojení vědy a praxe v životě. Nebyl typ katedrového vědce. Neposuzoval filosofii ani politiku jako chladný, objektivní pozorovatel, ale jako zaujatý účastník. O čem byl přesvědčen, že je pravdivé, dokázal hájit třeba proti všem. V jeho rozsáhlém díle „Gabro“ v úvodu vzpomíná, jak rozmlouval se svojí matkou, 5

Univerzitní profesor Emanuel Rádl (1873 – 1942). prostou venkovskou ženou o tom, jaký je poměr a vztah skutečného, praktického života ke studiu a duševní činnosti. Z Jeho vzpomínek na dětství a  mládí: „Narodil jsem se v  malinkém městečku s velkým náměstím. Jako hoch jsem ještě prožil doznívání baroka. Vzpomínám, jak v neděli lidé plnili

ve svátečním šatě kostel. Po kostele vyšli na náměstí debatujíc a smějíc se. Kam se tento společenský zvyk ztratil? Před Božím Tělem všechno se drhlo, lidé si kupovali nové šaty, děti sháněly po okolí květiny. V průvodu šly cechy, někteří ještě v krojích cechovních, všichni se svými korouhvemi. Bylo zvonění, zpěv, střelba z hmoždířů – našli jsme snad od té doby krásnější společenskou oslavu?“ Budiž nám radostí a potěšením, že Emanuel Rádl celý život vzpomínal na své městečko Pyšely. Že zde žil, o tom máme doklady v Pyšelském muzeu. Od rodiny Rádlových zde máme několik knih, které vycházely ještě za spisovatelova života, ale i ty, které vychází i dnes, a jeho posmrtnou masku. Na katedře Přírodovědecké fakulty je uloženo celé jeho dílo v archivu, kde se s ním seznamují odborníci, kteří pokračují v práci tohoto velkého vědce a filosofa. Dále ještě pracuje „Společnost Emanuela Rádla“, která shromažďuje a publikuje Rádlovo dílo. Z jeho spisovatelské činnosti vyšly tyto knihy: Dějiny filosofie (1933), Romantická věda (1918), Západ a východ (1925), válka Čechů s Němci (1928), Budoucnost krásné literatury (1932), O  čtení děl básnických (1935), Vývojová teorie, Útěcha z filosofie, různé stati, polemiky a články. V roce 1922 uskutečnil E. Rádl cestu kolem světa, napsal o tom mnoho vědeckých prací. Význam života a díla Emanuela Rádla je mimořádný a známý v celém světě. Jeho práce od svého vzniku jsou nepřetržitě vydávány a studovány. Každý občan našeho města může být hrdý na to, že tak vzácný člověk se narodil a žil zde v Pyšelích. Zpracováno podle článků a prací doktora Vladimíra Rádla. Zdeňka Srnská

VÁCLAV ZÍTEK – SÓLISTA OPERY ND V PRAZE Je nemálo významných osobností, které „propluly“ městem Vlašim. Odněkud přišly, zanechaly za sebou významnou stopu, a pak zase za čas z města odešly, některé se sem opět natrvalo vrátily nebo také, když něco dokázaly, rády se do Vlašimi vracely. Jmenujme například Dr. Václava Pittermanna, významného veřejného činitele, a jeho syna Emila Artura Longena, Gustava Franka, známého rytce a umělce, ruského carského státního rady, P. Antonína Norberta Vlasáka, spisovatele, vlastence a národního buditele, vlašimského rodáka Františka Dojáčka, významnou osobnost Kanady, bratry Hellery, 6

arch. Kamila Roškota a jsou jistě další. Mezi ty, kteří se do Vlašimi rádi vraceli, a předvedli své umění, byl bezesporu také národní umělec Václav Zítek. Narodil se 24. 3. 1932 v Tisé u Ústí nad Labem, tento rok tomu bylo 80 let. Život jeho otce Karla Zítka (1898 – 1967), kterého se sluší zmínit, by mohl tvořit zcela samostatný a zajímavý příběh. Narodil se 20. ledna 1898 v obci Květov u Milevska (syn Václav jej označoval jako Jihočecha). Karel Zítek byl jako student odveden na vojnu v počátcích první světové války a zařazen do rakousko-uherského 91. pěšího pluku na italPod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

skou frontu. Po válce v roce 1919 se vydal Václav Zítek do služeb mladého státu. Nejprve nastoupil do služby na Četnickou stanici ve Velkých Popovicích, pak v roce 1921 nastoupil na Četnickou stanici v Kolodějích a pak do Senohrab. Zde strávil devět let života, aby byl v roce 1930 jako velitel převelen na Četnickou stanici v Tisé. Tam založil rodinu a zde se také narodil syn Václav. O sedm let později, když byla v roce 1938 Četnická stanice v Tisé na začátku druhé světové války přepadena, byl již Karel Zítek rok velitelem Četnické stanice v Trhovém Štěpánově. Rodina bydlela v budově staré radnice (čp. 51) a syn Václav tam chodil do obecné školy. V Trhovém Štěpánově si mohl vrchní strážmistr Karel Zítek alespoň na chvíli odpočinout od německého nacionalismu a i jeho manželce trpící plicní chorobou se začalo vést lépe. To vše až do 15. března 1939, kdy naši vlast obsadila německá armáda. Je to právě protektorátní doba, v níž Karel Zítek ukázal svoji inteligenci, odvahu a sílu. Vedle běžné praxe protektorátních četníků, kteří pálili anonymní udání a později i skrývali uprchlíky z Německa, se velitel

Václav Zítek byl dlouholetým významným sólistou opery Národního divadla (foto: archiv ND Praha).

V roce 2008 při předávání Cen Thalie (foto: archiv ND Praha). Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

štěpánovské stanice rozhodl vypořádat i s místními udavači gestapa. Po skončení války se v roce 1945 byl za odvážné chování za války vyznamenán medailí za statečnost a povýšen na poručíka nově vzniklého Sboru národní bezpečnosti a  zároveň ustanoven okresním velitelem ve  Vlašimi. Jeho rodina se pak přestěhovala do Vlašimi na Žižkovo náměstí do domu čp. 137, kde dříve bývala továrna na obuv Františka Krause. V jiné době a zemi by příběh lidí, jako byl Karel Zítek, pokračoval postupem ve funkci až na pozici nejvyšší. Ne však v Československu v roce 1948. S příchodem komunistů k moci byl poručík Karel Zítek ihned propuštěn ze Sboru národní bezpečnosti bez nároku na penzi. Byla to pro něho nelehká doba, aby uživil těžce nemocnou manželku a dvě malé děti. Vraťme se však k osobnosti Václava Zítka, pozdějšího významného člena opery naši první scény. Ve Vlašimi Václav Zítek chodil do měšťanské školy a po maturitě na gymnáziu v Benešově studoval chemii. Z tohoto oboru „zběhl“ a později v letech 1952 až 1955 se stává členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, v letech 1955 až 1959 pak členem operního sboru Národního divadla, kde 7

Zápis z představení v kronice Kulturního domu Blaník Vlašim. zpíval malou roli v Janáčkově opeře „Z mrtvého domu“. Sám na to vzpomínal: „Snad pětkrát jsem se tehdy vrátil k  plakátu s  obsazením, abych se přesvědčil, že moje jméno je opravdu vedle těch, které jsem už jako student tak zbožňoval, abych se přesvědčil, že se mi to jen nezdá.“ Václav Zítek se dále vyznává. „Můj vztah k Národnímu divadlu se utvářel už v dětství. Rodiče milovali hudbu i zpěv a přispívalo k tomu tehdy i rádio. Otec zpíval ve Vlašimi v kostele na kůru. Rozhlas se tehdy podle mého názoru daleko více věnoval operní hudbě než dnes.“ Po členství v operním sboru Národního divadla odchází Václav Zítek do Ostravy (1959 – 1960) a pak do Ústí nad Labem (1960 – 1969), kde je představitelem velkých barytonových partií. V roce 1969 se vrátil jako sólista do Národního divadla. Při působení v divadle v Ostravě a v Ústí vzpomíná Václav Zítek na příhodu s Jaroslavem Vojtou: „Když jsem byl členem sboru Národního divadla, potkával jsem ho často a na můj uctivý pozdrav vždycky mile odpověděl a řekl pár přívětivých slov. Pak jsem odešel do Ostravy, kde jsem měl tehdy své 8

první angažmá. A jednoho dne jsem tady Jaroslava Vojtu potkal. Když jsem mu řekl, že tu zpívám večer Germonta v Traviatě, hned slíbil, že se na mne přijde podívat. A taky to splnil. Sedl si do ředitelské lože, a jakmile jsem se objevil na scéně, začal tleskat a křičet: bravo, bravo! Zazpíval jsem první větu: ‚Jste prosím slečna Violetta Valery‘ – a znovu slyším Vojtu aplaudovat a křičet bravo. A tak to šlo stále, diváci se ohlíželi, dirigent taky, a mně bylo hanba. Když pak jsem se na Jaroslava Vojtu po představení vyčítavě díval, prohlásil: ‚No já vím, že to nabylo právě vhodné, ale já jsem vás chtěl povzbudit a trochu jsem taky chtěl, aby to byla legrace. Ale pak už jste se mi tak líbil, že jsem křičel a tleskal upřímně. Hrál jste toho tátu tak, jako kdybyste měl nejmíň deset dětí …‘ A pak jsme se potkali v Ústí: ‚I vy sakulente‘, řekl Vojta, když zjistil, že to je moje současné působiště, ‚vy taky neposedíte na jednom místě. Ale je to správné, my jsme nebývali jinačí. A že jsme těch divadel něco prolezli. Člověk má projít všechny šmíry. Sotva někde nastoupíte, máte nejlepší si hned začít hledat něco jiného.‘“ Úspěchu Václava Zítka se jeho rodiče bohužel nedožili. Jeho maminka zemřela v den konkurzu do operního sboru Národního divadla a tatínek několik dní předtím, než Václav Zítek zpíval jako sólista opery své první představení v Národním divadle titulní roli Verdiho opery Nabucco (1967). V roce 1985 byl Václav Zítek jmenován národním umělcem. Stálým členem opery Národního divadla byl 25 let (1969 – 1994), a stal se jedním z největších barytonistů, kteří na této scéně kdy vystupovali. Svědčí o tom bohatý repertoár a dlouhá řada představení. Na Vlašim, kde prožil část svých mladých let, nezapomněl. Od  roku 1972 byl každým rokem ve Vlašimi pravidelným hostem a hlavně účinkujícím na hojně navštěvovaných tzv. „Vlašimských hudebních čtvrtcích“, pořádaných mimo prázdnin každý měsíc v sále Kulturního domu Blaník. Václav Zítek ve Vlašimi koncertoval vždy s hudebním doprovodem a mnohými dalšími jeho kolegy pravidelně téměř každý rok až do roku 1984. Získal renomé především velkou kultivovaností pěveckého projevu. Psalo se o něm: „Je vyznavačem bel canta (krásného zpěvu), který svým barevným hlasem s kantilénou je přímo předurčen k interpretaci verdiovských rolí a především byl vynikající představitel smetanovských postav.“ Byl nezapomenutelným Kalinou v Tajemství, Přemyslem v Libuši, Vladislavem v Daliborovi nebo Vokem Vítkovicem v Čertově stěně. Ze světového repertoPod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

áru vynikl zejména jako Mozartův Don Giovanni, Hrabě Almaviva ve Figarově svatbě a v dalších rolích. Se souborem Národního divadla i samostatně hostoval na mnohých světových operních scénách – v Benátkách, Berlíně, Římě, Londýně, Florencii, Amsterdamu, Vídni, Budapešti a dalších místech. V roce 2007 byla Václavu Zítkovi, tehdy již nemocnému, udělena Hereckou asociací Cena Thálie za celoživotní mistrovství v opeře.

Václav Zítek zemřel 20. prosince 2011 ve věku nedožitých 80 let. Josef Moudrý Prameny: Archiv Národního divadla Praha. Národní archiv Praha. Vojenský ústřední archiv Praha. Vzpomínky Václava Zítka zveřejněné v tisku.

Odešel vzácný člověk Jan SVOBODA Dne 6. prosince 2011 zemřel konzervátor státní památkové péče a Blanický rytíř Jan Svoboda. Narodil se v lednu 1921 v Brně v rodině státního úředníka, právníka Jana Svobody. V roce 1930 byl otec z Brna přeložen a rodina se odstěhovala do  Prahy. Zde Jan Svoboda vystudoval klasické gymnázium a byl přijat ke studiu medicíny. Jeho studium přerušilo uzavření vysokých škol za okupace. Po válce se ke studiu již nevrátil a střídal různá zaměstnání, naposledy byl strojníkem u Staveb silnic a železnic. V roce 1948 byl odsouzen pro velezradu na doživotí, byl vězněn na Mírově a ve Valdicích. Byl propuštěn v roce 1963. O této etapě svého života nechtěl s nikým mluvit, a to ani se svou manželkou, jíž vyzradil jen pár údajů. Hlavním osobním koníčkem pana Svobody se stala historie, v podstatě v duchu rodinné tradice. Historii se amatérsky věnoval otec, profesionálně pak bratr Bohumil. V roce 1978 se Jan Svoboda s manželkou Annou již jako důchodci stěhují do Vlašimi. Zde pan Svoboda realizuje svůj koníček v rámci Vlastivědného kroužku a pilně navštěvuje přednášky Jaroslava Pouzara. Zapojuje se jako zpravodaj i do činnosti Státní památkové péče, kde se seznámil i s PhDr. Jiřím Tywoniakem. Ten ho inspiruje k další činnosti. V roce 1993 po PhDr. Tywoniakovi funkci konzervátora přebírá. Pod jeho vedením se činnost zpravodajů památkové péče rozjíždí naplno. Největší akcí bylo mapování malých sakrálních objektů okresu Benešov, které vyvrcholilo vydáním publikace „Příběh kapliček“ v roce 2001 (byla vydána ČSOP Vlašim jako 6. samostatná příloha časopisu „Pod Blaníkem“). Jan Svoboda podnítil opětovné vytištění Slavíkových Dějin Města Vlašimě. V roce 1993 se stal spoluzakladatelem Nezávislé památkové unie a jejím prvním jednatelem, této funkce se však po roce vzdal. Bylo ji obtížné vykonávat z místa jeho trvalého bydliště. Spolu s PhDr. Jiřím Tywoniakem však navrhl založení časopisu Dědictví Koruny české, Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

který původně vycházel ve Vlašimi. Tento časopis jako čtvrtletník vychází dodnes. Od roku 1990 spolupracoval na vydávání Zpravodaje, informačního listu Města Vlašimi. Do Zpravodaje pravidelně přispíval Jan Svoboda články z historie Vlašimi. Plynule tak navázal na aktivity Jaroslava Pouzara, i když přednáškové činnosti se příliš nevěnoval. K přednáškám v rámci Vlastivědného klubu však zval jiné lektory. Tehdy byla navázána spolupráce s historickým seminářem Gymnázia Vlašim. Naši studenti v rámci Vlastivědného klubu prezentovali své nejlepší práce, které byly věnovány regionální tématice.

Jan Svoboda v Ústavu Karla Boromejského v Řepích na jaře 2009. 9

Byl jedním z iniciátorů znovuobnovení časopisu Pod Blaníkem a po mnoho let aktivně pracoval v jeho redakční radě a publikoval. Byl dlouholetým členem Českého svazu ochránců přírody, kde se věnoval především péči o kulturní památky a inicioval projekty na jejich obnovu. Svou publikační činnost Jan Svoboda završil vydáním dvou knih ve spolupráci s Josefem Moudrým. V roce 2003 vychází „Vlašim nejen na starých pohlednicích“ a v roce 2006 kniha „Vlašim po stopách předků.“ Velkou oporou autorce tohoto článku byl i při psaní knihy autorky „Vlašim nejen ve 20. století“. V  roce 2008 odchází Jan Svoboda do  Velvar, do domova pro seniory, kde prožil zbytek svého ži-

vota. Ani tady ho neopustil svérázný humor. „Z vejminku ve Velvarech zdraví Jan Svoboda,“ zakončoval někdy své pozdravy. Tento pobyt přerušil asi třikrát kratšími pobyty v Ústavu Karla Boromejského v Praze Řepích, odkud je i publikovaná fotografie. Před odchodem z Vlašimi obdržel od  městské rady kazetu se symbolickým klíčem města a děkovným dopisem. A my nikdy nezapomeneme! Ivana Preislerová (foto: autorka)

Literatura: Moudrý J.: Devadesátiny konzervátora státní památkové péče Jana Svobody. Pod Blaníkem 4/2010, 18-21. Pešout P.: Blanický rytíř vyhlášen. Pod Blaníkem 3/2000, 1-4.

Osobní vzpomínkA na Jana Svobodu S přítelem Janem Svobodou jsem se seznámil někdy v roce 1993. Našim prvním kontaktem byl můj dotaz na historickou sošku z roku 1673 sv. Máří Magdaleny z Malého Blaníka, jež byla dříve v majetku naši rodiny, nyní je v Muzeu Podblanicka ve Vlašimi. Jedno z  našich prvních společných témat bylo starobylé město Kouřim, neboť Vlašim až do roku 1848 patřila do Kouřimského kraje a také nedaleký Jenštejn. Dlouhou dobu jsme společně měli ve vzájemné rozpravě středověkou dobu, ať již to byly hrady Bítov, Kašperk nebo Úsov na Moravě a další, které byly v držení pánů z Vlašimi. Vzpomínám na příjemné chvilky, kdy jsme byli duchem jen ve středověku, seděli jsme u nás či u pana Svobody v bytě (naše vzájemné návštěvy jsme nikdy předem neohlašovali, prostě jsme se navštívili a témat bylo vždy velké množství) a za příznivého počasí často ve vinárně U blanických rytířů nebo v Silvii u skleničky červeného vína. Když jsme se loučili, říkal mi mnohdy „nazdar“, což značilo spokojenost, a já si toho vážil. Vzpomínám na naše společné výlety do Divišova, Českého Šternberka, Čechtic, Pravonína (židovský hřbitov), Kondrace, Hrádku (hledání pomníku Leopolda Hufnagla), návštěvu Červené věže, kde jsme meditovali nad tím, že bývalí občané zaniklé obce Jinošov to měli blízko na Spravedlnost, kde se popravovalo, a dalších míst. Našim společným velkým tématem byla osobnost Jana Očka z Vlašimi a doba Karla IV. V  době přípravy našich společných knížek o Vlašimi jsme spolu jeli jednou do Prahy na návštěvu známého Jana Svobody ze studentských let ak. malíře a grafika Jiřího Blažka, který bydlí 10

na Karlově náměstí. Auto jsme zaparkovali v jedné z blízkých uliček. Po schůzce jsme zjistili, že auto máme zřejmě odtažené v Motole. Jeli jsme tam. Pan Svoboda se choval, jako když se nic neděje, a při chůzi na tramvaj mi začal vyprávět o jezuitském kostele sv. Ignáce, kolem kterého jsme právě procházeli. Po nástupu do tramvaje začal řeč o slavném Karlově náměstí, to jsme byli však již někde na Smíchově směr Motol, na levé straně jsme právě míjeli Malostranský hřbitov. A pan Svoboda začal pak povídat: „Kdyby nebyla morová epidemie v druhé polovině 17. století, nebyl by ani tento, do dnešní doby udržovaný hřbitov …“ Jen jsem mlčel a poslouchal a v duchu si říkal, že vzpomínky na studentská léta a pobyt v Praze byly asi silné, snad si Jan Svoboda myslel „zda-li se sem ještě někdy podívám?“ Na jaře roku 2008 se Jan Svoboda z Vlašimi odstěhoval k synovi do Sadové u Velvar, pak nastaly malé a později větší zdravotní problémy, při kterých pobýval v Praze v nemocnici Pod Petřínem a v Řepích v Domově sv. Karla Boromejského a nakonec v Domově seniorů ve Velvarech. Při návštěvách byl vždy v dobré náladě a navíc se za krátký čas naučil korespondovat na počítači, takže jsme si někdy i dvakrát v týdnu psali e-maily. Velmi rád vzpomínal na roky prožité ve Vlašimi, naplněné plodnou a užitečnou prací na poli historie Vlašimska. Vážil jsem si Jana Svobody, obdivoval jsem jeho úžasnou paměť, znalost němčiny a latiny. Jeho skromnost byla přirozená. Často na něj vzpomínám a jsem vděčný za společně prožité chvíle. Josef Moudrý Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

Krňanští kronikáři Z někdejších předválečných Krňan mezi řekami Vltavou a Sázavou v blízkosti Dolního Posázaví zbyly většinou jen vzpomínky pamětníků a krabice fotografií zhotovených četníky. Dnes už asi nikdo nezjistí, jakou cestou se dostala do sucha a klidu depozitáře vlašimského zámku. Tady desítky let čekal její obsah na V. Šmeráka, aby ho mohl zásluhou techniky oživit a nechat vstoupit do knihy s názvem „Mezi Vltavou a Sázavou“. Jen zlomek fotografií však mohl být vybrán, aby obsahu včetně map, záběrů z listů obecní kroniky dodal patinu doby. Nedávno pořízené záběry z dění všedních i svátečných dnů pak zajistily rozměr autentičnosti. Vraťme se však ke krňanským kronikářům:

Čtyři kronikáři Už za Rakouska-Uherska bylo v českých zemích dbáno, aby vhodný písmák zaznamenával domácí události. V Krňanech se stal prvním kronikářem rolník z čp. 11 Josef Bobek (1833 – 1930).

Také druhý kronikář Antonín Piskáček (1876 – 1956) se narodil doma, ale k sedlačině přibral zednické řemeslo. Nevyhnul se vojenským povinnostem a službě u pověstného 102. Pražského pluku. Měl však štěstí zásluhou svých hudebních vloh. Tři roky prožil u hudby jednak u domácích posádek, jednak v tyrolském Tridentu (Trento). Po návratu a naději, že se lehce uchytne u nejbližší kutálky, ho z poklidného života vytrhla první světová válka. Mašíroval na ruskou frontu. Omrzlé nohy ho zavedly do špitálů. Zprvu jako maroda, pak ošetřovatele. S touhle vnucenou válečnou známosti se rozloučil až na muničáku v Dolních Rakousech. Začal pak sedlačit na rodné hroudě, to mu však překazily dvě události. Nejdřív zábor chalupy včetně veškerého živého i mrtvého inventáře kvůli německému cvičišti, pak totéž v rámci vzniku JZD. Krňanské selské kronikáře vystřídal kantor. Josef Zvelebil (1893 – 1961) se narodil v Nedvězí. Získal vzdělání na jednom z pražských gymnázií, pak na učitelském ústavu. Své první kantorské místo nastoupil na Královských Vinohradech. Jenomže následně do osudu vstoupila první světová válka.

Zápis teletínského kronikáře Vladimíra Mühlbacha v kronice Krňan z roku 1969. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

11

Epitaf nedokončené knihy obecní kroniky od Vladimíra Mühlbacha. Pro zastupujícího učitele Zvelebila, jak zněl termín tehdejších předpisů, to byla ruská fronta. Začal se odvíjet jakoby krňanský scénář – zajetí a uhelné doly pozdějšího Donbasu. Využil však možnosti a vstoupil do Československého vojska na Rusi. A  tak se z  českého učitele Zvelebila stal sice slavný legionář, nikoliv však v budoucnu vítaný a kádrově spolehlivý. Poprvé v roce 1941, kdy učil na Jílovsku, vadil Vladivostok a legionářství okupantům. Za čtyři roky sice nastal konec a usadil se na krňanské škole. Jen kantorskou pílí i v obci nechával zapomenout na kádrové kaňky. Zapojil se a odčinil pomýlenost, jak se tehdy oficiálně říkalo. Později dokonce už jako důchodce v roli tajemníka MNV a kronikáře až do roku 1960, kdy zemřel. Vrcholem krňanské letopisecké komise se stal Vladimír Mühlbach (1905 – 1983), pražský kožešník až do poúnorové likvidace živností. Se známým předválečným trempem, písničkářem Bobem Hurikánem a jeho kamarádem z Police nad Metují odcházejí z Prahy na chatu do Teletína. Tehdejším

vyjadřovacím žargonem se zapojili do pracovního procesu budování socialismu, tedy výstavby Slapské přehrady. V Lukách pod Medníkem „krmili“ nákladní lanovku nejen cementem. A tento poslední krňanský kronikář vkládal do zápisů nenápadný lesk a hebkost kožešnictví, a to písmem i myšlenkami. Posuďte sami, jak to vystihl jeho syn: „Odchod z kožešnictví byl těžký. Nastal dočasně trvalý pobyt v Teletíně čp. 17. Otec byl požádán tehdejším MNV, aby se stal oficiálním kronikářem Teletína. Od roku 1970 začal vést kroniku tehdejší Místní požární jednoty. Po vytvoření střediskového systému rozšířil svoji činnost i na ostatní obce. Podkladem pro kronikářskou činnost se staly materiály získané studiem v archivech. Na počátku 80. let se oční choroba otce zhoršila, takže už v kronikaření nemohl pokračovat. Těžce se loučil a na závěr třetí nedokončené knihy obecní kroniky napsal: Ne, neumřel jsem, jsem živ a mluvím s vámi literami řádků v kronikách obce. Hledím do vašich očí s touž láskou, s jakou jsem pro vás tyto řádky psal. Nečekám chvály, jen prosím, milujte se a pomáhejte si navzájem, milujte naši krásnou vlast, naši obec, vyvarujte se chyb, které vaši dědové a otcové dělali, pracujte pro blaho příštích generací a pracujte tak, aby po vás zůstala pověst nejkrásnější. Syn kronikáře Vl. Mühlbacha v devadesátých letech minulého století obnovil vedení kroniky Sboru dobrovolných hasičů.

Bez kronikáře … … jsou současné Krňany. Autor knihy V. Šmerák s řadou spolupracovníků čtyři roky pilně pracoval. Vzdal hold kronikářům, 950. výročí (1061 – 2011), a to formou čtivě sestaveného materiálu. Vedle kopie unikátních tří listů žaltáře z Pražského hradu nevytvářel beletrii, ale doklad minulosti i současnosti malých obcí mezi dvěma českými řekami. Další informace: www.mezirekami.cz Jaromír Košťák (obr.: archiv autora)

Z HISTORIE ŠKOLSTVÍ V TRHOVÉM ŠTĚPÁNOVĚ Počátky vzdělávání ve Štěpánově spadají do 13. století. První škola, která se zaměřovala na výchovu duchovních, byla zřejmě na faře. První školní budova byla postavena u kostelní zdi opevněného starého kostela. Byla v ní učebna, malý byt pro učitele a také chlév a malá stodola. Příjem učitele byl však nízký, a tak si musel přivydělávat. Obdělával kousek své12

ho pole a vykonával různé církevní funkce, např. hrál v kostele na varhany nebo pomáhal faráři při pohřbech a svatbách. O vzdělávání místních obyvatel se v 15. a 16. století neví nic určitého. V době pobělohorské se zde mluvilo hlavně německy a psát uměl málokdo. Kronika uvádí, že většina obyvatel Štěpánova se neumí podepsat a místo podpisu dělá Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

tři křížky. Další zmínka o vzdělávání ve Štěpánově je z roku 1687, kdy štěpánovský statek koupila hraběnka z Weissenwolfu, která ponechala v zámku jednu místnost jako „učírnu“, v níž vyučoval městský písař František Křeček psaní a čtení. Další informace o zdejším školství jsou z roku 1745. V tomto roce zakoupil Karel Josef z Auerspergu dům čp. 111 pro výuku a jako učitel zde byl jmenován František Káčer. V 18. století v době osvícenských reforem Marie Terezie a Josefa II., jejichž součástí bylo také zavedení povinné školní docházky, většina dětí školu nenavštěvovala. Např. roku 1789 bylo ve škole ve Štěpánově zapsáno 139 dětí, ale do školy jich chodilo pouze 57. V této době zde byla tzv. triviální škola, kde se děti učily vedle náboženství trivium (čtení, psaní a počítání). Až do roku 1838 byla škola ve Štěpánově jednotřídní a o vyučování dětí se dělil farní učitel se svým pomocníkem. Chalupa používaná pro účely školy byla ale před rozpadnutím, a proto byly pro tehdejší dvě třídy najaty ve 30. letech 19. století soukromé místnosti. Ani ty však nebyly zcela vyhovující. Nákladem knížete Karla z Auerspergu byla proto v roce 1838 postavena vedle stávající školy patrová školní budova čp. 112. Stavitelé této školní budovy však nebrali ohled na účelnost stavby, a tak byla postavena jednopatrová stavba s okny na sever a záchody na jih. Zápach ze záchodů a  od  učitelových kraviček tak musel být často téměř nesnesitelný. I přes uvedené

nedostatky znamenala tato budova pokrok. Jako první učitel v této nové školní budově je uváděn J. Tomaides. Počet dětí v 2. polovině 19. století rychle stoupal, a proto byla škola postupně rozšířena až na pětitřídní, takže jedna třída musela být umístěna v pronajatých prostorách v domě Jana Hospergra čp. 179. V této době se na obecné škole vyučovaly následující předměty: náboženství, čtení, psaní, počítání, český jazyk, dějepis, přírodopis, zeměpis, kreslení, zpěv, ruční ženské práce a tělesná výchova (povinná byla pouze pro chlapce). Roku 1883 se začalo s výukou druhého zemského jazyka, tedy němčiny. V tomto období se učitelstvo velmi rychle střídalo. Podučitelé se stávali učiteli nebo byli učitelé ustanoveni okresní školní radou. Z učitelů na přelomu 19. a 20. století uveďme např. Josefa Tišlera, Bohumíra Křečana nebo Josefa Mánka. Dětí povinných školní docházkou přibývalo. Maximem bylo 436 žáků ve školním roce 1908/09. Dnes je pro nás těžko představitelné, že na přelomu 19. a 20. století bylo v této malé škole v pěti třídách i přes 400 dětí. Škola postavená roku 1838 nebyla proto dostačující. Děti se tísnily v tmavých kamenných místnostech. Škola neměla potřebné prostory pro žáky ani pro učitele, chyběla studna, tělocvična nebo hřiště. Školní úřady již koncem 19. století naléhaly, aby místní školní rada zjednala nápravu. Mluvilo se o přestavbě školy, zvažovala se i stavba nové školní budovy na náměstí. Někteří členové

Třetí třída obecné školy z roku 1916. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

13

Třetí třída obecné školy s učitelkami M. Sedlákovou a M. Benáčkovou ve školním roce 1938/1939. místní školní rady však nebyli této myšlence příznivě nakloněni. Zalekli se především, stejně jako přiškolené obce, velkých nákladů. A tak se více než 400 dětí ze Štěpánova a přiškolených obcí na počátku 20. století stále tísnilo v nevyhovujících místnostech staré budovy. Roku 1911 se po stížnostech učitelského sboru, že už nemůže převzít osobní zodpovědnost za bezpečnost dětí, přistoupilo k přestavbě školy, která byla v tak zchátralém stavu, že hrozilo nebezpečí úrazu. Krátce po začátku přestavby dokonce došlo k sesutí části původní stavby. Budova byla upravena nákladem 26 tisíc korun. Záchody byly opraveny, schodiště rozšířeno, jedna místnost byla přistavěna, z bývalého chléva a bytu byly zřízeny učebny a učitelský byt byl zvětšen. Plány připravil místní stavitel Jan Letáček a stavbu provedl stavitel Jindřich Neubauer z Vlašimi. Před první světovou válkou byla v  Trhovém Štěpánově pětitřídní obecná škola. Válka školu také zasáhla. Z důvodu odchodu některých učitelů na frontu a následného nedostatku vyučujících byla výuka omezována nebo zaváděno střídavé dopolední a odpolední vyučování. Děti sbíraly pro skomírající hospodářství a pro potřeby armády papír, kovy, staré oblečení, kaštany nebo i byliny na čaj pro vojáky. Ve štěpánovské škole byly dokonce zabave14

ny zvonek a hromosvod. Výuka byla poznamenána nařízeními vídeňské vlády. Byly odstraněny „závadné knihy“ a učitelům bylo nařízeno, aby dětem vštěpovali „rakouské vlastenectví“. Po konci války a vzniku samostatného československého státu se začalo uvažovat o zřízení měšťanské školy. Přání Štěpánovských se stalo skutečností roku 1923, kdy byla otevřena dvoutřídní měšťanská škola. Stávající obecná škola se zredukovala na čtyřtřídní a obě školy byly spojeny pod jednu správu. Prvním ředitelem spojené školy byl Stanislav Krejsa. Měšťanská škola byla umístněna v budově obecné školy čp. 112 a obecná škola se přestěhovala do budovy bývalého zkonfiskovaného velkostatku ve dvoře čp. 26. Dům byl sice nákladně opraven, nevyhovoval však po hygienické stránce. Ve školním roce 1924/25 byla měšťanka rozšířena na trojtřídní. Dlouhodobá snaha o otevření čtvrté třídy byla korunována úspěchem až za druhé světové války. Měšťanská škola v  Trhovém Štěpánově byla smíšená, navštěvovali ji společně chlapci a dívky. V meziválečném období chodilo do obou škol přibližně 300 až 350 dětí. Měšťanskou školu navštěvovaly děti z Trhového Štěpánova, Lhoty, Soutic, Černýše, Kalné, Dubějovic, Sedmpán, Javorníka, Chlumu, Rataj, Tehova, Zdislavic, Dubovky, Střechova, Dalkovic a také z Kladrub. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

Stav školních budov byl stále bezútěšný. Na konci 30. let proto místní školní rada rozhodla o stavbě zcela nové, moderní školní budovy. V roce 1938 zakoupila za 32.000 Kč od místního Sokola hříště s přilehlým polem o výměře 96 arů. Ve věci stavby nové školní budovy se velmi angažoval Karel Kolman, dlouholetý ředitel štěpánovské školy. Příchod Němců a vypuknutí druhé světové války však vybudování školy znemožnily. Válka významně poznamenala školní život. Děti měly více hodin němčiny než češtiny, učily se německou hymnu, musely pro Němce sbírat papír, kovy, staré oblečení apod. Ze školy byly odstraněny všechny obrazy připomínající slavnou českou minulost a nahrazeny fotografiemi německých vůdců a fotografiemi německých měst a krajin. Byla omezena výuka zeměpisu a dějepisu, školní kronika byla zapečetěna a uložena ve škole. Od školního roku 1940/41 musela být vedena nová kronika podle představ okupantů. Tuto kroniku zničil po válce ředitel školy Karel Kolman. Dochovaly se z ní pouze výpisky v kronice měšťanské školy. Na samém konci války byli v budově měšťanské školy ubytováni nejprve od března do počátku května němečtí uprchlíci, kteří utíkali z území osvobozených sovětskou armádou, a v květnu zabrala obě školy pro svoje potřeby Rudá armáda, která osvobodila zdejší kraj.

Po válce se konečně mohl zrealizovat plán stavby nové štěpánovské školy. Vedení obce v čele s Josefem Tomaidesem starším učinilo všechny důležité kroky a nová moderní škola se začala stavět podle plánů místního rodáka Ing. Františka Vlasáka roku 1947. Dokončena byla o čtyři roky později. Stavba budovy stála více než 16 mil. Kčs. Poprvé od roku 1838 tak mohla začít výuka v prostorách vyhovujících jak po stránce kapacitní a prostorové, tak po stránce technické vybavenosti (kabinety, specializované učebny). Slavnostně byla nová školní budova otevřena 30. září 1951. V  jedné budově tehdy fungovaly společně mateřská škola, národní a  střední škola (školská reforma roku 1948 zrušila měšťanské školy a nahradila je školami středními, které odpovídaly dnešnímu druhému stupni základních škol). Ještě v témže roce byla spojena národní a střední škola a byla vytvořena jednotná devítiletá škola. Další školní reforma v roce 1953 zkrátila povinnou školní docházku na osm let. Později byla délka povinné školní docházky ještě několikrát měněna, naposledy ve školním roce 1996/97, kdy byla opět zavedena 9. třída. Mateřská škola byla roku 1956 oddělena od  správy školy, nadále však působila v  budově školy. V roce 1978 se mateřská škola přestěhovala do zcela nové budovy v sousedství školy. Školní družina byla zřízena roku 1958 a jídelna začala fun-

Budova školy v Trhovém Štěpánově v padesátých letech minulého století. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

15

Učitelský sbor Základní školy Trhový Štěpánov v roce 2011. govat zhruba dva měsíce po otevření školy. Zpočátku se vařily pouze polévky, brzy potom celé obědy. Prvním ředitelem školy byl jmenován Bohuš Boubelík. Po něm tuto funkci vykonávali František Kráčmera, Josef Bárta, Jiří Hejl, Josef Malý a Josef Kokta. V současnosti stojí v čele školy Květa Kuželová. V prvním roce existence měla škola 286 žáků a později jejich počet stoupal a v některých letech chodilo do školy přes 300 dětí. Někdy bylo ve třídách i okolo 40 žáků. Bylo to také dáno, kromě populační exploze, uzavíráním malotřídních škol v okolních obcích. V 60. letech byla uzavřena škola ve Střechově a v Javorníce a v 70. letech školy v Souticích, v Hulicích, v Tehově a v Keblově. Počet dětí začal klesat v 90. letech minulého století a tento trend pokračoval až do začátku nového tisíciletí. Škola nebyla nikdy odříznuta od okolního světa a vždy se jí dotýkalo dění ve společnosti. Asi nejvíce to bylo znát během čtyřicetiletého období komunistické diktatury. Po Únoru 1948 se výrazně pozměnily výchovně-vzdělávací cíle školy. Pravidelné oslavy výročí VŘSR, Vítězného února, narození či úmrtí významných komunistických politiků, Měsíc československo-sovětského přátelství, pionýrská or16

ganizace, spartakiáda, mičurinský kroužek mladých přírodovědců, to všechno si pamatují alespoň z části školních let ještě dnešní třicátníci. Zaměření výchovy a vzdělávání bylo tehdy poplatné své době, tedy budování socialismu. Vzdělávací proces byl v této době jednotný, vše bylo řízeno direktivně z jednoho centra. Zlom přišel v roce 1989. Události po sametové revoluci byly důvodem rozsáhlých změn ve společnosti i ve školství. Pro školství to znamenalo období nejednotné školy. Existovalo několik vzdělávacích programů, stovky učebnic a také tisíce názorů na to, jak co nejlépe vyučovat a vychovávat. Ministři školství se někdy střídali v rychlém sledu a s nimi také návrhy na reformu školství. Podle zatím posledního reformního zákona vypracovala naše škola vlastní školní vzdělávací plán s názvem „ZŠ TŠ – Škola pro život“, podle něhož se vyučuje ve všech třídách. V září 2011 uplynulo již 60 let od otevření současné školní budovy v Trhovém Štěpánově. Škola si toto jubileum připomněla 24. 9. 2011 oslavou a dnem otevřených dveří, který byl spojen s otevřením nového moderního víceúčelového hřiště vybudovaného na místě bývalé školní zahrady. Martin Vrbický (foto: ZŠ Trhový Štěpánov) Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

Prameny: Hričková, Božena – Sejk, Michal: Inventář Obecná a Měšťanská škola Trhový Štěpánov (1839) 1868 – 1953 (1954), Benešov 2006 Kronika Obecné školy Trhový Štěpánov 1878 – 1911, 1911 – 1923 Válečná kronika Trhový Štěpánov 1914 – 1923 Kronika Obecné a Měšťanské školy v Trhovém Štěpánově 1923 – 1951 Kronika Národní školy v Trhovém Štěpánově 1948 – 1951 Kroniky Základní školy v Trhovém Štěpánově od roku 1951 – 1967, 1967 – 1978, 1978 – 1989, 1989 – 2011

Matrika Obecné školy Trhový Štěpánov 1931 – 1941 Matrika Měšťanské školy Trhový Štěpánov 1931 – 1941 Kronika města Trhový Štěpánov 50 let základní školy, sborník vydaný u příležitosti 50. výročí otevření nové školní budovy Kolman, Karel: Škola v Trhovém Štěpánově Kolman, Karel: Jak vypadala štěpánovská škola v roce 1938, In: Zpravodaj Štěpánovska, srpen 2001, str. 8 – 9 Pouzar, Jaroslav: Počátky štěpánovské školy, In: Zpravodaj Štěpánovska, prosinec 2001, str. 9 Pouzar, Jaroslav: Podblanickou minulostí, Praha 1996 Pouzar, Jaroslav: Podblanickou minulostí, díl II., Praha 2004

Dvacet let vlašimské obchodní akademie Obchodní akademie Vlašim slaví ve školním roce 2011/12 dvacet let od svého založení. Toto výročí žáci, učitelé, absolventi a pozvaní hosté společně oslavili 9. prosince 2011 v tělocvičně školy vydařeným slavnostním programem, který připravili žáci jednotlivých tříd spolu s vyučujícími. Za dobu dvaceti let škola připravila do života více než 1250 absolventů a připravuje stále další. Výuku zahájila 1. září 1991 za velké podpory města, ministerstva školství – prvního zřizovatele – a rodičů žáků prvních absolventů jako první střední škola ekono-

mického zaměření na Benešovsku. Od prvopočátků byla budována jako škola, která má vysoký standard, a působí na ní fundovaný a pracovitý pedagogický sbor. Vlašimská obchodní akademie je dynamicky rozvíjející se škola, čemuž odpovídá i vývoj nabídky studijních oborů a jejich zaměření. V současné době ji navštěvuje více než 300 žáků v oborech Obchodní akademie a Ekonomické lyceum. V oboru Obchodní akademie škola nabízí zaměření Ekonomika a podnikání, Cestovní ruch, Zahraniční obchod a mediální komunikace a zaměření Evropský hospodářský

Výuka účetnictví na vlašimské obchodní akademii. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

17

Při slavnostním programu k 20. výročí založení školy si užili diváci i samotní účinkující z jednotlivých tříd (na snímku zástupci třídy 4.B). asistent, které od školního roku 2012/13 nahradí nové zaměření Marketing s rozšířenou cizojazyčnou výukou. Po celou dobu existence školy více než 80 % žáků úspěšně zvládá přijímací zkoušky na různé typy vysokých škol a vyšších odborných škol. Absolventi nacházejí uplatnění na vnitřním i zahraničním trhu práce v nejrůznějších firmách a organizacích v širokém spektru pracovních pozic. Zaměstnavatelé regionálních firem velmi často vyhledávají absolventy právě naší školy pro jejich velmi dobré komunikační dovednosti, jazykovou přípravu a dobré odborné znalosti včetně informačních technologií současnosti. Tím reprezentují naši školu a šíří její dobré jméno. Jdeme dopředu s vývojem společnosti, a proto máme i příležitost ovlivňovat dění v ekonomickém

vzdělávání. Význam školy se projevuje i tak, že díky spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání a Ministerstvem školství jsme dlouhodobě zapojeni jako pilotní škola vybraná zřizovatelem, kterým je Středočeský kraj, do  projektů tvorby a ověřování Školních vzdělávacích programů pro obory Obchodní akademie a Ekonomické lyceum. Doba si žádá modernizovat obsah i metody výuky, a proto je naším cílem zvýraznění týmové práce učitelů a žáků, snaha o využívání nových výukových metod, informačních a komunikačních technologií, čemuž odpovídá i materiální vybavení školy. Nic z toho, co se ve škole děje, však nemá smysl, pokud se v ní lidé necítí dobře. Škola žije, když její život utvářejí všichni – žáci i učitelé. Jarmila Zábranská (foto: archiv OA Vlašim)

Muzeum včelařství v Louňovicích Každý obor lidské činnosti má svou historii, pro další rozvoj je prospěšné se s ní seznámit. K tomu nejlépe slouží soustředění historických předmětů a písemností do muzeí. Pokud takovéto pomůcky a zařízení neskončí v muzeu, většinou někde zaniknou. Jedno z těchto zařízení vzniklo v roce 2003 z popudu učitele včelař18

ství Antonína Zrna v Louňovicích pod Blaníkem. Je v něm soustředěna expozice včelařství Podblanicka. „Podnětem ke vzniku muzea byla plánovaná likvidace včelařského domku v Benešově, kde byly umístěny předměty ze včelařské výstavy a  který sloužil jako archiv okresního výboru včelařů. Při Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

hledání důstojného umístění těchto předmětů vyšel vstříc tehdejší starosta Louňovic pan František Bébr poskytnutím prostoru v louňovickém zámku, který měla obec v pronájmu. Díky němu vzniklo muzeum včelařství v Louňovicích. Přestěhovaly se do něj exponáty z Benešova a zásluhou včelařů z okresu se začalo muzeum rozrůstat. V současnosti vlastní tolik exponátů, že z nich můžeme vybírat a některé umisťovat do depozitáře. Nejvíce pozornosti vzbudily živé včely, které v muzeu každoročně v létě osazuje Jaroslav Forman do takzvaného prohlížecího úlu. Mnoho lidí, hlavně mládeže, se zde tímto způsobem poprvé seznámí se životem včel,“ říká Antonín Zrno. Včelaři tehdy v roce 2003 dostali k dispozici nevyužívanou zámeckou chodbu. Proměnili ji v expozici přibližující historii a současnost včelařství v regionu. Některé exponáty zachránili na poslední chvíli. „Takzvané Oettlovy slaměné nástavkové ležany byly vyhozeny z fary v Načeradci. Včelařil v nich údajně pan arcibiskup Beran. Po své deportaci je daroval panu faráři do Načeradce, který byl jeho

přítelem. Vzácný dřevěný medomet muzeu darovali Novotní z Načeradce. Starý „dlabaný klád“ byl získán od Štamberků z Načeradce. Vše zajistil pan Jaroslav Lukeš. Figurální úly z 18. a 19. století zajistil pan Slunečko z Vlašimi,“ vzpomněl Antonín Zrno. Později včelaři dostali příležitost využít pro své potřeby chátrající domek v sousedství zámku, který je majetkem městyse. Náklady na jeho opravu dosáhly 1,5 milionu korun, z toho většinu pokryla dotace ze Strategického plánu Leader, zbytek zaplatil městys. Kromě muzea vzniklo v domku zázemí spolku a klubové prostory, badatelna, přednášková místnost a depozitář včelařů. „Velkou zásluhu na nové budově muzea má jeho ředitel Ing. Milan Plaštiak. Věnoval spoustu času jednáním o dotacích na rekonstrukci domku a na uspořádání muzea. Byl to vlastně jeho nápad a z původního muzea se stal důstojný stánek včelařů. Svou pomocí přispěli i členové ZO ČSV Louňovice,“ uvedl Antonín Zrno. Součástí expozice je například mapa okresu Benešov s vymezením jednotlivých katastrálních

Muzeum včelařství mapuje historii i současnost výroby medu na Podblanicku (foto: Jaroslav Švejda). Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

19

území, různé dokumenty, dobové publikace. Muzeum připomíná i regionální včelařské organizace, včetně těch, které už zanikly. V současnosti je na Benešovsku 26 základních organizací Českého svazu včelařů. Nejstarší z nich je ve Vrchotových Janovicích. „Počet základních organizací je prakticky stálý. Někde ale stojí jen na práci dvou, tří lidí. Potom se dostáváme do situací, že když aktivní člen zemře nebo odejde, pokud si nevychoval

nástupce, zůstane po něm díra. Nahradit ho bývá těžké,“ říká ředitel Muzea včelařství Podblanicka Milan Plaštiak. Obecně má Český svaz včelařů v  ČR kolem 50.000 členů a přes půl milionu včelstev. Louňovické základní organizaci se postupně daří členskou základnu zvyšovat, v současnosti má třicet členů. Jaroslava Tůmová

Stanislav Příhoda jubilující Na sklonku loňského roku oslavil významné životní jubileum – pětasedmdesátiny – podblanický pedagog, malíř a literát Stanislav Příhoda. Narodil se 19. listopadu 1936 v Humpolci, dětství prožil v Senožatech. Vystudoval Pedagogické gymnázium v Jihlavě a začal působit jako učitel na Podblanicku – nejprve na Základní škole v Pravěticích, pak v Načeradci a poté v letech 1959 až 1970 ve Zdislavicích. V posledním působišti se kromě pedagogického poslání formoval i v mnoha dalších směrech. Bere si svou lásku Alenu Liškovou a v roce 1962 se manželům Příhodovým narodí syn Luděk. S. Příhoda dálkově studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Rozvíjí svůj výtvarný talent a v roce 1964 právě ve Zdislavicích uspořádá první samostatnou výstavu obrazů. Vedle pedagogického působení se malířská tvorba, které se od té doby intenzivně věnuje, stává jeho největším koníčkem, dominující múzou. Dalším zlomovým okamžikem je rok 1970, kdy Příhodovi přesídlují do Vlašimi a Stanislav začíná učit na dnes již neexistující I. ZŠ Komenského. Postupně pak působí na všech vlašimských základních školách a na sklonku profesní dráhy i na gymnáziu (do roku 2003). Ovlivní tak jako učitel tisíce vlašimských žáků a studentů. V malířské tvorbě je jeho nejdůležitějším inspiračním zdrojem krajina Vlašimska, Podblanicka a Posázaví. Velmi dobře ji zná, zajímavě je dokáže přenést na malířské plátno, je jeho srdeční záležitostí. V tónech barevnosti (pokud to mohu posoudit, první výstavu ve Vlašimi jsem navštívil v roce 1974 ve svých dvanácti letech) se postupně přesunul od všech odstínů modři (a zeleně) k zamyšlenějším, klidnějším a hlubším, ale teplejším akordům hnědi, karmínu, okru. Jeho výtvarné aktivity se ale neomezují jen na vlastní tvorbu: V roce 1974 zakládá ve Vlašimi Klub přátel výtvarného umění, od roku 1980 má ateliér ve Vlašimské bráně, o deset let později se 20

stává členem Sdružení výtvarníků ČR, pravidelně pořádá Podblanické plenéry a konečně v roce 2006 se ve zrekonstruované bráně podílí na otevření Podblanické galerie ČSOP a zakládá při ČSOP Vlašim Klub přátel Podblanické galerie, který obětavě vede. V novém tisíciletí se ve výtvarném projevu Stanislava Příhody objevuje originální styl olejových monotypů. A naplno se rozvíjí jeho literární múza. Zatím posledním velkým počinem je listopadová výstava k životnímu jubileu a současné vydání dvojsbírky básní Převážně vážně/Převážně nevážně. Stanislav Příhoda je jedním z  nejaktivnějších pětasedmdesátníků, kterého znám. Jeho všestranné aktivity se pětasedmdesátkou rozhodně neuzavírají. Přeji mu, aby se rozvíjely ještě mnoho let! Petr Martínek (foto: Stanislav Vrtiška)

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1

Ochotnické divadlo na Podblanicku XXXI. Z historie ochotnického divadla ve Velíši Když v  časopisu „Pod Blaníkem“ čtu sérii článků o ochotnických divadlech na Podblanicku, moc ráda Vám píši o  této bývalé činnosti ve  Velíši. Zvláště za  první republiky v  letech před válkou byla velmi bohatá. Bohužel, chybí jakékoliv doklady. Veškeré písemné doklady i  fotografie, jak bývalých členů SKM – Sdružení katolické mládeže, tak místních hasičů, měl u sebe jeden člověk, který už nežije, a tak dokumenty jsou neznámo kde. Pamětníci z té doby již nežijí a sama mám jen kusé vzpomínky z  té dávné doby, protože jsem většinou žila mimo domov a mnohé jsem za ta léta zapomněla – byla válka, dvě totality a mnoho starostí. Duší velíšského ochotnického divadla zvláště v SKM byl především pan Josef Konopištský (později starosta) a  v  tom mu zvláště během prázdnin vydatně pomáhal jeho bratr Antonín, tehdy bohoslovec, poz-

ději děkan načeradský (v roce 1989 byl na faře brutálně zavražděn). Hrály se kusy lehčího žánru, ale také náročné hry náboženské a historické, zvláště z dob pronásledování prvních křesťanů: „Svatá Filomena“ a „Kristus vítězí“. Z těchto her zůstala jediná fotografie po mém bratru, který hrál tehdy papeže. Po válce sehrálo SKM ještě výpravnou hru „Kubata dal hlavu za Blata“ a zábavnou hru „Potkalo ji štěstí“. Bylo těch her mnohem více, ale tyto mi zůstaly v paměti. Hru „Jízdní hlídka“, kterou pamatuji, po válce sehráli hasiči a podílel se na ní kondracký rodák, pan řídící učitel František Hauser. Po válce ale bylo her nastudováno více. Je veliká škoda, že divadelní činnost ve Velíši zapadla v zapomenutí a že se už neobnovila. Jaroslava Jarolímková (foto: archiv autorky)

Jediná zachovaná fotografie divadla ve Velíši z předválečné doby.

Ze starších čísel

Jak si šel Václav Vlček ze Střechova do Kácova v zimě pro liniár. (4) (Z Vlčkovy knihy: Sněhy a ledy) Pode vsí, v dychánku při zahradní zdi, bylo ještě příjemněji než ráno. Chvilku jsem si tam oddechl a dopřál jsem si i toho potěšení, že jsem se podíval na svůj liniár. Ubíraje se dále dělal jsem ovšem dobrotu, ale s odpočinkem to valně nedopadlo. Na jízdné cestě ode vsi bylo po kolena sněhu, pěšina podle ní byla jím zakryta a k tomu tak úzká, že jsem po ní kráčel jako po provaze a při vší opatrnosti jsem se s ní několikrát poroučel dolů na pole. „Chvála bohu,“ liboval jsem si minuv ji a počínaje scházeti s kopce, „nejhorší kousek mám za sebou.“ Vpravdě však jsem mnoho nezískal. Šera přibývalo, metelice houstla, vítr mě šlehal do obličeje a zalepoval mi sněhem oči, – i nebylo divu, že jsem uprostřed kopce udělal chybný krok a  spadl do  vymleté rokle, nyní vrchovatě zanešené závějí, která mi sahala skoro až po ramena. „Prachmilione!“ povídal jsem si nahlas. „Kdyby tohle udělal jiný, řekl bych mu, že je motovidlo a ještě má vlčí mhu.“ Dole jsem byl v okamžení, nahoru se dostati nebyla snadná úloha. Nemohl jsem se nohama odraziti, abych vyskočil, a neměl jsem se zač rukama chytiti, abych se vytáhl. Nadarmo pachtil jsem se dvě, tři minuty, sníh mě držel a táhl dolů podobně jako hastrman do vody. „Je to hloupé,“ mrzel jsem se. „Ani si nemohu pod nohy plivnout!“ Ještě chvilku, a poznal jsem, že nemám žádné síly, že mám všecky údy ochablé a že je mi též od žaludku mdlo. Aha, to je tím, že jsme se prve tak štuchali, hrozně jsem vyhladověl a se Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

uondal. Opravdu, kdybych si do toho měkkého sněhu lehl, byla by to pohova jako v prachových peřinách. Ale kam s tou flintou! Trochu oddechnuv počal jsem se znovu drápati nahoru. Konečně se mi podařilo pevněji se opříti o lokte, povytáhnouti tělo a vymrštiti se na okraj rokle. „Ty sloto,“ loučil jsem se s ní, „jak jen bych tě za to potrestal, že jsi se mi nevyhnula?“ Panečku, hodně mi ublížila. I když jsem potom šel s kopce a po rovině, byl jsem sláb jako moucha, která k jaru odkudsi z kouta vyleze a jen pomalu obživuje. Bylo až k smíchu, jak jsem nohama pletl; dobře aspoň, že mne nikdo neviděl. Také hlava se mi div nemotala, jako napilému, a přece jsem si dnes ani vody nepřihnul. Snad mě proto pálilo od  hrdla až do  žaludku, že jsem měl žízeň. Spolkl jsem špetku čerstvého sněhu, a když mi to lahodilo, i druhou a třetí; po chvilce jsem to opakoval. No, tu již byl řeka; v soumraku a chumelenici nebylo za ní mlýn s rybárnou viděti. Na přívozníka jsem houkati nemusel, neboť řeka byla zamrzlá; chodilo se přes ni zrovna v tom místě, kde jindy byl přívoz. Hned jsem viděl, že teď nebude snadno dostati se k němu. Na srázném, skalnatém břehu nahromadily se spousty sněhu; po pěšince, která po něm znenáhla se schylujíc vedla dolů, nebylo ani památky. Pustil jsem se závějí jen tak od oka a musel jsem se míti na pozoru, abych nesletěl; zde by takový pád měl osudnější následky než prve v rokli. Na stranu nachýlen, levicí o sníh se opíraje plouhal jsem se zvolna kupředu. Jindy jsme tu skákali jako kůzlata, teď jsem se tu vlekl I

jako mrzák na nohy i na ruce chromý nebo jako ušlápnutý zeměplaz. „Jsem o něco výš, než jde pěšina,“ řekl jsem si, když jsem byl už jen asi sáh nad řekou. Spouštěl jsem se níž, ale v tom sklouzla mi noha i skutálil jsem se dolů po několika stupních, totiž po špičatých skaliskách pod sněhem ukrytých, na která jsem při tom rozličnými částmi těla narážel, na některé i hlavou. Dopadnuv na rovinu byl jsem náhle jiný člověk. Jako bych byl po tu chvíli ležel v nejhlubším spaní, jako by mě budili a  jako bych se nemohl ještě vzpamatovati, oči otevříti a žádným údem pohnouti. Bylo mi zcela lhostejno, kde se nalézám a co se mnou děje, právě jako člověku, když je nejvíc ospalý. Mrákota dlouho netrvala, znenáhla jsem zase přicházel k sobě. Na kolika místech jsem cítil bolest: napravo v stehně a v žebrech, nalevo v kyčli, nahoře v týle. Trochu jsem se potloukl, ale nepojal mne strach, že by to bylo zlé. Až za minutku jsem se přece lekl: „Pro pána krále – což můj liniár?“ Moci jsem se napolo zvedl, sedě shledal jsem na  sobě přešoupnutou tašku, omakával jsem v ní svůj klenot. Chvála bohu, nebyl ve dví, nebyl na žádném rohu a na žádné straně uražen. „Hahou!“ zaznělo vtom nablízku silné houknutí. „Hahou!“ opakovalo se znova, i  poznal jsem, že přichází z protějšího břehu. Povstav a  narovnav otlučené tělo, znova jsem vykročil – nyní teprv těžko. Na  druhé straně řeky, kde jindy bývala uvázána loď, nyní na břeh vytažená, potkal jsem mužského; za té činy poznal jsem ho až v poslední chvíli. „Josefe!“ zvolal jsem, nevěře vlastním očím. „Vinšuju šťastný, dobrý večer,“ zněla odpověď. „Kde se tu bereš?“ „Ale ztratil se nám můj mladší bratr; šlak ví, kam se zatoulal, jako mladé telátko, – ale ne jako telátko, to by bečelo, a on se neozývá. Hahou! Jdu ho hledat!“ „Není pravda,“ odpíral jsem, protože z našeho stavení nám nikdo nikdy nechodil naproti, ani když jsme byli hodně mladší.

II

„No, tak ne,“ řekl bratr, – „tak teda jdu na ryby, abych je v zamrzlé řece chytal rybářovi zrovna před nosem. – Ale že tu přeci jednou jsi; kdy pak já už čekám ve mlejně.“ „Snad u mlejna?“ „I ve mlejně: měl jsem tam mamince vyzvědět, kdy můžeme přijet s obilím.“ Dovtípil jsem se, jak to vpravdě všecko bylo: maminka přece jen měla o  mne starost, ale nechtěla říci, aby Josef pouze k vůli mně šel z  domova; poptávka u  mlynáře byla na  oko hlavní věc, moje osůbka jako by se k tomu jen připletla. „Jak pak si to vykračuješ?“ ptal se mne za chvilku Josef. „Zrovna jako by ses vracel od muziky, kde byla velká pranice?“ Jářku: „Tamhle jsem se po skále brodil závějí a ke konci jsem sletěl.“ Ve mlýně už svítili. Před oknem, v  širokém pruhu světla, stál letitý pan otec, kterému podle mlýna říkali Posada; jindy byl od hlavy až k patě šedivý, nyní od sněhu docela bílý. „No, tak jsi tady?“ promluvil ke mně. „Hned ráno, jak jsi tudy procházel, byla moje řeč, že jsi se do toho neměl vydávat. No, jen když se ti nic nestalo.“ „Ubohé dítě!“ litovala mne dobrá panímáma, hladíc mě po tváři. „Proč pak tě posílají do takové Siberie?“ „I neposílali,“ ozval se Josef, – „bránili mu, ale on se nedal udržet.“ Sama ukrojila pořádnou skývu, sama mi drobila do kávy a nepřestala mne pobízeti, až jsem hrnek vyjedl na dno. Asi půl hodiny nás zdržela, ačkoli Josef už byl jako na trní. Mlynář hned byl ve světnici, hned se zas vytratil. Když jsme odcházeli, vyprovodil nás před stavení. Ačkoliv mi posilnění ve mlýně velmi prospělo, přece mi cesta odtud domů ještě nikdy nebyla tak krušná jako dnes; také nám trvala jednou tak dlouho. Václav Vlček Pod Blaníkem, ročník VIII., 1928 – 29, č. 10

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

regionální pověsti, povídky, vyprávění a poezie

Jak vlašimské ženy vrátily sochu Panny Marie v Hrádku na oltář (Jde o upravený text z knihy Františka Kamarýta „Hrádek u  Vlašimi:  poutní mariánské místo v Čechách“, vydané v roce 1900 v Brně.) Roku 1765 přišlo nařízení od  zemské vlády a od knížecí arcibiskupské konzistoře, aby socha Panny Marie na  Hrádku byla z  oltáře odstraněna, a tak se zamezilo dalším poutím. Tehdejší vlašimský děkan Arnošt Radiměřský, pod jehož pravomoc hrádecký kostel náležel, sochu Panny Marie z oltáře vzal, zavřel ji do sakristie do skříně a skříň úředně zapečetil. Po tomto opatření ale poutě nepřestaly, zástupy lidu se hrnuly dál na Hrádek uctít královnu svatých, třebaže se už nemohly potěšit pohledem na její milostnou sochu. A právě tehdy se sešly i milodary, ze kterých bylo možné zvelebit kostel a přistavět novou věž ke kostelu. Zároveň vybudoval děkan Arnošt Radiměřský na Hrádku u kostela domek pro kněze a  vznešenější poutníky, poněvadž mimo několika bídných chatrčí tu nic jiného nebylo. Po  zřízení duchovní správy byl domek určen duchovnímu správci za obydlí. A abychom na nic nezapomněli, podotýkáme ještě, že ten rok postavila vlašimská obec na Hrádku hospodu. Socha Panny Marie byla ve  skříni v  sakristii zavřena a zapečetěna až do roku 1790, tedy plných 25 roků. Mezi tím dostal chrám na Hrádku vlastního duchovního správce, a sice v roce 1787. V roce 1790 panovalo v Čechách veliké sucho, takže vznikla obava z neúrody. Není divu, že katoličtí křesťané vysílali k nebesům úpěnlivé prosby za potřebnou vláhu a chápali se všech prostředků, o kterých se domnívali, že povedou k vyslyšení jejich proseb. Dne 23. června 1790 o vigilii sv. Jana Křtitele se z  Vlašimi vypravilo přečetné, mohutPod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

né procesí na Hrádek, aby zde prosilo Boha o přímluvu. Obrovský průvod vedl vlašimský děkan Jan Pokorný. Průvod byl pamětihodný tím, že všecky ženy v něm bez výjimky, vznešené i prosté, bohaté i chudé, putovaly s bosýma nohama. Důvěra naplňovala mysli všech; a co srdce cítilo, to ústa tlumočila ve vroucích zpěvech a modlitbách. Ve chrámu Páně na Hrádku u oltáře Panny Marie byla sloužena mše sv. a pak bylo uděleno požehnání. Děkan unaven nesnesitelným horkem a vysílen cestou si šel odpočinout. Netrvalo dlouho a v kostele i kolem kostela bylo slyšet křik, zmatek a jakési zvláštní nadšení. Oba kněží spěchali do chrámu, kde se jim naskytlo zvláštní divadlo. Na oltáři stála socha Panny Marie, která byla od roku 1765 zavřena a zapečetěna ve  skříni v  sakristii. Lid tu klečel a  v  radostném pláči uctíval tu, ke které sem putoval proto, aby si vyprosil její přímluvy. Některé ženy ve  velké horlivosti almaru v  sakristii násilně otevřely a sochu Panny Marie vyndaly a postavily na  oltář, kde dříve stávala. Když se děkan vzpamatoval z leknutí, domlouval lidu a vytýkal lidem opovážlivost. Když ale viděl velké nadšení lidu, neodvážil se sejmout sochu Panny Marie z oltáře. Nevěděl, co si počít, shromáždil tedy procesí a  vrátil se s ním do Vlašimi zpět. Jak se samo sebou rozumí, nastalo přísně vyšetřování, přišla do Vlašimi komise, a sice krajský komisař a okresní vikář, která po dlouhém uvažování se usnesla, aby zatím socha na oltáři zůstala. Od té doby památná socha na oltáři zůstala až do dnešního dne. František Procházka III

regionální literatura

MEZI VLTAVOU A SÁZAVOU V roce 2011 vyšla kniha „Mezi Vltavou a Sázavou 1061 – 2011“. U jejího zrodu stála celá řada lidí, ovšem za všechny je nutno jmenovat Václava Šmeráka, který byl hlavním autorem a editorem. Výpravná, graficky velmi kvalitně připravená publikace shrnuje doklady k téměř tisícileté historii osídlení kraje mezi řekami Vltavou a Sázavou. Mapuje minulost Krňan, Teletína, Třebsína, Chlistova a Vysokého Újezdu od nejstarších dokladů osídlení tohoto kraje až po současnost. Velkou devizou knihy je množství kvalitně reprodukovaného obrazového materiálu, který výborně dokumentuje mikroi makrohistorii zdejšího regionu, zejména ve 20. století. Součástí publikace je i již dříve vydané DVD s krátkým dokumentárním filmem Vystěhování, věnovaným osudům kraje mezi Vltavou a Sázavou v období druhé světové války. Jedná se o velmi zajímavý počin dokládající bohatou historii našeho regionu, který by neměl uniknout pozornosti zájemců o zajímavou regionální literaturu. Radovan Cáder

Studie k zřícenině Zlenice Od 15. století dotvářela Posázaví silueta zříceniny hradu Zlenice. Lidově zvanou „Hlásku“

IV

zná veřejnost i z obrázků Josefa Lady. V průběhu posledního století se ztrácela v dorůstajícím stromoví, ale postupovala i její destrukce. Od roku 1995 se v řadách nadšenců rodila myšlenka na záchranu zříceniny. Vznikla Nadace pro záchranu hradu Zlenice, dnešní Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice, a již roku 1996 byla stanovena koncepce postupné konzervace zříceniny a dohodnuty její zásady. Provedené práce vždy hodnotili a přebírali odborníci státní památkové péče. Konzervace měla především zajistit staticky narušené zdivo, zpevnit ho proti samovolnému rozpadu a zabezpečit před účinky povětrnosti a vegetace. Od  počátku spolupracovalo Sdružení s předním kastelologem prof. Tomášem Durdíkem, který se podílel i  na archeologických výzkumech. Pod jeho vedením také vznikla „Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí“. Jejími spoluautory jsou Ing. Jan Vinař, Ing. Michal Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Červenka a Mgr. Soňa Černocká. Publikace vyšla v roce 2010 s finanční podporou Posázaví o. p. s. Shrnuje dosavadní archeologické výzkumy a přináší komplexní dokumentaci historického i současného stavu. Popis částí hradu je doplněn množstvím vyobrazení, včetně kresby K. H. Máchy. Fotografie dokumentují postupnou destrukci i průběh záchranných, konzervačních prací. Nechybí fotogrammetrická zaměření, ani vizualizace rekonstrukce. Důle-

žitá je právě část věnovaná koncepci konzervace, opravy a rehabilitace hradního areálu. Řeší zastřešení částí zdiva i podíl zeleně. Navazuje kapitola o využití areálu s návštěvnickým provozem. Studie je zatím nejucelenější publikací o Zlenicích. A jasně sděluje, že zřícenina má šanci. Potvrzuje to i  loňská úspěšná žádost Sdružení o dotaci na projekt „1. etapy záchrany Velké věže – dominanty hradu Zlenice“. Jindřich Nusek

CVIČIŠTĚ BENEŠOV – VSTUP ZAKÁZÁN!! Rok 2012 znamená pro Benešovsko mimo jiné i připomenutí událostí, které před sedmdesáti lety těžce zasáhly do života zdejší společnosti. V březnu 1942 začalo postupné vysídlování, které pokračovalo směrem na Neveklovsko a Sedlčansko a které umožnilo zabrání tohoto území pro Waffen SS. Kniha Ing. Petra Kosa sleduje především vojenské dějiny zabraného území, rozmístění jednotek SS, osudy velitelů a jejich poválečné stíhání. Autor využil svého technického vzdělání a  připojil také popisy bunkrů i jejich výkresy. Předností práce je bohaté využiti archivního materiálu, jehož zpracování by sice mohlo být kvalitnější, ale zájemci o vojenskou historii se i tak dozví mnoho nového. Z  dvousetstránkové publikace tvoří vojenské dějiny více než tři čtvrtiny, čímž se kniha zcela liší od většiny starších prací. Činnost jednotek SS je popsána zevrubné, naproti tomu osudy vysídlených lidí zde nebyly středem zájmu. Otevírá se tak nový pohled, totiž jak na věc nahlížely Waffen SS, co zde pro ně bylo důležité a jaký byl konec těchto vojáků a jejich velitelů. Knihu vydalo Posázaví o. p. s. na konci roku 2011 v nákladu 500 výtisků. Tomáš Zouzal

Sázava, řeka protkaná železnicí „Sázava je řeka mnoha tváří a více jmen. Zazoa, Koberná, Bobří řeka, Sázava milovaná ... Nejprve ji i  její okolí modelovaly dávné geologické procesy. Možná i horotvorné. I sama k takové modelaci přispívala a vlastní vodou si do tváře vyrývala jednu vrásku za druhou. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Z povodí rozlehlého skoro čtyři a půl tisíce kilometrů čtverečních při délce toku 224.6 km a  spádu 557 metrů má voda nějakou sílu! Pak přišel člověk, nejdříve ji snad měl k pití a obživě, pak poznal její sílu a začal ji spoutávat a využívat. Nejen k mletí obilí, ale i v hamrech, V

pilách a dalších technických zařízeních. Takový lidský vliv byl přiměřený a trval snad tisíciletí - vzhled krajiny moc nepoznamenal. Nakonec i k sázavským břehům vtrhlo století páry, a během necelých 40 let osnovu řeky protkal člunek s  útkem železnice. Sedmnáckrát ten železný člunek proběhl její osnovou a rozhodl o  dalším osudu  řeky a  jejích břehů. Přesto Sázava nic neztratila na  své přitažlivosti ...“ Těmito slovy autoři Václav Větvička a  Jan Rejnek zahajují knihu „Sázava, řeka protkaná železnicí“ a na více než stošedesáti stranách nás provází jednotlivými úseky řeky od jejího pramene v Radostínském vrchovišti ve Žďárských vrších až po ústí do řeky Vltavy. Na své cestě čtenáře textem i  množstvím fotografií seznamují s obcemi a městy ležícími na řece i s mnohými zajímavými místy v okolí. Řeka Sázava je asi nejvíce z  českých řek spjata s  rozvojem trampingu, tábornictví a  později chataření. O ctitele dodnes nemá nouzi a právě pro Ty všechny je tato kniha, kterou v roce 2011  vydalo nakladatelství Jan Vašut s.r.o., Praha, potěšením. Pavel Pešout zprávy a sdělení

Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim Královna zima svou vládu postupně předává jaru a v Záchranné stanici pro živočichy se připravujeme již na druhé velké stěhování. Trvale handicapovaná zvířata budeme převážet zpět do centra Vlašimi, kde se pro veřejnost 22. dubna 2012 opět otevřou dveře expoziční části Stanice.

Nejčastější důvody příjmu živočichů v roce 2011. VI

Zahrada Podblanického ekocentra byla návštěvníkům více jak rok uzavřena. Za tu dobu prošla Záchranná stanice pro živočichy zásadní změnou. Byla dokončena výstavba nové léčebné části Stanice nedaleko obce Pavlovice a staré prostory Stanice v centru Vlašimi byly výrazně rekonstruovány. Po sedmnácti letech

Nejčastější příčiny zranění živočichů přijatých v roce 2011.

Úspěšnost léčení v roce 2011.

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Dalším zajímavým případem byl 22. 2. 2012 také odchyt zatoulaného rysa ve Strančicích, který zatím zůstává v péči Záchranné stanice pro živočichy ve Vlašimi (foto: Michala Musilová).

V nové expozici se můžete těšit mimo jiné také na vydru Bublinu, která byla do stanice předána na začátku tohoto roku (foto: Petr Vach). Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

VII

V zahradě Podblanického ekocentra i nadále pokračuje stavba expoziční části stanice. Zde je pohled na centrální část zahrady, která se promění v jezírko obehnané z jedné strany učebnou pro ekovýchovné vzdělávání (vpravo) a z druhé výběhem pro brodivé ptáky. Vlevo v pozadí je pak budoucí voliéra pro veverky (foto: Michala Musilová).

existence vlašimské záchranné stanice tak nyní dojde k oddělení zázemí pro léčbu zraněných volně žijících živočichů od chovných prostor trvale handicapovaných jedinců. Zvířecí pacienti tak budou mít dostatek prostoru a klidu k léčbě zatímco Vy, návštěvníci, budete moci procházet expoziční částí stanice nově i bez průvodce. Zahrada je navíc zajímavěji uspořádaná, zvířata mají prostornější voliéry a kromě prvků pro vzdělávání zde naleznete především také místo pro odpočinek a relaxaci. I když provozní podmínky v roce 2011 nebyly příliš jednoduché, vyjížděli jsme v průběhu celého roku na pomoc zraněným volně žijícím živočichům. Za rok 2011 jsme tak pečovali celkem o 593 zvířat. Vyléčit a navrátit zpět do volné přírody se nám podařilo téměř 50 % z nich. Podrobnější rekapitulace důvodů příjmu živočichů a úspěšnost léčení znázorňují přiložené grafy. Dále jsme se věnovali záchranným transferům škeblí anebo například ochraně obojživelníků v  období jarního tahu. Podařilo se nám takto v  uplynulém roce s  pomocí dobrovolníků zachránit celkem 2714 škeblí a 9766 obojživelníků! Neopomenuli jsme přitom ani důležitou osvětovou činnost. Díky uzavírce expoziční zahrady VIII

jsme se rozhodli uspořádat vypouštěcí akce vyléčených pacientů. V uplynulém roce jich proběhlo celkem 10 a vzhledem k pozitivnímu ohlasu účastníků z řad široké veřejnosti, bychom rádi v těchto akcích pokračovali i v roce 2012. Na otevření expoziční části stanice v centru Vlašimi spojené s možností prohlídky léčebného areálu nedaleko obce Pavlovice jste srdečně zváni. Bližší informace nejen o této ale také o ostatních akcích včas zveřejníme v různých médiích a tiskovinách, především ale také na internetových stránkách www.csopvlasim. cz, nebo nově na adrese www.pomoczviratum. cz či Facebooku Českého svazu ochránců přírody Vlašim. Pokud naleznete zraněného nebo jinak postiženého volně žijícího živočicha, volejte, prosím, i nadále na pohotovostní telefon naší Záchranné stanice pro živočichy tel: 777 800 460. Pokud máte zájem o ošetření vašeho zvířecího mazlíčka, kontaktujte přímo slečnu MVDr. Martinu Vondráčkovou na tel.: 605 731 140 či e-mail: [email protected]. Více informací o nově otevřené veterinární ordinaci naleznete na internetových stránkách www.veterina-vlasim.cz. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Pokud chcete podpořit činnost Záchranné stanice pro živočichy ve  Vlašimi, můžete tak učinit odesláním finančního daru na účet č.: 322147339/0800 nebo dárcovské SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI VLASIM na číslo 87777 (účtování DMS: 30 Kč, Záchranná stanice obdrží nejméně 27 Kč). Můžete přispívat také pravidelně každý měsíc po dobu jednoho roku – odesláním dárcovské SMS ve tvaru

DMS ROK ZVIREVNOUZI VLASIM na  číslo 87777 (každý měsíc Vám bude automaticky odečtena částka 30 Kč, Záchranná stanice obdrží nejméně 27 Kč). Pokud naleznete zraněného nebo jinak postiženého volně žijícího živočicha, volejte, prosím, na pohotovostní telefon naší Záchranné stanice pro živočichy tel: 777 800 460. Michala Musilová, Kateřina Knotková

Činnost Správy CHKO Blaník v letech 2010 a 2011 V roce 2010 vykonávalo na  Správě CHKO Blaník, sídlící v  Louňovicích pod Blaníkem, veškerou činnost celkem pět pracovníků, od počátku roku 2011 má Správa CHKO Blaník již jen čtyři zaměstnance. Kromě vlastního území CHKO Blaník (41 km2) spadají do kompetence správy ještě národní přírodní rezervace Drbákov – Albertovy skály, Voděradské bučiny a Ve Studeném a národní přírodní památky Chýnovská jeskyně, Kaňk, Rybníček u  Hořan, Luční, Stročov, Jankovský potok, Medník a Hadce u Želivky. V těchto chráněných územích Správa CHKO Blaník zajišťuje managementové zásahy a  vykonává státní správu ochrany přírody.

Státní správa V roce 2010 bylo Správou CHKO Blaník vydáno dvanáct rozhodnutí (v roce 2011 deset), 105 stanovisek (92) a bylo podáno na 60 informací žadatelům (70). Dobrá spolupráce je s místními obecními úřady a Městským úřadem ve Vlašimi. Dne 14. 12. 2010 se uskutečnilo na Správě CHKO Blaník setkání starostů obcí CHKO Blaník zaměřené na zkušenosti se zpracováním a hodnocením územních plánů a komplexních pozemkových úprav a změny ve financování opatření v krajině pro rok 2011.

Praktická ochrana přírody Každoročně Správa CHKO Blaník financuje opatření v chráněných územích, která jdou nad rámec běžného hospodaření a mají mnohdy Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

zásadní význam pro zachování chráněných fenoménů. V roce 2010 i 2011 byl objem prostředků vložený do krajiny Podblanicka Správou CHKO Blaník 1,6 mil. Kč. V CHKO Blaník bylo financováno ruční sečení mokřadních luk na více než 32 ha, případně byly příspěvky využity na  seč ve více fázích na pozemku. V lesích Velkého a Malého Blaníku správa přispívala na budování oplocenek a dosadbu buku a jedle pro podporu přírodě blízkého hospodaření v  lesích. Za léta 2010 a 2011 tak bylo vysazeno přes 4000 stromků a postaveno přes 1500 m oplocenek. K zvláštním opatřením patřilo pročištění stružek na rašelinné louce v  přírodní rezervaci Podlesí, realizované v roce 2010. Správa CHKO Blaník pečuje i o památné stromy – v roce 2010 byla ošetřena jedna z  památných lip z  aleje u Louňovic a v roce 2011 památný akát v Krasovicích. Důležitou činností Správy CHKO Blaník je budování a údržba infrastruktury chráněných území. V  roce 2010 bylo obnoveno pruhové značení přírodní památky Rybník Louňov a instalována nová informační tabule u přírodní památky Částrovické rybníky. V roce 2011 byly opraveny hraniční tabule CHKO Blaník u Načeradce. Každoročně Správa CHKO Blaník přispívá ČSOP Vlašim na opravy a údržbu naučné stezky „S  rytířem na  Blaník“, kterou využívají tisíce turistů ročně. Jako odborné podkladové materiály byly v  roce 2010 zpracovány plány péče pro přírodní památky Rybník Louňov a Částrovické rybníky, v roce 2011 plány péče pro národní přírodní rezervaci Drbákov – Albertovy skáIX

ly a  národní přírodní památku Rybníček u Hořan.

Odborná činnost Pracovníci Správy CHKO Blaník se v rámci svých odborností věnují průzkumům a sledování stavu chráněných území. V rámci „Monitoringu krajinotvorných opatření“ byly sledovány lokality Podlesí, Částrovické rybníky nebo tůně u Lesáků, Křížova a v Ostrově. Monitoring obojživelníků a vážek probíhal v přírodní rezervaci Podlesí na Malém Býkovickém rybníce. V rámci celostátního mapování se i Správa CHKO Blaník věnovala aktualizaci údajů o biotopech ČR (v období 2010 a 2011 aktualizovány dva okrsky), v botanické oblasti byly dále sledovány populace významných druhů rostlin, jako je rosnatka okrouhlolistá nebo prstnatec májový. V roce 2011 byl v CHKO znovu potvrzen všivec lesní. V rámci monitoringu výskytu plazů byl sledován jejich výskyt na vhodných lokalitách na území CHKO Blaník i v okolí. V roce 2011 byl proveden průzkum střevlíkovitých brouků na Blanících a průzkum kněžicovitých ploštic.

Budova Správy Chráněné krajinné oblasti Blaník v Louňovicích pod Blaníkem (foto: Archiv SCHKO Blaník). X

V  roce 2010 a  2011 se pracovníci správy zapojili do  celostátního projektu AOPK ČR na sledování stavu NPR a NPP, kdy výsledky sledování slouží k hodnocení stavu na základě kritérií. V NPP a NPR jsou zakládány monitorovací plochy na sledování stavu biotopů a druhů. Tento projekt je realizován s podporou Evropské unie.

Práce s veřejností Správa CHKO Blaník pořádala pro veřejnost a školy exkurze a přednášky. V roce 2010 se uskutečnilo 6 školních exkurzí s  účastí 242 osob (8 exkurzí s 217 účastníky v roce 2011), 9 exkurzí pro odborníky a firmy s účastí 217 osob (5 exkurzí s 68 účastníky v roce 2011) a dvě přednášky pro 100 studentů gymnázia (dvě přednášky ke 30. výročí vyhlášení CHKO Blaník s účastí 200 studentů v roce 2011). Několika společnými akcemi pokračovala dobrá spolupráce s  Podblanickým ekocentrem ČSOP Vlašim, které je krajským střediskem environmentálního vzdělávání, výchovy a  osvěty. V  rámci této spolupráce proběhl v roce 2010 již 20. ročník výtvarné a 17. ročník literární soutěže pořádané při příležitosti Dne Země pro žáky základních a  středních škol s  tématem “Stromy”. Do  soutěže bylo zasláno více než 300 prací, které byly prezentovány na výstavě v Domě dětí a mládeže v Benešově. Do 21. ročníku výtvarné a 18. ročníku literární soutěže na  téma „Můj kousek přírody v kraji pod Blaníkem“ v roce 2011 bylo zasláno více než 100 prací, které byly vystaveny v  Podblanickém ekocentru ČSOP ve Vlašimi. Dalším příkladem spolupráce s Podblanickým ekocentrem ČSOP Vlašim jsou pravidelné akce ke Dni Země. Dne 18. 4. 2010 se celkem 130 dětí a jejich rodičů zúčastnilo ekostezky s hravými úkoly pod Velkým Blaníkem. V roce 2011 se ekostezka konala 16. 4. a účastnilo se jí 157 příchozích. Ve dnech 24. až 25. 9. 2010 se uskutečnilo ve Vlašimi krajské kolo Ekologické olympiády, kterou pro žáky středních škol pořádá Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim ve spolupráci se Správou CHKO Blaník (v roce 2011 proběhlo krajské kolo EO 22. až 24. 9.) Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Dne 8. 5. 2010 byla otevřena zrekonstruovaná naučná stezka v NPR Drbákov – Albertovy skály. Slavnostního otevření a následné exkurze se zúčastnilo 25 návštěvníků z  řad veřejnosti. V roce 2010 se Správa CHKO Blaník již tradičně podílela na  soutěži „Krajinou pod Blaníkem“ pořádané Městysem Louňovice pod Blaníkem a  určené amatérským fotografům. Vyhodnocení fotosoutěže proběhlo 25. 9. v Louňovicích pod Blaníkem v rámci Svatováclavských slavností. Při této příležitosti Správa CHKO Blaník zpřístupnila své prostory veřejnosti a  na  Dni otevřených dveří přivítala 58 návštěvníků. Správa CHKO Blaník spolupracovala se školami na tradičních přednáškách a seminářích. V březnu se uskutečnil seminář pro studenty SOŠ Benešov ke Světovému dni vody a jako každoročně v listopadu pořádala Správa CHKO Blaník přednášku „Ochrana přírody na mapách (aneb pohledy shůry i zblízka na přírodní rezervace)“ při příležitosti mezinárodního dne GIS Day na gymnáziích ve Vlašimi a v Benešově. Zde se studenti seznamují s moderními přístupy k ochraně přírody založenými na geografických informačních systémech. Rok 2011 byl pro Správu CHKO Blaník rokem jubilejním – v prosinci tohoto roku Chráněná krajinná oblast Blaník oslavila 30. výročí svého vyhlášení. Při této příležitosti se v Zámku ve Vlašimi uskutečnily tři přednášky pro ve-

řejnost. Výročí bylo prezentováno v rozhlasových relacích a formou článků v denním tisku. Velký úspěch zaznamenal již 4. ročník Výstavy hub blanických lesů. Více než 600 návštěvníků 24. 9. 2011 v budově Správy zhlédlo rekordních 216 běžných i vzácných druhů hub. Výstavu výkladem doprovodil mykolog Pavel Špinar. Dne 23. 7. 2011 prezentovala Správa CHKO Blaník svou činnost na slavnosti při příležitosti 750. výročí založení obce Kamberk. Jako příspěvek k dalšímu vzdělávání učitelů organizovala Správa CHKO Blaník v  roce 2011 dva třídenní semináře v rámci projektu „Podblanicko jako didaktický prostor“ pro učitele středočeských ZŠ. Celkem čtrnáct učitelů biologie ze středních Čech také absolvovalo třídenní kurz složený ze tří exkurzí a tří přednášek o ochraně přírody v CHKO Blaník. Správa CHKO Blaník spolupracovala na semináři Ochrana lesů a jejich funkcí z pohledu mezinárodních nástrojů pořádaném MŽP ČR na Zámku ve Vlašimi 14. a 15. 11. 2011. Další informace o  CHKO Blaník, maloplošných chráněných územích v  kompetenci Správy CHKO Blaník a o činnosti Správy jsou přístupné na webových stránkách AOPK ČR (www.blanik.nature.cz). Lubomír Hanel, Jana Holujová, Martin Klaudys, Ivana Křížová

Posázaví připravuje aktualizaci strategie rozvoje regionu Místní akční skupina Posázaví o.p.s. připravuje aktualizaci strategie regionu. Měla by dát odpověď na to, kudy se bude ubírat rozvoj regionu Posázaví po roce 2013 a do jakých oblastí budou směřovat dotace ze státních i evropských fondů. Nepůjde přitom o dokument připravený „od stolu“, ale bude vycházet z přání obyvatel. Stačí, když odpoví na otázku „Co byste ve svém bydlišti rádi zachovali, změnili, rozvíjeli, podpořili, vybudovali, opravili…?“ Lístek s písemnou odpovědí pak vhodí do některé z krabic, které jsou na veřejně přístupných místech, například Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

obecních úřadech, v knihovnách, školách. Svá přání nebo nápady mohli obyvatelé tímto způsobem vyjádřit do konce února 2012. „Chceme, aby obyvatelé sami řekli, co chtějí v obci změnit, jestli opravit náves nebo pořádat víc akcí pro děti,“ říká odborný konzultant společnosti Posázaví o.p.s. Václav Pošmurný. Vítány jsou také hlasy spolků, neziskových organizací, sdružení i podnikatelů. Anketní lístky se během března a dubna 2012 vyhodnotí na úrovni obcí, mikroregionů a místní akční skupiny. Výsledky budou podkladem XI

pro integrované plány rozvoje na úrovni mikroregionů, které stanoví hlavní trendy a témata. Z nich pak bude vycházet Integrovaná strategie regionu, která by měla být schválena v květnu 2013. Podrobné dílčí kroky a harmonogram aktualizace strategie rozvoje regionu jsou zveřejněny na leader.posazavi.com v sekci Strategie rozvoje regionu, kde mohou zájemci také vložit svá přání nebo nápady elektronicky. První strategie rozvoje regionu Posázaví vznikla z podnětu místní akční skupiny na roky 2004 až 2007. Dokument pak byl aktualizován v rámci přípravy na nové programové období Evropské unie 2007 až 2013. Vizí strategie je zlepšení kvality života v regionu Posázaví. Zaměřuje se na zachování a zhodnocení přírodního a architektonického dědictví regionu, na zvýšení přitažlivosti regionu, na zapojení jeho obyvatel do veřejného života, na podporu rozvoje infrastruktury a na podporu aktivit dětí a mládeže.

K  jejímu naplnění výrazně pomáhá program Leader, který administruje MAS Posázaví a díky němuž „přitekly“ do regionu desítky milionů korun. Pomohly mimo jiné postavit nová dětská hřiště, opravit kapličky a hasičské zbrojnice, vybudovat vesnická muzea, otevřít naučné stezky. Podle ředitelky společnosti Posázaví o.p.s. Bohunky Zemanové je důležité nejen znát přání obyvatel. „Musíme je také seznámit s výstupy, tedy s tím, jak s jejich přáními naložíme, zda je dokážeme splnit, nebo na ně peníze neseženeme,“ řekla Bohunka Zemanová. Informace se budou postupně zveřejňovat v obecních zpravodajích a na webových stránkách obcí, měst a místní akční skupiny Posázaví. Kontakt pro další informace: Jaroslava Tůmová, e-mail: [email protected], tel.: 602  216  637, Bohuslava Zemanová, e-mail: [email protected], tel.: 723 881 081. Jaroslava Tůmová

Značka „KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ – regionální produkt“ Od roku 2012 začíná na území Místní akční skupiny Posázaví fungovat značení regionálních výrobků a služeb pod názvem „Kraj blanických rytířů – regionální produkt“. Udělování značky koordinuje Český svaz ochránců přírody Vlašim v rámci Asociace regionálních značek a ve spolupráci s Posázavím o.p.s. Dne 16. 2. 2012 poprvé zasedala certifikační komise, aby posoudila tucet žádostí o udělení značky KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt®.

Co je to regionální značení? Regionální značení výrobků nebo služeb je určeno zejména turistům, kterým dovoluje objevovat region a  užívat si jeho atmosféru novým netradičním způsobem, a  místním obyvatelům, kteří mohou nákupem značených výrobků podporovat „své” místní výrobce. Výrobci získají díky značce různé výhody, zejména jednotnou propagaci své produkce, nové kontakty a možnost nových forem spolupráce. Celkem osmnáct regionů značících své produkty sdružuje Asociace regionálních značek, o.s. (ARZ). XII

První produkty se značkou Certifikační komise složená ze zástupců výrobců, poskytovatelů služeb, neziskových organizací a  veřejné správy udělila značku KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt® těmto dvanácti výrobcům a jejich produktům: Patchwork, originální textilní dekorace, bytové doplňky a hračky – Dagmar Hulmáková z Vlašimi Šternberské koláče – Jan Filip z  Českého Šternberka Mléčné a  mlynářské výrobky z  farmy Bio Vavřinec – Bio Vavřinec, s.r.o. z Okrouhlice Zahradní substrát – EKOSO Trhový Štěpánov, s.r.o. Užitková keramika – Ivana Syslová z Chotýšan Tradiční podblanické speciality – Podblanické maso – uzeniny, František Matoušek z Kondrace Regionální literatura – Český svaz ochránců přírody Vlašim Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Úkolem certifikační komise bylo posoudit kromě jiných kritérií chuťovou či estetickou kvalitu výrobku.

Antonín Šmakal představuje mléčné a mlynářské výrobky ze své ekofarmy Bio Vavřinec. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

XIII

PRAHA

okres Praha-východ

okres Kolín

Jílové u Prahy

Senohraby

okres Praha-západ

Krhanice

hranice ORP

Nespeky

Lešany

Chocerady

hranice okresu

Týnec nad Sázavou Chleby

Vodslivy

Vranov Bukovany

Choratice Xaverov

Kozmice Petroupim

Chlístov Václavice

Neveklov

hranice kraje

Sázava

Teplýšovice

ORP Benešov

okres Kutná Hora

Divišov

Benešov

Litichovice

okres Benešov

Všechlapy Divišov Bílkovice

Kácov

Maršovice Postupice

Chotýšany

ORP Kutná Hora

Tichonice

Libež Radošovice Tehov Kladruby

Vrchotovy Janovice

Popovice Vlašim

Olbramovice

Rataje Hulice

Vojkov

Veliš Jankov

Ostrov

Votice

Kondrac

ORP Vlašim

Chlum Javorník

Mnichovice Chmelná

Pravonín

Neustupov

Bernartice

Zdislavice

Vracovice

Jankov

ORP Votice

Soutice

Pavlovice

Borovnice

Keblov

Strojetice

Loket

Loket

Dolní Kralovice

Tomice Kamberk

Blažejovice Studený Dunice

Platnost od 1. ledna 2012

Území, na kterém je udělována značka KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt®.

Med – Včelí farma Samek z Řimovic Med lesní medovicový – MVDr. Ludvík Bělohlávek z Bystřice Med a propolis – Ing. Milan Plaštiak z Louňovic pod Blaníkem Med – Jan Lalouček z Miřetic Med – Miroslav Dvořák ze Semtínku Všechny žádosti byly posouzeny z hlediska délky tradice, podílu místních surovin, ruční či duševní práce, specifičnosti pro region a výjimečných vlastností produktu.

Jaké výhody regionální značka přináší výrobci? Regionální značka pomáhá výrobcům v reklamě a  propagaci jejich produkce, s  odbytem jejich produktů a  v  neposlední řadě se zvýšením prestiže výrobků v tuzemsku i v zahraničí prostřednictvím dobrého jména regionu. Propagace probíhá například formou XIV

článků, tiskových zpráv, letáků, katalogů výrobků, sezónních novin či společných stánků pro trhy a  prodejních míst v  regionu. Značka zároveň posiluje sounáležitost místního obyvatelstva s regionem, podněcuje zapojení obyvatel do dění v regionu a zprostředkovává kontakty mezi výrobci a dalšími lokálními aktéry.

Jak je možno značku získat? O značku mohou požádat výrobci a poskytovatelé stravovacích a  ubytovacích služeb z území Místní akční skupiny Posázaví. Žádosti do dalšího kola certifikace je možno podávat do konce května 2012 na adresu Českého svazu ochránců přírody Vlašim. Více informací získají zájemci na internetových stránkách www. csopvlasim.cz, www.posazavi.com nebo na telefonním čísle 777 800 461 (K. Červenková) Kateřina Červenková (foto: autorka) Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Řekli o značce „KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt®“ Kateřina Červenková, Český svaz ochránců přírody Vlašim, koordinátorka značky: Kraj mezi Blaníkem a Sázavou je plný šikovných lidí, kteří dobře, s láskou a zručností dělají své řemeslo. Je to vedle kulturních a přírodních zajímavostí další věc, kterou se náš kraj může pyšnit. V době, kdy výrobky cestují z jednoho kontinentu na druhý, považujeme za důležité vyzdvihnout produkty, které pocházejí z našeho kraje. Podpora regionálních produktů a služeb je dobrá pro lidi i životní prostředí. Roman Farion, EKOSO Trhový Štěpánov, s.r.o., žadatel: Od značky „KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt®“ si slibuji především lepší propagaci našeho výrobku. Náš zahradní substrát vyrábíme v naší kompostárně zpracováním biologicky rozložitelného odpadu z okolních obcí i domácností. Většina prodávaných zahradních substrátů obsahuje rašelinu dovezenou z velké vzdálenosti. Její těžbou i dopravou se zbytečně zatěžuje životní prostředí. Přitom můžeme půdě vrátit úrodnost tím, co máme blízko – kompostem. Miloš Zapletal, Farma Blaník, s.r.o., člen certifikační komise: Je to už dlouho, co jsem byl v nějaké komisi, ale tato mi vážně zachutnala. Hostům na naší farmě se snažíme nabízet místní produkty, proto bylo pro mě setkání s žadateli o značku významné i pro navázání budoucí spolupráce. Lenka Suchanová, Čerčany, spotřebitelka: Vždycky se snažím kupovat hlavně to, co je místní. Je pro mě rozdíl, jestli si koupím kus sýra nebo třeba vejce od anonymního často i zahraničního dodavatele v supermarketu nebo od známého farmáře z vedlejší vesnice. A pokud cestuji, jako turistka chci ochutnat místní speciality a odvézt si na památku výrobek od místních lidí. Regionálnímu značení tudíž fandím a jsem ráda, že teď funguje i u nás.

Značku KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt® od teď ponese originální užitková keramika od Ivany Syslové z Chotýšan. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

XV

Výtvarná soutěž „Zapomenutá řemesla“ Také letos proběhla výtvarná soutěž „Malujeme s muzeem“ realizovaná v rámci dlouhodobého projektu „Historický rok“. Tématem z historie Podblanicka byla „Zapomenutá řemesla“ a zapojilo se jedenáct škol. Žáci i studenti zasílali práce v období od 20. 9. do 30. 11. 2011. Hlavním organizátorem bylo opět Muzeum Podblanicka a partnery Středočeský kraj, Město Vlašim, Město Benešov a Město Votice. V kategoriích mateřská, základní a střední škola se představily techniky od akvarelu, pastelu či kresby tuší po kombinované materiály. V rámci zadání si žáci připomněli mizející řemesla a prokázali výtvarné schopnosti. Vedle tradičních profesí jako mlynář, kovář, doškář, bečvář, uhlíř, švec, krejčí, přadlena či košíkář se objevil i ponocný, převozník nebo kat. Výsledky soutěže byly slavnostně vyhlášeny 15. 12. 2011 v obřadní síni vlašimského zámku. Vítěze čekaly zajímavé ceny. Všechny práce byly pak vystaveny v prostorách Muzea Podblanicka (zámku Vlašim) od 10. 1. do 27. 1. 2012. V příloze přinášíme ukázky soutěžních prací. Jindřich Nusek, Veronika Hanusová

Nikola Studničková (7.A): Doškář. 1. místo v kategorii II. stupeň základních škol, ZŠ Jiráskova Benešov.

Kateřina Babková (5 let): Hodinář. 1. místo v kategorii mateřských škol, MŠ Velíšská Vlašim. XVI

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Denisa Dojáčková (9 let): Košíkářka. 1. místo v kategorii I. stupeň základních škol, ZŠ Sídliště Vlašim. do tohoto čísla přispěli

Mgr. Radovan Cáder, Muzeum Podblanicka, Zámek 1, 258 01 Vlašim ([email protected]) Mgr. Kateřina Červenková, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim ([email protected]) Prof. RNDr. Lubomír Hanel, CSc., AOPK ČR, Správa CHKO Blaník, Vlašimská 8, 257 06 Louňovice pod Blaníkem ([email protected]) Mgr. Veronika Hanusová, Muzeum Podblanicka, Zámek 1, 258 01 Vlašim ([email protected]) Jana Holujová, AOPK ČR, Správa CHKO Blaník, Vlašimská 8, 257 06 Louňovice pod Blaníkem ([email protected]) Jaroslava Jarolímková, U Kláštera 10, 588 65 Nová Říše Ing. Mgr. Martin Klaudys, Správa CHKO Blaník, Vlašimská 8, 257 06 Louňovice pod Blaníkem (martin. klaudys@nature. cz) Bc. Kateřina Knotková, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim ([email protected]) Mgr. Jaromír Košťák, J. Morávka 423, 254 01 Jílové u Prahy ([email protected]) Bc. Ivana Křížová, AOPK ČR, Správa CHKO Blaník, Vlašimská 8, 257 06 Louňovice pod Blaníkem ([email protected]) PaedDr. Petr Martínek, Obchodní akademie, 258 01 Vlašim ([email protected]) Josef Moudrý, Pod Tratí 1556, 258 01 Vlašim ([email protected]) Bc. Michala Musilová, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim ([email protected]) Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

XVII

PhDr. Jindřich Nusek, Muzeum Podblanicka, Zámek 1, 258 01 Vlašim ([email protected]) Ing. Pavel Pešout, Český svaz ochránců přírody, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim ([email protected]) PhDr. Ivana Preislerová, Severní 968 Vlašim ([email protected]) PhDr. František Procházka, Mánesova 41, 120 00 Praha 2 ([email protected]) Zdeňka Srnská, Pyšelské muzeum, Masarykovo nám. 34, 251 67 Pyšely ([email protected]) Pavel Špinar, Moskevská 2719, 390 05 Tábor ([email protected]) PhDr. Jaroslava Tůmová, Kancelář Posázaví o.p.s., budova piaristické koleje, Masarykovo nám. 1, 256 01 Benešov ([email protected]) Mgr. Martin Vrbický, Základní škola, 257 63 Trhový Štěpánov ([email protected]) Ing. Jarmila Zábranská, Obchodní akademie, V Sadě 1500, 258 01 Vlašim ([email protected]) Tomáš Zouzal ([email protected]) přehled plánovaných akcí muzea podblanicka a ČSOP Vlašim

Muzeum Podblanicka – Zámek Vlašim http://www.muzeumpodblanicka.cz Výstavy Otevřeno: 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h. (pondělí zavřeno). Do 25. 4. 2012: Historické kočárky a kolébky 1880 – 1980. Výstava historických kočárků, kolébek a dobových fotografií ze sbírky paní Miloslavy Šormové. 3. 5. – 20. 5. 2012: Výtvarné práce žáků a studentů ZUŠ Vlašim. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 3. 5. 2012 v 16.00 h. 31. 5. – 22. 7. 2012: Páter Vlasák a kulturní spolky. Letní muzejní výstava, která připomíná 200. výročí narození A. N. Vlasáka a vlašimské kulturní spolky do roku 1918. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 31. 5. v 17.00 h. PŘEDNÁŠKY Zámek Vlašim, začátek v 17.00 h. Úterý 10. 4. 2012: Zuzana Králová – Domašínská škola, Karolina Kunstová – Divadlo a ochotnické spolky ve Vlašimi. Seminární práce studentek Gymnázia Vlašim pod vedením PhDr. Ivany Preislerové. KONCERTY Zámek Vlašim, začátek v 19.00 h. Čtvrtek 26. 4. 2012: Duo Siempre Nuevo. Kytarové duo Siempre Nuevo bylo založeno v říjnu roku 2007 dvěma vynikajícími českými kytaristy Matějem Fremlem (*1982) a Patrickem Vacíkem (*1984). Duo interpretuje jak originální skladby pro kytarová dua, tak i různé transkripce – vlastní či jiných autorů. Jeho repertoár obsahuje rovněž starou i moderní hudbu, od baroka až po soudobé skladatele. Společně vystoupí přední česká mezzosopranistka Barbora Polášková, sólistka opery Moravského divadla Olomouc, která patří mezi nejvýraznější talenty nově nastupující pěvecké generace. Disponuje zcela přirozeným, nicméně technicky skvěle zvládnutým hlasem, který udivuje posluchače svoji osobitou barvou a mimořádným rozsahem. Díky své výjimečné muzikalitě a výrazové flexibilitě je schopna interpretovat neobyčejně široký repertoár, který sahá od hudby vrcholné renesance až po hudbu zcela současnou. Čtvrtek 17. 5. 2012: Sonety pro Černou dámu. Komponovaný pořad k Mezinárodnímu dni muzeí. Účinkují prof. PhDr. Martin Hilský, CSc. a Daniel Dobiáš – klavír. XVIII

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

VÝZNAMNÉ DNY Středa 18. 4. 2012: Mezinárodní den památek a sídel. Vstupné do expozic je 10 Kč. Pátek 18. 5. 2012: Mezinárodní den muzeí. Vstupné do zámku za 10 Kč. Otevřené expozice: Zámecké parky; Historie zámku Vlašim; Příroda Podblanicka; Zrcadlo minulosti – dlouhodobá výstava; S přesnou muškou – tradice lovectví a zbrojařství, Tajemství sklepení, Město pod věží aneb Vlašim na dlani. Pobočka Benešov, Malé náměstí 74, 256 01 Benešov, tel.: 739 203 301 Služby pro veřejnost: 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h. (pondělí zavřeno). 19. 4. – 20. 5. 2012: Po proudu řek – mezi Sázavou, Vltavou a Otavou. Výstava ak. malíře a grafika Petra Dillingera (1899 – 1954). Výběr z díla, část II. Pořádáno spolu s rodinou autora. Středa 18. 4. 2012: Mezinárodní den památek a sídel. Vstupné do expozic je 10 Kč. Pátek 18. 5. 2012: Mezinárodní den muzeí. Vstupné do expozic za 10 Kč. Otevřené expozice: Expozice města Benešova a okolí; Náš pluk Pobočka Růžkovy Lhotice, Zámek 1, 257 65 Čechtice, tel.: 317 842 927, 317 853 157, e-mail: [email protected], [email protected] Otevřeno od 1. května, úterý – neděle, 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 16.00 h., na objednání Otevřené expozice: Hudební tradice Podblanicka Exteriér: Procházka krásnou zahradou

Český svaz ochránců přírody Vlašim http://www.csopvlasim.cz

OZVĚNY EKOFILMU Promítání v přednáškovém sále v přízemí Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim. Čtvrtek 26. 4. 2012: Požehnaný hnůj – neobyčejný příběh hovínka. Snímek získal ocenění zvláštní cena mezinárodní poroty v roce 2009. Vstup zdarma, 17.00 až 18.00 h. Čtvrtek 31. 5. 2012: Nová hra. Za zavážnost tématu a edukativní zpracování světa dnešních teenegerů žijících ve virtuálním světě počítačových her a jejich hrdinů snímek získal ocenění v kategorii vědecký vzdělávací pořad v roce 2010. Vstup zdarma, 17.00 až 19.00 h. Čtvrtek 28. 6. 2012: Co zaplatíme za budoucnost. Pokud se chceme vyhnout klimatické katastrofě, musíme snížit emise CO2 na polovinu, což je absolutní minimum. Experti ale předpovídají mezi rokem 2010 a 2050 zvýšení globální spotřeby energie na dvojnásobek. Takže se musíme pokusit o kvadraturu kruhu… Jediným realistickým, rozumným a trvale udržitelným řešením je rozumná spotřeba energie. Tato revoluce v sociálním a ekonomickém chování, která se týká i každého jednotlivce, ovlivní všechny oblasti života včetně spotřeby, zemědělství, dopravy, bydlení, urbanizace a volného času. Vstup zdarma, 17.00 až 18.00 h. FARMÁŘSKÉ TRHY Pátek 27. 4., 22. 6., 20. 7., 24. 8. a 26. 10. 2012: Podblanické farmářské trhy ve Vlašimi. Na trhu budete moci nakoupit zemědělské produkty a potraviny přímo od farmářů. K mání budou též řemeslné produkty se značkou KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt®. Žižkovo náměstí, 14.00 – 19.00 h. Sobota 26. 5. a 22. 9. 2012: Podblanické farmářské a zvířecí trhy v Ostrově u Vlašimi. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

XIX

Na trhu budete moci nakoupit zemědělské produkty a potraviny přímo od farmářů, také živá hospodářská zvířata do vašeho chovu. K mání budou též řemeslné produkty se značkou KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt® (8.00 – 17.00 h.). RODIČOVSKÝ EKOKLUB BREBERKY – klub rodičů s dětmi od 0 do 4 let. Ekoklub Breberky se schází pravidelně v pondělí na půdě Podblanického ekocentra. Setkání probíhají od 9.30 do 11.30 h. Děti ve věku do čtyř let jsou vedeny k vytvoření si vztahu k přírodě, k ohleduplnosti ke svému okolí a k rozvoji vlastních schopností. Rodiče mají možnost neformálně se setkávat a vyměňovat si zkušenosti. Pro děti je připravena herna s množstvím hraček převážně z přírodních materiálů, centra aktivit, kde si děti za pomoci rodičů mohou vyrábět nebo malovat. Rodiče mají možnost využít zázemí kuchyňky pro přípravu malého občerstvení pro děti i pro sebe. Kontakt: [email protected] 23. 4. 2012: Sv. Jiří – jaro se šíří 30. 4. 2012: Čarodějnický slet 7. 5. 2012: Zvířátka z papíru 14. 5. 2012: Svatá Žofie políčka často zalije

21. 5. 2012: Barvičkohraní 28. 5. 2012: Květy a kvítky kolem nás 4. 6. 2012: Co to šustí v trávě? 11. 6. 2012: Rozlučkový piknik

DALŠÍ AKCE 18. 4. – 9. 5. 2012: Tajemná ptačí říše. Výstava prací z výtvarné a literární soutěže pro základní a střední školy okresu Benešov. Slavnostní vernisáž s vyhlášením výsledků ve středu 18. dubna 2012 v 15.00 h. Úterý 1. 5. 2012: ČSOP Vlašim na prvomájových oslavách. Stan ČSOP Vlašim můžete navštívit hned za Vlašimskou branou. Stan bude věnován prezentaci činnosti organizace, zejména nové značce KRAJ BLANICKÝCH RYTÍŘŮ regionální produkt®. Pro děti budou připraveny drobné zábavné i poučné aktivity. V našem tee-pee si mohou nechat děti i dospělí namalovat obrázek na obličej či „tetování“ na ruku. Otevřeno bude mít i Podblanická galerie (9.00 – 16:00 h.). 4. – 6. 5 2012: Podblanické CITO 2012. Geocachingový event. Ubytování za mírný poplatek je zajištěno v Podblanickém ekocentru. Maximální počet účastníků je třicet. Více informací a registrace na stránkách www.geocaching.com. 25. – 27. 5. 2012: Bambiriáda. Aktivní prezentace občanských sdružení dětí a mládeže a středisek volného času. Vstup zdarma. Sobota 26. 5. 2012: Podblanická pejskiáda. Celodenní pejskařská akce pro celou rodinu. Canicross, voříškiáda, agility, vtipné soutěže. Ostrov u Vlašimi. Sobota 2. 6. 2012: Otevření expoziční a léčebné části Záchranné stanice pro živočichy. Oficiální otevření nově vybudované léčebné a expoziční části Záchranné stanice pro živočichy a vy tak budete mít jedinečnou příležitost zhlédnout v jeden den oba prostory! Program bude ještě upřesněn (10.00 – 20.00 h.). 21. 6. – 31. 8. 2012: Fotografové Podblanicka. Výstava fotografií. Přednáškový sál v přízemí Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim. 1. – 14. 7. 2012: Letní tábor. Čtrnáctidenní stanový tábor pro děti od 8 do 15 let u obce Nemíž. Cena za účastníka je 3 500 Kč a zahrnuje stravu, ubytování, lékařskou péči a pojištění. Více informací na www.csopvlasim.cz. Změna programu vyhrazena.

Ekoporadna – Poradenství a pomoc v otázkách životního prostředí. Přízemí Podblanického ekocentra ČSOP, Pláteníkova 264, Vlašim, vlevo za hlavním vchodem. Osobně: pondělí až pátek, 9.00 – 12.00 h., 13.00 – 17.00 h. Písemně e-mailem: [email protected] Telefonicky: 317 845 169, 317 845 965 Webové rozhraní: http://www.csopvlasim.cz/ekoporadna XX

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Bibliografický rejstřík

Pod Blaníkem ročník XI. (XXXIII.) 2007 až XV. (XXXVII.) 2011 I. Všeobecné práce o Podblanicku a metodika vlastivědné práce 1. Honner, Jakub: Kronika. XIV (2010), č. 2, příloha s. I-II. II. Organizace a dějiny vlastivědné práce, spolky 2. Bílek, Radko: Prospěšný počin. XI (2007), č. 3, příloha s. I-III. 3. Cáder, Radovan: Vlašimsko (recenze). XI (2007), č. 3, příloha s. V. 4. Cáder, Radovan: Životní jubileum profesora Josefa Petráně. XIV (2010), č. 3, příloha s. X. 5. Cáder, Radovan: Za Pavlem Vašákem. XIV (2010), č. 3, příloha s. XV-XVI. 6. Červenková, Kateřina: Deset let Pedagogické konference „Výchova a vzdělávání pro život“. XIV (2010), č. 4, příloha s. XVI-XVII. 7. Dvořák, Jan: Posázavský pacifik jako páteř českého trampingu. XIII (2009), č. 4, s. 26-30. 8. Hájková, Eva: Malováním po stopách malířky Anny Roškotové. XV (2011), č. 1, příloha s. XV. 9. Hanel, Lubomír: Příroda vlašimského parku (recenze). XII (2008), č. 2, příloha s. III-IV. 10. Hanel, Lubomír: Vyšel nový Sborník vlastivědných prací z Podblanicka (recenze). XIV (2010), č. 3, příloha s. V-VI. 11. Hanusová, Veronika: Vyhlášena soutěž Malujeme s muzeem. XIV (2010), č. 3, příloha s. XVII. 12. Hypešová, Andrea: Internetová televize v Posázaví. XI (2007), č. 1, příloha s. IV. 13. Chlumec, Karel: Stará škola v Hulicích se promění na Svět včely. XIV (2010), č. 4, s. 2-3. 14. Kesner, Ladislav: Vzpomínka na Jaroslava Lašťovičku. XIV (2010), č. 3, příloha s. XVI. 15. Kovařík, Václav: Český Merán č. 11(recenze). XI (2007), č. 3, příloha s. III. 16. Kovařík, Václav: Sborník Český Merán č. 12 (recenze). XII (2008), č. 2, příloha s. IV. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

17. Kovařík, Václav: Český Merán č. 13 (recenze). XIII (2009), č. 3, příloha s. V-VI. 18. Kovařík, Václav: Český Merán č. 14 (recenze). XIV (2010), č. 3, příloha s. IV-V. 19. Kovařík, Václav: Český Merán č. 15 (recenze). XV (2011), č. 3, příloha s. IV. 20. Křížová, Ivana: Děti nás provedly světem stromů. XIV (2010), č. 2, příloha s. XI-XIII. 21. Křížová, Ivana: Děti ztvárnily svůj kousek přírody. XV (2011), č. 2, příloha s. XII-XIII. 22. Moudrý, Josef: Devadesátiny konzervátora státní památkové péče Jana Svobody. XIV (2010), č. 4, s. 18-21. 23. Moudrý, Josef: P. A. N. Vlasák, kněz a spisovatel (1812-1901). XV (2011), č. 4, s. 13-14. 24. Nusek, Jindřich: Podblanické výlety Václava Vladivoje Tomka. XIV (2010), č. 1, s. 18-20. 25. Nusek, Jindřich: Sborník Sázavsko (XIV, 2010) (recenze). XV (2011), č. 1, příloha s. VII. 26. Nusek, Jindřich: K výpravě Karla Slavoje Amerlinga na Divišovsko. XV (2011), č. 2, s. 13-14. 27. Nusek, Jindřich – Hanusová, Veronika: Výtvarná soutěž „Minulost malovaná“. XII (2008), č. 4, příloha s. VIII-X. 28. Nusek, Jindřich – Hanusová, Veronika: Malovaný „Středověk na Podblanicku“. XIII (2009), č. 4, příloha s. X-XI. 29. Nusek, Jindřich – Hanusová, Veronika: Výtvarná soutěž „Lidové zvyky na Podblanicku“. XV (2011), č. 1, příloha s. XIII-XIV. 30. Pešout, Pavel: Ocenění Blanický rytíř uděleno podeváté. XI (2007), č. 2, s. 2-7. 31. Pešout, Pavel: Sázavsko XIII. (recenze). XII (2008), č. 1, příloha s. III. 32. Pešout, Pavel: Jubilejní ročník udělování ocenění blanický rytíř. XII (2008), č. 2, s. 2-6. 33. Pešout, Pavel: Historie v obrazech (recenze). XII (2008), č. 3, příloha s. III-IV. 34. Pešout, Pavel: Navrhujte Blanické rytíře. XII (2008), č. 4, příloha s. XII. XXI

35. Pešout, Pavel: Blaničtí rytíři (1999-2008) (recenze). XIII (2009), č. 1, příloha s. I. 36. Pešout, Pavel: Ocenění Blanický rytíř uděleno podvanácté. XIV (2010), č. 2, s. 2-6. 37. Pešout, Pavel: Udělení ocenění B1anický rytíř v roce 2011. XV (2011), č. 2, s. 2-5. 38. Preislerová, Ivana: Podblanická kuchařka (recenze). XII (2008), č. 3, příloha s. II. 39. Procházka, František: Odborníci a přednašeči okrašlovacího svazu na Podblanicku před I. světovou válkou. XII (2008), č. 1, s. 20-22. 40. Procházka, František: Okrašlovací spolek pro Zruč a okolí před 100 lety. XIII (2009), č. 4, s. 22-23. 41. Příhoda, Stanislav: Tři roky činnosti Klubu přátel Podblanické galerie ČSOP Vlašim. XIII (2009), č. 2, příloha s. XII-XV. 42. Příhoda, Stanislav – Urban, Jan: Podblanická galerie jubiluje. XV (2011), č. 3, příloha s. IV-VI. 43. Srnská, Zdeňka: Patnáct let stálé expozice pyšelského muzea. XV (2011), č. 3, s. 15-17. 44. Svoboda, Jan: František Augustin Slavík (1846-1906). XI (2007), č. 1, s. 12-13. 45. Svoboda, Jan: Dědictví koruny české 1992 – 2007. XI (2007), č. 2, příloha s. V-VII. 46. Šimánek, Josef: Historie zalesňovacího a okrašlovacího spolku pro Čerčany a okolí (1). XIII (2009), č. 1, s. 9-10. 47. Šimánek, Josef: Historie zalesňovacího a okrašlovacího spolku pro Čerčany a okolí (2). XIII (2009), č. 2, s. 7-9. 48. Šimánek, Josef: Historie zalesňovacího a okrašlovacího spolku pro Čerčany a okolí (3). XIII (2009), č. 3, s. 7-8. 49. Štědra, Milan: Okrašlovací spolek v Sázavě. XI (2007), č. 2, s. 11. 50. Švejda, Bedřich – Nusek, Jindřich: Vzdělávací beseda Rozkvět Řimovice. XI (2007), č. 2, s. 22-25. 51. Urban, Jan: Den pro fair trade ve Vlašimi. XII (2008), č. 2, příloha s. VIII-IX. 52. Urban, Jan: Navrhněte blanického rytíře. XIV (2010), č. 4, s. 21. 53. Urban, Jan – Pešout, Pavel: 11. ročník udělování ocenění Blanický rytíř. XIII (2009), č. 1, s. 2-7. 54. Vlček, Jaromír: Muzeum Štěpánovska. XI (2007), č. 1, s. 22-25. XXII

55. Vlček, Jaromír: Okres Vlašimský (recenze). XV (2011), č. 3, příloha s. III-IV. 56. Zapletal, Petr: Kraj blanických rytířů – bilancování. XIV (2010), č. 1, příloha s. VIII-IX. 57. Zapletal, Petr: Farní muzeum v Kondraci. XIV (2010), č. 2, s. 12-15. Viz též č. 95 až 97, 152, 166, 230, 265, 266, 274, 275, 365 III. Přírodověda 1. Astronomie 58. Urban, Jan: Vyšly vzpomínky Jana Zajíce (recenze). XV (2011), č. 2, příloha s. VI-VII. 2. Geologie a mineralogie 59. Procházka, František: Skálolezení u Pustého hradu u Kácova. XI (2007), č. 2, příloha s. VII-VIII. 60. Procházka, František: Paleogeografická mapa Podblanicka. XI (2007), č. 4, s. 7-8. 61. Vítek, Jan: Ledečské vápence. XI (2007), č. 3, s. 2-3. Viz též č. 103, 138, 141, 142 3. Botanika a mykologie 62. Havlíčková, Adriana: Tajnička rýžovitá nalezena v CHKO Blaník. XI (2007), č. 1, s. 7-8. 63. Klaudys, Martin: Rosnatka okrouhlolistá v CHKO Blaník. XII (2008), č. 2, s. 7-9. 64. Klaudys, Martin: Všivec lesní znovu nalezen v přírodní památce Částrovické rybníky. XV (2011), č. 3, s. 2-4. 65. Zelený, Václav: Neobvyklá houba v domašínských lesích. XII (2008), č. 1, s. 7-8. 4. Dendrologie 66. Černá, Věra: Zpověď dubu u Postupic. XIII (2009), č. 3, příloha s. XIV-XVI. 67. Pešout, Pavel: Konopišťský park (recenze). XV (2011), č. 2, příloha s. VII. 68. Urban, Jan: Dub u Postupic ve finále ankety Strom roku 2009. XIII (2009), č. 2, příloha s. IX-X. 69. Urban, Jan: Dub u Měchnova – finalista ankety Strom roku 2010. XIV (2010), č. 2, příloha s. VIII-X. 70. Urban, Jan: Příběh památného dubu u Měchnova. XIV (2010), č. 3, příloha s. XII-XV. 71. Zelený, Václav: Vysoké jalovce. XIII (2009), č. 4, s. 10-13. Viz též č. 9, 20 Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

5. Zoologie 72. Hanel, Lubomír: Exotický druh slunéčka na Podblanicku. XII (2008), č. 3, s. 2-3. 73. Hanel, Lubomír: Obtížné štěnice. XIII (2009), č. 2, s. 2-3. 74. Hanel, Lubomír: Šídlo červené znovu na Podblanicku. XV (2011), č. 3, s. 5. 75. Hanel, Lubomír – Pokorný, Jiří: První nález klínatky rohaté na Podblanicku. XII (2008), č. 4, s. 2. 76. Hanzal, Vladimír – Kříž, Karel – Pešout, Pavel – Obstová, Barbora: Nález největšího zimoviště netopýra hvízdavého na území ČR. XIV (2010), č. 1, s. 2-5. 77. Mlíkovský, Jiří: Nález vejce emu hnědého u Zdislavic. XI (2007), č. 2, s. 8-9. 78. Pokorná, Zuzana: Ptáci zemědělské krajiny na Divišovsku. XI (2007), č. 1, s. 10-12. 79. Pokorná, Zuzana: Vzácný host ve Stanici pro handicapované živočichy ve Vlašimi [volavka bílá]. XI (2007), č. 1, příloha s. V-VI. 80. Pokorný, Jiří – Procházka, Pavel: První prokázané hnízdění strnada lučního na Podblanicku. XII (2008), č. 3, s. 3-4. 81. Procházka, Pavel: Bekasina větší na Podblanicku. XI (2007), č. 1, s. 9. 82. Procházka, Pavel: Strakapoud jižní – nový druh avifauny Podblanicka. XI (2007), č. 2, s. 7-8. 83. Procházka, Pavel: Vlha pestrá poprvé zastižena na Podblanicku. XIII (2009), č. 4, s. 13-14. 84. Procházka, Pavel: Kulík zlatý na průtahu Podblanickem. XIV (2010), č. 1, s. 5-6. 85. Procházka, Pavel: Strnad obecný – pták roku 2011. XV (2011), č. 1, s. 10-11. 86. Procházka, Pavel: Nález dudka chocholatého u Louňovic pod Blaníkem. XV (2011), č. 2, s. 5-6. 87. Procházka, Pavel: Včelojed lesní na Podblanicku. XV (2011), č. 4, s. 2-3. 88. Vilimovský, Václav: Pozorování hnízda ledňáčka říčního u Chotýšanky. XI (2007), č. 4, s. 4-7. 89. Vilimovský, Václav: Monitoring hnízda ledňáčka říčního v roce 2008. XII (2008), č. 4, příloha s. X-XI. 6. Ochrana přírody a životního prostředí 90. Hájková, Eva: Mezinárodní setkání „Mládež a krajina ve Vlašimi“. XIII (2009), č. 2, příloha s. XVII-XVIII. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

91. Hájková, Eva – Urban, Jan: Environmentálně šetrnější provoz ve Spolkovém domě ve Vlašimi. XIII (2009), č. 2, příloha s. XVI-XVII. 92. Klaudys, Martin: Správa CHKO Blaník čtvrtstoletí po vzniku. XII (2008), č. 3, příloha s. VII-XIII. 93. Klaudys, Martin: Na Kačíně – tradiční lokalita ochrany přírody na Podblanicku. XIV (2010), č. 3, s. 2-7. 94. Klaudys, Martin – Pešout, Pavel: Dolnokralovické hadce po padesáti letech vyhlášeny chráněným územím. XV (2011), č. 1, s. 2-8. 95. Kříž, Karel – Pešout, Pavel: Naučná stezka „S rytířem na Blaník“. XIII (2009), č. 3, s. 2-6. 96. Křížová, Ivana: Obnovená naučná stezka Drbákov – Albertovy skály. XIV (2010), č. 2, s. 10-12. 97. Křížová, Ivana: Vydejte se na výlet po naučné stezce Medník. XV (2011), č. 2, s. 7. 98. Musilová, Michala: Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim. XV (2011), č. 2, příloha s. VII-XI. 99. Musilová, Michala: Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy. XV (2011), č. 3, příloha s. VIII-XI. 100. Musilová, Michala: Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy. XV (2011), č. 4 příloha s. V-VIII. 101. Musilová, Michala – Tlustá, Šárka: Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim. XIV (2010), č. 4, příloha s. X-XIII. 102. Musilová, Michala – Vach, Petr: Zprávy ze Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim. XV (2011), č. 1, příloha s. XI-XIII. 103. Pešout, Pavel: Přírodní zajímavosti Sedlčanska (recenze). XI (2007), č. 3, příloha s. IV. 104. Pešout, Pavel – Klaudys, Martin: Deset let Pozemkového spolku pro přírodu a památky Podblanicka. XIII (2009), č. 4, s. 2-10. 105. Pokorná, Zuzana: Záchranná stanice pro živočichy pomáhá ježkům v nouzi. XI (2007), č. 3, příloha s. VI-VII. 106. Pokorná, Zuzana: Zprávy ze Stanice pro handicapované živočichy. XIII (2009), č. 1, příloha s. X-XII. XXIII

107. Pokorná, Zuzana: Pozor na mláďata! XIII (2009), č. 2, příloha s. XI-XII. 108. Pokorná, Zuzana: Jak se postarat o ježčí mládě? XIII (2009), č. 3, příloha s. XVI-XIX. 109. Pokorná, Zuzana: Čím přikrmovat ptactvo? XIII (2009), č. 4, příloha s. XI. 110. Pokorná, Zuzana: Ohlédnutí za rokem 2009 v Záchranné stanici pro živočichy. XIII (2009), č. 4, příloha s. XII-XIII. 111. Racková, Lubomíra. Jak stavět v CHKO Blaník. XIII (2009), č. 4, s. 14-15. 112. redakce: Celostátní setkání ochránců přírody, letos pod Blaníkem. XIV (2010), č. 4, příloha s. XIII. 113. Suchanová, Lenka: Ve Vlašimi se uskutečnilo Středočeské kolo Ekologické olympiády. XIII (2009), č. 3, příloha s. XX-XXI. 114. Suchanová, Lenka: Krajské kolo ekologické olympiády ve Vlašimi. XIV (2010), č. 4, příloha s. XIV-XV. 115. Suchanová, Lenka: Čtyřleté pátrání po významu 4P zdárně zakončeno. XV (2011), č. 3, příloha s. VI-VIII. 116. Šafránková, Lenka: Jaro ve Stanici pro zraněné živočichy. XII (2008), č. 2, příloha s. V-VIII. 117. Tůmová, Jaroslava: Dobrovolníci opět vyčistili hladinu a břehy řeky Sázavy. XV (2011), č. 2, příloha s. XI-XII. 118. Tlustá, Šárka: Začátek roku v Záchranné stanici pro živočichy ČSOP Vlašim. XIV (2010), č. 1, příloha s. IX-XIII. 119. Tlustá, Šárka: Nový areál Záchranné stanice pro živočichy ve Vlašimi. XIV (2010), č. 2, s. 6-10. 120. Urban, Jan: Tematické dny ve Vlašimi. XIII (2009), č. 2, příloha s. XV-XVI. 121. Urban, Jan: Středočeská síť ekoporaden. XIV (2010), č. 1, příloha s. XIII-XIV. 122. Urban, Jan: Nejlepší ekoporadenský počin roku (1). XIV (2010), č. 2, příloha s. X-XI. 123. Urban, Jan: Nejlepší ekoporadenský počin roku (2). XIV (2010), č. 3, příloha s. XVII. 124. Urban, Jan: Nejlepší ekoporadenský počin roku (3). XIV (2010), č. 4, příloha s. XVIII. XXIV

125. Urban, Jan: Praktické příklady pro zlepšení životního prostředí. XV (2011), č. 1, příloha s. XVI. Viz též č. 6, 20, 21, 62 až 64, 79, 127, 129 7. Zemědělství a lesnictví 126. Dvořák, Miroslav – Zelený, Václav: Staré hrušně na Podblanicku. XV (2011), č. 1, s. 8-10. 127. Jakubův, Pavel: Záchrana starých odrůd ovoce na Podblanicku. XV (2011), č. 4, s. 4-6. 128. Kumšta, Petr: Nová odrůda jabloně z Podblanicka. XII (2008), č. 4, s. 3. 129. Lempochner, Marek – Pešout, Pavel: Záchrana starých odrůd ovoce na Podblanicku. XI (2007), č. 4, s. 2-3. Viz též č. 372 IV. Pomocné vědy historické a příbuzné vědní obory 1. 130. Moudrý, Josef: Záhadný nález lidských koster v Domašíně. XI (2007), č. 3, s. 6-9. 131. Řídký, Jaroslav – Cáder, Radovan: Zemřel Pavel Radoměrský. XII (2008), č. 4, s. 18-19. Viz též č. 329, 331 2. Dějiny řemesla, průmyslu a techniky 132. Barchánek, Václav: Zapadlá lesní řemesla. XII (2008), č. 3, příloha s. I-II. 133. Bílek, Radko: Viděl do hloubky a zároveň dál [B. Belada]. XIII (2009), č. 2, s. 20-23. 134. Dvořák, Jan: 105 let železnice v povodí Želivky. XI (2007), č. 4, s. 19-21. 135. Dvořák, Jan: 105 let druhé koleje železnice Benešov – Praha. XIII (2009), č. 1, s. 11. 136. Dvořák, Jan: Výročí v Českém Šternberku. XV (2011), č. 1, s. 12-14. 137. Foller, Jiří: Skelná huť v Palčicích v kontextu malých skláren v regionu. XIII (2009), č. 2, s. 10-12. 138. Hauser, Josef: Jinošovské krápníky. XII (2008), č. 1, s. 2-3. 139. Hostek, Jiří: Poslední hrnčíř v Domašíně. XI (2007), č. 1, s. 20-22. 140. Kočí, Karel: Sklárna a skláři na Brtnici u Divišova. XV (2011), č. 2, s. 8-10. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

141. Košťák, Jaromír: Historie těžby zlata v Jílovém. XII (2008), č. 1, s. 4-7. 142. Košťák, Jaromír: Požárské lomy. XII (2008), č. 2, s. 9-11. 143. Košťák, Jaromír: Vzpomínka na sázavské voraře. XII (2008), č. 3, s. 4-8. 144. Košťák, Jaromír: Kamenný most na Žampachu. XII (2008), č. 4, s. 3-6. 145. Košťák, Jaromír: Zmizelý černý kouř Posázavského Pacifiku. XIV (2010), č. 1, s. 15-18. 146. Košťák, Jaromír: Sázavská Atlantida. XV (2011), č. 4, s. 10. 147. Moudrý, Josef: Vlašimští zvonaři v 17. a 18. století. XIV (2010), č. 1, s. 9-12. 148. Preislerová, Ivana: Cesta z Vlašimi do Prahy v 19. století. XI (2007), č. 2, s. 13-16. 149. Procházka, František: Reklamní firemní tiskoviny V. Smutného z  Kácova. XI (2007), č. 3, s. 19-24. 150. Procházka, František: Změny střešní krajiny na Podblanicku. XII (2008), č. 4, s. 7-10. 151. Procházka, František: Železniční trať z Postupic do Českého Šternberka. XIII (2009), č. 3, s. 15-17. 152. Procházka, František: K historii cestovního ruchu na Podblanicku po roce 1950. XIII (2009), č. 3, s. 23-25. 153. Procházka, František: Mezinárodní zasilatelství, železniční stanice a Podblanicko. XV (2011), č. 2, s. 15-19. 154. Štědra, Milan: Sklárny Kavalier slaví 170. výročí. XI (2007), č. 1, s. 16-20. Viz též č. 7, 178, 208, 281 3. Dějiny zemědělství, lesnictví a venkovského lidu 155. Nusek, Jindřich: Podblanické ovčíny v památkách středních Čech (recenze). XII (2008), č. 1, příloha s. II-III. 156. Nusek, Jindřich: Adolf Midloch v knížecích a republikových službách. XII (2008), č. 2, s. 21-23. 157. Nusek, Jindřich: Po stopách „vlašimského rádla“. XIII (2009), č. 2, s. 9-10. 158. Nusek, Jindřich: Johann Gottfried Elsner a „vlašimský ovčín“. XIII (2009), č. 3, s. 8-10. Viz též č. 132, 223 Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

4. Dějiny vědy, školství a výchovy 159. Bartůšek, Václav: P. Nicephorus Enzmann a S. Tecla, první ředitel obnoveného piaristického gymnázia v  Benešově. XIII (2009), č. 1, s. 11-15. 160. Preislerová, Ivana: Vlašimské školství v padesátých letech. XII (2008), č. 1, s. 18-19. 161. Váňová, Libuše: Z dějin piaristického gymnázia v Benešově (1). XI (2007), č. 3, s. 14-16. 162. Váňová, Libuše: Z dějin piaristického gymnázia v Benešově (2). XI (2007), č. 4, s. 14-16. Viz též č. 6, 26, 36, 113 až 115, 248, 266, 311 5. Dějiny jazyka a literatury 163. Bílek, Radko: Fejetonista poutníkem. XV (2011), č. 2, s. 26-27. 164. Klacek, Michal – Bydžovská, Iva: Jistý Cihlář, rodič z Němec… (Kramářská píseň s motivem z Podblanicka). XII (2008), č. 2, s. 18-21. 165. Košťák, Jaromír: Sto let Františka Hrubína. XIV (2010), č. 4, s. 13-16. 166. Moudrý, Josef: Před 75 lety začal ve Vlašimi vycházet časopis „Hlasy od Blaníka“. XV (2011), č. 2, s. 27-28. 167. Nusek, Jindřich: „Jaroslav z Divišova“ v dramatu Ladislava Stroupežnického. XV (2011), č. 1, s. 19-21. 168. Procházka, František: Václav Vlček (1839 -1908) – dramatik. XI (2007), č. 4, s. 22-23. 169. Procházka, František: Václav Vlček (18391908) – redaktor a zakladatel Osvěty. XII (2008), č. 1, s. 14-18. 170. Procházka, František: Václav Vlček a vzpomínky na Podblanicko. XII (2008), č. 2, s. 23-27. 171. Renner, Erich: Cesta Jana Nohy životem a poezií (1). XII (2008), č. 2, s. 27-30. 172. Renner, Erich: Cesta Jana Nohy životem a poezií (2). XII (2008), č. 3, s. 21-24. 173. Renner, Erich: Cesta Jana Nohy životem a poezií (3). XII (2008), č. 4, s. 13-18. 174. Schafferhans, Pavel: Byla skutečná „Pramáti“ na hradě Borotíně? [F. Grillparzer]. XI (2007), č. 3, s. 9-13. 175. Schafferhans, Pavel: Navštívil K. H. Mácha hrad Borotín? XIV (2010), č. 3, s. 16-20. Viz též č. 203, 253, 311, 363 XXV

6. Dějiny divadla, filmu a hudby 176. Habart, Čeněk – Pavlovský, Pavel: Ochotnické divadlo na Podblanicku XIX. Pěvecko-ochotnická jednota Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1). XII (2008), č. 4, s. 21-25. 177. Habart, Čeněk – Pavlovský, Pavel: Ochotnické divadlo na Podblanicku XX. Pěvecko-ochotnická jednota Kašpar Kaplíř ze Sulevic (2). XIII (2009), č. 1, s. 23-25. 178. Košťák, Jaromír: Nejen davelský Remagen (1). XV (2011), č. 2, s. 19-22. 179. Moudrý, Josef: Výročí Jana Dismase Zelenky a jeho dílo. XIII (2009), č. 2, s. 14-17. 180. Moudrý, Josef: Jan Dismas Zelenka (recenze). XIV (2010), č. 1, příloha s. V-VI. 181. Moudrý, Josef: Král komiků Vlasta Burian (recenze). XV (2011), č. 4 příloha s. IV-V. 182. Nusek, Jindřich: Vlašimský pěvec Jost Dworsky. XV (2011), č. 3, s. 11-12. 183. Podzimek, Antonín: Ochotnické divadlo na Podblanicku XVII. Ochotnické divadlo v Sedlci. XII (2008), č. 2, s. 30-37. 184. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XII. Z historie ochotnického divadla ve Hvězdonicích. XI (2007), č. 1, s. 25-27. 185. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XIV. Z historie ochotnického divadla v Netvořicích. XI (2007), č. 3, s. 27-29. 186. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXI. Z historie ochotnického divadla v Krhanicích. XIII (2009), č. 2, s. 25. 187. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXII. Z historie ochotnického divadla v Kvasejovicích. XIII (2009), č. 3, s. 28-29. 188. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXIII. Historie ochotnického divadla v  Postupicích. XIII (2009), č. 4, s. 30-33. 189. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXIV. Z historie ochotnického divadla v Borovnici (1912-1948). XIV (2010), č. 1, s. 22-24. 190. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXV. Historie ochotnického divadla ve Václavicích. XIV (2010), č. 2, s. 32-33. XXVI

191. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXVI. Z historie ochotnického divadla v Čechticích (1). XIV (2010), č. 3, s. 29-31. 192. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXVI. Z historie ochotnického divadla v Čechticích (2). XIV (2010), č. 4, s. 22-24. 193. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXVII. Historie ochotnického divadla v Bystřici. XV (2011), č. 1, s. 27-29. 194. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXVIII. Z historie ochotnického divadla v Neveklově. XV (2011), č. 2, s. 30-33. 195. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXIX: Z historie ochotnického divadla ve Zdislavicích. XV (2011), č. 3, s. 17-21. 196. Rýdlová, Slávka: Ochotnické divadlo na Podblanicku XXX. Z historie ochotnického divadla v Daměnicích. XV (2011), č. 4, s. 16-17. 197. Svoboda, Jan: Skladatel a dirigent Gustav Mahler a Vlašim. XIV (2010), č. 3, s. 20-23. 198. Šimánek, Josef: Ochotnické divadlo na Podblanicku XIII. Z historie Čerčanských ochotnických spolků. XI (2007), č. 2, s. 25-29. 199. Štědra, Milan: Ochotnické divadlo na Podblanicku XVIII. Z historie ochotnického divadla v Sázavě. XII (2008), č. 3, s. 24-29. 200. Štědra, Milan: Stará sázavská hra s jesličkami a vánoční troubení. XIII (2009), č. 3, s. 26-28. 201. Tywoniak, Jiří: Ochotnické divadlo na Podblanicku XVI. Ochotnické divadlo na Konopišti. XII (2008), č. 1, s. 22-23. 202. Veselá, Jana: Ochotnické divadlo na Podblanicku XV. Ochotnické divadlo v Trhovém Štěpánově. XI (2007), č. 4, s. 23-25. Viz též č. 50, 311 7. Dějiny výtvarného umění a architektury 203. Bílek, Radko: Anna Roškotová – ilustrátorka. XV (2011), č. 1, s. 25-27. 204. Cáder, Radovan: Opomíjená místa na Podblanicku I. (recenze). XI (2007), č. 4, příloha s. III. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

205. Cáder, Radovan: Paměti dávných křížků (recenze). XI (2007), č. 4, příloha s. III. 206. Cáder, Radovan: Z Benešova za architekturou (recenze). XIII (2009), č. 4, příloha s. IV. 207. Cáder, Radovan: Cestou kříže Votickem (recenze). XIV (2010), č. 3, příloha s. III-IV. 208. Dvořák, Jan: Císařský salonek v Benešově. XI (2007), č. 4, s. 14. 209. Foller, Jiří: 125 let kaple ve Chmelné. XII (2008), č. 3, s. 12-14. 210. Hořejší, Ivan: Program obnovy fasád historických domů ve Vlašimi. XIV (2010), č. 1, s. 6-7, 25. 211. Korn, Josef: Obnovená studánka sv. Floriána u Dalkovic. XIV (2010), č. 3, s. 8-9. 212. Korn, Josef: Obnovení studánky sv. Anny v Picírně u Rataj. XV (2011), č. 4, s. 6. 213. Kuba, Ludvík: Pod Blaníkem. XIV (2010), č. 1, příloha s. I-III. 214. Lašťovička, Jaroslav: Lazar Widmann a jeho dílo v našem kraji. XI (2007), č. 4, s. 17-18. 215. Matoušová, Slávka: Ukryté poklady v Sázavském klášteře sv. Prokopa. XV (2011), č. 3, s. 10. 216. Moudrý, Josef: Rytec Gustav Frank, významný vlašimský rodák. XIII (2009), č. 1, s. 17-20. 217. Moudrý, Josef: V Žinicích postavili novou kapličku. XIV (2010), č. 3, s. 23-24. 218. Moudrý, Josef: K historii Samsona. XV (2011), č. 4, s. 9. 219. Nusek, Jindřich: Pozdně gotické ostění v domě na Žižkově náměstí ve Vlašimi. XI (2007), č. 2, s. 9-11. 220. Nusek, Jindřich: Kapličky a drobné sakrální stavby Sedlčanska (recenze). XI (2007), č. 2, příloha s. II-III. 221. Nusek, Jindřich: K loretánské výstavě a Kosmonosům. XI (2007), č. 4, s. 16-17. 222. Nusek, Jindřich: Obnovené malby v libouňské rotundě (recenze). XIII (2009), č. 4, příloha s. III. 223. Nusek, Jindřich: Zanikla poslední část trautmannsdorfského dvora ve Struhařově. XIV (2010), č. 4, s. 3-4. 224. Nusek, Jindřich – Pešout, Pavel: Obnova historického centra ve Vlašimi. XIII (2009), č. 2, s. 3-7. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

225. Pešout, Pavel: Ze staré Vlašimě (recenze) [Richard Dušek]. XII (2008), č. 4, příloha s. II. 226. Pešout, Pavel: Malíř a krajinář inspirován Podblanickem (recenze) [A. Satra]. XV (2011), č. 1, příloha s. VII-VIII. 227. Pešout, Pavel: Socha „Samsona“ opět v parku. XV (2011), č. 4, s. 7-9. 228. Pešout, Pavel – Nusek, Jindřich. Obnova benátské studánky ve vlašimském parku. XV (2011), č. 3, s. 6-8. 229. Pešout, Pavel – Talavera, Daniel: Obnova sochy „Samsona“ ve vlašimském parku. XIV (2010), č. 1, s. 8-9. 230. Preislerová, Ivana: Publikace na podporu Votického kláštera (recenze). XIII (2009), č. 2, příloha s. III. 231. Procházka, František: Sasko-lauenburský znak nad vchodem do kácovského zámku. XI (2007), č. 2, s. 12-13. 232. Procházka, František: Malíř a literát Jan Eduard Herold na Podblanicku. XIV (2010), č. 2, s. 26-27. 233. Procházka, František: Malíř a literát Jan Eduard Herold na Podblanicku (2). XIV (2010), č. 4, s. 7. 234. Příhoda, Stanislav: Vladimír Motyčka – malíř české přírody. XII (2008), č. 1, s. 23-25. 235. Příhoda, Stanislav: Zemřel malíř Vladimír Motyčka. XIII (2009), č. 2, s. 24. 236. Příhoda, Stanislav: Vzpomínka na řezbáře Františka Kupsu. XIV (2010), č. 4, příloha s. V-VI. 237. Příhoda, Stanislav – Urban, Jan: Podblanický plenér popatnácté. XV (2011), č. 4 příloha s. VIII-X. 238. Rýdlová, Slávka: Benešovský malíř a grafik Vladimír Cidlinský. XI (2007), č. 1, s. 27-29. 239. Růžička, Josef: Nejstarší stavební památky na Vlašimsku. XIII (2009), č. 2, příloha s. I-III. 240. Srnská, Zdena: 310 let Lorety v Pyšelích. XIII (2009), č. 3, s. 11-12. 241. Šlehuber, Jiří: Nová kaple v  Libži. XI (2007), č. 3, s. 24-27. 242. Štědra, Milan: Z ikonografie středního Posázaví (recenze). XIII (2009), č. 3, příloha s. V. XXVII

243. Štědra, Milan: Kaplička a studánka sv. Prokopa V Lázních. XIV (2010), č. 2, s. 25-26. 244. Štogrová, Jarmila: Malíř a krajinář Augustin Satra (1877-1909) (1). XIV (2010), č. 3, s. 25-29. 245. Štogrová, Jarmila: Malíř a krajinář Augustin Satra (1877-1909) (2). XIV (2010), č. 4, s. 8-12. 246. Tůmová, Jaroslava: Databáze sakrálních staveb v Posázaví. XV (2011), č. 1, příloha s. VIII-IX. 247. Urban, Jan: Vyšel almanach o výtvarných aktivitách na Vlašimsku (recenze). XV (2011), č. 4 příloha s. II-III. 248. Vlček, Jaromír: Sto let od narození výtvarníka a učitele Richarda Duška. XIV (2010), č. 4, s. 16-18. 249. Zábranská, Jarmila: Jak vlašimský František šel na vandr [F. Šebek]. XIV (2010), č. 3, příloha s. IX. Viz též č. 8, 41, 42, 155, 263, 282, 290, 291, 295, 305, 311, 312 8. Dějiny vojenství 250. Dvořák, Jan: Fenomén radar. XIII (2009), č. 2, s. 23-24. 251. Filípková, Mlada: Sonderlager v Bystřici (1). XII (2008), č. 3, s. 14-21. 252. Filípková, Mlada: Sonderlager v Bystřici (2). XII (2008), č. 4, s. 10-13. 253. Nusek, Jindřich: Tyrolské múzy v benešovských kasárnách. XIII (2009), č. 4, s. 15-17. 254. Nusek, Jindřich: Manévry roku 1913 a aeroplány nad Vlašimí. XV (2011), č. 4, s. 10-13. 255. Procházka, František: 8. český střelecký Slezský pluk a podblaničtí legionáři. XI (2007), č. 1, s. 14-16. 256. Renner, Erich: Negativ „Železného kapitána“ Jána Staneka. XIII (2009), č. 1, s. 20-21. Viz též č. 320 až 323, 332, 371 9. Národopis 257. Grunt, Antonín: Malebná vesnička [Struhařov]. XII (2008), č. 2, příloha s. I-III. 258. Moudrý, Josef: Vyprávělo se (recenze). XIII (2009), č. 4, příloha s. IV. XXVIII

259. Nusek, Jindřich: K málo uváděným pověstem z Podblanicka. XII (2008), č. 4, s. 19-21. 260. Nusek, Jindřich: K vampýrům a filipojakubským obřadům na Vlašimsku. XIV (2010), č. 2, s. 24-25. 261. Procházka, František: O strašidelném mlynáři na Vlašimsku. XV (2011), č. 2, příloha s. V-VI. Viz též č. 205, 284 V. Vývoj regionu a míst 262. Bernat, Jiří – Štědra, Milan: Znovu k lokalizaci zaniklé středověké osady Křivolaje. XIV (2010), č. 2, s. 20-24. 263. Bílek, Radko: Jak to bylo s původní rozhlednou na Blaníku. XII (2008), č. 1, s. 9-12. 264. Cáder, Radovan: Týnec nad Sázavou. K historickým kořenům města (recenze). XI (2007), č. 1, příloha s. II. 265. Cáder, Radovan: Kronika Drahňovská (recenze). XI (2007), č. 2, příloha s. IV. 266. Cáder, Radovan: Stopy dějin pod Blaníkem (recenze). XI (2007), č. 2, příloha s. III. 267. Cáder, Radovan: Třemošnice a její historie (recenze). XI (2007), č. 3, příloha s. IV. 268. Cáder, Radovan: Živohošťská farnost (recenze) XII (2008), č. 1, příloha s. II, též XII (2008), č. 3, příloha s. III. 269. Cáder, Radovan: Blaník a Louňovice pod Blaníkem ve vzpomínkách (recenze). XIII (2009), č. 3, příloha s. VII-VIII. 270. Cáder, Radovan: Krajem domova (recenze). XIII (2009), č. 4, příloha s. V. 271. Cáder, Radovan: Bukovany. Kapitoly z  dějin posázavské vesnice (recenze). XIV (2010), č. 1, příloha s. V. 272. Cáder, Radovan: Toulky Vlašimskem (recenze). XIV (2010), č. 4, příloha s. VIII. 273. Cáder, Radovan: Z historie Kamberka (recenze). XV (2011), č. 4 příloha s. III. 274. Coufalík, Jaromír: Z Pamětní knihy Ratměřic (1). XV (2011), č. 2, s. 28-30. 275. Coufalík, Jaromír: Z pamětní knihy Ratměřic (2). XV (2011), č. 3, s. 12-15. 276. Dočkalová, Eva – Preislerová, Ivana: 200 let od velkého požáru ve Vlašimi. XII (2008), č. 3, s. 11-12. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

277. Dušek, Richard: Královská návštěva ve Vlašimi před pěti sty lety. XI (2007), č. 1, příloha s. I-II. 278. Dušek, Richard: Benešovské banderium. XIV (2010), č. 4, příloha s. I-II. 279. Erbertová, Helena: Život ve vlašimském zámku za války a po válce (1). XIV (2010), č. 3, příloha s. VI-IX. 280. Erbertová, Helena: Život ve vlašimském zámku za války a po válce (2). XIV (2010), č. 4, příloha s. II-IV. 281. Holá, Jiřina: Z historie Podlouňovického mlýna. XIII (2009), č. 4, s. 17-20. 282. Honner, Jakub: Kožlí. XII (2008), č. 1, příloha s. I. 283. Honner, Jakub: Vítězství. XIV (2010), č. 3, příloha s. I. 284. Honner, Jakub: Divišov. XV (2011), č. 1, příloha s. I-III. 285. Jiráň, Jan: Václavický případ. XV (2011), č. 1, příloha s. III-VI. 286. Košťák, Jaromír: Nejen davelský Remagen (2). XV (2011), č. 3, s. 8-10. 287. Mareš, Vladislav: 600 let od první zmínky o Vidlákově Lhotě. XIII (2009), č. 3, s. 12-15. 288. Marešová, Hana: Židovská synagoga v Divišově. XIII (2009), č. 4, s. 20-22. 289. Moudrý, Josef: Návštěva císaře římského ve Vlašimi. XI (2007), č. 4, s. 9-13. 290. Moudrý, Josef: Vzácná historická soška pocházející z Malého Blaníka. XII (2008), č. 2, s. 16-18. 291. Moudrý, Josef: Příběh starého vlašimského domu. XII (2008), č. 3, s. 9-11. 292. Moudrý, Josef: Založení pošty ve Vlašimi (1). XIII (2009), č. 4, s. 23-26. 293. Moudrý, Josef: Založení pošty ve Vlašimi (2). XIV (2010), č. 1, s. 12-15. 294. Moudrý, Josef: Svět české středověké církve (recenze). XIV (2010), č. 4, příloha s. IX. 295. Nevečeřel, Ivo: Novinky z  nejzazšího Podblanicka [rozhledna na Pepři u Jílového]. XII (2008), č. 1, příloha s. IV. 296. Nusek, Jindřich: Popravčí kniha pánů z Rožmberka (recenze). XI (2007), č. 1, příloha s. III. 297. Nusek, Jindřich: K postavě klerika Jakeše z Divišova. XI (2007), č. 2, s. 11-12. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

298. Nusek, Jindřich: Z „auersperského domu“. XI (2007), č. 3, s. 13-14. 299. Nusek, Jindřich: Xaverov 1752 – 2007 (recenze). XI (2007), č. 3, příloha s. V. 300. Nusek, Jindřich: K hospodaření Floriána Třeboňského v Divišově. XII (2008), č. 1, s. 8-9. 301. Nusek, Jindřich: Když „Vlašim“ stávala v Bítýšce. XII (2008), č. 3, s. 8-9. 302. Nusek, Jindřich: Simon Péchi a vlašimská tečka za stavovskou bitvou. XIII (2009), č. 1, s. 15-17. 303. Nusek, Jindřich: Trhový Štěpánov na starých pohlednicích (recenze). XIV (2010), č. 3, příloha s. II. 304. Nusek, Jindřich: Soběhrdy 650 let. Kronika obce (recenze). XIV (2010), č. 4, příloha s. VII. 305. Pášová, Marie: Vysvěcení zvonu v kapličce v Borové Lhotě. XV (2011), č. 1, s. 11-12. 306. Pešout, Pavel: Čerčany 1356 – 2006 (recenze). XI (2007), č. 1, příloha s. III-IV. 307. Pešout, Pavel: Tajemství Konopiště (recenze). XIII (2009), č. 1, příloha s. I. 308. Pešout, Pavel: Opomíjená místa na Podblanicku II. (recenze). XIII (2009), č. 3, příloha s. III-IV. 309. Pešout, Pavel: Kousek starých vltavských břehů (recenze). XIV (2010), č. 1, příloha s. IV. 310. Pešout, Pavel: Malá procházka Vlašimskem (recenze). XIV (2010), č. 4, příloha s. VII. 311. Preislerová, Ivana: Bratři Hellerové. XIII (2009), č. 1, s. 21-23. 312. Preislerová, Ivana: Ledecký kostel by mohl vyprávět ... XV (2011), č. 2, s. 10-13. 313. Procházka, František: Kámen z Blaníku v Hasičském domě v  Praze. XI (2007), č. 3, s. 3-5. 314. Procházka, František: Kámen z Blaníku v základech stadionu Slavie. XII (2008), č. 2, s. 11-12. 315. Procházka, František: Poznámky k pojmenování řeky Sázavy. XIII (2009), č. 1, s. 7-9. 316. Procházka, František: Ubytovací zařízení pro turistiku na Podblanicku v roce 1974. XIV (2010), č. 1, s. 20-22. XXIX

317. Procházka, František: Okolnosti vzniku sokolských jednot na Podblanicku po roce 1890. XIV (2010), č. 2, s. 27-32. 318. Procházka, František: Osmdesát let od založení Masarykova tábora YMCA na Sázavě. XV (2011), č. 1, s. 21-25. 319. Štědra, Milan: Sto let tělocvičné jednoty Sokol v Sázavě a Černých Budech. XIV (2010), č. 3, s. 32-33. 320. Renner, Erich: Sběrné středisko Lešany 1945-1948 (1). XI (2007), č. 2, s. 16-20. 321. Renner, Erich: Sběrné středisko Lešany 1945-1948 (2). XI (2007), č. 3, s. 16-19. 322. Renner, Erich: Dva z benešovské rodiny Haeringovy (1). XIII (2009), č. 2, s. 17-20. 323. Renner, Erich: Dva z benešovské rodiny Haeringovy (2). XIII (2009), č. 3, s. 19-22. 324. Renner, Erich: Petráňův dějepis Ouběnic (recenze). XIII (2009), č. 3, příloha s. IV-V. 325. Renner, Erich: Dobrý zápis dějin Vlašimi 20. století (recenze). XV (2011), č. 1, příloha s. VIII-IX. 326. Roškotová, Anna: Z mých vzpomínek na Háchovu rodinu. XI (2007), č. 4, příloha s. I-II. 327. Říha, Jiří: Příběh velkovévodkyně Toskánské (recenze). XIV (2010), č. 3, příloha s. III. 328. Schafferhans, Pavel: Jak se hrad Borotín ocitl v držení Viléma Lva z Říčan. XII (2008), č. 2, s. 12-15. 329. Schneider, Petr: Nález mincí ze 13. století z Vlašimi. XIV (2010), č. 3, s. 9-13. 330. Šamša, Antonín: Jak jsme chodívali na Hrádek. XI (2007), č. 2, s. 20-22. 331. Štědra, Milan: Kniha o sv. Prokopovi předčí všechna očekávání (recenze). XI (2007), č. 2, příloha s. IV-V. 332. Štědra, Milan: Kořeny a kořínky Vladimíra Tupého (recenze). XIV (2010), č. 2, příloha s. III. 333. Švarc, Miroslav: Sto let od povodně na Chotýšance (3). XI (2007), č. 1, s. 2-7. 334. Tlustošová Dagmar: Zdislavický volejbal (recenze). XIV (2010), č. 1, příloha s. III. 335. Trmal, Ladislav: Slavný den 28. října 1918. XIV (2010), č. 3, příloha s. II. 336. Urban, Jan: 130 let Sboru dobrovolných hasičů Divišov (1878-2008) (recenze). XIII (2009), č. 3, příloha s. VI. XXX

337. Urban, Jan: Praha – Prčice. 40 ročníků pochodu (recenze). XIV (2010), č. 1, příloha s. IV. 338. Urban, Jan: Kronika Měchnova a Šternova (recenze). XIV (2010), č. 4, příloha s. VIII-IX. 339. Vlček, Jaromír: 720 let města Trhového Štěpánova (1). XIV (2010), č. 3, s. 13-15. 340. Vlček, Jaromír: 720 let města Trhového Štěpánova (2). XIV (2010), č. 4, s. 4-7. Viz též č. 209, 242, 251, 252, 368, 369, 374 VI. Krásná literatura 341. Dušek, Richard: Vlaštovičky odletěly. XI (2007), č. 3, příloha s. I. 342. Dušková, Marie: U ohníčku. XII (2008), č. 4, příloha s. I-II. 343. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (1). XII (2008), č. 3, příloha s. IV-VII. 344. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (2). XII (2008), č. 4, příloha s. III-VIII. 345. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (3). XIII (2009), č. 1, příloha s. II-X. 346. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (4). XIII (2009), č. 2, příloha s. III-IX. 347. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (5). XIII (2009), č. 3, příloha s. VIII-XIV. 348. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (6). XIII (2009), č. 4, příloha s. V-X. 349. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (7). XIV (2010), č. 1, příloha s. VI-VIII. 350. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Pod Skálou (8). XIV (2010), č. 2, příloha s. III-VIII. 351. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Rodná vesnička. XIV (2010), č. 3, příloha s. IX. 352. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Podblanický kraj. XIV (2010), č. 4, příloha s. VI. 353. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Obrázek v lese. XV (2011), č. 1, příloha s. VII. 354. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Jarní. XV (2011), č. 2, příloha s. VI. 355. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Mariánské údolí – Pouť na Hrádku 1945. XV (2011), č. 3, příloha s. II. Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

356. Kolman, Karel: Veveřička Myška. XIII (2009), č. 3, příloha s. I-III. 357. Kolman, Karel: Veveřička Myška. XIII (2009), č. 4, příloha s. I-II. 358. Pokorný, Jan: Na rybách. XI (2007), č. 2, příloha s. I-II. 359. Veselý, Antonín: Na Blaníku. Dvě naše tradice se spojují. XV (2011), č. 2, příloha s. III-V. 360. Vlček, Václav: Jak si šel Václav Vlček ze Střechova do Kácova v zimě pro liniár (1). XV (2011), č. 2, příloha s. I-II. 361. Vlček, Václav: Jak si šel Václav Vlček ze Střechova do Kácova v zimě pro liniár (2). XV (2011), č. 3, příloha s. I-II. 362. Vlček, Václav: Jak si šel Václav Vlček ze Střechova do Kácova v zimě pro liniár (3). XV (2011), č. 4, příloha s. I-II. Viz též č. 257, 366 VII. Jednotlivci – abecedně podle osob Amerling, Karel Slavoj, lékař, pedagog – viz č. 26 z Auerspergu, Karel Adolf X. kníže, aristokrat – viz č. 298 Belada, Bohumil, technik, projektant – viz č. 133 Bílek, Radko, vlastivědný pracovník – viz č. 2, 37, 133, 163, 203, 263 Bob Hurikán, představitel trampského hnutí – viz č. 7 Brandl, Zdeněk, přírodovědec – viz č. 32 Cáder, Jozef, lesník – viz č. 30 Cidlinský, Vladimír, malíř – viz č. 238 Cikhart, Roman, vlastivědný pracovník – viz č. 175 Čmelíková, Barbora, vlastivědná pracovnice – viz č. 53 z Divišova, Jakeš, klerik – viz č. 297 363. Dojáček, František, nakladatel, novinář – Moudrý, Josef – Hostek, Jiří: Zapomenutý rodák z Vlašimi – významná osobnost Kanady. XII (2008), č. 1, s. 12-14. Dušek, Richard, pedagog, výtvarník – viz č. 225, 248, 277, 278, 341 Dworsky, Jost, operní pěvec – viz č. 182 Elsner, Johann Gottfried, hospodářský odborník – viz č. 158 P. Enzmann a S. Tecla, Nicephorus, řeholník, pedagog – viz č. 159 Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha

Ficker, Ludwig von, spisovatel – viz č. 253 First, Josef Antonín, pracovník YMCA – viz č. 318 364. Floss, Karel, filozof – Štědra, Milan: Bůh vždycky zatřese stavbou (recenze). XV (2011), č. 4 příloha s. III-IV. Frank, Gustav, rytec, výtvarník – viz č. 216 Grillparzer, Franz, spisovatel, dramatik – viz č. 174 Haering, Vladimír, lékař, politik – viz č. 322, 323 Haering, Vladimír ml., lékař, voják – viz č. 322, 323 Hácha, Emil, právník, politik – viz č. 326 Heller, Ferdinand, hudebník – viz č. 311 Heller, Saturnin, architekt – viz č. 311 Heller, Servác, novinář, spisovatel – viz č. 311 Herold, Jan Eduard, malíř – viz č. 232, 233 Hertl, Jan, historik, vlastivědný pracovník – viz č. 265 Hostek, Jiří, vlastivědný pracovník – viz č. 53, 139 Hrubín, František, spisovatel – viz č. 165 365. Charvát, Jaroslav, historik – Renner, Erich: Bludná cesta jednoho intelektuála. XV (2011), č. 4, s. 14-16. 366. Jarolímková – Lipinská, Jaroslava, regionální spisovatelka – Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: O autorce povídky Pod Skálou. XIV (2010), č. 3, příloha s. X-XI. 367. Kozel, Jaroslav, člen katolické mládeže – Jarolímková – Lipinská, Jaroslava: Má vzpomínka na Jarku Kozla. XV (2011), č. 2, příloha s. II-III. Kryšpín, Vojtěch, technik, konstruktér – viz č. 178 Kupsa, František, lidový řezbář – viz č. 236 Lašťovička, Jaroslav, vlastivědný pracovník – viz č. 14, 214 Longen, Emil Artur, herec, dramatik – viz č. 181 Lucemburský, Zikmund, český panovník – viz č. 277, 289 Mahler, Gustav, hudební skladatel – viz č. 197 Mácha, Karel Hynek, spisovatel – viz č. 175 Midloch, Adolf, lesník – viz č. 156 Motyčka, Vladimír, malíř – viz č. 234, 235 Müller, František, funkcionář Sokola, vlastivědný pracovník – viz č. 32 368. Neubauer, František, stavitel, politik – Preislerová, Ivana: František Neubauer – nejen vlašimský starosta. XIII (2009), č. 2, s. 12-14. XXXI

369. Neubauer, Jan, stavitel, politik – Preislerová, Ivana: Vlašimský purkmistr Jan Neubauer (1843-1898). XIII (2009), č. 3, s. 18. Noha, Jan, spisovatel – viz č. 171 až 173 Pánek, Jaroslav, historik – viz č. 30 370. z Pardubic, Arnošt, pražský arcibiskup – Moudrý, Josef: Arnošt z Pardubic (recenze). XIII (2009), č. 1, příloha s. II. Pavlovský, Pavel, kronikář, vlastivědný pracovník – viz č. 30 Péchi, Simon, politik, voják – viz č. 302 Peterka, Josef – viz Bob Hurikán Petráň, Josef, historik – viz č. 4, 324 Podzimek, Antonín, vlastivědný pracovník – viz č. 37, 183 Procházková, Eva, historička, archivářka – viz č. 36 sv. Prokop, světec – viz č. 215, 331 371. Průcha, František, legionář – Moudrý, Josef: 120 let od narození vlašimského starosty Františka Průchy. XV (2011), č. 1, s. 15-19. Radoměrský, Pavel, numizmatik, archeolog – viz č. 53, 131 Roškotová, Anna, malířka – viz č. 8, 203, 326 Satra, Augustin, malíř – viz č. 226, 244, 245 Slavík, František Augustin, historik – viz č. 2, 44 Smutný, Vojtěch, obchodník – viz č. 149 Stanek, Ján, voják – viz č. 256 Stroupežnický, Ladislav, dramatik – viz č. 167 372. Svatoň, František, příslušník II. odboje, šlechtitel – Zelený, Václav: Odešel vzácný člověk. XV (2011), č. 3, příloha s. XI-XII.

XXXII

Svoboda, Jan, vlastivědný pracovník – viz č. 22, 44, 45, 197 Šebek, František, stavitel – viz č. 249 Šedivá, Hana, zdravotnice, vlastivědná pracovnice – viz č. 36 Šlehuber, Jiří, pedagog, vlastivědný pracovník – viz č. 36, 241 Štědra, Milan, vlastivědný pracovník – viz č. 37, 49, 154, 199, 200, 242, 243, 319, 331, 332, 364, 373. Štverák, František, kněz – Stříbrná, Anežka: František Štverák, odpůrce a vězeň nacismu i komunismu. XV (2011), č. 2, s. 22-25. Tomek, Václav Vladivoj, historik – viz č. 24 Třeboňský, Florián, erbovní měšťan – viz č. 300 Vašák, Pavel, přírodovědec, vlastivědný pracovník – viz č. 5 Veselý, Antonín, literární historik, spisovatel – viz č. 163 Vlasák, Antonín Norbert, kněz, historik, topograf – viz č. 23, 55 374. z Vlašimi, Jan Očko, pražský arcibiskup – Moudrý, Josef: Jan Očko z Vlašimi (asi 1294 -1380). XIV (2010), č. 2, s. 16-20. Vlček, Václav, novinář, spisovatel – viz č. 168 až 170, 360 až 362 Wenter, Josef, spisovatel – viz č. 253 Widmann, Lazar, řezbář – viz č. 214 Zajíc, Jan, astronom – viz č. 58 Zelenka, Jan Dismas, hudební skladatel – viz č. 179, 180 Zemánek, Josef, vlastivědný pracovník – viz č. 32 Zpracoval: Radovan Cáder

Pod Blaníkem, roč. XVI. (XXXVIII.), čís. 1 – příloha