Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 13
Víc než opětovné setkání Augusta Nathanová a Carl Clauberg
„Vidûl jste to prase?“ Augusta Nathanová cítí starou, tolik známou tupou bolest. Je 11. fiíjen 1955. To „prase“, které právû ukazovali v televizi, se jmenuje Carl Clauberg. Pfied tfiinácti lety jí zniãil Ïivot. Jí a nûkolika stÛm dal‰ích Ïen. Nikdy na „tohle prase“ nezapomene. Carl Clauberg, profesor medicíny, zloãinec. UÏ více neÏ deset let ho nevidûla, ani nesly‰ela nic o tom, kde se zdrÏuje. Av‰ak bolesti, které jí zpÛsobil, jsou dennû pfiítomné. Je pfiekvapivé, Ïe se Carl Clauberg opût vynofiil. Pln nadûje mluvil do mikrofonu jakéhosi novináfie. V mladé spolkové republice ho bude ãekat skvûlá lékafiská kariéra, jakási druhá ‰ance. Pfiímo to z nûj vyzafiovalo. Augusta Nathanová je právû na náv‰tûvû v Düsseldorfu. Musí okamÏitû hovofiit s Hendrikem van Damem, generálním tajemníkem nûmecké Ústfiední Ïidovské rady. Zvedá sluchátko a fiíká do telefonu: „Vidûl jste to prase?“1 V polovinû záfií 1955 obnovily Spolková republika Nûmecko a Sovûtsk˘ svaz diplomatické styky. Tato dohoda zpeãetila status NDR jako druhého nûmeckého státu a obsahovala ústnû dané ãestné slovo sovûtského ministerského pfiedsedy Nikity Chru‰ãova, Ïe bûhem t˘dne budou pro13
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 14
pu‰tûni v‰ichni nûmeãtí váleãní i civilní zajatci, ktefií dosud jsou na území Sovûtského svazu. Bûhem prvních dvou fiíjnov˘ch t˘dnÛ pfiichází do pohraniãního tranzitního tábora ve Friedlandu zhruba 10 tisíc navrátilcÛ. Mezi nimi také profesor medicíny Carl Clauberg. Propu‰tûné zajatce obyvatelé nad‰enû vítají, zájem o jejich pfiíjezd je obrovsk˘. Témûfi ve v‰ech vût‰ích mûstech se scházejí mohutné davy na hlavních námûstích a v radostné náladû oãekávají jejich návrat. V Kielu, kde má Clauberg zprvu bydlet u své sestry, propukne v noci na 11. fiíjna 1955 na ozáfieném námûstí jásot, kdyÏ se blíÏí houkající a blikající autobus s ohlá‰en˘mi muÏi. „Objímali se i ti, ktefií se nikdy nevidûli,“ informoval pfií‰tí den deník Kieler Nachrichten. „Slova nebyla s to vyjádfiit v‰echny pocity tohoto okamÏiku.“ Tohle noãní pfiivítání pr˘ souzní „s jednou strofou nûmecké národní hymny“. Se kterou, není uvedeno. Profesor MUDr. Clauberg v‰ak nepfiijíÏdí do Kielu oním autobusem, n˘brÏ o den pozdûji vlakem. Asi t˘den po pfiíjezdu jde do nemocnice a nechá si operovat k˘lu. Dva dny pfied operací pí‰e své Ïenû: „Právû se chystám nastoupit cestu – jiÏ dlouho ji plánuji –, na níÏ budu na oãích svûtové vefiejnosti a stanu se osobností, kterou média nebudou moci tak snadno opomíjet jako dfiív, tedy pfiinejmen‰ím ta, co mají zájem.“2 Augusta Nathanová byla ze svého zajetí propu‰tûna uÏ pfied deseti lety. Pfiesto se z nûho nikdy neosvobodí. PfieÏila Osvûtim, pochod smrti do Ravensbrücku a koncentraãní tábor Neustadt-Glewe. Pfii návratu ji na Ïádném námûstí nikdo neãekal. Ostatnû ani nikdo takov˘ nebyl. Kde má teì domov? Augusta Nathanová nechce po válce Ïít v Nûmecku, a dokonce ani nikde jinde v Evropû. Nyní Ïije v USA. V Düsseldorfu se teì zdrÏuje jen 14
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 15
proto, aby uplatnila nárok na od‰kodnûní za internování v koncentraãním tábofie a za ztrátu majetku. Îe se její cesta do Nûmecka shoduje s Claubergov˘m návratem, je pouhá náhoda. Dne 3. listopadu 1955 podává na Clauberga trestní oznámení, coÏ uÏ t˘den pfiedtím uãinila nûmecká Ústfiední Ïidovská rada. ZároveÀ Ïádá, aby mohla b˘t jako spoluÏalobkynû úãastna procesu.3 Dne 7. listopadu 1955 podává Hermann Langbein z Comité International d’Auschwitz na Clauberga dal‰í trestní oznámení, tentokrát jde o trestn˘ ãin zabití. Dne 14. listopadu pfiedkládá Ústfiední rada státnímu zastupitelství seznam 23 svûdkÛ.4 Dne 19. listopadu – chirurgick˘ zákrok, jemuÏ se profesor podrobil, probûhl úspû‰nû – otiskují Kieler Nachrichten pod tuãn˘m titulkem „Spûchá!“ struãn˘ inzerát: „Prof. MUDr. Carl Clauberg hledá nûkolik schopn˘ch písafiek na stroji, které jsou buì nezamûstnané (coÏ je nepravdûpodobné), nebo by mohly pro mne po veãerech ve volném ãase nûkolik dní 2 aÏ 3 hodiny dennû pracovat.“ Zájemkynû se mají hlásit na Chirurgické univerzitní klinice (soukromé oddûlení, ordinace 1). „Je moÏné, Ïe nejlep‰í z nich by mohla získat trvalé zamûstnání. V takovém pfiípadû ji ãeká zku‰ební lhÛta, cesty se mnou vozem po Nûmecku spojené s lázeÀsk˘m pobytem (4 t˘dny) a bûhem této doby práce pro mne dennû 2–3 hod. Hrazené náklady plus plat.“ Kolik zájemkyÀ se na tento inzerát Claubergovi pfiihlásilo, se nedochovalo. Objevili se ale i jiní náv‰tûvníci, jak vypl˘vá ze spisÛ: Dne 19. listopadu pfiichází vy‰etfiující soudce se státním návladním k prvnímu v˘slechu na klinice. Na paní A.5 si pr˘ nemÛÏe vzpomenout, tvrdí pfii v˘slechu Clauberg, kdyÏ mu toto jméno sdûlí. To není ani leÏ, ani souãást obhajoby, neboÈ osvûtimské jmé15
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 16
no Ïeny, která podala trestní oznámení, je jiné neÏ to, pod nímÏ se obrátila na státní zastupitelství. V Osvûtimi se je‰tû jmenovala Augusta Nathanová. Paul Nathan, za nûhoÏ se v roce 1921 provdala v Düsseldorfu, pfii‰el v Osvûtimi o Ïivot, ona pak v roce 1950 uzavfiela druhé manÏelství. „Je pravda, Ïe jsem sterilizaãní zákroky provádûl i já sám,“ udává gynekolog Carl Clauberg pfii v˘slechu do protokolu. „Je docela moÏné, Ïe tomu tak bylo i v pfiípadû paní A.“ Na bloku 10 mûl pr˘ „k dispozici“ celkem 400 Ïen. On sám v‰ak sterilizoval pouze 22 Ïen,7 jak tvrdí. Dal‰í sterilizace provádûl jeden chemik a jeden sanitární ‰ikovatel, sice na jeho pokyn, ale jedinû za tím úãelem, „aby se tato metoda stala pro kaÏdého bezbolestnou“. Jako dal‰í dÛkaz sv˘ch u‰lechtil˘ch zámûrÛ uvádí, Ïe se pr˘ u v‰ech 400 Ïen „jednalo o zcela normální Îidovky“. Jin˘mi slovy: stejnû by musely poãítat s tím, Ïe je v tábofie zavraÏdí v plynové komofie. „Jediné po‰kození, které ty Ïeny mohly utrpût, je neplodnost.“ Jiné poranûní pr˘ bylo nemoÏné. „Já jsem nedûlal pokusy na stovkách a tisících Ïen, jen jsem na 150 Ïen pfienesl svou metodu neoperaãní sterilizace, kterou jsem vyvinul na zvífiatech.“ Vãetnû tûchto 150 Ïen, jak uvádí ve své osobní bilanci, tím údajnû „celkem 400 Ïen zachránil pfied záhubou“.8 V odÛvodnûní stíÏnosti proti vazbû Clauberg svou údajnou nesobeckost vystupÀoval: Neplodnost v dÛsledku jeho injekcí pr˘ sice byla zámûrem a také k ní docházelo, on v‰ak vÏdy jednal „po dohodû s tûmito Ïenami“. „Zafiízení, které jsem vybudoval, bylo pokládáno za ,ústav záchrany Ïivota‘. VûzeÀkynû byly pfiímo posedlé touhou se tam dostat.“9 Dne 21. listopadu 1955 byl na Carla Clauberga vydán zatykaã. ObÏaloba znûla: V letech 1942 aÏ 1945 v koncentraãním tábofie Osvûtim „fyzicky zneuÏil a na 16
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 17
zdraví po‰kodil“ minimálnû 150 vûzeÀkyÀ a zpÛsobil, Ïe „postiÏené ztratily plodnost, pfiiãemÏ tento dÛsledek byl zámûrn˘ a také k nûmu do‰lo“.10 Claubergova stíÏnost proti umístûní ve vy‰etfiovací vazbû byla 24. listopadu První velkou trestní komorou Zemského soudu v Kielu zamítnuta.11 Aniž se čekoholi dopustila, jen a jen proto, Ïe byla Îidovka, vyrvali nacionální socialisté Augustu Nathanovou z jejího domácího prostfiedí. „Byli jsme rodina jako miliony jin˘ch na svûtû,“ pí‰e ve své autobiografii, „rodina se strastmi i radostmi. Nikomu jsme vûdomû neublíÏili, Ïivot zdánlivû plynul ve vyjet˘ch kolejích, dokud se nechopili moci nacisté.“12 Narodila se 26. ãervna 1901 v Gelsenkirchenu jako dcera Hermanna a Idy Cohnov˘ch (maminka Ida byla rozená Hornová). Se sv˘m prvním manÏelem, obchodníkem z Viersenu, zaloÏili v Düsseldorfu rodinu. V letech 1925 a 1929 pfii‰li na svût jejich synové Kurt a Herbert. Paul Nathan si otevfiel obchod s textilem. „Mûli jsme dÛm, pfiátele, tedy v‰e, ãemu se fiíká domov, to v‰e v Nûmecku; v Nûmecku mûli svou vlast také na‰i rodiãe, prarodiãe a mnoho generací pfied nimi. âlovûk pevnû zakofiení, a tak není snadné náhle odejít.“ Pfiesto se jiÏ zanedlouho rozhodli Nûmecko opustit: Augusta Nathanová, její muÏ, oba synové i ‰vagr Siegfried Nathan, kter˘ opustil svou lékafiskou ordinaci ve Viersenu. Nejasné plány na vystûhování mûla rodina jiÏ pfied nástupem nacistÛ, na podzim 1935 je pak uskuteãnila. Tfii dospûlí odjeli autem k pfiátelÛm do Alicante a sondovali situaci. Augusta se pak letecky vrátila, zru‰ila ‰vagrovu ordinaci i vlastní domácnost, jednala s konzuláty, finanãními úfiady a dal‰ími institucemi. „Dne 1. prosince 193513 jsme za
17
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 18
sebou zanechali – poprvé, nikoli v‰ak naposled – minulost a kus Ïivota, a já jsem odletûla s obûma chlapci, tenkrát jim bylo pût a devût let, do Barcelony.“ V Alicante nachází rodina ubytování, zvyká si na zemi i lidi, nauãí se ‰panûlsky, buduje si novou existenci. „Zkrátka jsme tam byli rádi, cítili se ‰Èastní a spokojení, zaãali jsme zapou‰tût kofieny.“ Tato klidná existence v‰ak netrvala déle neÏ rok. V nové vlasti fa‰isté vyvolali puã proti vládû Lidové fronty, vypukla obãanská válka, a tak rodinû Nathanov˘ch, která Ïila v ãásti ·panûlska dosud ovládané republikány, vznikl problém: Jsou Nûmci, a pro ·panûly není dÛleÏité, Ïe v pfiípadû Nathanov˘ch jde o pronásledované Îidy. „Rozhodující nebyl nበútûk z Nûmecka, n˘brÏ na‰e pasy.“ Byli tedy vyzváni, aby zemi opustili. S tûÏk˘m srdcem sbalilo pût ãlenÛ rodiny Nathanov˘ch kufry, v‰echno ostatní nechali na místû v domnûní, Ïe se brzy budou moci opût vrátit. „Tato nadûje v‰ak brzy vyprchala.“ Na francouzské lodi s uprchlíky odpluli v polovinû srpna 1936 do Marseille a odtud odjeli na pozvání pfiátel do ·v˘carska. Dûti sice mohly chodit do ‰koly, dospûlí v‰ak jako cizinci pracovat nesmûli. Mnoho dal‰ích moÏností jim nyní nezb˘valo. Siegfried a Paul Nathanové odjeli do Belgie zjistit, zda by se tam mohli usadit. O dva mûsíce pozdûji za nimi pfiijela Augusta s dûtmi, neboÈ její manÏel na‰el práci. Av‰ak i Belgie zÛstala pouhou epizodou, neboÈ po osmi mûsících tuto rodinu vypovûdûli i odtud jako neÏádoucí cizince. Siegfried Nathan si ov‰em obstaral americké vízum a opustil království s vidinou nového Ïivota v Chicagu. Nyní ãtyfiãlenná rodina Nathanov˘ch zkusila ‰tûstí v Nizozemsku, v Scheveningenu se nastûhovala do zafiízeného bytu a pfiivezla tam krátce pfied Vánocemi 1938 i Natha18
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 19
novu matku, jíÏ nacisté bûhem kfii‰Èálové noci zcela zniãili zafiízení bytu. Rosa Nathanová totiÏ aÏ dotud Ïila se synem Alfredem ve Viersenu. „Ztratili jsme nadûji, Ïe je‰tû nûkde v Evropû najdeme trvalé útoãi‰tû, domov,“ vzpomíná Augusta Nathanová. V‰ude je trpûli jen jako cizince, mûli problémy s pobytem i pracovním povolením. Proto nakonec i oni zaãali uvaÏovat o moÏnosti odejít do Spojen˘ch státÛ. „Po dvouletém úsilí jsme v dubnu 1940 koneãnû získali americké vízum. Byli jsme pfie‰Èastní. Mezitím vypukla válka, v Holandsku jiÏ nûkolikrát nastala kritická situace, kaÏd˘m okamÏikem se oãekával vpád NûmcÛ. Rychle jsme tedy sbalili kufry, obstarali dopravce a lodní lístky, na‰li penzion pro mou tchyni. Byli jsme jiÏ takfiíkajíc jednou nohou na lodi, jeÏ nás mûla odvézt za svobodou, kdyÏ 10. kvûtna 1940 vpadli do Holandska Nûmci.“ V‰e bylo ztraceno. „Vûdûli jsme, Ïe nás nyní ãekají tûÏké ãasy, nejtûωí v na‰em Ïivotû. A pfiesto jsme si tenkrát je‰tû vÛbec nedokázali pfiedstavit, jak stra‰ná ta doba bude.“ je o necelé tfii roky star‰í neÏ Augusta Nathanová, narodil se 28. záfií 1898 ve vesnici Wupperhof v oblasti Bergisches Land v Severním Por˘ní-Vestfálsku jako nejstar‰í syn noÏífiského mistra. V Kielu, kam se jeho rodina na poãátku nového století pfiestûhovala, si jeho otec otevfiel obchod se zbranûmi. Syn Carl v roce 1916 maturoval a hned pfií‰tí den dostal povolávací rozkaz. Bûhem první svûtové války slouÏil u pûchoty a v roce 1917 se dostal do anglického zajetí, z nûhoÏ byl propu‰tûn aÏ v roce 1919. „JiÏ velmi brzy mû zaujalo bádání v oblasti lidské biologie a záhy mû to táhlo k medicínû,“ fiíká Clauberg o sv˘ch profesních sklonech.14 Je‰tû v zajetí si pr˘ nechal posílat z Nûmecka knihy, aby se pfiipravoval na Carl Clauberg
19
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 20
studium. OkamÏitû po návratu do vlasti se v Kielu zapsal na medicínu, kterou studoval ve zrychleném pováleãném reÏimu: Po ãtyfiech semestrech – se stáÏemi v Hamburku a ·t˘rském Hradci – sloÏil první dÛleÏitou zkou‰ku (tzv. Physikum), po dal‰ích pûti jiÏ státnici (se známkou „dobr˘“), poté studoval je‰tû sedm mûsícÛ a dokonãil disertaãní práci (o pfiíãinách smrti pfii vzduchové embolii). Dne 1. dubna 1925 získal Clauberg povolení k provozování lékafiské praxe a titul doktora medicíny. Dva roky pfiedtím, 23. kvûtna 1923, vy‰la v listu Kieler Nachrichten zpráva o studentovi medicíny, kter˘ ve tfii hodiny v noci doprovázel ze zásnubní oslavy domÛ mladou Ïenu a v dÛsledku silného poÏití alkoholu se zhroutil na schodech pfied jejím bytem. Dva kolemjdoucí pr˘ mu pomohli na nohy, se tfietím se v‰ak student zaãal hádat, a ten ho pak zezadu nûkolikrát uhodil vycházkovou holí do hlavy. Mladík se otoãil, vytáhl pistoli a vystfielil. „Instinktivnû jsem se obrátil a sáhl do kapsy po pistoli, kterou jsem pfiitom vytáhl a odjistil,“ vypovídal Carl Clauberg po tfiiceti letech a uji‰Èoval, Ïe mu v té chvíli kdosi holí vyrazil pistoli z ruky, naãeÏ padl v˘stfiel. ZasaÏen˘, jedenapadesátilet˘ dûlník, otec dospûl˘ch, jiÏ Ïenat˘ch a provdan˘ch dûtí, kter˘ se právû chystal na jakousi cestu, byl okamÏitû mrtev. Onen údajn˘ útoãník mûl hÛl proto, Ïe byl nevidom˘,15 jak vypovûdûl syn obûti. Státní zastupitelství se v‰ak nechalo pfiesvûdãit Claubergovou verzí o nutné obranû a pfiípad vÛbec nepfiedalo soudu. Dva roky po této události vytáhla pistoli i lékafiova matka, která se podle vlastního líãení ocitla také v situaci nutné obrany. Její manÏel ji totiÏ podvádûl se svou pfiítelkyní. Emma Claubergová si na oba poãíhala, a kdyÏ se jejich auto blíÏilo 20
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 21
po mostû, vystfielila – ale netrefila se. Kielsk˘ lidov˘ soud Ïárlivou Ïenu odsoudil k penûÏité pokutû za ohroÏování.16 Jako asistent na gynekologické klinice univerzity v Kielu se Carl Clauberg v letech 1925 aÏ 1933 vûdecky zab˘val pfiedev‰ím otázkou plodnosti Ïen. To také odpovídalo hlavnímu zamûfiení této kliniky: zkoumaly se zde Ïenské pohlavní hormony a menstruaãní cyklus. Na základû ãetn˘ch histologick˘ch vy‰etfiení mohli kiel‰tí lékafii poprvé prokázat, Ïe právû novû identifikovan˘ sexuální hormon, patfiící ke skupinû gestagenÛ, totiÏ progesteron, ve druhé polovinû menstruaãního cyklu vyvolává podstatné zmûny na dûloÏní sliznici. V odborn˘ch gynekologick˘ch ãasopisech uvefiejnil Clauberg v roce 1930 test na gestagen, jímÏ lze vylouãit neplodnost a kter˘ se v modifikované podobû je‰tû i dnes pouÏívá jako „ClaubergÛv test“. Talentovan˘ lékafi jej vyvinul v úzké spolupráci s hlavní laboratofií farmakologického koncernu Schering-Kahlbaum AG. Díky této kooperaci se mu kromû toho podafiilo od sebe oddûlit oba hormony, estrogen a progesteron, které se postupnû vytváfiejí bûhem Ïenského cyklu; tím vytvofiil základ pro syntetickou v˘robu obou úãinn˘ch látek. Od té doby se pouÏívají preparáty Progynon a Proluton, i kdyÏ v jin˘ch dávkách, k léãbû neplodnosti.17 V roce 1932 ctiÏádostiv˘ vûdec ode‰el do Královce (Königsberg) na tamní univerzitní gynekologickou kliniku, v roce 1933 se habilitoval a téhoÏ roku vstoupil do NSDAP a SA. V ãervenci 1937 byl nyní jiÏ vrchní lékafi Clauberg jmenován mimofiádn˘m a v roce 1939 fiádn˘m profesorem. V té dobû zkoumal nové cesty, jak Ïenám s uzavfien˘mi vejcovody dopomoci k plodnosti vysok˘mi dávkami syntetického estrogenu, tehdy zvaného Folikel. Vedlej‰ím efektem jeho úspûchÛ byly tuãné ho21
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 22
noráfie od firmy Schering-Werke, k vytouÏené pracovní nabídce z katedry nûkteré univerzity v‰ak nevedly. Clauberg Ïádal o místo ve ·t˘rském Hradci, Kielu a Marburgu, ale pfiednost dostali jiní kandidáti.18 V únoru 1940 se Clausberg ujal v tehdej‰ím hornoslezském Königshütte (dnes Chorzów) vedení gynekologické hornické kliniky a souãasnû byl pfiednostou gynekologického oddûlení v katolické nemocnici sv. Hedviky. Obû tyto funkce zastával jedin˘ odborník i v dobách polského státu. Friedel Claubergové dosáhl její manÏel, za nûhoÏ se provdala 6. dubna 1933, v letech 1933 aÏ 1939 vrcholu svého vûdeckého bádání. Kromû toho, Ïe provozoval lékafiskou praxi, v té dobû napsal knihu o Ïensk˘ch pohlavních hormonech a pfiibliÏnû 70 odborn˘ch ãlánkÛ o této problematice. Ve‰keré jeho úsilí pr˘ bylo zamûfieno na odstranûní sterility Ïen. „V‰ím, co bylo v m˘ch silách, jsem ho v jeho práci podporovala a pomáhala mu, aÈ uÏ ‰lo o referování, pfiípravu vûdeck˘ch prací ve stenogramu i strojopise, a to na úkor domácí pohody, ba dokonce i na úkor péãe o nûho; to v‰e jsem dûlala v pevné vífie v jeho poslání, ãasto i za cenu vlastních osobních obûtí,“ fiíká Friedel Claubergová, sama nûkdej‰í pacientka svého budoucího manÏela.19 V roce 1928 pr˘ podle vlastních údajÛ zachránil riskantní operací své Ïenû Ïivot, kdyÏ onemocnûla zánûtem pobfii‰nice v oblasti pánve (pelveoperitonitida), i kdyÏ za cenu vedlej‰ího postiÏení trvalou sterilitou. Právû tato okolnost se pak v manÏelství stala pfiíãinou o‰kliv˘ch scén. Jednou dokonce drÏel tento lékafi manÏelce pfied ústy hlaveÀ nabité lovecké pu‰ky a ptal se, zdali má stisknout. Pokud ho miluje, musí pr˘ pro nûho umût taky zemfiít. „Mûla jsem dojem, Ïe mu ãinilo urãité uspokojení, kdyÏ mû Podle názoru
22
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 23
dohnal tak daleko, Ïe jsem se vzlykajíc a nafiíkajíc zhroutila. Na druhé stranû dokázal prosit o odpu‰tûní takov˘m zpÛsobem, Ïe jsem byla vÏdy znovu ochotná se usmífiit,“ líãí Friedel Claubergová ãast˘ vzorec lidského chování.20 Carl Clauberg mûfiil jen 1,54 metru. Tím v˘raznû nesplÀoval v˘‰kové minimum vyÏadované v SS, jejímÏ ãlenem v rozporu s mnoha opaãn˘mi tvrzeními nikdy nebyl. Je pravdûpodobné, Ïe malá postava v nûm vyvolávala komplex ménûcennosti. NedosaÏitelnost univerzitní kariéry jen posílila Claubergovu psychickou labilitu, která se navenek brzy projevovala extrémnû promûnliv˘mi náladami, autoritativním vystupováním, agresivní touhou po uplatnûní a ãím dál ãastûji rovnûÏ alkoholick˘mi excesy. Nûkdej‰í ClaubergÛv dobr˘ znám˘ z ãasÛ v Königshütte jako svûdek v roce 1955 vypovûdûl: „Pan Clauberg byl bezpochyby v˘jimeãnû inteligentní a rovnûÏ nemûl dÛvod pochybovat o sv˘ch schopnostech lékafie a vûdce. Vlastní v˘znam i v˘znam sv˘ch vûdeck˘ch a lékafisk˘ch v˘konÛ v‰ak pravdûpodobnû vysoce pfieceÀoval. Neustále mluvil tak, jako by ostatní lékafii niãemu nerozumûli, zatímco on dokázal nûco mimofiádného. Mûl trval˘ sklon k agresivní chvástavosti a zejména pod vlivem alkoholu kaÏdou chvíli vybuchl.“ A jako by v tom spatfioval naplnûní dávného proroctví, zmínil se tento znám˘ o tom, Ïe se mu Friedel Claubergová svûfiila s jedním pozoruhodn˘m v˘rokem svého muÏe je‰tû ze ‰Èastn˘ch poãátkÛ jejich manÏelství: „Friedel, tvÛj Carl buì usedne na zlat˘ trÛn, nebo se stane zloãincem.“21 KdyÏ tomuto manÏelství nebylo dopfiáno mít dûti, snaÏil se to pár zprvu kompenzovat tím, Ïe si k sobû vzali doãasnû dceru Claubergovy ‰vagrové. „Ani to v‰ak manÏelovy rodiãovské touhy neuspokojilo,“ pfiiznává jeho Ïena 23
Îeny z bloku 10 - zlom
5.2.2014
20.45
Stránka 24
bûhem jednoho z pováleãn˘ch v˘slechÛ. „Chtûl mít vlastní dítû.“22 Po nûkolika letech manÏelství navázal Carl Clauberg intimní vztah se svou sekretáfikou, kterou zamûstnal je‰tû v Královci a jeÏ s ním ode‰la do Königshütte. Tam s ní zplodil dceru a syna, ktefií pfii‰li na svût v letech 1940 a 1943. Tyto dûti adoptoval a chtûl, aby je jeho Ïena spolu s ním vychovávala. Mezitím se svou sekretáfikou dál udrÏoval pracovní i osobní vztah. Obãas Ïil v Königshütte s obûma Ïenami, tu a tam donutil svou manÏelku, aby odjela do jedné oblasti v Karpatech.23 AlespoÀ ‰estkrát za ním tato sekretáfika pfiijela také do Osvûtimi, a jak pfiiznala pfii v˘slechu, „dvakrát nebo tfiikrát se zúãastnila Claubergov˘ch pokusÛ“.24
24
