124
HEINRICH HIMMLER
Drahá, milovaná ženuško! Včera jsme brzy ráno přesně odjeli přes Augsburg – Donauwörth – Nördlingen. V Nördlingenu jsme si prohlédli skvostný gotický dóm, pak pokračovali do Schillingsfürstu, kde jsme byli velice dobře přijati, tam jsme si v rozhlase poslechli o rozpuštění Říšského sněmu je to přece jen úspěch; vyjde z toho pár dní dovolené někdy v srpnu a potom celé [nečitelné]72 Miláčku nebuď smutná. Z Schillingsfürstu dál přes Würzburg, Kissingen, Meiningen do Bad Salzungen, zde jsme dobře přenocovali. Skvostně se vyspal. Počasí je zase špatné. Teď se jede dál. Drahý, milý milovaný můj rošťáčku Líbám tě a mám tě rád, tvůj muž Pozdravuj ode mě Püppinku Lehsan,73 21. 7. 30 Milovaná, znejmilejší ženuško! Včera jsem se k psaní nedostal, taková jízda autem je přece jen zatraceně náročná. Teď ze všeho nejdřív, rošťáčku, jak se vy dvě máte, pořád vidím Vaše milé obličejíky a myslím na Vás a vždy v příjemných chvílích bych si přál, abyste tu mohly být. Z Bad Salzungen jsme jeli v sobotu ráno přes Eisenach Durynským lesem, přes Göttingen do Hannoveru. V Einbecku rychle poobědvali. Ve 14.30 příjezd do Hannoveru, pak dlouho do noci velitelské porady a nástup SS. V neděli ráno v 8 h z Hannoveru přes Uelzen, Lüneburg, Hamburk do Itzehoe – Lockstedter Lager. I tato jízda byla krajinně skvostná, avšak chladno a deštivo. Panebože, jak je to Německo krásné. Patrně září (viz Maržin dopis z 23. 7. 1930). Správný název je Lensahn; stejnojmenný zámek a vesnice leží u holštýnského Oldenburgu. Nedaleký Eutin byl ranou baštou nacionálních socialistů, Hitler jej poprvé navštívil už v roce 1926. 72 73
DOPISY Z LET 1928–1933
125
V Lockstedter Lager velitelské porady a nástup SS. V SS skvostný lidský materiál. V 18 h s Waldeckem74 autem do Neumünsteru odtud vlakem do Eutinu, kde nás zase vyzvedlo auto. V zámku a vesnici Lehsan byl velký ruch, protože se konal obrovský jezdecký turnaj. – Báječně nás přijali. Dnes v 9 h vstal, vykoupal se. Pak snídaně. Jsou tu 4 děti vévody a 2 děti Schaumburských (ty přece znáš), a jistě si dovedeš představit, jakou dělají rotyku.75 Hodně jsme mluvili o politice. – Ve středu se setkám s nejvyšším vůdcem SA v Münsteru ve V.[estfálsku]. Zítra ti zas napíšu. Skoro jistě se vrátím dřív. Takže moje drahá, teď se těším, že dobrá žena dnes už určitě napíše dopis, který dostanu v Heidelbergu. Milý, milovaný miláčku, líbám tebe a Püppinku Tvůj muž Pozdravuj Schönbohmovy
Vojenský výcvikový prostor „Lockstedter Lager“ severně od Hamburku byl za výmarské republiky shromaždištěm pravicových extremistů a považoval se za kolébku šlesvicko-holštýnské SA. Četní funkcionáři šlesvicko-holštýnské NSDAP zde absolvovali polovojenský výcvik.
Dědičný princ Josias zu Waldeck und Pyrmont (1896–1967), zemědělec a důstojník SS, se později stal Himmlerovým adjutantem. 75 Velkovévoda Nikolaus von Oldenburg byl bratr Waldeckovy ženy a za ženu měl jednu Waldeckovu sestru. „Schaumburskými“ měl Himmler na mysli Stephana knížete zu Schaumburg-Lippe (1891–1965) a jeho choť Ingeborg Alix (1901–1996), jednu z Nikolausových sester. Manželé už v roce 1928 navštěvovali s Waldeckem schůze NSDAP v Mnichově. 74
126
HEINRICH HIMMLER
Waldtr.[udering] 23. 7. [1930] Drahý milovaný! Nedáváš o sobě vědět. Dnes jsem ještě čekala dopis ale marně. Přišel jenom dopis ze Salzungen. Byla jsem v Mnichově a četla o rozpuštění [Říšského sněmu v novinách]. Mám z toho pro hnutí radost. Župní [vedoucí] Loeper76 se už ptal, kdy a kde chceš mluvit. Dopis jsem nechala tady. Jinak přišly jenom účty. Kdy přijedeš? Doufám, že v pátek. Jenom jestli nepojedeš k Hallermannovi. Jsi přece potřeba tady a pak musíš zas na cesty. – Pracujeme pilně na té cestě. Tady nic nového. Ale pak bude nádherné září. Nikdo se neohlásil. Zdravím a líbám Tě 1000× Tvoje Marga
Hamburk, 23. 7. 30, 4 h odp. Nejdražší, nejmilejší ženuško! Včera ten zlobivý muž a taťka nenapsal. Byl na lovu až do 9 h večer a střelil jednu volavku a minul jednoho srnce. Předevčírem jsem se koupal v moři, včera se vyspal do 10 h. Pokaždé až do 2 h do noci jsem debatoval o politice se všemi možnými veliteli Stahlhelmu a Landvolku atd. myslím že to bylo moc úspěšné. Dnes v poledne ve 12 h jsem odjel z Eutinu a večer v 8 h přijedu do Münsteru i. W. (přes Lübeck, Hamburk, Minden) v Münsteru se setkám s nejvyšším vůdcem SA. Milovaná, drahá, nebuď nešťastná a smutná, ten zlobivý muž se přece už brzy vrátí. Jak se těším na tebe a Püppinku.
Wilhelm Loeper (1883–1935), důstojník z povolání, byl od roku 1928 župním vedoucím NSDAP pro Magdeburg-Anhaltsko, od roku 1930 navíc vedoucím Personálního úřadu NSDAP. 76
127
DOPISY Z LET 1928–1933
Zrovna jedeme kolem hamburského přístavu, poblíž jsou celé čtvrti nových bloků hotových židovských kasáren. Miláčku drahý, vezmu si, protože si pravděpodobně nebudu přece jen moci vzít v srpnu delší dovolenou, vždycky mezitím 1 den, ať práci na naší zahradě zvládneme. Takže nebuď smutná. Polib a pohlaď za mě našeho rošťáčka. Vidím tě před sebou a objímám tě a líbám Tvůj muž
Lipsko hl. n., 20. 8. 30, 9 h Sladká, milá, milovaná ženuško! Přijel jsem sem z Výmaru na cestě do Berlína, mám tady 1 hod. času a právě jsem snědl pár plněných košíčků. – Milý, milý rošťáčku, kéž bys tu seděla se mnou! – Jakpak se máš, doufám, že dobře. Nepřetěžuj se a vždy si jdi po jídle lehnout. – a rošťáčku ber pravidelně pilulky. – copak dělá naše Püppinka, to sladké škvrně. Jak já Vás mám obě maličké rád! Teď musím vyprávět trošku o sobě. V úterý ve 20.20 jsem přijel do Drážďan, hned do hotelu Angermann, kde jsem jako vždy bydlel velice dobře. Večer do 12 h jednání, která byla velice uspokojivá. Ve středu ráno ještě na zemský sněm, v 10.30 odjel do Výmaru, pracoval, četl. Výmar ve 14.29. Vyzvedl mě Schirach, jeli jsme k němu. Nesmírně mile přijat.77 16–19 h jednání, která byla také uspokojivá. Večeře u Schirachových. 22 h – setkal se s [?] a poslanci u [Bílé] „Labutě“ (chodíval tam Goethe). V 1 h domů. Dnes jsem vstával bohužel už v 6 h. V 7.20 mi jel vlak Lipsko – Berlín, spojení je tady strašné. V půl druhé přijedu do Berlína a budou mě čekat. Ve 4 h je pohřeb, převléknu se v úřadu a teprve potom zajdu k Reifschneiderovým. Baldur von Schirach (1907–1974) byl od roku 1928 předsedou Nacionálněsocialistického svazu studentstva a roku 1931 se stal říšským mládežnickým vůdcem NSDAP. V domě rodičů ve Výmaru, kde Himmlera tak mile přijali, byl už v roce 1925 hostem i Hitler. 77
128
HEINRICH HIMMLER
Drahá má, dělám si o tebe takové starosti, však to dobře dopadne, ale když ne, tak nezoufej! Ty drahý, drahý rošťáčku! V neděli a pondělí vyrazím na spanilou jízdu. Z Berlína ti zas napíšu a tam od dobré ženy určitě něco dostanu. Milá, milovaná, líbám tebe a malého rošťáčka Tvůj muž
Na výsledek voleb do Říšského sněmu 14. září 1930 reagoval domácí i zahraniční tisk většinou s překvapením a v šoku. Paris Midi psal: „Německo je politicky otráveno.“ SPD v září 1930 sice ztratila hlasy, nicméně s 24,5 procenta stále ještě zůstala nejsilnější frakcí v Říšském sněmu, KPD zvýšila podíl na 13,1 procenta a středopravý tábor utrpěl dramatické ztráty. Zato úspěch NSDAP předčil i její očekávání. Počet hlasů stoupl z dobrých 800 tisíc na více než 6,4 milionu, což odpovídalo 18,3 procenta. Tím se NSDAP rázem stala druhou nejsilnější stranou a vstoupila se 107 poslanci do Říšského sněmu. Bylo to politické zemětřesení, jaké dějiny německých parlamentních voleb dosud nepoznaly. Jedním z nových poslanců byl také Heinrich Himmler. V Rukověti Říšského sněmu z roku 1930 je uveden jako „diplomovaný zemědělec“ a „majitel drobného drůbežářského hospodářství“. Jako všichni nacionální socialisté měl pro demokracii a její instituce, především pro „tu žvanírnu“, parlament, jen opovržení a jako poslanec se neangažoval víc, než bylo bezpodmínečně nutné. Hodiny, po které musel být v Říšském sněmu přítomen, byly pro něj zásadně „pustým“ plýtváním časem: „člověku je toho času líto“ (dopis z 15. 10. 1930). To mu však nebránilo v bezohledném využívání výhod poslaneckého života: dobrého platu, imunity a volné jízdenky, jež při jeho četných cestách ulehčovala partajní pokladně. Krátce po vstupu do Říšského sněmu publikoval spis s programovým titulem Der Reichstag 1930. Das sterbende System und der Nationalsozialismus (Říšský sněm v roce 1930. Skomírající systém a nacionální socialismus; Mnichov 1931).
DOPISY Z LET 1939–1945
249
v letadle do Prahy, 28. 10. 43 Má dobrá, milá mamko! Právě letím do Prahy na pohřeb malého Klause.202 – Ještě jednou ti děkuji za tvé milé dopisy k mým narozeninám a za tvůj dopis z 20. 10. – Ke svému dnešnímu dopisu přikládám množství věcí. Milé řádky od Gulbransona,203 brožurku, kterou vydáváme k potírání komárů a much, můj dopis Grawitzovi ohledně záležitosti paní Richterové, má „nařízení ohledně protivzdušné obrany a dopisy“ pro Gmund. Milé fotografie ze zotavovny SS v Sasbachwaldenu, kde jsme spolu jednou byli. Je teď velice pěkná a vkusně rekonstruovaná. Pak ještě kartu od místní nemocenské pokladny. Dopis od dr. Thönena ve Švýcarsku s fotografiemi jeho milé rodiny (máš fotografii paní Thönenové v kroji). Ještě jednou ti tolik srdečně děkuji za tu sklenici, moc hezky jsi ji vybrala. Piju z ní každý den a těším se z ní a děkuji ti za ni. Jsem moc rád, že jedeš s naší milou dcerunkou do Daxenbergu, hezky si tam odpočiňte.204 (peníze ti přikládám) mějte se tam prima! A 8. a 9. pevně doufám, že budu 2–3 dny u Vás v Gmundu.205 Přeji šťastnou cestu a posílám moc pozdravů a polibků Tvůj taťka
1. 11. 1943 si Gudrun napsala do deníku: „Rodiče přikoupili ještě veliký kus zahrady. Za skleníkem až za les a k tomu tu velkou louku. Plot v zahradě přemístili vězňové. Až bude mír určitě dostaneme statek na Východě. Statek nám pak vynese víc peněz, takže budeme moci přestavět dům v Gmundu. Aby chodby byly světlejší a pokoje větší. Lindenfycht bude někdy později patřit mně. Až Klaus Heydrich, nejstarší syn Reinharda a Liny Heydrichových a Himmlerův kmotřenec, zemřel při dopravní nehodě ve věku deseti let. 203 Olaf Gulbransson (1873–1958), malíř a grafik (spolupracující například se satirickým časopisem Simplicissimus), žil od roku 1929 u jezera Tegernsee, po roce 1933 sympatizoval s nacistickým režimem. 204 Gudrun si 31. 10. 1943 poznamenala do deníku, že jsou ubytováni v hostinci Daxenberg, protože v Gmundu vypukl záškrt. 205 8./9. listopadu přijel Himmler jako každý rok na oslavy do Mnichova a přespal v Gmundu (Gudrunin deník 1. 1. 1944). 202
250
HEINRICH HIMMLER
bude mír přestěhujeme se taky do Říšského ministerstva vnitra. Možná taky ještě dostaneme dům na Obersalzbergu. Ano, ale teprve až bude mír, ale to potrvá ještě dlouho, moc dlouho (2, 3 roky).“
29. 12. 43 Moje dobrá, milovaná mamko! Ještě ve starém roce, který byl pro celý náš národ tak těžký a pro Tebe, má dobrá, tak nelehký, píšu ti dopis a z celého srdce ti děkuji za tvou lásku a tvou velikost. Do roku 1944, který náš lid a nás všechny, v neposlední řadě také mne postaví před zátěž odvahy, víry, houževnaté vytrvalosti a neméně tak odolnosti nervů, ti přeji všechno, všechno nejlepší. Zůstaň mi v pořádku a zdráva, zvláště v tom strašném Berlíně. – a, to si přeji, vždy jezdi často a pravidelně odpočinout si do naše krásného Gmundu! (k naší dcerunce = nezbedovi) Teď moc zdravím a líbám tvůj taťka O tom, co posílám s dopisem, jsem ti už všechno řekl po telefonu. Ať tě o novoročním ránu potěší květiny!
15. ledna 1944 si Marga napsala do deníku: „Vánoce a Nový rok za námi. H. byl tady 8 dní před Vánocemi a teď 8. 1. Püppi byla z Vánoc moc nadšená a spokojená. Byly to zas klidné, tiché, pěkné svátky. […] H. je zdráv. A s dcerou a při společném bridži se velice bavil. Teď je tady pí Albersová, jako vždy milá a příjemná. Často přichází pí Krenzlinová a Edith B.[odenová].“ Gudrun si 15. července 1944 zapsala vzpomínku na počátek roku: „8. 1. bylo v Mnichově mistrovství žen v bruslení, bylo to bezva, taťka tam byl taky.“
21. 1. 1944 Ten balík je dodatečný vánoční balík pro Tebe a Püppi. Ať Vám udělá hodně radosti. Ten kožich (plášť) (plášť, to je přehnané, vypadá
DOPISY Z LET 1939–1945
251
jako nějaký kaftan) ať tě hezky hřeje, drahý můj rošťáčku; ty karty na bridž patří do tvé skřínky. Umělecká obrázková kniha se zvířaty je pro naši milovanou dcerunku. Víc dnes napsat nemůžu, protože kurýr brzy odjede. Püppince brzy napíšu extra dopis. Přikládám několik dopisů, které je zajímavé si přečíst. Tebe a Püppinku moc a moc zdravím a líbám Váš taťka
28. 1. 1944 Má dobrá mamko! Moc děkuji za tvůj milý dopis! – ostatní dopisy, účty a písemnosti jsem dostal taky. – Přikládám 3 větší fotografie mého obrazu (od Hommela206), rovněž pěkný sešit o válečnících parthenonské doby. Letím až pozítří, protože zítra ještě budu u Vůdce. Moc zdravím a líbám Tvůj t. Nerozčiluj se kvůli hloupým lidem!
Marga si 25. března 1944 napsala do deníku: „22. 1. jsem jela do Berlína, bylo tolik náletů a tak málo co dělat. […] 15. 2. nám vyhořel dům. Teprve teď mu dávají střechu.“207 Berlín byl bombardován silněji než kterékoli jiné německé město. Počet obětí lze dodnes pouze odhadovat: v Berlíně přišlo během náletů o život asi 20 tisíc lidí, zasaženy byly celé čtvrti, zvláště centrum s vládní čtvrtí a průmyslové objekty. Vlastní letecká bitva o Berlín probíhala od podzimu 1943 do jara 1944, nyní také s četnými nálety za dne. Na 10 tisíc lidí přišlo o život, zničena Conrad Hommel (1883–1971), původně malíř Mnichovské secese, od roku 1938 portrétoval přední nacisty. 207 Dohnenstieg byl podle Maržina deníku silně poškozen bombou už počátkem prosince 1943. 206
252
HEINRICH HIMMLER
byla šestina obytných budov. K dispozici bylo jen málo protileteckých krytů, a proto se Berlíňané museli uchylovat do sklepů a tunelů podzemní dráhy. I když se NSDAP snažila poskytovat vybombardovaným po každém náletu značnou výpomoc, bylo každodenní zásobování stále složitější. Už v létě 1943 byla z města evakuována většina dětí školního věku. Přes dva miliony Berlíňanů, z toho statisíce dětí, byly vystěhovány do okolí Berlína; ve městě zůstaly většinou jen ženy s dětmi předškolního věku a staří lidé.
28. 3. 1944 Má dobrá milá mamko! Sice jsme si telefonovali skoro každý den, ale tak dlouho jsem už nepsal. Předem mého dopisu Ti srdečně děkuji za milé psaníčko z 27. 3.! Posílám ti 2 fotografie, jednu mé ubikace ve Východním Prusku a jednu nás dvou v Mnichově; potom opis jednoho Vůdcova rozkazu. Jaká to dlouhá, náročná cesta plná bojů a těžkostí před námi. Proso patří Vám a jeden pytlík pro Elfriede (ten jsem jí slíbil). V balíku je album, je milé si ho prohlédnout (potom prosím do mého pokoje), několik časopisů, pěkná kniha o scénografii, 2 knížky o lidovém umění od Ahnenerbe, dobrá brožura od nás o Japonsku. Čtení pro vojska k darování, zajímavá kniha „Völker am Montblanc“. Ať se na ni podívá i Püppi, v těch končinách žili přece Passaquaiovi.208 Dál jedna pěkná mince z Lübecku do naší sbírky, potom pěkná porcelánová figurka „Götze z Berlichingenu“ pro tebe a jeden zapalovač (k darování). Kvůli Püppi si nemusíš dělat starosti, myslím si že to jsou určitě projevy dospívání. Brzy už ale budu u Vás a pak si o tom promluvíme. – Tolik se už těším na naše Velikonoce! Moc zdravím a líbám Tvůj taťka
Passaquaiovi byli Himmlerovi francouzští předci, o nichž se dozvěděl z genealogického pátrání. 208
