Sbohem Ozve se nastartování motoru. Pustí se rádio, ze kterého zní píseň Late Goodbye od Poets of the Fall, trochu chraplavě, rádio není nejnovější. Po chvíli je vypnuto. Ozve se cvakání na mobilním telefonu, vyzváněcí tón. Pak se z telefonu ozve hlas Otce. Otec Konečný. Marek Ahoj. To jsem já. Otec Ve tři ráno? Nehrabe ti? Marek Ne. Jen jsem se chtěl rozloučit... Otec A to by nepočkalo do rána? Marek I tři ráno je ráno... Otec Ha ha. Ještě něco? Marek Nic. Jen jsem ti chtěl říct sbohem. Nebo tak něco. Odjíždím. Pryč... Otec Jo, to mi tak trochu došlo. Kam, můžu-li se zeptat? Marek To zatím nevím úplně přesně... Otec Něco se stalo? Něco... vážnýho? Marek Ne, proč by... Otec Takže to mohlo počkat do rána. Marek Ne, to nemohlo. Otec No, tak se tam měj hezky. Ahoj. Jo, a všechno nejlepší. K narozeninám. Zavěsí Hlas (podobný Markovu. Ironický až sarkastický, zlehčující. Vždy se snaží stavět do opozice vůči Markovi.) Není nad zájem rodičů. Marek Byl rozespalej, no. Ale vzpomněl si Hlas Úžasný. Jsem ti říkal, že je to blbost mu volat. Marek A já ti říkal, že je mi jedno, co si myslíš. Hlas Hm.A mělo něco z toho cenu? Marek Co kdybys nekecal a radši na to šlápnul? Hlas Jak je libo. A kdybys náhodou, někdy, kdykoli, potřeboval pomoct s vymýšlením nějakýho argumentu... Marek Tak s tím nepůjdu za tebou. Jeď. Zvuk motoru zesílí. Zapne se rádio, zní píseň z úvodu. Po chvíli je ale opět vypnuto.
1
Marek Ne, to nejde, takhle. Volám znovu. Hlas Co kdybys zkusil někdy být trochu tvrdší než... něco měkčího, než hovno? Marek Za každou cenu originální, že? Drž hubu. Hlas To už je lepší. Teď ještě položit ten telefon... Otec Si děláš srandu! Hlas ...a ušetříš si spoustu nepříjemností... Marek Ne. Promiň. Ale předtím to nebylo úplně... jako loučení... Já bych se byl rozloučil osobně, jenže... Otec Jenže to bys neměl co říct a takhle můžeš aspoň kecat o tom, že bys osobně řekl víc. Hlas Chytrej tatík. Marek Ztichni... Otec Prosím. Ovšem tys volal první... Marek To nebylo na tebe. Otec On je tam někdo s tebou? Marek Bez řidičáku bych se asi daleko nedostal... Hlas Pokud bys nejel o půl čtvrtý ráno... Otec Pokud bys nejel ve tři ráno. Hlas Zase přehání. Marek To není proto, abych mohl jet bez řidičáku... Otec Jo, to je proto, aby ses nemusel loučit a přitom se tvářil, jako že se loučíš. Už víš, kam jedeš? Marek Zatím pořád rovně. Otec Tak až zatočíš... Marek Počkej. Ještě jsem chtěl... mohl bys jí říct za mě ahoj? Otec Jí? Myslíš tvé matce? Marek Myslím mé skoro matce. Ale jo, asi máme na mysli stejnýho člověka. Otec Právě jsi ji vzbudil, mám ti ji předat? Marek Ona je tam s tebou? Otec Můžeš hádat třikrát. Zavěsí Hlas Ale smysl pro ironii má, co? Škoda, že ne všechny dobrý vlastnosti se dědí... Marek
2
Myslíš, že tam s ním fakt byla? Hlas Myslíš, že slon lítá? Marek To je jako ne? Hlas Jak se to vezme. Pokud se pohybujem v kresleným světě a Dumbo ještě neumřel... Marek Dneska máš svůj den, co? Hlas Někdo tu musí udržovat morálku. A ty se svým smyslem pro humor to nevytrhneš. Marek Já mu ještě zavolám... Hlas Tak to ale už přeháníš, ne? Jasně že tam není, co by tam dělala? Tatík jen chtěl být sarkastickej. Marek A co když ne? Hlas I kdyby ne, tak co? Marek Tak... Hlas Tak vyměkneš a vrátíš se? Marek Jasně že ne. Tady nejde o ni. Jen... by to bylo dobrý. Pro něj... Hlas Bože, ještě mě tu rozpláčeš. Co kdybys radši otevřel pusu a pořádně dejchal? Aspoň nebudeš zbytečně mluvit a rychlejc ti to uteče. Nikam se nevolá. Marek (zakašle) Ty mi budeš rozkazovat... Hlas Tak si volej, no... Marek Ne. Pusť rádio. Hlas Ha. (paroduje) Ty mi budeš rozkazovat. Marek Anebo jo. Volám. Hlas Ale, chlapeček trucuje. Marek Co kdyby ses do mě přestal navážet? Hlas A to tu mám jen tak sedět a čekat? Marek Můžeš si třeba lehnout. Hlas Nebo si ty můžeš přestat hrát na hodného loučícího se synka a bejt sám sebou. Pak se navážet nemusím... Marek A nehraješ si spíš ty? Hlas Záludná otázka... Ale já nikam nevolám. Marek Právě. Já jo. Hlas Tak tatínka pozdravuj. Znovu. Marek Ale ne jemu...
3
Hlas Správně, proč vylívat srdce jen jedinýmu člověku? Marek Nikdo tady nikomu nic nevylívá. (ozve se vyzváněcí tón telefonu) Hlas Zatím... kdo to bude tentokrát? Marek Nech se překvapit... Lucie (z telefonu) Co je? Marek Ahoj Luci, to jsem já... Hlas (otráveně) Kristova noho zlomená... Lucie Jsou tři ráno... Čtyři ráno. Hlas Prostě moc brzo ráno na to, aby se poznalo, jak moc brzo ráno je. Marek (bokem) Už přestaň. Já vím. Omlouvám se, já jen... nejsem si jistej, jestli se ráno ještě budu moc ozvat, takže volám už teď. Jsem se chtěl rozloučit... Lucie Co? Ty někam jedeš? Na jak dlouho? Hlas Moc dlouho... Marek Dlouho. Asi hodně dlouho. Hlas Ty jsi eufemista... Lucie A to je zhruba jak dlouho? Marek No, možná ještě dýl... Lucie (odměřeněji) A kam? Marek To ještě tak úplně přesně nevím... Lucie Aha. A proč mi teda voláš, když mi nic nechceš říct? Marek Vždyť ti to říkám... já ještě nevím, kam a na jak dlouho... Lucie Nějakej sen, probudil ses a řekl sis „musím pryč? Někam.“ Zajímavý. Marek No, tak nějak... jo, vlastně docela přesně tak. Lucie Ještě zajímavější. Marek Já se strašně omlouvám, jenže... Lucie Nebo tě táta vyhodil? Jestli jo, tak klidně můžeš bydlet zatím u nás... Marek Táta s tím nemá nic společnýho... a proč by mě měl vyhazovat? Hlas Proč asi... Lucie
4
Protože tvá matka? Marek (zvýšeným hlasem) Ani s ní to nemá nic společnýho. Hlas Lhát až do poslední chvíle... Lucie Aha. A není to trochu dětinský utíkat z domova? V noci? Marek Neutíkám z domova. Hlas On ujíždí. I auto si vzal. Marek Jo, jedu autem... Lucie Tak ujíždíš z domova, no. Jak malej. Marek (tvrdě) To se pleteš... Zavěsí Hlas Tos položil ty? Marek Jo. Hlas Wow. Kdo by to byl čekal. Poznámka o věku. Vlastně velikosti, viď? Marek Dej pokoj... Hlas Čitelnej jak Ema mele maso. A stejně primitivní. Zapne se rádio. Zní refrén písně. Hlas Jo, jak malej... Hudba zesílí. Ozve se vyzvánění telefonu. Rádio je vypnuto. Telefon zvoní dál Hlas Ty to nevezmeš? Marek Proč? Hlas To se tak dělá, když zvoní telefon. Marek Vážně? To je zajímavá teorie... (zvedne telefon) Lucie Promiň. Pokud jsem teda řekla něco špatně. Což jsi nejsem tak úplně jistá... Hlas Mareček je trochu háklivej na poznámky o věku. Nebo velikosti, záleží na tom, jak to bereš. Marek Ne, nic. Asi. Dobrý. Hlas (sarkasticky mentoruje) Ale jo. Od oříšku tohle trochu moc prožívá. On přece není jak malej... nakonec už mu je osmnáct. Tři hodiny. Ne, že by si ona vzpomněla... Marek (Bokem) Nevíš, o čem mluvíš...
5
Hlas Jistě... Lucie Já jen čekala, že když už mi voláš, tak k tomu máš nějakej důvod? Marek Odjíždím. To je důvod... Lucie Jasně. Ale vzhledem k tomu, žes se mnou od rozchodu nepromluvil, bych asi čekala něco víc... Hlas To zní jako návrh... Lucie ...třeba...vysvětlení. Hlas Tak ne... Marek Jen jsem se chtěl rozloučit. Lucie Není to náhodou nějakej pokus...? Marek O co? Lucie Jak... získat pozornost...? Marek (ostřeji) Proč si myslíš, že je to kvůli tobě? Lucie Já... Marek Jsi jediná na světě? Proč bych měl odjíždět kvůli tobě? Lucie Protože... protože nic. Tohle nemusím poslouchat... pokud nemáš vážně co říct.... Marek Tak neposlouchej.... Zavěsí Hlas Ale. Velkej tvrďák, najednou. Ořešáčku. Marek Ty mě chceš naštvat? Hlas Ne-e. To už přece seš. Marek Já jsem úplně klidnej. Smrtelně klidnej. Hlas Hm, skoro vtip. Ale jen skoro. Spíš klišé. Marek Nech si svý připomínky pro sebe, prosím. Hlas Nenechám. Není zač. Ořešáčku. Marek (ledově) Nech. (chvíli je ticho, je slyšet jen zvuk motoru) Marek Jeden blbej vořech a máš to na talíři ve dne v noci... Hlas Tohle je vtipný. Trochu. Marek Jsem si vždycky myslel, že alergie na ořechy je jen výmysl. Jen do filmů...
6
Hlas Aspoň ses poučil. Marek Dyť... je to ořech. Tam není nic špatnýho, snad. Hlas To v rajčatech taky ne. Nebo v jahodách. Marek V jahodách jsou semínka. A rajčata jsou hnusný. Hlas Tak tohle zdůvodnění by ti sežral každej soud. Marek Jeden ořech... Já mu zavolám. Hlas Nechceš prosit o odpuštění nebo tak něco? Marek Asi bych měl něco říct... Hlas Budeš vypadat jak srab. A blbec. Měkkej blbec. Malej blbec. Marek Aspoň bude mezi náma jasno... (ozve se vyzvánění) Hlas A ty ještě něco takovýho potřebuješ? Otec Co je zase?! Marek (chvíli mlčí) Já... vzal jsem si auto. Otec Moje? Marek Jaký jiný? Otec To je nějaká nová hra nebo co? Ses rozhod, že mě nenecháš vyspat? Marek Ne. A už volat nebudu. Jen jsem ti to chtěl říct, abys ho ráno nehledal... Hlas Nebude muset... Otec Já ho ráno hledat nebudu. Marek Nejdeš do práce? Otec Ráno bude stát normálně v garáži. Hlas Úplně normálně ne... Marek Posloucháš mě vůbec? Otec Proč bych to dělal, když ty neposloucháš mě? Ráno to auto bude zpátky. Zdrhnout můžeš i vlakem. Marek (zakašle) Ne, to nemůžu. Hlas Ale tak mohl bys a bylo by to i lepší, ale ty seš co? Měkkej. Vlakem by to bolelo, co? Moc krve... Otec Ráno bude auto tady. Takže to otoč a jeď zpátky. Marek (po chvilce) Fajn. Otáčím.
7
Otec To jako vážně? Hlas To jako vážně? Marek Jo. Když chceš. Dobrou noc. Zavěsí Hlas A tohle bylo o čem? Marek Odlehčená varianta usmíření. Bez zbytečných „promiň“ a „je to moje chyba.“ Hlas Přesněji řečeno omluva sama pro sebe. Tvrdý. Nebo zbabělý, jak se to vezme. Já to beru tvrdě. Ale to jen proto, abych se od tebe odlišil. Tvrdě. Teda pokud to vážně nechceš otočit. Marek Chci. Už se stalo. Hlas Co? Marek No jedeme zpátky, nevidíš? Hlas Tvůj smysl pro humor zmrazit a vystavit v muzeu.... Zapne se rádio, zní píseň z úvodu. Po chvíli se ztiší. Hlas (potichu) Komu to bude teď? Marek Luc... (rozkašle se. Kašle stále častěji)..ce. Hlas Copak, kašel? Marek Asi mi něco vlítlo do nosu. Hlas Asi. Co jí ještě chceš? Marek Omluvit se? Hlas Za co? Marek Že jsem ji vzbudil? Hlas Výborný důvod. Promiň, že tě znovu budím, ale chtěl jsem se omluvit, že jsem tě vzbudil předtím. Marek Ještě spát nebude. Hlas Jistě. Sedí na posteli a čeká, až jí zase zavoláš. Marek Tak to zrovna ne, ale spát ještě nebude. Hlas Usnula hned, jak jsi zavěsil. Nebo jsi tak naivní, že věříš, že ji ještě zajímáš? Aspoň tolik, aby vydržela ve čtyři ráno deset minut vzhůru? Marek Myslíš, že ne? Hlas Ty jsi opravdu směšněj. Kdybych tě mohl za ten ořech hájit, tak rozpláču celou soudní síň. Nebo tě zbavím svéprávnosti, obojí by bylo celkem snadný.
8
Marek Co z toho vlastně máš? Hlas Z čeho? Marek Z toho, že mě pořád shazuješ? Hlas Hadici na vejfuku. Marek Nějakou méně vyhýbavou odpověď bys tam neměl? Něco upřímnějšího? Hlas Upřímnějšího? Neblázni, jsi to ty o kom mluvíme. Kouzlit neumím. Marek Právě že jsem to já. Já ti taky všechno říkám na rovinu a nezamlouvám to blbými vtipy... Hlas Vážně? A kdy ses třeba vydržel bavit, na rovinu, víc než dvě věty o oříšku? Vrahu. Marek Vrahu? Hlas Jo, skorovrahu, promiň. Ty vlastně máloco doděláš, že? Marek To je hodně hloupej humor. Hlas (ironicky) V porovnání s tvým? Marek V porovnání s dobrým vkusem. To, že někomu dáš ze srandy ořech do jídla z tebe ještě nedělá vraha. Hlas Ne pokud není alergickej. Marek To ovšem nebyla moje chyba. Že je alergickej... Hlas Jistě, za to můžou její rodiče, já zapomněl. Marek Byl to jen jeden ořech. Jsem myslel, že jí jen tak napuchne pusa a bude chvíli mlčet... nakonec si to zasloužila... Hlas Ale prosim tebe. A čím jako? Marek Trochu moc mluvila... Hlas Aha. Nedal by sis ořech? Marek Vlastně i jo. Máš nějakej? Hlas Nezamlouvej to. Jasně, mohla být trochu chápavější matka, možná i starostlivější, nakonec svačiny ti dělala jen do čtrnácti, ale tohle... Marek Ale tohle... prostě vtip, ne? To se tak občas dělá, připínáček na židli, ořech do jídla... Hlas Možná když je ti dvanáct. Marek Možná. Hlas Jenže ty už jsi velkej kluk, že? Marek Právě. Hlas A přesto ořech... Marek
9
Ty si nedáš pokoj? Hlas Taky tu můžem sedět a mlčet, ale čekal jsem od této... těžké chvilky trochu víc. Marek Taky se můžem bavit o něčem jiným. Hlas Jo, to můžeme. Třeba proč sis vybral takhle blbej způsob... „odjezdu.“ Marek Autem se přece jezdí normálně. Hlas Ty si některý věci těžko přiznáváš i sám sobě, co? Jo, autem se jezdí normálně, ale pakliže slovo „odjezd“ jen zastupuje slovo „sebevražda,“ tak ta tvoje odpověď trochu ztrácí smysl. Marek Můžeme se nebavit i o tomhle? Hlas Dobře. Je dneska hezky, co? Marek Co? Hlas Hledám společný téma. Počasí funguje spolehlivě. Marek Hm. Jen ta tma. Hlas A mlha. Marek Jo. Člověk aby se bál trochu zrychlit. Hlas Nebo ohlídnout. Aby třeba nepřehlíd nějakou značku. Marek Proč se taky ohlížet, když sedíš za volantem... Hlas Protože koukat před sebe už je zbytečný. Marek Ale za sebe taky. Hlas Ne, dokud držíš volant. Marek Jenže ten držíš ty. Hlas Ty máš očividně problém s vlastní zodpovědností, co? Marek Pš. Jinovatka. Mohlo by nám to uklouznout. Zapne rádio. Marek se rozkašle. Hlas No, to by byla vážně tragédie... Zazvoní telefon, rádio je vypnuto. Marek Luci? Lucie Už ses uklidnil? Marek Já jsem klidnej pořád. Hlas Smrtelně klidnej. Já teď teda ne, protože jsem myslel, že už vážně zase spíš. Lucie Takže už mi můžeš sdělit, kam jedeš? A proč tam jedeš?
10
Marek Ne, protože to nevím. Lucie Tak proč jedeš víš, ne? Hlas Jo, jenže za to se stydí. Marek Tak trochu. Jenže o tom bych se teď nerad bavil... Lucie A kdy se o tom chceš bavit, když ráno už se nedovoláš, jak jsi říkal? Hlas Nikdy? Ta holka má ale dlouhý vedení. Marek Já... to není tvoje věc... Lucie Jo, já vím, že není. A asi bych ti neměla do něčeho mluvit, když... už nejsme spolu. Ale myslím, že je blbost, abys kvůli tomu někam odjížděl. Pokud to teda je kvůli tomu a já myslím, že je. Hlas Bože to je psycholog... Marek Ne, není. Lucie Ne? Dobře, no. Já jen, že to není tvoje chyba... Marek (bokem) Jistě, je to její chyba. Hlas A o čem to teď vůbec mluví? Lucie Ani Michalova. Prostě se to stalo, no... tak dobrou noc. Zavěsí Marek Michalova? Hlas Michalova? Marek Kdo je Michal? Hlas Nevím. Na večeři nebyl. Marek Na jaký večeři? Hlas Myslels, že je to kvůli ní. Kvůli Ní. Marek Ne... možná, trochu. Hlas Tak, překvapení, je to kvůli Michalovi. Ne, že bych ti neříkal, že tě nenechá kvůli nepodloženým spekulacím o ořechu... Marek Ne, to kvůli podloženým historkám maminky. Hlas (ironicky) Jo, to je mnohem pravděpodobnější. Ale ani to ne. Prostě je v tom Michal. Marek Jo, takže ten ořech... Hlas Nebyl jen kvůli tomu. Ale sranda byla, tak co? Marek A tohle má být jako humor? Můžeš být aspoň chvíli normální? Hlas
11
Ne. Když nejsi ty, těžko to chtít po mně. Marek Já jsem normální. Hlas A já jsem rychlovarná konvice. Marek Každej je něco... Hlas A ty seš blbej. Kdyby ses choval aspoň chvíli jako normální člověk a přežil pár historek... Marek Já se choval normálně. Hlas Bavíme se o stejný večeři? Marek Ona se nechovala normálně! Hlas (ironicky) O té s ořechem? A s Luckou. Maminkou, tatínkem. Víš, večeře, jídlo, večer... Marek Nic nechápeš, tak drž hubu. Hlas Držím. Marek (po chvíli) Copak je normální bejt tři dny v komatu po jednom ořechu? Hlas (rozesměje se) Tak ten byl dobrej. Marek Ty jsi vůl... Hlas A ty ne? Proč jsi radši nedal ten ořech Michalovi? Marek Protože jsem o něm nevěděl? Hlas Ne, protože ji prostě nesnášíš. Podobnou blbost bys udělal i bez toho. Marek Když chceš, tak si to mysli. Ale tohle značně mění situaci. Hlas Jak? Marek Všichni si teď budou myslet, že to dělám kvůli Michalovi... Hlas A ty to neděláš ani kvůli ořechu. Marek A přitom Michala ani neznám. Hlas Měl jsi nechat ořech... dopis na rozloučenou. Marek Hm... pravda. Hlas Ale není to nakonec jedno, co si budou myslet? Hlavně že víš sám, proč tu seš. Marek A proč tu podle tebe jsem? Hlas Protože seš srab. Marek A tohle ti řekl kdo? Hlas Tohle slyší i hluchej. Stačilo říct „já to byl“ a seš jen za blbce. Pravda, nic, po čem bys toužil, ale... taky žádná změna. Marek Trochu moc růžový brejle, ne?
12
Hlas A lepší bejt za blbce než za svini. Marek A lepší bejt za blbce před všema než za svini před jedním? Hlas Asi jo, jinak bys tu teď nebyl. A táta není „jen jeden.“ Marek A je snad dva? Hlas A ty jsi jeden? Marek Co? Hlas Já se za tebe nepokládám, ale o to nejde. Lucka to věděla taky. A možná to teď ví i Michal. Marek A možná to ví i svatej Václav. Co z toho? Hlas Nic. Hlavní je, že to víš ty. Proto seš tady. Marek Vím, proč jsem tady. Tys říkal, že za to nemůže ořech. Hlas Nemůže za to ořech. Můžeš za to ty. Tys sem přišel, ne ořech. Začne znít titulní píseň. Čistě, jasně, nahlas. Marek Proč to pouštíš? Hlas Co? Marek Rádio. Hlas Ty něco slyšíš? Marek Jo. Ty snad ne? Hlas Paráda, halucinace. Jaký to je? Zazvoní telefon Marek Divný. Teď navíc zvoní telefon. Hlas Slyšíš telefon? Marek Ty ho neslyšíš? Hlas Telefon? Marek Jo, telefon. Hlas A slyšíš ho jasně? Marek Jo. Hlas Já taky. Marek Tak proč ze mě děláš blbce? ... neodpovídej. Marek Táta...
13
Hlas Jo, to je on. O něj tu jde trochu víc než o ni, nemyslíš? Marek Ano? Hlas Jo. Otec Marku? Marek Tati? Otec Vážně sis vzal moje auto? Marek Jo, vzal jsem si tvoje auto. Právě v něm sedím a jedu. Proč? Otec Protože se mi zdá, že ho pořád slyším. V garáži... Marek Jo, to bude tím... Telefon zmlkne. Marek Co blbneš? Hlas Co chceš dělat? Marek Tak přišel na to, konec hry... Hlas Pro tebe to je hra? Marek Pro tebe ne? Hlas Ne, to teda není. Já to beru úplně vážně. Marek Vážně? A co vtipy o Dumbovi... o ořechu... Hlas Nemůžeš to teď zabalit... Telefon zazvoní znovu Marek Já nic nebalím. Hlas Tak co ten konec hry?. Marek Jo tohle... no, to ti vysvětlím někdy jindy. Hlas Kdy? Marek Nepříjemný, co? Hlas Už ti to trochu leze na mozek. Možná bys měl přestat mluvit. Jsem ti říkal, že to není dobrej nápad. Zlatá stará dobrá žiletka... Marek Nemáš tušení, o čem mluvím. Hlas To jsme dva... Marek To seš sám. Nemáš ani tušení, o co tu jde, že? Hlas
14
O tebe. Pořád jde o tebe. O to, jestli seš svině nebo ne. Nedokázal jsi to říct v nemocnici, když se probrala, nedokázal jsi to ani napsat do dopisu na rozloučenou. Neřekneš to nikdy. Marek A proč ti na tom tak záleží? Hlas Protože když to teď zabalíš, tak všechno jen zameteš pod koberec a je jen otázkou času, kdy si toho někdo všimne, kdy si toho táta všimne a potvrdí si, co si myslí od nemocnice.. Marek (ironicky) Myslíš, že o tom bude přemýšlet? Hlas Myslím, že ho to ani nebude stát moc úsilí. Nikdo to za tebe nevyřeší... to je na tobě. Marek Tohle není tak úplně řešení problému... Hlas A umíš to líp? Marek Ne. A vadí to? Hlas Pokud to chceš vyřešit jen pro ostatní... Ale seš tu kvůli sobě. Marek Tak to ses výjimečně trefil. (zvedne telefon) Marek Ano? Otec Tys to pověsil? Marek Ne, jen jsem ztratil signál. Cos to povídal? Otec Že se mi zdá, že pořád slyším naše auto v garáži. Marek Protože... Hlas Budeš radši blbec před ostatníma nebo hajzl před sebou? Protože mu můžeš stokrát napovídat, žes to tak nemyslel, ale tys to tak myslel. Tys nechtěl jen aby jí opuchla pusa. Nebo ne? Otec Co? Marek (zaváhá) Zdá se ti, že slyšíš auto? (bokem) Ty si vážně myslíš, že jsem tu kvůli tomu? Otec Mám ti to opakovat potřetí? Marek Tak to se ti asi jen zdá... Otec Ale zdá se to dost urputně. Marek Chceš si povídat o snech? Otec Ne. Chci si povídat o autě. Marek Tak to mám já. Otec A seš si jistej? Marek Pokud se mi to nezdá... Otec A kam že to jedeš?
15
Marek Kam? Hlas Kvůli čemu jinýmu bys tu byl? Marek Co s ořechem? Přežila to, přežila. Co s tím, že se rozešli? Stejně spolu byly jen ze setrvačnosti. Co s tím, že mě prakticky vyhodil z domu? I to byla setrvačnost. A nějakej Michal... byly jsme spolu tři měsíce a dva z toho jsme jen dojížděli. Nechápeš, že jinak už to nebude? Hlas Jinak už to nebude? Jistěže to jinak nebude. Ne pro tebe. Oni budou muset na pohřeb a takový ty věci... táta asi bude muset prodat auto, že... po tomhle si do něj asi už nesedne... Marek Ty si prostě nepřiznáš, že nevíš, o co jde. Hlas O to, že nejseš schopnej jednat jako dospělej. Marek Vážně tati. Hlas O to, že nejseš schopnej říct „já to byl, já jí dal ten ořech.“ Marek A když to řeknu tak co? Hlas Tak mě překvapíš. Všechny překvapíš. Marek Nikoho nepřekvapím. Všichni to prostě akceptují. Vžijí. Ale všechno půjde dál, samo. Beze změny. Bez překvapení. Hlas To půjde, ale... Marek Tak proč bych u toho měl být? Když už se věci stávají jen proto, aby se děly... a jeden ořech s tím nepohne... Hlas Dřív to nebylo jiný. Marek Dřív se všechno dělo poprvé. Otec Jo, kam. A kde teď seš? Marek Tak to netuším, je tu tma. To víš, v noci. Otec To auto má i světla... Marek Vážně? Ajo. Dík, to pomohlo. Otec Ty si děláš srandu? Hlas Jo, asi dělá. Takže důvod.. není? Marek Hm... ne... možná trochu, ale jen trochu. Nakonec, už nejsem malej, že. Otec Ne, to nejsi. Marek Ne, nejsem. Tak promiň. Zavěsí Začne se ozývat titulní píseň, čistě a jasně, pomalu sílí.
16
