CZ.17.2/1.1.00/33304 České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury Architektura
Klíčová aktivita č. 8
Záznam přednášky Vladimíra Sitty 20.4.2011 Téma : Současné trendy v krajinářské architektuře.
Krajinářská architektura jak ji chápu se vymyká tradičním vymezením.K tomuto přesvědčení jsem se nedostal náhodou, ale až po desetiletích praxe. Oddělení disciplin vedlo k vytvoření ochranných linguistických barier, profesních žargonů, kterými se jednotlivé profese snažily zaštítit a tak zamezit jiným v překračování pomyslných hranic.Tato situace profesní sebezáchovy trvá dodnes. Nechci uvádět nějaké umělé hierarchie do světa trendů. Za současný trend proto nepovažuji dnes již usedlá hnutí a přístupy jako je například minimalismus, přestože zůstavá berličkou pro spoustu krajinářských architektů. Naneštěstí v epigonských rukou nedošlo k obohacení minimalismu třeba humorem (až na výjimky zvláště Španěly) anebo poesii a místo toho jsme svědky novodobých ekvivalentů historických vzorníků. Snad by bylo lépe hovořit o posedlostí plošným vzorováním. Pár slov o trendech. Trendy jsou do určité míry diagnózou nespokojenosti se status quo, jsou výrazem lidského volání po změně. Podmínkou vzniku trendu je identifikace skupiny lidi se základními parametry proklamací a teorií. Rétorika spojená s trendem obvykle nadsazuje efektivnost hnutí. Chybějící realizace propůjčují trendu prozatímní imunitu, až do doby než dojde k usměrnění realitou. Máme věřit Jamesi Cornerovi – Field Operations který tvrdí že je nutné obrátit zájem na ekologické, kulturní, ekonomické, politické a legislativní procesy a nezabývat se tím jak projekt vypadá ale jak se vyvíjí a jak působí v čase? Corner tvrdí, že je třeba se oprostit od scénografických konceptů a zaměřit se na produktivnejší strategie a na to jak věci operují. Field Operations , Cornerova firma je dnes spojována s Fresh Kills a High Line v New Yorku. Nemohu se zbavit dojmu, že proklamace a realizace existují jak dva paralelní světy spojené jakýmsi letmým dotykem. Forma je zvláště v případě High Line jasně přítomná i když vegetace současnou hierarchii materiálů v budoucnosti nepochybně rozmělní. Projekt spolufinancuje Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“
Krajinářský urbanismus. (Landscape Urbanism) Toto hnutí vděčí hodně pionýrské práci Mc Harga (Design with Nature), ktery si uvědomil, ze soudobé přístupy (jde o 70 léta) k tvorbě prostředí zanedbávají přirodní procesy a vedou ke statickým a předvidatelným výsledkům. Na svou dobu revoluční názory bohužel zůstaly na půl cestě. Krajinářský urbanismus se zrodil jako reakce na impotentní systémy plánování a hlavně jako reakce na tzv. Nový urbanismus (New urbanism), kdy infrastruktura a distribuce stavebních objemů vytváří charakter místa za současného vyloučení automobilové dopravy. Není divu, že přesvědčení, že krajina dokáže lépe definovat urbánní formu je nejsilnější v USA, Kanadě a Australii, kde současné plánovací mechanismy jsou zcela dominovány trhem. Krajinářský urbanismus považuje krajinu jako spojující článek, tvrdí že krajina je infrastrukturou procesu a operačním polem. Začíná analýzou procesů a tyto procesy se snaží zapojovat do tvorby města. Krajinářský urbanismus je příliš orientován na měřitelné a vědecky podložené aspekty, ponechává stranou člověka a architektuře přisuzuje roli druhých houslí. Je krajinářský urbanismus zázračným lékem? Tvorba města je komplexní disciplina, jakékoliv náhražky nutně ovlivní výsledek. ůvodní protagonisté jako např. Charles Waldheim a Mohsen Mostafavi z Harvardské university si poměrně brzy uvědomili určitou jednostrannost krajinářského urbanismu a snaží se o jeho reformu vtažením dalších disciplin do procesu, zvláště těch, které stály předtím stranou. Nový trend samoyřejmě potřebuje nové jméno. Zrodil se nový termín. Ekologický urbanismus (Ecological Urbanism) Tento pojem je dnes tak široký, že zahrnuje prakticky všechno, co s tvorbou a existencí města souvisí. Ekologický urbanismus spojuje ekologii s urbanismem, něco co bylo donedávna považováno za protiklad. Z krajinářského urbanismu si ponechává důraz na to jak krajina operuje a na to jak zviditelnit krajinné procesy. Toto „obnažování” ekologie není nic nového v anglosaských zemích, kde nejeden projekt se točí kolem sbírání deštové vody. Dnes je ještě příliš brzy na hodnocení tohoto trendu. Ovlivní architektonické myšlení, které vidi všechno jako konstrukce, které lze odstranit bez jakekoliv stopy? Budova v náruči terénu, který stoupá a klesá, která se doslova ztrácí rozhodně nepřestává být budovou. Není ani krajinou se kterou se snaží splynout. Již proto, že censuruje většinu přírodních procesů a ponechává pouze ty, které jsou žádoucí a kontrolovatelné. Co je osvěžující je konstatování, že obyvatel města je obětí předurčeného způsobu užívání městského prostředí a akceptování faktu, že do ekologie patří i místa, která nemají jasnou funkci, ale jsou snadno dostupná. Druhotná příroda – v podstatě spontánní kolonizace míst člověkem opuštených má Projekt spolufinancuje Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“
své místo – v budoucnu bude rekolonizováno a absorbováno do města. Sociální vztahy a lidská subjektivita rovněž nacházejí své místo. Stranou nezůstává ani městská farma jako zdroj potravin blízko zdroji. Ekologický urbanismus se snaží rozšířit dosah mimo krajinářskou architekturu a rozmělnit tradiční myšlenková ghetta dopravních inženýrů, ekonomů, politiků a také architektů. Zůstavá otázkou, zda v společnosti dominované ekonomikou, která manipuluje naše vidění světa na úkor dlouhodobých plánů a perspektiv najde ekologický urbanismus způsob, jak efektivně změnit převládající názor, že ekologie je dobrá, pokud se nedotkne zisku. Přínos ekologického urbanismu může být ve vyvolání debaty o tom jak omezeně přistupují jednotlivé profese k tvorbě města. Město se stalo prostorovým jarmarkem pro realitní makléře. Jakékoliv transakce podléhají všudypřítomné logice volného trhu. Investoři chtějí peníze a politikové moc. Ekologický urbanismus zůstavá zatím uzavřen v inertním prostředí universit. Urbanismus jako otevřený proces. (Process Urbanism) Zaměřuje se na situaci spíše než na funkci. Do jisté míry navazuje na hnutí situacionistů. Podobně jako krajinářský urbanismus tvrdí, že město lze plánovat podle přírodních procesů a systémů, snaží se vytvářet systémy, které lze porovnávat s ekologickými cykly.Snaží se odstranit rozdělení města, přirody a kultury. Vidí město jako adaptabilní organismus. Nepřekvapuje, že jedním z kriterii je odmítání sociální hierarchie, které vede k vytváření socioekonomických monokultur. Generátorem ma být každodenní život . Otevřený urbanismus vytváří matrici, kterou obyvatelé naplňují vlastními zkušenostmi a nápady. Uvidíme zda tento proces použitý v Greve Midtby v Dánsku a propagovaný Stigem Andersonem něco přinese. Přes podobnosti s proklamacemi krajinářských urbanistů, jde o paralelní teoretický systém s méně hlasitými proklamacemi o schopností řešit problémy současněho města. Programatický minimalismus je výrazem důvěry ve schopnost publika dotvářet programaticky prostor. Prázdno, ne diktát návrhu předpokládá, že obyvatelé budou sami organisovat život ve veřejných prostranstvích. Bez schopnosti spontánního projevu se nelze spoléhat na neočekávané. V Čechách došlo k několika akcím, které posílily důvěru ve schopnost publika si prostor, bytˇ dočasně přivlastnit. Jedním z výrazných protagonistů je holandská skupina West 8. Slovy Adriana Geuzeho mají mít občané možnost modifikovat povrch města s tím, že krajinářská architektura vytvoří situační scénáře. Samozřejmě nelze brát jejich rétoriku doslova. Polyfunkčnost anebo schopnost měnit konfiguraci osvětlení se ještě nerovná spontánnosti. Zvláštním případem je Čína. Odhlédneme li od brutálně potlačených politických akcí, obyvatelé veřejně používají parky způsobem o kterém se Evropanům může jen snít.
Projekt spolufinancuje Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“
V parcích se tančí, uzicíruje, píše se poezie, cvičí, spí, hrají masově karty a to i v desetistupňovém mrazu. Zmíním se ještě ne tak o trendech, spíše o tendencích s nimiž se pravidelně setkáváme na stránkách digitálních a tištěných.
Globalismus Jde většinou o příklady objektofilie, závislosti a formy narcismu, která občas potká každého kdo se snaží něco navrhnout, sebe nevyjímaje. Tato posedlost vnější formou oslavovanou stránkami magazinů nejrůznější provenience nám dala nejen architektonické hvězdy, ale i krajinařské hvězdy. A tak stejně jak Big Mac chutná v Praze nebo New Yorku, nacházíme universální formule krajinného vzorování a la Peter Walker anebo Martha Schwartz, bez ohledu na kontext a lokalitu. Biomorfismus Burle Marxe je pasé, linky, deformované karteziánské geometrie jsou chic a Koolhaas zůstavá vlivnou figurou. Architektura hvězd. Poctivá, téměř neviditelná krajina, ve které je lidem dobře, aniž by si uvědomovali proč vlastně, je pasé. V těchto projektech už příliš nezáleží, jak je lidé budou využívat, ale jak vypadají na stránkách časopisů - veřejná prostranství fotografovaná bez lidí. V některých případech jsou tyto projekty presentovány téměř výhradně z ptačí perspektivy.
Kamufláž . Anebo zelená softwarová revoluce. Stačí krátká exkurse na stránky architektonického časopisu a jen barvoslepý si nemůže nepovšimnout laciných zelených tapet nalepených na jakýkoliv, přednostně vertikalní a ještě lépe zborcený povrch. Přiznám se, že po léta jsem se zasazoval o ekologicky kooperativnější fasády, samozřejme založených na inspiraci existujícimi přírodními systémy. To co vidíme nemá s ekologii nic společného. Tektoniku vystřídala zeleň, které jsou přisuzovány téměř nadpřirozené schopnosti v zakrývání myšlenkově aridní architektury. (Nemluvím o pozitivnim integrování vegetace a konstrukčního systému fasády jako např u Foreign Office Architects, ale i dnes světoznámé zelené stěny Patricka Blanca jsou systémy uměle udržované při životě nákladnými technologiemi.) Snad totální kolaps Paradise Project v Londýně přinese trochu zdravého rozumu . Romantismus visualisací Snad jako reakce na deromantisací městského života se ve visualisacích objevuje silný trend po svůdných, atmosférických efektech na hony vzdálených od reality. Perspektivy jsou zabydlené usmívajícimi a skotačícími lidmi s věkovou hranicí nepřesahující zhruba 30let. Málokdy je vidět člověka s knihou, zato mobil je všudypřítomný. Tyto vizualizace nejsou nic nového než chytrý marketing. Projekt spolufinancuje Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“
Neoornamentalismus Většinou jde o dekorace odvozené od přírodních někdy i historizujících motivů. Uvádím tento trend,kterému chybí teoretická báze jako příklad toho co považuji za kreativní krizi, ne jako něco hodné následování, alespoň ne podle mého názoru. Berlínská firma Topotek (ta prohlašuje ústy svých protagonistů, že chtějí provokovat), West 8 a další pravidelně flitují s ornamentalismem, přitom se často odvolávají na kontext.
Historicismus. Historie jako náhražka. I když se jedná o trend, který Evropu zasahuje jen omezeně, kromě snad Anglie, Čína,Australie, USA, Jižní Afrika a země prosáklé naftou jsou skutečným rejdištěm kýčařů nejrůznější provenience. Napodobit lze cokoliv a odkudkoliv. Formule jako všelék. Ráj byrokratů. Stejně jak město, i městská krajina je vytvářena formulemi, ne logickou potřebou anebo požadavkem místa a obyvatel. Tolik a tolik procent zeleně, tolik na silnice, chodníky, zástavbu. Překvapení zcela eliminováno. Zemědělská politika Evropské unie. Těžko označit direktivy, které mají neuvěřitelný vliv na tvar evropské krajiny jako trend. Direktiva není trend, vyžaduje podrobení se. Co se týka jejího dopadu, je Brusel na dobré cestě ke krajinné homogenisaci. Centrální plánování vstupuje do krajiny zadními dveřmi. V úrovni krajinářské architektury v České republice se odráží nejen politický ale i hodnotový systém společnosti. Krajinářská architektura musí přestat být služebníkem developerů, povrchním dekoratérem. Musí přestat se svou servilní ochotou používat prostředky zelené kamufláže k pochybným a často neetickým cílům. A musí přestat s pocitem na výhradní právo být representantem přírody ve městě, přestat vidět krajinu jako suvenýr. Úkolem architektů jakéhokoliv zaměření je přispívat positivně ke kultuře země. Na závěr At už jsou trendy jakékoliv, pro mne je jasné , že dělení na architekturu, urbanismus , krajinářskou architekturu je pozůstatkem modernismu. Ve světe existuje jeden silný trend a to je snaha provázat tyto discipliny ne někdy na konci formativniho studia ale již na začátku. Vím, že volání po ekologickém Bauhausu ješte nějakou dobu bude jen slabým hlasem v současném světě dominovaným hodnotovým systémem, který takovým snahám nepřeje. Přívrženci status quo tento systém přes hlasité protesty nepřímo podporují.
Projekt spolufinancuje Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“
Věřím v nevyhnutelnost prohloubení vzdělání pro všechny profese zabývající se tvorbou města a nejen pro často zatracované architekty krajináře. Je jen třeba si uvědomit, že běh událostí začíná předbíhat naše schopnosti na ně reagovat. Zakončím čínským přislovím: „ Nejlepší doba na zasazení stromu byla před 20 lety. Druhý nejlepší čas je dnes”.
Projekt spolufinancuje Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti“
