Venkovský prostor a venkovský turismus

Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta

Venkovský prostor a venkovský turismus Diplomová práce

Brno 2008

Bc. Martina Červenková

2

Jméno a příjmení autora:

Bc. Martina Červenková

Název diplomové práce:

Venkovský prostor a venkovský turismus

Název v angličtině:

Rural regions and rural tourism

Studijní obor:

Regionální geografie a regionální rozvoj

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Daniel Seidenglanz, PhD. Rok obhajoby:

2008

ANOTATION: Červenková, M., Thesis. Brno, 2008 The thesis deals with an evolution of rural tourism in Northern and Western European countries and compares it with an evolution of rural tourism in Central European states. The goal is to describe a theoretical base tending to a contemporary different situation in that areas. The thesis also delas with a rural tourism evolution and assesment in the Czech republic and Mikulovsko region. Key words: rural tourism, rural areas, Western, Northern and Central Europe

ANOTACE: Červenková, M., Diplomová práce. Brno, 2008 Diplomová práce se zabývá vývojem venkovského turismu v zemích západní a severní Evropy a porovnává jej s jeho vývojem ve střední Evropě. Cílem je teoretické podchycení trendů vedoucích k současným odlišnostem ve venkovském cestovním ruchu v těchto oblastech. Práce se rovněž zabývá vývojem a hodnocením venkovského turismu na úrovni České republiky a Mikulovska. Klíčová slova: venkovský turismus, venkov, západní, severní a střední Evropa

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Venkovský prostor a venkovský turismus“ jsem ” vypracovala samostatně pod odborným vedením svého vedoucího diplomové práce a s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury

V Brně, 7. ledna 2008

....................................................

Děkuji Mgr. Danielu Seidenglanzovi, PhD., vedoucímu diplomové práce, za cenné rady a připomínky, které mi během práce poskytl. Touto cestou chci také poděkovat svým blízkým, zejména rodičům za podporu během mého studia.

5

OBSAH

Obsah 1 Úvod

7

1.1

7

Cíl a metody práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2 Vymezení pojmů 2.1

2.2

Venkov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8

2.1.1

Venkov v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

8

2.1.2

Venkov v Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9

Venkovský turismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 2.2.1

Formy venkovského turismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

3 Vývoj venkovského cestovního ruch v Evropě 3.1

8

15

Historická perspektiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 3.1.1

Preindustriální období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

3.1.2

Industriální období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

3.1.3

Období 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

3.2

Od masového turismu k alternativám – souvislosti . . . . . . . . . . . . . . 17

3.3

Venkovský turismus v současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 3.3.1

Venkov, venkovský cestovní ruch a EU . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

4 Udržitelnost venkovského turismu

24

5 Venkovský turismus ve vybraných státech západní a severní Evropy

26

5.1

Velká Británie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

5.2

Rakousko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

5.3

Norsko a Švédsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

6 Trendy v cestovním ruchu v zemích střední Evropy 6.1

6.2

32

Specifika vývoje turismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 6.1.1

Období 1945–1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

6.1.2

Období po roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Současnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

6

OBSAH

6.2.1

Polsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

6.2.2

Slovensko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

6.2.3

Slovinsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

6.2.4

Maďarsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

6.2.5

Česká republika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

7 Dopady venkovského turismu

54

7.1

Environmentální dopady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

7.2

Ekonomické dopady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

7.3

Sociokulturní dopady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

7.4

Kritika venkovského turismu jako nástroje podpory venkovských oblastí . . 59

8 Shrnutí

60

9 Mikulovsko

62

9.1

Prostorové vymezení území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

9.2

Fyzickogeografické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

9.3

Historické souvislosti – cestovní ruch v minulosti . . . . . . . . . . . . . . . 63

9.4

Cestovní ruch v současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 9.4.1

Turistické cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

9.4.2

Organizace cestovního ruchu a uskutečněné projekty . . . . . . . . . 69

9.4.3

Hodnocení cestovního ruchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

9.4.4

Konkurenční region . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

10 Závěr

78

11 Použitá literatura

80

Přílohy

87

1

ÚVOD

1

7

Úvod

V současné době bývají upřednostňovány alternativní formy turismu, které odrážejí změny společenských hodnot a preferencí a zvyšující se povědomí o nutnosti ochrany přírodních zdrojů. Zásady šetrného turismu splňuje rovněž venkovský turismus, jímž se zabývá tato práce. V úvodní části jsou definovány pojmy, které jsou předmětem zájmu. Následují kapitoly zabývající se historickými souvislostmi a charakteristikami venkovského turismu nejprve ve vybraných zemích západní a severní Evropy a poté ve střední Evropě. Podchyceny jsou rovněž události, které vysvětlují rozdíly v nástupu venkovského regionu v obou regionech. Teoretická část je shrnuta v krátké kapitole. Druhá část práce se zabývá zhodnocením vývoje změn cestovního ruchu na Mikulovsku, jejíž vyústěním je srovnání se situací v České republice.

1.1

Cíl a metody práce

Cílem práce je zhodnocení trendů ve venkovském cestovním ruchu a jejich srovnání v západních zemích a ve státech střední Evropy. Protože v těchto regionech docházelo k odlišnému politickému i společenskému vývoji, lze předpokládat jisté odlišnosti v časovém nástupu preferencí alternativních forem cestovního ruchu, mezi nimi venkovského turismu. Úkolem je tedy teoreticky podchytit události, které vedly k současnému postoji vůči venkovskému turismu a srovnat vývoj venkovského cestovního ruchu ve sledovaných regionech. Současně je cílem podrobněji sledovat vývoj venkovského cestovního ruchu a jeho současnou podobu v České republice a srovnat jej s vývojem a podobou cestovního ruchu v původně spíše zemědělské venkovské oblasti v České republice (v tomto případě na Mikulovsku). Metodou této teoreticky zaměřené práce bylo čerpání názorů a poznatků autorů zejména zahraniční literatury a srovnání situace venkovského cestovního ruchu v uvedených částech Evropy, následně pak na úrovni České republiky a převážně zemědělského regionu v České republice.

2

VYMEZENÍ POJMŮ

2

8

Vymezení pojmů

2.1

Venkov

Pojem venkov není jednoduché vymezit. V literatuře zabývající se venkovem neexistuje jednotná definice. Důvodem může být to, že venkov lze vymezit podle různých kritérií – k definici můžeme přistupovat jak z kvantitativního hlediska, tak i subjektivně, vnímáním, úvahami. Kvantitativně se venkovské oblasti zpravidla vymezují na základě hustoty obyvatelstva. Venkovské oblasti se v průměru vyznačují nižší hustotou obyvatelstva, starším obyvatelstvem a vyšší nezaměstnaností. Bývají náchylnější k ekonomickým krizím, protože jejich hospodářství bývá často specializováno. Ve srovnání s městskými oblastmi je pro ně charakteristická nižší vybavenost službami. Představy venkova jsou většinou spojeny s idylickým venkovským životem, klidem, přírodou. Venkov lidem evokuje otevřený rozsáhlý prostor, volnost a relaxaci. Představy bývají často idealizovány. Cloke (2000) označuje za venkov oblasti, v nichž převládá extenzivní využití půdy jako je zemědělství a lesnictví, nebo rozsáhlé otevřené prostory neobdělané půdy, v nichž se nacházejí řádově nižší sídla. Tyto oblasti jsou vnímány většinou obyvatelstva jako venkovské, charakterizuje je soudržná identita založená na respektu ke krajině. Venkovské oblasti se velmi liší. Mohou být definovány na základě funkčního vymezení (tzn. na základě využití půdy nebo geografické polohy), ale také volněji – za venkovské oblasti mohou být považovány regiony v blízkosti měst, které jsou vymezeny spíše kulturně a sociálně, jsou tedy spornou kategorií. Lze říci, že termín venkov je v odborných publikacích definován v závislosti na zaměření práce a na oboru, pro nějž je určena. 2.1.1

Venkov v České republice

Velký sociologický slovník (Maříková et al., 1996) vykládá tento termín jako synonymum označení pro území nacházející se mimo městské lokality, které se vyznačuje nižší hustotou obyvatel žijících především ve vesnicích, hospodářskou orientací na zemědělskou produkci spojenou se zvýšenou závislostí na přírodě. Charakterizuje jej vyšší sociální kontrola, menší

2.1

Venkov

9

sociální heterogenita a menší variabilitou profesních možností. Bárta (2006) považuje za venkov území, ve kterém žijí a pracují lidé. Autor tvrdí, že venkov není přesně ohraničen. Nachází se v prostoru, který již není městem, ale ještě ne divočinou. Venkov však není jen území, nelze opomenout jeho vnitřní hodnotu – obyvatelstvo, tradice, způsob života apod. Tento názor zastává Diviš (2005), který v pojmu venkov vidí, kromě výše uvedených aspektů, také atmosféru venkova, krajinu s vesnicemi, charakteristické činnosti. Perlín (2007: 2) venkov definuje jako prostor, který zahrnuje jak krajinu, tak i ven” kovská sídla. Pojem venkov tedy integruje jak nezastavěné území tak i zastavěné území malých sídel – vesnic. Pro venkov jsou charakteristické menší intenzity sociálně ekonomických kontaktů, menší hustota vazeb mezi jednotlivými subjekty, které se ve venkovském prostoru pohybují.“ Podle Národního strategického plánu rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013 se za venkovské obce či vesnice v České republice považují obce s méně než 2 000 obyvateli. Některé obce do 10 000 mohou být považovány za obce venkovského charakteru. 2.1.2

Venkov v Evropě

Členské státy EU si většinou vytvořily vlastní definice toho, co je to venkov a venkovská oblast. Tyto definice jsou založeny na socio-ekonomických kritériích a velmi se od sebe liší. Není možné je univerzálně použít. Na úrovni EU neexistuje společná definice venkova. Nejčastěji používané kritérium k určení hranice mezi venkovskými a městskými oblastmi bývá hustota zalidnění. Existují dvě metody vymezení venkova, které jsou využívány v evropských strategiích rozvoje venkovských oblastí. První z nich je metoda, která byla vyvinuta OECD (Organisation for Economic Cooperation and Development). Definice OECD vznikla za účelem mezinárodního srovnání podmínek a trendů na venkově. Rozlišuje dvě hierarchické úrovně teritoriálních jednotek: lokální (NUTS 5) a regionální (NUTS 3). Na úrovni lokální jsou rurální oblasti charakterizovány jako obce s hustotou obyvatel nižší než 150 obyvatel na km2 . Na regionální úrovni OECD rozlišuje širší funkční nebo administrativní jednotky podle stupně jejich rurality. Ruralita je vyjádřena podílem populace regionu žijící ve venkovských obcích. Regiony jsou pak rozděleny do 3 typů:

2.2

Venkovský turismus

10

• převážně venkovské regiony (predominantly rural regions): více než 50 % populace žije ve venkovských obcích • významně venkovské regiony (significantly rural regions): 15 až 50 % obyvatel žije ve venkovských obcích • převážně městské regiony (predominantly urban regions): méně než 15 % obyvatel žije ve venkovských obcích (Working document CAP 2000). Druhá metoda, která pochází od EUROSTATu, je založena na stupni urbanizace. Rozděluje všechny evropské regiony do 3 skupin: • hustě zalidněné zóny (skupiny sousedících obcí, každá má hustotu obyvatel vyšší než 500 obyvatel na km2 a celková populace je nejméně 50 000 obyvatel) • přechodné (středně zalidněné) zóny (skupiny obcí, každá s hustotou minimálně 100 obyvatel na km2 , celková populace oblasti musí být alespoň 50 000 obyvatel nebo musí sousedit s hustě zalidněnou zónou) • řídce zalidněné zóny (skupiny obcí, které nejsou klasifikovány jako hustě či středně zalidněné zóny) (Working document CAP 2000).

2.2

Venkovský turismus

Venkovský turismus a jeho podoby se řadí k alternativním formám cestovního ruchu. Alternativní turismus je vnímán jako alternativa k masovému turismu. Jeho rysem je šetrnost k životnímu prostředí, tedy nejen k přírodě, ale také k sociálnímu a kulturnímu prostředí. Respektuje potřeby a zvyklosti místní komunity a její životní prostředí“ (Pásková, M., ” Zelenka, J., 2002: 17). Hlavními formami venkovského turismu jsou agroturismus, ekoagroturismus a ekoturismus. K venkovskému turismu lze, podle Páskové a Zelenky (2002), zařadit také dobrodružný a kulturní cestovní ruch. Rátz a Puczkó (1998) považují za součást venkovského turismu také zážitkovou turistiku, do níž patří slavnosti, folklórní festivaly, výroba a prodej ručně vyrobeného zboží a zemědělských produktů. K venkovskému turismu řadí také tzv. residenční turismus1 . 1

residenční turismus: typ cestovního ruchu, kdy turisté využívají ubytování mimo klasické hotely, uby-

továvají se ve vlastních, pronajatých nebo půjčených objektech, popřípadě objekt sdílejí s jinými vlastníky a střídají se v něm v průběhu roku (Sese˜ na, J., P., 2004). Formou residenčního turismu je tedy i druhé bydlení.

2.2

Venkovský turismus

11

Většina autorů se shoduje na tom, že neexistuje obecně akceptovatelná definice venkovského turismu. Naráží se již v základu na to, co je vlastně považováno za venkovské. Každá země má rozdílná kritéria pro definování venkovských oblastí, která se odvíjejí od hustoty zalidnění, počtu sídel, historických souvislostí apod. Jednou z nejstručnějších je definice Komise evropských společenství: každá turistická aktivita, která se koná ve ven” kovské oblasti“ (Tchetchik, A. et al., 2006). Toto vymezení však nezahrnuje složitost a komplexnost všech aktivit spjatých s touto formou cestovního ruchu. V širším pojetí na venkovský cestovní ruch (dále jen VCR) navazuje spektrum aktivit, služeb a vymožeností poskytovaných farmáři/zemědělci a venkovskými obyvateli, které mají přilákat turisty do jejich oblasti a zajistit příjem pro jejich podnikání (Rátz, T., Puczkó, L., 1998). Podle Páskové a Zelenky (2002: 309) VCR označuje druh cestovního ruchu s víceden” ním pobytem a s rekreačními aktivitami na venkově (procházky a pěší turistika, projížďky na kole nebo na koni, pozorování a péče o domácí zvířata, konzumace podomácku vyrobených potravin atd.) s ubytováním v soukromí nebo v menších ubytovacích zařízeních.“ Problém, který se objevuje u definování jednotlivých forem VCR, je časté splývání pojmů a nejasnost ve vymezení. Např. Pásková a Zelenka uvádějí, že agroturismus je synonymem pro tzv. farmářský turismus. Tchetchik et al. (2006) naopak vyjmenovávají formy VCR a řadí mezi ně agroturismus, farmářský turismus, zelený turismus a ekoturismus. Rozdíly však mezi nimi neuvádějí. Zelený turismus je však podle Páskové a Zelenky (2002) jiný název pro alternativní turismus (tzv. green tourism). Bojnec (2004) uvádí, že příčinou nejasností jsou rozdílné tradice ve venkovských oblastech a rozdílná schémata v rozvoji turismu. Farmářský turismus je často definován jako typ agroturismu nebo je brán jako synonymum tohoto pojmu. Agroturismus je naopak často považován za druh venkovského turismu úzce spjatého se zemědělstvím. Farmářský turismus nebo agroturismus obvykle reprezentuje jen malou část venkovského turismu (Bojnec, Š., 2004). Nilsson (2002) vidí rozdíl mezi venkovským turismem a farmářským turismem v následujících charakteristikách. Venkovský turismus se liší od zemědělství, lesnictví a rybolovu v tom, že se rozpíná, je pracovně intenzivní a vytváří přítok peněz a udržuje v regionu základnu služeb. Farmářský turismus je součástí venkovského turismu a oproti němu je ideologičtější, založený na romantice přírody a na sociálním turismu. O rozdílu mezi farmářským turismem a agroturismem se nezmiňuje.

2.2

12

Venkovský turismus

Charakteristiky

Venkovský turismus

Agroturismus

Farmářský turismus

Rysy území

Venkovské prostředí s pří-

Zemědělské prostředí

Farma a okolí

Farmáři a jejich organi-

Majitelé farem a jejich

zace

asociace

Produkty z farmy, ven-

Život na farmě

rodními

a

kulturními

atrakcemi (jezera v horách, přírodní lesní parky a jiné) Poskytovatel slu-

Venkovská

komunita,

žeb

různé ziskové a neziskové organizace

Hlavní produkt

Venkovské

prostředí

s přírodními a kultur-

kovský

způsob

ními atrakcemi, sportem

prázdniny

a rekreačními aktivitami,

řemesla/trhy

na

života, venkově,

prázdniny na venkově Dodatečný dukt

pro-

Prázdninová vesnice, ven-

Ubytování na farmě, stra-

Ubytování na farmě, re-

kovské hotely, soukromé

vovací zařízení, obchody,

kreační aktivity, produkty

domy, kempy, stravovací

rekreační zboží

z farmy

zařízení, obchody, turistické

informace,

místa

zájmu

Tabulka 1: Vymezení venkovského a farmářského turismu a agroturismu. Zpracováno podle Bojnec (2004)

2.2.1

Formy venkovského turismu

Agroturismus (agritourism, farm tourism) Hlavní snahou agroturismu je udržitelnost této formy cestovního ruchu (CR), tedy snaha o citlivý přístup ke krajině a životnímu prostředí celkově a ochrana a rozvoj kulturního a přírodního dědictví na venkově. Stejně jako ostatní formy venkovského CR se snaží být nástrojem k obnově venkova. Jedná se o turistické nebo rekreační pobyty na ” venkově na rodinných farmách jejichž hlavní náplní je poznávání alternativního způsobu života v blízkém kontaktu s přírodou, přímá spoluúčast na zemědělských činnostech a aktivní odpočinek“ (Pásková, M., Zelenka, J., 2002: 14). Těmi se rozumí pěší turistika, cykloturistika, jízda na koni, poznávání techniky výroby potravin, apod. Agroturismus

2.2

Venkovský turismus

13

se vyznačuje využíváním již existujících zdrojů a místních surovin a blízkým kontaktem návštěvníků s rezidenty. Nemusí se uskutečňovat pouze na farmách, ale také na jiných zařízeních zemědělské výroby. Cílem návštěvníků je poznat místní životní styl. Pro provozovatele agroturismu je neopomenutelný jeho ekonomický aspekt (Pásková, M., Zelenka, J., 2002).

Ekoturismus (ecotourism) Ekoturismus je druh cestovního ruchu, který je zaměřen zejména na poznávání přírody tak, aby nedocházelo k jejímu nadměrnému narušování. Charakteristické přívlastky pro ekoturismus jsou udržitelný, zodpovědný, přírodně orientovaný. Jeho účastníci navštěvují národní parky, přírodní rezervace, kulturní památky a akce a různé přírodní atraktivity. Ekoturistických aktivit existuje celá řada, často se kryjí s aktivitami agroturismu či dobrodružného CR. Patří mezi ně např. pěší turistika, fotografování, pozorování volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, jízda na kajaku, cykloturistika a účast na kulturních akcích. (Pásková, M., Zelenka, J., 2002).

Ekoagroturismus (ecoagrotourism) Ekoagroturismus je specifickou formou agroturistiky, která zahrnuje pobyt turistů na rodinných farmách zabývajících se alternativním zemědělstvím2 . Jedná se o faktické splynutí ekoturismu a agroturismu. Návštěvníci mají možnost pracovat na farmě – vypomáhat se zemědělskými činnostmi a konzumovat alternativně vypěstované produkty. Doprovodnými aktivitami jsou opět jízda na koni, pěší turistika, pozorování zvířat a péče o ně. Hlavními důvody, proč turisté vyhledávají tento typ dovolené, je relaxace v klidném prostředí a blízký kontakt s přírodou (Pásková, M., Zelenka, J., 2002).

2

alternativní zemědělství: nazývá se též biozemědělství, zemědělství založené na jiných principech než

klasické“ zemědělství a zahrnující různé variantní systémy zemědělství, pro něž je typické přiblížení funkcí ” přirozeným ekosystémům; preferuje přírodní postupy a minimalizuje používání umělých hnojiv, uměle vyrobených látek proti škůdcům, monokultur apod; je hlavní atraktivitou ekoagroturistiky (Pásková, M., Zelenka, J., 2002: 17)

2.2

Venkovský turismus

14

Dobrodružný CR (adventure tourism) Dobrodružný CR je opět orientován na přírodu. Příroda však v tomto případě není hlavním cílem turistů, slouží spíše jako nástroj k provozování adrenalinových sportovních aktivit. Turismus tohoto typu vyžaduje jisté fyzické předpoklady – kondice, zdatnost a v neposlední řadě zkušenosti. Jeho rysem je jistá neočekávanost, program není pevně dán, může se vyskytnout jistá forma kontrolovaného rizika. Aktivity dobrodružného CR jsou náročnějšího charakteru – patří mezi ně horolezectví, vysokohorská turistika, survival, safari, zájezdy pobyty s prvky extrémních a adrenalinových sportů, jako jsou skoky volným pádem ze skal s padáky, bungee-jumping, rafting a sjíždění divokých řek, extrémní lyžování, paragliding a snowboarding na extrémních svazích aj. (Pásková, M., Zelenka, J., 2002). Můžeme sem zařadit také potápění, surfování, lezení do jeskyní či lezení po ledovcích a výčet stále nebude vyčerpávající.

Chataření a chalupaření Chalupařením je míněno využívání vlastních chalup a jejich okolí k rekreaci. Oproti chataření má vzhledem k původnímu umístění chalup v prostředí výrazně nižší dopad na krajinu. Chalupa byla původně objektem k bydlení. Naopak chataření je provozováno v objektech, které byly vystavěny k účelům rekreace. V České republice tvoří významnou součást domácího cestovního ruchu (Pásková, M., Zelenka, J., 2002).

Kulturní cestovní ruch (kulturně poznávací cestovní ruch) Podle skript Vysoké školy ekonomické se jedná o takovou formu cestovního ruchu, která je zaměřená především na poznávání historie, kultury, tradic a zvyků vlastního i jiných národů. Plní významnou výchovně vzdělávací funkci a přispívá k rozšíření kulturně společenského rozhledu obyvatelstva. Zahrnuje především návštěvy kulturně historických památek, kulturních zařízení, kulturních akcí, ale i návštěvu tzv. kulturní krajiny (parky, zahrady) a další (Tichá, T., 2006).

3

VÝVOJ VENKOVSKÉHO CESTOVNÍHO RUCH V EVROPĚ

3

15

Vývoj venkovského cestovního ruch v Evropě

3.1 3.1.1

Historická perspektiva Preindustriální období

Ve většině Evropy se rekreace v preindustriálním období odvíjela od denních a sezónních rytmů v zemědělství a odehrávala se doma, na ulici, v parcích nebo okolních lesích a polích (Hall, C., J., Page, S., J., 2002). V období před 16. stoletím byly možnosti cestování velmi omezené, cestování bylo nebezpečné a lidé museli zvládnout značné nepohodlí (Ohler, N., 2003). Pokud někdo chtěl absolvovat cestu na delší vzdálenost, měl dvě možnosti: jet na koni (oslu, mule) nebo povozem. Vzhledem k nízké kvalitě cest a množství lupičů bylo takové cestování velmi riskantní. Výsledkem bylo, že se cestování pro potěšení věnovala hrstka movitých lidí, kteří si mohli dovolit vlastní stráž. Tento stav trval až do 18. století. Rychlost cestování výrazně ovlivnil vynález kočáru/dostavníku a také zpoplatnění cest, které přispělo ke zvýšení jejich kvality. Na počátku 19. století byl vynalezen asfalt se směsí strusky a drobného štěrku, což způsobilo revoluci v evropské silniční dopravě (Rátz, T., 2004). 3.1.2

Industriální období

Rekreace na venkově byla žádaná již v první polovině 19. století, nicméně aktivity s tímto spojené byly dostupné pouze pro movitější vrstvy. Rekreace zahrnovala lov zvěře, jízdu na koni apod. (Hall, C., J., Page, S., J., 2002).V době industriální revoluce (1750 až 1850) se v Evropě vytvořil základ pro masový turismus. V tomto období se lidé začali hromadně přesouvat z venkova do měst za prací a obracet k městskému způsobu života. Z pohledu turismu měla na dělníky migrace významný vliv. Uvědomovali krásu a hodnotu venkovského prostředí, v němž dříve žili a vnímali rozdíl mezi ním a znečištěnými a tmavými městy. Ačkoliv dříve dostatečně neoceňovali přírodní krásu venkova, nyní toužili uniknout ze života ve městě. Život ve městě byl monotónní a stresující, venkov se tedy stával stále více atraktivní. Zvyšující se poptávka po prázdninových aktivitách na venkově byla podmíněna růstem kupní síly obyvatelstva, bohatnutím a zvyšující se úrovní vzdělanosti střední třídy, stejně tak prodloužením volného času (Rátz, T., 2004). Vliv mělo také rozdělení rodin,

3.1

Historická perspektiva

16

kdy děti, které se přestěhovaly do měst za prací, se v době dovolených vracely za rodiči na venkov. Velký význam v rozvoji dopravy a cestování měly dva faktory: prvním z nich byl rozvoj železnice a druhým parní loď. Inovace v dopravních technologiích usnadnily pohyb obyvatel z ohniska městských oblastí směrem na venkov. Rozvoj poptávky po VCR byl tedy výsledkem 3 hlavních faktorů: technologickým pokrokem, rostoucími příjmy a prodloužením volného času. Technologický rozvoj nastoupil během 19. století se zavedením železničních tratí v Evropě, což umožnilo růst turistického odvětví. 3.1.3

Období 20. století

Ve 20. století měly na turismus nesmírný dopad sociální a technologické změny. Pokroky ve vědě a technologiích umožnily rozvoj rychlých, bezpečných a relativně levných forem dopravy. Železnici a parní loď následovala motorová vozidla a letadla. Obě světové války byly podnětem ke zdokonalení komunikace a letecké dopravy (Rátz, T., 2004). Zájem o VCR se v průběhu 20. století zvyšoval. Rozsáhlá silniční síť v Evropě, zvyšující se počet vlastníků automobilů, zejména po roce 1945, společně s rostoucími příjmy a volným časem podpořily poptávku po venkovském cestovním ruchu (Tchetchik, A. et al., 2006). Nástup masového domácího turismu v 19. století v Anglii, Walesu a v kontinentální Evropě a vzestup zájmu o pobřežní oblasti byl následován rozvojem tzv. druhých domovů/druhého bydlení na počátku 20. století, což přispělo k významnému využití venkovského prostoru. Venkovské oblasti se v poválečném období v nejrozvinutějších zemích stávají novými ohnisky pro rekreační a turistické aktivity. Přibližně od 80. let 20. století se v Evropě začaly objevovat tendence individuální spotřeby turismu – přechod k alternativním formám turismu. Motivace pro dovolenou na venkově se prohlubovaly (blíže rozepsáno v následující kapitole). V posledních dvou desetiletích poptávka po VCR přetrvává i přes to, že se objevily nové turistické produkty, které venkovskému turismu přímo konkurují (např. rekreační střediska, která nabízejí turistům aktivity nezávislé na počasí). Přispívá k tomu řada faktorů:

3.2

Od masového turismu k alternativám – souvislosti

17

• trend směrem ke krátkým dovoleným, které se většinou konají na venkově • vývoj odvětví CR, jehož hlavním cílem je poukázat na dědictví minulosti a jež vnímá venkovské oblasti jako ryzí představitele národního dědictví • zjištění, že pobyt ve venkovských oblastech je prospěšný zdraví, nabízí svěží vzduch, čistější vodu a příležitosti k aktivitám vykonávaným venku • zlepšení vybavenosti pro CR v přírodě jako čtyřkolky a horská kola; snadnější dostupnost na venkov díky zlepšení dopravy a komunikace a odstranění politických a ekonomických bariér (Tchetchik, A. et al., 2006)

3.2


Růst masového turismu má počátky na konci 19. století, ale zlatá éra“ domácího maso” vého turismu ve většině Evropy nastala až v 50. letech 20. století. Mezinárodní masový turismus se nejvíce rozvíjel v 60. a 70. letech 20. století. Rozmach této podoby turismu právě v uvedeném období může být částečně vysvětlen odstraněním různých omezení: omezila se pracovní doba, většina zaměstnanců tedy měla více volného času. Zároveň změny ve struktuře volného času (zavedení dvoudenních víkendů a delší dovolená) jim umožnily trávit jej ve větších vzdálenostech od domova. Jak již bylo uvedeno výše, k rozvoji masového turismu a turismu všeobecně přispěl také růst reálných příjmů v raných poválečných obdobích, který byl výsledkem stabilního ekonomického růstu, a také redistribuce příjmů (mzdy rostly i v dělnických a ostatních méně kvalifikovaných profesích) (Williams, A., M., Shaw, G., 1998). Dalším faktorem byly významné státní investice do dopravní infrastruktury, zejména do letecké dopravy, která umožňovala cestování na delší vzdálenosti. Hall (1998b) k těmto faktorům řadí také právo na placenou dovolenou, dřívější odchod do důchodu, komputerizaci rezervačních systémů, změny ve struktuře zaměstnanosti a strukturální pojetí turismu. Masový turismus je typický spotřebou standardizovaného produktu (Hall, D., R., 1998b). Turistická střediska se příliš neodlišují, nejsou ničím specifická. Produkt masového turismu byl v létě zaměřen na hlavní atributy – slunce, písek a surf, v zimě na sjezdovky a sníh. Spíše než na specifika místa se dbalo na to, jestli středisko má uvedené vlastnosti. Z tohoto důvodu se masový turismus vyznačoval nízkými cenami: konkurence nespočívala

3.2


18

ve specifičnosti a autenticitě místa, ale v ceně. Dalšími rysy pro této formy masové spotřeby jsou: dominance výrobce nad spotřebitelem, dominance trhu jednotlivých výrobců a malá diferenciace komodit (Williams, A., M., Shaw, G., 1998). Rozšíření masového trhu bylo ovlivněno také společenským klimatem. Turismus byl vnímán jako ukazatel společenské pozice a kulturního stylu spotřebitele, sloužil jako prostředek k vymezení se vůči ostatním. Příkladem může být dovolená v zahraničí, která se v 60. a 70. letech 20. století stala takovýmto pozičním zbožím. Zhruba od 80. let 20. století je v Evropě pozorován zřetelný posun od masového turismu směrem k novým formám turistické spotřeby. Tuto změnu lze dát do souvislosti hned s několika faktory. Ve společnosti se začala projevovat touha po individualitě, která se projevila ve výrobě, a následně i v poptávce po turismu. Výroba se přizpůsobila individuálním požadavkům zákazníků, kteří již přestali tvořit jednolitou skupinu se stejnými nároky, a sortiment nabízeného zboží se zvětšil. Stejně tak se zvýšila specializace skupin spotřebitelů. Za těmito změnami stojí rostoucí vliv střední třídy. Nabízený standard zákazníkům postupně přestal vyhovovat, objevily se rozdílné požadavky – snaha odlišit se a vyjádřit svou individualitu a smysl pro styl (Williams, A., M., Shaw, G., 1998). Lidé začali vyhledávat odlišnější a vylepšené produkty, aby uspokojili své individuální požadavky. Tyto tendence v životním stylu se samozřejmě projevily i ve způsobu trávení dovolené. Masová spotřeba byla charakteristická touhou po tomtéž zážitku či výrobku jaký měli ostatní, kdežto projevem nově nastoupivší individuality a životního stylu s ní spojeném byla touha po něčem odlišném. Turisté začali odmítat klasické masové cesty ve prospěch dovolené odpovídající jejich touze po vzdělání, nostalgii, dědictví apod. (Boissevain, J., 1996). Důraz se začal klást na rozšíření dostupných typů produktů cestovního ruchu, v úvahu byla brána nestálost preferencí spotřebitelů. Tento stav se projevil tím, že turisté přestali tolik jezdit na totéž místo – neopakovali své návštěvy v jedné destinaci tak jako dříve, objevilo se více informací o možnostech alternativního cestovního ruchu v médiích a začal se rozvíjet tzv. zelený turismus“. Součástí ” turismu se staly volnočasové aktivity, kultura, sport, vzdělávání a podnikání. Výsledkem byl absolutní i relativní pokles masového turismu a rozšíření nových podob turismu. Mezi nimi právě venkovský turismus, dále městský turismus, tematické parky aj. (Williams, A.,

3.2


19

M., Shaw, G., 1998). V proměně spotřeby turismu jistě hrálo roli také zvyšující se povědomí o ekologii všeobecně a o rizicích spojených s dopady turismu na životní prostředí. Předpokladem je, že turismus jako odvětví je na životním prostředí závislé. Pokud dojde ke zničení životního prostředí, stává se pro návštěvníky neatraktivní a turismus v postižené oblasti přestává fungovat. Jak bylo uvedeno výše, přechod k alternativním formám turismu nastal přibližně v 80. letech 20. století. S mírným předstihem – v průběhu 70. let 20. století – se začaly objevovat studie zaměřené na ekologická témata, které varovaly před nepřiměřeným využíváním přírodních zdrojů. V roce 1972 to byla kniha Limity růstu (Limits to Growth) od Donelly a Dennise Meadows, která upozornila veřejnost na to, že přírodní zdroje nejsou neomezené. Po tomto prvním varování se objevilo více studií, které se zaměřily na výzkum dlouhodobých důsledků populační expanze a průmyslové výroby. Dalšími významnými publikacemi, které následovaly, byly World Conservation Strategy z roku 1980 ze strany IUCN3 , která jako první představila koncept trvale udržitelného rozvoje, a Our Common Future (Naše společná budoucnost), zpráva WCED4 v roce 1987 (Murphy, P., E., 1998). Tyto publikace měly u veřejnosti velký ohlas a přispěly k uvědomění si hodnoty přírody a životního prostředí. S tímto rovněž souvisí forma alternativních forem turismu, jejichž základním východiskem je udržitelnost a šetrnost k přírodě. S rostoucím uvědoměním si hodnoty přírody získal na přitažlivosti právě venkov svou relativně nenarušenou krajinou, čistotou a klidem. V současnosti je společenským trendem zdravý životní styl a návrat k přírodě, a právě to se odráží v poptávce po nových alternativních formách turismu. Z hlediska působení turismu na životní prostředí je možné masový turismus nazvat jako tvrdý“ a individuální jako měkký“ tak, jak ho člení Librová (1994). V následující ” ” tabulce je uvedeno, v jakých směrech se liší masový turismus od individuálního. 3

IUCN International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources – Mezinárodní unie

pro ochranu přírody a přírodních zdrojů 4 WCED World Commission on Environment and Development – Světová komise pro životní prostředí a rozvoj

3.3

20

Venkovský turismus v současnosti

Tvrdý turismus

Měkký turismus

Masové cestování

Individuální cestování

Málo času, rychlé dopravní prostředky

Dost času, přiměřené a pomalé dopravní prostředky

Daleko

Blízko

Pevný program

Spontánní rozhodování

Řízení z venku (cestovní kancelář)

Řízení zevnitř

Importovaný styl

Styl života blízký dané zemi/oblasti

Pamětihodnosti

Zážitky

Pohodlně a pasivně

S úsilím a aktivně

Žádná nebo malá duševní příprava

Příprava vztahující se k dané zemi

Bez znalosti domácího jazyka

Se znalostí domácího jazyka

Pocit převahy

Radost z učení se od ostatních

Nákupy, suvenýry

Přivézt dárky hostitelům, vzpomínky, nové zážitky

Prospekty, pohlednice

Kresby, malby

Zvědavost, hlasitost

Takt, tichost

Tabulka 2: Charakteristiky masové a individuální spotřeby turismu. Zdroj: Librová, H., 1994

3.3


Oblasti, v nichž se provozuje venkovský cestovní ruch v Evropě, jsou většinou dostatečně vzdáleny od pobřeží, aby nebyly ovlivňovány pobřežním turismem. Zároveň jsou relativně vzdáleny od měst. Jsou to typicky rovinaté nebo kopcovité regiony s rozdílnými typy krajin, převážně zemědělského charakteru, s bohatou historií a jedinečnými kulturními tradicemi (Rátz., T., 2004). Některé farmy provozující agroturismus či ekoagroturismus se však mohou nacházet i v horských oblastech. Ve vývoji nových typů volnočasových aktivit začaly být velmi populární formy venkovského turismu se silným environmentálním zaměřením. Venkovský cestovní ruch je stále atraktivnější pro lidi, kteří mají vztah k životnímu prostředí, pro ty, kteří se narodili na venkově, ale žijí ve městech nebo pro městské obyvatele, kteří s venkovem nemají žádné nebo jen velmi malé spojení. Rozvoj venkovského turismu má v některých evropských zemích (např. Francie, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Švédsko nebo Maďarsko) dlouhou tradici. Tento typ turismu

3.3


21

poskytuje alternativu k destinacím vyhledávaných kvůli plážím a slunci. Nabízí odlehlé prostředí, soukromí, odpočinek, klid, flexibilní služby a vřelé lidské vztahy. Lákadlem je také přírodní prostředí, kulturní dědictví, tradiční architektura, festivaly a folklor a tradiční gastronomie. Trh s venkovským turismem se v jednotlivých evropských státech liší. V Německu jsou velmi populární prázdniny strávené na farmě. Nizozemci dávají přednost vlastnímu stravování – vyhledávají ubytování v kempech spíše než na farmách. Oblíbili si také specializované farmy s koňmi a práci na farmách. V Irsku je nabídka orientována na poskytování ubytování ve venkovských domech a farmářských usedlostech, stejně tak i ve starých hradech. V posledních dvou desetiletích se také rozmohly hotely či chaty, které poskytují aktivity jako je lov lososů, golf nebo jízda na koni. Portugalsko je charakteristické využíváním historických paláců a panských sídel situovaných ve venkovském prostředí. Tento trend se také rozšířil na venkovská stavení s odlišnou regionální architekturou. Francie nabízí široké spektrum venkovského ubytování, které je soustředěno podél pobřeží a v Auvergne, Poitou-Charentes, Limousine a Alsace. V zemích východní Evropy je venkovský turismus jedním z nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím se zaměřením na domácí i zahraniční turisty. Venkovský turismus zde funguje jako alternativa pobřežních a městských destinací5 . 3.3.1

Venkov, venkovský cestovní ruch a EU

V současnosti se k venkovskému cestovnímu ruchu obrací mnoho evropských zemí jako k možnosti pozvednutí ekonomiky méně rozvinutých nebo upadajících venkovských regionů. Venkovský turismus se stal součástí strategií regionálních politik a různých programů na podporu a obnovu venkova. Dochází k prolínání problematiky zemědělství, rozvoje venkova a venkovského cestovního ruchu. V polovině 80. let 20. století změnila EU Společnou zemědělskou politiku (CAP) z podpory produkce k jejímu omezování. Tato změna byla výsledkem nadprodukce zemědělských komodit, poklesu příjmů farem a environmentálních problémů vyplývajících z intenzivní zemědělské výroby. Snahou bylo podpořit obnovení ekonomické stability pozvolna upadajících venkovských oblastí. Původně byla CAP zaměřena na podporu zemědělské produkce, udržování náležité životní úrovně farmářů, stabilizaci trhu a zajištění nepřetržité nabídky 5

zpracováno podle Rátz., T., 2004 a Tchetchik, A. et al., 2006

3.3


22

zemědělských produktů za rozumnou cenu. Tyto cíle byly dosahovány pomocí tržního mechanismu, který zajišťoval ceny vyplácené farmářům za zemědělské produkty. Výsledkem byl vznik nadbytků výroby. Začátkem 90. let 20. století se podařilo odstranit nadprodukci některých zemědělských výrobků. Podíl zemědělství na HDP a zaměstnanosti se snížil, ale příjmy zemědělců zůstaly zachovány. Poskytování dotací farmářům bylo zaměřeno na přechod od intenzivních forem k extenzivním postupům produkce. Od roku 1992 pak byla většina venkovských oblastí členských států EU přístupná i pro jiné využití. EU a OECD rozpoznaly důležitou roli venkovských regionů ve státní ekonomice. V posledních letech EU identifikovala turismus jako potenciální zdroj příjmů pro venkovské regiony, zvláště pro regiony, které trpěly poklesem zemědělských aktivit. Politika EU pro rozvoj cestovního ruchu ve venkovských oblastech je založena na zjištění, že venkovský turismus vytváří využití pro již dostupné zdroje a infrastrukturu v zemědělských oblastech, přičemž v průběhu jeho rozvoje dochází k rozšiřování infrastruktury venkova a vytváření dalších zdrojů příjmů. Pro udržení toku peněz z turismu je nutné, aby na místním trhu byly propagovány místní zemědělské produkty. Podpora venkovského regionu potom spočívá v šíření místních produktů do dalších oblastí, což podněcuje zájem o výrobky a potraviny z dané venkovské oblasti i o oblast samotnou. Cílem podpory cestovního ruchu na venkově a vůbec multifunkčního využití venkovské krajiny je stimulace podnikatelské činnosti, přivedení peněz do ekonomicky méně stabilních oblastí a následné zvýšení životní úrovně venkovského obyvatelstva. Jedním z mnoha účelů podpory venkova a zdejších ekonomických aktivit je také zastavení procesu depopulace, s nímž se potýká většina venkovských oblastí v Evropě. V předvstupním období existovala na podporu venkova kandidátským zemím pro vstup do EU pomoc v podobě programu Sapard, který byl po vstupu do EU nahrazen Operačním programem Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Ze strukturálních fondů EU podporuje rozvoj venkovských oblastí a venkovského cestovního ruchu Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství EAGGF, který funguje od roku 1962, a Evropský fond regionálního rozvoje ERDF. Na pomezí venkova a zemědělství se uplatňuje také Evropský sociální fond (ESF) a Fond soudržnosti (Kohezní fond). Iniciativa Společenství LEADER+ (Links between Action for the Development of the

3.3


23

Rural Economy) má za cíl pomáhat projektům na rozvoj venkova. LEADER+ je program Evropské unie realizovaný v členských zemích v programovacím období 2000–2006. Jedná se o iniciativu navazující na předcházející programy LEADER I (1991–1994) a LEADER II (1994–1999). Iniciativa LEADER+ je financována Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem – orientační sekcí (EAGGF). Granty tohoto programu byly použity na: • financování infrastruktury • financování rozvoje staveb a venkovských sídel • propagace aktivit, studiích trhu pro rozšíření turistické sezóny Cílem LEADERu+ je podpořit venkovské oblasti tak, aby byly schopny vyrovnat se se změnami, které nastaly v důsledku reforem Společné zemědělské politiky (CAP – Common Agriculture Policy), a aby byly konkurenceschopné. Cílem je rovněž podpora zavádění nových, účinných strategií pro trvale udržitelný rozvoj venkova6

6

Kapitola 3.3.1 byla zpracována na základě zdrojů:

www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika/regionalni-politika-eu-2004-2006 www.leaderplus.cz/cz/article.asp?article id=299&lang id=1 www.leaderplus.cz/cz/article.asp?article id=6&lang id=1 www.ec.europa.eu/agriculture/rur/leaderplus/index en.htm www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/spolecna-zemedelska-politika-evropske/1000521/4234/ Tchetchik, a kol., 2006.

4

4

UDRŽITELNOST VENKOVSKÉHO TURISMU

24

Udržitelnost venkovského turismu

Udržitelnost venkovského turismu vychází z konceptu udržitelného rozvoje. Počátky holistického smýšlení o životním prostředí se datují do 80. let 20. století, kdy se objevily zásadní dokumenty Světová strategie ochrany životního prostředí a Zpráva Komise pro životní prostředí, jejíž autorkou byla tehdejší norská ministerská předsedkyně Gro Harlem Bruntlandt. V roce 1991 je následovala publikace Caring for the Earth (Hall, D., Roberts, L., 2001). Tyto zprávy prosazovaly principy trvale udržitelného rozvoje, jehož hlavní zásadou je naplnění potřeb současné generace, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací následujících, nebo jiných národů. Vyzývá k rozumnému využívání přírodních zdrojů a k šetrnému přístupu k životnímu prostředí. Turismus v dnešní podobě se neobejde bez přeměny životního prostředí. Důsledky takového jednání není možné vždy předpovědět. Může dojít k poškození životního prostředí, ale na druhou stranu o ně turismus může zvýšit zájem (Pigram, J., J., Wahah, S., 1997). Téma udržitelného rozvoje se tedy v odvětví turismu logicky objevuje. Venkovský turismus má snahu tato kritéria splňovat. Řadí se mezi alternativní formy turismu, tedy formy šetrné k životnímu prostředí. Jeho udržitelnost se prolíná do ekonomické, sociální i ekologické úrovně oblastí, v nichž je provozován. Obohacuje často monotematicky založenou ekonomiku venkovských oblastí, čímž zvyšuje konkurenceschopnost regionu. Rátz a Puczkó (1998) upozorňují na víceúrovňovost udržitelnosti turismu. Ekologický aspekt udržitelnosti je nejvíce akceptovanou dimenzí udržitelnosti. Ekologická udržitelnost znamená, že rozvoj turismu nezpůsobuje v daném destinačním ekosystému nezvratné změny. Po celém světě se objevuje potřeba chránit přírodní zdroje před negativními vlivy turismu. K tomuto trendu znatelně přispěl výše uvedený všeobecný růst povědomí o ekologii a přírodním prostředí. Sociální udržitelnost se vztahuje ke schopnosti obce/hostitelské společnosti přijmout turismus bez vytváření sociální disharmonie. Kulturní udržitelnost v kontextu turismu předpokládá, že daná komunita/obec je schopná odolat tlaku nebo přizpůsobit své vlastní odlišné rysy kultuře návštěvníků. Ekonomický aspekt udržitelnosti spočívá v tom, zda je turismus schopen zajistit dostatečný příjem pro hostitelskou obec a pokrýt všechny náklady vynaložené na uspokojení poptávky turistů (Rátz, T., Puczkó, L., 1998).

4

UDRŽITELNOST VENKOVSKÉHO TURISMU

25

Jednotlivé úrovně udržitelnosti musejí být vnímány jako rovnocenné. Vysoká ziskovost nesmí být považována za nástroj k překrytí škod na sociálních a přírodních zdrojích, ale relativně křehká povaha těchto zdrojů nesmí vytvořit prostředí, v němž není brána v úvahu ekonomická stránka. Rozvoj udržitelného turismu musí být ekonomicky životaschopný a zároveň citlivý k přírodě a kultuře (Rátz, T., Puczkó, L., 1998). OECD (1994) definovala udržitelnost venkovského turismu tak, že jeho rozvoj by měl pomoci udržet specifický venkovský charakter oblasti a měl by být udržitelný ve využití zdrojů. Venkovský turismus by měl být vnímán spíše jako potenciální nástroj k ochraně a udržitelnosti než nástroj k rozvoji a urbanizaci. Lane (2005) uvádí, že koncept udržitelnosti by měl být zaměřen na: • udržení kultury a charakteru hostitelských obcí • udržení krajiny a obyvatel • udržení ekonomiky • udržení dlouhodobé životaschopnosti turismu • adekvátní porozumění, vedení a vize v oblastech, kde se příliš spoléhají na turismus • pokračování v práci na vyrovnané a rozmanité ekonomice ve venkovských oblastech Existuje také tzv. koncept přijatelné změny. Zaměřuje se na to, jak velká změna je akceptovatelná, aby nedošlo k narušení stávajícího životního prostředí a podmínek. Jeho tvůrci se zabývají jak identifikací žádaných podmínek pro turistické aktivity, které by se měly v dané oblasti vyskytovat, tak i řídícím systémem, který tyto podmínky má chránit nebo vytvářet (Hall, M., C., Page, S., J., 2002).

5

5

VENKOVSKÝ TURISMUS VE VYBRANÝCH STÁTECH ZÁPADNÍ A SEVERNÍ EVROPY

26

Venkovský turismus ve vybraných státech západní a severní Evropy

Jak bylo popsáno výše, Evropa se dlouhodobě potýká s úpadkem venkovských oblastí. Výjimkou v negativních trendech rozvoje venkovských oblastí je venkovský turismus. Tato aktivita vykazuje růst, prospívá službám, zaměstnanosti a infrastruktuře a je zdrojem přílivu peněz. Venkovský turismus je podporován jak EU tak i politiky členských zemí (Nilsson, P., ˚ A., 2002). V zemích severní a západní Evropy je venkovský turismus pojímán úžeji. Týká se zejména agroturismu, ekoagroturismu a farmářského turismu. Nilsson (2002) poskytuje přehled o agroturismu v různých zemích západní Evropy. Tato interpretace je směsicí agroturismu, venkovského turismu malého měřítka a turismu na farmách uvnitř zemědělských usedlostí nebo stavbách sloužících k ubytování v těsné blízkosti farem. Turistické farmy mohou být aktivní ve farmaření, ale požadované aktivity se v jednotlivých zemích liší. Některé farmy nabízejí pro turisty výlety po okolí s průvodcem. V současnosti je však typické, že farmy poskytují pouze ubytování bez dalších doprovodných aktivit. Turismus na farmách (hlavně ve skandinávských a alpských zemích) není pro aktivní farmy významný jen svou ekonomickou podnikatelskou stránkou, ale může hrát aktivnější roli ve vzrůstu povědomí turistů z nezemědělských a městských oblastí o tom, jak významné je zemědělství pro venkov.

5.1

Velká Británie

Země

Charakteristiky

Rakousko

Ubytování na venkově za účelem rekreace a turismu. Spojení mezi turismem

27

a zemědělstvím. Zimní a letní sezóna. Přechod z plné penze na B&B a samostatné stravování. Něměcko

Prázdniny na venkově v blízkosti měst. Venkovský život a každodenní život na farmě.

Dánsko

Aktivity na farmách, společenský život na farmě – vytváření kontaktů mezi hosty a hostiteli a venkovským životem. Doplňkový příjem pro farmy.

Švédsko

Určitá úroveň ubytování, osobní zapojení, absence zvířat. Přírodní romantika a venkovský životní styl, alternativy k masovému turismu, sociální kontakty. Samostatné stravování a B&B.

Norsko

Individuální cestování, prázdninové aktivity, samostatné stravování, zážitky z životního stylu, čisté příjmy z turismu nízké. Farmáři se věnují turismu 10 týdnů za rok. Návštěvnost: 50 % Norové, 30 % Němci, 12 % Švédové, 8 % ostatní.

Irsko

Historie, krajina, tradice a společenský venkovský život. Kvalita ubytování a produktů vyrobených na farmě.

Tabulka 3: Rysy venkovského turismu ve vybraných zemích západní a severní Evropy. Zpracováno podle Nilsson (2002).

5.1

Velká Británie

Agroturismus se ve Velké Británii začal vyvíjet od 70. let 20. století. Větší rozvoj turistických aktivit nastal od roku 1991 – 9,5 % farem poskytovalo ubytování nebo stravování7 . V Británii usnadnila rozvoj agroturismu nabídka finančních stimulů a rad ohledně diverzifikace farem. FDGS (Farm Diversification Grant Scheme) uvedené Ministerstvem zemědělství, rybolovu a výživy v roce 1988 bylo jedním z prvních poskytovatelů grantů farmářům za účelem pomoci k rozvoji diversifikace farem. Tyto granty měly u farmářů zpočátku vlažnou odezvu, jen několik z nich se rozhodlo využít této nabídky (Ilbery, B., W., Stiell, B.,1991). Více než čtvrtina těchto grantů byla použita na rozvoj ubytování, zejména na jihozápadě – Cornwall, Devon a na severovýchodě Northumberland. Podobné tendence zaměřit se na ubytování v tradičních prázdninových oblastech je možné objevit i mezi farmáři v jiných zemích (Hjalager, A., 1996). 7

Zdroj: www.ruraltourisminternational.org/country.php?id=10

5.2

Rakousko

28

Farmáři o granty projevili více zájmu na počátku 90. let 20. století. V roce 1987 se Ministerstvo pro životní prostředí zaměřilo na možné opětovné využití a přestavění nadbytečných zemědělských budov a urychlilo proces odstranění překážek u místních plánovacích úřadů. Ne všechny přestavěné objekty jsou v současnosti využívány k ubytování, ale přesto ubytování představuje jednu z častějších forem diversifikace (Ilbery, B., W., Stiell, B.,1991; Bateman, D., Ray, C., 1994). Agroturismus tvoří ve venkovské ekonomice významnou strategickou složku. Na základě marketingové studie Farm Tourism Market Study z roku 1993 bylo zjištěno, že 63 % farmářů považuje příjmy z venkovského turismu za nezbytné a v budoucnu by je chtěli zvýšit. Na farmách ve Velké Británii existují 3 kategorie služeb: B&B8 , farma s možností stravování, farma s možností kempování. V letech 1994–1999 probíhal Cíl 5b Regionální politiky EU – podpora venkovských regionů. Na základě tohoto programu byly poskytnuty finance šesti venkovským oblastem, které potřebovaly pomoc v obnově ekonomiky. Díky Cílu 5b mohly farmy obdržet kapitálové investice pro nové turistické projekty na farmě, bylo jim poskytnuto finanční poradenství, poradenství v marketingu a školení.

5.2

Rakousko

Domácí turismus9 a aktivity s ním spojené zaměstnávají v Rakousku okolo 400 000 lidí (Cater, E., 1998). V 90. letech 20. století byl patrný značný pokles počtu příjezdu turistů, což odráželo rostoucí mezinárodní konkurenci a donedávna také neschopnost Rakouska přizpůsobit se změnám poptávky. Cater (1998) uvádí myšlenku Zimmermanna (1991) popisujícího faktory spojené s postindustriální společností, které měly trvalý vliv na strukturu turismu v Rakousku. Prvním byly měnící se podmínky zaměstnanosti (nezaměstnanost, nízké platy, snížení pracovní doby), které velmi ovlivnily právě ty sociální vrstvy, které měly dominantní vliv na letní turismus v Rakousku. Druhým rysem je, že mezi návštěvníky se objevuje méně mladších 8

bed and breakfast: anglická zkratka pro ubytování se snídaní domácí turismus: cestování a pobyty občanů mimo místo jejich obvyklého pobytu za účelem využití ” volného času, rekreace, poznání nebo za jiným nevýdělečným účelem, trvající ne déle než jeden rok a 9

realizované kompletně ve vlastním státě“ (Pásková, M., Zelenka, J., 2002: 65)

5.2

Rakousko

29

lidí, více jednotlivých rodin a stále více aktivních seniorů. Tyto skupiny jsou nezávislejší a flexibilnější a spíše inklinují k cestování po širším okolí Rakouska. Za třetí je to poptávka nových turistů po rozmanitějších dovolených, která se projevuje na tradiční struktuře rakouského turismu. Posledním faktorem je rostoucí ekologické uvědomění obyvatel zahrnující vzrůstající pozornost na environmentální management. Podle Nilssona (2002) je Rakousko, co se týče agroturismu, vedoucí zemí v Evropě. Rozmohl se po druhé světové válce, kdy lidé chtěli uniknout z měst zničených bombardováním a hledali ubytování na venkově. Farmáři se rozhodli tento fakt využít k podnikání a začali nabízet ubytování pro rekreaci turistům. V kombinaci s touto formou turismu se začal rozvíjet také alpský turismus. Turistická sezóna v Rakousku má dva vrcholy – zimní mezi Vánocemi a Velikonocemi a letní od května do října. Mnoho farmářů provozujících agroturismus je odkázáno na udržení zemědělství – je obvyklé, že získají 50 % hrubého příjmu z turismu (Nilsson, P., ˚ A, 2002). Agroturismus v současné době nabývá podoby B&B (bed and breakfast) a vlastního stravování. Souvislost hledejme ve změně životného stylu hostitelů a ve snížení poptávky po plné penzi. Tento trend je patrný i v ostatních zemích severní a západní Evropy. Ekoturismus a agroturismus je obdobně jako v dalších státech EU vnímán jako klíčová strategie pro obnovu upadajících venkovských oblastí. Motivů k udržení a provozování agroturismu je více: vytváří Rakousku image turistické země, má schopnost vydělat na spojení turismu a zemědělství, nezanedbatelná je jeho ekonomická role. Schermer (2002) uvádí, že Rakousko má nejvyšší podíl organických farem (ekofarem) v celé EU. Kombinace produkce biopotravin s turismem šetrným k životnímu prostředí může být vhodnou a slibnou cestou k rozvoji zejména v izolovaných regionech. Agroturismus získal nový podnět s vytvořením Asociace pro prázdniny na rakouských farmách (Austrian Farm Holiday Association) v roce 1991 jako koordinačního a integračního tělesa (Embacher, H., 1994). Venkovský turismus všeobecně (kromě zaměření se na agroturismus) nalezl další směr v zajištění udržitelnosti. Během 90. let 20. století vznikla řada asociací, jejichž cílem bylo podpořit vysoký environmentální standard, který by byl slučitelný s rostoucí poptávkou po turismu. Takovými asociacemi jsou např. Holiday Villages in Austria Association nebo Hohe Tauern National Park (Hall, D., R., 1998b).

5.3

Norsko a Švédsko

5.3

30

Norsko a Švédsko

V turismu severských zemí se projevuje měnící se veřejné mínění, upřednostňované hodnoty. Lidé více vnímají obavy o životní prostředí, při výběru dovolené chtějí zažít něco ” jiného“. Pro většinu lidí není cestování žádnou novinkou jako bývalo v minulosti. Dnešní turisté jsou přizpůsobivější, zkušení, mají odlišný životní styl a nezávislejší mysl (Kaltenborn, B., P. et al., 2001). V Norsku není příliš jasný rozdíl mezi venkovským turismem a agroturismem. Agroturismus se v Norsku nazývá bygdeturisme“. Termín však označuje ” spíše venkovský turismus v malém měřítku než agroturismus. Trendy v 90. letech 20. století směřovaly k individuálnímu cestování s rostoucí poptávkou po prázdninových aktivitách a zkušenostech souvisejících s venkovským životním stylem. Snížila se rovněž poptávka po službách stravování – turisté se chtěli zpravidla stravovat sami (viz Rakousko) (Nilsson, P., ˚ A, 2002). Ubytování je v Norsku spojováno s národními parky a kulturním bohatstvím, ochranou staré architektury a ukázkami zemědělských technologií. Na východě země lze najít farmy zaměřené na extenzivní typ zemědělství produkující obilí, na západě jsou farmy obvykle menší, zaměřené na chov ovcí, dobytka, prasat, na produkci mléka a ovoce. NILF (Norwegian Agricultural Economics Research Institute) ročně monitoruje přibližně 1 000 farem. V roce 2001 podle průzkumu NILF poskytovalo přibližně 10 % zkoumaných farem nějakou turistickou aktivitu. Nejběžnější formou bylo pronajímání chatek (7,5 % farem)10 . Finanční zisk z agroturismu na farmách s více rozvinutým turismem činí čistý příjem téměř 50 % z celkového příjmu z farmaření10 . Ve Švédsku se agroturismus začal vyvíjet v 70. letech 20. století. V roce 1989 se stal organizovanějším díky projektu Bo p˚ a Lantg˚ ard (Pobyt na farmě). Tento projekt původně neměl ekonomický záměr, jeho účelem bylo seznámit návštěvníky s podmínkami pro zemědělství, s procesem výroby jídla apod. V roce 1996 poskytovalo 20 % ze všech švédských farem aktivity spojené s agroturismem10 . Hlavní součástí agroturismu je opět nabídka ubytování a vlastního stravování. Návštěvníci většinou nebydlí přímo na farmě, ale v oddělených domech vystavěných pro tyto účely (Nilsson, P., ˚ A, 2002). Trh a skupiny uživatelů skandinávského turismu založeného na přírodě jsou dyna10

Zdroj: www.ruraltourisminternational.org/country.php?id=1

5.3

Norsko a Švédsko

31

mické. V posledních několika letech zaznamenaly skandinávské země příliv turistů z východní Evropy. Ukázalo se, že organizované využívání přírody přináší environmentální, ekonomické a manažerské problémy – znečištění, odpadky, konflikty mezi návštěvníky. Znakem návštěvníků nejen z východní Evropy bylo, že si přiváželi vlastní vybavení a jídlo, využili místní přírodní zdroje, ale v oblasti pak utratili jen minimum peněz (Kaltenborn, B., P. et al., 2001).

6

TRENDY V CESTOVNÍM RUCHU V ZEMÍCH STŘEDNÍ EVROPY

6

32

Trendy v cestovním ruchu v zemích střední Evropy

V této kapitole narážíme na téma vymezení střední Evropy. Určit přesné hranice této oblasti je velmi problematické, roli zde hraje řada faktorů kulturních, historických, geografických i politických. Vnímání střední Evropy a tedy i zařazení jednotlivých států je velmi subjektivní. Pokud však vezmeme v úvahu geografickou polohu a kulturně historická fakta, lze do tohoto regionu zahrnout Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Polsko a Slovinsko. Tyto země spojuje podobný politický vývoj a kulturní prostředí, jehož základ položilo bývalé Rakousko-Uhersko (s výjimkou Polska). Chorvatsko, i přes nevyvratitelnou historickou souvislost s výše uvedenými zeměmi, do této oblasti není zahrnuto z důvodu odlišného vývoje a zaměření turismu a trendů zde probíhajících. Navíc z některých pohledů lze tento stát vnímat jako součást jižní Evropy. Např. Kiss (2004) vymezuje region střední a východní Evropy následovně: do užšího okruhu zařazuje Polsko, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko. V širším vymezení jsou zahrnuty také pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko a Litva), dále Rumunsko, Moldávie, Bulharsko, Srbsko a Černá Hora. Tato skupina je mnohem rozmanitější jak z hlediska kulturního, tak i náboženského a politického. Pro účely této práce a pro jasnější popsání trendů ve venkovském cestovním ruchu a turismu všeobecně tedy byly vybrány tyto země: Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinsko.

6.1

Specifika vývoje turismu

6.1.1

Období 1945–1990

Po druhé světové válce se Evropa rozdělila na dvě ekonomické a politické soustavy. Země střední a východní Evropy se staly součástí socialistického východního bloku a došlo k přerušení vazeb se západní částí kontinentu. Turismus v socialistických státech byl formován ideologickým odkazem, který měl kořeny v marxistické teorii výroby. Podle ní by pouze produkce hmotných statků měla být považována za skutečnou a vhodnou formu produkce (Charvát., I., 2006). Turismus sám o sobě nevytvářel hmotné statky ve výše uvedeném smyslu, ale byl vnímán jako aktivita, která nepřímo podporuje produktivitu práce a tedy výrobu. Režim prezentoval turismus

6.1


33

jako významný faktor socialistického způsobu života se zaměřením na obnovu fyzických a duševních schopností pracovní síly. Tato aktivita byla v tehdejší socialistické společnosti záměrně rozvíjena jako důležitá součást životního standardu lidí. Turismus v socialistické společnosti měl podle Kopša (1985) plnit funkci ekonomickou, rekreační, kulturně kognitivní, vědecko informativní a ideologickou, z nichž ekonomická a ideologická funkce byly považovány za klíčové. V podmínkách centrálně plánovaného hospodářství ekonomická funkce spočívala zejména v obnovení pracovní kondice ekonomicky aktivní populace, což mělo pozitivní vliv na produktivitu práce, dále v působení turismu jako faktoru regionálního rozvoje a také v realizaci kupní síly obyvatelstva. Z hlediska rekreační funkce měl turismus význam jako nástroj k udržení národního ” zdraví“ a zvyšování produktivní síly obyvatelstva. Cílem kulturně kognitivní funkce bylo přispění k všeobecnému přehledu o navštíveném regionu, zejména o jeho historii, revoluční tradici a oficiálně schváleném umění a kultuře. Turismus tímto sloužil jako prostředek k prohlubování hrdosti na příslušnost k socialistické společnosti (tzv. socialistický patriotismus) a uvědomování si svých kořenů. Jak uvádí Hall (1998a), propagace národního dědictví a kulturních památek nebyla primárně zaměřena na rozvoj turismu, ale měla v lidech probudit smysl pro identitu a připomínat jim jejich venkovský původ. Tento záměr se rovněž promítal v očekávání, že turismus bude plnit funkci ideologickou. Tato funkce byla spojována s proletářským internacionalismem – s cílem mírové spolupráce představované socialistickými zeměmi pod vedením Sovětského svazu. Poslední funkce, vědecko informační, byla spojena s vědeckým a technologickým pokrokem a zintenzivněním mezinárodní socialistické ekonomické integrace. V tomto smyslu měl turismus umožnit výměnu vědomostí a informací z oblasti vědy, technologie, umění s cílem jejich využití v sociální ” praxi“. Tato funkce byla realizována zejména uskutečňováním kongresového turismu. Turismus se členil na individuální a kolektivní (sociální, vázaný). Podporován a upřednostňován byl turismus kolektivní. Dovolenou v podniky vlastněných rekreačních zařízeních společně trávili pracovníci z jednoho kolektivu. Síť rekreačních zařízení zahrnovala domácí střediska, ale také střediska v zahraničí – v jiných socialistických zemích (Kiss, R., 2004). Příkladem mohou být hotely a letoviska (vystavěná převážně v meziválečném období) na pobřeží Jaderského moře, do nichž se jezdili rekreovat obyvatelé tehdejšího Československa – oběti nacistických koncentračních táborů, nemocné děti, pracující (Tchouka-

6.1


34

rine, I., 2006). Mezinárodními destinacemi v rámci prostoru RVHP byla moře (Černé, Jaderské, Baltské), jezera (Balaton) a hory (Karpaty, Julské Alp, Dinárské hory a Balkánské pohoří) a také hlavní města a historická centra (Kiss, R., 2004). Turismus za socialismu byl charakteristický nízkými cenami, vysokým objemem a úrovní střední kvality. Významnou roli v poskytování rekreace pro zaměstnance hrál v Československu odborový svaz ROH (Revolučním odborové hnutí). ROH nabízelo rekreační pobyty v početných rekreačních centrech, dotované dovolené poskytované zaměstnavateli, dovolené pro specifické skupiny zaměstnanců – vojáky, policisty, zemědělské pracovníky, členy mládežnických organizací, zdravotní pobyty v lázních apod. Charvát (2006) uvádí, že v Československu se tímto způsobem režim pokoušel regulovat a limitovat individuální formy turismu. Zatímco sociální turismus byl hrazen ze státního fondu, individuální turismus si lidé hradili ze soukromých zdrojů. Individuální cestování na Západ“ bylo přísně kontrolováno (Kiss, R., 2004). Výjezdy ” na Západ znepříjemňovala řada omezení. Např. z Československa se do těchto států dalo vyjet buď s cestovní kanceláří, na pozvání blízkých příbuzných, služebně nebo na devizový příslib (Gavlovský, E., 2002). Za výjezd na pozvání příbuzných a devizový příslib se platilo v amerických dolarech. V porovnání s hodnotou koruny byla tato měna v podstatě nedostupná. Dalším nepříjemným omezením bylo množství nutných dokladů: pas, vízum, výjezdní doložka, celní a devizové prohlášení, potvrzení o odevzdání vojenské knížky. Vícenásobné vycestování (kromě služebních cest ) nebylo v souladu se státními zájmy. Vycestování do zemí východního bloku bylo možné i na přílohu k občanskému průkazu. Bylo však regulováno množství výměny zahraniční měny na osobu a na den. Soukromé cesty do SSSR mohly být uskutečněny jen na pozvání (Gavlovský, E., 2002). Omezení možnosti vycestovat mělo za následek mnoho skutečností. Docházelo k rozvoji silného domácího turismu. Tento trend však byl nepřirozený, byl uměle vynucený. Od pádu socialistického systému domácí turismus nedosáhl takové úrovně jako dříve (Kiss, R., 2004). Začala se také rozvíjet specifická forma turismu – chataření a chalupaření, nazývané též druhé bydlení. Tento jev je velmi zajímavým předmětem zájmu v socialistickém Československu. Druhé bydlení mělo význam pro rekreaci a volnočasové a zájmové aktivity. K rozvoji druhého bydlení přispěl zčásti také urbanizační proces, zejména na Slovensku, kde proběhl ve velmi krátkém časovém období (v rozmezí 20 let, 50.–70. léta 20. století)

6.1

35


(Chorvát., I., 2006). Druhé bydlení bylo na straně jedné levnou a postačující formou rekreace, na straně druhé pro některé lidi znamenalo možnost seberealizace a kreativity, která jim nebyla umožněna v zaměstnání. Znamenalo pro ně prostor relativní svobody a soukromí (Duffková, J., 2006). Omezení cestování se projevovalo i jinými způsoby. Když se na konci 50. let 20. století otevřely hranice mezi tehdejší Jugoslávií a kapitalistickou Itálií, nastala nekontrolovatelná vlna výjezdů, jejichž hlavní motivací byl nákup nedostatkového zboží. Výlety za nákupy do Itálie – zejména do Slovincům blízkého Terstu – se staly společenskými událostmi, které v 70. letech 20. století přerostly až do masového nákupního šílenství. Tento jev se stal kulturním fenoménem, nakupování v Itálii se stalo významnou součástí konzumní a materiální kultury v Jugoslávii (Luthar, B., 2006). 6.1.2

Období po roce 1990

Po politických změnách na počátku 90. let 20. století se země střední a východní Evropy staly novou a zajímavou turistickou destinací, vzrušujícím zážitkem z druhé strany“ Že” lezné opony. Většina návštěvníků přijížděla ze zemí západní Evropy, ale stoupl také počet příjezdů ze zámoří. Rostoucí zájem turistů a investorů v těchto zemích značně přispěl k rozvoji turistického odvětví. V současnosti je turismus v zemích střední a východní Evropy důležitým původcem zahraničních příjmů a stal se stabilním prvkem v lokálních ekonomikách (Kiss, R., 2004). Příjmy (mld. eur)

Příjmy z jednoho příjezdu (euro)

Mezinárodní příjmy z turismu

2005

2006

2007

Svět

544,0

584,0

690,0

Severní Evropa

280,4

298,3

650,0

Západní Evropa

43,3

47,7

870,0

Střední a Východní Evropa

26,1

29,7

330,0

112,5

116,7

710

Jižní Evropa

Tabulka 4: Mezinárodní příjmy z turismu 2005–2006. Zpracováno podle World tourism organization 2007. Hall (1998a) konstatuje, že v 90. letech 20. století můžeme pozorovat symbiotické

6.2

Současnost

36

vztahy mezi rozvojem turismu a procesy ekonomické, politické a sociální restrukturalizace. Růst zaměstnanosti ve službách, zahraniční investice, snadný přístup a změna image těchto států přilákala rostoucí počet turistů do střední Evropy (Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Polsko). Ozvěnou poválečné komunistické doby však byl nerozumný přístup k turismu a jeho aktivitám, např. žádné fyzické nebo prostorové plánování a zaměření se na krátkodobý zisk Hall, D., R., 1998b). Ve druhé polovině 90. let 20. století se objevily dva významné trendy ve výjezdovém turismu ze zemí střední Evropy: prvním byla euforická mobilita obyvatel v raných porevolučních měsících, druhým výrazný růst výjezdového turismu v některých více rozvinutých zemí střední Evropy připomínající obnovení masového turismu (Hall, D., R., 1998a). Venkovskému turismu byla v 90. letech 20. století věnována malá pozornost (viz níže). Vědomosti o jeho možnostech v rámci stimulace ekonomiky se v jednotlivých zemích lišily. Turismus ve venkovských oblastech může být důležitým doplňkem a vyrovnávacím faktorem masového pobřežního turismu ve státech jihovýchodní Evropy (Hall, D., R., 1998a).

6.2

Současnost

Jak již bylo popsáno výše, turismus zemí střední Evropy byl za socialistického režimu značně omezen. Obyvatelé zemí střední a východní Evropy mohli cestovat pouze uvnitř bývalého východního bloku a i v jeho rámci existovala různá omezení. Výsledkem bylo omezení turismu na domácí turismus využívající domácích zdrojů. Tento fakt je důvodem pozdějšího nástupu venkovského turismu podle západního vzoru. V době, kdy obyvatelé západoevropských zemí toužili po klidu a romantice venkova, lidé z osvobozené střední Evropy objevovali kouzlo volného cestování do zahraničí – v podobě masové turistiky. Hájek (2002) poznamenává, že v České republice konzum ještě nedosáhl stadia zeleného konzumu“, který by byl uspokojen venkovským turismem. ” Tento postřeh lze vztáhnout i na ostatní středoevropské země. V současnosti se venkovský turismus rozvíjí, ale zdaleka ještě nedosahuje takového významu jako v západoevropských zemích (Bojnec, S., 2004). Ve středoevropských zemích neexistuje jasný rozdíl mezi venkovským turismem, agroturismem a farmářským turismem. Asociace s těmito pojmy spojené se v každé zemi liší. Všechny jsou však považovány za alternativní a relativně levné formy CR. Za venkov-

6.2

Současnost

37

ský turismus se považuje ubytování na venkově a malých městech, ubytování typu B&B, ubytování v chatkách, apartmánech, malých hotelech či dokonce na hradech či zámcích. Venkovský turismus je zde pojímán šíře, ne pouze ve spojení se zemědělstvím. Bývá spojován s přírodou a přírodními atraktivitami (hory, jezera, řeky, léčivé minerální prameny), s kulturními a historickými památkami, dědictvím a řemesly, se zemědělskými produkty (např. víno), se sportovními aktivitami na venkově, naučnými a vinařskými stezkami apod. (Bojnec, S., 2004). 6.2.1

Polsko

Polská krajina má mnoho podob – mořské pobřeží, hory, jezera, řeky, lesy a vrchoviny. Turistické služby mají ve venkovských oblastech dlouhou tradici – různé formy rekreace na venkově byly rozšířeny již v 19. století. Venkovské oblasti zaujímají téměř 60 % rozlohy Polska (Augustyn, M., 2006: 193). Jejich rozvoj úzce souvisí s rozvojem zemědělství a nezemědělských aktivit. Na rozdíl od ostatních zemí, které byly dříve pod vlivem bývalého Sovětského svazu, polské zemědělství nebylo před procesem přechodu k tržní ekonomice kompletně kolektivizováno. Okolo 75 % farem a jejich pozemků patřilo soukromému sektoru. Soukromé farmy byly malé (6,3 ha v průměru) a závislé na doplňkových příjmech z prací mimo farmu v sousedských městech a z jiných zdrojů. V té době byl turismus vnímán spíše jako společenská nikoliv ekonomická aktivita, nebyl považován za alternativní zdroj příjmů. Venkovský turismus byl spojován s návštěvou příbuzných a přátel spíše než s komerční aktivitou. Proces strukturálních změn po roce 1989 byl příčinou hluboké hospodářské recese. Nejvíce byl postižen sektor zemědělství kvůli svému rozsahu a struktuře. Během prvního roku tohoto procesu soukromě hospodařící farmáři ztratili mnoho pracovních příležitostí, kterými si přivydělávali mimo práci na farmě. Mnoho státních farem zkrachovalo nebo propouštělo zaměstnance. Ačkoliv se polská ekonomika od roku 1993 značně vylepšila, ekonomická situace venkovských oblastí je stále slabá. Klíčovým politickým tématem a hlavní snahou většiny polských farmářů se stalo hledání alternativního zdroje příjmů. Podpora turismu ve ven-

6.2

Současnost

38

kovských oblastech byla vnímána jako nová příležitost ekonomického oživení těchto oblastí a jako nová otázka pro národní vládu. V roce 1991 byl uskutečněn výzkumný projekt na oblast turismu v Polsku irskou nezávislou poradenskou službou Tourism Development International, který byl financován Irskou vládou jako součást jejich programu pomoci pro Polsko. Podnítil změnu postoje k významu tohoto sektoru v polské ekonomice. Turismus začal být následně vnímán jako důležitý faktor v ekonomickém rozvoji Polska, zvláště ve venkovských oblastech. Výsledkem bylo podniknutí iniciativ pro podporu rozvoje VCR, zkoumání forem cestovního ruchu, které poskytují doplňkové zdroje příjmů pro malé farmy a společnosti fungující na venkově, které nabízejí ubytování a/nebo podpůrné služby turismu. Sikorska-Wolak (2006) definuje 3 stádia rozvoje agroturismu v Polsku: • začátek 90. let 20. století – pronajímání pokojů nízkého ubytovacího standardu • začátek 90. let 20. století až po roky 2003 až 2005 – zlepšování ubytovacích a sanitárních podmínek na úroveň tzv. standardní kategorie (zřídka vyšší standardy) a rozvíjení doplňkového příslušenství • od roku 2003 – zlepšování a rozšiřování nabídky aktivit na farmách a zároveň zvyšování počtu nových farem zabývajících se agroturismem Rozvoj venkovského turismu v Polsku by nebyl možný bez pomoci centrálních vládních institucí, které zodpovídají za politiku venkovského rozvoje, regionálního rozvoje a rozvoje cestovního ruchu v Polsku. Nejvýznamnější institucí je Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova. Podporuje venkovský turismus zařazováním do vládních strategických dokumentů, čímž vytváří příležitosti pro čerpání dotací z veřejných fondů a fondů EU. V rámci Národního rozvojového plánu Ministerstvo zemědělství vytvořilo Sektorový operační program restrukturalizace a modernizace oblasti výživy a venkovského rozvoje. Jsou zde definovány směry, kterými se bude ubírat rozvoj venkova a mezi nimi je uveden také rozvoj agroturismu. První 3 roky byl venkovský turismus podporován částečně z EAGGF (European Agriculture Guidance and Guarantee Fund) a z ERDF (European Regional Development Fund). Propagace venkovského turismu bude financována z nového fondu – Evropského fondu pro venkovský rozvoj.

6.2

Současnost

39

Polský svaz venkovského turismu založený v roce 1996 spojuje dohromady více než 45 regionálních asociací a více než 2 200 společností zabývajících se agroturismem a venkovským cestovním ruchem. Celkový počet těchto společností (podniků) odhaduje Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova na více než 11 000. Z toho 5 500 podniků se podle odhadů věnuje agroturismu a zbytek ostatním aktivitám venkovského cestovního ruchu. Prostorové rozdělení farem se regionálně liší. Většina z nich je umístěna ve třech oblastech: pobřeží, Mazurská jezera a Karpaty na jihu země. Od roku 1997 je Svaz členem EuroGites – Evropské organizace pro venkovský turismus11 . 6.2.2

Slovensko

Slovensko má velmi dobré podmínky pro rozvoj cestovního ruchu, tj. i pro jeho součásti – agroturistiku a venkovský turismus. Kromě přírodních atraktivit jako jsou hory, jeskyně, vodní plochy, léčivé a minerální prameny, pestrá fauna i flóra, nabízí historické stavby a komplexy, kulturní památky, zámky, objekty lidové architektury, folklór, tradiční řemesla apod. V posledních desetiletích se jeví turismus ve venkovských oblastech Slovenska jako vhodný program na znovuoživení ekonomiky a snížení nezaměstnanosti (Priečko, M., 2003). Na přelomu 19. a 20. století se na Slovensku začal více rozvíjet cestovní ruch díky vybudování železnice. Vznikly první turistické spolky, které organizovaly a technicky zabezpečovaly turistické pobyty v Tatrách. Díky nim v Tatrách vznikla léčebná a turistická zařízení, rozšířila se síť turistických tras a vybudovaly se turistické chaty. Cestovní ruch se začal vyvíjet i v jiných slovenských pohořích (Malé Karpaty, Nízké Tatry, Malá a Velká Fatra). Na začátku 20. století se rozšířilo lyžování a turistická sezóna se rozprostřela na celý rok. Rozvoj cestovního ruchu pak zpomalily obě světové války a hospodářská krize. Po druhé světové válce byla část turistických zařízení poškozená, některá ubytovací zařízení dočasně sloužila k jiným účelům. Počet lůžek v zařízeních volného cestovního ruchu klesl z 81 350 v roce 1941 na 26 715 v roce 1947. Značný vliv na rozvoj cestovního ruchu mělo znárodnění v roce 1948 a značná izolace Slovenska od okolního světa. Začal se prosazovat 11

Zpracováno podle Augustyn, M., 2006; Przezbórska, L., 2003; Sikorska-Wolak, I., 2006

6.2

Současnost

40

hlavně vázaný cestovní ruch12 . Při soupisu zařízení cestovního ruchu v roce 1960 bylo na Slovensku 609 ubytovacích zařízení, z toho 257 patřilo vázanému16 a 352 volnému cestovnímu ruchu13 . Ve velké míře se stavěly i soukromé chaty a pro účely venkovského turismu se začaly využívat venkovské chalupy. Po roce 1989 nastala privatizace zařízení cestovního ruchu, čímž se vytvořilo konkurenční prostředí potřebné pro zlepšení stále málo kvalitních služeb (Lauko, V. a kol., 2006). Pro slovenský venkov jsou od počátku 90. let 20. století charakteristické negativní ekonomické a demografické tendence, jako například migrace obyvatel z venkova do měst v důsledku rostoucí nezaměstnanosti na venkově, růst počtu obyvatel v postproduktivním věku, nižší míra ekonomické aktivity a nižší kvalifikační úroveň obyvatelstva. Stejně jako u ostatních nově příchozích států do EU se ukázala potřeba diverzifikovat původně jednostranně orientovanou ekonomiku obcí převážně na zemědělství. Jednou z alternativ je podle Plánu rozvoje zemědělství a venkova Slovenské republiky rozvoj cestovního ruchu na venkově. (Jarábková, J., 2004). Venkovský rozvoj a jeho orientace na IRD (Integrated rural development) je pro slovenské venkovské obce relativně novým konceptem propagovaným politikou venkovského rozvoje EU. Klíčovým dokumentem přijatým na národní úrovni a vykonávaný pod kompetencí Ministerstva zemědělství je Sektorový operační program pro multifunkční zemědělství a venkovský rozvoj. Většina aktivit v prvním období programu 2004–2006 byla orientována na rozvoj venkovského turismu a financována z AGEF (Agrarian Guarantee European Fund). V letech 2004–2006 existovala také podpora z RDEF (Regional Development European Fund for rural tourism development). Tato podpora funguje také v období do roku 2013. Od ledna roku 2007 je propagace venkovského turismu podporována také z no12

vázaný cestovní ruch: cestovní ruch, u něhož je účast klientů závislá na splnění určitých podmínek ” (doporučení lékaře, zaměstnání, členství v organizaci apod.); úhrada klienta je částí úhrady zájezdu, zbytek je hrazen z jiných prostředků“ (Pásková, M., Zelenka, J., 2002: 308); účastníci vázaného CR cestují zpravidla ve skupinách, společným dopravním prostředkem a mají dopředu stanovené cíle, období a délku pobytu; absolvovali jej za odměnu – po splnění určitých pracovních podmínek, zásluh (Wokoun, R., Vystoupil, J., 1987). Tato forma CR byla častou v době socialistického režimu. 13 volný cestovní ruch: cestovní ruch, u něhož není účast návštěvníka vázána na pracovní poměr, členství ” v odborech, zdravotní stav nebo na jakoukoli jinou podmínku; celou cenu zájezdu si účastník hradí sám“ (Pásková, M., Zelenka, J., 2002: 315)

6.2

Současnost

41

vého zemědělského fondu programu Rozvoj venkovských oblastí. Díky těmto podporám se venkovský turismus na Slovensku rozmáhá (Chobotová, V., Kluvánková-Oravská, T., 2006). Pro Slovensko byla vypracována rovněž Strategie rozvoje cestovního ruchu do roku 2013. Venkovský turismus se potýká s řadou překážek. Jednou z nich je minimální propagace cestovního ruchu na úrovni státu oproti sousedícím zemím. Místní podnikatelské subjekty nejsou dostatečně připraveny na evropského klienta“, což snižuje jejich konkurenceschop” nost. Slovensko momentálně operuje nízkými cenami za aktivity spojené s cestovním ruchem, pro jeho rozvoj je však klíčová kvalita poskytovaných služeb Mišúnová, E., Mišún Ľ., 2006). Venkovský rozvoj se v současnosti rychle vyvíjí, avšak stejně jako v Polsku dosud nedosahuje takového ekonomického významu jako v západoevropských zemích (např. v Rakousku). 6.2.3

Slovinsko

Ve Slovinsku je více rozvinut farmářský turismus, který má dlouhou tradici. Byl zaznamenán již v roce 1930 v alpských a horských oblastech Slovinska, kam jezdili trávit léto obyvatelé měst. Po druhé světové válce farmářský turismus na farmách zmizel – neodpovídal ideologii komunismu. Proces kolektivizace individuálních farem zkrachoval, ale farmy byly stále limitovány řadou omezení zaměřených na jejich velikost a provozované aktivity. Na seznamu zakázaných aktivit byl také turismus. Farmářský turismus jako alternativa se objevil v 70. letech, tato doba byla charakteristická regulovanou institucionální a ekonomickou liberalizací. V horských oblastech pomáhaly státní dotace spolufinancovat rekonstrukce budov a nezbytného vybavení pro farmářský turismus. Od počátečního nabízení jídla a pití na farmě se přešlo až k poskytování ubytování a jiných služeb pro turisty. Od konce 80. let počet farem ve Slovinsku se zdvojnásobil. Mezi hlavní projekty venkovského cestovního ruchu zahrnula Slovinská turistická organizace typický slovinský turismus za jídlem a vínem – vinné stezky, lesní a naučné stezky, vinohradnictví a lesní turismus. Prázdniny na farmě jsou propagovány jako oázy, kde oby” vatelé mohou strávit dovolenou uprostřed idylické přírody a venkovského způsobu života“.

6.2

Současnost

42

Nejčastějším typem ubytování na farmách ve Slovinsku jsou pronajaté pokoje se snídaní a potom v ubytovacích zařízeních, kde se turisté stravují sami. Dovolená na farmách je považována za relativně levnou14 . Ve Slovinsku je 482 registrovaných turistických farem: • 190 farem pro exkurze (nabídka studených jídel a nápojů) • 74 vinných sklepů (víno, nealkoholické domácí nápoje, studená jídla) • 28 farem, kde farmáři mají umožněno prodávat jejich vlastní víno • 190 farem, které poskytují ubytování (2 595 lůžek v pokojích nebo apartmánech) Do roku 1995 byly turistické farmy na Slovinsku organizovány turistickou agenturou Vas (Vesnice). Po jejím krachu byla v roce 1997 založena Asociace turistických farem Slovinska (ATFS), v níž je evidováno 285 turistických farem. Členové ATFS mají dohromady kolem 2000 lůžek. ATFS má zastupitelskou a koordinační roli v propagačních, marketingových a informačních aktivitách a úzce spolupracuje se Slovinskou turistickou organizací. ATFS také spolupracuje s Ministerstvem zemědělství, lesnictví a výživy, Ministerstvem financí a Slovinskou turistickou asociací. Před vstupem do EU fungoval ve Slovinsku program EU – SAPARD, který byl kombinací národního financování a podpor z EU. Granty poskytovaly 50 % investičních nákladů. Tyto investice byly směřovány do rekonstrukcí farem a apartmánů, dokončení existujících staveb a do vybavení pro farmářský turismus. Dotace z EU pokryly asi 1/3 hodnoty investic. Existují také možnosti pro turismus na farmách ze Slovinského fondu pro rozvoj zemědělství a venkova, stejně tak bankovní půjčky a fondy místních obcí. Rozvoj venkovského turismu je ukotven v Národním rozvojovém plánu rozvoje venkova 2007–2013 a v Programu rozvoje venkova Slovinské republiky na období 2007–201315 . 6.2.4

Maďarsko

Venkovský turismus se v Maďarsku začal se rozvíjet už v 19. století a stal se brzy velmi populární. Před druhou světovou válkou tvořila dovolená na venkově 35–45 % všech dovolených (Kovács, D., 199316 ). Venkovský turismus však po roce 1945 zcela vymizel a 14

Za osobu na den mezi 10 a 15 eury v ubytovacích zařízeních bez stravování, za B&B mezi 15 a 20 euro,

poloviční penze 15–24 euro, 18–29 euro plná penze (Bojnec, S., 2004) 15 Zpracováno podle Bojnec, S., 2004 16 Kovács, D. (1993): A falusi turizmus korlátai és lehet˜ oségei Magyarországon, Településfejlesztés, 5, uváděný v anglicky psaném textu Rátz., T., Puczkó, L., 1998: 5

6.2

Současnost

43

trh s cestovním ruchem se musel potýkat s mnoha překážkami. Pro cestovní ruch chyběl institucionální rámec, zájem ze strany profesionálních turistických organizací byl malý od té doby, co přestal být turismus výdělečný. Regiony, v nichž se nacházely nejatraktivnější zdroje pro rozvoj turismu, byly relativně nerozvinuté a v nepříznivé finanční situaci. Překážkou byla také nepříznivá věková struktura místních obyvatel a nedostatek podnikatelských a doprovodných turistických služeb. Rozvoj venkovského turismu byl zahrnut (a často zdůrazňován) v regionálních rozvojových plánech od 60. let 20. století, však bez většího úspěchu. Rozvoj turismu byl koncentrován do několika málo oblastí země (zejména tam, kde se nacházela přírodní voda, termální prameny, hory) a tradiční rurální turismus se mezitím vytratil. V 80. letech 20. století začaly objevovat nové přístupy k revitalizaci tradičního typu venkovského turismu zejména v nejméně rozvinutých oblastech země. V některých malých oblastech bylo dosaženo znatelného úspěchu, ale ve většině případů progres zdaleka nesplnil očekávání. Kromě výše uvedených překážek je to také image domácích prázdnin na venkově (levné, zaměřené na nejméně movité obyvatelstvo, relativně nudné), která nepomáhá přilákat maďarské návštěvníky do venkovských oblastí. Proti tomuto se snaží bojovat Hungary Tourism Corporation – od roku 1997 funguje jako organizace, která bojuje za změnu image dovolené na venkově a snaží se o propagaci domácího turismu zahrnujíc turismus na venkově. Většina maďarské populace žijící ve městech má stále příbuzné na venkově. Jistá forma venkovského turismu tedy funguje, motivace se však liší. Nejedná se o snahu poznat venkovský způsob života na farmě nebo naučit se něco o místních zvycích či řemeslech – důvodem je návštěva příbuzných. Proto poptávka po organizovaném venkovském turistickém produktu v podstatě neexistuje. Turisté tohoto typu příliš nepřispívají k ekonomickému rozvoji navštěvovaných oblastí. Jejich potřeba vyskytovat se ve venkovském prostředí je uspokojena jejich příbuznými bez nutnosti výdajů peněz, vyjma útraty za cestu. V mnoha případech pak nebudou chtít utratit další množství peněz za podobnou dovolenou v jiné venkovské oblasti země. Velká část obyvatel Maďarska patřící do střední třídy vlastní tzv. druhé bydlení – prázdninové domy na venkově, kde tráví víkendy a letní prázdniny. Hlavní motivací pro trávení volného času právě zde je relaxace a pro většinu majitelů také zemědělská produkce

6.2

Současnost

44

pro vlastní potřebu (ovocné stromy, zelenina). Tato forma residenčního turismu přispívá k rozvoji infrastruktury v daných oblastech a také k udržování služeb, zejména maloobchodního podnikání. Na druhou stranu však majitel druhého domova omezuje možnosti místních obyvatel koupit nemovitost a také prázdninoví majitelé mají rozdílné sociální potřeby a požadavky na infrastrukturu než místní obyvatelé. Jedním z důsledků výše uvedených tendencí je, že se většina destinací rozvíjejících venkovský turismus snaží orientovat na zahraniční návštěvníky na rozdíl od hlavních evropských trendů. V Maďarsku se zahraniční turisté zajímají zejména o 2 typy venkovského turismu: ubytování v sousedství nejpopulárnější turistické destinace, kde motivací jsou nízké ceny, a za druhé folklórní programy a představení s koňmi v pusztě. Rozvoj ostatních typů venkovského turismu, jako např. aktivní dovolená v přírodě nebo účast na farmářských pracích, je stále v raném stádiu. Venkovský turismus je v Maďarsku málo výdělečnou činností – ve srovnání s vloženou prací je ziskovost nízká (Kovács, D., 199317 ). Pro ty, kteří mají kapitál nezbytný pro investici do produktu většího měřítka, neexistuje reálný popud účastnit se této ekonomické aktivity. Provozovatelé nezrealizují takový zisk, který by jim umožnil budoucí rozvoj kvality jejich nabídky18 . 6.2.5

Česká republika

Venkovské oblasti v ČR Po vstupu do EU se v České republice používají indikátory převzaté od OECD a EUROSTATu (Majerová et al., 2002). Prvním indikátorem je hustota zalidnění na km2 , která klesla z původních 150 obyvatel na km2 (OECD) na úroveň používanou Eurostatem, a to na 100 obyvatel na km2 . Druhým indikátorem je počet obyvatel žijících ve vesnicích s hustotou zalidnění nižší než 100 obyvatel na km2 . Pokud bereme v úvahu tuto metodologii, venkovské oblasti jsou potom definovány jako oblasti, v nichž je hustota nižší než 100 obyvatel na km2 . Venkovské oblasti na úrovni krajů NUTS 3 zabírají 92,3 % roz17

Kovács, D. (1993): A falusi turizmus korlátai és lehet˜ oségei Magyarországon, Településfejlesztés, 7–17

uváděný v anglicky psaném textu Rátz., T., Puczkó, L., 1998: 5 18 Zpracováno podle Rátz, T., Puczkó, L., 1998

6.2

Současnost

45

lohy země. Mezi venkovské oblasti se na této úrovni řadí celá země s výjimkou hl. města Prahy a Moravskoslezského kraje. Na úrovni okresů NUTS 4 venkovské oblasti zahrnují 64 okresů. V takto vymezeném regionu žije 66,4 % obyvatelstva a oblast pokrývá 90,9 % rozlohy České republiky. Na úrovni obcí NUTS 5 je 79,2 % obcí venkovských, reprezentují 75 % rozlohy země. Žije zde 22,5 % obyvatel (Majerová et al., 2002). Pro účely cestovního ruchu vymezil venkovský prostor Vystoupil, J. et al. (2006). Venkovské oblasti vymezuje na základě potenciálních rekreačních ploch. Míra rekreační využitelnosti je dána podílem vybraných složek půdního fondu na celkové rozloze obce. Kritériem výběru byla míra jejich uplatnění při rekreaci. Za rekreační plochy je brán souhrn rozlohy lesní půdy, luk a pastvin, sadů a zahrad, tekoucích a stojatých vod, a to z dat Úhrnů hodnot druhů pozemků. Horské oblasti jsou vyčleněny jako zvláštní kategorie, do venkovských oblastí nejsou zahrnuty. Není však výjimkou, že některé formy venkovského turismu se uskutečňují právě v horských oblastech (např. agroturismus na farmách položených v horských oblastech, cykloturistika). Vystoupil, J. et al. (2006) člení venkovskou krajinu do třech kategorií: 1. venkovská krajina s minimálními předpoklady pro CR (9,7 % rozlohy ČR) • území, kde podíl potenciálních rekreačních ploch dosahuje intervalu od 0 do 19,9 % na rozloze obce • do tohoto geografického celku byla zařazena také území, na kterých je vykonávána povrchová těžební činnost • vyřazena byla území se statutem vinařské obce I. a II. kategorie 2. venkovská krajina s průměrnými předpoklady pro CR (29,4 % rozlohy ČR) • obce s podílem potenciálních rekreačních ploch mezi 20 a 49,9 % 3. venkovská krajina s velmi příznivými podmínkami pro CR (35 % rozlohy ČR) • obce s podílem potenciálních rekreačních ploch mezi 50 a 100 % • z obou výše uvedených kategorií byly vyčleněny urbanizované prostory, horská krajina a velkoplošné pískovcové skalní útvary • identifi Nejlepší předpoklady pro cestovní ruch má venkovská krajina v podhorských oblastech (podhůří Krkonoš, Lužických a Orlických hor, Jeseníků, Šumavy) a v místech vysoké koncentrace vodních ploch (Třeboňská pánev). Ve struktuře pozemků převažují lesy a

6.2

Současnost

46

trvalé travní porosty. U zbylých kategorií venkovské krajiny – tedy s průměrnými a minimálními předpoklady pro cestovní ruch – je typický vysoký podíl orné půdy. Venkovská krajina s minimálními předpoklady se vyznačuje velmi malou lesnatostí. Největší zastoupení venkovské krajiny s minimálními předpoklady je v krajích Ústeckém, Olomouckém a Středočeském. Venkovská krajina s průměrnými předpoklady je typická pro kraj Vysočina, jižní část Jihomoravského kraje a centrální část Plzeňského kraje (Vystoupil, J. et al., 2007). Ve venkovském prostoru vymezeném Vystoupilem et al. (2007) je umístěno téměř 70 % všech objektů individuální rekreace (druhé bydlení), z nichž necelé dvě třetiny se nachází ve venkovské krajině s velmi příznivými podmínkami pro cestovní ruch a dalších 27 % ve venkovské krajině s průměrnými předpoklady.

Historické souvislosti – český venkov v minulosti Využití českého venkova se během vývoje postupně měnilo od původní převažující zemědělské funkce k současným rozmanitým aktivitám a možnostem. Od druhé světové války bylo formování venkova výrazně ovlivněno politickými událostmi a zásahy. Český venkov se v průběhu vývoje potýkal s mnoha problematickými situacemi. Do venkovské sounáležitosti, způsobu života a kontinuity vývoje venkovských oblastí velmi zasáhly odsuny obyvatelstva z pohraničí – nejprve Čechů ze Sudet v roce 1938 a poté německého obyvatelstva v roce 1945. Perlín (2007) uvádí, že odsun znamenal naprostou změnu vlastnických vztahů, vysídlení venkova v Sudetech, propad zemědělství i průmyslové výroby a dlouhodobý pokles počtu obyvatelstva v pohraničních okresech. Noví obyvatelé přicházeli do oblasti často využít snadno dostupný majetek po Němcích, k prostředí neměli vztah a často jim chyběly zkušenosti s venkovským způsobem života a hospodářstvím. Sounáležitost a spolupráce rodin na venkově byla narušená. V poválečných letech, rokem 1949 počínaje, se na venkově začala prosazovat idea kolektivizace a združstevnění zemědělské výroby. Její prosazování způsobilo výrazné ekonomické a společenské zásahy do venkovského způsobu života. Kolektivizace byla prováděna velmi razantně vůči všem, kteří neměli zájem vstupovat do zemědělských družstev. Mnoho lidí přišlo o své těžce nabyté hospodářství, zejména velcí sedláci se kolektivizaci bránili. Perlín (2007) uvádí, že z hlediska čistě ekonomických kritérií, bez ohledu na dopady v ji-

6.2

Současnost

47

ných sférách venkovského prostředí, byla kolektivizace úspěšná. Ve velmi krátkém období se zvýšily rozlohy obdělávaných honů a pomocí masivní techniky se zvýšila produktivita práce na venkově. V tradičních vnitrozemských venkovských oblastech byla zakládána zemědělská družstva. Od počátku 50. let 20. století nastává poměrně stabilní období ve vývoji českého venkova. V tomto období dochází k postupné stabilizaci sociálních a ekonomických vztahů na vesnici. Pomocí modernější techniky nadále dochází ke zvyšování produktivity práce v zemědělství. Zemědělská výroba je pod plnou kontrolou státu a jeho specializovaných úřadů. V této době dochází k vylidňování obcí, odchodu mladých generací, a v obcích zůstávají převážně starší obyvatelé s nízkým sociálním statusem a vzděláním (Lapka, M., Gottlieb, M., 2002). Teprve až v 70. letech 20. století dochází k rozvíjení rekreace na venkově. V tomto období se na venkově projevují dva protichůdné trendy. Dochází jednak ke koncentraci aktivit do tzv. střediskových obcí a zároveň k intenzivnějšímu využití rekreačních objektů v nejmenších sídlech i v nových sídelních lokalitách. Směřováním aktivit do omezené skupiny obcí dochází k uměle potlačovanému rozvoji nejmenších sídel a ke ztrátě ekonomického a hlavně sociálního významu vesnic. Protichůdně působí rozvoj chataření a chalupaření, které se prosazuje v nejmenších sídlech i nových sídelních lokalitách. Chataření se koncentruje do okolí měst, chalupaření v nejmenších vesnicích, kde se využívá uvolňovaného bytového fondu. Bytový fond v nejmenších vesnicích byl dostupný, protože v 50. letech 20. století docházelo k odchodu mladé generace do měst za prací v těžkých průmyslových odvětvích a generace jejich rodičů v době nástupu fenoménu chalupaření začaly vymírat, nebo následovaly své potomky na stáří do měst (Perlín, R., 2007). Chalupaření se v normalizační době stalo důležitým sociologickým fenoménem. Duffková (2006) uvádí, že chalupaření má kořeny již ve 20. letech 20. století. Podílelo se na záchraně venkovských sídel nejen po odsunu obyvatelstva po 2. světové válce, ale i po odlivu venkovského obyvatelstva do měst za prací v 60. a 70. letech 20. století. V této době se stalo chataření a chalupaření jakousi vzpourou – snahou o seberealizaci, když v zaměstnání a profesích byly tyto možnosti problematické, a také o soukromí (panelová výstavba, stísněné byty ve velkých městech). Po roce 1990 došlo na venkově k mnoha změnám. Obecné změny v celé společnosti se

6.2

Současnost

48

dotkly také venkovských oblastí. Od roku 1990 docházelo postupně ke změně vlastnických vztahů. V roce 1991 proběhla transformace zemědělských družstev. Družstva se potýkala s vymezováním vlastnických podílů jednotlivých současných členů družstev. Tento proces nebyl jednoduchý, ve skutečnosti dosud nedošlo k plnému vyrovnání (Perlín, R., 2007). Průběh transformace vedl k tomu, že většina zemědělských podniků byla zachována, podniky se tedy staly pokračovateli velkých JZD. Podíl soukromě hospodařících zemědělců či obnova typických rodinných farem zůstala neprosazena. Tento stav však paradoxně zapříčinil to, že české zemědělství je v omezené míře konkurenceschopné i bez dotační podpory EU v rámci Společné zemědělské politiky (CAP) (Perlín, R., 2007). Po roce 1990 se začalo více dbát o životní prostředí, což se projevilo v legislativě České republiky. Nově byla zavedena EIA – Environmental Impact Assessment, posuzování záměrů plánovaných projektů, hodnocení vlivu stavby na životní prostředí. Postupně došlo k omezení obecních skládek a jejich rekultivaci a zlepšení stavu půd díky zvýšení nákladů na chemická hnojiva a chemické ochranné prostředky. Zlepšila se rovněž občanská vybavenost obcí na venkově, co se týče služeb a obchodu došlo k výrazně pozitivním změnám. Jako nová specifická forma trávení volného času se po roce 1990 začal rozvíjet agroturismus. Stejně jako v ostatních evropských zemích se i v České republice očekávalo, že agroturismus přispěje k revitalizaci a rehabilitaci venkovského prostoru. Perlín (2007) zastává názor, že došlo k přecenění této aktivity a že agroturismus v České republice je okrajovou doplňkovou aktivitou, která bude hrát pouze omezenou roli. Specifickou formou agroturismu je podle něj tradiční české chataření a chalupaření.

Venkovský turismus Kořeny venkovského turismu lze v České republice hledat na počátku 20. století, kdy se začal rozvíjet tramping. Trampové za sebou zanechali první chaty a osady. V poválečných letech venkov nebyl spojován s cestovním ruchem, lidé se vypořádávali s následky války a se změnami zaváděnými socialistickým režimem. Teprve až na konci 60. let a v průběhu 70. a 80. let se začalo prosazovat chataření a chalupaření ve venkovských regionech, které souviselo s růstem životní úrovně obyvatel a s relativní stabilizací sociálních podmínek. Lidé na venkov jezdili za přírodou, klidem a relaxací, uniknout z hlu-

6.2

Současnost

49

čných měst. Motivací pro víkendové pobyty na chalupách a chatách byly mj. výše uvedené skutečnosti – touha po soukromí a seberealizaci. Venkovský turismus v dnešním pojetí se začal v České republice vyvíjet od počátku 90. let 20. století. Na venkov se začalo pohlížet v mnohem širší perspektivě. Venkovské oblasti začaly být vnímány jako místa k životu, rekreační oblasti, kulturní a přírodní prostor. Začala se brát v úvahu jejich ekonomická, ekologická a sociální role. Na straně druhé však nemohla být opomíjena problematická stránka venkova – ve srovnání s městy byla většina venkovských oblastí zaostalá, hůře vybavená, byla zde vyšší nezaměstnanost a starší populace. Právě venkovský turismus měl být stimulující aktivitou venkovských regionů. Venkovský turismus v České republice má velký potenciál, avšak potýká se s mnoha problémy související s nedostatečnou infrastrukturou. Rozvoj venkovského turismu narazil na nedostatečnou kapacitu hromadných ubytovacích zařízení, na jejich nerovnoměrné rozmístění a ne vždy dobrou kvalitu. Problémem při jeho rozvoji je rovněž nerozvinutost služeb v regionech, nedostatek odborníků pro řízení podnikatelských subjektů CR, nízká vybavenost turistických tras, lyžařských a běžeckých tratí, cyklotras a cyklostezek (odpočívadla, hygienická zařízení apod.) a také nedostatečná schopnost subjektů reagovat na měnící se poptávku a konkurenci (MMR, 2006). Venkovský turismus v České republice je oproti zemím západní a severní Evropy specifický svým zaměřením. Je pojímán v mnohem širší perspektivě. Vzhledem k vývoji českého zemědělství (viz výše) se zcela neobnovila tradice soukromých rodinných farem tak obvyklá na Západě. Farmy nabízející turistické služby zde existují, ale zdaleka nedosahují v rámci venkovského cestovního ruchu takového významu jako např. v Rakousku nebo sousedním Německu. Venkovský turismus si však našel cestu v podobě rozvinuté vinařské turistiky a cykloturistiky a ve svém kulturně historickém pojetí. Právě na kulturní a historické hodnotě venkovských oblastí je mnohdy turismus postaven. Takovéto oblasti lákají návštěvníky kulturními událostmi, festivaly a folklórními akcemi. Venkovský turismus nebo spíše jeho forma – agroturismus, v našich podmínkách stále ještě nenalezl patřičnou odezvu. V zemích západní a střední Evropy je dovolená na farmě velmi populární u rodin s dětmi, kdežto v České republice tento trend není tolik patrný. Je možné, že poptávka po tomto produktu má zčásti konkurenci v typickém chalupaření.

6.2

Současnost

50

Tím, že mnoho rodin vlastní chalupu nebo chatu, popř. mají příbuzenstvo na venkově, nemají takovou potřebu trávit dovolenou na farmě a navíc za ni utrácet peníze, stejně tak, jako je to v Maďarsku a jak uvádí Rátz a Puczkó (1998). Hájek (2002) tvrdí, že skutečnost, že venkovský turismus v České republice je stále okrajovým fenoménem, spočívá v české nedůvěře vůči cestovnímu ruchu. Zdroji této nedůvěry jsou podle něj odpor vůči komodifikované autenticitě venkova, vývojem narušená ruralita českého venkova, směšování venkovského turismu s masovou rekreací a nedostatečná reflexe rizik, která plynou z neřízeného turismu pro regionální stabilitu ze strany státních orgánů a úřadů. V České republice jsou pro venkovský turismus vhodné podmínky, ale panuje zde vůči němu nedůvěra. Hájek rovněž upozorňuje na podcenění sektoru služeb v souvislosti s podporou venkovského turismu v České republice. Farmy a ekologické farmy nabízejí kromě ubytování velmi často výuku a jízdu na koni. Návštěvníci farem mají možnost stravovat se sami, ale po dohodě jsou majitelé farmy většinou schopni a ochotni zajistit také stravování ze svých zdrojů. Hlavními aktivitami jsou kontakt s domácími a hospodářskými zvířaty, seznámení a podílení se na chodu farmy, půjčování horských kol, na ekofarmách také ochutnávka bioproduktů. Některé farmy poskytující ubytování mají v záloze také spektrum sportovních aktivit pro případ špatného počasí (kulečník, šipky, bowling). Hlavní role dovolené na farmě ale spočívá v kontaktu s přírodou a zvířaty a pobytem na čistém vzduchu. V České republice je stále oblíbenější cykloturistika. Bylo zde vybudováno velké množství cyklostezek, z nichž mnohé navazují na síť evropských cyklostezek Eurovelo. Existují zde dálkové cyklostezky, byly vybudovány cyklostezky podél obou stran česko-rakouské hranice, hustě protkána je Šumava a Jizerské hory. Cykloturistika se potýkala a stále potýká mj. s nedostatečnou doprovodnou infrastrukturou, nicméně pracuje se na zlepšení situace. V roce 2005 byla vypracována Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy v ČR. Jedním z jejích cílů je právě vytváření podmínek pro výstavbu cyklistické infrastruktury. Snahou je návaznost služeb na cyklistické komunikace. V hlavních střediscích cestovního ruchu, ve městech i na trasách, byly zřízeny půjčovny silničních a horských kol, a dbá se také na návaznost ubytovacích a stravovacích zařízení na cyklistické komunikace. Ve vinařských oblastech je s cykloturistikou často spojena vinařská turistika. Vinařská tradice je v České republice dlouholetá, ale víno jako produkt turistiky se objevilo teprve

6.2

Současnost

51

nedávno. Existují zde dvě vinařské oblasti – česká a moravská. Vinařská oblast Čechy má podoblasti mělnickou a litoměřickou, vinařskou oblast Morava tvoří podoblasti znojemská, mikulovská, velkopavlovická a slovácká. Turisté mohou navštívit vinné sklepy, vinotéky, účastnit se ochutnávek vín. Existují však také vinařská muzea a expozice (viz příloha 4). Český venkov je bohatý svou kulturou a dědictvím a nabízí návštěvníkům spektrum kulturních a historických památek a kulturních akcí. Jejich význam je vyjádřen stupněm jejich ochrany. Podle databáze Národního památkového ústavu je přes 7000 objektů lidové architektury označeno za kulturní památku. Národní kulturní památky existují pouze dvě – skanzen lidové architektury v Rožnově pod Radhoštěm a soubor lidových staveb Pustevny v okrese Vsetín. Na území České republiky se vyskytuje 61 vesnických památkových rezervací a 211 vesnických památkových zón (viz příloha 2 a 3). Vesnická památková rezervace Holašovice je zároveň památkou UNESCO (Vystoupil, J. a kol., 2006). Atraktivní pro návštěvníky jsou folklórní festivaly, hody, výstavy a návštěvy památek lidové architektury. Ve venkovských oblastech se nacházejí rovněž některé hrady a zámky.

Hlavní produkty venkovského turismu Prázdniny na venkově Jedná se o oficiální turistický produkt České republiky, který podporuje Česká centrála cestovního ruchu (agentura Czech Tourism). Je zaměřen na individuální turisty a jeho cílem je podpora vzniku a využití venkovských ubytovacích zařízení (chalup, penzionů, malých kempů). Jako program má za úkol motivovat a kvalifikovat podnikatele ve venkovském turismu, poskytovat začínajícím podnikatelům know-how a podporovat v obcích ekonomický rozvoj bez nároků na vysoké investice. Zajišťuje efektivní propagaci stávajícím ubytovacím zařízením v tištěné i elektronické podobě na internetu. Zelené prázdniny Produkt s eko“ kvalitou, který existuje již od roku 1993. V EU se vytvářejí a sjed” nocují parametry pro eko“ certifikaci služeb CR. Zelené prázdniny poskytují poradenský ” servis, informace, služby hostům i podnikatelům. Heritage Trails – Stezky dědictví – aktivní a poznávací programy Stezky dědictví existují již od roku 1994. Jedná se o marketingový nástroj na propagaci a rozvoj CR mik-

6.2

Současnost

52

roregionů a krajů. Stezky tvoří síť lokalit přírodního, kulturního a technického bohatství, folklóru, služeb a turistických zařízení v dané oblasti. Turisté mají možnost cestovat buď individuálně podle map Stezek dědictví“ nebo si mohou objednat dovolenou ve formě ” balíčků u cestovních kanceláří. Podmínkou provozování Stezek je dodržování zásad trvale udržitelného rozvoje a příjmy mají v co nejvyšší míře plynout přímo místním komunitám. Zelené stezky – Greenways Zelené stezky Greenways je asistenční a grantový program Nadace Partnerství. Díky tomuto programu dochází k pomoci a podpoře organizací a projektů přispívajících k trvale udržitelnému rozvoji podél stezek a přírodních koridorů. Cílem je vytvoření sítě organizací a projektů, které si mohou vyměňovat zkušenosti a spolupracovat mezi sebou i s partnerskými organizacemi doma i v zahraničí. Existují stezky: Praha – Vídeň, Krakov – Morava – Vídeň, Moravské vinařské stezky a dálkové cyklostezky.

Dokumenty pro rozvoj cestovního ruchu v České republice Existují 3 typy dokumentů pro rozvoj cestovního ruchu: strategické, programové a koncepce. Často dochází k zaměňování názvů a dokumenty obsahově neodpovídají názvu. Holešinská a Kunc (2006) uvádějí rozdíly v těchto pojmech. Program je střednědobým dokumentem, jedná se o souhrn zásad, jimiž se řídí sled činností; strategie je taktickým plánem, který nabízí konkrétní řešení vedoucí k dosažení cílů; koncepce prezentuje základní pojetí dané problematiky a má obecnější charakter. Ministerstvo pro místní rozvoj schválilo dokument Koncepce státní politiky cestovního ruchu období 2007–2013, která navazuje na Koncepci státní politiky cestovního ruchu na období 2002–2007. Jedním z důvodů zpracování aktualizace Koncepce byl vstup České republiky do Evropské unie, na což bylo potřeba reagovat (Vystoupil, J., Wokoun, R., 2006). V Koncepci je shrnut význam cestovního ruchu pro národní ekonomiku, hlavní problémy rozvoje cestovního ruchu a stanovení vize a cílů Koncepce pro období 2007–2013. Globálním cílem politiky cestovního ruchu je zvýšení ekonomické výkonnosti odvětví využitím a dalším rozvojem dostupného potenciálu a docílení zvýšení konkurenceschopnosti cestovního ruchu na regionální i národní úrovni. Zásadou je respektování zájmů ochrany přírody a krajiny a dalších složek životního prostředí.

6.2

Současnost

53

Základními prioritami rozvoje udržitelného CR v České republice jsou: • Priorita 1: Podpora tvorby konkurenceschopných národních a regionálních produktů a programů cestovního ruchu • Priorita 2: Podpora budování a zkvalitňování infrastruktury a služeb cestovního ruchu • Priorita 3: Marketingová podpora cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů • Priorita 4: Podpora budování a vytváření organizační struktury cestovního ruchu V České republice existuje také Státní program podpory cestovního ruchu pro jednotlivé roky, v nichž se liší zaměření podprogramů. Pro rok 2006 jsou určeny dva podprogramy, a to podpora rozvoje lázeňství a podpora budování doprovodné infrastruktury cestovního ruchu pro sportovně rekreační aktivity. Na úrovni krajů existují také Programy podpory rozvoje cestovního ruchu. Podpora rozvoje venkovského turismu je ukotvena v Programu rozvoje venkova pod Osou III (Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova).

7

DOPADY VENKOVSKÉHO TURISMU

7

54

Dopady venkovského turismu

Každá lidská aktivita má vliv na okolní prostředí a venkovský turismus není výjimkou. I přesto, že se jedná o měkkou formu turismu, nemá venkovský turismus jen světlé stránky. Autoři (Lordkipanidze, M., 2002; Hall, C., J., Page, S., J., 2002, Briassoulis, H., 2000 aj.) zabývající se dopady turismu a venkovského turismu si uvědomují jeho pozitivní i negativní účinky. Účinky se v různých oblastech liší. Briassoulis (2000) uvádí, že typ a intenzita dopadu turismu závisí na vztahu mezi typem rozvoje turismu, socioekonomickými a jinými charakteristikami turistů a přírodními, socioekonomickými a institucionálními rysy hostitelské oblasti. Při zkoumání dopadů turismu je nutné vnímat životní prostředí jako celek složený z více částí – z prostředí přírodního, sociálního a ekonomického, mezi nimiž existují vztahy a vazby. Takovéto vztahy iniciují rozšíření dopadu z jedné oblasti na ty ostatní. Williams (1998) konstatuje, že je důležité nepřehlížet dílčí problémy, protože v konečném důsledku může být jejich dopad mnohem závažnější. Následující přehled se týká environmentálních, sociokulturních a ekonomických vlivů venkovského turismu.

7.1

Environmentální dopady

Většina environmentálních dopadů turismu všeobecně, a tedy i venkovského turismu, souvisí s výstavbou infrastruktury a příslušenství náležející k turismu (hotely, restaurace, obchody, golfová hřiště apod.). Negativním dopadem na životní prostředí může být až jeho zničení. Na druhou stranu však turismus může přispívat k jeho ochraně a zachování zvyšováním povědomí o hodnotách životního prostředí. Může také sloužit jako nástroj k financování ochrany přírodních oblastí a růstu jejich ekonomického vlivu (Lordkipanidze, M., 2002). Lordkipanidze (2002) uvádí, že dopad se týká vizuálního vjemu. V destinaci se mohou objevit nové architektonické styly, objekty související s vybaveností pro venkovský turismu – jako jsou nová parkoviště, hotely apod., které mění původní obraz destinace. Hall a Page (2002) se zmiňují o výstavbách tematických parků ve venkovských oblastech,

7.2

55

Ekonomické dopady

prázdninových vesnicích a značení zajímavých míst. Všechny tyto prvky zvyšují zájem o venkovský cestovní ruch, zároveň však pozměňují životní prostředí. Oblast dopadu

Pozitivní

Negativní

Znečištění

Vody, vzduchu, hlukem

Eroze

Ničení břehů řek, ničení geologických rysů

Přírodní zdroje

Změna

hydrologických

poměrů,

zvýšená spotřeba fosilních paliv, změna využití půdy pro primární produkci Vizuální dopad

Zkrášlování vzhledu obce

Realizační předpoklady turismu, odpadky, nové architektonické styly

Infrastruktura

Zajištění nové infrastruktury vyle-

Přetížení

pšením té existující Renovace

Obnova využití nevyužitých budov, restaurování a ochrana historických budov a míst, restaurování opuštěných budov (např. druhé bydlení)

Tabulka 5: Souhrn pozitivních a negativních vlivů venkovského turismu na životní prostředí. Zpracováno podle Lordkipanidze, M., 2002

7.2

Ekonomické dopady

Venkovský turismus může sloužit k diversifikaci ekonomiky ve venkovských oblastech, poskytnout nové trhy pro místní produkty a služby, nové zdroje příjmů pro farmáře a ostatní, jejichž obživa je ohrožena změnami v zemědělství, a může podnítit vznik nových obchodů (podniků). Turismus může pomoci venkovským obcím nalézt novou silnou stránku v jejich ekonomice za současného uchování kvality života místní populace, dědictví a sociálních hodnot (Lordkipanidze, M., 2002). Turismus jako podnikatelská aktivita má však také svá negativa. Autoři zabývající se dopady turismu (Ryan, C., 2003, Archer., B. a kol., 2004, aj.) se na jeho účincích na místní ekonomiku v podstatě shodují. Nejobsáhlejší shrnutí

7.2

Ekonomické dopady

56

podala Lordkipanidze (2002) v publikaci Enhancing Entrepreneurship in Rural Tourism for Sustainable Regional Development. Lordkipanidze (2002) uvádí následující výčet ekonomických dopadů turismu: Pozitivní ekonomické dopady 1. příspěvek do státních příjmů • přímé příspěvky jsou generovány daněmi na příjmy ze zaměstnanosti v turismu a obchodu a přímými daněmi, které se vztahují na turisty, jako jsou výjezdní poplatky • ne přímé příspěvky mají původ z daní a poplatků uvalených na zboží a služby spojené s turismem. 2. vytváření zaměstnanosti • nové pracovní příležitosti v hotelích, restauracích, taxi, v obchodech a nepřímo také nabídkou zboží a služeb, které potřebují podniky spojené s turismem 3. podpora investic do infrastruktury • turismus může přimět místní úřady vylepšit infrastrukturu (odpadní systém, silnice, elektřina, telefon a veřejná dopravní síť), všechny mohou zlepšit kvalitu života místních obyvatel, stejně tak pomoci turismu 4. příspěvek do místních ekonomik • příjmy z turismu se používají jako měřítko ekonomické hodnoty chráněné krajiny. Peníze v cestovním ruchu se vydělávají také neformálními činnostmi jako např. pouliční prodej, neformální průvodci • pozitivní stránkou této neformální a neregistrované zaměstnanosti je, že peníze se vracejí do místní ekonomiky a mají multiplikační efekt (neustále jsou v oběhu) Negativní ekonomické dopady 1. únik peněz • pouze malá část útrat turistů, jakožto přímých zisků, se dostane do místní ekonomiky • přímými zisky jsou myšleny útraty turistů přímo v regionu, v místní ekonomice; pokud se turisté přemísťují na delší vzdálenosti, vynaloží velkou část peněz vy-

7.3

Sociokulturní dopady

57

hrazených na dovolenou na dopravu, popř. ubytování během dopravy do cílového regionu • Archer, B. a kol. (2004) tvrdí, že jednotlivé regiony v zemi často nejsou ekonomicky zcela soběstačné (musejí importovat produkty) a pravděpodobně proto velká část peněz uniká z regionálního systému do jiných oblastí. 2. cena infrastruktury • developeři mohou požadovat opravu infrastruktury a mohou poskytnout daňové prázdniny či jiné finanční úlevy, což je pro místní úřady velmi nákladné • veřejné zdroje vynaložené na podpůrnou infrastrukturu nebo daňové volno může snížit vládní investice v jiných kritických oblastech jako je vzdělání a zdravotnictví 3. růst cen • rostoucí poptávka po základních službách a zboží ze strany turistů často způsobuje vzestup cen, což negativně ovlivňuje místní obyvatele, jejichž příjmy proporčně nerostou • rozvoj turismu a relativní vzestup poptávky po nemovitostech může zapříčinit dramatický vzrůst cen na • důsledkem může být imigrace, která pak narušuje ekonomické příležitosti místních obyvatel 4. ekonomická závislost místní společnosti na turismu • závislost na jednom odvětví na toto odvětví vytváří velký nátlak, zvláště pak na lidi v něm zaměstnané 5. sezónní charakter pracovních příležitostí • vytváří ekonomické problémy pro destinace, které jsou závislé na turismu, pro zaměstnance zpravidla není zajištěna práce na další sezónu, objevují se problémy v získávání praxe, uznávání praxe, pracovní síla je často nekvalifikovaná, špatné pracovní podmínky mimo sezónu a podmínky bydlení

7.3


Co se týče sociokulturních výhod, venkovský turismus a turismus všeobecně poskytuje společenský kontakt mezi místními lidmi a návštěvníky a rostoucí povědomí o hodnotě

7.3

58


dědictví a potřebě jeho ochrany mezi místními lidmi i návštěvníky. Posiluje identitu a jednotu společnosti v destinaci a pomáhá většímu využití (a tedy životaschopnost) místní dopravy a ostatních služeb (Lordkipanidze, M., 2002). Turismus jako faktor změny může ovlivnit tradiční rodinné hodnoty, způsobuje komercializaci kultury a zvyšuje kriminalitu. Také může vytvářet konflikty v destinační obci týkající se sociokulturních rozdílů, ekonomické prosperity a rozdílů v kupní síle mezi místní komunitou a návštěvníky. Postoje a vnímání rezidentů ohledně rozvoje turismu kolísají mezi negativními a pozitivními (Tosun, C., 2002). Tosun (2002) mezi negativní dopady řadí mj. úpadek tradic, materializaci, kriminalitu, sociální konflikty a zhoršení životního prostředí. Uvádí, že sociální kontakt mezi jednotlivci z různých kulturních zázemí může zapříčinit negativní postoje, vnímání a zážitky. Oblast dopadu

Spíše pozitivní

Spíše negativní

Dědictví

Větší pozornost místních obcí věno-

Výstavba v netradičních architek-

vaná ochraně a uchování dědictví

tonických stylech. Krádeže artefaktů turisty.

Jazyk

Větší zájem o zachování tradičních

Začleňování cizích slov do slovní zá-

jazyků (nářečí), pokud jsou turisty

soby.

vnímány jako atraktivita. Náboženství

Ztráta spirituality náboženských míst, která jsou zahlcována turisty.

Tradiční umění

Vznik nových trhů pro tradiční ře-

Výměna tradičních výrobků za pro-

mesla a formy umění. Oživení tra-

dukty žádané turisty. Změna tra-

dičních forem umění.

dičních forem umění pro uspokojení poptávky turistů.

Hodnoty a chování.

Přijetí pozitivních aspektů hodnot

Růst kriminality.

a chování turistů. Hostitelská populace

Zpomalení/zastavení procesu depo-

Dominance imigrantů z vnějšku

pulace. Imigrace.

nad místní společností.

Tabulka 6: Souhrn sociokulturních dopadů venkovského turismu. Zpracováno podle Lordkipanidze, M., 2002

7.4

7.4

Kritika venkovského turismu jako nástroje podpory venkovských oblastí

59

Kritika venkovského turismu jako nástroje podpory venkovských oblastí

Mnoho autorů se upínalo k venkovskému turismu jako k všeléku na ekonomické a sociální problémy venkovských oblastí, ale v současnosti se objevují i kritické hlasy. Butler a Clark (1992) (uvádění v Hall, C., J., Page, S., J., 2002: 225) tvrdí, že venkovský turismus není magickým řešením rozvoje venkova. Svůj názor zdůvodňují úniky příjmů, nestálostí tohoto odvětví, nízkými platy, importovanou pracovní silou a konzervatismem investorů. Tvrdí, že venkovský turismus je vhodný doplněk ekonomiky, ale není vhodný jako její hlavní část. Nejméně vhodné je propagovat turismus ve chvíli, když ekonomika je už slabá, turismus pak vytvoří vysoce nevyrovnané rozmístění příjmů a zaměstnanosti. Butler (1992) uvádí, že místní populace ztrácí kontrolu nad budoucností destinace. Dalším kritikem venkovského turismu je Oppermann (1996). Zabýval se venkovským turismem v Německu. Oppermann (1996) tvrdí, že venkovský turismus je pro farmáře čelící poklesu zisků ze zemědělství jen dočasnou alternativou. Čas, který je třeba věnovat provozu ubytování je často podceňován. Existují také jisté faktory, které limitují rozvoj venkovského turismu. V Německu to jsou vládní regulace, které omezují stavbu ubytovacích zařízení mimo obytnou zónu a také infrastruktura. Mnoho izolovaných farem není napojeno na veřejnou čističku odpadních vod. Rozšíření ubytování na více než dvě ubytovací jednotky vyžaduje napojení nebo výstavbu vlastní čističky, což je velmi nákladná akce. Oppermann (1996) navrhuje, aby vláda odstranila bariéry bránící rozvoji venkovského turismu nebo aby jej přestala propagovat jako ekonomickou alternativu.

8

8

SHRNUTÍ

60

Shrnutí

Venkovský turismus se nejdříve objevil v zemích s vyspělými ekonomikami. V průběhu 19. století vznikala ve městech velká poptávka po pracovní síle, která zapříčinila rozsáhlou migraci venkovských obyvatel do měst. Zvyšující se životní úroveň a vzdělanost obyvatel společně se snahou uniknout z městského životního stylu se stala motivací pro poptávku po dovolené na venkově. V 19. století se na Západě začal rozvíjet domácí turismus, jehož hlavní období nastalo až v 50. letech 20. století. V této době se již hovoří o masovém turismu. O desetiletí později došlo k rozmachu mezinárodního masového turismu. Poptávka po venkovském turismu se ve vyspělých zemích rovněž zvyšovala od 80. let 20. století společně se změnami hodnot a postojů společnosti (individualizace ve spotřebě) a rostoucím povědomím o ekologii a ochraně přírody. Přibližně od tohoto období dochází k růstu poptávky po venkovském cestovním ruchu. V zemích střední Evropy byla situace odlišná v důsledku politických a společenských podmínek. Odlišnosti ve vývoji byly výrazné po druhé světové válce, kdy se země střední Evropy staly součástí tzv. východního bloku. Nejpodstatnějším rozdílem bylo omezení vycestování obyvatel této oblasti do zahraničí. Toto omezení mělo za následek rozvoj silného domácího masového turismu (a typického chataření a chalupaření), zatímco na Západě se v 60. letech již rozvíjel mezinárodní masový turismus. Cestovní ruch ve východním bloku byl regulován tak, aby vyhovoval ideologickým nárokům. Teprve po pádu socialistického režimu na přelomu 80. a 90. let 20. století se v zemích střední Evropy objevila možnost individualizace v různých sférách společenského života a také postupné zvyšování důrazu na ochranu životního prostředí. Venkovský cestovní ruch je stejně jako ve většině evropských zemí brán jako šance pro venkovské oblasti. Oproti tomu v zemích západní a severní Evropy není cestovní ruch považován za samospasitelný, na venkově má přispět ke zpestření ekonomiky, pomoci zemědělcům postiženým změnami CAP a udržení obyvatel ve venkovských oblastech. Základním rozdílem mezi venkovským turismem v zemích západní a severní Evropy (dále jen Západ) a ve střední Evropě je šíře jeho pojetí. K venkovskému turismu v zemích západní a severní Evropy se řadí agroturismus, ekoturismus a farmářský turismus, kdežto ve střední Evropě je obohacen o další formy, zejména cykloturistiku a vinařskou turistiku.

8

SHRNUTÍ

61

Agroturismus, ekoturismus a farmářský turismus mají na Západě delší tradici a vhodnější podmínky. Rozvíjely se dlouhou dobu a jsou specializovanější. Protože venkovské oblasti zemí bývalého socialistického bloku byly v minulosti postiženy kolektivizací zemědělství, jejich vývoj a ráz se narušil. Zemědělské farmy byly sloučeny do velkých podniků a obnova tradice soukromých farem se podařila pouze ve velmi omezené míře. V těchto zemích tedy neexistuje takové zázemí pro agroturismus jako na Západě. Výjimkou je Polsko, kde celková kolektivizace nebyla provedena. V důsledku politického vývoje se v zemích střední Evropy opozdil nástup jednotlivých trendů v cestovním ruchu všeobecně, tedy i ve venkovském turismu. Teprve od roku 1990 dochází k vylepšování infrastruktury cestovního ruchu a nabídka venkovských oblastí se zpestřuje. Obliba venkovského cestovního ruchu roste, přesto se preferované aktivity od zemí západní a severní Evropy liší. Středoevropané upřednostňují jiné formy venkovského turismu než agroturismus a ekoagroturismu, což je dáno omezenou nabídkou těchto služeb z důvodu nižšího počtu soukromých farem.

9

MIKULOVSKO

9 9.1

62

Mikulovsko Prostorové vymezení území

Studované území se shoduje s katastrální výměrou obcí Dobrovolného svazku Mikulovsko. Členy DSO Mikulovsko je 18 obcí: Mikulov, Bavory, Březí, Brod nad Dyjí, Dobré Pole, Dolní Dunajovice, Dolní Věstonice, Drnholec, Horní Věstonice, Jevišovka, Klentnice, Milovice, Novosedly, Nový Přerov, Pasohlávky, Pavlov, Perná a Sedlec. Území se vyznačuje podprůměrnou hustotou zalidnění (75,1 obyvatel na km2 ) – na rozloze 271,5 km2 žije téměř 20,5 tisíc obyvatel. V příloze 5 je uveden počet obyvatel a hustota zalidnění na Mikulovsku. Oblast se nachází v jižní částí Jihomoravského kraje, jižní hranice regionu je současně státní hranicí s Rakouskem. Region je velmi dobře dopravně dostupný. Probíhá jím severojižní tah E 461 Evropské sítě, komunikace I/52 Brno – Vídeň a síť dalších komunikací I. a II. třídy i místních silnic. V současné době se plánuje výstavba rychlostní komunikace R 52 Pohořelice – Mikulov, která by měla být součástí dálničního spojení Brno – Vídeň. Mikulov je od Brna vzdáleno asi 55 km, od Vídně 70 km, a vzdálenost Mikulov – Břeclav je 22 km. Územím vede železniční trať Břeclav – Znojmo, která vede přes obce Sedlec, Mikulov, Březí, Dobré Pole, Novosedly a Jevišovka. Ostatní obce jsou obsluhovány autobusovou dopravou.

9.2

Fyzickogeografické poměry

Do oblasti Mikulovska zasahují 3 geomorfologické celky. Jsou to Mikulovská vrchovina, jejímiž podcelky jsou Pavlovské vrchy a Milovická pahorkatina, Dyjskosvratecký úval s podcelky Dyjsko-svratecká niva a Dunajovické vrchy a Dolnomoravským úval, jehož součástmi jsou Dyjsko-svratecká niva a Valtická pahorkatina. Velkou částí zasahuje na území Mikulovska CHKO Pálava. Mikulovsko se vyznačuje velkou koncentrací chráněných území. Mikulovsko patří k nejteplejším, ale také nejsušším regionům v České republice. Patří do teplé a suché oblasti s delším slunečním svitem a roční průměrnou teplotou kolem 9 ◦ C. Průměrný dlouholetý úhrn srážek pro stanici Mikulov tvoří 571 mm. Území patří k povodí řeky Moravy, do povodí jejího přítoku Dyje. Nejvýznamnějším vodním dílem jsou nádrže Nové Mlýny, které jsou významnou rekreační oblastí. Pro rekreaci, sportovní rybolov a vodní sporty se využívá horní (Mušovská) a dolní (Novomlýnská)

9.3

63

Historické souvislosti – cestovní ruch v minulosti

Národní přírodní rezervace

Přírodní rezervace

Přírodní památka

Děvín-Kotel-Soutěska

Liščí vrch

Kočičí skála

Křivé jezero

Milovická stráň

Klenberg

Slanisko u Nesytu

Svatý kopeček

Růžový kopec

Slanisko Novosedly

Šibeničník

Anenský vrch

Tabulová hora, Růžový vrch

Turold

Tabulka 7: Přehled chráněných území na Mikulovsku. Zdroj: www.palava.cz nádrž, prostřední nádrž (Věstonická) je vyhrazena jako přírodní rezervace a slouží pro rybářské využití. Na území se nachází také rybníky. Největším z nich je Nesyt s plochou 296 ha v katastru obce Sedlec, který je významnou ornitologickou lokalitou a je součástí NPR Lednické rybníky. Dalším rybníkem je rybník zvaný Nový, Šibeničník a Portz nacházející se v katastru Mikulova a Horní a Dolní rybník v katastru Mušova. Ostatní významné vodní plochy leží v sousedních regionech Mikulovska (rybník Apollo, Pouzdřanský rybník) (Filipová, L., 2004). Mikulovsko je typické venkovským rázem krajiny. Podle Vystoupila et al. (2007) se na většině území nachází venkovská krajina s průměrnými předpoklady pro cestovní ruch, na území CHKO Pálava dokonce s velmi příznivými předpoklady pro cestovní ruch. Krajina Mikulovska je velmi specifická. Typická jsou pole přerušovaná větrolamy z topolů, na úpatí Pálavy a Dunajovických kopců vinohrady, které vytvářejí zajímavou scenérii. Lesnatost území je poměrně nízká. Listnaté lesy tvořené teplomilnými doubravami se nacházejí na svazích Pálavy a Milovického lesa. Zbytky lužního lesa jsou v okolí Drnholce. Na území ostatních obcí se vyskytují menší akátové lesíky. Krajina není kopcovitá, jen mírně zvlněná, proto je oblast velmi příznivá pro cykloturistiku. V posledních letech se bojuje s kvalitou vody rekreačních vodních ploch, zejména Novomlýnských nádrží. Téměř každoročně zde dochází k přemnožení sinic. Kvalita vody se ale zlepšila po vybudování provozu 1. stupně čištění v dolnorakouském Pernhofenu.

9.3


V minulosti se území Mikulovska velmi lišilo od současného stavu. V první polovině 19. století byla vysušena a vypuštěna většina vodních ploch. Dosud fungující rybníkářství na

9.3


64

Drnholecku vymizelo a udrželo se pouze na rybníku Nový a na Nesytu. Byly vysazovány nové stromové aleje a zkvalitňovány souvislé lesní plochy (Filipová, L., 2004). V důsledku příznivých klimatických podmínek a úrodnosti půdy převládala v regionu zemědělská výroba nad průmyslovou. Velmi se dařilo pěstování vinné révy. Tato plodina poznamenala nejen hospodářský vývoj mnoha obcí na Mikulovsku, ale také ráz krajiny, který je v současnosti velmi atraktivní pro návštěvníky regionu. Hospodářství Mikulovska prošlo v průběhu vývoje mnoha zásadními změnami, které ovlivnily současný charakter ekonomiky i celkovou podobu území. Po nástupu socialistického režimu v roce 1948 došlo k zestátnění soukromých podniků a majetků živnostníků. Buď byly zlikvidovány nebo na nich byly vystavěny nové státní podniky. Do roku 1959 byly zemědělské majetky převedeny v rámci kolektivizace do jednotných zemědělských družstev. V průběhu let byly tyto jednotky nadále slučovány do větších podniků. Stejný osud potkal vinařské podniky, které byly sjednoceny do Družstevního vinařského podniku (Filipová, L., 2004). Stejně tak jako ve zbytku České republiky se na Mikulovsku dosud neobnovila tradice soukromých zemědělských farem. V jednotných zemědělských družstvech byla zaměstnána značná část obyvatel Mikulovska. Po roce 1989, kdy došlo k rozpadu zemědělských družstev a k navrácení pozemků jejich původním majitelům či privatizaci, přišlo mnoho zaměstnanců v zemědělství o práci. Mikulovsko se potýkalo a dosud potýká s vysokou nezaměstnaností (podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí v listopadu 2007 na území POÚ Mikulov nezaměstnanost činila 8,9 %19 , více příloha 6). Proto bylo nutné hledat alternativy pro podporu ekonomiky. V podstatě již od roku 1990 se na Mikulovsku objevují snahy rozvíjet cestovní ruch a podporovat tak místní hospodářství. Počáteční zmínky o rekreaci na Mikulovsku souvisejí se sirnými lázněmi v Sedleci. První podložené informace o využívání sirného pramene k léčení pocházejí z roku 1669. Lázně zaznamenaly největší rozvoj po roce 1780, kdy byla zbořena původní budova a postavena nová, která stojí v Sedleci dodnes. Po druhé světové válce lázně začaly upadat a v roce 1966 ukončily provoz. V současnosti se objevují názory, že lázně mají potenciál a 19

v POÚ Mikulov není zahrnuta obec Pasohlávky, údaje o nezaměstnanosti v této obci nebyly na strán-

kách MPSV uvedeny

9.4

Cestovní ruch v současnosti

65

bylo by možné jejich provoz obnovit. Před rokem 1945 fungovala mezi českými a německými rodinami tzv. wechsel“ – vý” měna, kdy se místní děti české i německé národnosti měnily navzájem a pobývaly v cizojazyčných rodinách, aby se zdokonalovaly v jazyce. Tyto výměny fungovaly mezi vesnicemi a městy (Brno, Vídeň). Po roce 1945 po odsunu německého obyvatelstva z pohraničí přišli na území Mikulovska obyvatelé moravského vnitrozemí – Valaši, moravští Slováci, dále bulharští a rumunští reemigranti. V 50. letech odcházejí děti těchto osídlenců do učení, zejména na Ostravsko do dolů a hutí, do východních Čech do textilního průmyslu, tehdejšího Gottwaldova a Třebíče do učení v obuvnickém průmyslu. Mnoho z nich zůstává mimo region, ale vrací se domů za rodiči se svými rodinami a známými. Popularizují tak region, zvyšují povědomí veřejnosti o Mikulovsku a jeho atraktivitách (víno, Pálava, lužní lesy). Postupně se stabilizací podmínek a rostoucí životní úrovní do regionu začínají směřovat školní výlety a nákupní zájezdy. Region proslul vinařskou tradicí, lidé jezdili nakupovat víno, ale také okurky, rajčata, meruňky a broskve. Region se stává atraktivní také pro myslivce a rybáře, zejména po dokončení výstavby Novomlýnských nádrží na počátku 80. let. Koncem 60. a začátkem 70. let se začínají objevovat nadstavby vinných sklepů, které jsou jistou obdobou chataření a chalupaření. Nejprve sloužily rodině, pak známým, později se dokonce pronajímaly. V současnosti často slouží k trvalému bydlení. Situace v jednotlivých obcích se však liší (ústní sdělení učitelů ZŠ Drnholec). Po roce 1990 dochází k mnoha změnám. Specifické jsou obce Pavlov, Klentnice a Perná – jsou vnímány jako turisticky velmi atraktivní, a narůstá zde počet chalupářů. Místní obyvatelé se však přizpůsobují a začínají působit v cestovním ruchu. Turisticky atraktivní jsou také obce Pasohlávky a Dolní Dunajovice. Málo žádané jsou naopak obce Jevišovka, Dobré Pole a Drnholec.

9.4


Mikulovsko je velmi specifickým venkovským regionem. Patří k nejteplejším oblastem v České republice a svými přírodními podmínkami připomíná jadranské oblasti. Teplotní 19

www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=7177&pubtype=7&foldid=3773&foldtype=7

9.4


66

poměry a ráz krajiny předurčují silnou letní turistickou sezónu, v zimě je využití horší. Významnými centry cestovního ruchu jsou Novomlýnské nádrže, CHKO Pálava a historické město Mikulov. V těsné blízkosti regionu se nachází Lednicko-valtický areál, jedna z dvanácti památek UNESCO v České republice. Na zimní sezónu připadá návštěva historických a kulturních památek a vinařská turistika, zimní sporty zde prakticky nejsou. V letním období je turistická nabídka velmi bohatá i přes značné zemědělské využití krajiny. Už v 80. letech zde fungovalo rybaření, myslivost a vodní turistika. Po roce 1990 se rozvíjí vinařská turistika, která je propojená se stále populárnější cykloturistikou. Klasický agroturismus zde nenašel výraznější uplatnění, pouze ojediněle zde existují objekty nabízející tyto služby. Výhodou regionu je velká koncentrace zajímavostí na jeho území. Oblast nabízí atraktivity různých typů, disponuje širokou nabídkou. 9.4.1

Turistické cíle

Kultura a historie Historickým a kulturním centrem oblasti je bezesporu Mikulov. Toto 7 tisícové město se vyznačuje velkým množstvím zajímavostí a historických památek. Nejvýraznější z nich je mikulovský zámek s přilehlým parkem, který společně se Svatým kopečkem vytváří panoráma města. Svatý kopeček je poutním místem a zároveň přírodní rezervací vyhlášenou v roce 1946. V Mikulově se nachází také pozůstatky židovské kultury – židovská synagoga a židovský hřbitov. Součástí nabídky historických památek Mikulova je bývalá dělostřelecká věž nazvaná Kozí hrádek. V Regionálním muzeu v Mikulově jsou vystaveny stálé expozice (vinařství a zahradnictví, Římané a Germáni v kraji pod Pálavou, obří sud a historické lisy). Asi nejznámější výstavou je stálá archeologická expozice Věk lovců mamutů s maketou sošky Věstonické Venuše. V blízkosti nynějšího rekreačního areálu Pasohlávek na Hradisku u bývalého Mušova byl objeven pozůstatek předsunuté vojenské stanice X. římské legie z let 166–180. Nálezům je věnována výstava v autokempu ATC Merkur Pasohlávky. V obcích Mikulovska se každoročně pořádají hody, vinobraní, vinné košty a výstavy vín, ale také burčákové slavnosti a jarmarky. V létě se zde konají hudební festivaly různých žánrů – např. Mezinárodní kytarový festival, festival Eurotrialog, mezinárodní festival sbo-

9.4


67

rového zpěvu Kampanila. Největší hudební akcí je cyklus koncertů vážné hudby Concentus Moraviae, na němž se podílí třináct měst jižní Moravy. Jedním z těchto měst je Mikulov. V dalších obcích se nacházejí církevní památky, kostely a kaple. Turistické informační centrum Mikulova nabízí pro organizované skupiny prohlídkové trasy. Jednotlivé prohlídky trvají 1,5 až 2,5 h a zahrnují všechny hlavní památky města.

Vinařská turistika Vinařská tradice je zde dlouholetá. Rozvoj vinařství podporovaly místní šlechtické rody Lichtenštejnů a Dietrichštejnů, pro něž bylo víno významným zdrojem příjmů. S obměnami obyvatelstva se do regionu dostaly poznatky z Německa a Švýcarska. Mikulovská oblast je proslulá hlavně bílými víny – Veltlínským zeleným a Rýnským Ryzlinkem. Mikulovskými obcemi vedou Moravské vinařské stezky. Jedná se o systém cyklistických stezek, které spojují všechny části Moravské vinařské oblasti. Hlavní stezka, která je dlouhá 280 km, spojuje okresy Znojmo, Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště. Navazuje na ni 10 okruhů. Moravské vinařské stezky vedou na Mikulovsku obcemi Drnholec, Novosedly, Nový Přerov, Dobré Pole, Březí, Mikulov, Klentnice, Pavlov a Dolní Věstonice. Trasa vede po bývalých vojenských signálních cestách a silnicích 3. třídy. Dalšími produkty vinařské turistiky je Mikulovská vinařská stezka a Vinařská naučná stezka Mikulov. Mikulovská vinařská stezka se týká celé vinařské podoblasti, nejen města Mikulova. V Mikulově je možné navštívit vinařskou expozici Vinohradnictví a vinařství, v Pavlově památkově chráněné sklepní domky, místní obecní vinotéku a ekologické hospodářství, kde se pěstuje víno v ekologicky ošetřovaných vinohradech. Vinařská naučná stezka Mikulov je dlouhá 28,5 km a lze ji absolvovat pěšky, na kole nebo autem. Informační panely popisují historii vinařství, charakteristiky odrůd a další informace o vínech a vinařských obcích. Firma Víno Mikulov, a.s. nabízí dvoudenní vinařský program, který je určen pro lidi, kteří mají rádi víno a zároveň se o víně chtějí něco dozvědět. Tento program nabízí prohlídku vinařské expozice Regionálního muzea, prohlídku výrobních prostor firmy a vinic, ubytování a stravu. Raritou Mikulova je obří sud z roku 1643 s objemem 1014 hektolitrů, který je součástí vinařské expozice a nachází se ve sklepních prostorách mikulovského zámku.

9.4


68

Vodní turistika Vodní turistika je výsadou Novomlýnských nádrží. Toto vodní dílo je tvořeno 3 přehradními nádržemi, z nichž k rekreačním účelům se využívá horní a dolní nádrž. Provozují se zde vodní sporty (windsurfing), dále jsou nádrže vhodné ke koupání, rybolovu a lodní dopravě. Prostřední nádrž je ornitologickou rezervací a je využívána také k rybaření. Jak bylo uvedeno výše, nádrže se potýkají se znečištěním vody20 .

Cykloturistika V regionu existuje hustá síť cyklotras, které se napojují na dálkové trasy. Regionem vede stezka Greenways Praha – Vídeň, která spojuje Prahu a Vídeň, dále Jantarová stezka a dálková cyklotrasa Moravská stezka, která se v Sedleci napojuje na Greenways Praha – Vídeň. Cykloturistika je propojena s některými produkty vinařské turistiky, např. s Moravskými vinařskými stezkami. Kromě výše uvedených vinařských stezek, které jsou zároveň cyklostezkami, existují v regionu ještě Vinařská naučná stezka Stará Hora (vede do viniční lokality Stará Hora nedaleko obce Novosedly), dále stezka vedoucí rakousko-moravským pomezím, která je dlouhá 126 km, a cyklotrasa kolem ATC Merkur se dvěma variantami – delším (27,5 km) a kratším (15,5 km) okruhem.

Myslivost a rybaření Rybaření je možné provozovat kromě Nových mlýnů také na řece Dyji. Zdejší revíry jsou díky klimatickým podmínkám velmi bohaté, pro rybaření jsou zde dobré podmínky. V regionu se také pořádají výlovy rybníků. Na Mikulovsku se nachází bažantnice v blízkosti Drnholce a obora Klentnice, kde se chovají daňci a mufloni. Další obora se nachází v těsné blízkosti reionu, na území obce Bulhary.

20

Zdroj: http://www.tuzemska-dovolena.cz/aktivity/112/koupani-na-prehrade-nove-mlyny

9.4


69

Ekoturistika Oblast nabízí síť turistických tras – nacházejí se zde značené trasy Klubu českých turistů i naučné stezky přírodovědné a vinařské (naučná stezka Děvín, naučná stezka RRM ve Věstonicích, naučná stezka Turold, výše uvedené vinařské stezky). Na území se vyskytuje mnoho přírodních zajímavostí. Za zmínku stojí vápencová jeskyně na Turoldu s ojedinělou výzdobou, slaniska u rybníku Nesytu na území obce Sedlec a u obcí Dobré Pole a Novosedly, Dunajovické kopce se vzácnými rostlinnými druhy, největší moravský rybník Nesyt (315 ha), který je součástí NPR Lednické rybníky a mnoho dalších.

Agroturismus Aktivitám tohoto typu se věnuje Jezdecký klub Mikulov nabízející jízdu na koních, hippoterapii, drezuru a parkur a prázdninové pobyty pod stanem nebo přenocování v penzionu včetně občerstvení. Jezdecký klub pořádá i vícedenní výlety na koních. Dalším objektem provozujícím agroturismus je Pony ranč v Klentnici. Nabízí zde jízdu na ponících a seznámení se s domácími zvířaty. Součástí nabídky je také jízda na koních nebo v kočárech. Podobné služby poskytuje také Jáňův dvůr v Novém Přerově, který projížďky na koních spojuje s návštěvou vinných sklepů. Jáňův dvůr je ekofarma s vinným sklepem, penzionem a kempem21 . 9.4.2

Organizace cestovního ruchu a uskutečněné projekty

Organizací cestovního ruchu na Mikulovsku se zabývá několik subjektů. Prvním z nich je Městský úřad Mikulov – Odbor regionálního rozvoje a investic. Z jeho iniciativy vznikl dokument Základní strategické oblasti rozvoje cestovního ruchu na období 2004–2007. Odbor regionálního rozvoje a investic poskytuje finanční podporu Turistickému informačnímu centru. Od roku 1999 funguje Komise cestovního ruchu, kterou zřídila rada města Mikulov. Její náplní je zpracování a realizace projektů souvisejících s cestovním ruchem (Vystoupil, J. a kol., 2007). Velmi aktivní v oblasti cestovního ruchu je rovněž DSO Mikulovsko (Dobrovolný svazek obcí Mikulovsko), který vznikl v roce 2001. Tento svazek sdružuje 18 obcí a jeho účelem je podporovat udržitelný ekonomický rozvoj oblasti, če21

Zdroj: www.mikulovskoregion.cz

9.4


70

hož se snaží dosahovat mj. podporou rozvoje cestovního ruchu. Stejně jako předchozí dva subjekty realizuje a koordinuje projekty zaměřené na rozvoj cestovního ruchu v oblasti. Výše zmíněné Turistické informační centrum (TIC) Mikulov je provozováno společností ZO ČSOP Adonis. Činností TIC Mikulov je bezplatné poskytování informací veřejnosti, shromažďování informací a vytváření databanky cestovního ruchu na Mikulovsku. Jeho úkolem je rovněž šíření propagačních materiálů a podílí se na propagaci oblasti. Na Mikulovsku existuje ještě jedno TIC, a to v obci Pasohlávky.

Vybrané projekty uskutečněné v regionu Mikulovsko22 Do přehledu byly zařazeny kromě projektů vyloženě zaměřených na turismus také ty, které se zabývají kulturními akcemi. Kultura tvoří nedílnou součást města Mikulova a každoročně přiláká do oblasti množství návštěvníků.

Spojení dvou břehů Spojení dvou břehů je investiční projekt, který spočíval ve stavební úpravě a obnově malého mostu přes řeku Dyji v bývalém hraničním pásmu. Po povodních v roce 2002 došlo k jeho poškození a most následně začal chátrat. Nositelem projektu byla obec Nový Přerov, která je současně vlastníkem objektu. Záměrem projektu bylo lávku zrekonstruovat a podpořit tak rozvoj cykloturistiky a agroturistiky na území mikroregionu, ale i v širší oblasti moravsko-rakouského příhraničí. Všeobecnými cíli projektu byly: 1. rozvoj turistiky v příhraničních oblastech 2. zlepšení propustnosti hranic 3. zlepšení přeshraniční dopravní obslužnosti s využitím všech druhů přepravy 4. rozvoj zemědělského podnikání a agroturistiky v příhraničních oblastech Dané místo přechodu řeky Dyje leží na mezinárodní cyklotrase Greenways PrahaVídeň, mezinárodní cyklotrase Brno-Vídeň a je také součástí sítě Moravských vinařských stezek. Je rovněž jediným místem možného přechodu řeky Dyje pro pěší a cyklisty v lokalitě. Projekt má také návaznost na zemědělské podnikání – zlepšuje dopravní obslužnost lokality (pro drobnou zemědělskou techniku). Spojení dvou břehů bylo spolufinancováno z fondů EU a to z ERDF, programu Interreg IIIA. Celkové výdaje na projekt tvořily 22

Zdroj: DSO Mikulovsko

9.4


71

4 213 243 Kč, z toho 210 662 Kč pocházelo ze státního rozpočtu ČR, 3 159 932 Kč z fondu ERDF, 842 649 Kč přispěla obec Nový Přerov.

Kytarový festival Kytarový festival patří k nejvýznamnějším akcím svého druhu v České republice i v celé střední Evropě. Má za sebou již 22 ročníků. Kytarový festival probíhá formou přednášek, seminářů, workshopů a výuky v mistrovských třídách. V průběhu festivalu probíhají odpolední a večerní koncerty pro veřejnost. Všeobecnými cíli projektu jsou: 1. rozvoj kultury, zapojení kulturního dědictví do společenského života a do vzdělávání 2. vydavatelské činnosti (CD se záznamy koncertů) 3. estetická výchova dětí a mládeže 4. zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví všech oblastí JMK v České republice i v zahraničí Projekt je dotován Jihomoravským krajem. Předpokládané náklady projektu se každý rok liší, v roce 2008 by měly činit 1 289 000 Kč, požadovaná částka podpory tvoří 15,5 %.

Mikulovské výtvarné sympozium MVS dílna“ 2008 ” Mikulovské výtvarné sympozium bylo založeno v roce 1994. V roce 2008 bude mít za sebou už 15 ročníků. Město Mikulov a Regionální muzeum v Mikulově poskytuje prostory a technické zázemí k tvorbě 7 výtvarným umělcům. Hlavním cílem projektu je umožnit pracovní setkání výtvarníků. V rámci projektu se vytváří umělecká díla, projekt dlouhodobě přibližuje výtvarné umění široké veřejnosti. Na projektu se podílí město Mikulov, Regionální muzeum v Mikulově a společnost Avedon, s.r.o., která zabezpečuje organizaci a technickou stránku akce. Odpovídá rovněž za produkci MVS. Projekt navazuje na další akci nazvanou Mikulov – město umění. Cílem je vytvoření stálé expozice výtvarných děl v prostorách mikulovského zámku.

Propagační a mediální kampaň na podporu kongresové, obchodní a incentivní turistiky Cílem projektu je marketingová podpora produktů kongresové, obchodní a incentivní turistiky. V současné době dochází k podpoře těchto forem cestovního ruchu i mimo velká

9.4


72

města a proto je nutné na ně upozornit. Mikulov svou polohou, dopravní dostupností a nabídkou atraktivní prostředí je jedním z nejvhodnějších území pro rozvoj této turistiky. Město Mikulov vytváří kongresové zázemí v nevyužitých prostorách městského kina, Jihomoravský kraj na mikulovském zámku, jehož je vlastníkem. Aktivitami projektu jsou: 1. Personální a technické zabezpečení průběhu projektu 2. Vytvoření databáze nabídky a produktů kongresové turistiky v Mikulově 3. Navázání dlouhodobých partnerství v oblasti rozvoje služeb a marketingu 4. Analýza situace na trhu, nabídky a trendů a volba komunikační strategie 5. Tvorba uceleného marketingového produktu 6. Realizace propagační a mediální kampaně pro rozvoj KT Celkové náklady na projekt tvoří 1 462 224 Kč.

Mikulov – město umění Tento projekt navazuje na MVS dílna“ a jeho předmětem je vytvoření Stálé expozice ” výtvarného umění jako jednoho z prohlídkových okruhů mikulovského zámku. Součástí projektu je tvorba vícejazyčné prezentace na internetu a propagace turistické destinace v rámci 14. ročníku MVS dílna“ 2007 (uskutečnění reklamní kampaně a vydání propa” gačních tiskovin a letáků). Cílem je mj. rozšíření turistické sezóny o mimoletní období a tvorba ucelených turistických produktů v regionu. Celkové náklady na projekt tvoří 749 385 Kč.

Putování kolem vody Hlavním cílem projektu je podpora udržitelného hospodářského vývoje Mikulovska, který svou velkou částí leží na území CHKO Pálava. Specifickými cíli projektu je rozvoj cestovního ruchu v regionu (sestavení aktuální databáze turistických cílů a služeb v celém mikroregionu Mikulovsko (včetně Pasohlávek), příprava nového turistického produktu – naučné stezky – umístění informačních panelů podél Novomlýnských nádrží, podpora spolupráce mezi subjekty v CR a prezentace turistických produktů veřejnosti), vydání propagačních materiálů, zvýšení návštěvnosti regionu a podnícení poskytovatelů služeb v regionu k přípravě nových služeb. Celkové náklady na projekt tvoří 427 662 Kč, dotace z Programu obnovy venkova 298 700 Kč.

9.4


73

Dovolená na jižní Moravě Předmětem projektu bylo vytvoření ucelených turistických produktů zaměřených na konkrétní cílové skupiny návštěvníků, navržení turistických okruhů a možností během pobytu pro jednotlivé skupiny. Cílem projektu byla tvorba podmínek pro rozvoj cestovního ruchu, prostředí pro regionální kooperaci mezi subjekty účastnícími se průmyslu cestovního ruchu v regionu. Akce iniciuje společnou tvorbu produktů a kooperativní marketing produktů. V rámci projektu má být realizováno velké množství aktivit se zaměřením na oslovení vytipovaných cílových skupin – potenciálních návštěvníků regionu. Náklady projektu tvořily 2 999 990 Kč, z čehož dotace ze Společného regionálního operačního programu byly 2 699 991 Kč.

Prázdninový dům s apartmány ve starobylém Mikulově Projekt řeší vytvoření nové ubytovací kapacity ve městě Mikulov, který je turistickým centrem mikroregionu Mikulovsko, regionu Pálava a lednicko-valtický areál. Projekt reaguje na dlouhodobý nedostatek ubytovacích kapacit střední a vyšší třídy ve městě a okolí. Cílem je vybudování prázdninového domu s šesti apartmány, tedy rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch.

Vítejte v mikroregionu Mikulovsko Projekt je opět zaměřen na rozvoj udržitelného hospodářského vývoje Mikulovska a rozvoj cestovního ruchu. Cílem projektu je posílení společné propagace mikroregionu Mikulovsko, cíl se shoduje s projektem Putování kolem vody. Celkové náklady tvořily 254 895 Kč, z čehož dotace pokryla projekt částkou 177 000 Kč.

Mikulovsko – jižní Moravou na kole Projekt zaměřený na tvorbu a představení veřejnosti uceleného produktu, který usnadní organizaci cestovního ruchu na Mikulovsku. Projekt podporuje hospodářský rozvoj oblasti a rozvoj cestovního ruchu. Výstup tvoří propagační materiál ve formě skládačky – jižní Moravou na kole. Projekt zahrnoval analýzu a aktualizaci dat nabídky CR regionu, terénní šetření mezi návštěvníky a šetření mezi cestovními kancelářemi.

9.4


74

Propojení moravských a rakouských vinařských stezek, Mikulov-Drasenhofen Projekt je součástí dlouhodobého projektu rozvoje vinařské turistiky na jižní Moravě, známého jako Moravské vinařské stezky. Cílem je vybudování základní infrastruktury pro vinařskou turistiku, zapojení místních vinařů a podnikatelů a propojení vinařských stezek s rakouskou stranou. Od roku 2001 je projekt na Moravské straně koordinován s československo-rakouským trilaterálním projektem EUREGIO-Weinstrae“. Projekt je na ra” kouské straně financován z programu INTERREG IIIA. Rakouský partner, Weinviertel Management, zajišťoval propojení vinařských stezek z rakouské strany. Cílem projektu je propojit existující síť Moravských vinařských stezek s hraničními přechody s Rakouskem. Celkové náklady projektu byly 127 000 Kč, dotace z Programu obnovy venkova 88 000 Kč. Širší přehled je uveden v příloze 7. 9.4.3

Hodnocení cestovního ruchu

Podle dotazníkového šetření prováděného Vystoupilem et al. (2007) je Mikulovsko navštěvováno nejvíce lidmi ve věku od 26 do 45 let, přičemž zastoupení mužů a žen je vyrovnané. Naopak nejméně region navštěvují senioři ve věku nad 60 let. Vystoupil et al. (2007) uvádí, že uvedená věková struktura byla zaznamenána i v jiných dotazníkových šetřeních. Ze zahraničních zemí převažují turisté ze Slovenska, dále z Německa a Rakouska. Významnější podíl tvoří také turisté z Polska, Nizozemí, Velké Británie a Francie. Největší proud domácích turistů pochází z hlavního města Prahy. Dále turisté přijíždějí nejvíce ze sousedních regionů – z okresů Brno-venkov, Hodonín a Znojmo, a také z okresů s velkými městy (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň). Nejčastějším motivem příjezdu turistů byla rekreace, za ní následovala turistika a dále návštěva měst. O něco méně častými důvody návštěv jsou také sportovní dovolená a návštěva příbuzných. Malé procento respondentů šetření uvedlo, že během dovolené navštívili více oblastí a mezi nimi bylo zastávkou Mikulovsko. Nejméně uváděnými důvody pro návštěvu regionu byly služební a zdravotní cesty a nákupy. Nejoblíbenějším typem aktivit jsou mezi respondenty návštěvy kulturních a historických památek následované výlety do okolí. Oblíbené jsou také návštěvy přírodních zajímavostí, relaxace a pěší turistika. Nejméně vyhledávanou aktivitou je agroturistika. Je možné říci, že výsledek šetření koresponduje s nabídkou turistických atraktivit regionu. Oblast je známá díky městu Mikulov a jeho historickým památkám,

9.4


75

které jsou žádány nejvíce. Naopak zde není příliš rozvinut agroturismus, je tedy logické, že nebude hlavní motivací příjezdů. Nejnavštěvovanějším místem v regionu je bezesporu Mikulov. Následují jej obce Dolní Věstonice, známé archeologickými nálezy a expozicí, a obec Pavlov, který je vesnickou památkovou rezervací. Žádané jsou nádrže Nové mlýny a obec Pasohlávky, které nabízejí vodní sporty, rybaření apod. (viz výše). Oblíbené jsou samozřejmě vinné sklepy a cyklostezky. Mimo region turisté nejvíce navštěvují Lednicko-valtický areál, Lednici, Břeclav, Valtice a Brno. Nejčastěji se turisté v regionu zdržují 4–7 nocí. Druhou nejčastější délkou pobytu jsou 2–3 noci. Spíše výjimkou jsou pobyty delší než 1 týden. Podle výše uvedených charakteristik je patrné, že Mikulovsko je oblastí s rozmanitou nabídkou aktivit cestovního ruchu. Rozvoj aktivit tohoto druhu však není rovnoměrný. Jádrem cestovního ruchu je město Mikulov, CHKO Pálava a vodní dílo Nové mlýny. Některým obcím chybí cílová atraktivita, kterou by přilákaly turisty. Takovými obcemi jsou Jevišovka, Nový Přerov, Dobré Pole, Březí, Bavory a Drnholec. Tyto obce nedisponují žádnými atraktivitami, za nimiž by přijížděli turisté primárně. Vede jimi síť cyklistických stezek, návštěvníci většinou pouze projíždějí, popř. se zastaví na občerstvení. Nedostatkem, který je výrazný nejen u těchto obcí, je úroveň stravovacích zařízení. Místní hospody poskytují omezený výběr jídel, svým interiérem a vybavením často nelákají k delšímu posezení. Doporučením je zaměřit se na tyto služby a vylepšit jejich úroveň tak, aby si je turisté zapamatovali a vraceli se zpět. Vhodné by bylo doplnit trasy cyklostezek o doprovodné služby (opravy kol, ubytovací zařízení). Rozšíření ubytovacích zařízení by mohlo přilákat turisty do obcí na úpatí Pálavy, která je sama o sobě dostatečným lákadlem především ve spojení s vinnými sklepy, které se nacházejí v každé obci. Tato nabídka by byla vhodná pro rodiny s malými dětmi či naopak starší páry, které vyhledávají klidnější prostředí. Vytvoření zapamatovatelného turistického cíle může být řešení pro obce Jevišovka a Nový Přerov. Pro Jevišovku mohou být příležitostí služby podobné těm, které nabízí Pony ranč v Klentnici. Jedná se o ranč, kde se turisté mohou projet na ponících a posedět v místní restauraci. Nemusí se jednat přímo o farmu, která poskytuje ubytování. Cílem by bylo zpestření nabídky cykloturistům. Po otevření Schengenského prostoru by jistě své klienty našlo i nové koupaliště či menší aquapark v Novém Přerově. Koupaliště se nachází v Mikulově a v Březí, ale Nový Přerov má výhodu těsného sousedství s rakouským regionem

9.4


76

a polohu na dálkových cyklotrasách. V úvahu by se brala poptávka rakouských sousedů. Vzhledem k tomu, že Nové mlýny mívají každoročně potíže s kvalitou vody a čím dál více jsou vhodné spíše pro jachtaření, windsurfing a rybaření, nová příležitost by v oblasti mohla udržet turisty přijíždějící za koupáním. Příležitostí pro zvýšení poptávky po regionu může být také dlouho plánované rehabilitační centrum v Pasohlávkách. Rozvíjí se také kongresová27 a incentivní turistika28. Pro tento typ turismu je však vhodné pouze město Mikulov. Pozitivní pro rozvoj šetrné turistiky je spolupráce s Centrem ekologické výchovy, které pořádá vzdělávací přednášky a semináře pro školy i veřejnost a aktivně se podílí na tvorbě turistických produktů týkajících se přírody. Problémem však nadále zůstává sezónnost cestovního ruchu. V regionu chybí příležitosti pro zimní turistické aktivity. Výstavba sportovních zařízení a prostor pro aktivity, které nejsou závislé na počasí, společně se zvýšením ubytovacích kapacit, by mohla poptávku v zimní sezóně zvýšit. Doplňovala by nabídku turistům přijíždějícím do oblasti za prohlídkou historických památek a za kulturními akcemi. Čím rozmanitější by byla nabídka, tím větší by byla motivace zdržet se delší dobu Příležitostí pro Mikulovsko jistě bude otevření Schengenského prostoru. Změny bylo možné pozorovat již po otevření hraničního přechodu pro pěší v Novém Přerově, kdy se zvýšil počet návštěvníků z přilehlých rakouských obcí, kteří začali docházet na levnější obědy a večeře do nejbližších vesnic. Mezi obyvateli sousedních vesnic na rakouské a české straně vznikají osobní vztahy, zejména mezi vinaři, kteří si vyměňují zkušenosti. Navázání osobních kontaktů může mít za následek popularizaci oblasti. Turisté do oblasti přivedou své známé, povědomí o regionu se rozšíří na větší území. Dojde rovněž k usnadnění cest cyklistům, kteří v současnosti musejí jezdit do Mikulova, pokud chtějí překročit hranice a projet si cyklostezky v sousedním Rakousku, resp. České republice. Budou moci překročit hranice kdekoliv, což usnadní proud turistů do obou zemí – čím snadnější bude přístup do oblasti, tím větší bude pravděpodobnost přílivu turistů. 9.4.4

Konkurenční region

Z hlediska nabídky turistických aktivit je Mikulovsko výjimečnou venkovskou oblastí. V České republice se nachází málo regionů, které by svou nabídkou Mikulovsku konkuro-

9.4


77

valy. Pokud bychom však přesto měli určit konkurenční region, museli bychom se zaměřit na oblasti, které nabízejí všechny aktivity, kterými disponuje studovaná oblast. Na základě blízké vzdálenosti a panujících synergických vztahů lze vyloučit sousední Lednicko-valtický areál. Tyto dvě oblasti spolupracují – Mikulovsko má částečně založenou propagaci na blízkosti této památky UNESCO a podporuje její návštěvnost. Blízkost dvou výrazných historických center (Mikulov, Lednice) má pro rozvoj cestovního ruchu spíše pozitivní vliv. Na Moravě a ve Slezsku neexistuje další region, který by Mikulovsku svou nabídkou konkuroval. V Čechách se nabízí území ORP Mělník (Mělnicko). Jedná se o ojedinělou oblast, která disponuje současně vinařskou tradicí, příležitostmi pro cyklisty, rovinatou krajinou, historickým městem i chráněnou krajinnou oblastí (Kokořínsko). Podle Atlasu cestovního ruchu (2006) mají oba regiony přibližně stejnou kapacitu hromadných ubytovacích zařízení. Mikulovsko má výhodu díky své geografické poloze (výše uváděná vzdálenost Brna a Vídně), a také skutečnost, že se jedná o příhraniční region, zvyšuje jeho šance na růst významu cestovního ruchu i za hranicemi České republiky. Mělnicko se nachází v blízkosti hlavního města Prahy (přibližně 30 km), ale v tomto případě nelze říci jasně, zda se jedná o výhodu, či nikoli. Praha je natolik výrazné centrum, že turisté, kteří ji navštíví, nemusejí mít potřebu navštěvovat její zázemí. Mělnicko však může sloužit pro rekreaci obyvatelům Prahy (únik z rušného města) a zbytku Středočeského kraje. Oběma regionům chybí kvalitní propagace, která by přispěla ke zvýšení návštěvnosti a prodloužení délky pobytu turistů.

10

10

ZÁVĚR

78

Závěr

Mikulovsko se i přes svá specifika potýkalo se stejnými problémy v rámci rozvoje cestovního ruchu jako ostatní venkovské oblasti v České republice. Region se rovněž vyrovnával s kolektivizací zemědělských a vinařských podniků, po roce 1989 s transformací a vyjasňováním majetkoprávních vztahů. Charakter venkova a hospodářství se projevil v možnostech rozvoje cestovního ruchu. Probíhaly zde podobné turistické trendy jako ve zbytku území republiky. Ke konci 60. a v průběhu 70. let 20. století se zde začala rozvíjet obdoba chataření a chalupaření. Místní obyvatelé začali stavět obytné nadstavby vinných sklepů, které nejdříve sloužily jim samotným, později k pronájmu zájemcům. Pro svou historickou hodnotu byl hojně navštěvován Mikulov, kam směřovaly zejména školní výlety. Povědomí o regionu se zvyšovalo a oblast se stala žádanou rekreační lokalitou zejména po dokončení výstavby vodního díla Nové Mlýny. Po roce 1989 docházelo k rozvoji venkovského cestovního ruchu, který měl být nástrojem ke zlepšení ekonomické situace v regionu a k vytvoření nových pracovních míst. Mikulovsko se potýkalo s vysokou nezaměstnaností, která vznikla propouštěním zaměstnanců v zemědělství. Začalo se pracovat na rozvíjení infrastruktury cestovního ruchu, rozvíjení vinařské turistiky a cykloturistiky. Stejně jako na většině území České republiky se neobnovila tradice soukromých farem, které by byly schopny poskytovat služby související s agroturismem. Specifikem oblasti jsou jednodenní návštěvy rakouských obyvatel z přilehlých obcí, směřujících do Mikulova nebo obcí nacházejících se přímo u hranic, na levné obědy a večeře. Hlavními problémy venkovského cestovního ruchu nejen na Mikulovsku, ale v celé České republice, je zatím přetrvávající nedostatečná infrastruktura – nedostačující kapacita hromadných ubytovacích zařízení, vybavenost obcí službami pro turisty (turistická informační centra, bankomaty) a zejména propagace oblasti. DSO Mikulovsko se účastní veletrhů cestovního ruchu, v Mikulově se pořádá řada kulturních akcí nadregionálního významu, ale informovanost veřejnosti o těchto aktivitách je velmi nízká. DSO Mikulovsko provozuje v posledních letech webové stránky zaměřené na nabídku turistických aktivit. Stejně tak je uvedeno na některých portálech cestovního ruchu (např.

10

ZÁVĚR

79

Centrály cestovního ruchu jižní Moravy), popř. odkaz na něj je uveden přímo na stránkách města Mikulova. Většinou se však jedná o nepřehlednou prezentaci a oblast zde není propagována jako celek – jedná se o odkazy na jednotlivé obce. Pokud však potenciální návštěvník region přímo nezná a nehledá jej cíleně na internetu, je velmi nízká pravděpodobnost, že se o něm dozví. I přes veškerou spornost plánované komunikace R52, která by měla vést přes město Mikulov, je patrné, že by tato komunikace napomohla zvýšení návštěvnosti města Mikulova a následně obcí regionu. Panoráma mikulovského zámku a Svatého kopečku viditelné z dálnice by pro projíždějící bylo dostatečnou motivací pro zastávku.

11

11

POUŽITÁ LITERATURA

80

Použitá literatura

Archer., B. et al.: The positive and negative impacts of tourism. In Theobald, W., F.: Global Tourism. Burlington, MA: Elsevier, 2005. s. 79–102. ISBN 0750677899. Augustyn, M.,: National Strategies for Rural Tourism Development and Sustainability: The Polish Experience. [online]. 2006. [cit. 2007-11-8] Dostupné z . Bárta, P.: Venkov: mýty a skutečnost. Revue politika, 2006, č. 6–7, s. 19–25. Bateman, D., Ray, C.: Farm pluriactivity and rural policy: some evidence from Wales. Journal of Rural Studies, 10, 1994. s. 1–14. Boissevain, J.: Coping with Tourists: European Reactions to Mass Tourism. Berghahn Books, Oxford, 1996. 264 s. ISBN 1571818782. Bojnec, S.: Farm tourism: Myth or reality? In Petrick, M., Weingarten P.: The Role of Agriculture in Central and Eastern European Rural Development: Engine of Change or Social Buffer? Institut für Agrarentwicklung in Mittel und Osteuropa, 2004. s. 286–304. ISBN 3-9809270-4-0. Briassoulis, H.: Environmental Impacts of Tourism: A Framework for Analysis and Evaluation. In Briassoulis, H., Straaten, J., van der: Tourism and the Environment: Regional, Economic, Cultural and Policy Issues. Springer, 2000. s. 21–38. ISBN 0792361369. Butler, R.: Alternative Tourism: The Thin Edge of the Wedge. In Eadington, W., R., Smith, V., L.: Tourism Alternatives: Potentials and Problems in the Development of Tourism. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1992. s. 31–46. ISBN 0812213912. Cater, E.: Ecotourism in Austria. In HALL, D., R.: Tourism and travel. s. 317–320. In T. UNWIN (ed). A European geography. Addison Wesley Longman, Harlow, 1998, s. 311–329b. Cloke, P.: Rural. In Johnston, R. J., et al.: The Dictionary of Human Geography. 4th ed., Blackwell Publishers Ltd, Oxford, 2000. s 718. ISBN 0631205608. Diviš, I.: Stavby ve venkovském prostoru. In Štenclová, Š., et. al.: Obnova venkovského prostoru. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005. ISBN 80-213-1277-7.

11

81


Duffková, a

J.:

chalupaření

O

tom, v

jak

Čechách.

a

proč

vzniklo

[online].

2006.

a

(zatím)

[cit.

nezaniklo

2007-10-10].

chataření

Dostupné

z

. Embacher, H.: Marketing for Agritourism in Austria: Strategy and Realization in Highly Developed Tourist Destination. Journal of Sustainable tourism, 1994, 2 (1&2), s. 61–76. Filipová, L., ve spolupráci s DHV CR, spol. s.r.o.: Strategie rozvoje mikroregionu Mikulovsko. aktualizovaná verze, ARC, Mikulov, 2004. 212 s. Gavlovský, E.: Teorie turismu. Učební texty pro 1. ročník oboru geovědní a montánní turismus. Vysoká škola Báňská – Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta, Institut geodézie a důlního měřičství, Ostrava, 2002. 30 s. Hájek, T.: The development potential of Czech rural areas and rural tourism. Ministerstvo životního prostředí, Praha. [online]. 2002. [cit. 2007-10-24]. Dostupné z . Hall, C., J., Page, S., J.: The Geography of Tourism and Recreation, Environment, Place and Space. Routledge, Coulon, 2002. 456 s. ISBN: 978-0-415-33560-7. Hall, D., R.: Tourism and travel. In T. UNWIN (ed). A European geography. Addison Wesley Longman, Harlow, 1998, s. 311–329b. Hall, D., R.: Tourism development and sustainability in Central and South-Eastern Europe. Tourism Management 1998, Vol. 19, No. 5., s. 423–431a. Hall, D., Roberts, L: Rural Tourism and Recreation: Principles to Practise. CABI Publishing, Wallingford, UK, 2001. 256 s. ISBN 0851995403. Hjalager, A.: Agricultural diversification into tourism. Tourism Management, 17, 1996. s. 103–111. Holešinská, A., Kunc, J.: Programové a strategické dokumenty rozvoje cestovního ruchu ČR – Srovnání. In IX. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, 2006. s. 217–220. Chobotová, V., Kluvánková–Oravská, T.: Rural Tourism and Resilience of Regions, Case study analysis – Slovakia. Institute for Forecasting, Slovak Academy of Sciences, Bratislava, 2006. 54 s.

11

82


Ilbery, B. W., Stiell, B.: Uptake of the Farm Diversification Grant Scheme in England. Geography, 76, 1991. s. 259–263. Jarábková, J.: Typológia vidieckych obcí z hľadiska ich pripravenosti na rozvoj cestovného ruchu. Nitra, 2004. 25 s. Autoreferát dizertačnej práce, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, Fakulta ekonomiky a managementu, Katedra regionálneho rozvoja. Školitelka doc. Ing. Anna Belajová, PhD. Johnston, R. J., Gregory, D., Pratt, G., Watts, M.: The Dictionary of Human Geography. fourth edition, Blackwell Publisher. Oxford, 2000. 958 s. Kaltenborn, B., P. et al.: The public Right of Acces – Some Challenges to Sustainable Tourism Development in Scandinavia. [online]. 2001. [cit. 2007-10-1]. Dostupné z . Kiss, R.: Tourism in Central Eastern Europe. In Rátz, T.: European Tourism. Kodolányi János University College, Székesfehérvár, 2004. s 103–121. ISBN 963 9558 12 5. Kolektiv: Agroturistika. VŠE, Praha, 2006. 95 s. Kolektiv: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007– 2013. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Praha, 2006. 61 s. Kolektiv: Malý lexikon obcí 2006. ČSÚ, Praha. [online]. 2006. [cit. 2007-12-12]. Dostupné z . Kolektiv: [online].

Národní

strategie

Ministerstvo

rozvoje dopravy,

cyklistické Praha,

dopravy 2005.

ČR Dostupné

2005. z

[cit. 2007-11-10]. Kolektiv: Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013. MMR ČR, Praha, 2006. Kolektiv: Rural developments. CAP 2000 Working document. European Commission EU, Directorate General for Agriculture (DG VI), 1997. 78 s. Kopšo, E.: Cestovný ruch a socialistický spôsob života (Tourism and the socialist way of life). In: Kopšo, E. et al. Ekonomika cestovného ruchu (Tourism economics) Slovenské pedagogické nakladateľstvo Bratislava, 1985. s. 66–80 . Lane, B.: Sustainable Rural Tourism Strategies: A Tool for Development and Conservation. Interamerican Journal of Envoronment and Tourism, 2005, vol. 1, No. 1, pp. 12–18.

11


83

Lapka, M., Gottlieb, M: The Farmer and the Landscape. Sociologické nakladatelství, Praha, 2000. 36 s. ISBN 80-85850-83-4. Lauko, V. et al.: Humánna geografia Slovenskej republiky Kartprint, Bratislava, 2006. 200 s. Librová, H.: Tvrdý a měkký turismus. In: Pestří a zelení. Brno: Veronica, 1994. 65–75. [11 stran]. Lordkipanidze, M.: Enhancing Entrepreneurship in Rural Tourism for Sustainable Regional Development, The Case of Söderslätt region, Sweden. IIEE Reports 2002:10, The International Institute for Industrial Economics, IIEE, Lund, 2002. 103 s. Luthar, B.: On Desire, Consumption and Otherness: Shopping Trippism“ in Socialism. ” [CD-ROM], Fourth International Conference on the History of Transport, Traffic and Mobility, 28-Sep–1-Oct 2006, Paris: Université Paris 1 Panthéon Sorbone – Ecole Nationale des Ponts et Chaussees. Majerová, V. et al.: Český venkov (Czech countryside 2002). PEF ČZU, Praha, 2002. Maříková, H. et al.: Velký sociologický slovník. Karolinum, Praha, 1996. ISBN 807184-311-3. Mišúnová, E., Mišún Ľ.: Podmienky zvyšovania konkurencieschopnosti v oblasti cestovného ruchu na Slovensku. Ekonomická fakulta v Košiciach, Košice, 2006. Murphy, P., E.: Tourism and sustainable development. In Theobald, W., F.: Global Tourism. Elsevier, 1998. s. 173–190. ISBN 0750640227. Nilsson, P., ˚ A.: Staying on Farms, An Ideological Background. Annals of Tourism Research, 2002, Vol. 29, No. 1, pp. 7–24. Nunvářová, S.: Rozvoj venkova. Distanční studijní opora. EsF MU, Brno 2007. 211 s. Ohler, N.: Cestování ve středověku. H&H, Jinočany, 2003. 520 s. ISBN 8086022900. Oppermann, M.: Rural Tourism in Southern Germany. Annals of Tourism Research, 1996. Vol. 28, No. 1, pp. 86–102. Pásková M., Zelenka, J.: Cestovní ruch – výkladový slovník. 1. vyd., MMR ČR, Praha, 2002. 448 stran. . Perlín, R.: Venkov, typologie venkovského prostoru. [online]. [cit. 2007-7-1]. Dostupné z .

11

84


Petrick, M., Weingarten, P.: The Role of Agriculture in Central and Eastern European Rural Development: Engine of Change or Social Buffer? Institut für Agrarentwicklung in Mittel und Osteuropa, Halle, 2004. s. 419. ISBN 3-9809270-4-0. Priečko, M.: Projekt rozvoja agroturistiky a vidieckej turistiky na Kysuciach. In: Slovenská politologická revue. Roč. 3, č. 1, 2003, 18 s. Przezbórska, L.: Relationships Between Rural Tourism and Agrarian Restructuring in A Traditional Economy: The Case of Poland. In Hall, D. et al.: New Direction in Rural Tourism, Hampshire: Ashgate Publishing, Ltd., 2003. s. 205–224. ISBN 075463633X. Rátz, T.: European Tourism. Kodolányi János University College, Székesfehérvár, 2004. 121 s. ISBN 963 9558 12 5. . Ryan, C.: Recreational Tourism: Demand and Impacts. Channel View Publications, 2003. 372 s. ISBN 1873150563. Schermer, of

the

M.:

The Formation

Structural

Fund.

of

Eco-regions“ in Austria and the Role ” [online]. 2002. [cit. 2007-10-24] Dostupné z

. ˜a, J., P.: Residential Tourism. [online]. 2004. [cit. 2007-9-7]. Dostupné z Sesen . Sikorska–Wolak, wnictwo

I.: Tourism as a Chance for Rural Development. Wyda-

Akademii

Rolniczej.

[online].

2006.

[cit.

2007-11-8]

Dostupné

z

. Šimková, ble

E.:

Strategic

development

of

Approaches rural

areas.

to

rural

2007.

[cit.

tourism 2007-11-29]

and

sustaina-

Dostupné

z

. Tchetchik, A. et al.: Rural Tourism: Development, Public Intervention and lessons from the Israeli Experience. Discussion Paper No. 12.06, The Hebrew University of Jerusalem, Jerusalem, 2006. 42 s. Tchoukarine, I.: Czechoslovak Tourism in Socialist Yugoslavia: 1945–1960s, A political reading of its development and significance. [CD-ROM], Fourth International Conference on the History of Transport, Traffic and Mobility, 28-Sep–1-Oct 2006, Paris: Université Paris 1 Panthéon Sorbone – Ecole Nationale des Ponts et Chaussees.

11


85

Tichá, T.: Kultura a cestovní ruch, hlavní konkurenční výhody České republiky. Praha, 2006. 98 s. Diplomová práce na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jarmila Netková. Tosun, C.: Host Perceptions of Impacts, A Comparative Tourism Study. Annals of Tourism Research, 2002, Vol. 29, No. 1, pp. 231–253. OECD: Tourism strategies and rural development. OECD, Paris, 1994. Vystoupil, J., Wokoun, R.: Státní politika cestovního ruchu České republiky na období 2007–2013. In IX. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, 2006. s. 211–216. Vystoupil, J. et al.: Atlas cestovního ruchu. MMR ČR, Praha, 2006. 158 s. ISBN 80-239-7256-1. Vystoupil, J. et al.: Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. MU, Brno, 2007. 108 s. ISBN 80-239-7256-1. Wahab, S., Pigram, J.J.: Tourism, Development and Growth: The Challenge of Sustainability. Routledge, London, 1997. 272 s. ISBN 0415160022. Williams, A., M., Shaw, G.: Tourism and economic development. In D. Pinder (ed). The new Europe: economy, society and environment. John Wiley and sons, Chichester, 1998, s 177–201. Williams, S.: Tourism Geography. Routledge. London, 1998. 212 s. ISBN 0415142156. Wokoun, R., Vystoupil J.: Geografie cestovního ruchu a rekreace I. 1. vyd., UJEP, Brno, 1987. 250 s. Internetové zdroje URL: <www.mpsv.cz> [cit. 2007-12-15]. URL: <www.czso.cz> [cit. 2007-12-10]. URL: <www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika/regionalni-politika-eu-2004-2006> [cit. 2007-12-10]. URL: <www.leaderplus.cz/cz/article.asp?article id=299&lang id=1> [cit. 2007-12-10]. URL: <www.leaderplus.cz/cz/article.asp?article id=6&lang id=1> [cit. 2007-12-10]. URL: <www.ec.europa.eu/agriculture/rur/leaderplus/index en.htm> [cit. 2007-12-10].

11


86

URL: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/ spolecna-zemedelska-politika-evropske/1000521/4234/> [cit. 2007-12-10]. URL: <www.ruraltourisminternational.org/country.php?id=1)> [cit. 2007-8-24]. URL: <www.czech.cz/cz/ceska-republika/souziti-s-prirodou/uniky-do-prirody/tramping/> [cit. 2007-11-9]. URL: <www.nakole.cz/> [cit. 2007-11-9]. URL: <www.wineofczechrepublic.cz/> [cit. 2007-11-9]. URL: <www.cu-again.com/Residential-Tourism.htm> [cit. 2007-9-10]. URL: <www.mikulovskoregion.cz/> [cit. 2007-12-2]. URL: <www.palava.cz/> [cit. 2005-7-9]. URL: <www.trasovnik.cz/k stcech/melnik/melnik.asp> [cit. 2007-12-11]. URL: <www.melnik.cz> [cit. 2007-12-11]. URL: <www.world-tourism.org > [cit. 2007-11-11].

Přílohy Příloha 1: Tabelární přehled dostupných farem v České republice provozujících agroturismus či ekoagroturismus Příloha 2: Vesnické památkové rezervace Příloha 3: Vesnické památkové zóny Příloha 4: Vinařská muzea a expozice Příloha 5: Počet obyvatel a rozloha obcí Mikulovska Příloha 6: Nezaměstnanost v obcích Mikulovska v listopadu 2007 Příloha 7: Přehled vybraných projektů venkovského turismu na Mikulovsku Příloha 8: Grafické znázornění nejvýznamnějších atraktivit cestovního ruchu na Mikulovsku

Příloha 1: Tabelární přehled dostupných farem v České republice provozujících agroturismus či ekoagroturismus

Příloha 2: Vesnické památkové rezervace

Příloha 3: Vesnické památkové zóny

Příloha 4: Vinařská muzea a expozice

Příloha 5: Počet obyvatel a rozloha obcí Mikulovska

Příloha 6: Nezaměstnanost v obcích Mikulovska v listopadu 2007

Příloha 7: Přehled vybraných projektů venkovského turismu na Mikulovsku

Příloha 8: Grafické znázornění nejvýznamnějších atraktivit cestovního ruchu na

Vodní plochy Lesy

Hranice CHKO Turistická trasa Cyklotrasa, cyklostezka Vodní toky

VinaYská turistika

Myslivost

Muzeum, expozice

Agroturistika

Vodní sporty, koupaní

Památková rezervace

Obec, msto

Legenda

Jevi a ovka

0

Jeviaovka

2.5

Nový PYerov

Novosedly

5

Dobré Pole

7.5

BYezí

10 km

Klentnice

Mikulov

Bavory

Dolní Dunajovice Perná

Pavlov

Dolní Vstonice

Horní Vstonice

Dyje

C H KO

Drnholec

Brod nad Dyjí

P á

Pasohlávky

a

Mikulovsku Sedlec

la v

Dyje

l Jih a av Milovice

Venkovský prostor a venkovský turismus

Recommend Documents