Robert James Waller
POZNÁMKA AUTORA
Existují písnû, které se rodí z trávy a prachu tisíce venkovsk˘ch cest. Toto je jedna z nich. Tûmito slovy zaãínal pfiíbûh nazvan˘ Madisonské mosty. Ale vlastnû existují pfiíbûhy dva. Nûkterá vyprávûní si musí poãkat, aÏ nadejde jejich ãas. Léta jsem dostával dopisy od ãtenáfiÛ, od muÏÛ, Ïen a mlad˘ch lidí, od fiidiãÛ kamionÛ, Ïen v domácnosti, právníkÛ, pilotÛ i dûlníkÛ. Tûch dopisÛ byly stovky, moÏná tisíce, a pfiiná‰ely pozdravy z celého svûta. Vût‰ina ãtenáfiÛ psala, Ïe by se o Robertu Kincaidovi a Francesce Johnsonové a o jejich Ïivotû rádi dozvûdûli nûco víc, o tom, co se dûlo, poté co spolu strávili ony ãtyfii dny v okrese Madison v Iowû. Îil jsem v klidu na odlehlém ranãi, vrátil se ke studiu ekonomie a matematiky a vûnoval se hfie na kytaru. Necítil jsem potfiebu probírat se v poznámkách, nic mû k psaní nelákalo. Potom jsem si pfieãetl dal‰í z dopisÛ, které se doÏadovaly pokraãování, a rozhodl se dovyprávût zbytek pfiíbûhu. VÏdycky jsem hodnû pfiem˘‰lel o nepravdûpodobn˘ch vûcech, o povaze náhody. Madisonské mosty, krátk˘ pfiíbûh odehrávající se na malém ãasovém prostoru, jsem psal pÛvodnû jako dárek rodinû a pfiá7
telÛm. Nemûl jsem v úmyslu vydat ho jako knihu a netu‰il jsem, Ïe vyjde v pûtatfiiceti jazycích. Rukopis jsem vytvofiil na starém poãítaãi Zenith 286 se softwarem za pût dolarÛ. Tûm z vás, kdo chtûjí vûdût víc a jsou zvûdaví, pfiedkládám zbytek pfiíbûhu. Pokud jste neãetli Madisonské mosty, moÏná vám nebude dávat smysl. A ti, kdo je ãetli, moÏná s pfiekvapením zjistí, Ïe i Robert Kincaid na‰el na sklonku Ïivota neãekanou radost. Robert James Waller V texaské pou‰ti Del Norte Mountains Silvestr 2001
Robert Kincaid Roztoã znovu laso. MoÏná uÏ ho nedostane‰ tak vysoko jako kdysi, ale stejnû kdyÏ nad tebou bude svi‰tût smyãka a slunce bude vrhat na zem její stín, zaãne padat dolÛ k tomu poslednímu, je‰tû jednou dolÛ... ...dolÛ k nevyhnutelnosti daleko od míst, kde tû houpala matka, aÏ sem – k mlze nad Puget Soundem, k úterním veãerÛm v Shortyho baru, kde tenorsaxofon „Noãního ptáka“ hraje Podzimní listí. Takhle to vypadá – na konci sezony, v branÏi, ale stále sám, kdy tvoje vzpomínky pfiehlu‰uje jen vrãení lednice. Poslední kovbojové. Ti, ktefií ti probíjeli cestu, jsou na odchodu nebo pryã, bohynû Iris balí za ‰era svou duhu a uãence smrti. A najednou zb˘vají jen vzpomínky, vrãení lednice a saxík „Noãního ptáka“ pfii úterních veãerech. MoÏná jsem byl jin˘ a Ïil jin˘ Ïivot. MoÏná jsem pracoval pro tebe a tu Ïenu. Byla tvou jedinou ‰ancí, ale kdyÏ se teì ohlíÏí‰ zpátky na to, co se pfiihodilo, Ïádná ‰ance neexistovala. VÏdycky jsi to vûdûl, moÏná uÏ i tenkrát. 9
ROBERT JAMES WALLER
Kdyby ode‰la, opustila v‰echno, co mûla, stala by se nûk˘m úplnû jin˘m, nebyla by uÏ tou, s níÏ jsi proÏil ty v˘jimeãné dny a noci. Zmûnilo by ji rozhodnutí i odchod. Pfiesto bys to riskoval a snaÏil se, aby to fungovalo, kdyby ‰la s tebou. Teì, za chladného rána listopadu 1981, se nad vodou pfievaluje mlha. Na kuchyÀském stole, kter˘ jsi koupil za pût dolarÛ ve v˘prodeji, se vr‰í hromádky obálek. Ode‰el jsi sem uÏ pfied lety, kdyÏ dÛm v Bellingtonu srovnali se zemí a postavili tam nákupní centrum. Ty obálky mají punc oficiálnosti, jsou od sociálního úfiadu a spolku veteránÛ. Pofiád se tû snaÏí najít. Nechápou, Ïe od nich nic nechce‰, aÈ nabízejí cokoli. Na obálky jsi psal: Vrátit odesilateli. Ale je to alespoÀ nûjaká po‰ta kromû reklamních letákÛ od lidí, co chtûjí, aby sis koupil vûci, které tû nezajímají a nepotfiebuje‰ je. Tfieba domácí kino. Co to, ksakru, vlastnû je? A i kdybys mûl peníze, jako Ïe je nemá‰, co bys s tím dûlal? V osma‰edesáti letech Robert Kincaid zatahal za vybledlé oranÏové ‰le a pohladil po krku zlatého retrívra, kterému fiíkal Poutník. Zapálil si a pfie‰el k oknu. Nûkde v mlze nebo za ní houkal v Seattlu v pfiístavu remorkér. Vytáhl vrchní zásuvku skfiíÀky. Mûl v ní uloÏené diapozitivy v plastov˘ch obalech. Ve sloupcích po pûti, dvacet na jednom listu, pfiedstavovaly cel˘ jeho Ïivot. Îivot ãlovûka, kter˘ hledal dobré svûtlo. Jen zfiídkakdy si ty snímky prohlíÏel. Vytáhl jeden obal a natoãil ho proti svûtlu. Na prvním zábûru byl dûlník z pfiístavu v Mombase. Napínal svaly a pod pletenou ãepicí mu záfiil ‰irok˘ úsmûv. To mohlo b˘t v roce 1954, pfied dvaceti sedmi lety. Na druhém bylo tulení mládû, které se mu dívalo pfiímo do objektivu. To je rok 1971 a ledová pole 10
PRACH TISÍCE CEST
v Newfoundlandu. Následoval Malack˘ prÛliv, kde ‰est muÏÛ vyráÏelo ve ãlunu na mofie. Z lodi se tyãila ramena s upevnûn˘mi vlasci a háãky, kter˘mi proãesávali vodu. Dal‰í v fiadû byl letní zábûr z baskického venkova. A vzápûtí chladn˘ ãerven v Beaufortovû mofii, kde se kdysi plavil Amundsen. Potom tygr nofiící se z vysoké trávy na bfiehu jezera Periyar v jiÏní Indii a za ním volavka krouÏící nad ranní hladinou nedaleko Port Townsendu. Pfii pohledu na tu fotku se mu vybavoval zvuk saxofonu „Noãního ptáka“. A dál. Mexické dûvãe. Stála uprostfied pole v slamûném klobouku a ‰atech z pytloviny a ohlíÏela se na nûho pfies rameno. Na rámeãku diapozitivu mûl peãlivû poznamenáno: María de la Luz Santos, Celaya, Mexiko, 1979. To byla jeho poslední velká zakázka pro ãasopis. Nedostal na to dost penûz, a aby práci odvedl podle sv˘ch pfiedstav, musel ji zãásti financovat sám. UvaÏoval, jestli María de la Luz Santos je‰tû Ïije ve stejné vesnici a obdûlává pole. V dal‰ím rámeãku zapadalo podzimní slunce nad Severní Dakotou a z okénka mohutného oranÏového stroje se do objektivu dívala drsná tváfi ve sluneãních br˘lích. Jack Carmine, kombajnér, pole jiÏnû od Grand Forks, 1975. V zásuvce leÏely tisíce fotografií. A to si Robert Kincaid nechal jen ty nejlep‰í a jeho mûfiítka byla neobvykle pfiísná. Zbytek vyfiadil a spálil. U tûch, které zaloÏil, si témûfi pfiesnû pamatoval ãas, místo i svûtelné podmínky. Vybavovala se mu i vÛnû, která ho obklopovala. U jezera Periyar to bylo karí, v Baskicku vÛnû peãeného skopového. U Beaufortova mofie to bylo kulináfisky slab‰í, nuda konzervovaného jídla v tábofie, obãas zpestfiená nûjakou rybou. Na posledním snímku na stránce byly útesy 11
ROBERT JAMES WALLER
a voda. Tehdy pracoval na skalách v národním parku Acadia. Bylo to v roce 1972. Uklouzl právû ve chvíli, kdy stiskl spou‰È, a spadl asi z deseti metrÛ do písku. Ten snímek si nechával jako pfiipomínku, jak blízko je od odvahy k hlouposti. Zlomen˘ kotník se mu nikdy pofiádnû nezahojil – hlavnû proto, Ïe neposlechl lékafie a zaãal pracovat, dfiív neÏ byl úplnû v pofiádku. UloÏil zásobník s diapozitivy na místo a opfiel se o zásuvku. Nahofie leÏela hnûdá obálka s dopisy, které psal celá ta léta Francesce Johnsonové, ale nikdy je neodeslal. Vedle byla krabice s jejími fotografiemi. Robert Kincaid ji postavil na stÛl a odhrnul ‰pinavé nádobí, reklamní letáky a obálky. Posadil se, nasadil si br˘le, otevfiel krabici, vybalil první fotografii z papíru a zadíval se na Ïenu na snímku. Usmívala se na nûho o ‰estnáct let mlad‰í Francesca Johnsonová. V dÏínsech a triãku se opírala o sloupek plotu farmy v Iowû. âernobílá fotografie dávala vyniknout jejím zajímav˘m rysÛm. KdyÏ snímek vyvolával, objevovala se na papífie jako duch z jeho minulosti. Nejdfiív prázdn˘ papír, potom nejasné obrysy louky, plotu a postavy a nakonec Francesca, jak si ji pamatoval z té stfiedy za soumraku v srpnu 1965. ProhlíÏel si fotografii jako uÏ stokrát pfiedtím. V krabici ãekalo je‰tû dvacet ‰est dal‰ích, ale tuhle mûl nejrad‰i. Îádné efekty kolem, jen Francesca v ranním oparu. Pod triãkem se jí r˘sovala Àadra. PoloÏil dlanû na stÛl vedle krabice, roztáhl dlouhé ‰tíhlé prsty a je‰tû po letech cítil dotek její kÛÏe. Cítil obrys jejího tûla, vzpomínky mu proudily z hlavy do prstÛ. AniÏ by pohnul dlaní, pfiejíÏdûl jí po kÛÏi. Staãilo chtít. 12
PRACH TISÍCE CEST
Francesca a jeho jediná ‰ance odsunout osamûní stranou, jeho jediná ‰ance na nûco jiného, neÏ byla dlouhá léta samoty a mlãení, pfiesunÛ a fievu tryskov˘ch motorÛ na cestû za dobr˘m svûtlem. KvÛli ní by se vzdal v‰eho, cestování, focení, v‰eho. Ale pro ni to bylo tûÏké rozhodování. Rozhodla se, jak nejlépe umûla. Neodjela s ním, zÛstala se svou rodinou v Iowû. JeÏí‰i, jak rád by to v‰echno vrátil zpátky, zamûnil pfiedstavy za pocity, i kdyÏ muãivé. Tiskl by se k ní a ona by se k nûmu vzpínala a závûsy by prosvítaly blesky dusné letní noci. Vybavoval se mu její nûÏn˘ úsmûv, kdyÏ leÏeli ráno v posteli. Stále se ho dot˘kala, jako by se nemohla tûch dotekÛ nabaÏit. „KdyÏ tû necítím pod rukou, bojím se, Ïe by se to v‰echno mohlo rozplynout,“ vysvûtlila mu jednou a pevnû se k nûmu tiskla. JenomÏe pfiesnû tak to nakonec dopadlo. Jednoho páteãního rána, kdyÏ vyjel z pfiíjezdové cesty její farmy v Iowû, se v‰echno rozplynulo. Slunce pálilo, stromy se ani nepohnuly a srdce svûta mlãelo. Zastavil, postavil se a dlouze se na ni díval. Potom se pomalu rozjel po hlavní silnici. Oãi se mu zalily slzami, kdyÏ se naposledy ohlédl a vidûl Francesku, jak sedí s hlavou v dlaních na pfiíjezdové cestû v Ïáru a prachu horkého léta v Iowû. Jak mÛÏe nûkdo tvrdit, Ïe kaÏd˘ oheÀ jednou vyhasne? MoÏná trochu ztratí na intenzitû, ale nikdy nepfiestane hofiet. Jsou to jen báchorky pro klid tûch, ktefií uÏ netouÏí po doteku Ïeny a odpovûdnosti, kterou to pfiiná‰í. S pohledem upfien˘m na Francesku Johnsonovou a dlanûmi, které ji cítily pfies míle a léta, touÏil v‰echno vrátit. Chtûl mít pod sebou její nahé vzpínající se tûlo a sly‰et slova, kte13
ROBERT JAMES WALLER
r˘m nûkdy nerozumûl, ale která pfiesto chápal. Cítil vzru‰ení a musel se usmát. Pouhá my‰lenka na ni dokázala divy. Vytáhl z kapsy penûÏenku a na‰el v ní peãlivû poskládan˘ kousek papíru. Byl uÏ cel˘ ohmatan˘ a tisícer˘m rozkládáním a skládáním hodnû vetch˘. Slova Francesky Johnsonové ãetl opravdu mockrát. Pokud chcete je‰tû jednou poveãefiet pfii tfiepotání bíl˘ch kfiídel mÛr, pfiijìte dnes veãer, aÏ budete hotov. Kdykoliv. Psala ten lístek jedno dávné léto v horkém srpnu, kdy popíjel v její kuchyni ledov˘ ãaj. Veãer to pozvání pfiipíchla na RosemanÛv zastfie‰en˘ most v madisonském okrese v Iowû. Jen si s ní promluvit, fiíct jí, co k ní cítí, Ïe cel˘ jeho Ïivot se zmen‰il na tûch nûkolik dní, které proÏil s ní. Kdyby nic jiného, jen jí podûkovat a znovu se jí zadívat do oãí. Jeden okamÏik, kdy by jí mohl fiíct, Ïe je tady a stále ji miluje. JenomÏe to není moÏné a nikdy to nepÛjde, ona je se svou rodinou. Opfiel se, prohrábl si ‰edivé vlasy, jako obvykle pfierostlé a neupravené. Je‰tû jednou se ocitnout na cestû. Poslední kovbojové by mûli je‰tû jednou roztoãit laso. Mûli by hnát unaveného konû, dokud nepadne, a nechat se sv˘m koncem dobublat i zeslábl˘ proud. Pfiikrãit se s mlhou nad vodou, s mlhou u dvefií a se stopami v‰ech uplynul˘ch rokÛ. âekat skrãen˘ na pokraji... ãeho? Niãeho. Nalil si ‰álek kávy a otevfiel skfiíÀku. Na poliãkách leÏelo srovnané jeho vybavení – pût objektivÛ v koÏen˘ch obalech, dva fotoaparáty Nikon F a Ran14
PRACH TISÍCE CEST
gefinder, v‰echno peãlivû zabalené. Pfiístroje profesionála, staré a otluãené, po‰krábané od kovov˘ch knoflíkÛ a zipÛ, od písku a skal, dlouh˘ch cest v náklaìáãku, kterému fiíkal Harry, a v letadlech do Afriky, Asie a na dal‰í místa. V mrazáku mûl uloÏen˘ poslední film Kodachrome II. KdyÏ ho pfiestali vyrábût, koupil pût set roliãek a uloÏil je. H˘ãkal si je pro vlastní potfiebu, na profesionální práci pouÏíval Kodachrome 64. VÏdycky vûdûl, Ïe to takhle nûjak dopadne. Mlha nad vodou, mlha u dvefií a poslední roliãka filmu. To základní – krev, kosti, svaly a my‰lenky, v‰echno se nakonec zmûní v popel. Nic víc. Nejde to zmûnit. Tak to je psáno od úsvitu vûkÛ a uchováváno stráÏci bûhu Ïivota. Takov˘ divn˘, osamûl˘, klidn˘ Ïivot. Byl takov˘ od zaãátku s v˘jimkou tûch ãtyfi jiskfiiv˘ch dnÛ v roce 1965. Po letech putování po útesech, pobfieÏích, po soumracích v horsk˘ch vískách, kde zemû spl˘vá s vesmírem, zaÏil i chvíle, kdy na chvíli naru‰il ticho smích dcery obchodníka s hedvábím, se kterou se koupal v jezírku v dÏungli. Ale vÏdycky, za v‰ech okolností si byl vûdom kfiiku ãasu, míjení a blednutí té udivující vûci známé jako Ïivot, chápal, jak je to v‰echno pomíjivé. Pracovat, jíst, kráãet rovnû a pozdûji se potácet. A v˘sledkem toho v‰eho jsou snímky stejnû pomíjivé jako Ïivot. ZÛstávají jen odrazy a pfiedstavy, mlãenlivé dûdictví tv˘ch dávn˘ch oslav. Indie, nebo v˘bûÏek Afriky, nebo Malack˘ prÛliv, vÏdycky totéÏ: lidé na písku 15
ROBERT JAMES WALLER
nebo na lodích v pobfieÏních vlnách. Jedni jdou, zatímco dal‰í pfiihlíÏejí. Zítra se do toho pustí ...znovu. Ta my‰lenka ho uÏ neopou‰tûla. Do‰el k oknu a zadíval se do mlhy. Ráno pÛsobilo unavenû, i kdyÏ den teprve zaãal. Otevfiel zásuvku. LeÏely v ní tfii nevybrané ‰eky za snímky pofiízené ve ‰kolách a na v˘stavách, celkem 742 dolarÛ. UÏ to nebyla ta sláva jako v dobû, kdy se potuloval svûtem, fotil pro National Geographic a hledal místa s dobr˘m svûtlem. Dal‰ích osmdesát sedm dolarÛ mûl v bankovkách. Plechovka od kávy byla plná drobn˘ch, urãitû tak padesát dolarÛ. Nov˘ motor v Harrym mûl najeto jen ‰edesát osm tisíc mil. KdyÏ nebude nikam spûchat, bude Ïít stfiídmû, a pokud to bude nutné, pfiespí v autû, mohlo by to staãit. Mohl by je‰tû jednou vyrazit. On a pes. „Tak co, Poutníku, myslí‰, Ïe bychom to mûli podniknout? Jen tam zajet, podívat se na RosemanÛv most a zavzpomínat si? Nic víc, jen na tom místû chvíli postát. Je to urãitû lep‰í neÏ sedût tady, litovat se, sledovat, co dûlá podzim s listy a mot˘ly, a plakat pro to, k ãemu nikdy nedojde.“ Poutník zavrtûl ocasem a posadil se vedle pána. „Zajímalo by mû, jak teì vypadá. Jestli se hodnû zmûnila.“ Zvenku se z mlÏného oparu neslo ‰umûní borovic a uvnitfi se oz˘valo plácání psího ocasu o podlahu. 16
PRACH TISÍCE CEST
KdyÏ ãlovûk Ïije po vût‰inu z ‰edesáti osmi let sám, aÈ uÏ z vlastní vÛle nebo díky okolnostem, my‰lenky se mu stále honí hlavou a vrací se, protoÏe je nemá komu sdûlit. A ãasem zaãnou samovolnû pfiecházet z mysli do fieãi, jako by mozek uÏ nebyl dál ochotn˘ sná‰et neustálé ticho a slova se nûjak musela prodrat ven, aby se na jejich místo mohly dostat dal‰í my‰lenky. Vût‰inû lidí staãí pár dnÛ, nûkter˘m pár hodin. Robert Kincaid tak proÏil cel˘ Ïivot. Hovofiil se sebou, kdyÏ si pfiipravoval zábûr, i pfii vafiení, neustále si nûco mumlal. Pes jeho hlasité uvaÏování s radostí pfiijímal. Obsah mu byl lhostejn˘, staãil mu zvuk slov. „Dûti má uÏ velké, moÏná jsou z domova. Ale stejnû ji nemÛÏu vidût. Nevím, co bych dûlal, kdybych ji náhodou potkal. A co by udûlala ona. Kãertu, moÏná na mû po tûch ãtyfiech dnech dávno zapomnûla. Nebo je to pro ni jen nepfiíjemná vzpomínka.“ JenomÏe vûdûl, Ïe to tak není. Jsou s Franceskou Johnsonovou spojeni aÏ do posledního dechu. Nikdy o tom nepochyboval. Na v‰ech cestách, které za tûch ‰estnáct let podnikl, byla s ním. Vûdûl, byl si jist˘, Ïe s ní je to stejné. Nûkdy ale bolest v hrudi slábla, kdyÏ si pfiedstavil, Ïe uÏ na nûho nemyslí. Sná‰el tak lépe tu prázdnotu, kterou po sobû zanechala. Jedna velká láska v pomíjivém okamÏiku, kdy se mu vítr opfiel do zad a vesmír se na chvíli zastavil. Jeden pomíjiv˘ okamÏik, kdy star˘ cestovatel zahlédl oheÀ domova, kdy se vlaky vrátí a ztichnou. Kdy i on pfiestal na chvíli krouÏit kolem staré vûÏe. Za zády mu oÏila ledniãka, Robert Kincaid si zapálil dal‰í camelku, zaka‰lal a zadíval se do kalného rána. Vybavila se mu kuchynû starého domu v Iowû. 17
ROBERT JAMES WALLER
Pro zku‰ené oko fotografa, kter˘ vnímal svût ve v‰ech detailech, bylo pfiirozené dívat se jako objektivem. Jako by pfied sebou tu místnost vidûl. Odfiené linoleum, umakartov˘ stÛl, rádio vedle dfiezu a mÛry kolem svûtla. A Francesca. Stála tam v rÛÏov˘ch ‰atech a bíl˘ch sandálech a upírala na nûho oãi. Francesca Johnsonová se chopila své Ïivotní ‰ance a vykroãila k nûmu. To uÏ se k ní natahoval. Pokud existuje v Ïivotû hfiích, zasáhl je souãasnû a podûlili se o nûj rovn˘m dílem. On tam tehdy veãer stál opfien˘ o ledniãku a díval se do míst, kde okraj ‰atÛ konãil a odhaloval ‰tíhlé opálené l˘tko. A pak následoval neãekan˘ náraz dávn˘ch zpÛsobÛ – aÈ jsou poÏehnané i prokleté zároveÀ. Dávné zpÛsoby se prosadily a vzdálené pouliãní tango se zaãalo pfiibliÏovat. Dávné zpÛsoby, zamotané ve zmuchlaném povleãení horké letní noci a klouzající po Francesãinû zpoceném bfii‰e, tváfii a Àadrech. I jemu se po zádech, ramenou, tváfii a bfii‰e fiinul pot. Dávné zpÛsoby s krásn˘mi kvûty, krvav˘mi kápûmi a fievem vzdálen˘ch davÛ, které nevidûly, co se dûje, ale nad‰enû aplaudovaly. Celá léta její potlaãované touhy, a on na tom byl stejnû, se k sobû pfiibliÏovali, zatímco svíce zhasly, de‰tû pfii‰ly a pominuly a nad venkovem v Iowû se vzná‰elo svítání. Za rozbfiesku ji vzal na pastviny a poÏádal, aby se opfiela o sloupek ohrady. A tam ji promûnil v ãernobílou pfiedstavu, která teì leÏela pfied ním na stole v jiné kuchyni za mlÏného rána v Seattlu. Znovu roztoãit laso. Auto bylo provlhlé a bylo cítit koufiem. Stejná rutina jako pfied ‰estnácti lety. Kufr opfien˘ o rezervu pfiivázanou na korbû. Tentokrát bez kytary, uÏ léta nehrál. KdyÏ na ni pomyslel, vrá18
PRACH TISÍCE CEST
til se do domku a vytáhl nástroj z mezery vedle ledniãky. Pouzdro vykvetlo plísní a tûÏko odhadnout, jak vypadá kytara uvnitfi. Rad‰i se ani nedíval. Pokrãil rameny a odnesl ji do auta. PoloÏil ji vedle kufru a pfies obû zavazadla pfiehodil plachtu. Kytara vydala tich˘ rozladûn˘ zvuk, kdyÏ pouzdro pfiivazoval. Jako by mu fiíkala, aby ji vytáhl ze tmy, naladil a nûco zahrál. Kdysi by Robert Kincaid z korby sviÏnû seskoãil, ale teì se posadil na okraj a sklouzl dolÛ. Nejdfiív se postavil na dobrou nohu, pak na tu, která by ho mohla zradit, kdyby nebyl opatrn˘. Vzal si jen jednu bra‰nu s fotoaparátem Nikon F a jeden stopûtimilimetrov˘ objektiv. Pfiidal poslední film Kodachrome II. Jedin˘ film na v˘pravu nazvanou „Naposledy“. Chladicí box, fotoaparát, kufr, tfii kartony cigaret a karton piva. Star˘ spacák, kdyby mu do‰ly peníze a musel nocovat v autû. Ohmatanou kníÏku Zelené pahorky africké, kterou s sebou mûl v roce 1965 a od té doby ji neãetl. Pak se na sebe podíval – boty poãtvrté podraÏené, vybledlé dÏínsy, khaki ko‰ile i oranÏové ‰le. Za sedadlem mûl sloÏenou bundu s utrÏenou kapsou a skvrnou od kávy na levém rukávu. Nemûnná praktická uniforma tulákÛ. Pes vyskoãil na sedadlo vedle nûho. Misku s vodou mûl na podlaze pod sedadlem pro spolujezdce vedle pytle krmení a plechovky od kávy plné drobn˘ch. Trasu nemûl pevnû stanovenou. Chtûl se jen vyhnout chladn˘m severním oblastem. Vyrazí na jih do Oregonu, do Kalifornie a pak na v˘chod. Iowa se nikam neposunula, takÏe pokud zamífií ze severní Kalifornie na jih, nemûl by to b˘t problém. 19
ROBERT JAMES WALLER
MoÏná by mohl zajet do JiÏní Dakoty a podívat se do âern˘ch hor. Byl tam i na své první cestû do Madisonu v Iowû. Dostal se tam je‰tû v roce 1973, kdy fotil archeologické vykopávky, to byla jedna z jeho posledních velk˘ch zakázek. MoÏná by na‰el je‰tû svého tehdej‰ího prÛvodce, takového mrzutého stafiíka. Mohl by ho pozdravit a stavit se v té hospodû, na jméno si uÏ nevzpomínal, a poslechnout si toho ãlovûka, co tam hrál na harmoniku. Pokud tam stále je. Robert Kincaid sedûl za volantem a pou‰tûl k sobû v‰echno, co bylo venku a co nikdy nevidûl. ,,Ví‰, Poutníku, ta neãinnost mû zaãíná unavovat. Tebe moÏná taky. Pfiemítám nad star˘mi ãasy a zpÛsoby, ‰ourám se tady a prohlíÏím si vzpomínky na to, co jsem byl a dûlal. Nadávám na stáfií, vzdávám se a mám pocit, Ïe Ïivot za nic nestojí. Takhle to dál nejde. Realita je jedna vûc, ale podléhání snÛm znamená pomalé umírání.“ Na chvíli se odmlãel a podíval se na psa. „Sly‰el jsi nûkdy ty krásné ver‰e od Cummingse? Ne, nejsou od na‰eho pfiítele „Noãního ptáka“, ale od e. e. cummingse, kter˘ se rád psal s mal˘mi písmeny. Poãkej, nemÛÏu si na to vzpomenout... nûco o doktorech, beznadûjn˘ch pfiípadech a lep‰ích svûtech, pokud je ãlovûk dokáÏe najít.“ Usmál se na zvífie. „Hned jsem zpátky.“ V domku si Robert Kincaid vzal bra‰nu s foÈákem a star˘ otluãen˘ stativ, kter˘ byl opfien˘ vzadu ve skfiíni za ko‰ilemi. V ‰atníku na‰el opran˘ ãern˘ rolák a vklouzl do své oblíbené vesty. Na kuchyÀském stole v‰echno peãlivû sbalil. V zásuvce mûl je‰tû ãtyfiicet tfii roliãek ãernobílého filmu Tri-X, poházen˘ch na plaketû od prestiÏního ãasopisu. 20
PRACH TISÍCE CEST
ROBERTU KINCAIDOVI ZA CELOÎIVOTNÍ P¤ÍNOS FOTOGRAFICKÉMU UMùNÍ Animus non integritatem sed facinus cupit Du‰e si neÏádá ãistotu, ale dobrodruÏství Shrnul filmy do igelitové ta‰ky a rozhlédl se kolem. Stativ a svetr si pfiehodil pfies jedno rameno, bra‰nu pfies druhé. Zavfiel za sebou dvefie domku, dával pozor, aby nebouchly, a peãlivû zamkl. „MÛÏeme, kamaráde?“ zeptal se psa a nastartoval. „Podíváme se, co nám cestou uniklo.“ KdyÏ je pfiívoz vezl na pevninu, slunce se uÏ zaãínalo prodírat mlhou. Voda se jen lehce vlnila. Vyjel z mûsta zadními ulicemi podél pfiístavu a parku, kde se psem obãas sedávali na laviãce a vyprávûli si o Ïivotû. V Olympii si nechal proplatit ‰eky a poslal „Noãnímu ptáku“ Cummingsovi pohlednici, Ïe se na pár t˘dnÛ vydává na cesty... Starci o sebe mívají strach a nechtûl kamarádovi pfiidûlávat starosti. A tak v listopadu 1981 Robert Kincaid znovu roztoãil laso a vyrazil do Iowy k madisonsk˘m mostÛm.
21
