Vánoce a komety. BARCO PLANETÁRIUM další efekty TEXT

Pořad: Vánoce a komety

Dolní projekce, Proxima, CRT

Nastavení planetária: kometa nad J, zimní obloha

BARCO

PLANETÁRIUM další efekty

1

TEXT

Vánoce a komety stmívání Text (Proxima): Evangelium svatého Matouše

Dolní projekce + Prox: Vánoce Betlémy Kometa Stromečky Dárky, cukroví Atd.

svítí jen hvězdy, obzory

Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. Tehdy do Jeruzaléma přišli mudrcové z Východu. „Kde je ten narozený židovský král?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém s ním. Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má narodit Mesiáš. „V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka: ‚Ty však, Betléme v judské zemi, nejsi z judských knížat vůbec nejmenší, vždyť právě z tebe vzejde Panovník, Pastýř pro Izrael, můj lid.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se jim ta hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a pečlivě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu mohl jít poklonit i já.“ Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. Vešli do domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se do své země jinudy. (pauza 15 s) Vánoce jsou významným křesťanským svátkem a zároveň také jedním z nejmilejších svátků občanských. Jsou oslavou narození Ježíše Krista. Betlém s jezulátkem, Marií a Josefem, s pastýři, ovečkami a třemi mudrci... k vánocům neodmyslitelně patří. A také k nim patří kometa neboli „hvězda betlémská“. Září nad jesličkami, ať už je Betlém ze dřeva, z keramiky či papíru. (pauza 3 s)




BARCO


2

TEXT

V době vánoční nás komety doprovázejí doslova na každém kroku. Zdobí ulice i vánoční stromky,... objevují se na papírech, v nichž jsou zabaleny dárky, maličké kometky z lineckého těsta nebo perníku voní na vánočních stolech. Jen ty skutečné se na obloze objevují v době vánoc zřídkakdy. (pauza 3 s) Proč se vlastně komety staly symbolem vánoc? V evangeliu svatého Matouše se mluví o hvězdě, která dovedla mudrce k novému králi. Tak proč svítí nad Betlémem kometa a ne hvězda? (pauza 5 s) Právě teď a tady pod oblohou posetou hvězdami je ta nejlepší příležitost pokusit se na tuto otázku odpovědět. (pauza 30 s) Komety se čas od času objeví na hvězdné obloze a rázem se stanou nejsledovanějšími přírodními úkazy. A zcela zaslouženě. Tyto „hvězdy s ohonem“ nebo také „vlasatice“, jak byly často nazývány, na sebe berou nesčetné množství podob. Objevují se nad našimi hlavami na první pohled nečekaně a stejně tak nečekaně z oblohy zmizí. Dlouhá staletí si hvězdáři lámali hlavu nad podstatou komet. Cesta za jejich poznáním byla nesmírně zdlouhavá a složitá… (pauza 7 s) Často se stává, že vznikne kometa. Nepatří k žádné z hvězd, které byly stvořeny na počátku, ale vytvoří se na božský příkaz v tom samém čase a opět se rozpustí. Tak učí byzantský církevní učitel Jan Damascenský. Je to prudký vír, který se zažehl a krouží ve vysokých vrstvách ovzduší. Taky jeden z názorů. Dávný chaldejský výklad se vlivem vládnoucí aristotelovské filosofie udržel až




BARCO


3

TEXT

do 16. století. Tlumočí pražský kněz Rozacius: Podstata a hmotnost vlasatic nic jiného není nežli hustý, kalný, mastný, ohnivý, lepký a sirnatý ze země pocházející dejm, puch čili šura, který dle Aristotela vysoko nad zemí se shromáždí a zhoustne a pak zapálen nebeským ohněm postupně shoří. Teprve roku 1577 Tycho Brahe na hvězdárně Uranienborg na ostrově Hvan a Tadeáš Hájek z Hájku v Praze takovou hřevuli, jak se staročesky kometě říkalo, zaměřili. Určili její polohu a zjistili, že je velmi vzdálená, vzdálenější nežli Měsíc, a nemůže tedy pocházet z výparů Země. A teprve teď začali evropští hvězdáři dohánět tisíciletý náskok čínských kolegů. I když kronikáři si těchto podivuhodných nebeských jevů všímali už dávno předtím. Roku 942 objevila se vlasatice, jež za následek měla dobytčí mor. Tak píše kronikář Kosmas. Zbraslavští opati Oto a Petr Žitavských hřevuli zase přičítají dva požáry na Starém městě pražském roku 1315. A dvacet let nato zaznamenává kronika zbraslavská: Téhož roku v červenci se ukázala na severní straně blízko severního pólu vlasatice. A tu hvězdu předcházelo horko a sucho, které hubilo na jaře všechny rostliny. V zápětí nastal nedostatek obilí a vína, ale hojnost drahoty. Ani další století, století 15. se bez komety neobešlo. Léta páně 1402 ukázala se hvězda s ocasem a svým ukázáním mnohé věci zlé znamenala české zemi. Neb to léto přijel král uherský Zikmund do Čech. A válku s Uhry ohlásila hřevule v roce 1472, jak připomíná rukopis vyšehradský. Toho léta hvězda komety byla se ukázala a svým ukázáním divadlo lidem učinila, neb ne jako jiné hvězdy jest chodila, ale každý téměř večír na jiné místo sestoupila. Ocas dlúhý vnějše a k hlavě temnější běše. Starověcí spisovatelé popisují vlasatice obrazy co nejhrůznějšími: Byla to kopí, šavle, meče, uřezané hlavy. Svítily vždy jasem červeným, krvavým, žlutým nebo siným. Byla to kometa hrozná a příšerná a tak postrašila lidi, že někteří hrůzou zemřeli, jiní onemocněli. Byla velmi dlouhá a zbarvená krví. Její vrchní částí byla vidět ohnutá paže držící velký meč. U jejího hrotu se jevily tři hvězdy a po obou stranách bylo velké množství sekyr, nožů, zakrvácených mečů a mezi nimi velké množství ošklivých vousatých obličejů




BARCO


4

TEXT

s rozježenými vlasy. Takhle ještě v první polovině 16. století v díle Monstres Celestes popsal kometu osvícený chirurg a osobní lékař francouzských králů Ambrois Paré. Lidé se strašně báli. Šíří neklid na nebi i na Zemi. Ostatní nebeská tělesa putují spořádaně po nebeské báni, ale ony ji křižují, jak se jim zachce. Je to proti řádu a pořádku. Kometa ohlásila smrt Ludvíka pobožného... a odnesla do nebe papeže Inocence III. Taky předpověděla konec Karla IV. Ve Vlaších ohlásila vlasatice porod dvouhlavého telete..... a ve Vestfálsku kočičí mor. Neduhové těžcí neobyčejně se rozmohou, a to melancholie, záušnice, plyskýře, hlízy a mor. Všichni se báli. Všichni ne. V roce 1531 papež Klement VII. kometu exkomunikoval. Současně všem křesťanům nařídil modlitby, aby byla vržena na hlavy Turků, kteří právě obléhali Bělehrad. Na povinnost modlit se byli každý den v pravé poledne všichni obyvatelé upomínáni vyzváněním kostelních zvonů. První pokus o využití kosmické zbraně sice selhal, zvonění poledne se však leckde udrželo dodnes. Krvelačný šílenec Alfons VI., král portugalský, poté, co se dozvěděl o příchodu komety. vyběhl na terasu, spílal ji a hrozil bambitkou. Vlasatice si ho valně nevšímala a majestátně pokračovala ve svém letu. Komety ohlašovaly i zánik světa. Mnohé známé osobnosti věřily tak pevně v konec světa, že poté, co se v letech 1528 a 1577 zjevily komety, odkázaly svá jmění klášterům. Zřejmě příliš nepřemýšleli, neboť katastrofa by zasáhla kdekoho, i kláštery. Mnichové se ukázali lepšími fyziky. Přijímali světské statky a čekali na vůli boží. Právě kometa z roku 1577 se stala vděčným námětem letáků a astrologických pranostik po celé Evropě. Urodila se přemíra ovoce. Choti Jana Rakouského se zničehonic narodilo nemanželské dítě, v Pikardii zneuctili nevinnou pannu! O pár let později Johannes Kepler přisoudí planetám eliptickou dráhu. Že by i




BARCO


5

TEXT

komety obíhaly kolem Slunce po obdobných drahách, to ho nenapadlo. K vlasaticím se velký astronom chová poněkud přezíravě: Komety vznikají a zanikají jedna za druhou a je jich ve vesmíru tolik jako ryb v moři. Bůh nechce, aby byla nebesa prázdná, a tak je zaplňuje kometami. „Natura adhoret vakuum – příroda si oškliví prázdnotu“. Něco takového jako jsou komety nepatří do sluneční soustavy, nelze jim tedy připsat uzavřenou eliptickou dráhu, a tudíž se pohybují po přímkách. Řekl Kepler, uvažuje nad kometou z roku 1607. Ironií osudu je to táž kometa, která při svém příštím návratu poslouží Edmondu Halleyovi k důkazu, že právě tato vlasatice se vrací zas a znova. (pauza 15 s) Jak je vidět, komety naháněly v minulosti lidem hrůzu. Není to zvláštní, že se právě ony staly symbolem něčeho tak poetického a mírumilovného jako jsou svátky vánoční? Není kometa nad Betlémem tak trošku omyl? (pauza 2 s) Možná ano, stačí jen nahlédnout do historických pramenů a brzy zjistíme nejen to, kdy byla kometa poprvé nad Betlémem znázorněna, ale i to, o kterou se ve skutečnosti jednalo. Na počátku 14. století dostal za úkol florentský malíř Giotto di Bondone vyzdobit padovskou kapli a jako námět fresky si vybral známý příběh z Matoušova evangelia. Nad hlavy tří mudrců umístil sice hvězdu, jak bible káže, ale ne hvězdu ledajakou: byla to hvězda s dlouhým ohonem. Právě taková totiž zářila na skutečné obloze v roce 1301 a slavnému malíři učarovala natolik, že se ji rozhodl zvěčnit ve svém díle. Shodou okolností to byla kometa, která se snad nejvíce vryla do paměti lidstva. Doba jejího oběhu kolem Slunce totiž odpovídá délce jednoho lidského života. (pauza 7 s, dozní hudba) Nejznámější kometa nese jméno anglického astronoma Edmonda Halleyho. ... snad to byla právě ona, jejíž obraz si pravěký lovec vyryl na kamennou sekeru neboli hromový kámen, který pak moderní člověk našel u Lhenic na




BARCO


6

TEXT

Moravě. 239 let před naším letopočtem ji zaznamenali Číňané. Na sklonku starého letopočtu svítila Juliu Caesarovi... Objevila se i v dubnu roku 1066, kdy si Vilém Dobyvatel podmanil Anglii. Kronikáři píší svorně: Normané, vedeni kometou, zmocňují se Anglie. Královna Mathilda, choť Viléma, znázornila velice naivně tuto kometu a úžas svých poddaných na goblénu sedmdesát metrů dlouhém, nyní vystaveném ve francouzském Bayeux. Ještě známější je příchod této komety roku 1456, čtyři roky po dobytí Cařihradu. Všichni v ní viděli znamení božího hněvu: Muslimové kříž, křesťané turecký yatagan. 10. září 1682 na kometu, která se objevila nad Londýnem, zamířil dalekohledem Edmond Halley: Ach, spatřil jsem svou hvězdu! Oxfordský profesor geometrie zaměřil poprvé její dráhu a hvězdné tajemství bylo na dosah ruky. Galileo Galilei prohlásil, že vše se otáčí. Kepler tvrdil, že planety krouží kolem Slunce v elipsách. Ale také říkal, že kometa se pohybuje po přímce. Můj přítel Isaac Newton je však toho názoru, že se podle gravitačního zákona pohybují všechny planety v elipsách. A komety? I komety. Ve velmi protáhlých elipsách a parabolách. Jak to ví? Vypočítal to. Jako důkaz to ovšem nestačí. A dokázat takové tvrzení? V roce 1687 zaplatil Edmond Halley tiskárnu a přiměl Isaaca Newtona, aby vydal své dílo Philosophiae naturalis principia mathematica – Matematické základy přírodní filosofie. První dva díly se zabývají teorií všeobecné gravitace, třetí kniha ji promítá na pohyb všech nebeských těles. Včetně komet. Edmond Halley vydání Newtonova díla nejen zaplatil, ale napsal do něj i latinské věnování.




BARCO


7

TEXT

Známe již nyní na tisíc oblouků smělých cest vlasatic, kdys naháněli strach, dnes jejich líc člověka nezastraší víc. A teď už jen zbývalo Newtonovo učení ověřit. Proto Edmond Halley začal luštit záznamy o pozorování komet z celého světa. Podrobil svému zkoumání i uváděné souřadnice letu. Hmm.., zvláštní, dráha komety, kterou jsme pozorovali v Londýně, se jako vejce vejci podobá té, kterou si v roce 1531 zaznamenal Petrus Apius v Ingolstadtu. A ta zase nápadně odpovídá dráze komety z roku 1607, jak ji zaznamenal Kepler. A kdo ví, jestli ne i dráze příšerného zjevení, které tak pomlouvá Ambrois Paré. Všechny tři směřují proti pohybu planet. No a? No soudím, že všechny tři jsou ve skutečnosti těleso jediné. Je to kometa, která se vrací. Zajímavý názor. Ovšem pouze názor. Pak by ovšem nebylo vyloučeno, že se třeba ještě někdy vrátí. Správně. Pak bych se odvážil spolehlivě předpovědět návrat na rok 1758. Takový nesmysl. Celý ten famózní Newtonův gravitační zákon je nesmysl. Zajisté, odporuje přírodě. Odporuje víře! Vlasatice je posel boží. Odporuje pověře. Vědecké poznání... Poznání?! Předpovídat nahodilý nebeský úkaz o století dopředu je pošetilost. Šarlatánství. Rok 1758 dokáže... Edmond Halley, ředitel Greenwichské observatoře a královský astronom byl 16 let mrtev. I sám Isaac Newton byl mrtev přes 30 let, ale spory o jeho gravitační teorii neustávaly.




BARCO


8

TEXT

Byl rok 1758, Evropa čekala na kometu. A kometa nepřicházela. Samozřejmě, už můj děddeček věděl, že je to nesmysl. Připíjím pánům Halleymu a Newtonovi, jestli mne uslyší tam, kam je čerti odnesli. Březen, duben, květen... kometa nepřicházela. Jak je to možné? V těch výpočtech musela být nějaká chyba.., Červen, červenec, srpen... Na něco se muselo zapomenout... září, říjen... matematická chyba, mylná teorie? Všechno znovu přepočítáme. Věřím, že... listopad... Slavní, nesmrtelní, vážená akademie. Celý vědecký svět očekává příchod komety, jejíž návrat vypočítal učený kolega Edmond Halley na základě všeobecné gravitační teorie. A kde ji máte, Clairaute? Má zpoždění, co? Jako špatný dostavník! Rok 1758 byl už u konce, když se známý matematik Alexis Claude Clairaut přihlásil o slovo na zasedání pařížské Akademie věd. Halleyova kometa má skutečně zpoždění. Zesnulý kolega totiž nevzal v úvahu, že jeho hvězda nepodléhá jen přitažlivosti sluneční, ale též přitažlivosti planet celé naší soustavy, zejména Jupitera a Saturna. Za pomocí svého přítele, ctihodného astronoma Josepha Lalandea, a díky neuvěřitelné píli a nadání madam Lepautové... Dlouhé vlasy, krátký rozum, jako ta vaše vlasatice! Kdyby radši seděla v hodinářství svého manžela. Je to milovnice matematického umění a vynikající počtářka, monsieure. Po půlročním úsilí se podařilo sestavit a vypočítat rovnici zahrnující gravitační působení obou planet, které kometu zpozdilo. Takže tu máme další věštbu. Věštbu nikoli, monsieure, výpočet, výpočet! Ohlášená kometa vejde do přísluní napřesrok, v polovině dubna. No, dubna se, doufám, dožijeme.




BARCO


9

TEXT

Hmoty planet ovšem neznáme dostatečně přesně a není arci vyloučeno, že se za Saturnem mohou nacházet i další planety neznámé. Nicméně jsem přesvědčen... Stačí, Clairaute... necháme se překvapit. Dalekohledy hvězdáren i malých amatérských hvězdárniček dál mířily k noční obloze. Dny utíkaly, přiblížil se konec roku. O vánocích roku 1758 v malé zapadlé vesničce nedaleko Drážďan zasedl ke svému dalekohledu nadšený hvězdářský amatér, sedlák Hans Georg Palitzsch. Odkudsi k němu doléhal útržek písně o tiché noci a pak se mu v okuláru mezi hvězdami studeně zářícími v průzračném mrazivém vzduchu objevil nekonečně vzdálený nepatrný obláček. O měsíc později spatřil blížící se kometu i odborník, asistent na pařížské observatoři Charles Messiere. Pane řediteli, pane řediteli, mám ji – kometu..., předpovězenou kometu. Není o tom pochyb, sleduji ten úkaz od 21. ledna noc co noc. Bude to obrovský úspěch pro naší hvězdárnu. Ředitel nechtěl o kometě ani slyšet, i důvody se našly: vážné vědecké pracoviště a kdesi cosi,... nepřál si, aby z ústavu kdokoli dělal nějaký zábavný podnik. Ale pane řediteli, jsem si naprosto jist... Řekl doslova, že nikdy nedopustí, aby si kdokoli z ústavu dělal nějaký podnik... Aha,... ujišťuji Vás... ... a jeho jméno spojoval s tou..., no prostě s tím jevem a ještě aby cokoli proniklo na veřejnost. Jenže ten jev brzy pronikl na veřejnost tak jako tak. Kometa se za chvíli sice opět schovala v záři Slunce, aby se do bodu přísluní dostavila skoro přesně. Jen o malinko dříve než stanovil jízdní řád, jak jej opravil Clairaut, Lalande a paní Lepautová. A na zpáteční cestě ji potom na noční obloze mohli vidět lidé na celém světě. (pauza 10 s) Příchod Halleyovy komety potvrdil Newtonovu gravitační teorii. Podrobné výpočty dokázaly, že komety nejsou nadpřirozeným úkazem, ale že podléhají přírodním zákonům podobně jako planety.




BARCO


10

TEXT

Byl to krok nesmírně významný, protože nás posunul od pověr ke skutečnému poznání, dál od nevědomosti a strachu. A také nám umožnil přesněji datovat jiné historické události přepočtem současných poloh vesmírných objektů do časů dávno minulých. Vraťme se proto znovu ke hvězdě betlémské. Mohla to být Halleyova kometa, nebo šlo o jiný astronomický úkaz? (pauza 5 s) Abychom mohli začít v pátrání, musíme alespoň přibližně vymezit období, ve kterém se Kristus mohl narodit. Na první pohled se zdá, že není o čem pochybovat – jeho narozením přece začíná náš letopočet. Jenže právě tento předpoklad je chybný. Král Herodes totiž zemřel v roce 4 před naším letopočtem a kdyby se Kristus narodil až na začátku našeho letopočtu, vůbec by se nemohlo odehrát to, co popisuje bible. Kde se tedy stala chyba? (pauza 3 s) Pokus o určení počátku našeho letopočtu byl poprvé učiněn až roku 532. V té době byl opat římského kláštera Dionysius Exiguus požádán papežem Janem 1., aby vypočítal data Velikonoc v následujících sto letech. Přitom musel určit i rok Kristova narození a tady se pravděpodobně dopustil několika chyb, jejichž součet udělal ve výsledku asi 7 let. Pokud se tedy rozhodneme přijmout tento fakt, pak musíme pátrat po zajímavých úkazech, které se objevily na obloze již 7 let před naším letopočtem. V principu by mohla být „hvězdou betlémskou“ jasná kometa,... hvězda zvaná nova nebo ještě jasnější supernova,... anebo zvláštní seskupení planet. (pauza 2 s) Začněme tedy kometami. Velmi podrobné popisy komet z počátku našeho letopočtu se zachovaly v záznamech astronomů na Dálném východě. Žádná z nich však nevyhovuje. Například Halleyova kometa zářila na obloze v roce 12 před naším letopočtem a pak až v roce 66 našeho letopočtu. V roce předpokládaného narození Ježíše Krista tedy Halleyova kometa na obloze nebyla... a zřejmě ani žádná jiná. (pauza 2 s)




BARCO


11

TEXT

Stejného výsledku se dobereme při pátrání po jasných novách nebo supernovách. Ačkoliv máme k dispozici zápisy čínských, japonských a korejských hvězdářů, neobjevuje se v nich nic, co by mohlo souviset s hvězdou betlémskou. (pauza 2 s) Zbývají nám už jen planety - přesněji řečeno: jejich vzájemné polohy na obloze, které se neobjevují příliš často a kterým astrologie přisuzovala nějaký zvláštní význam. V historii totiž vedle sebe po dlouhá staletí existovala astronomie a astrologie, dva obory lidské činnosti, které obracejí svou pozornost k vesmírným objektům. Astronomie se vyvinula v moderní vědní obor, který spolu s ostatními přírodními vědami zkoumá vesmír jako celek. Astrologie se i v současné době snaží vysvětlit působení několika vesmírných těles, především pak jejich významných poloh, na člověka a společnost. Bezmezná důvěra v ovlivňování lidských osudů nebeskými tělesy sehrála mnohdy v historii velmi významnou roli. Podívejme se tedy podrobněji na astronomii a astrologii ve starém Babylónu, neboť právě odtud měli tři mudrci k nově narozenému králi přijít. (pauza 7 s) Z archeologických nálezů víme, že v Babylónii existovala celá řada chrámů, takzvaných „zikkuratů“, z nichž se pozorovalo dění na obloze a posléze zaznamenávalo klínovým písmem na hliněné destičky. Jedna taková destička byla objevena v roce 1925 ve Slunečním chrámu v Sipparu a obsahovala zajímavou informaci o trojité konjunkci planet Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb. Měla se odehrát v roce 7 před naším letopočtem. Pro astrology to byla konstelace velmi šťastná, neboť Jupiter je planeta královská, Saturn vládne podle astrologie Židům a souhvězdí Ryb symbolizovalo přímořský kraj Amurru: Sýrii, Fénicii a Palestinu. Výklad je tedy jednoduchý: „v zemi Judské zrodí se židovský král“. Může být „hvězda betlémská“ znázorněním konjunkce Jupitera a Saturna?




BARCO


12

TEXT

Možná ano. Za chvíli se podíváme, co se vlastně tenkrát na nebi odehrálo, ale ještě předtím si vysvětlíme pojem „konjunkce“. (pauza 3 s) Konjunkce – jednoduše řečeno - je „blízké setkání planet na obloze“; jejich světlo k nám přichází zhruba ze stejného směru. (pauza 2 s) Na modelu sluneční soustavy vidíme Slunce, naši mateřskou hvězdu, a v jeho blízkost planety Merkur,... Venuši,... Zemi s Měsícem,...Mars,...Jupiter,... a Saturn. Poslední dvě planety Uran a Neptun vynecháme, protože nejsou na obloze pozorovatelné pouhým okem. V tomto okamžiku se pro nás - pozemské pozorovatele - nachází planeta Venuše v konjunkci s Merkurem. Na obloze je uvidíme zřejmě kousek nad sebou, protože pravděpodobnost, že by byly přesně v zákrytu je velmi malá; oběžné dráhy planet neleží ve stejné rovině. (pauza 3 s) Ke konjunkci planet Venuše a Merkuru dochází poměrně často, protože perioda jejich oběhu kolem Slunce je kratší než jeden pozemský rok. Čím je však planeta dále od Slunce, tím pomaleji se pohybuje a oběžná doba je delší. Jupiter oběhne Slunce jednou za 12 pozemských let a Saturnu to trvá 30 roků, což znamená, že konjunkce vzdálených planet je jev mnohem vzácnější z astronomického hlediska však nic výjimečného. Konjunkce planet v roce 7 před naším letopočtem byla ovšem trojitá! To znamená, že během jednoho roku k ní došlo třikrát. Je to vůbec možné, když oběžné doby Jupitera a Saturna jsou 12 a 30 let? (pauza 2 s) Ano, je to možné. A vysvětlení je poměrně jednoduché. Planety Merkur a Venuše se nám teď promítají do souhvězdí Ryb. Kdybychom je pozorovali pravidelně každý večer ve stejnou dobu, zaznamenali bychom jejich pohyb vůči hvězdám: přecházejí z jednoho souhvězdí do druhého. (pauza 5 s) Planety se však po hvězdné obloze nepohybují plynule. V určité části dráhy se jejich pohyb zpomalí,… pak zcela zastaví,… planeta změní směr pohybu a vrací se.... Pak se ale znovu zastaví a pokračuje v původním směru. Říkáme, že




BARCO


13

TEXT

planety vytvářejí na obloze takzvané „smyčky“. (pauza 20 s) Jak planetární smyčka vzniká je patrné z tohoto modelu. Představte si, že pozorujeme ze Země planetu Merkur. Během roku se Merkur pohybuje kolem Slunce a promítá se nám do pásu zvířetníkových souhvězdí, která jsou zde znázorněna symbolicky: tady je Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby, Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna a Váhy. (pauza 3 s) My jako pozorovatelé jsme ovšem také v pohybu - pohyby Merkuru a Země se tedy skládají. Právě skládání oběžných pohybů je příčinou vzniku planetárních smyček. (pauza 20 s) A teď si udělejme krátkou rekonstrukci toho, co se v roce 7 před naším letopočtem mohlo odehrát: 29. května ráno došlo nad východním obzorem v souhvězdí Ryb ke konjunkci Jupitera a Saturna. Astrologický výklad tohoto jevu zněl asi takto: očekávejme příchod nového krále. Druhá ranní konjunkce nastala 3. října, a ta už nenechala mudrce v klidu. Začali se chystat na dlouhou pouť. Pokud vyrazili z Babylonu na velbloudech někdy koncem října nebo začátkem listopadu, pak do Jeruzaléma dorazili začátkem prosince. V Jeruzalémě se okamžitě začali vyptávat na budoucího krále a skutečně se dozvěděli, že se má podle dávných proroků narodit v Betlémě. Ten se rozkládal asi 8 kilometrů jižně od Jeruzaléma. Ke třetí konjunkci Jupitera a Saturna došlo 5. prosince těsně po západu Slunce,




BARCO


14

TEXT

tentokrát nad jižním obzorem. Mudrci se vydali za hvězdou a jak říká bible „hvězda, kterou viděli, šla před nimi“. Když hvězda zmizela, byli u cíle. (pauza 7 s) Příběh je to hezký a dalo by se mu věřit, ale má jeden háček. Trojitá konjunkce Jupitera a Saturna sama o sobě není tak vzácná. Opakuje se každých 40 let. I Johannes Kepler, známý astronom pozdější doby, došel k závěru, že spolu s konjunkcí se muselo na obloze odehrát ještě něco jiného: musel se objevit ještě nějaký jiný objekt. O žádném však nevíme. Zkusme tedy zapátrat v dávné historii ještě jednou, a hezky od začátku, protože vysvětlení betlémské hvězdy trojitou konjunkcí Jupitera a Saturna není zdaleka jediné, které se nabízí. (pauza 15 s) Připusťme, že ani rok 7 před naším letopočtem nemusí být tím správným rokem Kristova narození. Jeden z textů Bible obsahuje zprávu o tom, že Židovský král Herodes Veliký nechal v Betlémě a okolí zabít všechny chlapce od těch novorozených až do věku dvou let. Přitom dva roky mohlo být přesně to období, kdy se podle mudrců „hvězda oznamující příchod nového krále“ ukázala poprvé. Existuje nějaké těleso, které se objevuje na obloze v podobných situacích v periodě dlouhé přibližně 2 roky? Ano, je to planeta Venuše. Během tohoto období se objevuje střídavě večer jako večernice a ráno jako jitřenka. Ale mohla by být samotná Venuše hledanou hvězdou betlémskou? (pauza 3 s) Planety byly v babylónském astrologickém systému zároveň i uctívanými bohy. Původně nejvýznamnější bohyní, představující životodárnou sílu země, byla Ištar, ztotožňovaná právě s nejjasnější planetou Venuší. Později však její místo získal pán země i nebes Marduk. Tak nazývali Babylóňané Jupitera. Marduk, Ištar a také bůh moudrosti Nabu (tedy Merkur) - představovali síly dobra. Naproti tomu planety Mars a Saturn, nazývané Nergal a Ninib...




BARCO


15

TEXT

symbolizovaly zlo: Mars byl bohem války a podsvětí a v podstatě stejnou roli měl i Saturn. Jestliže takto vnímáme planety, pak v letech 12 a 10 před naším letopočtem se na obloze odehrálo něco, co v astrologické symbolice mnohonásobně předčilo trojitou konjunkci Saturna a Jupitera. (pauza 3 s) Podívejme se znovu na oblohu: je srpen roku 12 před naším letopočtem. Na obloze je úkaz, který se nemůže opakovat už nikdy během historie starověké astronomie. Nad západním obzorem září trojice planet Jupiter, Venuše a Merkur, přičemž první dvě jsou téměř v konjunkci. Nacházejí se ve zvířetníkovém souhvězdí Vah, které symbolizuje spravedlnost, a tato konstelace může být pro astrology prvním znamením o narození Mesiáše. Mudrci se však na cestu nevydávají. Proč? Možná proto, že na druhé straně oblohy právě vycházejí síly zla: načervenalá planeta Mars a Halleyova kometa při jednom ze svých nejjasnějších návratů. (pauza 3 s) Během následujících 56 dní urazí kometa po obloze dlouhou cestu: předstihne planetu Mars, proletí kolem Saturna a nakonec zmizí v souhvězdí Štíra, který je symbolem temnot. Tímto definitivně vítězí dobro nad zlem. Ale ten správný čas pro mudrce ještě nenastal. Z astrologického hlediska mají planety nejmenší vliv v době, když zapadají, a naopak nejsilněji působí při východu. Venuše by tedy měla být v době narození krále jitřenkou a určitě by měla být ve společnosti Jupitera. K tomuto postavení planet dochází až na konci ledna roku 9 před naším letopočtem: Ištar a Marduk sjednotí svou životadárnou sílu v místech, kde Slunce dává více světla,... zatímco síly temnot reprezentované Nergalem teď mizí za západním obzorem. (pauza 5 s) Vyprávějme tedy příběh mudrců znovu, tentokrát v trochu jiné podobě: Mudrci, pravděpodobně vzdělaní astronomové, bedlivě sledovali dění na




BARCO


16

TEXT

obloze, a protože si dovedli spočítat, kdy bude Venuše jitřenkou, vypravili se do Jeruzaléma již někdy na podzim roku 10 před naším letopočtem, dříve než poslední zmiňované jevy nastaly. Do Jeruzaléma dorazili začátkem roku 9 před naším letopočtem a tam brzy vypátrali místo narození nového krále. Vydali se časně zrána ještě za tmy do Betléma. A hle, spatřili hvězdu, která vycházela nad Judským pohořím, a ta hvězda šla stále před nimi, až se zastavila nad domem, kde byla Marie s malým Ježíšem. Byl 6. leden roku 9 před naším letopočtem, právě svítalo a hvězda – tedy planeta Venuše - zmizela v denním světle. I tak se mohl tento příběh odehrát. (pauza 15 s) Narodil se tedy Ježíš Kristus roku 7 nebo 10 před naším letopočtem? A který nebeský úkaz jeho příchod oznámil? Skutečnou pravdu už asi nikdo přesně nezjistí. Záleží jen na vás, co si na místě hvězdy betlémské představíte: může to být jasná Venuše, konjunkce Jupitera a Saturna,... ale může to být klidně i kometa. Co na tom, že v příběhu o zrození židovského krále hrála jen vedlejší roli? Doba, kdy lidé věřili zlým znamením na obloze, je snad už dávno za námi. To, jakou atmosféru budou mít vánoční svátky, záleží především na nás samotných, bez ohledu na to, je-li zrovna na nebi „vlasatice s ohony ve tvaru šavlí a mečů“ anebo příznivá konstelace planet. Ať jsou pro vás ty letošní vánoce ze všech nejhezčí!




BARCO


TEXT

17




BARCO


TEXT

18




BARCO


TEXT

19




BARCO


TEXT

20




BARCO


TEXT

21




BARCO


TEXT

22




BARCO


TEXT

23

Vánoce a komety. BARCO PLANETÁRIUM další efekty TEXT

Recommend Documents