Vážné obavy o budoucnost

Paul M. Zulehner, Anna Hennersperger: Aby církev nebyla bez-radná Pastorační rady pro dobrou budoucnost farností

Vážné obavy o budoucnost Pokud vývoj takto půjde dál, s jistotou již do deseti let nebudeme mít vlastního faráře. Na bohoslužby budou chodit již jen převážně starší lidé. Pokud neobdržíme od vedení církve žádné nové signály týkající se opravdu starostí a obav, ale také otázek reálného života, bude pád pokračovat. Je to škoda, protože bychom toho mohli z naší víry hodně nabídnout.“ (Žena, *1975). Mnohé odpovědi na otázku „Jak si představujete budoucnost Vaší farnosti za deset let?“ vynesly na světlo velké obavy. Vzhledem k této hoře obav je zázrak, že se ještě nedostavila sklíčenost. Jen málo respondentů je zcela demotivováno. Náladu pastoračních rad farností charakterizuje pět velkých obav. Nepředstavujeme tyto obavy proto, abychom zmnožili již beztoho rozšířenou depresi v církvi. Střízlivý pohled na realitu může být spíše začátkem nové ofenzívy. Ten, kdo ví, jak vypadá vývoj teď, má také možnost mu vzdorovat. Toto je pět velkých oblastí obav: • • • • •

Bude v budoucnu ještě (dostatek) věřících lidí, kteří budou přicházet na bohoslužbu? (Jak) získáme děti a mládež pro evangelium? Podaří se i nadále motivovat dostatek lidí, aby se angažovali jako dobrovolníci? Zůstaneme samostatnou farností s vlastním farářem? Vneseme a zachováme si vlastní profil ve svazu s dalšími farnostmi?

Pětkrát slovo „žádný“: žádní návštěvníci kostela, žádné děti a mládež, žádní dobrovolníci, žádný farář, žádná farnost. Nyní to bez příkras rozebereme. Žádní návštěvníci kostela Bude třeba větší spolupráce s ostatními faráři, což je momentálně ještě výjimečné. Bude méně bohoslužeb, pastorační rada farnosti bude muset být více misijní, nebude k dispozici dostatek prostředků ani času na obnovu kostelů. Může se proto pak stát, že nás budoucnost donutí, abychom do popředí stavěli jen to podstatné, což jistě není na škodu. Už dnes se kolikrát divím, co je údajně důležité... Problematické by mohlo být, že mnoho lidí ztratí vztah k slavení eucharistie, protože kvůli nedostatku kněží bude méně mší, možná nebude moci být mše ani v neděli. Bohoslužby slova považuji za cenné, ale nikoli za náhradu mše. Proto by podle mého nemělo být při bohoslužbě slova podáváno svaté přijímání. (Žena, *1952). První obava se točí okolo nedělních bohoslužeb ve formě eucharistické slavnosti. Ti, kdo o nedělích chodí do kostela, stárnou – tak to vnímají mnozí členové farních rad. A bude jich stále méně, protože nebudou již moci chodit, budou nemocní a budou potřebovat péči. Jiní zemřou. Takto uprázdněné kostelní lavice mladí neobsadí. Jedna paní to ve své odpovědi na otázku vyjadřuje takto: „Ubude lidí chodících do kostela ... Bude méně mší a více bohoslužeb slova (vedených laiky) – Určité svátky budou slavit farnosti dohromady, bude třeba se dostavit tam, kde něco probíhá...“ (Žena, *1966). Žádné děti a mládež Protože je pro mne důležité, aby moje děti, stejně jako všichni ostatní obyvatelé z farnosti našly pozitivní přístup k víře, zapojuji se ve farnosti. Díky našemu dřívějšímu faráři a jiným osobám z církve jsem poznala víru v Boha. Tak jako se pro mne Bůh stal důležitým a nedovedu si ve svých 37 letech představit život bez něho, chtěla bych, aby tuto zkušenost učinili i ostatní. (Žena, *1960). Druhou obavou je, že děti a mládež se již nebudou účastnit bohoslužeb ani života farnosti vůbec. Mnoho rodičů se ve farní pastorační radě angažuje právě proto, aby mohli


spoluutvářet život farnosti tak, aby pro jejich vlastní děti a mládež byla spolupráce ve farnosti atraktivní. Mládež a pastorační rada farnosti je naléhavým problémem. Na jedné straně jde o napětí mezi mladými a staršími členy farních rad. Na druhé straně mnoho pastoračních rad farností trpí tím, že v nich je zastoupeno příliš málo mladých. Nedostatek mládeže se odráží ve statistikách věku členů farních pastoračních rad: osoby pod třicet let věku jsou ve farních radách zastoupeny v průměru méně, než je tomu v celé populaci. V pozoruhodně mnoha případech musejí záležitosti mladých zastupovat starší členové farních rad (38%). Je to zvláště případ menších farností (45% farností na 1000 katolíků). V (pouze) 63% zkoumaných farností mají zvoleného člena pastorační rady mezi 14 a 26 roky. To, že se daří integrace mládeže do pastoračních rad farností udává více než polovina dotazovaných (53%). Dalších 42% to tak nevidí. Přitom 74% dbalo na to, aby „pro volbu ... nacházeli kandidátky a kandidáty ze všech věkových skupin.“ Vzhledem k dramatickému úbytku dětí a mladých vyvstává otázka, proč jsou farnosti tak málo domovem pro mladé? Posunula se snad již temná stěna mezi církev a moderní mladé lidi 1 natolik, že se přijetí evangelia mládeží stalo zcela nemožné? A týká se to více mladých žen, než mužů? Zde je několik citací, které mluví samy za sebe. Jedná se o odpovědi na otázku, co členy motivuje, aby pracovali ve farní pastorační radě: Chci přinést svůj talent a schopnosti a utvářet tak naši víru, religiozitu a církev tak, aby i mladí lidé mohli žít s Bohem a našli tak radost a smysl. Podle hesla Nenalévejte mladé víno do starých měchů, nenuťte mladou církev do starých zvyklostí...! – Zaujetí pro Ježíšovu věc zakládá také moji motivaci. (Žena, *1966). Vím, že moje odpovědi mohou znít revolučně, ale moje mínění sdílí hodně mladých lidí. Myslím, že by NÁM mohla církev více naslouchat. Sama mám problém vyjádřit svoji víru, protože vlastně pořádně nevím, čemu mám věřit. Věřím na život po smrti. Ale ne v to, co se nám církev snaží prodat. Třeba jako Panna Maria: ta nemohla být panna, to biologicky nejde. Taky vím, že to znamená i mladá žena, ale proč tedy faráři pořád musí říkat „panna“? Pak je tam to stvoření světa, kdy je dokázáno, že se nemohlo stát za sedm dní. Prostě si myslím, že každý si musí najít svoji víru. Jako v „Moudrém Natanovi“. A jako nejhorší mi připadá, že papež v Africe zakazuje kondomy, protože si myslí, že by Afričani měli s kondomy ještě víc sexu než teď. Ale s kondomy by se snížila pravděpodobnost nákazy. (Žena, *1991). Ve farní pastorační radě pracuji, abych mohla zastupovat mladé lidi. Myslím, že kdybych tam nebyla, na mládež by se zapomínalo. – Prostě očekávám, že mě budou brát vážně a budu moct volně pracovat jako vedoucí mládeže (Žena, *1989). Možná podnítit změny a rozrušit staré zkostnatělé tradice. – Jako mladý vnést do pastorační rady trochu závanu mládí (cca 75% je už nad 50 let) – Očekávám, že se bude zkoušet něco nového. (Muž, *1982). Jako mladý jsem byl často nespokojen s tím, co jsem v církvi zažíval – proto jsem si předsevzal, že nebudu jen kritizovat, ale i se podílet na životě církve, abychom dosáhli všeobecného zlepšení – mladistvější podoby mší, textů a písní. Apoštolské působení – těžiště v misijní činnosti. (Muž, *1962).

1

V Rakousku více než ve Švýcarsku nebo v Německu. K tomu více: Religionsmonitor, Gütersloh 2008


V průzkumu mezi členy pastoračních rad farností nenajdeme ohledně mládeže jen obavy. Existuje i velmi zdařilá práce s mládeží. Citujeme zde jednu výpověď z dotazníku, protože může povzbudit jiné farnosti. Jde o téma „mládež ve farnosti“: Tady v H. již dlouho (cca 20 let) nemáme žádnou skupinu mládeže, přesto jsou mladí lidé neustále ve farnosti aktivní, když je přizveme. Při společenských akcích, jako byla v červenci farní slavnost, farní ples (minulý víkend) a slavení Silvestra, byla mládež přítomna a to nikoli jen jako okrajová skupina. Při letošní slavnosti Krista Krále se představili biřmovanci nadcházejícího roku a spolu s mladými muzikanty vytvořili hudebně i textově skvělou mešní slavnost. My dospělí jsme ovšem museli hudbu i texty připravit, vést zkoušky a mládež odpovídajícím způsobem motivovat, ale nakonec mohli mladí na svůj vstup do farního společenství být hrdí. S péčí o biřmovance po celý rok jsme v naší farnosti udělali dobrou zkušenost a stále více mladých tak zůstává úžeji spojeno s farností. Prostě se známe. Farní centrum je každou sobotu odpoledne otevřeno pro mládež a mládež (10-16 let) jej pilně využívá a nejsou tu větší problémy. Z toho důvodu také mladí nemají problém zúčastnit se nějaké akce ve farnosti, protože jsou na to odmala zvyklí (např. svátek sv. Martina, snídaně s rodiči po mši díkůvzdání za úrodu nebo v rámci prvního svatého přijímání – setkávání s těmi, kdo je připravují, zpověď, snídaně po prvním sv. přijímání atd.). Dali jsme mladým lidem prostor a oni přicházejí. Nesmíme na ně nadávat, protože budou brzy mladými rodiči a budou hledat podporu ve farnosti, pokus ta se ukázala být přátelským prostředím vůči nim. Je třeba myslet desetiletí dopředu. (M. M., *1962). Žádní dobrovolníci Protože v budoucnu bude těžké vůbec sehnat kandidáty, bude i obtížné utvořit pastorační radu farnosti. Mládež požaduje změnu struktur. Jak to bude vypadat, to si nedovedu představit. Ale už to asi ani nezažiji (Žena, *1935). Mnozí si v průzkumu stěžovali na to, že již při posledních volbách do pastoračních rad farností bylo obtížné získat kandidáty. 2 Členům pastoračních rad bylo předloženo ke zvážení toto prohlášení: „Je stále těžší najít lidi, kteří by byli k dispozici jako kandidáti do pastorační rady.“ 76% s touto výpovědí souhlasí. Pouze 6% ji zcela odmítá. Dobrá polovina (52%) jako důvod předpokládá přetížení a nedostatek času, 27% jmenuje zbytečnost tohoto grémia a ve spojení s tím určitý druh studu přiznat se prací ve farní radě k církvi. 21% poukazuje na nejistotu a neznalost toho, co je pastorační rada a co se v ní má dělat. V malých venkovských farnostech je hledání kandidátů ještě těžší než v městských farnostech. Má to co dělat s tím, že členové farních rad jsou v průměru vzdělanější než zbytek obyvatelstva: „Jelikož jsme malá obec a už nyní je obtížné najít lidi, kteří by převzali zodpovědnost za farnost, nedokážu si představit jako bude vypadat budoucnost. Myslím, že u nás možná po několik let pastorační rada farnosti nebude, jen několik lidí, kteří mají zájem, bude faráři po boku. Ovšem to by byla práce, do které nic není a kterou neschvaluji.“ (Žena, *1955).

2

Myslím, že bude stále obtížnější (už nyní je to citelné), najít lidi, kteří by se aktivně zapojili do farnosti resp. práce ve farnosti. Nedostatek času, nezájem, příliš mnoho jiných spolků nebo povinností, mládež dnes vyrůstá jinak resp. mnoho mladých nemá možnost poznat Boha. Proto bude zájem o církev stále menší. Stejně tak je pro mnohé – jak jsem slyšela – důvodem k vystoupení z církve církevní daň. Ani neustálé skandály a škodlivá prohlášení neslouží pozitivnímu obrazu církve. Já sama pozoruji, že je to stále únavnější a nákladnější (časový faktor!). Mnoho členů farnosti říká, že se cítí být vítaní jen, když pracují a slouží církvi; když už to tak není, pak jednoduše zmizí resp. jsou nahrazeni někým jiným. Takový postoj církve je samozřejmě zraňující. (Žena,*1965)


Mnoho lidí dnes nemá čas Členové pastoračních rad ve farnostech se nejen ohledně nových kandidátů obávají nedostatku času. 42% dotazovaných samých trpí nedostatkem času. Často trpí velkými nároky nebo i přetížením. Dvě třetiny respondentů mají ještě jiné závazky, politické úkoly, jsou u hasičů nebo ve sportovních spolcích. Stejně tak mnozí vidí, že zaměstnání od člověka vyžaduje stále více. Dvě třetiny domácností lze ufinancovat jen pomocí dvou příjmů. Také organizace času dětí klade na rodiče stále větší nároky. V hospodářsky obtížných časech lidé cítí velký tlak na pracovištích. Neslučitelnost práce v pastorační radě s rodinou však překvapivě cítí jen 9% dotázaných. 42% respondentů se obává, že takové životní podmínky odrazují stále více lidí od toho, aby se zavázali k dlouhodobé dobrovolnické spolupráci. Není tedy třeba, ptají se mnozí, nových forem práce, které nebudou na členy klást trvale větší nároky? Mohla by práce na časově omezených projektech představovat ulehčení? Nebude třeba kromě práce v grémiu a pracovních skupinách období, kdy by člověk byl „prostě jen členem“, aniž by byl zodpovědný za některé úkoly? Mohla by poradní činnost pro pastorační radu být oddělena od rozsáhlé dobrovolnické činnosti? Žádný vlastní farář Nebude už farář, ale vedení farnosti. Kdo potom ale bude slavit eucharistii? (Muž, *1947). Mnoho farních pastoračních rad zaměstnává nedostatek kněží a to, jak si s tím vedení diecézí poradí. Právě menší a venkovské farnosti se nikoli bez důvodu obávají, že v budoucnu nebudou mít svého faráře. Světlo na faře se dříve nebo později nebude rozsvěcet. Jeden muž vyjadřuje své obavy, přičemž předkládá tři scénář: jeden realistický, jeden optimistický a jeden pesimistický: „Realistický scénář: Budeme sice mít svého faráře, ale ten bude zodpovědný ještě za dalších (nejméně) pět farních obcí. Bude to uštvaný člověk, rozježděný udělovatel svátostí, který ztratí pastorační kontakt s lidmi a který je v nebezpečí vyhoření a osamocení. Lidé se z pastorační oblasti, která mu přináleží, (ještě více) rozutečou. Optimistický scénář (o němž si však nedovedu představit, že by se v příštích deseti letech mohl uskutečnit): stejně jako v prvokřesťanských obcích budou i v malých farnostech pastýři - ženy i muži – spolu s ostatními slavit eucharistii, číst Bibli, pečovat o chudé, společně na cestě. Farní rada se bude starat o nemovitosti a finance, administrace se bude vyřizovat centrálně (subsidiarita!), na špici pastorační oblasti bude biskup. Pesimistický scénář: Polský katolický mariánský kouzelník se postará o základní svátostné potřeby, což nikoho nebude zajímat kromě několika tradicionalistů. Řešení pomocí viri probati nic nezlepší, protože probatus (s vyloučením žen) bude znamenat svatouškovského, oportunistického patolízala vůči církevní autoritě. Poslední zhasne světlo. (Muž, *1949). Prožívání restrukturalizace Převážná většina členů farních rad vnímají prostorovou restrukturalizace diecézí v úzkém spojení s nedostatkem kněží. „Když diecéze uvažují o restrukturalizaci, děje se tak podle mého názoru z těchto důvodů...“: •

z hlediska dotazovaných jde primárně o nedostatek kněží: 68% respondentů to jmenovalo jako hlavní důvod. K tomu přistupuje ještě 7% těch, kteří jmenují „stáří kněží“. To dohromady dělá 75%.


• • •

11% dotazovaných zakroužkovalo blíže nespecifikované společenské změny. Jen 8% vidí jako motiv přání optimalizace pastorace; k tomu je třeba připočítat 4% těch, kteří jako odpověď zvolili pastorační důvody. 4% respondentů neodpověděla.

Všechny příslušné církevní dokumenty říkají, že restrukturalizace pastoračních oblastí slouží k optimalizaci pastorace. 3 Zdá se, že postižení to tak nevnímají, nebo cítí rozpor mezi pěknými slovy a reálným vývojem. Následky nedostatku kněží Obávám se, že nebudeme mít faráře, který bude sloužit mši každou neděli a ve svátek. Jistě budeme přiřazeni k jiné farnosti (pravděpodobně ve městě). Osobních kontaktů s farářem bude zejména pro staré lidi méně. Ztratí tak důležitou resp. stále důležitější osobu ve svém životě. Myslím, že právě staří lidé vyhledávají ve stáří kontakt s farářem. Na jedné straně je to pro nás jako pro farní radu šance, jak být těmto kontaktům otevření. Jak dalece toho já osobně budu schopen, to teď nedokážu říct. Na druhé straně je třeba důvěřovat Bohu resp. Duchu svatému, že nezůstaneme osamoceni. Když to shrnu: do deseti let bude muset pastorační rada farnosti převzít ve farnosti důležitou roli, protože náš farář půjde asi za tři roky do penze, kterou si plně zaslouží. (Muž, *1961). Otázka po následcích nedostatku kněží byla postavena takto: „V příštích letech bude pravděpodobně příliš málo kněží. Sdělte prosím ke zde uváděným následkům nedostatku kněží, co se podle Vás stane, když Vaše farnost přijde o kněze.“ Následky uváděné respondenty se týkají tří oblastí. Velké obavy panují o centrální oblast farního církevního života – kontakt s knězem, nedělní mše a svátostná služba nemocným: • Přestane kontakt s knězem (60%) • Ubude nedělních bohoslužeb (62%) • Mnoho nemocných zemře bez zaopatření (57%). Druhou oblast můžeme nazvat kulturně náboženskou – oslabení křesťanské víry v kultuře, méně náboženské výchovy dětí, menší přítomnost církve ve společnosti, kulturní ztráta míst, ztížený přístup k církevním dokumentům a oslabení mravního vědomí: • Křesťanská víra bude postupně slábnout (45%) • Ubude péče o děti v církvi (38%) • Katolická akce usne (29%) • Místní obce budou kulturně tratit (49%) • Bude obtížnější obdržet církevní dokumenty (23%) • Bude oslabeno mravní vědomí (20%) Respondenti však v nedostatku vidí i pozitivní aspekty na aktuální vývoj církve – farnosti bez kněze budou muset převzít větší zodpovědnost samy za sebe, mohou přijít ke slovu reformy, které již měly dávno proběhnout, přibude sousedské angažovanosti: • Více zodpovědnosti ve farnosti (80%) 3

Již tituly diecézních plánů přeměny německých biskupství je nesen tímto optimismem: „Utváření nového“ (Arcibiskupství Freiburg), „Znovu napnout plachty“ (Biskupství Erfurt), „Život v aktivní přeměně“ (Biskupství Essen), „Dát se do pohybu, a to nyní“ (Biskupství Bamberg), „Farnosti v ofenzívě“ (Biskupství DrážďanyMíšeň), „Společenství farností“ (Biskupství Cáchy), „Sůl severu (Hamburg), „Dát prostor naději“ (Arcibiskupství Mnichov a Freising); Neboť to, co s vámi zamýšlím, známjen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu; chci vám dát naději do budoucnosti. (jer 29,11) (Biskupství Osnabrück) – Perspektivy 2010 Na tvé slovo spustíme sítě (Arcibiskupství Paderborn) – Farní pastorace 2015 (Speyer). Prameny (kromě Mnichova, Speyeru a Erfurtu): „Více než struktury...“ Nově orientovaná pastorace v (arci)diecézích. Přehled, vyd. Sekretariátem Německé biskupské konference, Pracovní sešit č. 216, Bonn 2007.


• •

Církev zahájí nutné reformy (58%) více vzájemné sousedské pomoci (46%)

Temným obavám tedy současně čelí nová naděje. Farní rady mají obavy proto, že předpokládají úbytek života z víry ve farnosti (méně bohoslužeb, duchovní péče, úbytek mravů). Naděje vyvolávají myšlenky na to, že si krize v katolické církvi vynutí dlouho odkládané reformy. Návrhy řešení na překonání nedostatku kněží K těmto reformám pro velmi mnoho dotazovaných patří kompenzace nedostatku kněží. Návrhy dotazovaných členů pastoračních farních rad jsou v tomto ohledu diferencované, nevykazují však jasnou tendenci – při nedostatku kněží by měli zaskočit jáhni nebo laici nebo by měla být změněna kritéria připuštění ke kněžství. Jen zřídka se objevily předpoklady, že dobrovolníkům přibude do budoucna více úkolů, které dosud měli na starosti kněží a že možná budou sami kněží působit jako dobrovolníci. Nedostatku kněží a jeho řešení byla věnována následující otázka: „Na základě nedostatku kněží nebude mít mnoho farností místního kněze. Jak by církev na tento nedostatek kněží měla reagovat?“ Hlavním zájmem dotazovaných je podle analýzy odpovědí místní farář popř. adekvátní účinná (profesionální) náhrada. Tyto osoby by měly převzít ty úkoly, které dosud vykonávali kněží. Přitom v této otázce je fakt, zda je dotyčný vysvěcený či nikoli, pouze druhořadý. Protože, jak říkají všichni respondenti, pastoraci již dnes převzali často laici, a to na kvalitativně vyšší úrovni, častěji profesionálněji než (zahraniční) kněží. Pokud nelze najít kněze, nebo je kněz ze zahraničí odmítnut z důvodu kulturní a pastorační „cizoty“ 4 , vítají mnozí i jáhny a nebo dobře vzdělané laické teology a teoložky. Mnozí pro ně používají teologicky nesmyslný termín „laičtí kněží“: „Téma laických kněží by mělo být vážně diskutováno jako velká šance, protože farnost bez místního kněze nepřežije jako živé společenství víry.“ (Muž, *1949). Otevřené odpovědi na tuto otázku o nedostatku kněží a jeho zvládnutí byly zakódované. Z nich se vylouply následující skupiny. I jejich rozdělení zde uvádíme. Pokud bude málo kněží: • pomůže modlitba (8%) 5 • problém vyřeší povolání zahraničních kněží (1,4%) 6 • budou se podle počtu kněží, kteří jsou k dispozici upravovat pastorační oblasti (15%) 7 • nebo by úkoly chybějících kněží měly být přeneseny na jáhny (3%) nebo na další dobře vzdělané profesionály (16%) 8 . Další alternativu vidí členové pastoračních rad farností v rozšíření oblasti, z níž si církev své kněze vybírá. A to kromě skupiny akademicky vzdělaných svobodných mužů tímto směrem: • světit ženaté muže („viri probati“, tedy v životě i manželství osvědčení muži 9 ) (33% 10 ) 4

Někdy pociťují dotazovaní místní kněze jako méně únosné než skvěle působící cizinci. Ducha doby v Evropě bohužel nelze zastavit. Modlitba, modlitba, modlitba. Nic jiného nemůžeme navzdory všem snahám dělat (Žena, *1976) 6 Více farních svazů, zahraničních kněží – na východě jich je ještě dost (Žena, *1962). 7 Předpokládejme, že se nacházíme ve farnosti se 7.000 obyvateli. I dnes kdy nedostatek kněží ještě není tak akutní, jak tomu pravděpodobně bude za pár let, nemá kněz možnost starat se doopravdy intenzivně o členy církve. Proto jsou a měli by být ve farnosti lidé (pastorační rada), kteří se aktivně zapojí do dění (Muž, ročník neudán). 8 Zhodnotit práci laiků. Nasadit mnoho pastoračních asistentů (profesionálů), aby práce nevisela jen na dobrovolnících. 5


• • •

znovuuvedení laicizovaných kněží 11 (2,3%) svěcení žen 12 (15%) svěcení osvědčených osob z farnosti (personae probatae 13 ) (1,6%), které navrhne obec věřících, dostane se jim vzdělání a nakonec budou biskupem vysvěceni a přiděleni k farnímu presbyteriu, „týmu starších“ (Fritz Lobinger 14 ).

Rozšíření oblasti se může dít v různých stupních: od svěcení osvědčených ženatých mužů (viri probati) přes rehabilitaci laicizovaných kněží až k ordinaci žen. Vyhodnocení odpovědí ukazuje, že ten, kdo navrhuje vyšší stupeň, je srozuměn i s nižšími stupni. Tedy kdo je pro ordinaci žen, nemá problém ani s rehabilitací laicizovaných 15 kněží a svěcením ženatých mužů. Výpovědi respondentů jsem kódovali tak, aby vždy byla zaznamenána „vnější“ možnost. Pokud zohledníme toto obecnější dělení, ukazují se následující výsledky: • svěcení ženatých mužů (viri probati, rovněž osvědčení mužové) (50,3%) • rehabilitace laicizovaných kněží (17,3%) • svěcení žen (15%) Žádné samostatné farnosti Naše farnost je částí svazu farností. Dosud samozřejmé zaopatření knězem se stane řidším. Farnost bude více odkázána na svoji vlastní iniciativu, má-li zajistit život církve. – Bude proto velmi záležet na práci různých institucí (i farní rady), aby život církve neupadl do bezvýznamnosti. Nebezpečí je bohužel veliké, protože dříve sympatizující postoje politiky, školy a rodiny jsou stále více neutrální resp. bez postoje. – Budoucností farnosti proto bude aktivní tvorba povědomí ze strany farní rady ve spojení s ostatními farnostmi. (Muž, *1952). Ztráta vlastního faráře dnes jde ruku v ruce se začleněním farnosti do většího pastoračního celku. S tímto vývojem se pojí pátá největší obava, a to, zda to v dlouhodobé perspektivě povede ke zrušení samostatnosti farnosti, pokud bude stále méně kněží, věřících a peněz? V zásadě se toto začlenění farnosti do většího pastoračního prostoru může dít různým způsobem: • Buď zůstane farnost zachována a vznikne svaz farností • nebo bude farnost po právní stránce zrušena a začleněna do větší právní jednotky. 36% respondentů udává, že již jsou členy svazu farností nebo pastorační jednotky. Ti byli dotázáni na svoje zkušenosti: 34% z nich říká, že již spolupracovali na sloučení do většího celku. Při restrukturalizaci byla podle 21% respondentů velmi přínosná pomoc ze strany pracovníků diecéze. 47% zpracovávalo model, který se mezitím etabloval a osvědčil.

9

Církev by pak spíše mohla povolit jáhnům eucharistii resp. teologicky ulehčit zkušeným mužům i ženám přístup ke kněžství. (Muž, *1950). 10 Pokud započítáme i rehabilitaci laicizovaných kněží a ordinaci žen, dělá počet již 50,3%. 11 Je přece tolik laicizovaných kněží, kteří by byli potřeba... a jáhni, jimž by mohlo být přiznáno více pravomocí... dát kněžským kandidátům svobodu, aby se mohli ženit!!!!!! (Žena, *1952) 12 Považuji za důležité, aby církev konečně zpřístupnila tento úřad ženám, i když (zatím) se zdá nemyslitelné, světit ženy na kněze. (Žena, *1967) 13 Povolání zkušených členů farnosti – jako představené farnosti. (Muž, *1966). 14 Lobinger, Fritz: Team of Elders, Manila 2009 15 Slovo „laicizace“ by mělo zmizet z církevního slovníku. Jestliže podle koncilových dokumentů má být laikům v církvi přiznávána nejvyšší míra důstojnosti před Bohem, pak by toto slovo nemělo být používáno pro „degradaci“ kněží.


Vedle těchto pozitivních hlasů se najdou i hlasy kritické. 32% napsalo, že bylo podle nich velmi obtížné změnit strukturu ve směru větší jednotky. Podle 30% dotázaných bylo velmi obtížné přesvědčit lidi o smysluplnosti spolupráce ve svazu farností/pastorační jednotce. 49% respondentů souhlasí s výpovědí, že by to přetížilo síly, které jsou k dispozici, kdyby měli zodpovědně spolupracovat ještě (kromě farnosti) ve farním svazu nebo pastorační oblasti. Mnozí se ustaraně ptají, co se v dlouhodobém výhledu stane s dosavadní farností a jejími kratšími či delšími dějinami. Takové otázky se týkají – alespoň v menších polických obcích – nejen členů církve, ale celé vesnice. Ta již ztratila školu, hospodu, policii, často také obchody a dílny. Kostel byl posledním samostatným symbolem, znakem dlouhých samostatných dějin. A teď nechá církev vesnici ve štychu? Ovšem existují ještě temnější obavy. V některých částech Evropy přistoupily diecéze k uzavírání, bourání nebo prodeji kostelů. V jižním Holandsku, kde tento proces již velmi postoupil, existuje dokonce firma Reliplan, která se zabývá výhradně prodejem kostelů. V jejich zprávě se píše: „V příštích letech bude jen v Nizozemí 2000 kostelů volných. Zapomeňte na krizi. Nám se povede lépe.“ 16

16

Leidenfrost, Martin: Perversion ganz normal. „Brüssel zartherb“: Wie verkauft man eine Kirche? Ein Besuch bei Reliplan, in: Die Presse vom 3. 10. 2009

Vážné obavy o budoucnost

Recommend Documents