Vážený pan Ing. Kamil Jankovský ministr. Ministerstvo pro místní rozvoj Staroměstské nám Praha 1

Vážený pan Ing. Kamil Jankovský ministr Ministerstvo pro místní rozvoj Staroměstské nám. 6 110 00 Praha 1 V Praze dne 18. 10. 2010 Č.j. 1448-2010/Vr-Pl Věc: Připomínky, náměty a doporučení České komory architektů k novele stavebního zákona ______________________________________________________________________

Vážený pane ministře, s potěšením konstatujeme, že některé naše návrhy, opakovaně předkládané v souvislosti s legislativní přípravou stavebního zákona a nyní s připravovanou novelou, jsou zahrnuty do okruhu témat určených k novelizaci, jíž by bylo možno dosáhnout alespoň určitého zpřehlednění a pročištění; skutečná náprava by vyžadovala zásadní koncepční změnu, která by se dotýkala základních pilířů této právní úpravy. Přesto jsme nuceni upozornit, že deklarované cíle, zejména snížení administrativní zátěže v procesu povolování staveb na nezbytně nutnou míru, vyžaduje dosti hluboké zásahy do zákona nejen v části týkající se územního a stavebního řízení, ale rovněž územního plánování. Jakékoliv významnější zásahy do stavebního zákona, směřující k jeho zjednodušení, jsou podmíněny především zásadní revizí okruhu a počtu dotčených správních orgánů a jejich redukcí. Zcela souhlasíme se závěrem, že „urychlení, zjednodušení a zpřehlednění umisťování a povolování staveb nelze dosáhnout pouze změnou stavebního zákona“ a že „největší problémy v praxi působí roztříštěná, nepřehledná, nejednotná struktura dotčených orgánů a jejich pravomocí“. Nejedná se však pouze o „zpřesnění soustavy dotčených orgánů“, nýbrž o jejich zásadní revizi a redukci. Ztotožňujeme se rovněž s programovým cílem, sledujícím zkvalitnění „formální stránky závazného stanoviska“; takový postup ale byl možný již podle stávající úpravy správního řádu (Česká komora architektů vydala pro účely profesní obsahový standard takového stanoviska) – problém však spočívá v nejasné koncepci stavebního zákona! Stanovisko by mělo být zásadně vydáváno do zahájeného řízení a adresováno stavebnímu úřadu, avšak dnešní praxe je zcela opačná. Stanoviska obstarávají předem žadatelé – a některé (mnohé) stavební úřady dokonce přerušují řízení, nejsou-li stanoviska doložena předem, a to i v těch četných případech, kdy to speciální právní úprava nevyžaduje. Jsme ostatně přesvědčeni po zkušenostech z praxe, že by předběžné vydávání stanovisek mělo být zrušeno i v případě památkové péče a ochrany přírody a krajiny. Nastává totiž situace, že dokumentace předložená k vydání stanoviska neodpovídá obsahově dokumentaci podané k žádosti o umístění nebo povolení stavby a stavební úřad není s to celý proces vskutku efektivně kontrolovat. Tím spíše pak, že resortismus a fragmentace správního procesu je posí-

118 00 Praha 1, Josefská 34/6, IČO 45769371, Číslo účtu: 1928140339/0800 +420 257 535 034, 257 532 186, 257 532 430, fax:+420 257 532 285 e-mail: [email protected], www.cka.cc

lena též řadou dalších souběžných procesů, jejichž existence proces územního plánování a povolování staveb podstatně znepřehledňuje [jedná se zejména o celý systém posuzování vlivů na životní prostředí – SEA, EIA, který se už cele vymkl smyslu a posuzovány jsou stavby nikterak nezatěžující životní prostředí, ale také o některá řízení vedená podle zákona o ochraně přírody a krajiny (kácení dřevin rostoucích mimo les)]. Vítáme snahu přenést rozhodování speciálních stavebních úřadů na obecné stavební úřady obcí s rozšířenou působností, avšak celý systém speciálních stavebních řízení a úřadů je, dle našeho názoru, nutno podrobit revizi. Obdobně považujeme za nutné upravit jednoznačněji povinnosti a odpovědnost obcí v souvislosti s deklarovanou snahou odejmout obcím a částečně odejmout obcím s přenesenou působností kompetence stavebních úřadů. Vítáme rovněž snahu vlády nastavit (při dodržení mezinárodních závazků) opatření směřující ke zpřesnění podmínek pro účast veřejnosti; nejedná se však pouze o řízeních při povolování staveb veřejné dopravní a technické infrastruktury, ale i o procesy plánovací a další správní rozhodování podle stavebního zákona. Sdílíme názor, že řešením je striktní dodržení Aarhuské úmluvy, připouštějící účast veřejnosti v počátečních stádiích rozhodování, tj. v procesu územně plánovacím a v územním řízení, nikoliv však ve fázích navazujících správních procesů. Upřesněn by měl být též jejich právní status a rozsah intervence do správních procesů. V souvislosti s tím ČKA připomíná, že problémem stavebního zákona nejsou pouze souběžné procesy podle jiných právních předpisů, ale také zásadní překryv územního a stavebního řízení; jsme přesvědčeni, že předmětem úvah by mělo být též opuštění dvou správních procesů v téže věci (například posílením rozsahu a průběhu územního řízení a náhrady stavebního řízení „technickým“ přezkoumáním a ověřením dokumentace stavby). Popsané zásahy se ovšem promítnou i do řady dalších ustanovení zákona, resp. zákonů souvisejících. Jsme připraveni, vážený pane ministře, se aktivně na legislativní přípravě novely stavebního zákona, popřípadě na koncepci nové právní úpravy aktivně podílet.

V úctě Ing. arch. akad. arch. Jan Vrana předseda České komory architektů

JUDr. PhDr. Jiří Plos sekretář České komory architektů

2

Příloha 1: PŘIPOMÍNKY, NÁMĚTY A DOPORUČENÍ ČKA K NOVELE STAVEBNÍHO ZÁKONA _______________________________________________________________________________________________________

Text připravované „velké novely“ byl připomínkován Českou komorou architektů, která z některých připomínek ustoupila, aby umožnila projednání a dohodu. V souvislosti s kolacionováním tohoto textu s vládním programem navrhujeme se k některým ustanovením znovu vrátit.

P.1 [§ 2 odst. 2]

zásadní připomínka – požadujeme do odst. 2 vložit nové písm. c) a d) tohoto znění: „c) projektantem osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu 14) k vybraným činnostem podle § 158 a 159 tohoto zákona,“ „d) autorským dozorem odborný dozor projektanta nad souladem prováděné stavby s projektovou dokumentací,“

Odůvodnění: pojem „projektant“ je ve stavebním právu trvale užíván, aniž je definován; odkazy na zákon o výkonu povolání A, I a T je zavádějící, neboť v uvedeném předpisu žádná definice uvedena není (stranou ponecháváme skutečnost, že tento pojem obecně v cizích jazycích znamená něco jiného a že přejímání této terminologie například ze zemí EU bude i nadále působit problémy); autorský dozor je velmi specifická forma dohledu nad prováděním stavby – je-li v zákonu nutno specifikovat dohled nad prováděním jednoduché stavby (stavební dozor), pak je naprosto absurdní, že autorský dozor uveden v pojmech není – tato zásadní připomínka souvisí též se základním koncepčním východiskem, kterým je pro nás přesné vymezení konkrétní odpovědnosti jednotlivých účastníků procesu výstavby [k tomu § 158 „(1) Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu 14). Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlašované stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až d), dokumentace pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy, výkon autorského dozoru a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. (2) Projektovou dokumentací je dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, dokumentace pro vydání stavebního povolení, popřípadě certifikátu autorizovaného inspektora, uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 zákona, projektová dokumentace ohlášení stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až d), projektová dokumentace pro provádění stavby a projektová dokumentace pro nezbytné úpravy podle § 137.“]

P.2 [§ 3 nový odst. 8]

zásadní připomínka – požadujeme tento odstavec vypustit jako zavádějící a nahradit jej pro účely uvádění okruhu účastníků řízení počtem (obdobně jako v § 144 odst. 1 správního řádu)

Odůvodnění: rozhodující skutečností není plošná rozsáhlost stavby, nýbrž a především počet účastníků řízení; i stavba relativně malého rozsahu může být (pro složitost poměrů v území) mimořádně procesně zatěžující a drahá pro účast velkého počtu účastníků řízení, přičemž i stavba relativně plošně rozsáhlá může mít počet účastníků velmi malý (například investice obytného souboru v území, které v rozsahu větším než zastavovaném náleží jedinému vlastníkovi); doporučujeme využít ustanovení § 144 odst. 1 správního řádu nebo stanovit konkrétní počet účastníků řízení jiným číslem, jeli pro to důvod

3

P.3 [§ 4]

zásadní připomínka a námět – požadujeme revizi a redukci dotčených správních orgánů a jednoznačné určení podmínek vydání závazného stanoviska do řízení vedených podle stavebního zákona

Odůvodnění: v souladu s vládním prohlášením deklarujícím snížení administrativní zátěže požadujeme, aby byla provedena důsledná revize a redukce dotčených správních orgánů; ztotožňujeme se rovněž s programovým cílem, sledujícím zkvalitnění „formální stránky závazného stanoviska“; takový postup ale byl možný již podle stávající úpravy správního řádu (Česká komora architektů vydala pro účely profesní obsahový standard takového stanoviska) – problém však spočívá v nejasné koncepci stavebního zákona! Stanovisko by mělo být zásadně vydáváno do zahájeného řízení a adresováno stavebnímu úřadu, avšak dnešní praxe je zcela opačná. Stanoviska obstarávají předem žadatelé – a některé (mnohé) stavební úřady dokonce přerušují řízení, nejsouli stanoviska doložena předem, a to i v těch četných případech, kdy to speciální právní úprava nevyžaduje. Jsme ostatně přesvědčeni po zkušenostech z praxe, že by předběžné vydávání stanovisek mělo být zrušeno i v případě památkové péče a ochrany přírody a krajiny. Nastává totiž situace, že dokumentace předložená k vydání stanoviska neodpovídá obsahově dokumentaci podané k žádosti o umístění nebo povolení stavby a stavební úřad není s to celý proces vskutku efektivně kontrolovat. Tím spíše pak, že resortismus a fragmentace správního procesu je posílena též řadou dalších souběžných procesů, jejichž existence proces územního plánování a povolování staveb podstatně znepřehledňuje [jedná se zejména o celý systém posuzování vlivů na životní prostředí – SEA, EIA, který se už cele vymkl smyslu a posuzovány jsou stavby nikterak nezatěžující životní prostředí, ale také o některá řízení vedená podle zákona o ochraně přírody a krajiny (kácení dřevin rostoucích mimo les)].

P.4 [§ 4a]

zásadní připomínka – požadujeme vypustit odstavec 2 (popřípadě ponechat v § 4 pouze nový odstavec odkazující na ustanovení § 139 správního řádu)

Odůvodnění: ustanovení tohoto vloženého § 4a je nadbytečné a zbytečně zatěžující žadatele; zcela postačí pouhý odkaz na příslušné ustanovení § 139 správního řádu a na poučovací povinnost správního orgánu podle § 4 odst. 2 správního řádu požadavky na dokládání dokonce technických specifikací záměru a dalších podkladů vytvářel v minulosti (a obava, že tomu tak bude i nyní je zcela důvodná) dojem, že se jedná o jakousi náhradu správního procesu, což působilo v praxi značná nedorozumění

P.5 [§ 6 odst. 1 písm. e); odst. 5 písm. f) alt.: odst. 6 písm. d)]

zásadní námitka (a doporučení) – navrhujeme v souladu s principem jednoznačné odpovědnosti posílit postavení obcí jakožto odpovědných správců území v plánovacích procesech a ve správních řízeních v souladu s ustanovením § 136 odst. 2 v níže uvedených případech takto: k § 6 odst. 1 písm. e) „e) uplatňuje v samostatné působnosti jakožto dotčený správní orgán 00) závazná stanoviska ve správních řízeních podle tohoto zákona, zejména v územním řízení a při vydání územního souhlasu, ve stavebním řízení obecném i speciálním, při povolování staveb autorizovaným inspektorem a při ohlašování staveb, a to z hlediska územního rozvoje obce s rozšířenou působností a v souladu se schváleným programem rozvoje obce s rozšířenou působností, zejména pro sledování veřejných zájmů při péči o veřejnou infrastrukturu, pro veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření00); 4

§ 6 odst. 5 písm. f) [nově vloženo; stávající písm. f) označeno jako písm. g)] [alternativa pro radu – § 6 odst. 6 písm. d); rada je operativnější než zastupitelstvo] f) uplatňuje v samostatné působnosti jakožto dotčený správní orgán00) závazná stanoviska ve správních řízeních podle tohoto zákona, zejména v územním řízení a při vydání územního souhlasu, ve stavebním řízení obecném i speciálním, při povolování staveb autorizovaným inspektorem a při ohlašování staveb, a to z hlediska územního rozvoje obce a v souladu se schváleným programem rozvoje obce zejména pro sledování veřejných zájmů při péči o veřejnou infrastrukturu, pro veřejně prospěšné stavby a veřejně prospěšná opatření00); ________ 00) Ustanovení § 136 odst. 2 správního řádu. 00) Ustanovení § 2 odst. 1 písm. k), l) a m) stavebního zákona. k § 6 odst. 1 písm. d) do odst. 6 písm. d) navrhujeme vypustit slovo „připomínky“ před nově vloženými slovy „k politice územního rozvoje,“ Odůvodnění: odnětí působnosti stavebních úřadů obcím a částečné odnětí obcím s přenesenou působností je cestou k určitému zvýšení kvality rozhodování a umožní pravděpodobně též postupné spojování obecného stavebního řízení se speciálními; připomínáme však, že pouhé odnětí této kompetence, které nebude obcím kompenzováno srovnatelnou působností, umožňující efektivní dohled nad rozvojem a správou obce, vyvolá značný odpor obcí a jejich reprezentace (SMOČR) – jednalo by se totiž o další pokračující oklešťování působnosti obcí namísto hledání vhodných forem odpovědnosti (touto cestou se již v minulosti vydalo územní plánování) postavení obcí jakožto dotčených správních orgánů ve smyslu ustanovení § 136 odst. 2 správního řádu a v souladu s ustanoveními zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů; tento postup by byl tím spíše žádoucí, pokud bude provedena redukce stavebních úřadů cestou zvýšených požadavků na kvalifikaci; považujeme za neudržitelné další posilování obcí s rozšířenou působností na úkor obcí ostatních [je zcela absurdní, aby obci, pro niž ani nepořizuje územní plán a za jejíž správu ani nenese politickou odpovědnost, vydávala ORP závazné stanovisko o souladu investičního záměru s územně plánovací dokumentací a se záměry územního plánování!]

P.6 [§ 9]

připomínka a doporučení – navrhujeme toto ustanovení jako zcela zbytné vypustit (a podle toho upravit též ostatní části zákona – odkazy)

Odůvodnění: s existencí Rady a především s jejími rozhodnutími nejsou spojeny žádné sankce, jimiž by bylo možno její existenci obhájit; jedná se o ustanovení výlučně „metodické“ povahy, do určité míry kolizní s instrumenty obecné právní úpravy o obcích – zapojení Rady do procesů pořizování vede pouze ke zbytečnému prodlužování procesních lhůt

P.7 [§ 86]

zásadní připomínka – požadujeme vypustit odstavec 6

Odůvodnění: souvisí se zásadní námitkou k ustanovení § 2 odstavci 7 a 8!

P.8 [§ 87 odst. 1]

zásadní připomínka – požadujeme nahradit novelizované znění takto: 5

„V řízení s velkým počtem účastníků a u záměrů posuzovaných z hlediska vlivů na životní ptrostředí...“ Odůvodnění: souvisí se zásadní námitkou k ustanovení § 2 odstavci 7 a 8!

P.9 [§ 88]

zásadní připomínka a doporučení – požadujeme (obdobně jako v § 110 odst. 4) konstruovat podmínku obligatorního zastavení řízení, a to takto: „(1) Stavební úřad ... (2) Stavební úřad územní řízení zastaví, není-li k žádosti přiložena projektová dokumentace pro územní řízení nebo není-li předložená projektová dokumentace pro územní řízení zpracována oprávněnou osobou.“ v ustanovení § 110 navrhujeme doplnit slova „projektovou dokumentaci“ o slova „pro stavební řízení“

Odůvodnění: vzhledem k charakteru dokumentace pro územní řízení, její obsažnosti i vzhledem k chráněným veřejným zájmům – a zejména vzhledem k právnímu statutu této dokumentace, která je klíčovou pro celý rozhodovací proces navazující, považujeme za neudržitelné, aby nebyla (obdobně jako ve stavebním řízení) stanovena obligatorní podmínka pro zastavení řízení, není-li dokumentace vypracována oprávněnou osobou; v uvedeném platném znění přežívá názor, že tato dokumentace je nějak „jednodušší“, či „méně profesně komplikovaná“, což je zcela matoucí

P.10 [§ 92 odst. 2]

zásadní připomínka a doporučení – požadujeme v odstavci 2 vypustit text od slov „u staveb liniových....“ až ke slovům „jakož i“

Odůvodnění: souvisí se zásadní námitkou k ustanovení § 6; obec má postavení účastníka řízení jakožto vlastník a správce území, avšak zároveň jí nelze upřít postavení dotčeného správního orgánu pro ochranu zájmů uvedených ve větě první, což je zařazením obce v této souvislosti mezi účastníky řízení, matoucí

P.11 [§ 158 a 159]

zásadní připomínka a doporučení – požadujeme zpřesnit uvedená ustanovení takto: „(1) Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu14). Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlašované stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až d), dokumentace pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy, výkon autorského dozoru a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. (2) Předprojektovou dokumentací je dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, projektovou dokumentací dokumentace pro vydání stavebního povolení, popřípadě certifikátu autorizovaného inspektora, pro uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 zákona, projektová dokumentace ohlášení stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až d), projektová dokumentace pro provádění stavby a projektová dokumentace pro nezbytné úpravy podle § 137.“

Odůvodnění: pojem „projektant“ je ve stavebním právu trvale užíván, aniž je definován; odkazy na zákon o výkonu povolání A, I a T je zavádějící, neboť v uvedeném předpisu žádná definice uvedena není (stranou ponecháváme skutečnost, že tento 6

pojem obecně v cizích jazycích znamená něco jiného a že přejímání této terminologie například ze zemí EU bude i nadále působit problémy) autorský dozor je velmi specifická forma dohledu nad prováděním stavby – je-li v zákonu nutno specifikovat dohled nad prováděním jednoduché stavby (stavební dozor), pak je naprosto absurdní, že autorský dozor uveden v pojmech není – tato zásadní připomínky souvisí též se základním koncepčním východiskem, kterým je pro nás přesné vymezení konkrétní odpovědnosti jednotlivých účastníků procesu výstavby s oběma pojmy by mělo být ustanovení § 158 uvedeno do souladu: ve světě obvyklá základní (bloková) struktura výkonů a výkonových fází – a tomu odpovídajících dokumentací – je následující: předprojektová příprava (studie stavby-územní řízení) – projektová příprava (stavební povolení-prováděcí projekt) – zadání stavby (tendrová dokumentace a součinnost při výběru dodavatele) – provedení stavby (autorský dozor a uvedení stavby do provozu a užívání/sestavení dokumentace skutečného provedení)

P.12 [§ 169 odst. 1 až 3 a § 196 odst. 2]

zásadní připomínka a doporučení – navrhujeme k obecným technickým požadavkům na výstavbu, zejména pak k aplikaci obecných požadavků na využívání území tyto změny: „§ 169 Obecné požadavky na výstavbu (1) Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování. Obecné požadavky na výstavbu [§ 2 odst. 2 písm. e)] stanovené prováděcími právními předpisy jsou povinny respektovat, pokud vydaná územně plánovací dokumentace nestanoví tyto podmínky odchylně za podmínky, že se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. (2) Výjimku z obecných požadavků na výstavbu stanovených prováděcím předpisem lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby; řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. O výjimce z obecných požadavků na využívání území pro územní řízení rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci. (3) O výjimce z obecných požadavků na využívání území při pořizování územního plánu a regulačního plánu rozhoduje příslušný pořizovatel příslušné zastupitelstvo....“

Odůvodnění: druhá skupina našich námětů se týkala závazných technických podmínek a aplikace normových ustanovení. Jsme přesvědčeni, že uvolnění závaznosti technických norem bylo odvodněné a jejich zavádění do právních předpisů a stanovení závaznosti je v rozporu s vlastním jejich smyslem – optimálních podmínek řešení, nikoliv podmínek a požadavků minimálních a nepodkročitelných, což je naopak vlastní úlohou právních předpisů. Kromě toho připomínáme (v následujícím textu podrobněji u příslušných ustanovení), že tento postup činí naopak celé prostředí daleko méně přehledným a ověřitelným – každá z uvedených norem se odkazuje na další a další normy, tyto normy pak na další řady norem a konce nelze efektivně dohlédnout v případě výjimek musí příslušet rozhodnutí tomu, kdo dokumentaci schvaluje, nikoliv pořizuje, neboť se jedná o zásadní rozhodnutí o podobě podmínek pro výstavbu na určitém konkrétním správním území nebo v jeho části, za něž nese politickou i právní odpovědnost zastupitelstvo

Doplněk k jednání ze dne 27. 01. 2010 Pro stanovení podmínky pro uspořádání soutěže v území urbanisticky nebo architektonicky významném doporučujeme pro transparentnost a veřejnou ověřitelnost a v souladu s ustanovením již nyní obsaženým v prováděcí vyhlášce 7

č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a o způsobu evidence územně plánovací činnosti [příloha č. 7 – bod I. odst. 2 písm. e), které se odkazuje na ustanovení § 17 písm. d) a § 18 písm. a) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a umožňuje vymezit územně plánovací dokumentací architektonicky a urbanisticky významná území] toto ustanovení navrhujeme doplnit též slovy „, popřípadě stanovit podmínku provedení urbanistické nebo architektonické soutěže, prokazující vhodnost a přiměřenost navrhovaného záměru“

Pracovní skupina představenstva ČKA pro legislativu V Praze dne 28. 01. 2010 (dle dokumentu datovaného v Praze dne 05. 05. 2009) revize k 18. 10. 2010

8

Příloha 2: Návrh/námět novelizace zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [text byl připraven jako podnět a námět k novele zákona a obsahuje některá doporučení souladná s programovým prohlášením vlády]

Základní výhrady ke stavebnímu zákonu jsou koncepčního charakteru; většinu z těchto koncepčních otázek (zejména se týkajících opětného posílení postavení orgánů státní správy na všech úsecích, zejména však na úseku územního plánování) proto nelze vyřešit dílčími novelami, nicméně jejich důsledkem jsou některé negativní jevy v zákonu obsažené, jejichž odstranění dílčími novelami nebo alespoň zmírnění jejich dopadů je možné. Tlak na totální změnu plánovacích struktur a dokumentů vedl i k administrativnímu omezování obcí již vymezením základních pojmů [například ustanovením § 2 odst. 1 písm. d), v jehož důsledku obce, které nebudou z mnoha do brých důvodů potřebovat územní plán, ani vymezení zastavěného území, jsou odkázány na hranice intravilánu z roku 1966], svěřením základní působnosti pořizovatelské obcím s rozšířenou působností, resp. přechodnými ustanoveními, jimiž jsou obce nuceny, chtějí-li realizovat i jen dílčí změny ve stávajících dokumentacích, projít procesem řízení o územním plánu jako celku a vydáním opatření obecné povahy, jímž musí být nahrazena dosavadní obecně závazná vyhláška obcí, resp. krajů opatřením obecné povahy jakožto (specifickým) správním rozhodnutím. Ponechán zůstal nesmyslně rozsáhlý okruh dotčených správních orgánů/úřadů, resp. speciálních stavebních řízení, a to i v těch případech, kdy dosavadní praxe (zejména ve větších městech) strukturou úřadů toto rozdělení kompetencí už dávno překonala. Nemohla však překonat rozdíly procesního charakteru, které jsou v jednotlivých speciálních stavebních řízeních (zejména vodoprávním) zakonzervovány. Bez zásadní revize souboru těchto orgánů a speciálních stavebních úřadů nelze vážně hovořit o zjednodušení procesů ve výstavbě. Dotčené správní orgány/úřady jsou navíc [ačkoliv reprezentují odbornou (a tedy poučenou) složku celého procesu], neustále zvýhodňovány, a to až do té míry (jako například v územním plánování), že se jim poskytuje možnost prvního vyjádření, dohody s nimi dosažené jsou teprve předpokladem pro projednání s veřejností, resp. že se jim poskytují absurdní procesní úlevy (například právo vyžádat si prodloužení lhůt k vyjádření o 30 dnů v pořizovatelských fázích návrhu ZÚR a konceptu a návrhu ÚPO) a mnohé další!. Celkové pojetí (zaměření) stavebního zákona se odráží i v celé řadě dalších skutečností a ustanovení. Zejména v případě tzv. „zjednodušených forem řízení“ lze o zjednodušení mluvit jen s velkým sebezapřením nebo jen s velkou dávkou ironie. Základní přístup k těmto procesům vychází z předpokladu, že investor/stavebník je osoba, která ze zásady usiluje o obcházení zákona a jejíž úmysly a záměry jsou nečisté a ve správních procesech podle stavebního zákona se musí „očistit“ – podle toho jsou pak zákonem nastaveny podmínky a požadavky. Důsledkem tohoto pojetí je vytváření a priori nepřátelského vztahu mezi správními orgány a stavebníky (jakkoliv se jinak opakovaně deklaruje, že veřejná správa je „služba veřejnosti“), nepřehledná spleť vzájemně se podmiňujících, a proto se také pravidelně křížících ustanovení, která jsou naopak živnou půdou pro obcházení zákona – která dokonce takový postup svými obstrukčními důsledky vyvolávají a provokují! Například: stavby bez ohlášení (§ 103 SZ) jsou podmíněny nejméně vydáním územního souhlasu, a to v celém rozsahu tam uvedeném. S tím je však v rozporu ustanovení § 81 odst. 3, které běžnou údržbu a stavební úpravy vylučuje z působnosti územního řízení nebo územního souhlasu. Uvedená ustanovení jsou ve vnitřní kolizi, kterou je nutno překonávat výklady a ne příliš pevnou aplikací § 4 SZ; stavební zákon neupravuje postup, při němž se nepovede územní řízení nebo nebude vydávat územní souhlas, ani ohlašovat stavba (pomoci si lze snad pojmem, který ale stavební zákon obecněji nedefinuje a jeho tvůrci a vykladači ho přehlížejí, a to „oznámení“ jakožto neformální úkon stavebníkův směřující k poskytnutí informace stavebnímu úřadu). Obdobně je tomu například se stavbami ohlašovanými, s to s ustanovením § 104 odst. 1 ve vztahu k § 21 odst. 1 a zejména příloze č. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb. – v ustanovení zákona je územně plánovací informace jedním z podkladů mezi průkazy jiných skutečností, v prováděcí vyhlášce jsou tyto skutečnosti ale zahrnuty dovnitř obsahu územně plánovací informace; v důsledku této inkonzistence je nejasné, jedná-li se v případě územně plánovací informace o podání předběžné informace ve smyslu SZ odkazovaného ustanovení § 139 SŘ, nebo jedná-li se o správní rozhodnutí, resp. jinou formu správního úkonu (aktu). Důsledky jsou ovšem zásadní: řada dosud vydaných informací postrádá náležitosti správního rozhodnutí nebo jiného správního úkonu (aktu), avšak obsahem a důsledky se tak chová. Proti takovým ÚPI však nelze postupovat standardními kontrolními a přezkumnými postupy, čímž vzniká značná právní nejistota na obou stranách tohoto procesu. Obdobně je tomu také 9

se zkráceným stavebním řízením vedeným autorizovaným inspektorem, které není standardním řízením správním a v důsledku toho nelze v jeho průběhu a vydaným certifikátem rozhodnout o případných námitkách osob (které by byly účastníky řízení), resp. dotčenými správními orgány uplatněných výhradách či stanovených podmínkách. Tím ovšem postrádá svoje výhody možnost odmítnout námitky, které byly nebo měly být uplatněny v územním řízení, resp. v některé z fází plánovacích; obdobně pak ve vztahu k závazným stanoviskům a stanoviskům a pravidlům stanoveným v § 4 SZ. Velmi vážným problémem (přetrvávajícím z minulosti) je množství prováděcích předpisů a především jejich kvalita a zaměření. Nejedná se zpravidla o právní předpisy, nýbrž metodické pokyny tvářící se jako právní předpis. To platí zejména o rozsáhlých částech vyhlášky č. 501/2006 Sb., o požadavcích na využívání území. Popřípadě se jedná o vyhlášky s nesmyslnou podrobností úpravy, z podstatné části dokonce nekonzistentní s jinými vyhláškami (to platí zejména o vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, která není v souladu s obsahem dokumentace popsané v příloze vyhlášky č. 503/2006 Sb. a která obsahuje nesmyslně zbytnělé pasáže technologických částí projektu, u mnoha staveb vůbec neobsažených, zatímco podstatné části projektové dokumentace potřebnou podrobnost postrádají). ***** V dané věci jsou možné dvě trajektorie dalšího postupu, přičemž se obě zcela nevylučují – práce na prvním procesu lze zahájit, úpravy podle druhého postupu pak provádět do jisté míry v koordinaci s budoucí koncepcí stavebního práva, ale lze je provést též samostatně jako dílčí, napomáhající odstranit největší nedostatky. První trajektorie: zásadně koncepčně změnit zákon a přístup k rozhodování ve výstavbě, redukovat veřejnoprávní rozhodování pouze na územní řízení a stavební řízení vypustit a nahradit je zcela technickým ověřením způsobilosti dokumentace k jejímu provedení stavbou, změnit koncepci územního plánování jako především samosprávného rozhodování o směřování vývoje obce anebo kraje a tudíž celý proces uvolnit a minimálně formalizovat na úrovni krajského a obecního územního plánu; větší formalizace by mohla přicházet v úvahu u plánů regulačních, zejména v těch případech, byla-li by možná určitá úspora v navazujících procesech. To však představuje nový věcný záměr zákona, důkladnou rozpravu směřující k redukci zbytných DOSS a speciálních stavebních úřadů, jakož i souběžných správních procesů, resp. dublujících právních předpisů etc. (například zrušit dosavadní souběžné právní úpravy, například posuzování vlivu na životní prostředí). Dopracovat je nutno též ekonomické parametry procesů podle stavebního zákona, z nichž zůstala pouze problematická ustanovení § 101 a 102 (původní koncept předpokládal algoritmus rozhodování o způsobu určení výše příspěvku na investice s kladnými externalitami pro vlastníky investicemi dotčenými, resp. náhrady ztrát v případě externalit záporných). S tím pochopitelně souvisí též důkladná revize celé rozpočtové soustavy – její zásadní restrukturalizace – a rozpočtových pravidel pro určení daní a daňových výnosů.

Druhá trajektorie: provést novelizaci alespoň těch částí zákona, které v tuto chvíli překážejí rozumné aplikaci stavebního zákona. Jedná se zejména o úpravy ► v pojmech: jedná se o o vyčištění rozdílných užití pojmů [§ 2 a 3] (například „stavební dozor“ dle pojmů a v názvu celé hlavy II části IV SZ), doplnění některých chybějících pojmů („projektant“ není definován v zákonu o výkonu povolání; „proluka“ je uvedena v § 58, aniž je pojmově vymezena ve stavebním zákonu nebo jinde – nebo jinak: není-li třeba definovat tento pojem, mimořádně frekventovaný, je možné upustit od vymezení celé řady dalších pojmů, mnohem méně frekventovaných, ale v zákonu uvedených/!/, jako je například „veřejná infrastruktura“), resp. přesunutí těchto pojmů mezi pojmy v uvedených ustanoveních, které tam z povahy věci náleží (ustanovení § 18 odst. 5); ► v územním plánování: jedná se o o novelu přechodných ustanovení (§ 187 až 189), jimiž se ukládá obcím postupovat při změnách stávající dokumentace a dokončení již zahájených procesů podle nové právní úpravy (přičemž byla ponechána, proti vší logice, možnost úprav směrných částí podle předchozí právní úpravy) – novelou by bylo možné provádět změny až do náhrady novou dokumentací podle předchozí právní úpravy; 10

o

o

o o

o

o

o

změnu (zjednodušení) znění § 18 a 19, přesun § 18 odst. 5 do pojmů, odstranění balastních částí těchto ustanovení (smysl a účel územního plánování je těmito ustanoveními spíše zatemněn) - obdobně balastní je například § 56 SZ; novelu ustanovení o zastavěném území [§ 2 odst. 1 písm. d)] a vymezení zastavěného území – § 58 až 60 (koncepce náhrady/nenáhrady dokumentace s projednáváním a vydáním opatřením obecné povahy je absurdní a především nepotřebná!); změnu nebo zrušení ustanovení o územně plánovací informaci (§ 21), zejména její aplikace v souvislosti s některými ohlašovanými stavbami; změnu ustanovení o územně analytických podkladech (§ 26 až 29) v tom smyslu, aby plnily smysluplnou úlohu jakéhosi základu agregovaných dat o území, nikoliv náhradu podkladů pořizovaných pro jednotlivé obce, s neodpovídající podrobností a tlakem na vznik územních plánů postrádajících „strategii“, za to přivázaných k jednotlivým pozemkům [s tím souvisí též návrh na vypuštění nebo změnu příloh k příslušné prováděcí vyhlášce – viz níže]; zařazení obcí mezi subjekty účastné na projednávání politiky územního rozvoje (§ 34 až 36), čímž bude možné předcházet zbytečnému odporu obcí proti záměrům státu, které jim byly pouze oktrojovány [za zamyšlení v této souvislosti stojí i způsob koncepčního zařazení politiky územního rozvoje, která není územně plánovací dokumentací, nepodléhá stejně přísnému režimu projednání, avšak přímo zavazuje kraje a obce tím, že pozastavuje platnost a účinnost jejich dokumentací, jsou-li v rozporu se schválenou a vydanou politikou územního rozvoje (viz § 31 odst. 4 v souběhu s § 41 odst. 4, resp. § 54 odst. 5)]; vypuštění časové omezující podmínky z ustanovení § 43 odst. 2 pro vydání RP (2 roky) v obcemi vydávaných územních plánech (kraje takovou podmínku stanovenu nemají a není důvod pro různé právní režimy – § 36 odst. 2) – dva roky mohou být pro vydání RP, to jest ukončení celého procesu pořízení, zcela nedostatečné; sjednocení pravidel pro subjekty účastné na projednávání v procesu pořizování (srovnání podmínek DOSS s ostatními subjekty včetně obcí, odstranění rozdílů a ukončení jejich procesního zvýhodňování – [§ 37 odst. 2, § 48 odst. 3, § 50 odst. 2];

► v územním řízení: jedná se o o uvedení ustanovení § 78, 79 a 81 do souladu s ustanoveními § 103 a 104, resp. provedení úpravy výčtu staveb a jejich vymezení společnými znaky; o uvedení § 85 odst. 2 písm. d) do souladu se Listinou základních práv a svobod; o úpravu ustanovení § 90 (neprokazovat soulad s úkoly územního plánování – souvisí s § 18 a 19); o změnu ustanovení § 95 a 96, a to v souběhu s dalšími ustanoveními (§ 78, 79 a § 81); nebude-li možné nalézt rozumnější formu, pak navrhuji tato ustanovení vypustit jako reálně nepoužitelné, ► v úpravě vztahů v území: jedná se o o zpřesnění a doplnění podmínek pro rozhodování o náhradách, resp. příspěvcích (nebude-li možno dosáhnout shody na takové úpravě, pak text v dosavadní podobě raději vypustit); ► ve stavebním řízení: jedná se o o razantní změnu ustanovení § 103 (redukovat tam uvedené stavby, uspořádat je do celistvějších bloků podle rozhodujících znaků, nikoliv výčtem, a po té je zcela vyloučit z jakýchkoliv podmiňujících procesů; o obdobný postup v případě staveb ohlašovaných – v tomto případě zcela nově koncipovat územně plánovací informaci, popřípadě tento nástroj vypustit – znovu zvážit zařazení obytných staveb a staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až d) vůbec do režimu ohlašovaných staveb; v souvislosti s tím celý režim ohlášení zmírnit a umožnit, aby ohlášení stavby, které nevyhoví požadavkům zákona na ohlášení, byla považována v takovém případě za podání žádosti o vydání stavebního povolení (§ 104 až 108); nutno rovněž odstranit komplikace (rozpor) způsobené dvojími matoucími lhůtami (viz § 106 odst. 1 – 40 dnů k doručení – ve vztahu k § 107 odst. 1 – 30 dnů k povinnému rozhodnutí); o uvedení § 109 odst. 1 písm. g) do souladu se Listinou základních práv a svobod; 11

o o o

dopracování a zpřesnění ustanovení o autorizovaném inspektorovi (§ 143 až 151) a úprava ustanovení § 117 o zkráceném stavebním řízení; opravu ustanovení § 158 a 159 o výkon autorského dozoru a uvést znění těchto ustanovení do souladu s evropskými (euroatlantickými) profesními standardy; revize koncepce ustanovení § 169 o obecných požadavcích na výstavbu, zejména v souvislosti se zněním vyhlášky č. 501/2006 Sb. a s přípravou nové vyhlášky o OTP a obecně v souvislosti se závazností, resp. nezávazností (doporučeností) norem (k tomu též § 196 odst. 2);

► u prováděcích vyhlášek: jedná se o o úpravu znění vyhlášky č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech, a to v ustanoveních týkajících se postavení a činnosti koordinační rady (§ 2); o úplné přepracování přílohy vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, a to v duchu doporučení ČKA a doc. Ing. M. Pavlíka; o úplné přepracování některých příloh vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a evidenci územně plánovací činnosti, zejména  přílohy č. 1 a 2 o sledovaných jevech v území, které tvoří základ územně analytických podkladů; tyto přílohy postrádají logické systémové uspořádání, postrádají hierarchii sledovaných jevů a nemohou být účelným a účinným základem pro vybudování aplikovatelného informačního systému – rozumní pořizovatelé budou nuceni si tento soubor jevů uspořádávat podle místních potřeb a tím bude obsah ÚAP územně i věcně divergovat – ledaže bude na pořizovatele vyvinut administrativní nátlak na „jednotnou“ úpravu – s čímž už je možné se v praxi potkávat ve vztahu k obsahu i formám nejen ÚAP, ale též ÚP a RP;  přílohy č. 4, 5, 6, 7, 9 a 11 s uvedením obsahů jednotlivých typů dokumentací a část B přílohy č. 10 upravit do systémově správně utříděného obsahu); o vypuštění nebo zcela zásadní přepracování prvních dvou částí vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a přepracování též části třetí; o přípravu nového znění vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na stavby, s tím, že bude koncepčně omezen rozsah a hloubka regulace a nebudou do právního předpisu uváděny jak závazné technické normy! (může být předepsán postup pro stanovení jejich případné závaznosti v konkrétní rozhodované věci, což však přísluší stavebnímu zákonu, který by měl být v této věci dopracován); o podstatné přepracování přílohy č. 1 a 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření.

V Praze dne 25. 05. 2007

12

Příloha 3: Návrh redukce/úpravy tzv. „velké novely“ zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů [text byl připraven jako podnět a námět k novele zákona a obsahuje některá doporučení souladná s programovým prohlášením vlády]

V souladu s výsledky jednání v užší pracovní skupině předkládám návrh redukce/úpravy novely SZ a souvisejících právních předpisů na základě výtek Legislativní rady vlády (61. zasedání ze dne 22. 04. 2010) k  návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů,  návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona, kterým se mění stavební zákon; tento návrh nesleduje jednotlivá ustanovení, nýbrž základní tematické (problémové) okruhy, a to s přihlédnutím k jejich významu a naléhavosti změny do tří skupin: I) zásadní změny s vysokou mírou naléhavosti, II) změny s nižší mírou naléhavosti, III) dílčí změny, které však mohou zlepšit systém SZ nebo některé dílčí změny, avšak jejichž změny nejsou zásadní nebo dokonce naléhavé. Lze jistě dát za pravdu LR, že stavební zákon je komplikovaná právní úprava, která se v praxi vžívá a usazuje delší dobu (tomu však vůbec neodpovídala nejen rozprava před schválením, ale zejména legisvakanční lhůta, během níž by bylo možno novou právní úpravu vstřebat). Proti těmto výtkám je ovšem nutno připomenout, že „usazením“ právní úpravy jsou petrifikovány i nevhodné a nekvalitní struktury a procesy, jejichž smysl a obsah vzbuzuje vážné pochyby. Základní výhrady ke stavebnímu zákonu jsou totiž koncepčního charakteru, přičemž většinu z těchto koncepčních otázek nelze vyřešit dílčími novelami, nicméně jejich důsledkem jsou některé negativní jevy v zákonu obsažené, jejichž odstranění dílčími novelami nebo alespoň zmírnění jejich dopadů je sice možné, avšak značně omezené. V dané věci jsou možné dvě trajektorie dalšího postupu, přičemž se obě zcela nevylučují – práce na prvním procesu lze zahájit, úpravy podle druhého postupu pak provádět do jisté míry v koordinaci s budoucí koncepcí stavebního práva, ale lze je provést též samostatně jako dílčí, napomáhající odstranit největší nedostatky. První trajektorie: zásadně koncepčně změnit zákon a přístup k rozhodování ve výstavbě, redukovat veřejnoprávní rozhodování pouze na územní řízení a stavební řízení vypustit a nahradit je zcela technickým ověřením způsobilosti dokumentace k jejímu provedení stavbou, změnit koncepci územního plánování jako především samosprávného rozhodování o směřování vývoje obce anebo kraje a tudíž celý proces uvolnit a minimálně formalizovat na úrovni krajského a obecního územního plánu; větší formalizace by mohla přicházet v úvahu u plánů regulačních, zejména v těch případech, byla-li by možná určitá úspora času a nákladů v navazujících procesech. To však představuje nový věcný záměr zákona, důkladnou rozpravu směřující k redukci zbytných DOSS a speciálních stavebních úřadů, jakož i souběžných správních procesů, resp. dublujících právních předpisů etc. (například zrušit dosavadní souběžné právní úpravy, například posuzování vlivu na životní prostředí). Dopracovat je nutno též ekonomické parametry procesů podle stavebního zákona, z nichž zůstala pouze problematická ustanovení § 101 a 102 (původní koncept předpokládal algoritmus rozhodování o způsobu určení výše příspěvku na investice s kladnými externalitami pro vlastníky investicemi dotčenými, resp. náhrady ztrát v případě externalit záporných). S tím pochopitelně souvisí též důkladná revize celé rozpočtové soustavy – její zásadní restrukturalizace – a rozpočtových pravidel pro určení daní a daňových výnosů. Druhá trajektorie: provést novelizaci alespoň těch částí zákona, které v tuto chvíli překážejí rozumné aplikaci stavebního zákona.

Přehled témat zahrnutých v tzv. „velké novele“, popřípadě dohadovaných v pracovní skupině při PSP: A/ Pojmy I) zásadní změny s vysokou mírou naléhavosti ► vymezení některých chybějících pojmů (projektant / autorský dozor / proluka) a vyčištění rozdílných užití pojmů [§ 2 a 3] (například „stavební dozor“ dle pojmů a v názvu celé hlavy II části IV SZ); 13

II) změny s nižší mírou naléhavosti ► nevymezovat pojmy stavby rozsáhlé a liniové, popřípadě stanovit podmínky pro doručování a vymezování okruhu účastníků v případě staveb s velkým počtem účastníků řízení; III) dílčí změny, které však mohou zlepšit systém SZ nebo některé dílčí změny, avšak jejichž změny nejsou zásadní nebo dokonce naléhavé ► vyčištění rozdílných užití pojmů [§ 2 a 3] (například „stavební dozor“ dle pojmů a v názvu celé hlavy II části IV SZ), doplnění některých chybějících pojmů („projektant“ není definován v zákonu o výkonu povolání; „proluka“ je uvedena v § 58, aniž je pojmově vymezena ve stavebním zákonu nebo jinde – nebo jinak: není-li třeba definovat tento pojem, mimořádně frekventovaný, je možné upustit od vymezení celé řady dalších pojmů, mnohem méně frekventovaných, ale v zákonu uvedených/!/, jako je například „veřejná infrastruktura“), resp. přesunutí těchto pojmů mezi pojmy v uvedených ustanoveních, které tam z povahy věci náleží (ustanovení § 18 odst. 5);

B/ Systém veřejné správy I) zásadní změny s vysokou mírou naléhavosti ► reforma obecných stavebních úřadů a kompenzace kompetence prostřednictvím úpravy postavení obcí jakožto DOSS (§ 6); II) změny s nižší mírou naléhavosti ► kvalifikační požadavky na výkon stavebního úřadu a pořizovatele (§ 13a, § 24); ► doplnění § 4 a nová úprava územně plánovací informace - § 4a (resp. vypuštění a ponechání pouhého odkazu na správní řád); obecně téma rozhodnutí, souhlasů a závazných stanovisek/stanovisek; III) dílčí změny, které však mohou zlepšit systém SZ nebo některé dílčí změny, avšak jejichž změny nejsou zásadní nebo dokonce naléhavé ► reforma (zrušení) speciálních stavebních úřadů;

C/ Územní plánování I) zásadní změny s vysokou mírou naléhavosti ► doručování písemností v územním plánování – § 20; ► neměnit rozsáhleji ustanovení v územním plánování bez zásadní koncepční úvahy (ponechat koncept územního plánu, neměnit ustanovení o regulačních plánech) ► změnit pojetí SEA a jeho zařazení do systematiky pořizování; II) změny s nižší mírou naléhavosti ► doručování písemností v územním plánování – § 20; ► novelu ustanovení o zastavěném území [§ 2 odst. 1 písm. d)] a vymezení zastavěného území – § 58 až 60; ► změnu nebo zrušení ustanovení o územně plánovací informaci (§ 21), zejména její aplikace v souvislosti s některými ohlašovanými stavbami; ► zařazení obcí mezi subjekty účastné na projednávání politiky územního rozvoje (§ 34 až 36), čímž bude možné předcházet zbytečnému odporu obcí proti záměrům státu, které jim byly pouze oktrojovány [za zamyšlení v této souvislosti stojí i způsob koncepčního zařazení politiky územního rozvoje, která není územně plánovací dokumentací, nepodléhá stejně přísnému režimu projednání, avšak přímo zavazuje kraje a obce tím, že pozastavuje platnost a účinnost jejich dokumentací, jsou-li v rozporu se schválenou a vydanou politikou územního rozvoje (viz § 31 odst. 4 v souběhu s § 41 odst. 4, resp. § 54 odst. 5)]; ► sjednocení pravidel pro subjekty účastné na projednávání v procesu pořizování (srovnání podmínek DOSS s ostatními subjekty včetně obcí, odstranění rozdílů a ukončení jejich procesního zvýhodňování – [§ 37 odst. 2, § 48 odst. 3, § 50 odst. 2]; III) dílčí změny, které však mohou zlepšit systém SZ nebo některé dílčí změny, avšak jejichž změny nejsou zásadní nebo dokonce naléhavé 14

► změnu (zjednodušení) znění § 18 a 19, přesun § 18 odst. 5 do pojmů, odstranění balastních částí těchto ustanovení (smysl a účel územního plánování je těmito ustanoveními spíše zatemněn) - obdobně balastní je například § 56 SZ; ► změnu ustanovení o územně analytických podkladech (§ 26 až 29) v tom smyslu, aby plnily smysluplnou úlohu jakéhosi základu agregovaných dat o území, nikoliv náhradu podkladů pořizovaných pro jednotlivé obce, s neodpovídající podrobností a tlakem na vznik územních plánů postrádajících „strategii“, za to přivázaných k jednotlivým pozemkům [s tím souvisí též návrh na vypuštění nebo změnu příloh k příslušné prováděcí vyhlášce – viz níže];

D/ Územní řízení I) zásadní změny s vysokou mírou naléhavosti ► uvedení ustanovení § 88 do souladu s ustanovením § 110 odst. 4 a s pojmy (a vymezením odpovědnosti ve výstavbě); ► změnu ustanovení § 95 a 96, a to v souběhu s dalšími ustanoveními (§ 78, 79 a § 81); nebude-li možné nalézt rozumnější formu, pak navrhuji tato ustanovení vypustit jako reálně nepoužitelné; ► změnit zcela pojetí EIA (§ 91); II) změny s nižší mírou naléhavosti ► uvedení ustanovení § 78, 79 a 81 do souladu s ustanoveními § 103 a 104, resp. provedení úpravy výčtu staveb a jejich vymezení společnými znaky; ► úprava sloučeného územního a stavebního řízení (§ 94a) a sloučení územního souhlasu s ohlášením stavby (§ 96a); ► úprava veřejnoprávní smlouvy (§ 78a); III) dílčí změny, které však mohou zlepšit systém SZ nebo některé dílčí změny, avšak jejichž změny nejsou zásadní nebo dokonce naléhavé ► uvedení § 85 odst. 2 písm. d) do souladu s Listinou základních práv a svobod;

E/ Úprava vztahů v území II) změny s nižší mírou naléhavosti ► zpřesnění a doplnění podmínek pro rozhodování o náhradách, resp. příspěvcích (nebude-li možno dosáhnout shody na takové úpravě, pak text v dosavadní podobě raději vypustit); [poznámka: žádoucí by bylo úplné koncepční přepracování ve smyslu „územní ekonomie“, to jest kladných a záporných externalit investiční činnosti a základní algoritmus kompenzací, resp. účasti na investici]

F/ Stavební řád I) zásadní změny s vysokou mírou naléhavosti ► revize koncepce ustanovení § 169 o obecných požadavcích na výstavbu, zejména v souvislosti se zněním vyhlášky č. 501/2006 Sb. a s přípravou nové vyhlášky o OTP a obecně v souvislosti se závazností, resp. nezávazností (doporučeností) norem (k tomu též § 196 odst. 2); ► odstranění komplikace (rozporu) způsobené dvojími matoucími lhůtami (viz § 106 odst. 1 – 40 dnů k doručení – ve vztahu k § 107 odst. 1 – 30 dnů k povinnému rozhodnutí); ► zásadní úprava ustanovení § 117 a § 117a o zkráceném stavebním řízení; ► zásadní úprava ustanovení § 118 o změně stavby před jejím dokončením; ► opravu ustanovení § 158 a 159 o výkon autorského dozoru a uvést znění těchto ustanovení do souladu s evropskými (euroatlantickými) profesními standardy; II) změny s nižší mírou naléhavosti ► změna ustanovení § 103: redukce tam uvedených staveb, jejich uspořádání je do celistvějších bloků podle rozhodujících znaků, nikoliv výčtem a jejich úplné vynětí z jakýchkoliv podmiňujících rozhodovacích procesů; 15

► změna ustanovení § 104 an.: obdobně jako v předešlém případě – znovu zvážit zařazení obytných staveb a staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až d) vůbec do režimu ohlašovaných staveb; v souvislosti s tím celý režim ohlášení zmírnit a umožnit, aby ohlášení stavby, které nevyhoví požadavkům zákona na ohlášení, byla považována v takovém případě za podání žádosti o vydání stavebního povolení (§ 104 až 108); ► vypořádání námitek uplatněných v rámci zkráceného řízení (návrh bezkolizní úpravy pro vypořádání námitek uplatněných ve zkráceném řízení tak, aby činnost autorizovaného inspektora nevytvářela právní nejistotu) - § 114; ► úprava podmínek veřejnoprávní smlouvy náhradu za stavební povolení (§ 116); III) dílčí změny, které však mohou zlepšit systém SZ nebo některé dílčí změny, avšak jejichž změny nejsou zásadní nebo dokonce naléhavé ► uvedení § 109 odst. 1 písm. g) do souladu s Listinou základních práv a svobod; ► dopracování a zpřesnění ustanovení o autorizovaném inspektorovi (§ 143 až 151); ► doplnění systematiky správních deliktů o případy sice předvídané, avšak výslovně nezahrnuté, resp. případy nepředvídané (§ 178 an.);

G/ Prováděcí vyhlášky I) zásadní změny s vysokou mírou naléhavosti ► úpravu znění vyhlášky č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech, a to v ustanoveních týkajících se postavení a činnosti koordinační rady (§ 2); ► úplné přepracování přílohy vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, a to v duchu doporučení ČKA a doc. Ing. M. Pavlíka; ► úplné přepracování některých příloh vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a evidenci územně plánovací činnosti, zejména o přílohy č. 1 a 2 o sledovaných jevech v území, které tvoří základ územně analytických podkladů; tyto přílohy postrádají logické systémové uspořádání, postrádají hierarchii sledovaných jevů a nemohou být účelným a účinným základem pro vybudování aplikovatelného informačního systému – rozumní pořizovatelé budou nuceni si tento soubor jevů uspořádávat podle místních potřeb a tím bude obsah ÚAP územně i věcně divergovat – ledaže bude na pořizovatele vyvinut administrativní nátlak na „jednotnou“ úpravu – s čímž už je možné se v praxi potkávat ve vztahu k obsahu i formám nejen ÚAP, ale též ÚP a RP; o přílohy č. 4, 5, 6, 7, 9 a 11 s uvedením obsahů jednotlivých typů dokumentací a část B přílohy č. 10 upravit do systémově správně utříděného obsahu); ► přípravu nového znění vyhlášky č. 268/2009 Sb., o obecných technických požadavcích na stavby, s tím, že bude koncepčně omezen rozsah a hloubka regulace a nebudou do právního předpisu uváděny jak závazné technické normy! (může být předepsán postup pro stanovení jejich případné závaznosti v konkrétní rozhodované věci, což však přísluší stavebnímu zákonu, který by měl být v této věci dopracován); ► vypuštění nebo zcela zásadní přepracování prvních dvou částí vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a přepracování též části třetí; II) změny s nižší mírou naléhavosti ► podstatné přepracování přílohy č. 1 a 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření.

V Praze dne 10. 05. 2010

16