Václav Umlauf Studijní poznámky k dílu Sein und Zeit

Václav Umlauf Studijní poznámky k dílu Sein und Zeit Nabízím ke studiu vlastní poznámky k četbě jednoho z nejdůležitějších děl moderní filosofie. V tomto PDF souboru najdete stručný rozbor Sein und Zeit, paragraf za paragrafem. Najdete zde i nákresy nejdůležitějších pasáží a jejich vysvětlení. Soubor jsem uzamčel a dal pouze pro čtení. Hlásím se pouze k tomuto originálnímu textu. Nejde o komentář, ale pouze o praktickou pomůcku, která by měla usnadnit vlastní četbu. Poznámky je třeba číst s německým originálem, jinak nejsou příliš srozumitelné. Styl psaní jsem nechal v původní, řekněme „telegrafické“ formě. Všechny důležité termíny uvádím v německém originále. Občasné české překlady termínů pocházejí ode mne a mají pouze orientační charakter. České opravené vydání díla Bytí a čas (2002) jsem nečetl, takže jím nejsem ovlivněn. Jako referenční vydání používám nikoliv Gesamtausgabe, sv. 2, ale poslední 17. vydání u Niemeyera: Sein und Zeit, Max Niemeyer Verlag, Tübingen 1993. Pokud najdete omyly či závažné nedostatky, využijte prosím čtenářského fóra, které jsme zřídili speciálně k tomuto účelu. Do názvu příspěvku napište číslo paragrafu, kterého se vaše připomínky týkají. Pokud půjde o závažné připomínky, pak poznámky opravím a znovu vyvěsím. Prosíme o další zajímavé příspěvky k SZ či k Heideggerovi, které rádi vyvěsíme v rámci našeho webu věnovaného hermeneutice. Pro další komunikaci ohledně tohoto konceptu, používejte prosím naši stánku www.hermeneutika.cz. Týká se to i autorských práv pro další šíření. Pokud se zajímáte o autora, můžemete vyhledat web umlaufovin (www.umlaufoviny.com). Na stránkách tohoto kolektivního díla najdete všechno možné k politice, náboženství, a pochopitelně i k filosofii. Tož tak Václav Umlauf

Pracovní poznámky k dílu Sein und Zeit od Martina Heidegera (Václav Umlauf)

Oběžné dráhy SZ Přehled „oběžných drah“ = hermeneutického výkladu (Auslegung) celé existenciální analytiky: §§ 1-13

otázka po bytí jako otázka po smyslu bytí (smysl bytí); úvod do metody (ontologie + fenomenologie); první popis analytiky Dasein jako otázka po In-der-Welt-sein ;

§§ 14- 27

první oběh: Dasein jako Man vůči faktickému výskytu jsoucna (Vorhandenheit, Zuhandenheit) a v pobytu s druhými lidmi (Miteinandersein);

§§ 28-38

druhý oběh: vytýčení základních existenciál jako interpretačního horizontu předchozí fakticity Man (Befindlichkeit, Verstehen, Auslegung, Rede + neautentické mody Verfallen);

§§ 39-45

Po výkladu fakticity v horizontu daných existenciál (oběh 1+2) Heidegger provádí ohlášenou destrukci klasické ontologie (§ 6). Celek reality a otázka pravdy jsou vyloženy z hlediska existenciální hermeneutiky Dasein. Tím je uzavřen problém světa a světskosti.

§§ 46-64

třetí oběh: výklad existenciálních fenoménů úzkosti a svědomí; celek Já v modu Sein zum Tode jako plnost a celistvost existenciálních možností se dává jako kompletní struktura Sorge. Bývalé Man-Selbst v Besorgen se mění na autentické Selbst celistvé Sorge v modalitě vorlaufende Entschlossenheit;

§§ 65-83

čtvrtý oběh: časování Dasein jako poslední horizont celostní struktury Dasein dané v předešlých obězích (Zeitlichkeit oběhů 3>2>1). Vzhledem primátu autenticity existence je časování Dasein v posledním a tudíž shrnujícím oběhu k předešlému průběhu analytiky inverzní: 1. časovost autentické existence ve vorlaufende Entschlossenheit a ostatních základních existenciál (§§ 65-68); 2. časovost horizontu světa a světskosti (§§ 69-71); 3. časování Dasein ve světě a s druhými lidmi v modu dějinnosti a historicity (§§ 72-77); 4. neautentický časový modus dějinnosti daný jako běžné vědomí času (§§ 78-82)

§ 83 – Inkluse do úvodu. Následuje struktura základních pojmů SZ z německé Wikipedie: http:versusupload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6b/Sein-und-Zeit-Hauptbegriffe.pdf

2


Seznam důležitých nákresů Existenciál obeznámenosti (Bewandtnis) ................................................................................. 9 Pravda daná v otevřenosti Dasein pro odkrytost světa ......................................................... 23 Čtyři výkladové okruhy existenciální analytiky ...................................................................... 25 Autentická (ZT1) a neautentická časovost (ZT2) ..................................................................... 36 Časovost autentického porozumění (Verstehen) v modu ZT1 ............................................... 41 Časovost fakticity Man v modu ZT2 (Innerzeitigkeit) .............................................................. 42 Časování Befindlichkeit (ZT1) ................................................................................................. 43 Celkové schéma autentické časovosti (ZT1) .......................................................................... 45 Časovost vztažená k trancendenci světa (ZT1) ...................................................................... 48 Vznik světskosti skrze nitrosvětskou časovost (ZT2) .............................................................. 50 Časové extáze autenticky založené dějinnosti ...................................................................... 55 Geneze dějinnosti (ekstatisch-horizontale Zeitlichkeit) .......................................................... 59 Časovost objektivní datovatelnosti (ZT2) ................................................................................ 61 Geneze objektivního času ve světě (Weltzeit) ....................................................................... 64

3


Úvod citace Platónova Soph. 244a = také jsme mysleli, že víme, co znamená „být“, ale nyní jsme se dostali do potíží = znovu postavit otázku po smyslu bytí. §1 3 předsudky vůči bytí a) bytí je nejobecnější pojem všeho = katholou, transcendentálie, neurčené bezprostředno (Hegel) = ale tím zůstává v temnotě a neurčeno; b) je sice odděleno od jsoucna, ale pak už jinak neurčeno (Akvinský); c) protože „bytí“ se stále používá, každý mu již nějak rozumí a další objasňování je zbytečné; kvůli předsudkům (Fragestellung);

nejprve

nutno

správně

postavit

otázku

po

bytí

§2 každé hledání je už nějak určeno svým předmětem > vzít jako fakt, že existuje jakési běžné porozumění bytí (Seinverständnis); Struktura tázání s Gefragte = ptáme se po bytí, které „není“ samo o sobě jsoucno > proto změníme otázku na: Erfragte = hledaný smysl bytí je odlišný od jscoucna > musíme bytí nějak vykázat na jsoucnu, ale samotný smysl je jiným předmětem tázání než jsoucno; Befragte = ale bez nějakého jsoucna to vykázat nejde, takže se k němu vrátíme zpět, ale s novou intencí danou jako smysl bytí; Vzniká první hermeneutický kruh = vykazovat různé mody bytí na exemplárním jsoucnu, kterým je Dasein; námitky důkaz v kruhu = dokazujeme principy, které už předpokládáme = už jsme existujícím Dasein = ale bytí zatím nemáme tématizovaný jako předmětný pojem, takže nám jeho předběžné porozumění nijak nevadí. vizí Gefragte je bytí a bude vykazováno na Befragte, tj. Dasein, a to zkoumáním jeho smysluplných modů bytí jako Erfragte; §3 ontologický primát otázky po bytí (Seinsfrage) = smysl bytí může vypracovat jedině filosofie a žádná speciální věda (ani matematika nebo teologie); §4 ontický primát otázky po bytí = existence Dasein znamená určité porozumění bytí = fundam. ontol. možná jedině jako existenciální analytika Dasein; primát Dasein je ontický = jde o jsoucno se vztahem k bytí a zároveň může být Befragte co do své ontologické modality; 4


§5 Dasein si onticky rozumí ze světa, i když je založeno ontologicky, ale to jen vzdálená možnost porozumění; existenciální analytika Dasein musí vyjít z každodennosti Dasein jako původní možnosti existence = je sice ontická, ale má ontol. původ; k tomu nutný horizont času = centrální otázka každé ontologie = temporalita bytí dá odpověď na smysl bytí; §6 ontologie daná skrze Dasein musí být spojena s dějinností > Dasein je časové a propadá světu, okolí > prozatímní filosofie propadá tradici, klasické ontologii; Descartes nehledal „sum“ cogita = smysl bytí cogita neurčeno > klasická ontologie má smysl bytí jen vzhledem ke světu a k „nyní“ nebo věčnosti jako nunc stans; i Kantovo pojetí času zůstává v těchto hranicích = proto nutná destrukce ontologie; §7 fenomenologická metoda zkoumání = zpět k věcem ne ve smyslu, co je dáno, ale jak je to dáno > rozebrat pojem „fenomenologie“ + „logos“; a) pojem „fenomén“ sich erscheinen = zjevený fenomén ve své samodanosti proti sich zeigen odkázat na něco jako znamení > pak fenomenologie má 2 významy: normální manifestace + Nichtoffenbaren = zjevované se sice ohlašuje (sich meldet), ale přímo se nemanifestuje; b) pojem „logos“ řeč jako prostředí zjevování (apofansis) > synthesis pak má už charakter Alsstruktury = vidět něco jako něco > to založeno na původním fenoménu alétheia jako zjevnosti, vystoupení do prostoru manifestace = rozlišit pravdu od logické výpovědi, ta až druhotná > pak pravda je fenomén, který je různě fundovaný - z podstaty manifestace jako alétheia; - z apofantické výpovědi logu > ten jde k ratio (Grund) jako idea věci; c) pojem „fenomenologie“ ne „co“ se zjevuje (např. bůh jako předmět teologie) versus „jak“ se zjevovaná jsoucna dávají > držet bokem všechny momenty, které nejsou zjevné nebo zjevující > fenomenologie musí vidět i to, co se přímo nezjevuje = bytí jsoucna; ontologie je možná jen jako fenomenologie různé formy skrytosti > fenomén může být: unentdeckt = mimo poznání; verschütet = poznaný, ale znovu zapomenutý; 5


verstellung, Verdeckung = falešně viděný > náhodou nebo je tomu jakoby z podstaty věci (vztah k bytí); k bytí přes ontologii > ta přes fenomenologii > ta jako hermeneutika Dasein > v jeho základních strukturách existence se dává možnost pochopení smysl bytí; každé otevření se bytí znamená transcendenci = vyjít z existenciální analytiky Dasein, kde se tato otevřenost manifestuje v různých modech; najít vhodná slova pro popis této otevřenosti, transcendence Dasein > chybí nejen slova, ale i celá „gramatika“; §8 Nárys oddílů celé knihy = viz obr. 3, Čtyři výkladové okruhy existenciální analytiky (konec § 44). První díl §9 Wesen Dasein je v existenci > ta ne scholastická existentia = to jen bytí jsoucna (Vorhandenheit); lidské Zu-Sein nebo So-Sein = Jemeinigkeit (svojskost) = „já jsem“, „ty jsi“ > ve dvou modech: Eigentlichkeit, Ungentlichkeit; Dasein si rozumí ve své existenci skrze vztah k bytí = v tomto smyslu jde o formální určení existence = co je onticky nejbližší je ontologicky nejméně známé, nejvzdálenější > citace Augustina, Confess. X, 16; jít na každodenní bytí Dasein > vyložit je v ontologickém smyslu jako modus zapomenutosti bytí > existenciální analytika Dasein se dává skrze struktury existence > existenciály vztahují se k modu bytí „Wer“ (ontologie); kategorie řeší jen modus jsoucího Vorhandenheit jako „co“ (ontické); § 10 čl. se zabývají i jiné vědy > oddělit analytiku od nich; Husserl Scheler vědí, že osoba není věc, nedá se objektivovat, naopak sama se skládá z výkonů různých aktů > ale bytí osoby neurčeno; totéž pro Aristotela (zóon logon echon), Kalvína + psychologii > způsob bytí Dasein neurčen, jsou to jen pozitivní vědy, člověk pouze jako předmět zkoumání; § 11 pro filosofii problém, jak najít pojem „přirozeného světa“ (natürlichen Weltbegriffes) > s ním už sice dávno pracují speciální vědy (etnologie) > ale souhrn pozitivních poznatků nemůže dát pojem světa platný pro filosofii;

6


§ 12 celek existence Dasein ve světě jako In-der-Welt-sein > analýza světa + „kdo“ je Dasein ve své každodennosti + In-Sein jako situovanost tohoto Dasein ve světě = Vorhandenheit umístěné v prostoru, ve světě = kategoriální určení nitrosvětských jsoucen; In-Sein > Sein bei = základní důvěra ke světu obeznámenost, vědět co a jak = formální výraz pro In-der-Welt-sein; fakt, že se věci dotýkají (beieinander sind) je již In-der-Welt-sein > taková Vorhandenheit je weltlos; to dává fakticitu Dasein, něco jiného je faktum, že se věc nachází (Tatsache) > Dasein nikdy nemůže být faktum; Dasein má vždy existenciální prostorovost > je In-Sein, In-der-Welt-sein = to vyjadřuje existenciál Besorgen (Besorgen, obstarávání) = starost v modu In-derWelt-sein; jde o to, fenomén In-der-Welt-sein ontol. objasnit > vždy již nějak rozumíme světu, pobytu ve světě; ale ontol. význam je verstellt > zakrytý předmětným subjekt-objektovým vztahem; § 13 subjekt-objektový vztah není totéž jako vztah Dasein a svět = stále uniká ontol. rovina = jaký je způsob bytí tohoto Dasein ve světě > „vždy už“ u světa ve světě; objektivace světa nemožná > vztaženost ke světu je základem vší objektivace pojmu světa > sama o sobě není objektivovatelná; Seinstand = původní In-Sein, In-der-Welt-sein = vždy už daný horizontu světa pro Dasein; § 14 běžná ontologie vidí svět jako soubor nitrosvětských jsoucen fixovaných pojmově a kategoriálně > to jen ontické pojetí > otázka po světě se ptá po jeho světskosti > co dělá světskost našeho světa (Weltlichkeit der Welt); ontologie = svět není určení jsoucna, ale samotného Dasein > různé významy pojmu „svět“: 1) celek světských jsoucen = suma všech věcí; 2) celek bytí těchto věcí a pojatý regionálně ve vědách (v metafyzice jako ens commune > pak poznání ens ve speciálních vědách); Umwelt jako osvětí v němž žijí organismy nebo lidé > „náš“ svět; Weltlichkeit = vzít Umwelt, ale ne přes pojem natura; popsat svět jako korelát, horizont In-der-Welt-sein a existenciální prostorovosti > to už naznačuje č. 3. = Umwelt jako „Um-her-um“ Dasein = cirkuluje ve svém světě > to není primárně záležitost prostoru > jak to viděl Descartes (res extensa); 7


§ 15 svě se dává nejprve v Besorgen > ale to jako ontol. postoj je zasuto > musí se nejprve vyložit; Besorgen odkazuje na věci > prágmata, Zeug > jejich bytí je poukazem ve smyslu užitečnosti, praktičnosti = „jsou, aby se něco mohlo dělat“ (Um-zu); Zuhandenheit = pří-ručnost = věci jsou věcmi v pohledu praktického ohledávání (Umsicht) > ten může mít i teor. podobu; vytvořené dílo něčemu slouží > jeho bytí je vyjádřeno jako „Wozu“ > k čemu slouží + také dílo potřebuje „co“ = suroviny > svět jako zvěcněná natura pak vstupuje do Vorhandenheit jako zásobárna užitkovosti, hodnoty; příklad hodinek, orloje jako díla a zvěcnění času = jsou Vorhandenheit; § 16 Jak „se dává“ (es gibt) svět? Zuhandenheit se potvrzuje i v deficientních modech > nástroj nefunguje = nevím, co nebo jak mám něco dělat; díky svému Umsichtu Dasein stále žije „u“ jsoucen (Zuhandenheit) jako systému poukazů (Verveisung) > kde se v tom dává svět? Sich-nicht-melden der-Welt = je verstellt, protože v takovém hantýrování s věcmi není ontologický horizont světa zřejmý = bytí světa není „jestvování“ věcí = Zuhandenheit; Besorgen ukazuje, že čl. může „být“ ztracen u věcí = i to je modus bytí Dasein jako In-der-Welt-sein = z toho eruovat pojem světa; § 17 zatím svět jen nepřímo, v Besorgen a Zuhandenheit > struktura Verweisung, Beziehen, Zeichen; Beziehen = nejširší význam, jen jako formální pojem jakéhokoliv vztahu; Verweisung = základ již Umsichtu, tématického ohledávání jsoucen v Besorgen = příklad Verweisung = kladivo v dílně; Zeichen = něco jako něco > formalizované Verweisung = výslovně tématické Verweisung = směrovka u auta > ta umožňuje ontickou orientaci v prostoru, ale té musí předcházet ontol. pojatý modus bytí Dasein v Besorgen > jen zde se odkrývá Zuhandenheit jako Verweisung > Umsicht si dává Umwelt jako pořádek věcí kolem sebe, má základní orientaci ve světě; § 18 Zeug > ukazuje na okolí, v jeho síti poukazů dostává prakt. význam jako „toto Zuhandenheit“ (dílna jako horizontu poukazů > kladivo jako výsledné Zuhandenes); Zeichen > to již výslovný poukaz „něčeho na něco“ = tento poukaz je ontický; 8


ale fenomenologie se ptá, „jak“ je tento poukaz dán > jeho modalita je již ontologická = jeho ontologické „jak“ je dáno v každém Besorgen > to jako existenciál Dasein; příklad fetiše, kouzla = zástupný charakater > explicitní poukazy na okolí = soubor Zuhandenheit; trojí význam Zeichen: - jeho použitelnost je klasické „Um-zu, Wozu“ > Zuhandenes; - jako Zeug odkazuje na celek věcí jako Zuhandenheit > jen v něm funguje jako výslovné znamení; - a ontol. může fungovat jako ontické znamení jen proto, že je bráno jako Zeichen v Umsichtu + Besorgen > tato ontol. existenciál vnímá v každ. hantýrování znamení jako znamení; pak se Weltlichkeit hlásí v existenciálu Bewandtnis (Bewandtnis) = „Wo-zu“ Zuhandenheit odkazuje na nějaké „worum-willen“ = věc je k tomu, aby... = ono „aby“ (worum w.) nakonec okazuje na Dasein > to je tady proto, aby mělo vztah k bytí > Dasein bytuje kvůle sobě samému > to zakládá jeho existenci (§ 9); pak Bewandtnis pak nechává každé Zuhandenheit „jestovat“ jako to, co je samo o sobě (= v horizontu Besorgen) = tím je dán základní fenomén odkrytosti jsoucího = Entdeckheit; Existenciál obeznámenosti (Bewandtnis) - Obrázek 1 zjevnost jsoucna (Entdecktheit) jako možnost Dasein vidět jednotlivé ZHH jako ZHH = na pozadí horizontu vzájemné odkázanosti porozumění jako situovanost (Worin) uvnitř světskosti „vždy už“ přítomných jsoucen

Man bytující u věcí ve světě (Sein-bei)

ZHH3 Wofür, Wozu Worum Bewandtnis, Besorgen

výskyt jsoucna jako ZHH

Worum-willen

Bewendenlassen = porozumění „něčeho jako něčeho“ díky vztahu k horizontu odkázanosti

ZHH2 pohyb Verstehen směrem k obeznámenému jsoucnu (Woraufhin) v jeho horizontu světskosti (Weltlichkeit)

9

W e l t l i c h k e i t

Světskost (Weltlichkeit) = Dasein vnímá vzájemnost odkázanost ZHH v síti poukazů jedné věci na druhou z tohoto horizontu pak rozumí „něčemu jako něčemu“ ZHH se vyrýsovává ve své určitosti vůči celostnímu pozadí světskosti


Popis: 1. Plné čáry vyznačují faktickou (ontickou) danost, tečkované čáry skrytou přítomnost ontologických horizontů; 2. Základní pohyb porozumění běží v rovině obstarávání (Besorgen) a obeznámenosti (Bewandtnis) s věcmi jako příručními entitami (Zuhandenheit, ZHH) > víme, k čemu jsou (Wozu), na co se dají použít (Wofür) s nimi máme dělat aby... (Worum) > plná šipka běžící od Dasein k Zuhandenheit vyjadřuje základní mody faktického porozumění věcem = „jak“ pro nás věci „jsou“ = modalita bytí jsoucího; 3. Tečkovaná šipka jde v opačném směru > fakt, že se pro Dasein vyskytuje jsoucno jako jsoucí je dán díky smyslu Dasein pro ontické bytí jsoucího > to má díky skrytému smyslu pro ontologické bytí vlastního Já (Worumwillen) > kružnice je uzavřena, plná čára vyjadřuje uzavřenost Dasein > vždy bytuje „u věcí“ (Sein-bei) a není otevřeno pro ontologické horizonty; 4. Plné oboustranné šipky u Zuhandenheit znázorňují vzájemnou odkázanost jednotlivých jsoucen (Zuhandenheit2-3) jednoho na druhé (Verwiesenheit) > tím dávají celek na sebe působících jsoucen (např. v principu kauzality); 5. Porozumění věcem možné jen na základě skrytě přítomného ontologického horizontu dávající smysl Zuhandenheit jako Zuhandenheit > nedá se předmětně vyjádřit jako „něco“ (= jsoucno) > horizont světskosti dává jsoucno, ale sám jím není > vztahy k horizontu bytí jsou pouze ontologické, tečkované šipky ukazují na vřazenost Zuhandenheit do celku jsoucen; 6. K tomuto horizontu směřujeme v modu porozumění (Verstehen) vnímající jsoucno jako jsoucno = v ontickém charakteru porozumění jsme „vždy už“ svým způsobem existence vrženi směrem do světa, otevřeni k jeho faktickým obsahům vyrýsovaným skrze naše porozumění „něčeho jako něčeho“ na pozadí celku světa (Woraufhin); 7. Protože jsme „vždy už“ situováni uvnitř horizontu Verstehen a Weltlichkeit (Worin), může se nám vůbec „něco“ zjevit jako jsoucí (Entdecktheit) > oba pohyby porozumění možné jen jako nepředmětné způsoby existence Dasein vzhledem k celostnímu horizontu světskosti > otevřenost půlkruhu a tečkované šipky ukazují na skryté, netématizované porozumění světskosti v běžném životě; 8. Protiběžný pohyb šipek u obou modů porozumění (Worin, Woraufhin) ukazuje na hermeneutický kruh výkladu > existenciální analytika Dasein tvrdí, že jsme „vždy už“ uvnitř naší existenciální situace jako „bytí ve světě“ (In-der-Welt-sein) a nemůžeme z ní uniknout do nějakého objektivujícího postoje. Apriorisches Perfekt = jsme vždy už vztahem k bytí > jsme vždy už u jsoucen (In-Sein, Bei-Sein) > a proto se nám Zuhandenheit vždy už odkrývá jako Zuhandenheit > to je dáno v Dasein jako možnost bytí (Seinkönnen) > to ve 10


dvou osách (analogie „imanence-transcendence“), ale zde obojí ontologicky dáno jako existence Dasein; 1. Dasein si nějak rozumí (Worum-willen = „jak“ Dasein bytuje ve světě > ontol. situovanost Dasein jako = Besorgen, Bewandtnis....); 2. Dasein se vždy už vidí a vnímá ve světě = ontologická situovanost jako Worin, Woraufhin = možnost nechat jsoucno jako jsoucí = Bewendenlassen, to dává možnost odkrytosti Weltlichkeit = Entdecktbarkeit jsoucího v jeho ontické možnosti „být jsoucnem“; pak věc dostává svou vlastní jsoucnost (Zuhandenheit) přes ontologickou možnost Dasein „být ve světě“ > tato možnost odkrytosti celku jsoucen jako jsoucen dává Weltlichkeit světa; světskost světa (Weltlichkeit) není totéž jako horizontu světa > Welt musí být odkrytý v autentické otevřenosti Dasein > poprvé až u fenoménu pravdy (§ 44); zatím Weltlichkeit jen v nevlastním modu Dasein jako Man, Besorgen; § 19 Descartovo pojetí světa > založeno na extenzi = res corporea jako ontická substance + res extensa jako nitrosvětské Vorhandenheit; § 20 první nárys onto-teologie jako analýzy klasického pojmu bytí; klasická ontologie stále řešila odkazy jen v rámci jsoucnosti (a ne ontologický modus bytí Dasein) > a jsoucnost spojena s existující substancí; ens creatum > jeho jsoucnost založena na ens increatum a to už má bytí samo v sobě nebo od sebe > středověk tedy viděl Entdecktheit jsoucnosti jako analogia entis; Descartes celou substancialitu (a tím i bytí jsoucen jako takové) viděl jako nevykazatelnou, proto trval na matematicko-fyzikálně vykazatelném extensio; Kant – „bytí není žádný reálný predikát“ = také nevykazatelnost bytí; § 21 problém s Descartovým pojmem „svět“ = neviděl ani fenomén světa, ani se mu na jsoucnu nijak nehlásil charakter světa (Entdecktheit pro Heideggera); k bytí světa jen přes izol. jsoucno (res) > její extensio je matem. popsatelné > svět jako summa jsoucen v rámci Zuhandenheit; pro cogito totéž v bledě modrém > res cogitans je substance > k vnější res extenza světu přes Boha > ale aspoň viděl problém zvláštního statutu res cogitans > musel nějak řešit přechod do světa věcí > to předtím scholastika nemohla vidět > pro jsoucna (včetně člověka) bylo bytí univoční. 11


Descartes má stále ještě Ding-ontologii > Heidegegr provádí její Destruktion a jde zpět k ontologii postavené na otázce po bytí = musí ukázat Descartovo „extensio“ v původním ontologickém významu = fenomén Räumlichkeit Dasein; § 22 stálá orientace v prostoru a v času možná > Nähe jako blízkost věcí, astronom. jevů > den/noc > dává Gegend jako osvětí naší obeznámenosti (Besorgen) > pak vyniká ze strany Dasein charakter důvěrné obeznámenosti (Vertrautheit) s daným celkem objektů a faktů jako Zuhandenheit, Vorhandenheit; § 23 a pak už Dasein nutně v různé vzdálenosti (blízkosti) chápe ve své Besorgen celek „světa“ (tj. Zuhandenheit) jako ten svět, který vždy už je zde přítomný pro mé každodenní hantýrování > situovanost Dasein jako zde v perspektivě světa jako souboru věcí odkytého v „mém“ Besorgen; Kant tuto situovanost v prostoru dal do paměti > psychologismus; Heidegger to má už ontologicky jako In-der-Welt-sein; § 24 protože žijeme v ontologickém modu prostorovosti = pak je možný prostor > protože Dasein bytuje jako prostorové (Räumlichkeit, Gegend, Nähe, Entfernunng a další mody) > pak může potkat v této ontologicky dané prostorovosti také i jednotlivá jsoucna > vzniká ontický pojem prostoru (Raum) > jak vzniká? přes existenc. Einräumen = toto Zuhandenheit zde je v tomto ohraničeném prostoru zde > takto ontický pojatý prostor je pak možné teoreticky objektivovat (měření); ale: Raum možný ne díky ontické objektivaci, nebo vztahu k taktéž onticky pojatému světu jako natura versus svět jako ontol. fenomén je založen v modalitě Dasein = pak Raum musí být objasněn na základě Räumlichkeit; § 25 pojem Weltlichkeit a světa ukazuje na každ. existenci Dasein > ot. „kdo“ (Wer) je toto Dasein = první náběh už v § 9 = Dasein je Selbst > ale každodenní Besorgen právě toto Selbst není; > vypracovat analytiku faktického bytí Dasein ve světě; její základní teze = Dasein vždy už v horizontu světa + v horizontu druhých lidí > navenek samozřejmé Ich je zamaskované vším možným > protože člověk není ontická, substanční syntéza těla a duše je třeba fenomenologicky vykázat modus jeho existence > pak možný pravdivý přístup k Já > není jakýmsi pouhým subjektem bez světa, nutná existenciální interpretace Já; 12


§ 26 otázka po každém Wer? musí vyjít ze způsobu života, v němž Dasein primárně bytuje > zatím máme pojem Weltlichkeit založený na Besorgen, Zuhandenheit, Vorhandenheit; druzí lidí jsou „také“ (auch) „spolu“ (mit) situováni ve světě naší každ. zkušenosti a života > status druhého (der Andere) musí vycházet z ontol. pojatého Selbst + z horizontu světa = spíše světskosti, protože jsme stále v modu Besorgen; Dasein si nejprve rozumí z Umweltu jako Besorgen > do stejného horizontu je postaven nejprve i druhý člověk > pak existenciál spolubytí s druhými nejprve v modu každ. zvěcnění druhých lidí (Mitdasein) > lhostejnost, odcizení druhého = fakticita výskytu = fenomenalita, v níž se druhý vždy už vyskytuje v každodenní existenci > ale tato fakticita Mitdasein je otevřena na základě ontologického Mitsein; druhý člověk není pro Man nic jiného než fakticita výskytu druhého v modu každ. existence (Mitdasein) > 1. redukce Andere na toto Mitdasein; ale pak i 2. redukce: Mitdasein jako takové je možné od Dasein v jeho sebevztahu a vztahu ke světu > dvojí neutrální horizont, zde základní kritika Lévinase = nechtěl vidět jiné postavení Mitsein u dějinnosti (Schicksal); Mitsein daná jako existenciální modus Dasein a to i tehdy, když druhý není přítomný > určit rysy tohoto horizontu Dasein, v němž se zjevuje druhé Dasein; normálně Zuhandenheit se stává Zuhandenheit v modu Besorgen > k druhému Dasein se vztahujeme a odkrýváme jej jako druhé Dasein v modu Fürsorge > ta ve dvou extrémech; - druhý se stává závislým (neautentická Fürsorge) nebo v autentická Fürsorge se mu nabídne možnost být sebou samým; Zuhandenheit se dává v Besorgen jako Umsichtu > Mitsein de dává v Rücksichtu + Nachsichtu > to kladné mody versus záporné = bezohlednost, lhostejnost; modalita jiných (Andere) je podobná modelu Zuhandenheit > Heidegger ale zdůrazňuje, že u Mitsein není vazba Um-zu (Zeug) ↔ Worumwillen > není žádné osvětí nebo okolí jako systém poukazů (Bewandtnis > Weltlichkeit); z čeho tedy buduje fenomén světa v případě druhého? = nemá žádné každodenní zázemí jako u Zuhandenheit (Räumlichkeit > Weltlichkeit) = o blízkosti (Zuhandenheit – Nähe) druhého vůbec nemluví, ani o osobě > jen říká, že 13


v Mitsein není druhý nikdy daný jako subjekt (to už je jen ontická charakateristika); Weltlichkeit je otevřena jako Mitsein v existenciálním Worum-willen > pak Mitsein jako základní modus porozumění druhému; Mitsein znamená i modus sebeporozumění Dasein z hlediska existence druhého > ale toto sebeporozumění a výskyt druhého jen z hlediska každodenního Umsichtu a Besorgen > Dasein druhého jen jako Mitdasein > ale i to je založeno na ontologicky pojatém Mitsein jako Fürsorge; Heidegger sice formálně zdůrazňuje Fürsorge jako autentický modus Dasein, ale ve skutečnosti je Fürsorge jen v neautentickém modu Besorgen > to dáno i postavením Fürsorge v celku díla = autenticita Selbst začíná až u Angst + Gewissen; navíc druhý je mimo faktický výskyt (kde se jedině vyskytuje jako druhý) = Heidegger nechce jít k ontickému subjektu > problém recepce druhého jako Einfühlung (Scheler, Steinová) > to je pro něj pozitivismus regionální vědy (psychologie) > pak má ovšem druhého v jakési idealizované ontologické podobě = jako Fürsorge a ne jako vyskytujícího se druhého > to už je Mitdasein; vztah k druhému musí být založen ontologicky = im Sein mit und zu Anderem > Andere pak viděn jako dublet mého Selbst > porozumění druhému v nejprve modu Mitsein > až pak je možné faktické vcítění; pak Mitsein tvoří autonomní existenciální modalitu In-der-Welt-sein > Weltlichkeit je dána v modu Miteinandersein (ale ten je fakticky plně závislý na modu Zuhandenheit, jen dublety kromě výjimky Worum-willen) > o charakteru Weltlichkeit z hlediska Miteinandersein nepíše > navíc Selbst ještě není ve své autent. podobě definováno, takže je velká otázka do jaké míry je vůbec Mitsein autentické; to je vše ke konstituci druhého pro Man > navíc na str. 123 potvrzuje, že Dasein se ukazují na základě svého vztahu k Zuhandenheit („aus dem in dieser Zuhandenheit her“); Mitsein autenticky zpracováno až u dějinnosti (das schicksalhafte Geschick, § 74); § 27 Miteinandersein je v každodennosti skryto > druhý vystupuje jako každý druhý > Wer se stává neutrem = Man > jeho diktatura, protože druhý se už nedá vykázat v původním ontologickém modu (to až dějinné Miteinandersein) > pak anynomní Man určuje ontologický modus každodennosti; protože bytí jen totální průměrnost a anonymita + Dasein jde vždy o bytí, tedy i Dasein jako Man, pak: 14


- nivelizace původnosti, originality > fenomén „veřejnosti“ (Öffentlichkeit) = nejde se věcem na kloub, není osobní odpovědnost, a bytí Dasein je tím odlehčeno > pokud Dasein jde tímto směrem, nadvláda Man roste; není žádná „akmé“ = lidská výtečnost > jen Ständigkeit > být jako druzí > tak vlastně Dasein není „nikdo“; ale: Man není nějaký všeobecný subjekt > to už ontické určení; Man-selbst > Dasein „se“ chápe primárně ze světa Zuhandenheit > pak má odcizený vztah k vlastnímu Já > „Wer“ hledaného Dasein není v modu Mitsein ale odcizeném Man; hledání autentického Selbstsein musí vyjít k horizontu světa > ten není v Man vůbec tématizován, jen anonymní Dasein uprostřed celku jsoucen > Selbst v Man je verstellt a verdeckt; § 28 máme už rozpracované některé mody In-der-Welt-sein jako In-Sein = situovanosti ve světě > existenciály Besorgen, Mitsein, Fürsorge > ty jsou všechny původní ve smyslu soupodstatnosti k ontol. danosti Dasein (Gleichursprünglichkeit); co In-Sein není: ani Vorhandenheit, ani uvnitř S-O vztahu, ale jako „Da“ ne ve smyslu prostorovosti, ale exist. otevřenosti vůči druhým a světu; přejít na existenciální konstituci Da: Erschlossenheit, Befindlichkeit, Verstehen; § 29 Dasein vždy v určitém naladění (Gestimmtheit, Stimmung) > každému nějak je, i když neví proč > v tom již otevření se bytí = vlastní bytí v každém nějak rezonuje, dává se poznat, i když netematicky; Dasein se vyskytuje v ontických modech naladění > před ontologickými mody většinou uhýbá > ale i toto uhýbání je forma naladění; Geworfenheit = „že“ (Dass) Dasein je vrženo do světa jako In-der-Welt-sein > vždy už postaveno před svou existenci > fakticita vztahu ke svému bytí, existenci > to odpovídá na rovině Vorhandenheit (Dass-Sein); Geworfenheit není smyslově postřehnutelná (to je sich Befinden) > postavenost před bytí není tématická > nejprve se jí vyhýbáme (Abkehr); Befindlichkeit = v tomto naladění se otevírá In-der-Welt-sein jako celek > tím i svět, Mitdasein, existence > v takto otevřeném světě pak můžeme potkat nitrosvětské jsoucno (v modu Besorgen atd.) > pak máme smysl pro... > něco se nás může dotknout, zaujat, smyslově afikovat = Befindlichkeit ontologicky zakládá afektivitu, v ní se Dasein otevírá světu > odtud může něco přijít, co se nás dotkne > ale první musí být ona základní naladěnost pro vlastní bytí (Stimmung) a svět v jeho otevřenosti vůči Da (Geworfenheit); 15


pak různé „příchody“ věcí uvnitř takto otevřeného horizontu světa > fakticita jsoucen v teorii, afektivitě atd.; § 30 strach (Furcht) v modu Befindlichkeit > mít strach pak jako modus Umsichtu a Besorgen, ve třech rovinách: 1. před čím (Wovor) = strašidelné Vorhandenheit vyskakuje z obeznámeného okolí a blíží se k nám > založeno na fenoménu Nähe; nečekanost vynoření hrozivého - úděs; 2. o co se bojí (Worum) = o vlastní Dasein > In-der-Welt-sein se manifestuje ve svém modu u věcí (Sein-bei), protože strach je kategoriální, přichádí od nějaké konkrétní hrozby věcí ze světa; 3. nakonec se bojíme o sebe = Dasein > také se můžeme bát o druhého (Mitsein) > ale i to je nakonec strach o sebe = Dasein; § 31 klíčová konstituce Da našeho Dasein jako Verstehen; Verstehen už poznáno ve dvou rovinách: 1. svět je tu („da“) = Umsicht, Besorgen, Bedeutsamkeit otevírá celek nitrosvětských jsoucen v systému na sebe vzájemně odkázaných poukazů ve mně známém okolí, osvětí = rozumím v každodenní existenci světu jako Weltlichkeit; 2. ale také si rozumím (Worumwillen) = sám sobě > v Befindlichkeit jsem postaven před své bytí jako otevřenosti pro svět (nejen ve Weltlichkeit uvnitř světa!) > jako In-der-Welt-sein mi jde o mé bytí; kompletní Sein-können = Befindlichkeit, Verstehen jen jako existenciální možnosti Dasein > základní otevřenost a jen horizont pro to, co je možné; ale teprve faktické možnosti, realizace atd. něco dává = v ontol. rovině má primát možnost nad skutečností, nutností prvních principů (dynamis > energeia); Dasein je vrženo do možnosti otevřít se vlastnímu bytí a žít autenticky > nebo se může této možnosti vyhnout (být u věcí jako Man pro Zuhandenheit) > takto bytuje, v těchto možnost „si“ rozumí (Verstehen) a „se“ nachází (Befindlichkeit); modalita, orientovanost tohoto Sein-können je dána jako Entwurf (Entwurf, rozvrženost) > vyjadřuje směr vrženosti Dasein = na sebe (worumwillen, jde mi o mé bytí a Selbst) + na svět (Bedeutsamkeit j. Weltlichkeit) > obojí může být v autent. nebo neautent. modu; Entwurf konstituuje Da našeho In-der-Welt-sein ve smyslu původních ontol. možností (Sein-können), které jsou v tomto Da otevřeny (Erschlossenheit) > je 16


to existenciál „ještě ne“ faktických existenciálních možností = ale ty „již“ jsou dány na rovině „orientace k....“ (Entwurf), „vrženosti do...“ (Befindlichkeit), „porozumění si....“ (Verstehen); Verstehen je orientováno podle Entwurf > vždy už si Dasein rozumí se sebe nebo ze světa (bytí u Zuhandenheit) > pokud sebe (Worumwillen), pak se se mu existence stává průsvitnou > získává vhled (Sicht) do vlastní existence > nasvítí se mu celek možností jeho existenciální situace, jeho „Da“ (Gelichtetheit); proti Sicht + Gelichtetheit stojí ontické mody Verstehen = eídos (Platon, Aristoteles), Wesenschau (Husserl), ale: porozumění bytí ve Verstehen je ontologické povahy; pak Erschlossenheit staví Dasein před možnosti Sein-können > tím je Dasein vrženo „vždy už“ (Geworfenheit) do svého Da jako průsečíku otevřenosti možností světa a vl. bytí, které se tímto stává průhledné (Sicht) pro existenciální porozumění (Verstehen). § 32 Auslegung = vyložit, jak je fenomén Verstehen konstituován = nejprve v modu Besorgen (směrem k Weltlichkeit světa) a pak Entwurf (jde o Selbst); do pole Umsichtu a Besorgen přichází věc ve své formální struktuře „něco jako něco“ = již poznané Zuhandenes, Vorhandenes = ontická záležitost > toto „Als“ je ontol. povahy = předchází mu Vor-struktury náběhu k jedntl. jsoucnu: Vorhabe, Vorsicht, Vorgriff > předchůdné porozumění dané na základě obeznámenosti v Man, okolí atd. + vztahová síť na sebe odkazujících věcí; Vor + Als-Struktur v případě Entwurf > otázka smyslu (Sinn) = nejdeme na věc, ale směrem od smyslu jdeme k věcem = smysl je strukturovaný faktickými Vorstrukturami každodennosti, ale principiálně je orientovaný jen k Dasein > jen Dasein žije nebo nežije smysluplně > z této ontologické roviny pak kategoriální Verstehen věcí ve světě = z tohoto pohledu pak Zuhandenheit,Vorhandenheit stojí mimo smysl (unsinniges); pak problém začarovaného kruhu > předchůdné porozumění už rozumí tomu, čemu teprve chceme rozumět > ale tato námitka nevidí ontologické zakotvení Verstehen > to je kruhové díky Vor-struktuře Dasein a „vždy už“ postavenému Dasein do světa a přes své exist. možnosti = Da celého In-der-Welt-sein versus ontické Verstehen už není v kruhu, zde už jde o logickou, metodologickou chybu;

17


kruhové Verstehen > z celku světa, Sein-können > k form. strukturě Verstehen „něco jako něco“ (kategoriální Zuhandenheit, faktické možnosti života) > ty zase odkazují na celek světa, bytí jako Da v In-der-Welt-sein; § 33 Auslegung > problém předmětné výpovědi, výroku, logického soudu (Aussage) přes soudy se vždy šlo k jsoucnu > 3 významy výroku: 1. apofansis = odkrytí Zuhandenheit v jeho jsoucnosti; 2. predikace = určení subjektu skrze predikát > to je klasická ontická apofansis jako kategoriální určení jsoucna v modu S-P; 3. Mitteilung = sdělení něčeho = tj. individálního jsoucna a někomu určitému > předpokladem je společný horizont světa a v něm manifestované Zuhandenheit; řeč už pojmová > maskuje Vor-struktury Besorgen > to prvotně praktický postoj ke světu založený na Umsichtiges Auslegung > to pak tématizované ve slovech; pak nutné Auslegung dané výpovědi > výpověď odřeže věc od světa poukazů a chápe ji v její individualitě > Zuhandenheit jako Zuhandenheit; přechod logu na pozitivitu > u Platóna už logos čeho > u Aristotela už čistě pojmová teorie logiky > zmizela původní struktura Als = její poslední zbytek v esse jako kopula; § 34 Befindlichkeit a Verstehen jsou hlavní existenciály > formují Erschlossenheit našeho Dasein jako In-der-Welt-sein; Rede – zakotvena na této ontol. rovině > spolu-původní s Befindlichkeit, Verstehen = vztahuje se ke smyslu a tím i k worumwillem otevřeném v “Da” > Dasein se dává, otevírá skrze Rede + Hören, Schweigen = modality Stimmung nejsou závislé jen na slovech > situovanost v celku Sein-können; Hören navíc ukazuje existenciálu Mitsein, Mitdasein > jsme s druhými; klasická filosofie a filologie už má jen ontický rozbor Rede; § 35 Verstehen, Auslegung jsou i mody upadlého bytí v Man > Gerede = kvákání dává to, co ví každý a nikdo; § 36 Sicht > Neugier = od Řeků je dán primát ve vidění > ale zvědavost nejde k bytí světa > jen Aussehen, jak něco vypadá > Dasein těká a pobíhá uvnitř Weltlichkeit > mody Unverweilen, Zerstreuung, Aufenhaltlosigkeit;

18


§ 37 Zweideutigkeit > modus propadlosti do Zuhandenheit > dychtění po všem, co je nové a zajímavé > banalita každ. novinek > ty nejsou ničím nové a skutečně nové věci unikají > nivelizace Miteinandersein, druhý jen jako předmět zvědavosti a keců; § 38 Gerede, Neugier, Zweideutigkeit > běžné bytí Dasein otevřené světu v In-derWelt-sein > nevlastní modus bytí = Verfallen; svět je versucherisch, beruhigend, entfremdet > Absturz, Wirbel > to vše jako neautentické mody zajetí jsoucny uvnitř světskosti > to dává celkovou existenciálu „Da“ v naší každodennosti > ale i ta je modem Erschlossenheit v Inder-Welt-sein; § 39 hledat původní struktury Dasein > v modu Verfallen (každodenní Man) jde sice o bytí Dasein ale je to neautent. modus > modus otevřenosti je sice daný (Erschlossenheit, Befindlichkeit, Verstehen), ale porozumění bytí je zasuto > najít fenomén, od něhož by se daly odvodit vlastní i nevlastní (un/eigentlich) mody Dasein > zde začíná nová existenciální analytika Dasein jako Sorge; § 40 v Man modu je člověk na útěku před sebou, před vlastním Selbst > ale i to je forma Erschlossenheit > strach před Zuhandenheit dán ontol. jako úzkost (Angst); Angst wovor = In-der-Welt-sein jako takové + svět > propadnutí světských obsahů do bezvýznamnosti > nicota Zuhandenheit = zůstává jen svět v celku; Angst vor = strach jen o vlastní bytí > o nejvlastnější In-der-Welt-sein = Möglichsein (Mitsein) > to zároveň osvobozuje = otevírá a zpřístupňuje všechny autent. možnosti existence = Frei sein für...; splynutí aktu s předmětem = Erschlossenheit je v Erschlossenheit a pro Erschlossenheit > v úzkosti se In-der-Welt-sein otevírá samo sobě, svým možnostem = úzkost vyděluje Dasein jako solus ipse = jde o mé vlastní bytí, mého Sebst; pak ona unheimlichkeit vzhledem k nicotě Zuhandenheit > modus In-Sein jako pobývání u nistrosvětských jsoucen (Bei-Sein) nahrazen modem Un-zuhause = zůstává svět jako „nicota“ vzhledem k nitrosvětským obsahům (Weltlichkeit); pak úzkost jako jedinečný fenomén Befindlichkeit > vykazuje všechny konstitutivní momenty In-der-Welt-sein (Welt, In-Sein, Selbst); 19


§ 41 úzkost také ukazuje Dasein již vržené do světa > fakticita, existencialita + Verfallen v negativním modu nicoty Zuhandenheit = Sich-vorweg-sein; existence znamená fakticitu > „vždy již“ pobýváme u věcí jako Zuhandenheit > to bylo v modu Besorgen > orientace do světa Man; nyní v Sorge totéž Sich-vorweg-sein ale ne do okolí = jde k vlastnímu Selbst > Frei sein pro vlastní ontol. možnosti (Sein-können) > přejít od Besorgen k Sorge; Sorge není vůle a chtění > to už předpokládá ontol. strukturu Sorge > 1. otevřenost Sich-vorweg-sein + pro svět jako soubor jsoucen (Erschlossenheit) > pak Sein-können upřeno na jednu faktickou možnost Zuhandenheit; nevlastní mody Sich-vorweg-sein > trojice Wunsch, Hang, Drang asi odpovídá Gerede, Neugier, Zweideutigkeit (§ 38), ale zde stále hlubší stupeň Verfallen (Verfallen) + tím i odcizení vlastního Já; rozdíl Besorgen a Sorge v nevlastním modu je v přidání Sich-vorweg-sein struktury Dasein; § 42 řecký mýtus, Herder = za živa člověk patří starosti, pak citace o význ. postavení cura (Seneca); § 43 problém reality = Erschlossenheit ve dvojím modu > fakticita nás situuje vždy již u jsoucna jako Zuhandenheit nebo Vorhandenheit (Descartes) > klasická filosofie vždy viděla problém reality jako bytí substance nebo res extensa = onticky pojatý problém reality; klasický přístup k realitě jako problém transcendence > máme duši nebo vědomí, které poznává realitu mimo nitro > jak přejít do vněj. světa? u Kanta = existence vnější reality dokázána faktem, že v proudu našeho empirického vědomí existují změny (Anschauungen jako smyslové názory) vyvolané vnějšími předměty > afikují naše smysly a mysl > pak stále proměnné ve mně (proud vědomých obsahů), ale stále stejné v realitě = pevně dané věci existuje nezávisle na mém vědomí; i Kant porovnává jen ontické a psychické > nevidí problém reality ontologicky; a) dokazatelnost vnějšího světa důkaz reality nesmyslný, staví na první místo jakýsi pozitivistický teoretický přístup ke světu > dosavadní poznání: vždy už jsme ve světě a u věcí > určit modus bytí Dasein vůči věcem a světu; Erschlossenheit ve smyslu otevření se vlastnímu bytí jako Selbst = ontologická rovina reality 20


pak problém reality bude souviset s vynořením ontic. Weltlichkeit obsahů > ty možné jen v horizontu ontol. = In-der-Welt-sein ; hlavní teze = svět je „vždy už“ otevřený pro Dasein > jako In-der-Welt-sein, pak víra v realitu = jakoby svět neexistoval, a pak se vynořil ve víře weltloses subjekt > ale takový subjekt je čistá abstrakce; realismus = OK co do faktu, že vnější svět je už vždy otevřen (Sich-vorwegsein) = ontologie má svět smysl jen pro Dasein jako In-der-Welt-sein = to už bylo pro klasického filosofa jako anti-realismus; idealismus = OK co do teze, že bytí nelze vyložit jen za jsoucna > odkazují na závislost jsoucen na vědomí, idejích atd. > ale vědomí je brané onticky a nevidí jeho ontologický dosah; subjekt-objekt, noema-noesis = to vše má nevyjasněný ontologický statut korelace; b) realita jako ontol. problém pokud realita znamená vyjasnit jsoucnost světského jsoucna > pak vyložit problém nitrosvětskosti (Innerweltlichkeit); Dilthey: realita jako odpor kladený vůči vědomí životu; Scheler svět jako předmět „vůle k...“ > oba vidí realitu jen v modu Vorhandenheit; Heidegger = obojí možné jen na základě Erschlossenheit vůči světu + vůle jen na základě Sorge; c) realita a Sorge Vorhandenheit sama ze sebe svůj statut nevyjasní > celek Weltlichkeit a světa odkazuje na celek Dasein > ten dán v existenciálu Sorge; oddělit smysl pro bytí věci = ten dán jen pro člověka díky smysl bytí versus faktický výskyt věci mimo člověka = věc je v přírodě nezávisle na nás > ale porozumění pro bytí jsoucího možné jen na základě ontol. struktur Dasein; § 44 problém pravdy Parmenides, Platon > pravda spojena s věděním o bytí; Aristoteles > pravda spojena s věděním o jsoucnu = to, co se ukazuje jako bytí jsoucího = pak od tradičního pojmu pravdy přejít na její ontol. zakotvení; a) tradiční pojem pravdy Aristoteles, Akvinský = pravda jako homoiósis, adequatio intelektu a věci; Kant = už vidí pravdu ne v realitě, ale pouze v myšleném soudu; ontologicky určit povahu homoiósis > co je v oné shodě spoluobsaženo? (Gefragte); pak vzít definici jako Erfragte a jít za ni, k tomu, co ukazuje (Gezeigte jako Befragte) = otázka po bytí; v pravdivém poznání se věc dává „tak – jak“ dooprady je > vztah (metexis) mezi ideálně jsoucím (v intelektu) + reálně vorhanden (v realitě); 21


výpověď odkrývá bytí věci v její jsoucnosti > jsoucno se ukazuje v jeho „jak“ = v jeho odkrytosti (Entdecktheit); pak apofantická výpověď (Aussage) nechává jsoucno vidět v jeho odkrytosti = pravdivě > rovnice: Wahrsein = entdeckend sein > tj. subjekt je pravdivě srovnaný s objektem rozkrývaným (entdeckend) v soudu (Aussage); b) původní fenomén pravdy Aristoteles = pragma, fainomenon = jsoucno v „jak“ své odkrytosti; Herakleitos = a-létheia > pravda jako něco, skryté > odkryté; Wahrsein = entdeckend sein > to je způsob bytí Dasein > něco (individuální jsoucno) se může odkrýt jako pravdivé jen proto, že „vždy už“ je odkrytý původní horizont světa a existence (Erschlossenheit v In-der-Welt-sein); pak platí, že Dasein je v pravdě = bytuje v horizontech, které umožňují elementární odkrytost jsoucna jako Vorhandenheit; 1. Erschlossenheit znamená, že je svým bytím u jsoucen > ty otevřeny vůči horizontu světa, existence; 2. Erschlossenheit je faktická, protože Dasein vždy už vrženo do Weltlichkeit přes Geworfenheit; 3. k Erschlossenheit patří Entworfenheit > vrženost na existeciální Seinkönnen > to horizont pravdivosti existence = základní fenomén zjevování smyslu bytí = existence; 4. k Erschlossenheit i Verfallen > existuje základní léthé, protože neautentický modus bytí Dasein v každodenním Man znamená, že Dasein je v nepravdě; a-létheia znamená i Raub > pravda musí být z jsoucna vyrvána, pak platí: 1. pravda je původní Erschlossenheit Dasein > k ní patří i skutečnost, že jsoucna jsou manifestovatelná uvnitř světa (Entdeckheit); 2. Dasein je současně v pravdě i v nepravdě = existenciální modality Man + autentická jsou gleichursprünglich; pak výklad pravdy jako homoiosis znamená, že pravda Vorhandenheit jen možná jen na ontologickém základě Erschlossenheit > ten však zmizel pro teoretický pohled, nechal vystoupit jen jsoucno a intelekt > to jsou už ontické objektivace; apofantické Als výpovědi musí být vyloženo přes hermeneutické Als > založeno na původní Erschlossenheit; to je fenomenologický + ontologický problém > „jak“ se odkrytost jsoucna (Entdecktheit) zjevuje, to je mnohem důležitější, než „co“ se zjevuje ve své Vorhandenheit fakticitě; zjevování závislé na slovu > i to je dvojí:

22


Rede = Entdecktheit > Aufgehen im Gesagtem = ontologický status zjevovaného jsoucna = „že“ a „jak“ se jsoucno zjevuje ve svém bytí > závisí na In-der-Welt-sein; Aussage = Entdecktheit von... > to už jen ontické konstatování tohoto konkrétně a fakticky již daného jsoucna ve výroku > S-P vztah, předmětnost; klasické pojetí logu jako lógos tinós (Plat.) tak zakrývá původní fenom. pravdy; Pravda daná v otevřenosti Dasein pro odkrytost světa (Obrázek 2)

Dasein v otevřenosti (Erschlossenheit) směřuje k horizontu světa v jeho světskosti (Entdeckend-sein) Apofantická logika: subjekt S je výrokem spojen s objektem P = obojí ontické

Erschlossenheit des Daseins

Dasein žije v nepravdě ---------------v pravdě existence

podržení jsc. v jeho odkrytosti (Bewährung)

jsoucno jestvující ve svébytnosti Selbst-Seiende

Entdecktheit der Welt

Wahr sein = jsoucno se odkrývá v sobě vlastním způsobu odkrytosti = ontologická apofansis

Jsoucí jako jsoucí se vyrýsovává (Entdeckt-sein) na pozadí světskosti světa odkrytého v existenciálu Erschlossenheit

Popis: 1. Dasein a poznávaná věc se k sobě vztahují na pozadí dvou horizontů pravdivosti dáno jako otevřenost > existenciály otevřenosti (Erschlossenheit) a odkrytosti (alétheia) celku světa s jeho nitrosvětskými obsahy > tečkované linie značí ontologický, tj. nepředmětný charakter těchto horizontů; 2. Vnitřní rozdělení Dasein na dvě poloviny naznačuje, že Dasein ontologicky existuje v základní možnosti bytí v pravdě i nepravdě > popření Aristotelova principu bezrozpornosti je jen zdánlivé > Dasein je „vždy už“ otevřeno ontologickým horizontům existence a pravdy (Erschlossenheit, alétheia) a současně „vždy už“ žije ve vrženosti u 23


3.

4.

5.

6.

faktických věcí světa (viz schéma Bewandtnis) > proto je fenomén odkrytosti pravdy manifestový ve dvou rovinách naznačených dvěma stejnými předměty; Apofantická logika vidí subjekt i objekt pouze jako ontickou entitu > podržení pravdy v pravdivosti (Bewährung) je vztaženo k logické výpovědi (Aussage), kde dochází k adekvaci (homoiósis) reálného jsoucna se zvěcnělým subjektem i objektem (S-P) > ontická rovina pravdivosti je vyznačena plnými šipkami, na straně Dasein je kružnice uzavřena > jde o neautentický, protože neúplný modus pravdy > tečkované šipky od horizontu však ukazují i na jeho ontologické zakotvení; Stejný předmět je vyznačen tečkovaně > Dasein vnímá v jsoucno jako jako odkryté ve svém bytí (Entdeckt-sein) na pozadí horizontu celkové odkrytosti světa (alétheia) > stejné bytí jsoucího je pak vnímáno díky situovanosti Dasein v horizontu existenciály otevřenosti odkrývající pravdu (Entdeckend-sein) zjeveného jsoucna jako jsoucího na pozadí horizontu Erschlossenheit; Jsoucno se zjevuje ve své jsoucnosti (Selbst-Seiende) vůči horizontu bytí konstituovaného oběma existenciálními horizonty Dasein (bod č. 1) > toto je originální modalita apofansis zjevení jsoucna ve způsobu „jak“ se dává ve své světskosti a jsoucnosti (Seiende in Wie seiner Entdecktheit); Dvojí situovanost jsoucna vzhledem k bytí danému horizontalitou světa a otevřenosti uchovává plnou odkrytost pravdy (Bewährung) > bytí jsoucna je konstituované ve dvou horizontech > ty dávají třetí horizont = bytí pravdy (Seinsart der Wahrheit) jako kompletní manifestaci poznávané věci jsoucí ve své pravdivosti (Wahr sein).

c) způsob bytí pravdy pravda existuje jen když existuje Dasein > mimo Dasein nejsou Newtonovy zákony ani pravdivé, ani nepravdivé > staly se pravdivými až skrze Erschlossenheit, Verstehen Newtona; toto pojetí pravdy není subjektivní = vztah Vorhandenheit > svět, bytí je ontologické, nejen na onticky daném subjektu = „es gibt“ Wahrheit; pravda není ani objektivní. = předpoklad objektivní pravdy zase jde zpět k ontologickým předpokladům na straně Dasein > zde neexistuje ontická objektivita faktů, ty už Vorhandenheit, pozitivita; proti skepticismu = dokud existuje, pak je „vždy už“ vztažen k pravdě jako původní otevřenosti světa > z toho se dostane až smrtí; proti idealismu = čisté Já, věčné pravdy křesťanství atd. > všechno zbytky klasické ontologie (Zuhandenheit, Vorhandenheit, ontický nebo faktický koncept reality) > idealismus je mimo ontologické struktury Dasein;

24


tím uzavřen problém Weltlichkeit jako nitrosvětské fakticity dané na základě určitých existenciál v každodenního Man > nyní vypracovat smysl bytí na základě struktury Sorge; nové kolo analýzy In-der-Welt-sein jako Sein zum Tode = předtím Man, Besorgen = ty dávaly fakticitu Weltlichkeit = ta zkoumána v horizontu Erschlossenheit, Verstehen, Verfallen, Befindlichkeit > tyto horizonty dávají svět, protože to jsou poslední horizonty, které konstituují světskost světa > jejich výklad umožňuje vyjasnění otázky reality + pravdy jako základních horizontů existence světa vcelku = zde vidět destrukce klas. ontologie; rozdíl mezi plnými a tečkovanými čarami ukazuje na celkovou „průhlednost“ bytí Dasein = v Man pouze neautent. porozumění smyslu bytí = v Selbst už autentické > je otevřeno všem horizontům konstitujícím plnost existence jako Sein zum Tode. Čtyři výkladové okruhy existenciální analytiky (Obrázek 3)

Schéma dosavadního výkladu In-der-Welt-sein Schéma nového výkladu In-der-Welt-sein (První oddíl = „Da“) (Druhý oddíl = „Sein“) 3. oběh

2. oběh 1. oběh

SVS mody Dasein jako ManSelbst konstituující fakticitu Weltlichkeit = (Erschlossenheit, Verstehen, Verfallen, Befindlichkeit)

ZHH Gegend, Besorgen BW, Man

Sein-können nitrosvětská fakticita (ZHH, VHH)

4. oběh

autent. S. = VL, GW, ET = Selbst

ontol. situovanost: celostní horiz. Dasein daný v Gewissen = nicota vůči smrti + celku světa v Angst

celostní horizont světa daný v Angst jako nicota vůči nitro-světským obsahům

SVW extáze ZT konstituující Dasein jako Selbst v plnosti vorlaufende Entschlossenheit = jako SZT SSK SK, GSK nový horizont: čas jako extáze ZT přijde nový výklad Erschlossenheit, Verstehen, Verfallen, Befindlichkeit;

Popis 1. Plné čáry prvního schématu vyznačují uzavřenost Man pro nepředmětné orizonty > ty sice dávají jsoucno (Vor-, Zuhandenheit, ZHH, VHH), okolí (Gegend) i celou významovou strukturu světskosti, ale samy nejsou tématizovány (Bewandtnis-BW, Man); 2. Druhý okruh již popisuje bytí existenciál, ale zatím explikovány pouze vzhledem k situaci Man bytujícího u nitrosvětských jsoucen; hraniční 25


situaci tvoří úzkost, kdy se již manifestuje nicota nitrosvětských Zuhandenheit; 3. Přechod mezi oběma sférami tvoří vrženost do světa věcí jako „bytí vždy už u věcí světa“ (Schon sein bei der Welt, Schon-vorweg-sein) > tato vrženost SVS je dána jako Verfallen; 4. Tečkované linie okruhu 3, 4 ukazují na autentické horizonty > Dasein se uchopuje v autentické Sorge (S) jako otevřenosti vůči smrti dané jako rozhodnutí pro náběh ke smrti (vorlaufende Entschlossenheit, VL) > ten se pak časuje v horizontech časových extází: Gewissen (Gewissen), Entschluss (ET) atd., Přechod tvoří pohyb Dasein jímž extaticky uchopuje svou existenci: je „vždy již před sebou“ (Sich-vorweg-sein, SVW), orientované směrem k přicházející smrti > Sein zum Tode (SZT) jako celostní struktura Sorge (okruh 3) je pak vyloženo ve své autentické i neautentické Zeitlichkeit (Zeitlichkeit) = časování Sorge až 4. okruh, kompletní celek Já + světa (a ne Man + světskosti) zajišťují existenciály Selbst-sein-können (Selbst-sein-können), Ganzseinkönnen (GSK) a další jako původní modality Sein-können (SK); Druhý oddíl § 45 Sorge shrnuje celostní Erschlossenheit Dasein jako In-der-Welt-sein = hledat původní modality Sorge > zde by se měl odkrýt smysl bytí; původní modality Sorge > v každodenním Dasein dány jako Vor-struktury > ale ty musí odkazovat na celek bytí Dasein = zatím nejsou celostní; Sorge v původní podobě Sein-können dává ontol. rozvrh Dasein, ale: původní Sein-können musí počítat se smrtí > až pak je systém existenciál celostní a tím i opravdu původní = manifestovaná autentická existence Erschlossenheit,Verstehen, Verfallen, Befindlichkeit nyní znovu vyloženy z hlediska Sein zum Tode > klíčovým faktorem bude Zeitlichkeit (dále ZT); § 46 Sichvorweg struktura Dasein = potencialita Sein-können není uzavřena směrem ke smrti > Ausstand jako stálý náběh směrem k Sein-können, k plnosti možností = tato existenciál připravuje analýzu Dasein jako Zu-Ende-seins; § 47 smrt = konec bytí Dasein jako existence a začátek jestvování jako „věc“ = Vorhandenheit; vzhledem k mrtvému jen Fürsorge a ne Besorgen > není Zuhandenheit, ale již není Selbst; 26


in Miteinandersein možná zastupitelnost (Vertretbarkeit) > v modu Man, Besorgen; smrt nezastupitelná = Jemeinigkeit, Selbst > obětovat se pro druhého neznamená vzít na sebe jeho smrt > smrt je existenciální fenomén; § 48 riziko důkazu v kruhu, jsme u tématu Ganzheit a Tod, zatím tři skutečnosti ke smrti: 1. přicházíme jí vstříc jako možnosti Sein-können (ständige Ausstand); 2. rozdíl existence jako bytí Dasein ke smrti versus jestvování mrtvoly jako Vorhandenheit; 3. nezastupitelnost smrti; Ausstand = zaměřenost bytí směrem ke smrti, odpovídá zaměřenosti úzkosti směrem ke světu jako nicotě vzhledem k Zuhandenheit a Besorgen > toto zaměření sice patří k Dasein, ale jako možnost, tedy něco, co ještě nemá; ale ontol. negativita není chybění nějaké části Dasein = to je ontická suma (už kompletní, nebo ještě nekompletní) Vorhandenheit > např. plod také musí dozrát, ale je k tomuto „ještě ne“ lhostejný = neběží mu o bytí ve smyslu Dasein; eschatologická rovina: Nicht-Sein versus Noch-nicht > náběh směrem ke smrti jako totálně individualizující možnosti pro Selbst = obepíná celou lidskou existenci v modalitě „teď“ + „ještě ne“ (extatická stasis); rozdíl: Sich-vorweg-sein jen pro „vždy už“ ve světě = existence u nitrosvětských jsoucen = Sichvorweg k tomu dává „ještě ne“ vzhledem k plně autentické možnosti smrti > ta už jako „ješte ne“ možnost vyznačovala ontol. modus Verstehen (p. 145); jak chápat smrt jako konec existence Dasein? (s)končit život (umírání, smrt) jako Sein zum Ende není možné popsat onticky z roviny Vorhandenheit (viz zralost plodu) > vyžaduje ontol. vyjasnění, jde o existenciální modalitu bytí Dasein; § 49 obhájit exist. pojetí smrti vůči ontickým interpretacím; pro biol. smrt jako Ableben = exitus objektivně ukončuje život organismu > ale to z hlediska ontol. už jen Vorhandenheit postoj; na druhou stranu existenciální analytika Dasein neřeší teologickou otázku bytí po smrti > i to jen ontické kombinace, objektivizující smrt jako „fakt“ = podobně i psychologie = ale „má“ smrt se nedá objektivizovat > pozitivní vědy jsou mimo mísu z hlediska ontologie; 27


§ 50 smrt jako Bevorstand = není nic ontického > smrt je před námi v modu „již“ + „ještě ne“ v tom rozdíl proti Sich-vorweg-sein u pozitivních nitrosvětských obsahů vrženosti do světa (Verfallen, Bei-sein, Besorgen); pak smrt jako možnost, která je: eigenste + unbezügliche + unüberholbare; pak stručně projel konfrontaci smrti s hlavními ontol. mody Dasein (Sichvorweg-sein, Angst, Sein-können, Erschlossenheit, Befindlichkeit) > uzavřeno s tím, to musí sedět na Sorge jako hlavní existenciálu Ganzseinkönnen > i ta se nejprve vyskytuje v každodennosti; § 51 v Man jsme nýmandi > ontol. smysl smrti se ztrácí a navíc v plácání, dvojmyslnosti a pokušení světem Dasein pociťuje jakýsi klid nad smrtí > nenechá v sobě pocítit strach ze smrti > Verfallen modus Man žije na útěku a vyhýbání se smrti > pak si ovšem nemůže nikdy vyjasnit vlastní existenci vůči smrti jako Ganzseinkönnen; § 52 výchozí bod pro popis ontol. přístupu ke smrti v Man > „každý jednou umře“ = jistota smrti i pro běžné vědomí > ontická jistota přesvědčení plně zakotvená ve fenomenologii pravdy = „být v pravdě“ = „být ve smrti“ ve smyslu původní a nepřekonatelné možnosti Dasein (Sein zum Tode); pak rozdíl onticky, objektivně pojatého exitu (Ableben) versus má jistota smrti v pojetí Man > ontizující, ale postavena na ontol. základě; smrt je pro Man pozitivně daná Gewißheit = umřu, ale teď ještě ne > Gewiß-sein naopak vystaveno smrti v každý okamžik, protože smrt není určitelná; pak existenciál „noch nicht“ ukazuje na podstatu Sorge ve smyslu náběhu ke smrti jako absolutně autentické možnosti Ganzsein > v ní teprve možné nitrosvětské Sich-vorweg-sein k daným pozitivním obsahům (Zuhandenheit) > to znamená, že Man se vyhýbá autentickému Sein zum Tode a žije vůči této ontol. možnosti neautenticky; § 53 pak nutně musí přijít existenciální Entwurf autentického Sein zum Tode; autentický postoj ke smrti nesmí dopustit Verstellung, Flucht atd. > tím by zničil tuto původní možnost k autent. životu > Erwarten jako postoj „být v možnosti smrt“ = vydržet tuto možnost, postavit se k ní čelem; pak Sein zum Tode znamená náběh k možnosti možné smrti (Vorlaufen in die Möglichkeit) > die nächste Nähe smrti = nejde o nitrosvětskou blízkost = modus Austandu v časovosti „vždy už“ + „ještě ne“ vůči možné smrti; 28


smrt není v modu ontického naplnění nebo pozitivního vymezní jako blízkost Zuhandenheit > Vorlaufen k možnosti (= blízkosti) smrti je odkrytí autentického Sein-können > exist. Vorlaufen odkrývá smrt oproti Man v její původní ontologické rovině: 1. eigenste Sein-können; 2. není Um-zu k Zuhandenheit = unbezügliche; 3. jsme k ní svobodní, protože Vorlaufen nás osvobozuje od vazby na neautent. exist. v Man a existujeme v celosti konečné existence (Ganzsein)= unüberholbare; 4. pokud oddělíme jistotu pozitivního exitu (modus Vorhandenheit) od jistoty smrti = pak Sein zum Tode jako struktura „už“ - „ještě ne“ > jistota smrti ontologicky vztažena k původnímu rozměru pravdy jako Erschlossenheit ve smyslu „für wahr halten“ = tato možnost smrt je gewiß; 5. vydržet ve trvalém Befindlichkeit a v modu Angst vůči stále možné smrti = smrt je unbestimmt; pak existenciál Vorlaufen do možnosti smrti je původní ontol. možností existence; úkol: srovnat Vorlaufen jako dosud nejkvalitnější model Sein-können (protože je vztažen k možnosti smrti) s dosud vytěženým Sein-können; § 54 jít od Man zpět k Wer + Jemeinigkeit > Sein-können dané vůči faktickým možnostem otevřených v Man se ve Vorlaufen mění na Selbstseinkönnen > viz rozdíl Sich-vorweg-sein versus Sichvorweg v Man > pak úkol najít existenciální situaci, v níž se neautentické Man-Selbst stává opět autentickým Selbst = musí jít o situci volby (Wahl); celková struktura druhé kapitoly ve II. části v existenciálu Gewissen = Gewissen něco otevírá (Erschlossenheit) + k něčemu povolává (Ruf) sobě vlastní řečí (Rede) + a toto povolání (Anruf) směřuje k Selbst-sein-können ve smyslu provinilosti (Schuldigsein) > ta se chápe jako odhodlání „mít svědomí“ (Gewissenhabenwollen) > toto odhodlání zakládá existenciálu rozhodnosti (Entschlossenheit); § 55 popis zachycení hlasu Gewissen v Man možnost něci slyšet dána v Mitsein jako naslouchání hlasu druhého (Hören) > ale man je v plácání (Gerede) a tím dochází k přeslechnutí Gewissen vinou příslušnosti (Hinhören) k nitrosvětským obsahům: Erschlossenheit jde do světa, ne k sobě; 29


> pak Gewissen jakoby přichází z dálky (gerufen wird aus die Ferne in die Ferne), protože jsme Verfallen ve falešné blízkosti nám srozumitelného a obstarávaného světa (Gegend, Umwelt v Besorgen) = se všemi mody upadání Man; a pokud jsme v Ruf spojeném s ontol. Erschlossenheit > pak nutně Gewissen nemůže být pojato onticky (psychologie, teologie); § 56 máme volání = vyjasnění jeho struktury jako Ruf a Rede „o čem“ (Worüber); Man-selbst si „vždy už“ nějak rozumí při hantýrování u nitrosvětských jsoucen > v tomto smyslu žije v neuatentickém Verstehen > v rámci této otevřenosti je pak dosažitelné pro apel svědomí > je voláno (aufgerufen) ke svému autentickému Selbst = je voláno jakoby „dopředu“ do „ještě ne“ možné smrti (zase přechod Sich-vorweg-sein > Sichvorweg) = do Selbst-sein-können; pak nutně Gewissen v modu mlčení = Sichvorweg náběh ke smrti již ontol. fenom. > smrt je „nic“ vůči nitrosvětským obsahům > ta jako pozit. výpověď v apofantických soudech > pak vůči této Ausprache v rámci Zuhandenheit možné jen mlčení Gewissen v rámci autent. bytí Dasein; přesto je určité zaměření, orientace volání (Einschlagrichtung) = ve způsobu jak je Gewissen zaslechnuto a přijato ve vnitřním rozhovoru se sebou > povolání k autent. Selbst; § 57 když Dasein voláno od sebe k sobě > navíc do ontologického modu vůči smrti > pak nutně v rámci kategoriálního ontického určení ž. Ruf „není“ = není žádné Vorhandenheit, které by se dalo konstatovat, dokázat; modifikovat Geworfenheit = normálně jsme vrženi do Weltlichkeit světa k nitrosvětským obsahům (Erschlossenheit v „Da“) = to je normální Befindlichkeit > ale „už“ jsme vrženi také do existence, jde nám „vždy už“ o naše bytí, Selbst = to v Befindlichkeit jako Angst > nitrosvětské obsahy se stávají nicotou > ne „co“, ale Daß = ontologicky zakoušený fakt existence vůči nicotě Weltlichkeit a smrti; pak jsme v Ruf ve zvláštní pozici > Gewissen nemá faktický obsah: nitrosvětsky + existenciálně smrt je nihil > proto modus komunikace (Rede) v páru „hörenschweigen“ = jsme ve svém nitro postaveni před holý „fakt“ celku naší nepředmětné existence vůči smrti > Ruf jako „fremde Stimme“ vůči každ. existenci v Man; shrnutí celého přechodu = metanoia existence, uneigentlich > eigentlich Man, Sich-vorweg-sein jako Bei-Sein, Verfallen, Besorgen > přejít do unheimlikeit, Angst, nicoty obsahů, Daß existence, Selbst-sein-können; 30


Gewissen mimo předmětné obsahy = nutně je ontologické jako Daß existence > z pohledu Verstehen se musí odkrýt jako určitá modalita existence Dasein; § 58 povolání k autentičnosti vlastního Já v plnosti existenc. možností Sein-können (Anrufen) = jsem volán v mé fakticitě = jako Besorgen a Mitsein; fakticky pojatá vina jako opomenutí, přestupek atd. možná jen na zákl. ontol. Schuldigsein > Dasein bytuje tak, „že“ (Daß) je svou vlastní existencí > to je existenciální modifikace Geworfenheit > k ní patří Nichts, Nichtigkeit ve smyslu nitrosvětských obsahů > Geworfenheit nemá předmět, obsah = je pouhým „daß“ = modalitou existence ve smyslu přechodu Man-Selbst > Selbst; pak původní fenomén Schuldig sein = dlužíme svému bytí sami sebe = vůči smrti se musíme hledat a nacházet > pak bytujeme autent. modu ve smyslu existenc. volby; tím uskutečňujemé Verstehen pro Gewissen > chceme mít svědomí (Gewissenhaben-wollen) jako náběh do autent. Sein-können = to dává možnost faktické = pozitivní viny; § 59 běžný pojem svědomí pak fundován v ontol. > Ruf jako tíha smrti mobilizují mou existenci > běžný hlas svědomí (Man) žije z minulosti > ohlednutí se zpět za vinou, její vybavení do přítomnosti (dobré, špatné svědomí) > ale uplývání zážitků do minula nedává ontol. strukturu existence; dvojí Verstellung: svědomí spojeno s proudem faktických zážitků + vynořuje se jako předmět introspekce = v tomto smyslu Gewissen prostě „není“ = nicota, jen Daß existence, ne Was; § 60 Verstehen jako Gewissen-haben-wollen = jít od rozptýleného Man ke svému Selbst > obojí jsou jen modality existence, nemají předmětný obsah > Schuldigsein pak jako rozhodnutí stát na straně eigentliches Selbst = být otevřený pro možnosti existence dané jako Sein-können vůči smrti = tím si rozumím v autenticitě = nový modus Erschlossenheit, Befindlichkeit, Rede > tři mody dostávají novou podobu: - Erschlossenheit jako autent. Sein-können; - Befindlichkeit jako nacházení se ve stavu úzkosti svědomí vůči „nicotě“ smrti (Gewissenangst); - Rede jako mlčení svědomí, které „mluví“ jen v nepředmětném modu Daß (Verschwiegenheit); tím máme v Schuldigsein kompletně nový modus existence > Dasein je obráceno ke svým autentickým možnostem = v mlčení svědomí, připravené vrhnout se v úzkosti do existenc. provinilosti = je připraveno vzít na sebe nové 31


existenciální možnosti plynoucí z konverze k autenticitě = to je existenciál Entschlossenheit; Entschlossenheit je nejpůvodnější existenciál vzhledem k otevření se pravdě = integruje dvojitou Erschlossenheit: celek In-der-Welt-sein protože integruje InSein (Da = celou předchozí Erschlossenheit ve fakticitě) + autentický vztah k Selbst (Erschlossenheit dané v Gewissen). Entschlossenheit vždy už také fakticky daná ve světě, integruje předchozí Da ale ne v Man, ale v autentickém Selbst > pak nutně existuje v rámci fakticity jako forma existenc. rozhodnutí (Entschluß); ale: k Entschluß patří určitá forma neurčitelnosti, daná jako „nicota“ ontol. modů vůči nitrosvětským obsahům (smrt v Gewissen, svět v Angst) > co je neurčitelné, nejasné onticky, ukazuje na ontologický základ; Entschluß ve fakticitě ukazuje stejnou dvojpolárnost jako pravda > Dasein je a není v pravdě > je a není v Entschluß = to je forma situovanosti (Situation) = obojí možné = žít v Man-Selbst nebo v Selbst patří k ontologickým možnostem Dasein > obě jsou „vždy už“ přítomné > Entschluß možný jen ve fakticitě = otevřeném osvětí daném v obstarávání, každ. životě; pak situovanost = otevření celé fakticity v modu Entschluß = stane se průhlednou v novém modu existence nebo naopak v Man situovanost prostě nezná = nemá potřebné existenciální Verstehen, Erschlossenheit dané jen v autenticitě = má jen osvětí a ne svět, jen Man-selbst a ne Selbst v Sein-können jako Entschlossenheit; pak platí, že Gewissen volá právě do otevřenosti v rámci určité situovanosti = ta spojuje fakticitu Zuhandenheit + světskosta danou spolubytím s druhým (Gegend, Besorgen + Fürsorge) + autent. otevřenost v „nicotě“ smrti a světa; Entschlossenheit pak je vlastně jen shrnutí dvojí podoby Sorge = Besorgen + autent. Sorge = tím je nalezeno původní ontologické východisko k celku Dasein jako Eigentlichkeit + Ganzheit; Heidegger může analyzovat ve 3. kapitole časovost takto situované Sorge § 61 zatím je ontol. modus Dasein pokryt jako spojení Vorlaufen + Entschlossenheit > problém, jak obě existenciály spojit = v Dasein jsou „vždy už“ v nějakém celku; Entschlossenheit nějak předbíhá sama sebe a ukazuje na předchůdnou možnost = tím je vorlaufende Entschlossenheit;

32


vorlaufende Entschlossenheit ve Vorlaufen předbíhá sama sebe = vždy už nabíhá k možnosti smrti a tak ontol. umožňuje vlastní rozhodnutí k autenticitě (Entschlossenheit); Vorlaufen a Entschlossenheit odhaleny jako původní modality Sorge > ta nyní už vztažena k autent. modu Selbst > tuto svojskost Já (Selbständigkeit) je třeba vztáhnout k časovosti a tím dostane celá exist. analytiky Dasein potřebnou dynamiku + jde se tím na poslední rovinu smysl bytí, na kterou lze jít; (v tom Heidegger sleduje Husserla, ale úplně jinak > i ten má konstituci časového pole jako poslední konstituci transc. Já); tedy: je nutno provést analýzu časovosti páru vorlaufende Entschlossenheit > to je nejpůvodnější modalita Sorge protože je nejcelistvější = integruje všechny předešlé roviny (Weltlichkeit, Welt, Wahrheit, Selbst) a všechny základní existenciály (Erschlossenheit, Verstehen, Befindlichkeit, Besorgen). zase máme u času dvě modality: nevlastní + vlastní pojetí; § 62 kompletní opakování dosavadních struktur Dasein z hlediska celistvosti páru vorlaufende Entschlossenheit = dává celek existenciálních možností v jejich autentické podobě (Eigentlichkeit + Ganzheit, Ganzseinkönnens) > příprava na reinterpretaci dosavadních poznatků vzhledem k časovosti. § 63 existenciální analytika Dasein jede pořád podle teze, že ontol. je Dasein samo sobě to nejvzdálenější > protože ontol. horizonty se musely získat namáhavým odkrytím proti Verstellung; teď se dlouze zamýšlí nad tím, zda není příliš velká propast mezi I. a II. částí = fakticita života kontra „nicota“ světa a smrti = na ní stojí autentické Selbst v celku existenciálních možností > pak riziko, že celá druhá část už není pravdivé Auslegung lidské existence, ale jakási násilná a umělá konstrukce; znovu rozebírá problém hermeneutického kruhu > tentokrát z hlediska fakticity versus ontologický horizont > jedno předpokládá druhé, obojí „vždy už“ dáno v každé existenciálu, ať již v modu Man nebo Selbst; kruhovost výkladu vlastně odhaluje celkovou strukturu = není založena na jednom původním a posledním principu (klasická metafyzika), ale má paralelní přítomnost všech složek najednou + na sebe vzájemně odkazují > faktické jsoucno vždy konstituováno jako výsledek nějakých existenciálních postojů > ty buď autentické, neautentické > ale i ty neautentické vlastně znamenají jen netématickou přítomnost autentických rovin > pak nejpůvodnější struktura vorlaufende Entschlossenheit jako Ganzseinkönnen v Sorge znamená existenciální modus Dasein, který je „vždy už“ přítomný, ať skrytě a nevyjasněně (Man) nebo odkrytě = pravdivě a tématicky (Selbst); 33


pak dvojí riziko Auslegung bez principu kruhového výkladu = buď sice vzít fakticitu, ale nepočítat se smrtí jako původním horizontem této fakticity (to asi Heidegger období do prvních přednášek o časovosti) nebo vzít dogmaticky nějaký teoretický subjekt (etický, psychol.) a vůbec nebrat k úvahu jeho ontol. situovanost = klas. cesta jeho současníků: u etiky Scheler, u psychol. Jaspers. § 64 obhájit dosavadní pojetí Sorge = opakování přechodu : od rozběhu (Sichvorweg-sein) faktické existence při věcech ve světě > k vorlaufende Entschlossenheit rozběhu k autentické možnosti Dasein (Sichvorweg jako Austand) = tím získán přístup k celostní struktuře autentického Selbst = jeho Selbstheit je pojata jako existence máme všechny její podstatné existenciální složky Dasein = uzavřena část naznačená v § 9, 25 (Wer, Jemeinigkeit, snad i Mitsein). Polemika s Kantovým pojetím transc. subjektu jako „Ich denke“; jeho klad = oddělil ontické obsahy (syntéza smyslových názorů) od transc. apercepce provozované v čistém cogito = to ovšem jen transc. předpoklad všech dalších faktických syntéz, protože jako takové neexistuje; pak Ich je jen „logisches subjekt“ ve smyslu čistého „Ich denke“ > to vlastně znamená „Ich verbinde“ = pak Ich je jen základem syntéz = hypokeímenon ve smyslu čisté (transc.) formy; ale tato Já – substance už není ontická jako u A. a celé klas. MF ale není to Selbigkeit ve smyslu Heidegger projektu existence > jen trvalost a stálost něčeho, co je vždy už dáno jako Vorhandenheit = Já je u Kanta jen jakási zvláštní forma Vorhandenheit oproti konstituovanému proudu smyslových názorů ve vědomí (=faktické Vorhandenheit); ani přechod ke 2. kritice neřeší status Ich > ontol. status noumenálně zakoušeného etického Já je opět přeskočen; Kant nevidět situovanost Dasein jako In-der-Welt-sein > že totiž „myslet něco“ nepředpokládá jen čisté transc. cogito jako podklad pro možnost syntéz smyslových názorů (= transc. apercepce čistého Ich denke); Heidegger = myšlení Já a smyslové syntézy se dění v horizontu In-der-Welt-sein = Kant neviděl spolupřítomnost horizontů bytí, světa; Heidegger obhajuje proti Kantovi ne transc. předpoklady vší možné zkušenosti, ale základní intencionalitu existence > ta je dynamická, směřuje „vždy už“ k celku existence, bytí, světa (Sich-vorweg-sein, Sichvorweg) > ty jsou uchopeny v příslušných existenciálních modech > navíc Kant jde cestou transcendentální dedukce; Heidegger cestou kruhového výkladu, který se vždy znovu vrací k již dosaženému = principem je celistvost výkladu In-der-Welt-sein struktur; 34


Heidegger = vidět Selbst v jeho modech předchůdnosti > ty totiž směřují k oněm skrytě přítomným horizontům světa, vlastního bytí = jako Sich-vorweg-sein u věcí světa v Man jako faktická Verfallen = Unselbst-ständigkeit versus Sichvorweg při svém bytí (existence Selbst jako die vorlaufende Entschlossenheit = vorlaufende Entschlossenheit) = to je autent. modus Selbstständigkeit; vorlaufende Entschlossenheit je poslední existenciál z celé série In-der-Weltsein = v ní plně modus Selbstheit + Ganzheit existence = Selbst-ständigkeit jako východisko k otázce po bytí Já jako smysl bytí; § 65 vorlaufende Entschlossenheit odpovídá na otázku po smyslu Sorge > je vlastně „pohybem k“ (Woraufhin) původního Entwurfu > ten už je původním, protože celostním Entwurf des Seins v němž se bytí Dasein naplňuje smyslem > otevírá celek Ganzseinkönnen jako smysl celé existence = bytí Dasein které si rozumí; pak existenciální situace Dasein > ve vorlaufende Entschlossenheit nechat na sebe přijít možnost existence jako Ganzseinkönnen > to dává fenomén původního časového pole jako Übernahme A = sebe-vzetí A (ZT1) = č. 2 plně vychází z č. 1; 1. Zukommen-lassen = nechat na sebe přijít možnost budoucí smrti = rozměr Vorlaufen jako primát budoucnosti; 2. Entschlossenheit = této situace dané primárně ve Vorlaufen se musím otevřít = přijat ji za vlastní > pak „jsem“ ve autententickém smyslu (přít. extáze = Ich bin) = to, co jsem „vždy už byl“ (min. extáze = gewesen); Ale: přijití k sobě se děje ve faktické situovanosti (Situation) = v existenciálu „Da“ > pak časovost vypadá pro Übernahme B = sebe-(ne)vzetí B (ZT2) = takto: Přijmout na sebe „zde přítomné nitrosvětské jsoucno“ (Anwesende jako Gegenwärtige) > to je možné jen odpovídajícím časovém postoji faktického do světa vrženého a v Umsichtu otevřeného Dasein = „při-tom-mnění“ (Gegenwart). pak Zeitlichkeit (ZT) znamená spojení: sebe-vzetí A (ZT1) + sebe-(ne)vzetí B (ZT2) = spojení časovosti obou modů se dává vlastní smysl Sorge: 1. primát bud. („ještě ne“ smrti) + min. („vždy už“ náběhu ke smrti) > vorlaufende Entschlossenheit dává budoucnost + minulost > budu ve smyslu existenciálního „stávání se“ vždy tím, čím jsem už vždy byl ve smyslu vždy už přítomných exist. možností; ale ve vorlaufende 35


Entschlossenheit je beru na sebe jako autentické otevření se vlastním možnostem v jejich celku = osa Sichvorweg = Umwillen seiner Selbst; 2. jenže vorlaufende Entschlossenheit se děje ve fakticitě > uvnitř světa ve Weltlichkeit = časuje se Situation Dasein = díky existenci A zajištěn primát budoucnosti > pak přichází i rozměr při-tom-mnění (Gegenwart) + potvrzení toho, co vždy už bylo = pobyt u nitrosvětských jsoucen (Gewesenheit) = osa Sich-vorweg-sein = Um-zu, Sein-bei; Pak kruhový pohyb od ZT1 > ZT2 a současně od ZT2 > ZT1; v nitrosvětské aktivitě vždy přítomné ontologické horizonty + ty je možné ukázat zase jen z fakticity = hermeneutický kruh. Celek časované Sorge je pak následující: Ich („ještě ne“ jsem svou budoucností, která je „nicotou“ mé vlastní existence jako poslední, absolutně individualizující a ničím nepřekonatelnou možností smrti); bin (danou ve fakticitě Man vztahem k ontologickým horizontům primárně konstituovaným vůči smrti = Sich-vorweg-sein, Sichvorweg); gewesen („vždy už“ přítomnou smrt jako možnost existence je třeba znovu a znovu autenticky uchopit = Sein-können, Ganzseinkönnen). Autentická (ZT1) a neautentická časovost (ZT2) - Obrázek 4 A1 A2 A*

A† S

B

Popis: 1. Dva půlkruhy (A1, A2) naznačují zásadní otevřenost dvou časových rovin založených na bytí ke smrti a v horizontu světa = sebepřijetí A (Übernahme A), časovost označovaná jako ZT1; uzavřený bledězelený kruh naznačuje nitrosvětskou fakticitu, která neví o horizontech otevřenosti a žije „uvnitř“ světa (Weltlichkeit v přítomném modu Gegenwärtigen) = sebepřijetí B, časovost ZT2; 36


2. Červený půlkruh A1 = primát budoucnosti, překrývá ostatní extáze = z ní se Dasein autenticky časuje jako vorlaufende Entschlossenheit k vlastní smrti > ta „ještě není“ = přichází z neznámé budoucnosti jako „naše vlastní“ a tím otevírá možnost autentické existence celku Dasein jako Selbst (Ganzseinkönnen, Selbst-sein-können); 3. Zelený půlkruh A2 = Dasein „vždy už“ vrženo do vztahu k bytí (Worumwillen) a to skrze osobní vztah k přicházející smrti, na kterou je ontologicky zaměřeno (Woraufhin) jako bytí k smrti (Sein zum Tode); obě dvě extáze dávají autentickou časovost ZT1; 4. Dva odstíny zelené = dvojí „vždy už“ vrženosti (Geworfenheit) = jsme vždy už ve faktické existenci u nitrosvětských jsoucen a vždy už vrženi do vztahu k bytí a přicházející smrti; 5. Osa A směřuje z minulého „vždy už“ a budoucího „ještě ne“ do středu Selbst, do fakticity Da > úsečka = A*S má začátek při narození a jde k Da jako S v časovosti A2 > polopřímka směřuje z neznámé smrti A† k faktické otevřenosti v Da jako S > v této polopřímce je možnost konečnosti celého bytí Ds (Ganzseinkönnen), stále otevřená, jsme v primárním časovém půlkruhu A1. 6. Osa B je uzavřená úsečka uvnitř nitrosvětské časovosti ZT2 > časuje Man v Besorgen, Bewandtnis vržené do horizontu nitrosvětských obsahů (Gegend, Umwelt) = kolem ní „nicota“ světa (úzkost) a smrti (svědomí) = prázdný bílý prostor uvnitř půlkruhů; 7. Setkání obou os = bod S dává existenciální situovanost (Situation) = v ní se otevíráme současně obojí časovosti, A1-2 + B = naše „Da“ se sbíhá se „Sein“ ve smyslu In-der-Welt-sein > smysl „mého“ bytí se časuje a tím se stává vlastním (Selbigkeit), celistvým, autentickým, srozumitelným (Verstehen) a umožňuje výklad existenciálně pojaté otázky po bytí (Auslegung); Samotná časovost nemůže být nikdy jsoucnem = v tomto smyslu „není“ = pouze „se časuje“ = existuje jako bytí Dasein > pak rozdíl v časování Dasein versus Zuhandenheit, Vorhandenheit Myšleno z hlediska „běžné“ časovosti, ne existenciální – pro ni viz minulé schéma: 7. Srovnání časovosti Dasein a Zuhandenheit

Časová rovina

Přítomnost

Minulost

Budoucnost

Dasein

±

- (-)

±

Vorhandenheit, Zuhandenheit

+

-

-

37


+ -

autentická existence pro Dasein a faktické „nacházení se“ nitrosvětského jsoucna jako „zde přítomného“ neautentická existence pro Dasein a nepřítomnost výskytu pro předmětné jsoucno

Vorhandenheit jestvuje pouze v přít. = to je faktum jeho výskytu (Vorhanden), v min. už není a bud. ještě není; Časové roviny pro Dasein • přítomnost existence (bytí) stále konfrontováno s možností ne/autentické existence. Ta je vždy zároveň faktická a zároveň v ontol. horizontu; jako taková může být ve dvojím modu: autentickém Selbst a neuatentickém Man; • minulost = „vždy už“ jsme postaveni před možnost neautentické existence, ale ne pokaždé stejné: o faktické Besorgen dává „vždy už“ vrženost do světskosti je v horizontu časovosti Man. To bytuje samozřejmě „vždy už“ u věcí (Bei-Sein) > Vor-struktury nejsou v Man tématizovány jako Sichvorweg-sein, jen faktické „Als“ pro Zuhandenheit jako Zuhandenheit > proto minulá rovina „vždy už“ možné autentické existence (Sein-können) není v Man tématizována = Vergessenheit pro Innerzeitigkeit; o neautentický modus je v závorce pokud se vztahuje k Befindlichkeit k sobě samému > viz časovost Angst jako Unheimlichkeit > úzkost už je na prahu autentického Entschlossenheit, i když ještě není Entschlossenheit (§ 68, b) > ontologické „vždy už“ vůči smrti v Selbst ještě není situováno vůči „ještě ne“ budoucí smrti; smrt zatím jen v modu „vždy už“ přicházejícího konce, zatím nedošlo k otevření se konečnosti Dasein (Entschlossenheit), kterým se autentické Selbst dává sobě samému, není kompletní pár vorlaufende Entschlossenheit dávající klíčovou existenciálu pro časování kompletní Sorge. • budoucnost = z této perspektivy se časuje celé Dasein > musí být stejně dvojpolární jako přítomnost: o autentická > „příchozí“ extáze (Sichvorweg v Auf-sichZukommen) je možná jen vůči „ještě ne“ přicházející smrti = otevření se této možnosti ve Vorlaufen je vždy autentické, protože je situováno (Situation) „vždy už“ ve fakticitě a zároveň v Entschlossenheit pro „vždy už“ danou možnost celku existence (Selbst-sein-können, Ganzseinkönnen jako vorlaufende Entschlossenheit); o neautentická > vždy už jsme v jsoucen v modu Verfallen > zvědavost, strach a další mody se časují v rovině Warten auf... > 38


čekáme na něco a přitom ztrácíme se zřetele své vlastní Já a svět (Bei-Sein, Besorgen). Konečnost bytí Dasein vede k tomu, že nechám k sobě přijít vlastní Já (Aufsich-Zukommen-lassen selbst als solches) = k „sobě“ přicházím jen z hlediska budoucí extáze a autentické časovosti. § 66 nyní se časuje opačně: máme autentickou časovost > pak zprůhlednit z hlediska autent. Zeitlichkeit také Zeitlichkeit neautentického Dasein > už máme charakteristiku každodenností = zjistit její časovost > tou je dějinnost Dasein (Geschichtlichkeit); Man v Besorgen odkrývá čas jako počítanou časovost a v tomto kvantifikovaném čase bytuje u nitrosvětských jsoucen = Innerzeitigkeit > nitrosvětská časovost musí být založena na autentické Zeitlichkeit > zopakování dosavadní analýzy Man + Bewandtnis struktur z hlediska časovosti; § 67 z hlediska nitrosvětské časovosti důležité existenciály Erschlossenheit > otevírá Dasein jako In-der-Welt-sein > to fakticky existuje ve Weltlichkeit > ta daná skrze Bedeutsamkeit > ta existuje jako Verstehen kterému jde v Erschlossenheit o vlastní bytí jako Worumwillen > pak mody Verstehen, Befindlichkeit,Verfallen, Rede dávají horizont světa a světskosti > ta musí být doložena specifickou Räumlichkeit Dasein (Nähe, Entfernung, Ausrichtung). § 68 nitrosvětská časovost = projít časovou konstituci Verstehen, Befindlichkeit, Verfallen, Rede. hlavní je Verstehen = vztahovat se vlastnímu Sein-können = v rovině autentické Zeitlichkeit jako Auf-sich-Zukommen ve vorlaufende Entschlossenheit > dává budoucnost jako „přicházení“ (Zukunft) smrti; běžné Dasein není otevřeno vůči Sein-können > pak se nečasuje ständig z autentické Zeitlichkeit v modu Vorlaufen jako sich vorweg ke smrti, autenticitě; a) modus Verstehen + Erschlossenheit každé Dasein si rozumí z věcí = bytuje u věcí a ty vnímá jako přítomné = časovost das Gewärtigen (při-tom-mnění) dává neautent. budoucnost > původní Erwarten vůči smrti se mění na neautent. warten auf = očekávání, která věc, událost, hodnota atd. vstoupí do ohraničeného horizontu Besorgen = tím máme danou základní modifikaci bud. v Man > oddělit ji od autent. situovanosti v extatické Zeitlichkeit = vlastní časovost jako Augenblick, Wiederholung versus nevlastní časovost das Gegenwärtigen, Vergessenheit; 39


Augenblick = eigentliche Gegenwart > v původní Zeitlichkeit jsme existenciálně v Situation = ve faktickém bytí se nám otevírají autent. Ganzseinkönnen, Selbst-sein-können v existenciálu vorlaufende Entschlossenheit > plnost otevřenosti, která drží všechny možnosti v modu předchůdnosti = z hlediska autentické budoucnosti = nedá se redukovat na Jetzt > je to extáze; das Gegenwärtigen = přítomná extáze neautent. bud. > Dasein není v Entschlossenheit > chybí mu vstup do horizontů otevřenosti bytí, světa > zpřítomňuje se u jsoucen; Wiederholung = ve Vorlaufen na sebe bereme také „vždy už“ možné Seinkönnen v jeho autenticitě > opakované zpřítomnění existenciální možnosti být sám sebou vůči smrti = vrženost do existující situovanosti; Vergessenheit = fakticky existujeme „u“ věcí > zapomínáme na možnost Seinkönnen > místo Erschlossenheit do autenticity se zavíráme do nitrosvětských obsahů > vrženost do Weltlichkeit; Srovnání časovaných existenciál Každé extázi odpovídá určitá dominující existenciální modalita > vždy autentická pro ZT1 (Selbst) a vždy neautentická pro ZT2 (Man). Pro autentickou fakticitu v Selbst je příkladem úzkost kontrastující s neautentickým modem strachu (Besorgen, Man). Časová extáze

minulá

přítomná

budoucí

Extáze Selbst

Augenblick

Auf-sich-Zukommen Erwarten

Modus Selbst

Gewesen Wiederholung Befindlichkeit

Erschlossenheit v Augenblick

Verstehen, Vorlaufen

Extáze Man

vergessend

Gewärtigen

gegenwärtigende

Modus Man

Vergessenheit

Verfallen

Warten auf...

40


Časovost autentického porozumění (Verstehen) v modu ZT1 (Obrázek 5)

fáze č. 3 = 1 Auf-sich-Zukommen = v modu opakovaní (Wiederholung) ob-stát vůči smrti (Ausstand) a tím na sebe vzít možnost konečnosti Selbst (Selbst-sein-können) fáze č. 2 Erwarten v náběhu ke smrti (Vorlaufen) = uchopuje skrze Augenblick plnou možnost smrti

WiederET holung

primární horizont „ještě ne“ přišlé, ale „vždy už“ přicházející smrti

AugenVL blick

fáze č. 1 přicházení (Zukunft) smrti v modu „vždy už“ možné možnosti nebýt

Popis: 1. tečkovaná kružnice a šipky ukazují otevřenost existence, její průhlednost vzhledem k vlastnímu exist. porozumění; 2. elipsa popisuje extatický pohyb časovosti v modu Verstehen > od sebe k sobě v existenciálu vorlaufende Entschlossenheit; 3. kroužení autentického Selbst: příchod smrti (1) se setkává se vstřícným postojem očekávání daným v náběhu ke smrti (2) a ten se završuje v sebevzetí jako plné přijetí nevyhnutelné možnosti nebýt (3).

41


Nitrosvětská časovost fakticity Man v modu ZT2 (Innerzeitigkeit) - Obrázek 6 světskost uzavřených nitrosvětských obsahů (VHH, ZHH)

horizont „vždy už“ (GEWESEN)

ZT1

vergessend Gewärtigen

gegenwärtigende ZT1

primární horizont „ještě ne“ (BIN)

neautentická časovost Man-Selbst situovanost Dasein jako Sein-bei, Besorgen = Já (Ich) bytuje sebezapomenutě u ZHH, VHH

das vergessend-gegenwärtigende Gewärtigen

1. tečkovaná kružnice ukazuje sféru jsoucen otevřených v jejich fakticitě výskytu jako Zuhandenheit, Vorhandenheit = Man je uzavřeno ve svém Besorgen, Bewandtnis, ale zároveň je stále „už“ u věcí ve světě; oboustranné šipky ukazují na konstituci nistrosvětských obsahů jako Zuhandenheit (viz obr. 3); 2. plná kružnice patří Man se pohybuje v uzavřeném okolí obeznámenosti a světskosti jsoucen > uzavřená světskost světa jako suma Vorhandenheit, Zuhandenheit uzavřeného do horizontu okolí (Gegend) nebo osvětí (Umwelt); 3. tečkované šipky časovosti ZT1 (bud., min. extáze) začínají za okruhem světskosti = ontologické horizonty jsou skrytě přítomné za každodenním obstaráváním > v neautentickém Man-Selbst nejsou tématizovány; 4. čárkované šipky = zapomenutost základních horizontů, Man se netématicky vztahuje k horizontům otevřenosti (pravda, svět, smrt); 5. plné šipky = „při-tom-nost“ Man u nitrosvětských jsoucen > na straně subjektu jde o akt existence > proto participium „při-tom-ňování“ již přítomného Man = gegenwärtigende Gewärtigen > stále přítomný „subjekt“ je u věcí jako daných předmětností > Zuhandenheit, Vorhandenheit jsou „před-staveny jako „při-tom-mnosti“ (das Gegen/wärtigende) = jako předměty (Vorhandenheit, Zuhandenheit) ve vztahu Subjekt-Objekt.

42


b) časování Befindlichkeit (ZT1) Befindlichkeit = „vždy už“ jsem vržen (Geworfenheit) do světa a do své existence > to dává čisté Daß existenciální vrženosti = fakt, že jsme u sebe a u věcí ve světě; Časování Befindlichkeit konceptuálně rozpracované jako rozběh z místa na stejné místo, od Selbst k Selbst: 1. Bringen vor = jsem konfrontován s faktem „vždy už“ dané Geworfenheit jako vrženosti k nitrosvětským obsahům a do vztahu k vlastní smrti > jsme v autentické časové extázi Gewesen; 2. Sich finden = Geworfenheit jako časování autent. Selbst v časové extázi Gewesen je gleichursprünglich se všemi ostatními extázemi (nejsme v konceptu Jetzt) > sebe-nalezení v autentickém Já > konverze k autentickému Selbst v plnosti existenciálních struktu > spojení s ostatními čas. extázemi znamená autentické časování Sorge jako vorlaufende Entschlossenheit; 3. Zurückbringen auf = časování vrženosti v extatické Zeitlichkeit uzavírá okruh modu Sich-befinden > Befindlichkeit se primárně časuje z Gewesenheit > jako Zurückbringen auf... ve smyslu návratu k autentickému Já danému v konkrétní faktické situovanosti (fáze 1+3).

Časování Befindlichkeit (ZT1) - Obrázek 7

Bringen vor vrženost (Geworfenheit) do „vždy už“ faktické existence a do vztahu ke smrti

Sich-Befinden celek 1-3 Sich finden extáze = vorlaufende Entschlossenheit

fáze č. 1

WiederET holung fáze č. 3 = 1 Zurückbringen auf = časová extáze Sich-befinden = návrat k Selbst v autentické časovosti vorlaufende Entschlossenheit (č. 2) a v modu Stimmung jako Geworfenheit (č. 1)

43

Augenblick VL

fáze č. 2


Scénář časovosti Befindlichkeit musí sedět se dvěma základními projevy (fenomény) Stimmung : strach, úzkost. Furcht = faktická afektivita Dasein u věcí > fáze č. 1 jen vrženost k nitrosvětským obsahům > č. 2 = žádné sebe-nalezení, časujeme se neautenticky v modu Gewärtigen = mimo extáze Zeitlichkeit > č. 3 návrat je v uzavřeném okruhu Besorgen uvnitř nitrosvětských jsoucen = Man se chápe ne v autentickém Zurückbringen auf... versus Zurück auf = nacházím sám sebe jako jsoucno mezi jsoucny; pak ona Vergessenheit (a ne Gewesenheit) = skáči nebo odskakuji od jednoho nitrosvětského jsoucna ke druhému > chybí otevřenost (Erschlossenheit, Verstehen) pro existenciální situovanost Selbst. I strach určuje extáze Zeitlichkeit „vždy už“, ale v modu nitrosvětské časovosti (Gewesenheit > Vergesseheit) = pak celková časovost strachu podle modelu Innerzeitigkeit, ale posun na stranu „vždy už“ dané fakticity = jako „ein gewärtigend-gegenwärtigendes Vergessen“; Angst = úzkost má také formální Wovor + Worum = vždy Selbst konfrontované s faktickou „nicotou“ Sein-können vůči smrti = Vorhandenheit, Zuhandenheit jsou anulována v jejich světskosti > zůstává nicota smrti a světa; mizí skok do nitrosvětskosti daný pro Man v Besorgen v zapomenutí se (= zapomenutí autentické možnosti existence vůči zapomenuté smrti) > nejde se pak Vergessenheit u jsoucen = jde zpět k autentickému Widerholung = uchopena původní Zeitlichkeit; Sichzurückbringen na původní autentickou Geworfenheit je možné = pak Angst je na prahu (auf dem Sprung) možného Entschlossenheit = tj. jsme jen na cestě k autentickému vorlaufende Entschlossenheit, zatím ne ve vztahu ke smrti, jen potvrzena nicota světskosti (Weltlichkeit); Dvojpolárnost Angst 1. jako Unheimlichkeit je pouze v náběhu k Entschlossenheit > už není spojen z nitrosvětskými obsahy, ale na druhou stranu ještě není postaven do plného Entschlossenheit vůči smrti; 2. jako Stimmung > spojení s Entschlossenheit je skutečným naladěním existence > Dasein otevřené do konečné existence, jejíž možnosti jsou uchopeny jako konečné > pak je A. bez Unheimlichkeit = Sein zum Tode je osvobozeno (frei sein) od neautent. možností protože již stojí v autent. Selbst (vorlaufende Entschlossenheit). Všechny ostatní faktické afekty (naděje, zlost, obava, lhostejnost) vždy v modu nitrosvětské časovosti (das Gegenwärtige) + předpokládají horizont ontol. Zeitlichkeit jako „sebe-získaného“ Dasein > pak jsou teprve afekty „čeho“ a „koho“ ve smyslu fakticity. 44


Pak pokus o celkové schéma ZT1 jako spojení autentického otevření se existenci (Erschlossenheit) ve fakticitě a extatickém náběhu ke smrti (vorlaufende Entschlossenheit): Existenciální časovost jako sebe-vzetí A = původní extatické časování se Selbst v Sorge (ZT1) = celková časovost otevřenosti (Erschlossenheit) jako spojení autentické fakticity (Stimmung, Befindlichkeit) a porozumění (Verstehen). Celkové schéma autentické časovosti (ZT1) - Obrázek 8

ICH

GEWESEN

BIN Vorlaufen

autentické Selbst v jednotě všech tří časových extází

Entschlossenheit

horizont „vždy už“

ZT1

WiederET holung

AugenVL blick

ZT1

primární horizont „ještě ne“

autentická časovost ZT1 situovanost ve vorlaufende Entschlossenheit Sebe-vzetí typu A

Popis: 1. tečkované linie = horizonty světa i existence otevřené, vztažené k „nicotě“ nitrosvětských obsahů > průhlednost existenciální otevřenosti > Dasein je situováno plném porozumění (Verstehen) a plně otevřena (Erschlossenheit) celku možností Dasein (Selbst-sein-können, Ganzseinkönnen); 2. polopřímky = zásadní otevřenost konečné situovanosti Dasein vůči „vždy již“ přicházející smrti > ta jednak vždy znovu uchopena ve Entschlossenheit a také očekávána v modu „ještě ne“ patřícího Vorlaufen; 3. souběh polopřímek = oba momenty Da jako modality plné existenciální situovanosti (Entschlossenheit, Vorlaufen), jsou současné ve smyslu původnosti a celosti Sorge; 4. Elipsa tvořená souběhem časovaného Verstehen a Befindlichkeit > pohyb od Selbst od sebe k sobě > v modu autenticity anticipuje svou smrt jako poslední možnost > vůči ní vnímám celek své existence a celek světa; 5. Šrafování elipsy > Dasein není izolovaný ostrov > v existenciálu Mitsein vždy už otevřeno horizontu mezilidských vztahů (Miteinandersein) a 45


ostatní existenciály jsou extatické buď svou podstatou (jako vorlaufende Entschlossenheit, Verstehen, Erschlossenheit atd) nebo svým spojením se Sorge. c) časovost Verfallen Verstehen z budoucí extáze (Zukunft) + Befindlichkeit z minulé (Gewesenheit); Verfallen také v extatické Zeitlichkeit, i když samozřejmě nevlastním způsoben, nejde o autentický modus Selbst, ale výskyt v Man > Verfallen se časuje z přítomné extáze (Gegenwart) = z různých modalit Verfallen vzata pro časování jen zvědavost (Neugier, § 36). Neugier v modu Begegnen lassen > ten dává horizont v němž se manifestují Zuhandenheit, Vorhandenheit jako přítomné (anwesend) > nahlížení těchto jsoucen ve zvědavosti má neautentickou časovost faktické uzavřenosti > pak extáze Man ve Verfallen: 1. budoucnost = stále orient. k novému jsoucnu = Warten auf... (ZT2) a ne Erwarten (ZT1); 2. přítomnost = Zuhandenheit uchopeno v Gegenwärtigen, ale v neposednosti (Unverweilen) a nezakotvenosti (Aufenthaltlosigkeit) = ve zvědavosti není ani pořádné „přitom“ (Gegenwärtigen) > jde o extrémní odcizení okamžiku; 3. minulost = N. „vždy už“ po nějakých jsoucnech chňape (nachspringt) > bytuje v trvalém rozptýlení (Zerstreuung) a sebezapomenutosti (Vergesseheit). d) časovost Rede odlišit existenciální Rede od faktické Sprache > každá řeč o něčem je sama o sobě časová > založena v extatické jednotě Zeitlichkeit > spojení s původním smyslem bytí dáno přes kopuli „est“ v logice; pak už je opakování extází: Verstehen = budoucnost, Befindlichkeit = minulost; Verfallen = přítomnost; pak časovost Dasein je nutno vzít jako celek = všechny tři extáze přítomné „najednou“ > jde o časování se Selbst v celku jeho existence > zároveň tedy přítomný horizont fakticity (Verfallen) a všechny ostatní existenciální horizonty (Verstehen, Erschlossenheit, Befindlichkeit = Sorge vcelku); § 69 originální Zeitlichkeit způsobuje „prosvícení“ Dasein (Gelichtetheit) > toto „světlo“ pochází z extatické Zeitlichkeit = plně a původně otevírá Dasein > pak i Besorgen je možnost uchopit v časovém modu > časovost je základní podmínka pro vyložení In-der-Welt-sein > nyní otázka po transc. světa a jeho časování: 1. časovost Besorgen; 2. jak ji změnilo Besorgen v teoretickém postoji; 3. časovost světa. 46


a) časovost Besorgen Umwelt, okolí jako uzavřený okruh, v němž potkáváme Zuhandenheit, Vorhandenheit v modech Bewandtnis, Bewendenlassen, Besorgen > Verstehen man jde ke jsoucnu, ne k Selbst > jsme v neautent. modu, pak jen časovost Gewärtigen a to v modech: wobei = u bytujeme v sebezapomenutosti u jsoucna (Vergessenheit); wozu, um-zu = jsoucno nahlíženo v modu Besorgen, Bewandtnis ve svém charakteru užitečnosti, služby, účelu > Zuhandenheit „je“ .... aby se něco udělalo, stalo atd. ; womit = předešlé roviny dávají ono netématické porozumění „co“ je to či ono za jsoucno. Jsme stále v modu „při-tom-mnění“ (das Gegenwärtigen) = zašantročení jsoucna (Vermissen) nebo naopak překvapení z vynoření se něčeho (Überraschtwerdens) se stále dějí v modu neuatentické časovosti Man = i zatím nepřítomné nebo nečekaně přítomné jsoucno je dáno v modu Besorgen a neautent. časovosti; ale Man ve svém postoji ke světu je zcela praktické a roviny času vůbec netématizuje > přejít k fakticitě teoretického pohledu na svět, zde již čas tématizován ve fil. a ve vědách; b) časovost teoretického přístupu k Vorhandenheit hledat existenciální pojem vědy, protože i ta je modem faktického In-der-Weltsein > věda odkrývá celek nebo různé regiony jsoucna; na rozdíl od běžného Besorgen jen nazíravý teor. pohled zkoumání > není hantýrování se Zuhandenheit, Zeug > nitrosvětská jsoucna v modu Vorhandenheit; vidění, theoría (Kantovo Anschauung) je základní vědecký postoj k věcem > ale i tak je třeba základní zručnost Besorgen (laboranti ve vědě, psaní článků atd.). Umsicht, Besorgen mají přístup ke jsc. v modu „když (udělám toto)... tak (se stane tamto“ (wenn-so) > > vím, že něco je něčím (Zuhandenheit) a zároveň to mohu k něčemu použít; Nejprve se časuje v ZT2 struktura poukazů (Wozu) > ty dávají celkovou sít spjatých poukazů (světskost) > a pak vím, že daný Zuhandenheit se hodí a k tomu a k tomu (Dazu) > základem je struktura Als = ta je založena v autentické časovosti Verstehen jako ZT1; běžné prozumění = věc jako Zuhandenheit > kladivo jako Zeug je v horizontu porozumění Umsichtu a Besorgen jako „to, s čím se tluče“ a jeho situovanost jako Zeug je v dílně; Vědecká abstrakce = věc jako Vorhandenheit > kladivo má „tíži“ a je „objektem“ pro různé vědy (fyzika, mechanika, ekonomie atd.) = abstrahováno od účelu a místa;

47


Pak věda odkrývá svět ne jako Gegend obeznámenosti versus homogenní Umwelt daný obecně platnými zákony (Newton, Einstein) = bodový výskyt neutrálního Vorhandenheit („kladivo“) v „prostoru“ daném matematicky a fyzikálně (kosmos, příroda); Vědecká objektivace směřuje ke jsoucnu jako k objektu > tématizuje tento objekt v prostředí dané vědy > časovost ZT2 je v modu abstrahujícího a vědeckého „při-tom-mnění“ (ausgezeichnete Gegenwärtigung). Předpokladem této vědecké časovosti je Vorhandenheit: 1. ontol. otevření se pravdě na základě manifestovatelnosti jsoucna (Wahrheit jako Entdecktheit) > pak musí vždy už být svět otevřen vcelku; 2. schopnost vědeckého Dasein transcendovat jednotlivá jsoucna > problém transc. světa a časování reality (§ 43). c) časovost vztažená k tranc. světa Ot. v jakém smyslu musí svět „být“, aby Dasein mohlo existovat jako In-derWelt-sein ? extatická časovost existence jde z budoucnosti (Wohin) a základní směr existence (Woraufhin) je dán v Zeitlichkeit jako otevřenost (Erschlossenheit): - možností náběhu„být“ vůči již přicházející smrti; „být“ v rámci Entworfenheit, Befindlichkeit vržen do faktického světa; a „být“ v otevření (Erschlossenheit) pro všechny vždy již dané možnosti existence. Schéma první časovosti odpovídá tedy transcedenci světa, pokud chápeme „směr“ extází jako horizonty In-derWelt-sein : Časovost vztažená k trancendenci světa (ZT1) - Obrázek 9

WORAUFHIN

WOHIN

smysl bytí ICH = Selbst časovaného jako IDS Augenblick

horizont „vždy už“ (GEWESEN)

ZT1

ZHH, VHH, světskost světa nitrosvětská časovost ZT2

Wiederholung transcendentní bytí světa = smysl bytí pro IDS

48

ZT1



Popis: 1. bytí světa se shoduje s časováním extází ve dvojím pohybu“ od sebe směrem ke možné smrti (Wohin) a zpět k sobě (Woraufhin) 2. oba půlkruhy společně se šipkami naznačují tři časové extáze (ZT1) > jsou umístěny v ohniscích elipsy > tvoří základní horizonty otevřenosti In-derWelt-sein a tím tvoří i transcedenci světa; 3. tečkování ukazuje na otevřený charakter existenciál založených ZT1 > v nich se dává celek světa jako „nic“ vůči nitrosvětským obsahům (viz Gewissen, Angst); 4. uzavřená elipsa Besorgen již předpokládá horizontu světa, ale svět ve své časově dané transcedenci není tématizovatelný v modu Man a Besorgen > v horizontu nitrosvětské časovosti existují pouze jednotlivá jsoucna (Vorhandenheit, Zuhandenheit). Svět bytuje jako transcendentní v oněch základních extatických pohybech ZT1 > pak elipsa v posledním schématu ukazuje transcendeci světa = nemůže být nikdy objektivovaným pojmem, předmětem > protože původní Zeitlichkeit nemá „subjekt“ konstituující horizont světa = In-der-Welt-sein není subjektem. Objektivita světa = ve smyslu faktické vrženosti In-der-Welt-sein do nitrosvětských obsahů > Besorgen je modus Erschlossenheit, Verstehen a Befindlichkeit a proto lze v jistém smyslu mluvit o objektivitě světa jako časově-transcendujícím (zeitlich-transcendente); Subjektivita světa = horizonty světa jako horizonty extází bytují pouze v Dasein jako časující se bytosti > bytí světa závisí na bytí Dasein > ale ne faktický výskyt toho či onoho jsoucna či celku jsoucen = to není transcendentní horizont světa, ale suma Vorhandenheit např. poznaných vědecky (kosmologická představa vesmíru ve fyzice, v klasické ontologii pojem natura atd.) > smysl světa existuje jen ve vztahu ke smyslu bytí = časované existenci Dasein. § 70 Räumlichkeit (Räumlichkeit) musí být založena existenciálně a tudíž i časově > vysvětlení Räumlichkeit nutno hledat v Zeitlichkeit; Kantova interpretace prostoru jej spojila s průběhem psychických obsahů > to není exist.-ontol. interpretace; Jak bytuje Dasein jako Räumlichkeit ? > jen ve fakticitě Verfallen > to znamená, že „není“ v prostoru jako vyskytující se (vorhanden) jsoucno = Dasein si zabírá prostor (Raum einnehmen) > v modu Bewandtnis se polarizuje okolí (Gegend) vzhledem k naší Sorge (Ausrichten) a to buď do větší nebo vzdálenosti od nás (Entfernen, Nähern); tento modus se časuje jako Verfallen v ZT2 > „zde“ našeho Dasein je dáno jako situovanost (Sitution) časovanou v modu das gewärtige Vergessen. 49


Vznik světskosti světa skrze nitrosvětskou časovost (ZT2) - Obrázek 10

ZT1

ZT1

WORAUFHIN

WOHIN

ZHH, VHH

Entfernung ZT2

MAN v modu Besorgen, Bewandtnis, Umsicht Gegend, Umwelt

Näherung ZT2

Vor-struktury pro Verstehen světskosti

Wiederholung Augenblick horizont „vždy už“ (GEWESEN)

Situation (ICH)


Popis: 1. Dasein v modu Man zapomíná na své Selbst a v přítomnosti se vrhá pouze ke zde daným jsoucnům uvnitř elipsy > proto není ve schématu Já (Ich), pouze Man, tedy „Nikdo“ ve smyslu Selbst; 2. Existenciální horizonty utvářející časovost směřují pouze od jsoucna (Wohin) a znovu ke jsoucnu (Woraufhin) > vytvářejí uzavřený okruh obeznámenosti (Gegend) nebo vědecko-pozitivistického pojetí světa jako více či méně kompletního souboru jsoucen a faktů (Umwelt); 3. Horizonty ontologické otevřenosti Já v časovosti ZT1 nejsou tématizovány, proto jsou polokruhy autentických časových extází mimo elipsu; 4. Samozřejmě daná „při-tom-nost“ u Vorhandenheit, Zuhandenheit dává nitrosvětský prostor se sobě vlastní časovostí ZT2 > v něm se vynořuje fakticita nitrosvětských obsahů jako nitrosvětských = v samozřejmosti onoho „jako“ (Als) > Vor-struktury dávající porozumění nitrosvětskosti vůči horizontu světa nejsou v modu Man tématizovány; 5. Autentická časovost ZT1 leží mimo okruh světskosti > Man žije v modu „při-tom-ného zapomnění“ (das gewärtige Vergessen) daného skrze Umsicht, Besorgen > šipky jdou v obou směrech, od jsoucna k Man a opačně a jsou uzavřeny > Man se chápe stejně objektivně a 50


zvěcněně jako ontické obsahy světa, jeden subjekt je zaměnitelný za druhý; 6. Situation (p. 299) jako situovanost Já v přítomnosti otevřené vzhledem k oběma dalším časovým rovinám > primát budoucnosti; § 71 Dasein bytuje v každ. „přirozeně“ žije průběh života vždy a všude (zunächt und zumeist) s druhými modalitě veřejnosti a veřejného mínění (Öffentlichkeit) > ontický popis běžné existence roztažené v čase jej jen zdánlivě samozřejmý > navenek vystupují dva časové jevy: roztaženost života do doby mezi narozením a smrtí; čas měřený kalendářem a hodinami > obojí ukazuje na časovou existenci každ. Man > nové kolo otázek po časovosti každodenní existence > je faktická a zároveň se děje v čase. § 72 téma SZ je porozumění bytí > to jako otázka po smyslu bytí v rámci existenciální analytiky In-der-Welt-sein > první kolo otázek směřovalo k časování Sorge > tím dosažena rovina původní interpretace Dasein v obou modech časovost a v celku všech existenciál = máme danou In-der-Welt-sein ve všech základních horizontech, tj. jako časovanou starost; Ovšem to vše vztaženo k pouze k existenciální situovanosti („Da“) > zůstává problém celku života plynoucího od narození do smrti (Erstreckung) > tato rozpjatost celku života zatím nebyla dostatečně tématizována = ve smyslu celku života daného jako jednota „narození-smrt“. Prožívaný život jako uplývání prožitků > v přítomném „nyní“ je pak každý prožitek „skutečný“ > tím získáváme stabilní, stále plynoucí „nyní“ + stálou proměnnost v něm se střídajících obsahů. Pak ontol. otázka po způsobu bytí těchto prožívaných obsahů > ani u Husserla ani u Kanta není zodpovězena = v modu Vorhandenheit se tyto prožitky nenachází = nejsou jsoucny, když jsou v Dasein; Dasein se žije jako Selbst > rozpjatost je založena v extatické konstituci Dasein + vrženosti (Geworfenheit) do onoho intervalu „mezi“ (Zwischen) narozením a vždy již přicházející smrtí (Vorlaufen) > Dasein bytuje jako Sorge právě v tomto mezičase; pohyb Já znamená, že Selbst se v rozpjatosti „roztahuje“ (erstreckendes Sicherstrecken) > to dává pohyb a dění v existenciálním smyslu (Geschehen) > pak výklad struktury tohoto dění sjednává přístup k ontologickému porozumění dějinnosti (Geschichtlichkeit = Geschichtlichkeit); původní místo dějinnosti je tak napojeno na časovost Dasein > ontol. rovina exist. hermeneutiky jako analytika In-der-Welt-sein > proto odmítnuty všechny 51


ontické pokusy o vysvětlení dějin > historizují přístup k dějinnosti jen v ontickém modu S-O > dějiny jako předmět vůči konstituujícímu subjektu. Postup > při výkladu Geschichtlichkeit vyjít z modů Erschlossenheit + Auslegung > Dasein není časové, protože žije v dějinách, je to přesně opačně: Geschichtlichkeit existuje, protože Dasein se časuje > protože bytí Dasein v Geschichtlichkeit je plně faktické > Geschichtlichkeit musí být vysvětlena z nitrosvětské časovosti (ZT2). § 73 Oddělit dějinnost od historické vědy jako vědění o dějinách > pak dějiny (Geschichte) jako nyní účinné dění ve společném mezilidském prostoru (Miteinandersein); příklad historického exponátu = fakticita věci se mění jen nepatrně (např. rozpadání tkaniny, dřeva...) = mění se Zuhandenheit předmětu > jeho svět již není = Vorhandenheit přestává být ve vztahu k horizontu vztahů určujících jeho věrnost „jako“ Zuhandenheit > byvší svět Dasein (Welt eines da-gewesenen Daseins); ale Dasein existuje jen v časové extázi = jeho min. je dějinnou přítomnosti existující existence > dějinnost existuje v jednotě; pak díky primární dějinnosti Dasein (ZT1) > existuje sekundární dějinnost exponátu jako nitrosvětského jsoucna (ZT2) > pak dějiny nedělá uplývání času do minula, ale ZT1+2 = Dasein není v objektivním časovém toku, ale časuje se: ontol. + fakticky = z toho dějinnost. § 74 vznik dějinnosti možný jako modu bytí In-der-Welt-sein = ontologický problém dějin je existenciální povahy = časový > jako přechod od nicoty v časovaném náběhu vorlaufende Entschlossenheit do fakticity Geworfenheit; Geworfenheit dvojí = celek In-der-Welt-sein > do vlastního Sein-können + do světa a ke druhým lidem; 1. pohyb Entschlossenheit jako sebevzetí (Sichüber liefern) = odpovídá situovanosti Angst, dostává nás na práh dějinnosti, tj. před horizont Geschichtlichkeit; Sein-können vůči smrti přebírá všechny faktické možnosti existence = i ty dané v Man, kt. jsou neautentické > úkol: zúžit tuto širokou Geworfenheit na skutečně autentické možnosti existence; existenciální otevřenost Dasein vůči smrti se spojuje s otevřeností vůči tradované existenci In-der-Welt-sein jako „vždy už“ vržené do fakticity (Erbe) = toto „vždy už“ dané v Geworfenheit na sebe bere modu v Entschlossenheit (Sichüber liefern) > ale tyto možnosti ještě na sebe nejsou plně vzaty (als überkommene) = nejsou z čistě ontologické roviny Selbst-sein-können > nutný další pohyb protože teď In-der-Welt-sein táhne svou Geworfenheit pouze z 52


extáze minulého, ale spojené i s kusem fakticity > viz schéma Befindlichkeit + do toho ještě kus ontických možností; 2. pohyb Vorlaufen jako Schicksal (Sebevydanost) = situovanost do horizontu Geschichtlichkeit, uvnitř čistě ontologických možností existence; Schicksal jako „orámování“ faktických možností přinesených v pohybu Entschlossenheit > jeho jednoduchost (Einfachheit) daná ve smyslu existenciální „formy“ tj. modu existence mimo nitrosvětské obsahy > v pohybu Vorlaufen jsme otevřeni vůči smrti (Freisein für Tod) a tak uchopujeme svoji existenci jako konečnou a konečnosti vydanou > vydáváme se možnosti smrti a tím se předáváme autentickému Selbst-sein-können (Schicksalhaft) > založení Geschichtlichkeit se dokonává z autentické extáze budoucnosti; pak získáváme moc nad svou existencí (Übermacht) > přecházíme do plnosti Selbst-sein-können a to tím, že se otevřeme vlastní konečnosti a vydáme se bezmoci (Ohnmacht) vůči přicházející smrti. tato dvojí situovanost nás pak otevírá skutečným faktickým dějinným obsahům, šťastným i tragickým; navíc je otevřena v existenciálu Mitsein do prostoru druhých lidí (Miteinandersein) > pak dění Dasein (Geschen) jako akt otevření se plnosti existenciálních možností ve smyslu sebevydanosti (Schicksal) je spolu-děním (Mitgeschehen) > tím vytváří novou ontologickou realitu spolu-existujících Inder-Welt-sein jako vydaných otevřené budoucnosti (Geschick) > máme autentickou exist. otevřenost > tím je dán současně horizont Zeitlichkeit jako Selbst-sein-können i světa jako horizontu nitrosvětských faktických obsahů = das schicksalhafte Geschick des Daseins; tj. Dasein v autentické časovosti získává v Geschick (spoluvydání se) horizont společně sdíleného světa = ten ovšem existuje jen jako časový, mimo nitrosvětské obsahy; časování Schicksal se děje v ZT1 > otevřeni přicházející smrti (zukünftig) + současně přebíráme vždy již“ danou (gewesend) možnost bytí vůči smrti > a tato situovanost nás staví do nynější (augenblicklich) existenciální pozice autentického bytí > tím se In-der-Welt-sein dává pro svůj Schicksal; pak sebepředání jako Wiederholung (+ Augenblick) > z budoucí pozice (vorlaufende Entschlossenheit) převzetí „vždy už” daných exist. možností = dává autentickou Geworfenheit v ZT1 > pak od autentické Geschichtlichkeit odděleny (Widerruf) ontické postoje dané ve fakticitě jako “minulost, dnešek (Heute)” = to je zvěcněný čas > Geschichtlichkeit jde v budoucnosti = konečnost časovosti jako Sein zum Tode je skrytý základ Geschichtlichkeit > 53


tato extáze umožňuje Wiederholung jako zjevnost Geschichtlichkeit > toto “dění” Dasein je pak otevřeno druhým ve spolubytí s druhými (Mitsein mit Anderen) = Geschick; Časovost autentické dějinnosti probíhá ve třech fázích: 1. Sebevzetí (Sichüber liefern) v surovém stavu, i faktickými možnostmi = ne ve zcela autentickém stavu > jsme na prahu Geschichtlichkeit; 2. Budoucí extáze zakládá možnost plného uchopení Selbst-sein-können (Augenblick) jako otevřenost vůči “ještě ne” smrti, které se vydáváme; 3. V této situovanosti vůči možné smrti se pak dějinné In-der-Welt-sein časuje ve třech horizontech daných jako dvojice “Schicksal-Geschick”: a. Sebevydanost (Schicksal) je nejprve časována jako okamžitá situovanost (Augenblick) vůči možné smrti přicházející z budoucí extáze (Zukunft); b. Pak se novu situujeme a otevíráme “vždy už” (Wiederholung) přítomné možnosti přicházející z minulé časové extáze (Gewesen); přitom je nutno uzávorkovat také “vždy již” přítomné nitrosvětské obsahy a neautentické dějinnosti ve zvěcněném čase ZT2 (Widerruf) > celek horizontů (a + b) dává kompletní Schicksal = dějinnou otevřenost Dasein; c. existenciál spolubytí s druhými (Mitsein) doplňuje sebevzetí Selbst o rovinu soužití v otevřenosti ke společné vydanosti vůči tomu, co přichází z absolutně otevřené budoucnosti (Geschick) = dějinná otevřenost Dasein jako In-der-Welt-sein = ve společně sdíleném horizontu světa.

54


Časové extáze autenticky založené dějinnosti (Obrázek 11)

Schicksal = autentické převzetí Selbst v SSK existenciální vrženost před možnost smrti (GWF1)

Autentická Geschichtlichkeit v existenciálu Mitsein sféra dějinného soužití s druhými časovaná v ZT1 jako Geschick

Zukunft budoucí časová extáze

primární časová extáze „ještě ne“ přicházející smrti = otevírá SSK v existenciálu Vorlaufen

autentická dějinnost

G e s c h i c k

Geschick ZT1 GT Schicksal

Wiederholung

Augenblick

W i d e r r u f

faktická vrženost do nitrosvětských obsahů (GWF2) Geworfenheit

Neautentická GT Faktické dějinné možnosti dané v nitrosvětské GWF (ZT2) = objektivní historie

Gewesen minulá časová extáze

extáze „vždy už“ přicházející smrti = existenciál Entschlossenheit = daná jako Sichüber liefern

Popis 1. Poloviční elipsy vyjadřují autentickou časovost ZT1 ve dvou časových extázích, větší elipsa naznačuje primát budoucí extáze > kružnice ukazuje vytvořené pole dějinnosti > trojí otevření kružnice naznačuje tři autenticky časované existenciály (Augenblick, Wiederholung, Mitsein) > tečkované čáry znázorňují autentickou časovost otevřených horizontů, plné čáry neautentickou časovost uzavřené světskosti (ZT2); 2. Sebevzetí (Sichüber liefern) jako první moment časovosti (Gewesen) stojí na prahu Geschichtlichkeit (GT) > proto jde velká šipka ke kružnici > rozhodnutí (Entschlossenheit) se týká pouze minulé extáze > viz analogii se schématem časovosti pro Befindlichkeit, také začíná v minulé extázi; 3. Tečkovaná kružnice autentické časovosti je uzavřena vzhledem vrženosti do nitrosvětských obsahů = ty „vždy už“ přítomné v In-der-Welt-sein jako Geworfenheit (GFW2), ale In-der-Welt-sein se v nich ztrácí jako Man > ve Widerruf je fakticita časovaná v ZT2 odmítnuta > původní dějinnost se časuje pouze v autentickém horizontu časovosti ZT1; 55


4. Vlastní pohyb zakládající dějiny se děje v extázi Zukunft > v okamžiku (Augenblick) náběhu ke smrti (Vorlaufen) stojí před svými autentickými možnostmi, proto směr velké šipky ke kružnici > poté opakovaně na sebe bere „vždy už“ přítomné možnosti existence (Widerholung) > otevřená kružnice u minulé extáze (Gewesen) > autenticky situované Selbst je plně otevřeno směrem do budoucnosti a z této pozice přebírá vždy už přítomné možnosti existence (Selbst-sein-können) > viz časové schéma pro Verstehen; 5. Spojení situovanosti v obou časových extázích (Augeblick + Wiederholung) dává kružnici autentické situovanosti v dějinnosti pro Dasein (Schicksal, Geschichtlichkeit), která se časuje v modu ZT1 > tím máme z In-der-Welt-sein první pól autentické situovanosti v bytí („In...sein“) = autenticky časovanou Sorge jako smysl bytí; 6. Tato autentická individuální dějinnost (Schicksal) je otevřená směrem k autentické dějinné existenci jiných lidí (Geschick), přiblížených v existenciálu Mitsein a Miteinandersein > tak dostáváme dvě roviny dějinnosti a tím kompletní situovanost Dasein jako In-der-Welt-sein ve světě lidí > tečkované šipky směřující k rozevřené kružnici naznačují časování Mitsein v již dané kružnici ZT1 > časované spolubytí s druhými dodává dějinnosti horizont světa > dostáváme kompletní časovaný fenomén „In-der-Welt-sein“; 7. Na sebe odkazující šipky uvnitř kruhu autentické dějinnosti pak spojují obě roviny dějinnosti a tím dávají schéma kompletního časování dějinnosti (das schicksalhafte Geschick) > pro komunikaci obou pólů dějinnosti viz analogii s modelem elipsy pro ZT1; 8. Pro kompletní model časovosti musí být neautentická vrženost do fakticity Man (GWF2) doplněna o autentickou vrženost před možnost smrti a celku exist. možností (GWF1) > ta se časuje v primárních časových extázích jako Schicksal a Geschick > proto šipky vybíhají z bodů (Geworfenheit, Geschichtlichkeit) postavených úhlopříčně proti sobě; protiběžně směřující šipky tak uzavírají celé časové pole dějinnosti; 9. Šipky na rozích se sbíhají jednak u vrženosti individua do vlastní dějinnosti (GWF1 + Schicksal) a jednak u opakovaného sebevzetí, které dostává v autenticky časované dějinnosti i kolektivní rozměr (Wiederholung + Geschick) fakticky (předmětně) vyjádřený jako generace, dějinná epocha > kolektivita se staví před své otevřené možnosti existence. § 75 primární, běžné porozumění Dasein jede z Man jako Besorgen pro Zuhandenheit a ze sféry veřejnosti; dějinnost je dána v časování Dasein jako Erstrecktheit (viz schéma) > tato časovost vytváří původní horizont světa a nitrosvětské dějinné obsahy tvoří jeho 56


fakticitu = jsou „uvnitř“ originální dějinnosti > ta dává automaticky horizont světa (viz schéma horizontů časovosti + světa) > pak dění dějin je dění Dasein jako In-der-Welt-sein = autenticky časované bytí ve světě = spojení dějinosti časované jako ZT1 a ZT2. pak mají dějiny i díla, instituce, kulturní památky atd. > jsou Zuhandenheit a časují se vzhledem k autentické dějinnosti = toto jsoucno je nitrodějinné (WeltGeschichtliche) > v jednotě s Dasein + nitrosvětsky časované v ZT2 jako Zuhandenheit, Vorhandenheit > jeho výskyt dán na pozadí časované transcendence světa > jako faktické porozumění jsoucnu potkávaného v modu Besorgen > to pak může být dodatečně historizováno = zasazeno do objektivovaného času a uchopeno jako historické Zuhandenheit. Man vykládá svou dějinnost z takto uchopeného Besorgbare > tím se otázka dějinnosti dostává na neautentickou = ontickou půdu > jednota života není dána onticky = z nitrosvětských obsahů, ale ontologicky = z horizontů smyslu života a světa daných v autentické časovosti; Při situovanosti u nitrosvětských obsahů a existenci jako Man časovanou v zapomnění ZT2 vzniká iluze, že existuje primárně izolovaný průběh jednotlivých životních obsahů, který je potřeba sekundárně spojit do „jednoty života“ (Zusammenhang des Lebens) > ve skutečnosti je to opačně = rozkouskované životní obsahy jsou dány v Man > vinou existenciály Flucht vor dem Tode (§ 51); autentická jednota života leží před tímto rozbitím na jednotlivé pozitivní obsahy Zuhandenheit > jednota dána v původních horizontech = spojují originální časovost (Schicksal) s faktickou rozpjatostí života od narození do smrti vázanou na extatickou časovost v náběhu ke smrti (erstreckte Ständigkeit) > ta jednak vytváří svým časováním původní rozpjatost existence (Erstreckheit) + a to jako extatická sitovanost v ZT1 (ständige Austand); tím je rozpětí života (narození-smrt) situováno v autentické Zeitlichkeit jako věrnost (Treue) autentické existenci otevřené ve existenciálu vorlaufende Entschlossenheit > z pozice Augenblick – Wiederholung se zdůrazňuje W. v Entschlossenheit jako stálá zakotvenost (Ständigkeit) v rozhodnutí pro autentické možnosti existence vůči smrti; v neautent. exist. není rozpětí sebevydanosti (Erstreckheit des Schicksals) dána tématicky, je v modu zapomenutosti > Man je ztraceno v objektivizovaném čase „Dnes“, „Včera“ + bytuje u nyní přitom-mných Zuhandenheit > není možné žádné Wiederholung, které by v Entschlossenheit přiblížilo autentický budoucí horizont Vorlaufen a tím i ZT1 > dějinnost jako existenciální „návrat možného“ (= sebevzetí + sebepřijetí v autent. Selbst-sein-können) není možná; 57


problém = kde z tohoto originálního časování dějinnosti vzniká pojem dějin jako předmětu historické vědy? § 76 historická věda jako taková je nutně faktická > její fakticita se musí dát do spojení s existencí Dasein > vyjasnit vznik ideje historie z dějinnosti Dasein > tím ukázáno ontologické zakotvení hist. vědy; každá věda tématizuje již předtím běžně (nevýslovně) poznaný obor, region jsoucen > historie možná, jen když už otevřená minulost; ta otevřena jako připuštění nitrosvětských obsahů do autentické dějinnosti Dasein > ty byly předtím blokované skrze Widerruf > nyní odblokovány a výslovně tématizovány jaky faktická forma existence In-der-Welt-sein žijího uvnitř nitrosvětských dějinných obsahů (Welt-Geschichte) > pak se k dějinnosti v ZT1 připojuje i neantentická časovost ZT2 > celek časovosti pak zahrnuje obě roviny: ontologickou i faktickou = ekstatisch-horizontale Zeitlichkeit; zrození historie pak znamená vržení In-der-Welt-sein už situované v celku existenciálních možností před nitrosvětské předmětnosti (Zuhandenheit, Vorhandenheit) = pozitivní fakta a obsahy uvnitř horizontu světa a bytí > historie jako věda je tedy zakotvena v primátu ontologické možnosti (Selbstsein-können v ZT1) a primátu budoucnosti (vorlaufende Entschlossenheit v časovaná v ZT1); pak historie je nutně „subjektivní“ = odvozuje svůj původ od autenticky časované dějinnosti; je nutně „objektivní“ = pokud sebezapomenutě tématizuje pouze nitrosvětské obsahy a staví jej jako „zákonitosti“ dějinného vývoje > může to udělat, protože tím je zcela v zajetí časovosti ZT2 a tak jen dokazuje její charakter zapomenutosti v Man, Besorgen > „objektivní“ historik je zcela „přitom“ = sebezapomenutí Selbst u „při-tom-mných“ jsoucen > viz schéma ZT2 jako „das vergessend-gegenwärtigende Gewärtigen“.

58


Geneze dějinnosti (ekstatisch-horizontale Zeitlichkeit) - Obrázek 12 Schicksal = autentické převzetí Selbst v SSK

existenciální vrženost před možnost smrti (GWF1)

Zukunft budoucí časová extáze

primární časová extáze „ještě ne“ přicházející smrti = otevírá SSK v existenciálu Vorlaufen

autentická dějinnost

Autentická GT v existenciálu Mitsein sféra dějinného soužití s druhými časovaná v ZT1 jako Geschick

Geschick Augenblick

ZT1 GT Schicksal

Widerruf

G e s c h i c k

Wiederholung

extáze „vždy už“ přicházející smrti otevření se SSK = existenciál Entschlossenheit

GWF

faktická vrženost do nitrosvětských obsahů (GWF2)

Faktické dějinné obsahy (ZHH, VHH) zkoumané v objektivní historické vědě (Welt-Geschichte)

Gewesen minulá časová extáze

Popis: 1. Na rozdíl od autentické dějinnosti (viz minulé schéma) došlo k jediné změně: nitrosvětské minulé obsahy (Welt-Geschichte) odvozují svou neautentickou časovost „minulého, historického“ od autentické časovosti; 2. Vstupem nitrosvětských obsahů do do dějinnosti je Widerruf škrtnut a šipky směřují k minulé extázi = extatická časovost ZT1 tak získává horizontální rozměr; 3. Navíc jdou šipky v obou směrech, protože se „vždy už“ nacházíme jednak v autentickém horizontu časovosti (ZT1) a jednak v nitrosvětské časovosti dávající přitom-mné Zuhandenheit jako památky či svědky minulosti (ZT2). Primát ontologické možnosti (Selbst-sein-können) znamená, že je možná i pozitní historická věda jako ontická realizace existenciální dějinnosti In-derWelt-sein > už Nietzsche vidět dři druhy historie a tak předznamenával její 59


ontologický základ = otevření dějinnosti v ZT1 umožňuje onu předmětnou, faktickou = „monumentální“ historii > pak i „Dnešek“ historika se musí vidět ve dvou rovinách: 1. buď jako autentická fakticita dějinného Dasein (spojení ZT1+2) > jen zde je možné spatřit celek historické pravdy (historische Wahrheit) založené na autentické otevřenosti; 2. nebo jen sebezapomenutost v Man a tím i propadnustí do falešné, zvěcněné objektivity (jen ZT2) > viz schéma „Časové roviny pro Dasein“ popisující možné autentické a neautentické modality existence v přítomnosti a budoucnosti. § 77 Heidd. rozbor filosofie života (Dilthey + Yorck) na základě jejich korespondence: Dilthey = dosáhnout porozumění života ze života samotného, přes hermeneutickou metodu a rozbor dějinnosti; Yorck = totéž, ale vyčítá D., že neviděl generickou diferenci mezi ontickým a historickým > D. zůstal uvnitř kategoriálního pojetí dějin historické školy (Ranke) > Dilthey podle Yorcka objektivizoval život do historického vědění > tím se stala jeho herm. bodenlos > chybí jí vztah k životu > pro Y. úkol vypracovat novou fil. života; ale: i Y. vidí podle Heideggera Dasein jen onticky jako Vorhandenheit = nestaví otázku bytí jako smysl bytí; § 78 máme vypracovanou časovost v dějinném modu Dasein od narození do smrti + odvození možnosti historické vědy jako napojení druhé, nitrosvětské časovosti na extatickou > nyní problém nitrosvětského času = jeho tématizace v přírodních vědách jako počitatelného kvanta; Odkud tato tématizace času bere svůj původ? Najít genezi matematického a Aristotelova času jako plynutí bezprozměrného „punctum matematicum“ = takto tématizovaný „běžný pojem času“ (der vulgäre Zeitbegriff) se pak dá počítat a měřit; dochází k nivelizaci původní časového horizontu > běžné Dasein žijící u Zuhandenheit, Vorhandenheit nachází čas na těchto jsoucnech > čas je ontizován stejně jako nitrosvětské obsahy, původní horizont bytí je zapomenut > pak je čas zvěcněn stejně jako věci světa; Úkol: projít generi tohoto zvěcnění časovosti = jak to, že se nepředmětný = ontologický horizont času stal počitatelným předmětem, jednotkou > začíná u běžného vědomí > poprvé je vědecky, tj. filosoficky tématizovaná v Arist. pojetí 60


času a nakonec dotažena do konce v Hg. fil. dějin, kde je geneze ducha a bytí spojena s dějinami. § 79 In-der-Welt-sein v modu Besorgen, Umsicht je stále u jsoucna v modu při-tomnění držícího to, co je přítommné jako jsoucno (das gewärtigend behaltende Gegenwärtigen) > v této časovosti ZT2 pak vzniká horizont daný časovými rovinami: „tehdy, když = nyní, kde = „potom, až“ > vztahová struktura daná k věcem jako „tehdy“, „nyní“, „potom“ > zde základ fenoménu datovatelnosti (Datierbarkeit) > díky existenciálu Bewandtnis jsoucna na sebe odkazují v síti vzájemných vztahů (§ 18, Bedeutsamkeit) > k těmto odkazům patří i časové vztahy = jsou stejně „u věcí“ jako ostatní odkazy (um..zu, wofür, atd.) > tím, že nitrosvětská časovost je nalepená na věci, je možný fenomén datovatelnosti; od „nyní, kde“ jako časového bodu se přesunuji k minulosti (tehdy, když) nebo k budoucnosti (potom, až); Časovost objektivní datovatelnosti (ZT2) - Obrázek 13

„Tehdy, když“ vrženost k minulému ZHH

„Potom, až“ vrženost k budoucímu ZHH

Nyní kde ZT2 ZHH

ZHH MAN sebezapomenutě bytující u přitom-ných jsoucnech (Sein-bei, Besorgen)

osa objektivovaného času běžící z budoucnosti přes přítomnost do minulosti

Popis: 1. Man je situované u nitrosvětských jsoucen v modu obeznámenosti, sebezapomenutosti > uzavřený kruh naznačuje schéma neautentické časovosti pro Dasein při-tom-né u jsoucen (viz schéma pro ZT2) > přerušovaná kolmice vyznačuje na časové ose bod „nula“ = bezrozměrné „nyní“ přítomnosti; 2. Lopatkovivé pohyby objektivovaného Man připomínají začarovaný kruh točící se turbíny > vyznačují neautentickou vrženost k minulému a budoucímu jsoucnu > Zuhandenheit v těchto modalitách „už“ nebo „ještě“ 61


není, proto výskyt vyznačen na časové ose pouze tečkovaně > In-derWelt-sein se točí v bludném kruhu zdánlivé časové objektivity; 3. Datovatelnost je zajištěna skrze neautentickou situovanost u při-tommného jsoucna = Dasein bytuje „nyní, kde“ se vyskytuje to či ono Zuhandenheit > stejně zvěcněné Dasein ve své neautentické situovanosti („Da“) > pak počítá čas i směrem k minulosti a k budoucnosti > originální ZT1 umožňující fenomén datovatelného času je zapomenuta; Fenomén datovatelnosti pak vzniká vyložením (Auslegung) sebezapomenutého Selbst ve 3 fázích: 1. Přechod od Augeblick k „Nyní“ (ZT1 → ZT2) „nyní“ jestvující přítomné jsoucno je vyloženo vzhledem ke svému přítomnému výskytu = „kde“ se nachází pro Man > spojení „Man-Zuhandenheit“ je dáno v ontické rovině „subjekt-objekt“ > čas se pak stává objektem, objektivitou > pak je možné díky pobytu u jsoucen „odečíst“ čas v jeho zvěcnělých rovinách: minulosti, přítomnosti, budoucnosti > Augenblick dávající ZT1 se mění na bodové „nyní“ v ZT2. 2. Od rozpjatosti dějinného života k subjektivnímu časovému intervalu: Tím je originální rozpětí života „mezi“ (Inzwischen) narozením a smrtí potlačeno ve prospěch zde přítomných jsoucen v „nyní, kde“ se vyskytuje také Man > rozpětí pak není vytvářeno originální časovostí, ale přecházením „mezi“ jednotlivými Zuhandenheit > pak je původní rozpětí života (Erstreckheit) přeměněno na rozpětí kvantifikovaného času v měřitelných intervalech (od.... do) = přechod od autentického rozpětí v dějinném Já k neautent. rozpětí každodenní existence Man v objektivním světě; 3. Od subjektivního časového intervalu k jeho objektivaci na veřejnosti Selbst je ztraceno samo sobě > ztrácí také čas uvědomovaný jako trvalé uplývání > stálé dohánění, hledání ztraceného času > subjekt pak buď čas „má“ nebo „nemá“ > tento subjektivně-objektivovaný čas ve schématu (Subjekt-Objekt) se stává intersubjektivním > Man existuje jako Nikdo společně s druhými ve sféře veřejnosti (Öffentlichkeit) > žijeme se společném světě Vorhandenheit a Zuhandenheit a čas jej jednou ze jsoucností > je společně a veřejně sdílen (veröffentlicht) jako každé jiné obstarávané jsoucno, například atomárními hodinami = všichni pak „máme“ čas jako společný datovatelný horizont života („je devět hodin“);

62


18. Srovnání časových rovin u dějinnosti a datovatelnosti Časovost

minulá

přítomná

budoucí

Dějinnost existenciál ( ZT1) Datovatelnost existenciál ( ZT2)

minulá extáze

Erstrecktheit pro Selbst

budoucí extáze

Wiederholung

schicksalhaftes Geschick

Augenblick

Dříve

Dnes

Později

Tehdy, když

Nyní, kde

Potom, až

§ 80 Tím je dána geneze objektivovaného času z nitrosvětské časovosti (ZT2) > zbývá ot: jako tento objektivně datovatelný čas „jest“ = jak bytuje > zdánlivě se chová jako jsoucno = jak se v tomto čase časuje Dasein jako In-der-Welt-sein? předchozí vyložení objektivní datovatelnosti > ve společném prostoru Besorgen se čas nachází stejně objektivně jako každé jiné jsoucno > je objektem, předmětem sdíleným ve veřejném prostoru > sledovat modalitu Besorgen v níž se čas postupně objektivuje > tak lze popsat genezi datovatelnosti jako postupné zveřejňování časomíry = stále větší objektivaci času; Datovatelnost založena na nitrosvětské časovosti ZT2 > ta dává osvětí (Gegend, Umwelt, Natur) a tím i celek dostupných, intendovaných, zkoumaných a obstrávaných jsoucen > z ní se pak děje datovatelnost ve dvou modech: 1. Měření času (Zeitmessung) První datovatelnost z přírody, kde jsme u jsoucen sdílených všemi lidmi (Datierung aus dem öffentlich umweltlich Zuhandenen) > máme „den“ jako astronomickou jednotku danou východem a západem slunce > den pro... jako čas, kdy jsme v Besorgen u jsoucen = v tomto smyslu je Dasein vrženo do každo-denního (tagtägliches) modu existence > ten se děje v Mitsein také u Miteinandersein = čas, kdy jsme zde jeden pro druhého jako Man na veřejnosti > slunce dává čas pro „každého“ = pro „všechny“ a pro „nikoho“ ve smyslu autentického Selbst > datovatelnost založená na „přirozeném“ čase; Tato časovost primárně časuje Bedeutsamkeit > když je den, tak něco děláme > společně sdílený čas je „časem pro...“ > jsme ve vztahu k Zuhandenheit jako „um-zu“, kdy „něco“ a „někdy“ obstaráváme (besorgte Zeit) > tak dostáváme významou strukturu objektivních nitrosvětských obsahů (Weltlichkeit) časovanou v objektivní, astronomické datovatelnosti přírody > v něm je Zuhandenheit, Vorhandenheit přitom-mné pro objektivaci v Man > pak časový 63


horizont „času ve světě“ (Weltzeit) je stejně objektivovatelný a měřitelný jako všechno ostatní: „kolik hodin“ znamená „kolik času“; 2. Odečítání času (Zeitablesung) Stín slunečních hodin ani běžící ručička hodin samy o sobě nejsou časem > vědomí času musí být v objektivujícím subjektu > pohled na hodinky znamená, že „si bereme čas“ (Sich-Zeit-nehmen) > říkáme „nyní“ vzhledem k danému danému měření (Jezt-sagen) > tím vlastně vyslovujeme a kvantifikujeme existenciální „nyní“ dané v ZT2 jako při-tom-mnění (Gegenwärtigen) u přitom-ného jsoucna > společné sdílení (Veröffentlichung a srovnej s Geschick jako autentické časovanosti Mitsein!) tohoto nyní se dějě opakovaným nacházením se u tohoto jsoucna > „jak často“ (wie oft) se toto děje (pohyb ručičky, atomární kmit) = tolik „je“ hodin; Pak existuje čas v mnoha vydáních „nyní“ (vorhandene Jetztmannigfaltigkeit) časovaného vzhledem k různým přítomným Vorhandenheit (přírodní atomární kmit), Zuhandenheit (vyrobené hodinky) > opakovaný a tím i měřitelný pohyb jsoucna v prostoru pak zakládá možnost času daného v prostoru (Veräumlichung der Zeit) > tím máme nitrosvětský časový horizont, který se dá přiložit ke každé věci uvnitř světa (Weltzeit); Geneze objektivního času ve světě (Weltzeit) - Obrázek 14

Nyní2 MAN3 MAN2

Mitsein2

Besorgen2 Nyní1 Mitsein1

Besorgen3 Weltzeit ZHH VHH

Nyní3 Mitsein3

Besorgen1 Nyní4 Besorgen4 MAN1

Mitsein2

64

MAN4


Popis: 1. Jednotlivé subjekty (Man1-4) se točí kolem osy dané centrálním jsoucnem > jeho konstituce jako Zuhandenheit umožňuje vznik sdílené datovatelnosti > otevření kružnic naznačuje faktické Erschlossenheit, Verstehen Dasein pro nitrosvětská jsoucna; uzavřenost kružnic směrem k vnějšku ukazuje na sebezapomenutost pro ZT1; 2. Šipky Besorgen1-4 označují konstituci daného Zuhandenheit, Vorhandenheit na základě obstarávání (Besorgen) časovaného v ZT2 > sféra Besorgen1-4 obklopuje intendované Zuhandenheit > je vnímáno ve struktuře „Als“ jako toto určité jsoucno ve své objektivitě dané díky souběhu konstituujících subjektů (Besorgen1-4 → Zuhandenheit); 3. Při-tom-nost u Zuhandenheit jako „Nyní“ subjektu časovaného v přitommnění (Gegenwärtigen, ZT2) je kvantifikovatelná díky opakovanému pohybu sledovaného jsoucna (pohyb hodinových ručiček = Zuhandenheit, kmit atomů = Vorhandenheit) > kvantifikací „Nyní“ daného jsoucna vzniká fenomén datovatelnosti (Nyní1-4 → Zuhandenheit); 4. Šipky Mitsein směřují od jednoho subjektu k druhému > celkový čtverec Mitsein1-4 naznačuje sféru neautentického Miteinandersein jako intersubjektivity (Öffentlichkeit) > v ní se sdílí objektivizované „Nyní“ přítomných nitrosvětských obsahů (Zuhandenheit) > ty jsou opakovaně časovány pomocí datovatelnosti (Mitsein1-4 →Nyní1-4); 5. Tečkované šipky naznačují sdílenou datovatelnost v intersubjektivním prostoru > zahrnuje Besorgen + Mitsein ve sdílené datovatelnosti Nyní > ta je sdílena mezi subjekty jako univerzálně zvěcněný čas ve světě (Weltzeit) předávaný od jednoho subjektu ke druhému (Man1-4 → Nyní14). Otázka objektivita a subjektivity datovatelného času Objektivita tohoto času ve světě jde za výskyt věcí > je tvořena původním časovým horizontem (ZT1), který dává i horizont světa > z této existenciální Erschlossenheit se pak děje nitrosvětské časování i datovatelnost > Dasein je vrženo („objiciert“) k objektům ve světě (viz GWF2) a tato vrženost má původní existenc. charakter (GWF1) > původní objektivita jako vrženost je tedy existenciální; V tomto smyslu je měřitelný čas víc než subjektivní > původní struktury vrženosti jsou dané ontologicky jako In-der-Welt-sein > před Man časujícím se v sebezapomenutosti u věcí; Pak se dá nitrosvětský Weltzeit jednak objektivisticky zvěcnit (fyzika) a jednak zcela subjektivizovat (Husserl) > obě polohy jsou mimo mísu vzhledem k vlastní povaze nitročasovosti, ta je ontologická a ne ontická > srovnej s falešným dilematem „subjektivní/objektivní“ u existence reality a pravdy. 65


§ 81 Dasein odkrývá svým pobytem u při-tom-mného jsoucna čas jako pohyb tohoto Vorhandenheit, Zuhandenheit > pak časomíra jako při-tom-mnělé (gegenwärtigend) sledování tohoto pohybu: v objektivované časové výpovědi (Jetzt-sagen) pak otevřenost pro „Nyní, které již není“ (Jetzt-nicht-mehr) a „Nyní, které ještě není“ (Jetzt-noch-nicht) > z budoucí extáze (ZT1) je přechod do přitom-né časovosti (ZT2) > z ní pak učiněno objektivované „Nyní“ a z této datovatelné situovanosti jsoucího Jetzt je opět otevřena min. (nicht mehr) a bud. (noch nicht); toto je i Aristotelovo pojetí času > pohyb od dřívějšího k pozdějšímu jsoucnu > na hodinkách vyjádřen jako pohyb Nyní od „ještě ne“ k „už ne“ (Jetzt-Zeit) = ve faktickém Erschlossenheit pro Weltlichkeit můžeme být dějinném času extaticko-horizontální časovosti > ale ta je v Jetzt-Zeit překryta, nivelizována pobytem u datovatelného jsoucna > odcházející „nyní“ dávají minulost a přicházející zase budoucnost; pak dynamická Ständigkeit Selbst v rozpjatosti života (Erstreckbarkeit) je promítnuta do statického Jetzt > každý okamžik je stejný se sebou samým = plynutí je zastaveno, pak je věčné Nyní jako nunc stans, věčnost; tento nekonečný běh času odvozen od „nesmrtelného“ Man = v sebezapomenutosti Selbst žije u jsoucen a odtud objektivizuje svou časovost > vlastní smrt není tématizována, před útěk k nitrosvětským obsahům a k nekonečnému plynutí času nebo věčnosti; stopa autentické časovosti skryta v nemožnosti otočit časový proud „Nyní“ > plynutí od bud. k min. naznačuje primát budoucí extáze v ZT1 > Augenblick byl zvěcněn v Jetzt; stopy vztahu „duše“ k „času“ ve filosofii vždy > spojení duše a času u Aristotela, čas jako distensio animi u Augustina, subjektivní založení času u Kanta, spojení času a ducha u Hegela > ten završuje objektivizaci času jeho promítnutím do dějin pojatých jako vývoj absolutního ducha. § 82 Hegelův pojem času je nejradikálnější vyjádření běžného pojetí času a) Hegelovo pojetí času čas + prostor jsou „abstrakte Außeneinander“ = dvě abstraktní, k sobě vnějšně náležející veličiny > přechod od prostoru k času = ten je pravdou prostoru. prostor – vnější výraz příody, složený s bodů > prostor jako „Punktualita“ = skládá se z bodů > jsou v prostoru a nesou negativitu pro Aufhebung > 1 bod 66


není stený jako 2 = negace homogenního prostoru (bod > přímka > plocha > těleso) = tato negace je čas. ten jako „negace negace“ v myšlení > negativita bodu musí být uchopena v myšlení > ve lhostejném prostoru není punktualita myšlena „o sobě“ jako negativita = v myšlení je proveden akt Aufhebung = vzniká čas jako negace negace této puntuality > bod dostává realitu proti druhým jako „Jetzt-hier“ = čas jako Sich-für-sich setzens daného bodu = v časové negaci je individualizován jako bodový čas Nyní > pak Außersichsein přírody dostává v myšlení negativní jednotu (tj. negace negace) = čas je das angeschaute Werden = tím, že není = tak je tím, že je takto není > čas vzniká z Jetzt v čistém nazírání a je nutnou negativitou pro pobyb bytí jako stávání se (Werden) nejprve v přírodě. Pak ZT2 jasná: čas spojen s prostorem (sumou Vorhandenheit) > redukován na bezrozměrné Nyní vnímaní pouze v abstraktním nazírání Jetzt jako negativity > z Nyní pak vytvořen pojem času spojení procesualitou změny na Vorhandenheit (Werden) = skutečná Gegenwart je Hg. jen věčnost = plnost „jest“ > minulost + budoucnost z časového a reálního hlediska „není“; b) Spojení času a absol. ducha pohyb ducha jako negace negace = musí v sobě najít Ne-Já > Hegel bere Descartovo „cogito me (2. negace: myšlenkový odstup od mého bezprostředního vědomí Já, kde běží 1. negace ) → cogitare rem (1. negace: myšlení má odstup od reality v procesu Subjekt-Objekt); Ich je tedy „der reine Begriff“ > pak čas z předešlého nutně jako vnější nazíraný pojem > musí být zpracován = jeho negativita musí být Aufgehoben > duch je v čase, = to je špatně, tak se snaží čas skrze dějiny „zneškodnit“ jako Werden = nejprve skrze přírodu (negace negace punktuality) > přitom vystupuje čas dění přírody zvěcněně jako vnější předmět vůči duchu (zde Heideggerův Weltzeit) > pak při uvědomění si času nastává jeho interiorizace = 2. negace > čas musí být přemožen jako neutralizace Werden jednak v přírodě a jednak nakonec i v absol. duchu; = Geist exituje pro Hegela původně v onom Weltzeit daném negací puntuality > pak vstup přes pojem do myšlení (2. negace) > pak zneškodnění času a werden v Geist skrze zevnitř uchopené Geschichte (to pro Heideggera jako Innerzeitigkeit). Hegelův postup: Weltzeit (geneze času z prostoru přes negaci bodu) > jeho 2. negativita v myšlení jako Werden přírody > reflexí 2. negativity se toto dění stává dějinami, protože vstupuje do sféry Geist > tím vzniká Innerzeitigkeit jako dění 67


dějin > ty nakonec překonány jako absol. konci myšlení (přítomnost jako věčnost an und für sich daného Geist?) § 83 otázka po bytí jde za Dasein > přes ontologii > ta nemůže být formální vědou z nějakých prvních principů > ot. musí znít jaký nese bytí smysl pro Dasein > protože Dasein si vždy už nějak v bytí rozumí, pak toto porozumění je primární ontologickou půdou > vyjádřeno jako smysl bytí > to jako Zeitlichkeit; Pak závěrečná otázka: Tvoří čas horizont bytí?

68

Václav Umlauf Studijní poznámky k dílu Sein und Zeit

Recommend Documents