VÁCLAV IV. "Kdybych válčil v Itálii, vzal bych si za kořist pouze víno!"
Z VOLNÉHO CYKLU
OPILCI NA PRAŽSKÉM HRADĚ
S LÁSKOU A PÉČÍ PŘIPRAVIL
Radkin Honzák
Na Pražském hradě (od samého počátku) se to dětmi doslova hemžilo. Však také kvůli tomu tam později zřídili DŮM DĚTÍ.
Karel IV. jich měl celkem deset.
Karlovy děti a jejich kamarádi ze školky a ze školy
ZIKMUND
Děti Karla IV. a Blanky z Valois: Markéta Lucemburská, nar. 1335, zemřela 1349, manžel Ludvík I. Veliký, (1342) Kateřina Lucemburká, nar. 1342, zemřela 1395, manžel Rudolf IV. Habsburský (1352), druhý Ota V. Habsburký (1366)
Dítě Karla IV. a Anny Falcké: Václav, nar. 1350, zemřel 1351 Děti Karla IV. a Anny Svídnické: Alžběta Lucemburská, manžel Albrecht III. Habsburský ( 1366 )
Václav IV., budoucí český král, následník Karla IV., nar.1361, zemřel 1419, manželky Johana Bavorská (1370 ) a Žofie Bavorská (1389 )
Děti Karla IV. a Alžběty Pomořanské:
Anna Lucemburská, nar. 1366, zemřela 1394 manžel Richard II. Plantagenet (1383 ) Zikmund Lucemburský, nar.1368, zemřel 1437, manželky Marie Uherská ( 1385 ), Barbora Celská ( 1408 ) Jan Zhořelecký, nar. 1370, zemřel 1396, manželka Kateřina Mklenburská ( 1388 ) Karel, nar. 1372, zemřel 1373 Markéta ,, mladší " Lucemburská, nar. 1373, zemřela 1410, manžel Jan III. Hohenzollern Jindřich Lucemburský, nar. 1377, zemřel 1378
Ale teprve ve „starém věku“ (45 let) se dočkal dědice trůnu.
26. února 1361 na hradě Norimerku se narodil Václav IV. Porodní váha = 4000 g; tolik zlata nechal šťastný otec poslat do Cách
Konečně máme prince! V něm má být naše České království zakotveno jako na mocné skále. Z listu Karla IV. Věrným Čechům z r. 1361
Nejsvětější otče a nejdůstojnější pane! S pomocí Nejvyššího, který řídí království a králům poskytuje ochranu porodily jsme na světlo tohoto světa v pátek před nedělí Oculi, asi o třetí hodině, mužského potomka, statného a s krásnými jednotlivými údy. A po porodu se spolu s dítětem s Boží pomocí těšíme příjemné tělesné pohodě. Z listu císařovny Anny papeži Inocenci VI.
Naproti tomu kanovník Židek, který Václava v lásce neměl, k okolnostem jeho křtu napsal, že
„zescal křtitedlnici, když ho křtili“ a ještě hůře se měl zachovat při korunovaci, neboť
„v té chvíli plakal náramně a zesral oltář svatého Mauricil na hradě na kterým stál, když ho korunovali.“
Obě předchozí manželky císaře Karla byly velmi krásné, ale Anna Svidnická byla považována
za nejkrásnější ženu v Evropě. V roce 1358 se císařskému páru narodila dcera Alžběta a v roce 1361 pak syn Václav, pozdější český král Václav IV.
Miss World
Bohužel, za necelé dva roky zemřela i s dítětem při dalším porodu. Malého Václava v této zlé situaci nijak neutěšilo, že byl ve dvou letech korunován českým králem.
Tohle Václav ještě nestihnul
Karel IV. Pokládá základní kámen ke svému mostu (1357).
Zato byl již ve svém patnáctém roce korunován římským králem. Profesor Lesný je toho důmění, že ho tatínek rozmazlil
Karel IV., Karel V. Francouzský a Václav IV. na banketu
Při hostině se hodující baví představením herců o dobývání Jeruzaléma křižáky.
Smrt Karla IV.
VÁCLAV
JAN ZHOŘELECKÝ ZIKMUND PROKOP A JOŠT
1387
To je Zikmund – šelma ryšavá
To je Václav – jeho bratříček
Tihle dva se budou škorpit až za hrob. Jan Zhořelecký se do toho nešťastně zapletl a jak se sluší (když se dva perou, třetí dostane přes hubu), splakal nad výdělkem.
Osmnáctiletý Václav IV. se ujímá vlády. K ruce má korunní radu s mnoha zkušenými zemskými úředníky v čele s Přemyslem Těšínským.
„Neboť královský kmen nasadil urozenou ratolest…“
Pileus pragmaticky od UrbanaVáclavův odpadl a přidal Během dalších let ale začíná se ke Klimentovi, pak příklon k nižší šlechtě,alekterou seŘíma se vrátil do sloužit Bonifácovi IX. obklopuje a kterou bohatě odměňuje. V Římě mu posměšně říkali: Kardinál tří systematickým klobouků. tlakem
Současně je pod kardinála Pilea a jeho pražského spojence Jana z Jenštejna z Jenštejna zůstává (podpora Jan římskému papeži Urbanovi VI. věrný svým zásadám, spíš proti Klimentovi VII. v Avignonu) ještě časem přitvrzuje.
Politika Václava už unavuje…
1381 a dává přednost pitkám.
„Měli
jsme již několikrát příležitost poznat, jak byl král Václav IV. při řešení rozporných a politicky konfliktních situací natolik nervově vyčerpán (!), že se takřka vždy uchyloval na své hrady, v hlubokých lesích, aby se zde, obklopen svými oblíbenci z řad nižší šlechty, bezstarostně oddával lovu a hodování. Stále častěji bylo patrné, že řešení spletitých problémů přenechává některým členům svého dvora nebo královské rady, jimž udílí pouze základní směrnice a pokyny, sám se však závažným jednáním vyhýbá.“ Jiří Spěváček: Václav IV.
V roce 1382 se stěhuje z Pražského hradu do domu svých přátel na Staré město a mezitím si zde nechává postavit vlastní Králův dvůr.
Tady také v nové královské zahradě zřídil rozsáhlý lvinec. Kromě lvů tam žily i další šelmy. Maso pro ně muselo být z příkazu krále přiváženo denně čerstvé a muselo být nejlepší kvality.
Králův dvůr
…byl vladařem nejen příjemně hovořícím, ale také vzdělaným… …kdyby za jeho dnů někdo na hlavě zlato nesl, nebo cestou šel nebo jel, nižádný by mu nic neudělal… Jeho pochůzky v přestrojení po Praze, kdy údajně zjišťoval, zda pekaři nešidí na chlebu a řezníci na mase se staly legendou (ačkoliv, jak píše Lesný, mohly mít také jiný důvod…).
Václavova Bible je zřejmě prvním domácím rukopisem středověku, ve kterém se vyskytují i vyobrazení tabuizovaných témat. Například je tu zachycena soulož. V těch žánrových obrázcích z lázní se opakovaně objevuje smyslnost a rozkošnictví v nejrůznějším provedení. Lázně byly tenkrát nejenom hygienickým zařízením, ale hlavně a především společenským centrem s uvolněnou zábavou. Tady pracovaly nejenom lazebnice, ale i "jeptišky velmi pěkné."
Kouzelník Žito byl mistr kejklířského i iluzionistického umění své doby a nad některými jeho kousky zůstával tehdejším divákům rozum stát. Dnešní kouzelníci by zřejmě dokázali jeho triky vysvětlit, ale středověký divák byl u vytržení. Jako člověk byl prý Žito škodolibý a lidem rád ubližoval. Byl brán jako muž s nadpřirozenými schopnostmi a kdyby žil o několik desítek let později, zřejmě by skončil upálením na některé z hranic. Říká se, že ani jeho pražský současník Mistr Jan Hus neměl Žita z těchto důvodů příliš v lásce.
Některé historické prameny dokonce uvádějí, že
Jindřich Žito z Jivan byl špehem uherského krále Zikmunda Lucemburského. Ten měl dvorního šaška údajně využívat jako vyzvědače na českém královském dvoře a za jeho služby darovat muži v pestrém oděvu s rolničkami hrad Přimdu.
"První doba kralování Václavova nás poučila, kterak mu bylo čím dále tím trudněji odolati, aby ve vzmáhajícím se zmatcích uhájil královskou moc i autoritu svou; druhá doba představí nám ho, an ztrativ rovnováhu potud stěží zachovanou, co panovník konečně octl se v takové nicotě, že bez poručníka již ani obejíti se nemohl." František Palacký
Události po Václavově první pětiletce: 1383 – konec bezvýhradné podpory Urbana VI.
1833 – zpráva Bonifacia de Lupi; 1384 – otevřený konflikt s Janem z Jenštejna – Urban VI., • Vodní dílo na Labi – Čúchův jez; • Narůstání Václavovy impulzivity a agresivního jednání, • ale také častější izolace na Křivoklátě, Žebráku a v Berouně;
„Později zůstávalo u něj při pouhých nábězích a dobré vůli. To bylo příliš málo tam, kde bylo třeba muže stejné velikosti, jako byl zesnulý císař. (…) Ráno říkal ano, večer říkal ne.“
Většinu času tráví Václav IV. na Křivoklátě se svými milci zaneprázdněn honitbou a hodováním. Vesnice v podhradí nechal vypálit, aby tam nezvaní nemohli při čekání na něj eventuálně pobývat a přenocovat.
„Václav IV. dával najevo svou zvláštní přízeň skupině nedávno drobných zemanů a vladyků, rychlých povýšenců a zbohatlíků dosahujících významných míst u dvora jen díky tomu, že králi při různých příležitostech nadbíhali a hověli jeho kratochvilným zájmům, lovu, hodování a bujným zábavám s ženami. V mentalitě nižší šlechty převládal zájem o bohatý, bezstarostný život. Ve vysokých dvorských hodnostech nepociťovali žádnou odpovědnost za politický život země a též jim chyběly nutné znalosti a zkušenosti. Byli to lidé dosahujících provinciálních rozměrů.“
Tento domek si postavil královský mincmistr a bankéř Johlin Rotlev (Rotlöw), r. 1383 jej koupil Václav IV. a věnoval jej Karlově universitě.
1383 – konec bezvýhradné podpory Urbana VI. 1833 – zpráva Bonifacia de Lupi; 1384 – otevřený konflikt s Janem z Jenštejna – Urban VI., Vodní dílo na Labi – Čúchův jez;
Narůstání Václavovy impulzivity a agresivního jednání, ale také častější izolace na Křivoklátě a v Berouně; 1385 – ztráta vlivu na kurfiřty, ohrožení římské koruny; 1386 – smrt královny Johany na Karlštejně; 1387 – konec bezpečnosti v Čechách (podle Palackého loupení
zahájil Markvart z Vartenberka); 1389 – smrt Johánka z Pomuku.
20.3.1389 „Netoliko král, ale lidožrout v království Čechů.“ Opat Rudolf ze Zaháně
Roku 1394 zajali čeští páni krále Václava IV. na Pražském hradě. Sami se ujali vlády v zemi. Za parného léta u času sv. Bartoloměje…
Lazebnice Zuzana podle pověsti pomohla Václavu IV. utéct ze zajetí. Převezla ho na loďce na druhý břeh Vltavy.
Tak to sepsal Hájek z Libočan
Tento motiv se objevuje na obrázcích ve Václavově Bibli i v jiných rukopisech, a pokaždé je spojován s postavou krále a sličné lazebnice, oděné zpravidla pouze v průsvitné bílé košilce, která zdůrazňovala krásu dívčího těla, jeho křehkost a svůdnost.
"V pátek dne 8. května 1394. roku, vraceje se král Václav z hradu Žebráku," jak praví František Palacký, "s komonstvem nehojným zastavil se ve známém podnes Králově Dvoře u Berouna." Události pak vzaly rychlý spád. "Veden jest pak do Berouna, kde v refektáři bosáckého kláštera připravena proň hostina; potom pod silnou stráží, jež sloužiti měla za čestný průvod, jeli s ním páni vítězoslavně do královského hradu pražského." Zbytek známe, skončil v Bílé věži, dokud ho neodvezli na hrad jménem Příběnice, odtud ho transportovali do Krumlova a pak ještě do Rakous na Wildberk.
Tři měsíce po tom, co byl Václav zajat, pro něj Jan Zhořelecký vyjednal propuštění. (Na to vyjednávání sebral početné vojsko.) 1.srpna 1393 byl Václav zase na svobodě. Místo vděčnosti ale sklidil výčitky a obviňování. Navíc byl tak neprozíravý, že se ujal vyjednávání s Panskou jednotou ještě v roce 1395 s velmi podobným výsledkem. Krátce na to umírá za podivných okolností (otráven Zikmundem?).
Král lev, ten času jednoho byl rozeslal poslóv mnoho po všech krajích na vše strany'
po svá kniežata i pány' po zvěř veliký i malý-, aby všickni před ním stali. Tak se byl o to utáza|, že také orlovi kázal,
aby' pojma ptactvo všaké' byl u jeho dvoru také, neb ho bylo vše poslušno; a to bieše dobře slušno,
?
Smil Flaška se stal obětí názorových sporů s králem Václavem IV. 13. srpna 1403 jako vlivný člen Panské jednoty padl v boji při obléhání Kutné Hory.
Prosinec 1393 Byl prý "smrtelně nemocen." Možná šlo o otravu. Současně s ním totiž stejným způsobem ochořel bavorský vévoda Friedrich. Všechno napovídá tomu, že vévodovi i králi byl do jejich pohárů s vínem namíchán nějaký pomalu působící jed. Václav to odnesl vážnými potížemi žaludečními a střevními, zatímco vévoda Friedrich otravě podlehl. Stačil ještě dojet z Prahy (tedy pokud odejel skutečně z Prahy, a ne z Vídně), každopádně dorazil do Budějovic a tam už ho stihly prudké bolesti, načež tam i zemřel. O epidemii ani o nákazu jít nemohlo, nikdo jiný než Václav a Friedrich v této době a na tomto místě neonemocněl.
Proti králi vznikla široká panská koalice, do jejíhož čela se postavil moravský markrabě Jošt. 19. března 1396 Václav přijal podmínky šlechty. Obdobně jako v Čechách, předložili v prosinci 1397 i porýnští kurfiřti Václavovi soupis požadavků a stížností. Týkaly se Václavovy nedůslednosti v řešení říšských problémů, církevní politiky, zejména v otázce papežského schizmatu, ale i jeho postoje vůči bratrovi Zikmundovi Lucemburskému, se kterým byl Václav v neustálých konfliktech.
Důvod? Žízeň po proběhlé otravě.
Předtím se stačil v květnu oženit. Za manželku si bere Žofii Bavorskou, neteř své první ženy, do které se údajně zamiloval na první pohled, jedva ji spatřil. Královna se velmi rychle sžila s českým prostředím, až tak, že se posléze stává nejlepší kamarádkou Jana Husa.
Na konci 90. let vznikla i v říši proti Václavovi koalice, jejíž činnost vyvrcholila v srpnu 1400 rozhodnutím o sesazení Václava IV. z německého trůnu s odůvodněním, že jde o krále
"nepotřebného a nečinného i nedbalého". Jeho nástupcem se stal Ruprecht III. Falcký. V té době je Václav IV. pražským kanovníkem Pavlem Židkem vylíčen jako
„žráč a opilec“.
1397 Na zasedání královské rady na Karlštejně byli zákeřně zavražděni čtyři přední členové Václavovy administrativy a královi milci. Jejich vrahové (údajně spojenci moravského markraběte Jošta) tento svůj hanebný čin vysvětlili králi jako nutnost, aby zabránili jejich údajně připravovanému atentátu na samotného Václava. Král Václav IV. poté jako odpověď na tento čin vypověděl Jošta z Prahy a odňal mu i vládu nad obojí Lužicí.
1398 Setkání Václava IV. s francouzským králem Karlem VI. Šíleným a jeho poručníkem Ludvíkem Orleánským v Remeši, na němž se jednalo o odstranění schizmatu; schůzka nepřinesla valný výsledek.
"Prasnice" ho měla brzy plné zuby a raději mu sehnala milenku, aby od něho měla sama pokoj. Tou se stala prostá dívka Odetta, která brzy získala na krále velký vliv a to zcela jednoduchým způsobem. Když ji nechtěl poslouchat, odmítla se
s ním vyspat a on nakonec ustoupil.
Když se v roce 1389 konala korunovace jeho manželky, Isabely Bavorské, král uspořádal bujaré oslavy, čímž si získal přízeň svého lidu - na rozdíl od své ženy, která mluvila jen velmi špatně francouzsky a nebyla příliš pohledná, pročež si vysloužila nelichotivou přezdívku "prasnice".
1398 Setkání Václava IV. s francouzským králem Karlem VI. Šíleným a jeho poručníkem Ludvíkem Orleánským v Remeši, na němž se jednalo o odstranění schizmatu; schůzka nepřinesla valný výsledek. V porovnání ke francouzské jemnosti a spanilomravnosti král Václav, pro přirozenou neokrouchanost svou, zračil se téměř jako nějaký barbar; všeliké jeho nezpůsoby v Remeši staly se dvořanům francouzským předmětem kritik a pomluv hojných.
Jakápak „neokrouchanost“?! Měl přece dvorskou výchovu.
Prostě se vožral jako prase.
Jakápak „neokrouchanost“?!
Prostě byl „trochu veselej“.
1402 Schůzka Václava IV. a Zikmunda v Hradci Králové, na níž Václav písemně přenechal vládu v Českém království Zikmundovi pod podmínkou, že sám zůstane do konce života formálně panovníkem v českém státě i v Říši. 6. března Zikmund vydal rozkaz staroměstskému purkmistrovi, aby zatkl Václava IV. a přivedl ho na Hrad; později byl Václav odvlečen do Vídně k Habsburkům. Vlády se ujala panská opozice. „Václav, neméně svéhlavý, než slabý, protivil se příkazům…“
17. dubna 1423 vystavil císař římský a král český Zikmund Lucemburský na Spišském hradě vojvodovi Ladislavovi glejt. Glejty zaručovaly předákům jednotlivých skupin na svou dobu nevídané pravomoci nad vlastními lidmi a zaručovaly jim ochranu na dalších cestách: "My, Zikmund, král uherský, český, ..., náš věrný Ladislav, vojvoda svého lidu cikánského nás pokorně poprosil o dosvědčení naší zvláštní shovívavosti. Přijměte tedy jeho uctivou žádost a neodmítejte tento dopis. V takovém případě, jestliže se uvedený Ladislav a jeho lidé objeví na jakémkoli místě našeho císařství, ve městě nebo ve vsi, doporučujeme vám prokázat mu věrnost, kterou tímto prokazujete nám. Ochraňujte je, aby vojvoda Ladislav a jeho lid mohl přebýt bez újmy za vašemi zdmi. Jestliže se najde mezi nimi někdo opilý, jestli kdokoli vyvolá hádku jakéhokoli druhu, My chceme a nařizujeme, že pouze sám Ladislav, vojvoda, má jediný právo tohoto soudit, potrestat, dát odpuštění a rozhřešení, vyloučit ho z vašeho kruhu..."
Tento glejt si přinesli s sebou Cikáni až do Francie a protože byl vydaný v Čechách (La Boheme) a českým králem (le roi de Boheme), francouzský lid pojmenoval nově příchozí podle země, ze které přišli, tedy:
les Bohemiens, obyvatelé Čech. Tímto je vyvrácena Cimrmanova teorie, že praotec Cikán přišel společně s praotcem Čechem a Lechem
14. března 1402: Kazatelem v kapli Betlémské se stal M. Jan Hus.
11. listopadu 1403: Král Václav IV. (dosud vězněný ve Vídni) vyvázl ze zajetí, navrátil se do Čech a sesadil Zikmundem dosazenou vládu. Nepoučitelný český lid ho vřele uvítal. Zikmund Huler sťat pro defraudace. Zůla z Ostředka ještě pověsili, ale stejní lupiči na Moravě, protože také škodili Zikmundovi, se těšili králově přízni. Nakonec byli všichni loupeživí rytíři amnestováni a odjeli ke Grünwaldu vybojovat vítěznou bitvu s křižáky z řádu Německých rytířů. Mezi nimi také Jan Žižka, který se po návratu dostal ke královskému dvoru.
1408 „Ochrnul tak, že nepohyboval ani rukama, ani nohama a musel být vožen nebo nošen na zádech“ (kuriál Dětřich)
„Já, Albík, jsem předepsal režim králi Václavovi… a velice mu to pomohlo, takže mohl brzy chodit i jezdit na koni.“ Rp/ Aqua rosarum aut oleum balsami
Šlo téměř určitě o tetraplegii chabou, periferní, pocházející nejspíše, jak už řečeno, z alkoholické polyneuritidy. V pozdějších letech mění se i králova tvář. Je jistě zvláštní, že z hezkého mladíka (…) a z pěkného zralého muže (…) se stává člověk hrozného vzhledu a hrozné tváře, máme-li věřit soudobým kronikářům. Ivan Lesný
Václav IV. a Mistr Jan Hus To je svérázný vztah, modulovaný Žofií, papežem, církví v Čechách, nemluvě o Universitas Carolina. Nešlo v něm o nic víc, než o moc a o peníze.
Řehoř XII.
Benedikt XIII.
1409 - Alexandr V.
1409 Václav IV. a Mistr Jan Hus To je svérázný vztah, modulovaný Žofií, papežem, církví v Čechách, nemluvě o Universitas Carolina.
DEKRET KUTNOHORSKÝ
Pokud jste na snímku nepoznali Hory Kutny, nic si z toho nedělejte. Jednání proběhla zde a podpis Václavův byl přičiněn též zde.
V pramenech se někdy uvádí, že mistři „byli překvapeni“ a vyvozuje se z toho, že se jednalo o okamžitě uskutečněný popud samotného Václava.
1412 Václav již není nadšen pokusy o zrušení prodeje odpustků, z nichž mu plynuly také nějaké drobné. Poprava tří tovaryšů a začátek pražských bouří.
Hus odchází z Prahy
Řehoř XII.
Benedikt XIII.
Jan XXIII.
Zikmund neměl zájem na Husově smrti, zejména když začaly chodit dopisy od šlechty z Čech (Čechy vnímal jako své budoucí dědictví).
Lépe jest
Koncil se ale dostal do patové situace a bylo nutné udržet jej dále v chodu. Bylo třeba nějaké oživení – a jak jinak, hranicí! dobře než zemříti, nežli zle
živu býti.
Výtržky všeliké, znamení-to blížících se bouří, počaly se páchati všude po Čechách i po Moravě, jakmile rozhlásila se v lidu pověst osudná… Král Václav, jenž měl vlastně brániti výtržnostem podobným, ukázal se právě v této příčině opět tak vlažným a obojetným, jak obyčejně. Stavil se rozhněvaným pro spůsob, jak s Husem nakládáno bylo, aniž šetřil pro to slov úkorných…
1417 Končí Kostnický koncil, papežem zvolen Martin V.
1417 Končí Kostnický koncil, papežem zvolen Martin V.
Jan Gerson… neváhal konečně vyznati zdání své, žeby lépe bylo potýkati se s Čechy mečem, nežli důvody… Obvyklou cestou v této době bylo vyhlášení křížové výpravy. Nicméně, první byla vyhlášena až roku 1420 po Zikmundově korunovaci českým králem.
1418 - 1419 Zikmund tlačí na Václava, aby v Čechách provedl „normalizaci“, jak mu slíbil, za což Zikmund zabránil invazi spřátelených křesťanů. Václav kličkuje až tak, že prohlašuje, že nic kacířského nenalézá.
1418 - 1419 Zikmund tlačí na Václava, aby v Čechách provedl „normalizaci“, jak mu slíbil, za což Zikmund zabránil invazi spřátelených křesťanů. Václav kličkuje až tak, že prohlašuje, že nic kacířského nenalézá.
Současně ho ale husiti čím dál tím více štvou, takže zapuzuje od dvora mnoho svých milců, kteří s nimi sympatizují, mezi nimi také Jana Žižku.
30.7.1419
Nutno ocenit, že už to stačili uklidit.
Král Václav zejména vztekem ani se vzpamatovati nemoha, přísahal, že hrozně se mstíti chce, zvláště na kněžích husitských (…) Když jeden z důvěrníkův neopatrně prohodil (…) král obořil se naň co domnělého spoluvinníka, porazil ho k zemi a byl by ho dýkou probodl, kdyby mu byli v tom nepřekazili. Lehká mrtvice ranivší zvláště levý bok těla, a však nezbavivší ho všeho pohybování, byla nepostředným následkem tak neobyčejného rozzuření se.
Nazejtří v středu, dne 16. srpna 1419, nenaříkal sice, leda na bolesti v levé ruce, které již od desíti dnův trápily jej ustavičně; pod večer ale porazila jej nová mrtvice s takovou prudkostí a silou, že v několika hodinách strašně stonaje ducha pustil. František Palacký
"Po tom mordu na Novém Městě, protože se Pražané tak velmi vzbouřili a konšely jím dosazené z radnice shodili a takové ukrutenství nad nimi činili, osmnáctý den, tj. ve středu po Nanebevzetí Matky Boží,16. srpna, král Václav v hodinu nešporní, byv raněn mrtvicí z opravdového zármutku, náhle zemřel s velikým křikem a řvaním jako lvím na Novém hradu, jinak Kunraticích." ? Městský písař Březina
"Ze shození konšelů král Václav náramně se rozhněval. Ve středu po Nanebevzetí Panny Marie král Václav v hodinu nešporní poražen jsa šlakem, s velikým křikem a řvaním jako lvovým náhle jest umrtven na Novém hradě blízko Prahy." Husitská kronika pana Vavřince z Březové
Causa mortis? • • • • • •
Palacký: Pokračující CMP Thomayer: Infarkt myokardu Lesný: Status epilepticus Vencovský: Infarkt – epilepsii vylučuje Vlček: Aneurysma aorty (?), IM (?) Seizures attributable to primary neurologic pathology or secondary to critical illness • Acute cardioembolic cerebral infarction?
Patologie • • • • • •
Neplodnost Osobnost (+ neuroticismus?) F10 Otrava neznámým jedem – následky v GIT Prodělaná neuropatie s quadruparézou Agresivita, impulzivita, postupující depravace • Alkoholová demence (?)
Patologie – starší klasifikace • Epileptoidní psychopat je velmi impulzívní, náladový,má skon k patickým afektům, a to také proti sobě. Je možné diagnostikovat změny na EEG (theta aktivita). Tato agresivita bývá obzvláště brutální.(Obdobně mrákotné stavy u epileptiků - Golemův hněv). • Explosivní psychopat bývá obdobou předchozího, je velice vznětlivý. Mívá blízko k lidovému označení „cholerik“. Oproti předchozímu typu nemá jeho agrese takovou hloubku a bývá i kratší.
Once more imprisoned, Wenceslas was able to restore himself in the next few years, but at the price of yielding real power to the royal council.
Subsequently, he grew inert and found solace in drinking. Although he initially supported the Bohemian religious reformers around Jan Hus, after the reformer’s condemnation by the church, characteristically, the King did nothing to prevent his execution as a heretic (1415). Encyclopaedia Britanica
Birth: 1361; Death: 1419
Wastrel son of King Karel IV. A drunkard and sadist, he was an incompetent monarch, twice imprisoned during his reign by his disgusted nobility.
http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=6825797
Také jeho pověstné výbuchy hněvu, vzteku a zuřivosti byly vázány na alkohol. V kronice Edmunda de Dyntera, který krále dobře znal a na počátku jeho vlády chválil zvlášť jeho vzdělanost, se můžeme dočíst i tato slova: "Když nadměrně popíjel, stával se zuřivým a byl pak velice zvrhlý a nebezpečný."
A.-S. Seigneurie, C. Guérin Langlois, F. Limosin: Vulnérabilité cognitive à l’alcoolodépendance : identification d’endophénotypes morphologiques cérébraux. L´Encephale, 2013, Vol 39 - N°5, pages 320-325.
Les anomalies morphologiques cérébrales constatées chez les apparentés sains pourraient sous-tendre l’impulsivité et les altérations des processus cognitifs exécutifs, facteurs de vulnérabilité à l’alcoolo-dépendance.
„Umět dobře vládnout znamená umět dobře sloužit.“ „Neboť královský kmen nasadil urozenou ratolest…“
Co dítě stal se byl králem; po dětsku kraloval pohříchu i v dospělém věku; dobromyslně i spravedlivě, pokud náruživostí bezuzdnou do scestností veden nebyl, ale nemužně po pouhém rozmaru a svéhlavě jako každý slaboch, který silný vidín býti chce.
Holubiččí líbeznost Přemyslovců dokládají bez jakýchkoliv pochyb historické prameny, počínaje Boleslavem, přes Oldřicha až po poslední odnože tohoto rodu. Přemysl Otakar I.: Při dosahování svých cílů postupoval často nekompromisně a neváhal velmi tvrdě odstraňovat překážky, které bránily jejich dosažení. Touto cestou se dopracoval až k Zlaté bule sicilské. Po přibližně dvacetiletém manželství Přemysl snad roku 1198 zapudil svou ženu Adlétu. Jako formální důvod k rozvodu posloužil Přemyslovi čtvrtý stupeň příbuzenství. Podle některých historiků (Novotný, Žemlička) to byla Přemyslova „nespoutaná smyslnost“, podle jiných (Vaníček) pak prestiž.
Václav I.: Od dětství byl Václav zvláštní – neurotický, možná psychicky chorý. Miloval potulky hlubokým lesem, vášnivě lovil a právě při jednom z lovů přišel o levé oko. Nesnášel zvuk kostelních zvonů. Vyvolával u něj kruté bolesti hlavy a jakési záchvaty podobné (?) epilepsii. Proto kdekoliv se objevil, během jeho přítomnosti nesměly znít zvony. Také v místnosti, ve které spal, nesmělo být zlato. Přemysl Otakar II.:Netrpěl přecitlivělostí svého otce, ale zato prý propadal bezdůvodným záchvatům vzteku.
„Z bolestí radost vzešla mi, já smál se mezi slzami…“
Václav II.: Strach z bouřky a z koček. Neuměl sice číst, ale odposlechem se naučil latinsky. Podle Vlčka trpěl úzkostnými stavy, strachy (fobiemi), vtíravými myšlenkami (obsesemi), nutkavým jednáním, podezíravostí, vztahovačností, depresivními stavy, sebeobviňováním a sebepoškozováním. Podle Vencovského: anxiózně-fobický, obsedantněanankastický a depresivní syndrom. S Jitkou měl deset dětí a s Eliškou Rejčkou dceru. Kromě nich měl ještě několik levobočků .
Zbraslavský kronikář napsal o králi Václavovi III., že v opilosti rozdával královský majetek svým milcům a byl velmi rozmařilý. Ve střízlivém stavu chtěl, aby mu statky vrátili. Neměl rád české pány. Stavěl si na stůl hliněné hrníčky a rozbíjel je. Představoval si, že rozbíjí hlavy svých "přátel". Podnikl tažení do Polska, vyvolal zde povstání a v březnu 1306 přepadl (český) Krakov, kde zaútočil na hrad Wawel a dobyl ho. A to i přestože uzavřel v Toruni příměří s "plnomocníky českého krále", které mělo trvat do svátku archanděla Michaela (29.9.). V srpnu 1306 byl zavražděn v Olomouci.
Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský Svatební foto
Eliška Přemyslovna – při vší úctě k dámě – vynikla jako pletichářka a mstivá psychopatická manipulantka. Přesto nebyla v politice úspěšná. Při hrdé, panovačné a vášnivé povaze jí chyběly podstatné schopnosti, především houževnatost a trpělivost. Jan Lucemburský utopil svého očního lékaře. Vnukovi Václavovi nepředal ani část svých genů pro rozhodnost a odvahu. Jeho smrt u Kresčaku je některými historiky hodnocena jako promyšlená sebevražda.
Bitva u Kresčaku (Cressy)
Karel IV.: Než dozrál do věku Otce vlasti, byly jeho činy všelijaké. Pro výstřední oblékání napomínán samotným papežem. Není nutný kurs u Freudů, aby byl zjeven smysl snu: „A on, uchopiv nás za vlasy na temenní části hlavy, vznesl se s námi do vzduchu až nad šik ozbrojených jezdců, kteří stáli před jedním hradem připraveni k boji. I držel nás ve vzduchu nad zástupem a pravil nám: "Pohleď a viz!" A hle druhý anděl sestupující s nebe držel v ruce ohnivý meč a udeřil jednoho muže uprostřed šiku a uťal mu oním mečem pohlavní úd a ten jakoby smrtelně raněn umíral sedě na koni.“
Karel IV.: Král Karel s Buškem z Vilhartic / teď zasedli si k dubovému stolu - ti dva už pili mnohou číši spolu… Pověst vypráví, že Karla pak strašil rarášek a nabádal ho, aby pití zanechal. Že by delirium? OCHRNUTÍ. Vlček, který zkoumal panovníkovy kosterní pozůstatky, objevil na levé straně krční páteře, ve výši třetího a čtvrtého obratle, zřetelný otisk krevního výronu. Právě tento výron mohl vyvolat zmíněné ochrnutí. Historikové se domnívají, že se jednalo o důsledek zranění při rytířském turnaji.
Anna Svídnická mohla předat nějaké geny, protože byla pravnučkou Boleslava I. Surového (ačkoliv jemnost tehdy nepatřila k rytířským ctnostem, jeho přídomek naznačuje, že ji postrádal v ještě větší míře, než jeho vestevníci).
Počínání Václavovo ovlivňoval jeho zdravotní stav, a ten se horšil, čím víc toho stačil vypít. Byl to člověk nervově labilní, povahou cholerik, který postrádal jakýkoli náznak trpělivosti. Zatímco v mládí se jeho slabost projevovala jako komplex mladické pánovitosti a svéhlavosti, v pozdějším věku doznala povážlivé a nebezpečné podoby záchvatů bezmezného vzteku. Když se vybouřil, upadl pravidelně do stavů netečné melancholie a později i chorobné apatie.
„…ode trůnu králova i od věhlasu při něm soustředěného visíval hlavně směr i zdar podnikův života pospolitého. Ale již poznali jsme, v jak zbědovaném konci ocitnulo se působení toto za panování Václava IV., an netoliko král, ale i jeho přední protivníci vášněmi nechvalnými, avšak prudkými upadali do nicoty. František Palacký
James Thurber
If Grant Had Been Drinking at Appomattox
Je všeobecně známo, že generál Lee u Appomattoxu kapituloval a vítězný generál Grant tak ukončil válku Severu proti Jihu.
General Lee
Co by se bylo stalo, kdyby Václav IV. abstinoval Radkin Honzák vynálezce receptu, jak pro čtyři loutky a tři dekorace možno napsat se dvěma vtipy na jeden námět desítky původních veseloher
Albík: Požij pilulí těchto, spomohú tobě. Václav: Nenenenenene! Albík: A protož mistr Anton praví, máš-li doufánie, že jemu muožeš pomoci, tehdy věň uvěř vochotně a hoj jen směle! Václav: I protož mistr Anton praví a přikazuje, řka: Radím každému lékaři, aby se v takové věci neznámé všetečně neuvažoval, aby člověka nezavedl nebo k chromotě nepřipravil. Albík: Požij lékařstvie tohoto, spomóže tobě.
Co by se bylo stalo, kdyby Václav IV. abstinoval?
SOBOTA
29 ČERVENEC
Albík VÁCLAV
„You are drinking too much!“
Don´t trust me, I can overcome Antabus!
SOBOTA
29
?
ČERVENEC
Albík
„What has my Minister of Health said?“
SOBOTA
29 ČERVENEC
Albík
„He told me: His white mice are enormous!“
SOBOTA
29 ČERVENEC
Albík
„Take this fantastic remedy!“
SOBOTA
29 ?
ČERVENEC
Albík
„No!“
SOBOTA
29 ČERVENEC
Albík
„We´ll provide a friendly psychosocial support.“
SOBOTA
PLEASURE
29 ČERVENEC
Albík
„And we´ll re-label your problem.“
„You are not drunk as a pig! You are hilarious!!“ Jaroslav Hašek: Stavovské rozdíly
„Nykles byl vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej…“
SOBOTA
29 ČERVENEC
Albík
Tak do zejtřka to můžeme zkusit, pak se ukáže…
„I'll try it till tomorrow, then we'll see…“
NEDĚLE
30 ČERVENEC
…a vskutku, už se ukázalo
…and indeed has been seen
HISTORIE NEZNÁ „KDYBY“. A to je dobře!
Václav IV. byl jedním z nejdéle vládnoucích českých panovníků (déle jen Leopold I. a František Josef). Po celou dobu vlády, jakož i ve vzpomínkách byl českým lidem milován, protože při nevýbojné politice (jak píše Palacký)
neměl nikdy potřebu zvyšovat daně. K neuvěřitelně dlouhé době jeho vlády mu nejvíc napomohla skutečnost, že se – narozdíl od těch rychle padajících – nikdy nesnažil svou dobu ovlivňovat a zasahovat do ní.
DĚKUJI
ZA POZORNOST
