Úvodník Evangelizace, víc než prázdninová akce. Milí přátelé, bratři a sestry. Obecně to bývá tak, ţe s příchodem prázdnin přichází i naděje na trochu odpočinku a klidu. Těšíme se, ţe zpomalíme tempo, ubereme plyn a zrelaxujeme. V případě našeho sboru máme letos trochu jinou situaci, protoţe finišují přípravy na letní evangelizaci. Samotná příprava není jen práce dobrovolníků po městě, kontaktování nových lidí, roznos letáčků s informacemi, reklama v MHD, Výstava Bible, práce Kniţních kolportérů, Dny zdraví, Kluby zdraví a nabídka naší křesťanské knihovny. Je to i výzva k vytvoření modlitebního zázemí a příprava vašich přátel, které máte moţnost s sebou na tyto akce a přednášky přivést. Příprava tedy leţí na kaţdém z nás. Jestli můţeme nějakým způsobem zhodnotit všechno toto úsilí a energii, která je do příprav vkládaná, tak právě přes naše osobní kontakty s přáteli. Byl bych moc rád, kdybyste letní přednášky Ţít naplno (více www.zitnaplno.cz ) vzali jako příleţitost pozvat své přátele a známé, s kterými jste v kontaktu a bavíte se s nimi o duchovních tématech. Zkuste tomu, prosím, dát o těchto prázdninách prioritu. Berte to tak, ţe pokud byste chtěli přijít na přednášky, nepsanou vstupenkou bude právě váš známý nebo přítel, kterého si sebou přivedete. Nepromarněte, prosím, tuto příleţitost. Přednášet budou mladí lidé z našeho sboru a výchozím materiálem pro přednášky s prezentacemi bude cyklus dostupných materiálů Světem Bible vydaný Maranathou. Proběhne celkem 15 přednášek, a pak bychom pro zájemce chtěli pokračovat ještě dalšími tématy, ale to aţ po prázdninách - v prostorách naší modlitebny. Evangelizace - to nejsou jen akce a přednášky, ale celý náš ţivot. Záleţí na tom, jak jednáme v rodině, zda se zajímáme o sousedy, o společnost a její potřeby, jak si vedeme v zaměstnání, jak trávíme svůj volný čas. Vše je prostorem k tomu, abychom druhým svědčili o Kristu a ukazovali jim na principy, které jsou pro nás důleţité a které ve svém ţivotě ctíme. Evangelizace, to je ţivotní postoj ochoty a touhy po záchraně druhých. Moc vám přeji, abyste v těch nadcházejících měsících proţili nové zkušenosti s Pánem při záchraně druhých lidí. Systematicky se modlete se za to, aby vám Bůh připravoval situace, ve kterých vás můţe pouţít. Prosme Boha, aby nám otevřel oči a dal nám moudrost, jak v konkrétních situacích reagovat. Není nic dobrodruţnějšího, neţ spolupracovat s Jeţíšem na záchraně ţivotů dalších lidí. Přeji vám opravdu poţehnané prázdniny. Martin Ţůrek
Rozhovor Je potřeba rozjařené chalany trochu srovnat do latě Kluci jsou kluci. Tak se to dá říci. A kdyţ máte v rodině čtyři kluky tak je o zábavu postaráno. Asi tak by o tom mohli vyprávět rodiče, kteří byli takto „obdarováni“. U nás jsou takto obdarováni u Slováčků. A všichni známe jejich čtyři „chalany.“ V březnu jsme společně byli svědky, kdyţ prostřední Slováčkovi kluci – Štěpa a Maťa- křtem stvrdili smlouvu s Pánem Bohem. A sešel se čas s časem a nejstarší Ondra také svoje bráchy následoval. Píši v minulém čase – minulý pátek se tak stalo. Všichni, myslím téměř všichni, ho znají uţ od kolíbky, takţe představovat ho netřeba, ale jistě jsou ještě věci, které o něm nevíme. Proto vznikl tento rozhovor a sami uvidíte, ţe Ondráček – tak jej můţeme nazývat - je uţ dospělým mladým muţem. - Téměř všichni tě známe od narození. Pamatuješ si na své dětství ve sboru? Jaké dojmy si pamatuješ? Pamatuju si ţivě ještě evangelický kostel, do kterého jsme chodili do doby, neţ byla postavena naše modlitebna. Ten čas rychle běţí, připadá mi jako by to bylo včera. Vţdycky jsem se těšil, kdyţ jsme chodili se školkou ven. Tam, jak byly ty stromy (nedávno jsem tamtudy procházel, ještě tam jsou, jen uţ poněkud větší ) Bylo to fajn a pokaţdé, kdyţ jsme tam byli, tak jsme si zazelenily kalhoty, byla to taková „tradice“, ze které neměly maminky radost. Pamatuju si také na dva novoroční programy, které proběhly a veršík z nich mám ještě někde schovaný ;-) Myslím tam byla také scénka z Josefa.
A taková bodová vzpomínka.. ty staré dřevěné varhany (jestli to byly varhany), na které hrávala teta Froňková. Nikdy jsem nepřišel na to, jak ta dřevěná věc fungovala :-D Kaţdý malý kluk asi zaţívá svoje dobrodruţství a lumpárny, sem tam se to nevyhnulo ani sborečku. - Kdo ti byl ve tvém dětství ve sboru nejblíže – z dětí a z dospělých? Děti byly ţivé, a kde bylo ţivo, tam byli i malí Slováčci s kalhotama a trikama od trávy. Pamatuju si ještě tu fotku, jak jsme se fotili na zahradě s tetama ze školky a všechny děcka jsou na ní. Nejblíţe mi asi byla (kromě tehdy malého bráchy) „malá“ Esterka Škrlová. Vţdycky si mě v sobotu vzala k sobě , malovali jsme si spolu a to bylo super. Kdyţ se šlo na procházku , tak se taky o mě starala . A kdyţ jsem chtěl lézt na strom tak mě tahala dolů :-D. Z dospělých mi byli nejblíţe naši. Nejvíce si pamatuju také strýca Stackeho, ke kterému jsme chodili na návštěvu a vţdycky si s námi hrál a dělal srandovní kousky. Jendou nás vystrašil „zubama“ , to bylo husté :-D Také strýca Pernicu pamatuju, často jsme si povídali o motorkách. - Co bylo tvým snem, přemýšlels o tom, čím budeš až dospěješ? Toto je dobrá otázka a také docela těţká. S postupem věku se to hodně měnilo, od popeláře po kominíka, od řidiče bagru aţ po kosmonauta. Ale co mě vţdycky tak trochu „drţelo“ tak stát se pilotem stíhacího letadla. Tak trochu to tam vrtá dodnes, a pořád to sem tam vykukuje.
Rozhovor Mým snem vţdycky bylo být schopný umět uţívat techniku tak, aby byla vţdycky na straně dobrého jednání. Jakoukoliv techniku. Chtěl bych se nyní stát bezpečnostním manaţerem , nebo pracovat v rámci krizového plánování České republiky. Je to moţná vysoký cíl, ale věřím, ţe by tato práce byla k uţitku - Jaké máš záliby, koníčky a jak trávíš svůj volný čas, když se nějaký naskytne? S volným časem je to teď poslední dobou trochu horší, protoţe mám více povinností, ale úspěšně se mi podařilo zakončit 3 leté studium na vysoké škole a tak se to trochu více uvolnilo. Uţ se sem tam potkávám doma :-D Snaţím se teď trávit více času s Markétkou, protoţe jsme se ve své podstatě, od začátku chození, pravidelněji skoro neviděli. Lidé by řekli vztah na dálku, já bych řekl: „Velmi blízký vztah, přerušovaný skutečností, ţe některá místa byla vzdáleností chybně zanesena do mapy, a to tak, abychom museli vyuţívat busy a jiné dopravní prostředky .“ :-D. Koníčků, jako takových, mám spíše míň, hodně často se u mě objevuje chuť něco nového zkusit, ale pak zjistím, ţe se to nedá třeba realizovat a upustím od toho, takţe se to nedá nazvat koníčkem, ale takovým škrtnutím sirky :D. Ale co mohu nazvat koníčkem, to je motosport. Uţ od dětství nás taťka seznamoval s auty, motorkami a motokárami (prostě všechno, co mělo motor a jelo) a hrozně se mi to líbilo. A kdyţ jsem se v patnácti rozhodoval co dál dělat, řidičák byla pro mě jasná volba. A kdyţ je moţnost na okruhu nebo na uzavřené rychlostní zkoušce vyzkoušet nějaké to silnější auto tak to taky stojí za to. Jinak vzpomenu hokej, elektronika, baví mě taky hodně muzika (spíše poslech, můj
zpěv nikterak neohromuje :-D). Fotbal si rád zahraju ale jak se mám na něho dívat tak to mě moc nebere. Koníčkem je taky Pathfinder - Tvé plány do nejbližší doby a do doby vzdálené? Rád si věci naplánuju, ale také improvizace mi není cizím slovem. Sem tam se můţe něco zvrtnout a tak ţivot člověka donutí se to naučit :-D. Ţivot nám byl dán od Boha darem a proto jsem rád pokud ho můţu vyuţít například k tomu, abych rozveselil ostatní a třeba jim aspoň v minimu odlehčil od denní starosti. Dokončil jsem studium a chtěl bych si teď rozšířit obzory nad studiem Bible na TS na Sázavě a spolu s Marky pak začít přemýšlet nad budoucností. Plánem je rozhodně rodina a také stabilní zaměstnání. A věřím, ţe pokud je ke kaţdému našemu plánu přizván náš Nejvyšší, tak pak jsou tyto plány radostí i pro něj - Co a jak se stalo, že ses rozhodl pro smlouvu s Pánem Bohem křtem? Mládí je bouřlivé, sem tam s člověkem hodí o zem puberta, sem tam zase realita všedního ţivota a svět sám o sobě. Ţivot ale jednoho dne přinese otázky, kdy je nutné se zastavit a dát si to všecko v té hlavě nějakým způsobem dohromady. A tehdy to přišlo. Jak uţ události ve škole tak i v ţivotě, přinesou chvíle, kdy člověk neví kudy kam. A stalo se mi, ţe jsem ucítil takové to (ve vší úctě k Němu): „Ondřeju, seber se, hele dávám ti tu šanci. Šanci být se mnou a mít oporu, radost a štěstí ještě více neţ teď. Nechám to tedy na tobě“. A stalo se opravdu, ţe nastaly chvíle, kdy bylo nejhůře a On mě v tom nenechal, doslova mě z těch šlamastyk vytáhl za ruku. Chtěl bych proto říci na tuto překrásnou nabídku ano
Rozhovor - Jak vnímáš náš sbor – po duchovní stránce a po lidské stránce? Začal bych tou lidskou stránkou. Energický, rozmanitý, pestrý, vzpomenu taky pořádný a ukázněný. Je nás hodně a to s sebou můţe nést určité nešvary. Ale říkám to hlavně o sobě - jsme jen lidé a na takových drobnostech nesejde. Ale co se mi hodně líbí tak je, ţe v časech nejtěţších dokáţeme drţet pospolu. Líbí se mi u nás, ţe jsme odevzdáni Pánu Bohu a necháme se jako sbor vést jeho Duchem. Líbí se mi také spolupráce s humanitárními organizacemi Samari, Adrou a jinými projekty. - Našel jsi již své obdarování pro sbor, církev, křesťany… - a jaké? Já věřím, ţe ano. Byl jsem od Libora Klody pozván na kurz rádců pro klub Pathfinder a podařilo se mi jej absolvovat. Práce s dětmi mě baví a jiţ jsem měl tu moţnost pomoci s několika tábory. Teď spolupracuju s Jerrym v našem oddíle a byl bych rád, kdybych byl prospěšný v tomhle směru. Baví mě i technika a sem tam jsem (pokud to bylo v mých silách) vypomohl u zvuku. Párkrát jsem měl i tu moţnost prezentovat naši víru a lidi v reakcích psali, ţe se jim to líbilo, tak snad i to, díky Bohu, můţu povaţovat za dar. Pro křesťany….to je docela sloţitá otázka….jedinec a křesťané, .kdo ví, osobně si myslím, ţe kaţdý má moţnost aspoň trochou přispět k obohacení a proto jestli aspoň tu trochu budu mít, rád přispěju. Nebojím se zde i napsat, např. osobitým přístupem k některým, spíše úmyslně opomíjeným tématům. - Jak plánuješ budoucnost se svou slečnou Markétkou a je tam místo pro Zlín?
Plánujeme se po dokončení určité etapy studií vzít a poté vše dokončit a usadit se. Místo tu je, dokonce tento návrh padl od Markétky, a to bydlet ve Zlíně. Líbí se nám oběma také to rodinné prostředí, které Zlín nabízí. Navíc je tu na místních kopcích krásná příroda a je to i klidné, neuspěchané město ;-). No kaţdopádně jsme uvaţovali o Zlíně, jako o trvalém bydlišti. Plánů je hodně, je ale otázka, co nabídne ţivotní situace. Rád bych pracoval jako bezpečnostní manaţer nebo bych chtěl také být součástí krizového řízení. Uvidíme, dá-li Pán - Tvá rodina je velká a rozhodně bylo něco, co se ti líbilo, líbí, či nelíbilo a nelíbí. Co si chceš vzít do své budoucí rodiny z toho, co bylo u vás doma – u Slováčků? Musím opět poukázat na to, ţe jsem byl zlobivé dítko :-D. Na rovinu. Lepší rodiče jsem si nemohl přát. Jsme 4 kluci. Dokáţeš si představit, jak to chvílemi mohlo vypadat :-D. Naši to zvládli úplně bravurně mamka s taťkou jsou ti nejlepší, jaké jsem si mohl přát. Líbil se mi přístup našich k nám. Úplně suprové, sem tam je potřeba rozjařené chalany trochu srovnat do latě, ale jinak by to ani nešlo, ţe. Jednoduše řečeno za nic bych neměnil. Nelíbilo, to nevím, za celou dobu nic téměř nebylo, jo akorát jednu dobu bylo časové omezení na počítač :-D :-D, ale to bychom tam uţ seděli týdny v kuse tak se tomu musela udělat přítrţ, to je pochopitelné:-D. Vzít bych chtěl co nejvíce. Chtěl bych svým dětem dát také takovou krásnou rodinu . - Máš nějaké přání pro sebe do budoucna? Do budoucna bych chtěl víc na sobě zapracovat, co se týká duchovní stránky a
Rozhovor také bych si přál, pokud by vyšla jedna zajímavá práce, která mi byla nabídnuta. Přál bych si také být dobrým partnerem a oporou Marky a také být oporou druhým lidem - A co přeješ našemu sboru? Plno Boţího poţehnání, radosti a štěstí. Také příjemné společné chvíle plné obo-
Sborová oznámení hacení, jak Duchem tak vzájemným. Méně starostí a problémů v osobních ţivotech a také plno záţitků s Pánem. Plno pokoje a odpočinku dodávajícího sílu do všech dní. Přísloví 20,28 Díky za rozhovor – P. Matula Já děkuji za tento rozhovor Ondra
Sborová oznámení - Výbor sboru dostal cenovou kalkulaci na zateplení stávajících oken. Dle nabídky se rozhodl pro výměnu současných skel za izolační dvojsklo. - Výbor sboru také dostal podnět k obnově vybavení sborové kuchyňky. Na základě diskuze rozhodl o obnově, postupně, dle finančních moţností sboru. - V uplynulých dnech jsme také měli odchody a příchody členů. Do sboru Orlová-Lutyně jsme předali místnímu sboru sestru Marii Šnapkovou, která se poté, co u nás byla v domě pro seniory vrátila zpět do domovského Slezska. My ji přejeme jen to nejlepší a věříme, ţe na nás ve Zlíně nezapomene a odnáší si jen dobré vzpomínky. Naopak , do našeho domu pro seniory se přistěhovala v lednu sestra Marie Kratochvílová ze sboru Brno-Střední ( seznámení s ní v Seriálu 2) a z Olomouce přišel k nám bratr Josef Novák – u něj věřím, ţe v nejbliţší době se s ním seznámíme v našem časopise .. A aby těch příchodů nebylo málo, v současnosti probíhá i převod „ ztracených ovcí,“ rodiny Miklicových. Ti se vrací z Kateřinic. Věříme, ţe všem se u nás bude líbit a budou přínosem všude tam, kde budou působit. Sami vidíte, ţe těch pohybů v členské „sestavě“ je celkem poţehnaně. Ale je to jen , věřím, k dobrému. - v neděli 10. července proběhne v evangelickém kostele ve Zlíně ekumenická bohosluţba k výročí upálení Mistra Jana Husa. Jsme srdečně zváni. Jsme také pozváni se aktivně podílet na celé bohosluţbě. Kdo by měl zájem, ať se co nejdříve přihlasí u br. Ţůrka. - V sobotu 30. července 2011 se můţeme setkat s misionářem br. Milanem Moskalou. Všichni jste zváni a je to také příleţitost pozvat přátelé a známé. Určitě bude co poslouchat a na co se ptát. - první sobota v září 3.9.2011 bude akce pro děti. Odpoledne a večer chceme trávit společně s dětmi a přivítat tak nový školní rok a zároveň společně přespat ve sboru. Kdo se chce zúčastnit, má moţnost. Jste zváni a i nápady jsou vítány. Informace o akci u s. Matulové. - V pondělí, 5. září 2011,se v 18.30 , sejde výbor sboru. Nápady, podněty a připomínky předávejte členům výboru. Tajemník sboru
Seriál Všimli jste si? Po nějaké době se na naše stránky vrací oblíbený seriál, ve kterém se seznamujeme se staršími členy našeho sboru. Nějaký čas jsme se odmlčeli. Důvod byl jasný. Hanka Pelčáková, která tento seriál připravuje, měla studijní povinnosti – U3V ( Univerzita třetího věku) a tak neměla čas. Ale teď má prázdniny a seriál se vrací. Seznamte se dnes s naší novou sestrou. Sestru Marii Kratochvílovou už určitě všichni dobře znáte, i když se do domu seniorů přistěhovala teprve letos v lednu. Je nepřehlédnutelná, štíhlá, vysoká, usměvavá a na svůj věk (12 .6. oslavila devadesátiny) je velmi vitální. A kdo jste byli na agapé, na kterém se nám představili všichni devadesátníci, jistě mi dáte za pravdu, že je čilá i duševně a je velmi komunikativní. Vyprávěla mi o svém nelehkém životě. Dětství, mládí Narodila jsem se v Jaroměřicích u Jevíčka, kdyţ jsem ale měla rok, přestěhovali se rodiče do Brna. Tatínek byl pekařem, maminka v domácnosti, ale abychom se uţivili, chodila do rodin prát a uklízet. Po mně se narodil ještě bratr, ale ţel v 18 letech zemřel. Vyučila jsem se švadlenou. Přišla však válka a v roce 1942 jsem byla totálně nasazena do Německa. Spolu s ostatními jsem pracovala ve firmě Knorr v Heilbronnu ve Würtenbergu. Po dvou letech jsme se s kamarádkou rozhodly, ţe utečeme domů. Moje kamarádka uměla dobře německy a vyřídila u mistrové jednodenní propustku na cestu do Čech, do Brodu. Propustka musela být potvrzena i
na místním úřadě, coţ moje kamarádka vyřídila a mohly jsme jet do Brodu nad Lesy. Kdyţ jsme přijely na české území, přistoupili dva čeští chlapci a dali se s námi do řeči. Ti nám nevěřili, ţe jedeme jen na výlet a tak jsme se přiznaly, ţe utíkáme domů. Jeden z nich nás pak v noci doprovodil do blízkosti Domaţlic, odkud jsme vlakem odjely do Prahy a odtud do Brna. Celou dobu jsem se musela schovávat, protoţe za útěk by mě odsoudili. Přespávala jsem u tet, kamarádek a známých. A představte si, ţe jsem se v této těţké době stihla i vdát, samozřejmě tajně. Cesta životem Bydleli jsme s manţelem v Brně. Manţel pracoval v podniku Drogerie jako údrţbář, já jsem vystřídala několik zaměstnání. Pracovala jsem ve Zbrojovce ve výdejně nářadí a potom jsem se dostala do textilní továrny Kras, kde jsem měla na starost kontrolu a odvádění hotových textilních výrobků. Pak jsem byla povolána jako úřednice do Krajské odborové rady svazu textilu a měla jsem na starost kontrolu výplat nemocenské, rodinných příspěvků v textilních závodech Jihomoravského kraje. A skončila jsem jako referentka při Krajské správě rekreační péče. Pracovala jsem do 57 let. S manţelem jsme proţili 52 pěkných společných let. Můj manţel byl velmi hodný a tolerantní člověk. Zemřel ve věku 87 let v roce 1997. Děti, vnuci, pravnuci V roce 1946 se nám narodila dcera Jitka, více dětí jsme jiţ neměli. Jitka měla dvě
Seriál děti: syna Petra a dceru Moniku. Ţel, naše dcera zemřela uţ v 50 letech, v roce 1996. Její syn Petr má dvě děti, moje vnučka Monika ze dvou manţelství tři kluky. Ale ţel, vnučka také onemocněla rakovinou a zemřela uţ ve 37 letech. Její nejmladší syn Kubík byl ještě malý. Pomáhala jsem manţelovi vnučky s dětmi. Měla jsem tedy dva vnuky a pět pravnuků, ale stýkám se jen s nejmladším pravnukem Kubou. Adventistka Ve Znojmě jsem měla kamarádku, která byla adventistkou. Často jsme k nim s manţelem jezdili, kdyţ ale v naší rodině nastaly těţké doby, návštěvy jsme přerušili. Aţ zemřela vnučka a manţel, znovu jsem do Znojma začala jezdit i s malým pravnukem Kubíkem a vţdy jsme šli do sboru. Pro víru mě nadchla Amálka Krejčová. Kdyţ jsem se začala zajímat o Bibli, nasměroval mě bratr kazatel Kogut na sbor v Brně-Střední. Vyučoval mě bratr Pavel Šimek a před 11 lety mě také pokřtil.
Reportáž A musím vám ještě povědět něco o mém pravnukovi Jakubovi. Nikdy jsem nevěděla, ţe druhý manţel mojí vnučky Moniky hodně holdoval alkoholu. Projevilo se to na jeho zdraví a zemřel. Kuba byl ještě malý, mně ho svěřit do péče uţ nemohli, měla jsem hodně let a tak musel být umístěn do Klokánku. Moc mě to trápilo, proto jsem se se svými starostmi svěřila ve Znojmě ve sboru a modlila jsem se za vyřešení mého trápení. A Bůh mě vyslyšel. Dnes ţije Kubík v rodině Bártových (Vít je bratrem ředitele Adry) ve Znojmě, mají ho v pěstounské péči a já jsem moc šťastná. Příchod do domu seniorů Do Malenovic jsem se přestěhovala letos v lednu. Bydlím s Františkou Vařekovou a musím říct, ţe si rozumíme. Chodíme spolu na vycházky a ani jedna nejsme konfliktní. Ţiji teď spokojeně, líbí se mi tu, jsem šťastná a děkuji Bohu, ţe mohu svá poţehnaná léta proţívat v klidu a pohodě. Hana Pelčáková
Súsedé, co děláte? Před časem jsem se snaţil „rozjet“ seriál, který by mapoval ţivot, práci a historii okolních sborů z našeho okrsku. Naši nejbliţší „súsedé“ – tak se toto slovo vyslovuje v našich zeměpisných šířkách – Napajedelští a Valašskoklobúčtí se jiţ představili. Čas běţel, čísla časopisu vycházela a další odezva, z Holešova, veškerá ţádná. Naštěstí alespoň Pavla Ţůrková, kterou jsem oslovil, na to myslela. Jenţe se ty otázky nějak „ztratily“, aby se posléze našly. Odpovědi pak společně dali dohromady, a musím říci, ţe to čekání se vyplatilo. Jednak sami uvidíte, ţe to
vzali z gruntu a taky dle slov sestry Pavly je to motivovalo k přemýšlení o své vlastní budoucnosti, kam směřují a proč jsou vlastně adventisté – co to znamená pro ně a pro jejich okolí. Začtěte se do následujících řádků a objevte třeba něco, co jste zatím nevěděli. Kdy jste jako sbor vznikli, a kde všude jste se ve své historii scházeli? Sbor Holešov byl zaloţen v roce 1948. Zakládajících členů bylo celkem 13 (10 ze sboru Kroměříţ, 3 ze sboru Přerov) + 10 nově pokřtěných. Na počátku jsme se
Reportáž scházeli v Holešovském zámku, poté v jednom ze souboru domků zvaných „Ţidovna“. V roce 1951 jsme koupili domek k rekonstrukci a také jsme ho začali přestavovat. Avšak tehdejší reţim nám v roce 1952 tento objekt zabavil. Také jsme se scházeli v objektu Jednoty Bratrské, v hotelu Přerov. V roce 1957 měl sbor Holešov 52 členů. Od roku 1957 do roku 1967 jsme měli k dispozici dvě místnosti u sestry Zapletalové. V roce 1967 jsme koupili a opravili dnešní budovu modlitebny. Tehdy nás bylo celkem 64 členů. Před rokem 1948 byli bratři a sestry členy sboru v Kroměříţi, který je dnes zrušen a objekt je prázdný. Kolik členů, dětí, mládeže a přátel v současnosti máte? V současné době má sbor Holešov 36 členů a chodí mezi nás také 5 dětí a pár přátel. Větší část členstva našeho sboru je v důchodovém věku, někteří se kvůli svému zdravotnímu stavu uţ nemohou účastnit společných shromáţdění. Obvyklý počet účastníků sobotní bohosluţby se pohybuje kolem 20.
Čím v současné době sbor žije? Asi před třemi lety proţil sbor Holešov velkou změnu. Okolní sbory – Kroměříţ a Bystřice pod Hostýnem – ukončily svou samostatnou činnost a připojili se k našemu společenství. Bylo to smutné i radostné zároveň. Pro zrušené sbory to bylo spíše bolestivé, pro nás zase radostné, protoţe nám přibylo členů. Tato změna hodně ovlivnila dění ve sboru. Bylo třeba najít „společnou cestu“. Zdá se, ţe jsme v současné době stále v období hledání. V minulém roce došlo také k výměně našeho kazatele za novou kazatelku – Pavlu Ţůrkovou, coţ samo o sobě přináší další změny a společné hledání. Ve vzduchu visí otázky typu: Co jsme schopni nabídnout okolnímu světu? Co chceme a dokáţeme spolu proţívat? Náš sbor v současné době řeší také jednu závaţnou technickou záleţitost týkající se naší budovy. Bylo zjištěno, ţe jak střecha, tak stropy modlitebny jsou téměř v havarijním stavu, a proto bude nutno co nejdříve tyto závady odstranit. Vyřizujeme stavební povolení, abychom se mohli hned pustit do práce. Dočasně se asi budeme muset scházet v jiných prostorách. Jakou činnost ve sboru aktivně děláte – děti, Pathfinder, mládež? Při našem sboru funguje klub Pathfinder, který navštěvují v současné době spíše starší děti a mládeţníci. Svůj oddíl nazvali Tuláci, protoţe rádi cestují a toulají se po různých krajích
Reportáž nejen u nás, ale i v cizině. Často na výlety vyrazí i na kole. Do Tuláků patří také někteří mládeţníci ze zlínského sboru. Kromě Pathfindru náš sbor neprovozuje mnoho dalších činností. Mimo sobotní bohosluţbu existuje jedna modlitební skupinka a plánujeme pravidelnější akce Křesťanského domova. Snad se nám to podaří uskutečnit. Co evangelizace – minulost, současnost, vize do budoucna? Evangelizační práce našeho sboru spočívá hlavně v individuální činnosti jednotlivých členů. Několik dobrovolníků roznáší nabídky Korespondenčních kurzů, jiní se věnují spíše osobní evangelizaci mezi svými přáteli a příbuznými. Dvakrát do roka pořádáme bohosluţbu pro veřejnost, kam můţeme své přátele pozvat. Jedná se o Novoroční bohosluţbu v lednu a bohosluţbu Díkůvzdání na podzim. V minulosti probíhaly veřejné biblické přednášky, ale v dnešní době tento způsob evangelizace neprovozujeme. V minulosti jedna z našich členek zaloţila také Mateřské centrum, které v té době bylo pro nás zdrojem nových tváří i členů. Přáli bychom si, aby do našeho společenství přicházeli i dnes noví lidé, ale nevíme jak na to. Co se týče budoucnosti, plánujeme pořádat více akcí, na kterých je moţnost seznámit se s novými lidmi a budovat hlubší vztahy s těmi, které uţ
známe delší dobu. Vize vedoucího našeho sboru je také obnovit sbor v Kroměříţi. Co se vám dosud podařilo a co naopak ne a máte v tom rezervy? V letech 1980 – 1986 byl v našem sboru teologický seminář, ve kterém církev vychovávala kazatele. Bylo to činné období našeho sboru, na které rádi vzpomínáme. Fungovali jsme tenkrát jako jeden tým. Mládeţníci (současní 40cátníci) zase nejraději vzpomínají na společné schůzky Hobykr (Holešov+Bystřice+Kroměříţ), které probíhaly na počátku devadesátých let. Potom také vzniklo výše zmíněné Mateřské centrum, které bylo pro naše společenství také velkou chloubou. Je škoda, ţe se nám nepodařilo v našem společenství udrţet všechny, kteří díky zmíněným aktivitám mezi nás začali chodit. Velký smutek proţíváme také nad našimi dětmi, které v dospělosti holešovské společenství opustily. Členové sboru Holešov
Reportáž Lovecké Safari 2011 Opět – ale tentokrát po dvou letech se uskutečnila v neděli 12. června 2011 ve Zlínské ZOO ní akce Safari. Jako vţdy v hlavní reţii Jerryho Šlosárka a letos i Romana Vyčánka. Slunečné počasí přilákalo na Lešnou početný zástup účastníků. Přijeli tmavomodří veselští Bobři, ţluté ţlutavské Sovy, modrá zlínská Severka Majky Doupovcové a i bleděmodrá zlínská Daleká cesta. K těm všem dětem i početný doprovod z řad dospělých. Letošní rok pojal Jerry a Roman ve znamení lovu. A také individuálního zápolení. Kaţdý sám za sebe, nikoliv oddílové soutěţení. Altánek nedaleko sezónního vstupu byl základnou a zároveň i obchodním místem v rámci soutěţe. Soutěţící byli seznámení s pravidly a systémem hry. Dobrovolně se děti rozdělily na tři skupiny. První – nejpočetnější byli lovci. Obdrţeli licenci se seznamem zvířat, která měli lovit po celém areálu ZOO. Ale neděste se, nelezli do klecí, terárií, akvárií a výběhu lvů a slonů a nešplhali po stromech za ptactvem jako opice. To jen lovili dospěláky označené červenou čapkou. Ti měli obíhat jako lovná zvěř svá tři svěřená zvířátka. A lovci je museli najít, plácnout a za odměnu , ţe je ulovili, dostali lísteček s obrázkem daného zvířátka. Jenţe aby to neměli tak lehké, museli lva „ulovit“ v nejbliţším okolí jeho „působiště. Takţe
nakonec docházelo k situacím, kdy hlavně ti velcí pathfindeři a skauti doslova navigovali „ lovnou zvěř“ tam, kam oni potřebovali. Jenţe zvěř je nevyzpytatelná a tak se „prošli“. Kdyţ ulovili prodejný materiál, zamířili zpět do altánku – obchodního místa, kde vládli „tvrdí obchodníci“ se zvířaty – manţelé Rockeffelerovi – Ţůrkovi a dle poptávky a nabídky upravovali cenu zvěře tak, jak se jim to „hodilo“. Jenţe, naši lovci měli u obchodu nepřátele. Tak jak známe z pohádek a i z reálného ţivota zase se našli ti, co bezpracně, jen s dobrou muškou a taktikou naše lovce olupovali. Pět lupičů řádilo jak černá ruka a naloupené „zboţí“ rychle a mazaně prodávali v obchodě. Často zůstávaly lovcům jen oči pro pláč. A pak tu byli ještě pytláci. Známe je, co. Nemají povolení lovit, ale jak je to lákavé? Jenţe oni do obchodu se zvěří nesměli. Takţe nedaleko obchodu oslovovali oficiální lovce a za často směšné ceny
Reportáž své zboţí prodávali. O to víc se museli snaţit, jenţe oni to zvládali s bravurou. Musím říci, ţe na svém stanovišti jsem zaţíval krušné chvíle, kdy jsem navigoval malé lovce kam vlastně mají jít, či malé lovce povzbuzoval k větší bojovnosti. Takţe jsem třeba neviděl ty lité boje lupičů s lovci a pytláky o kořist. Ani nesmlouvavé obchodníky při nákupu a prodeji. Celé lovecké safari se mně líbilo, opálil jsem se. A dle reakcí se líbilo i dětem a dospělákům. Mnozí nalovili a utrţili „majlant“. Vyhlášení se odehrálo po sečtení utrţených safari korun a také po návratu ztracených lovců – Danečka Verbíka a Míši Kotáska – oba z našeho oddílu. Málem se konala lovecká výprava za ulovením obou ztracených. A jak to dopadlo u jednotlivých skupin? Musím říci, ţe ne všechna jména si pamatuju, ale NEJ lupičem se stal náš Pája Smílek. Takţe bacha na něj, aţ vás potka, doufám, ţe si nevzpomene na Safari a svoje „lupičské pudy“. NEJ pytlákem se nestal Kuba Slováček, ale Bobr z Veselí n. M. A kdo byl NEJ lovcem? Skoro nejmladší lovec dne – Hanička Horáková
od ţlutavských Sov. A jestli mě paměť neklame, v té samé kategorii byla NEJ lovcem v kategorii starších, zástupkyně zlínské Severky. Ale nejsem si jist, v té záplavě jmen a dětí mně to všechno splývalo. A co ceny pro všechny? Byly originální. Kaţdý dostal poukázku v hodnotě 10Kč na nákup zboţí v prodejně suvenýrů u východu. Ti, co byli na „bedně“ - první tři v kaţdé kategorii, dostali násobek této poukázky, takţe byli na tom o něco líp neţ ostatní, ale zaslouţili si to. Prodejna se zaplnila, děti udělaly trţbu a sobě radost. Celé lovecké Safari se vydařilo, počasí přálo, nebyla nouze o vzrušení, někdo zvolil taktiku a někdo jen lovil – zvěř či lovce a pytláky. Určitě všichni co přijeli nelitovali, litovat můţete vy ostatní, co jste chyběli, ale nevadí. Příští rok bude Safari zase a moţná i lovecké a tak můţete přijet a sami hrát či jen vidět, jak to dětem jde a jak jsou ve svém ţivlu. Reportáţ zaţil a pro vás sepsal T&P – P. Matula
Reportáž ASI Europe, Kostnice 15. - 18.6.2011 Ve dnech 15. – 18. 6. 2011 jsem se zúčastnil setkání evropského ASI. ASI je sdruţení adventistických podnikatelů a lidí, kteří chtějí nadstandardně podporovat rozvojové a misijní projekty Církve adventistů sedmého dne po celém světě. Těm z vás, kterým ASI nic moc neříká, moţná napoví jméno Radim Passer, který je předsedou českého ASI a v rámci Evropy má na starosti oblast evangelizace. Já osobně zatím nejsem členem ASI (v budoucnu bych rád byl) – přijal jsem pozvání Kamila Kreutzigera, který je mimo jiné zaměstnancem občanského sdruţení Maranatha. Kamil mě oslovil proto, ţe jsem se minulé prázdniny účastnil evangelizační akce mladých Youth for Jesus (Mladí pro Jeţíše) ve třech slovenských městech Poprad, Keţmarok a Spišská Nová Ves. Na setkání ASI Evropa jsem jel, abych se s bratry z celé Evropy podělil o to, co pro nás Pán na Slovensku vykonal a co nám dopřál zaţít. Byl jsem pozván společně s mojí kamarádkou Kristýnkou Butalovou z Košic, která se letní evangelizace také zúčastnila. A ve svých patnácti letech minulé léto také kázala! Stejná evangelizační akce (Mladí pro Jeţíše) čeká letošní léto náš a vsetínský sbor. Kdyţ jsem se dozvěděl, kde se toto setkání koná, byl jsem velice ohromen. Setkání adventistů-podnikatelů se konalo v německé Kostnici. Ano, je to místo, kde byl 6. července 1415 pro pravdu Boţí upálen Jan Hus. Musím se přiznat, ţe mě v první chvíli naplnil pocit zahanbení. Jsem tolik nevěrný a tak často si prosazuju svou, a přesto mi Pán Bůh dopřál být na takovém místě, které má v dějinách plánu záchrany člověka své nezastupitelné místo. A tak jsem Pánu ihned děkoval
za to, jak milostivý a velkorysý ke mně je. Do Kostnice jsem cestoval společně s bratrem Daliborem Cichým z kyjovského sboru. Osobně jsme se ještě neznali, ale jelikoţ jsme cestovali sami dva v autě, tak jsme se za těch 8 hodin cesty docela poznali a vzájemně se obohatili zkušenostmi a ţivotem s Pánem. Z Hodonína, kde mě bratr Dalibor vyzvedl , je to do Kostnice kolem 760 km. Za Českou republiku se konference účastnil především Radim Passer, dále zástupci Maranathy, bratr Dalibor Cichý, bratr Milan Holc s manţelkou (sbor Třinec) a další. Konference se konala v budově „Koncilu“. Tak jsme si pomysleli: „Tak přímo tady se odehrával proces s Janem Husem…“ A tak byla budova i představena. Ale při návštěvě Husova domu – tedy muzea Jana Husa v Kostnici, jsme se dozvěděli, ţe tehdejší Koncil (1414 - 1418) se odehrával v kostele Münster v centru města. Přesto na nás ze všech stran dýchal mocný duch celého místa. Program konference se sestával povětšinou ze zkušeností různých misijních projektů po celé Evropě. Nejvíce mne asi zaujal projekt, který si vzal za úkol rozšířit v Polsku co nejvíce knih Ellen Whiteové - Velké drama věků. Velmi mne ohromilo číslo rozdaných nebo prodaných knih – více jak 250 000!!! Náš příspěvek jsme měli ve čtvrtek ve 20h. Celé to bylo v angličtině se simultánním překladem do němčiny. Byl jsem velmi nervózní, protoţe celou konferenci také natáčela a v ţivém přenosu také vysílala adventistická televize LifeStyle TV (www.lifestyletv.se). Po našem svědectví na pódiu jsme byli s Kristýnkou poţádáni o rozhovor do zmiňované televize.
Reportáž Ten probíhal také v angličtině a byl v přímém přenosu. To byla pro mne velká zkušenost. Měl jsem také moţnost se setkat s různými dalšími lidmi z církve z celého světa. Například to byl bratr John Bradshaw (ředitel a kazatel společnosti It Is Written - v překl. „Je psáno“), který měl kaţdý večer zamyšlení z Boţího slova. Nebo bratr Ted Wilson – prezident Generální konference a mnozí další. Byl jsem vděčný, ţe se našel i prostor, ţe jsem si mohl s těmito lidmi osobně promluvit a vzájemně se obohatit a povzbudit do budoucna. Musím znovu říct, ţe jsem Pánu Bohu tolik vděčný za to, ţe jsem se mohl do Kostnice podívat. Navíc při takovém setkání lidí zapálených pro Boţí dílo. Pokud plánujete navštívit nějaké zajímavé místo v zahraničí, rád bych vám Kostnici doporučil. Je to skutečně neobyčejný záţitek stát na místě, kde je dnes památník
se slovy: „Zde byl 6. července 1415 upálen český reformátor Jan Hus“. Uvědomil jsem si, jaký boj je o člověka, o kaţdého jednotlivce. Pán Jeţíš mi tímto pětidenním výletem a pobytem znovu daroval radost a novou sílu do dalších dní. A znovu mi ukázal, jak velkorysý k nám hříšníkům je. Jsem mu za to velmi vděčný Richard Mokroš
V Lednici není chladno aneb sborový výlet Nadpis skoro úsměvný, jenţe nám, po cestě na sborový výlet - aspoň některým-
do smíchu nebylo. Ráno se citelně, oproti předcházejícím teplým dnům, ochladilo..
Reportáž A navíc, kdyţ po cestě začalo pršet, tak to nic pozitivního nevěstilo. Ale naštěstí jsme jeli na jih a mraky zůstaly za námi. . A proč jsme jeli do Lednice? A kdeţe to je? To asi ví téměř kaţdý, i kdyţ?.? Lednici si vybrala většina z výletníků. Takţe kolona devíti aut zamířila do tohoto kouzelného místa. Desáté auto Mališů dojelo za námi jako blesk Kouzelný zámek, rozkvetlá zelená zahrada, a i domluvené a avizované akce, to vše lákalo. Někteří zamířili na prohlídku zámku, další obdivovali krásy podmořského světa ryb a vodních ţivočichů v akváriích. Další pak cestovali po Indonésii při návštěvě výstavy. Paradoxem bylo, ţe nedávno byla u nás ve Zlíně v zámku, ale my „museli“ do Lednice, abychom ji zhlédli. . Čas neúprosně běţel a přesně v poledne jsme usedli na tribunu a viděli, slyšeli a obdivovali vystoupení s dravci. Mnoho druhů dravců – luňáci, sokoli, orli, sovy, kondoři a jiní a jiní opeřenci nám předváděli, jak umí lovit potravu, jak létají a jak jsou krásní, i kdyţ respekt stále budí-
cí. Bylo to super, mohli jsme si na závěr i jednoho dravce podrţet na ruce, takţe malí i velcí se fotili s dravcem na ruce. Pak jiţ naše kroky mířily k minaretu. Je pověstný. Cesta vedla přírodou, kolem nás voda, v hnízdech seděli čápi. Někteří vyšlapali na věţ minaretu, pokochali se okolím. Pak byl čas na občerstvení a poté jsme jiţ spěchali, abychom stihli včas nastoupit plavbu po lodi korytem staré Dyje. Hlavně děti se těšily a taky to při plavbě dávaly najevo. Já neplul, ale slyšel jsem, co se na lodi dělo. Roman Vyčánek komentoval výklad kapitána, Kuba Slováček se svými pobočníky – Tomem, Pájou, Ondrou a Dandou téměř šli přes palubu. Hlavně u Kuby mě to nepřekvapuje , on je druhým ţivotem vodník. Chtěl dokonce plavat při lodi, ale nebylo mu to v přírodní rezervaci umoţněno. I kdyţ prý, kdyby bylo víc šero tak by se kapitán „smiloval“. No plavba byla zajímavá, ale i cena byla „zajímavá“. Ale co, všichni se bavili. Závěr zájezdu se blíţil a tak jsme
Reportáž si udělali poradní kolečko, za ochranu nebeskému tátovi poděkovali a pak jsme se rozdělili. Půlka ještě neměla dost a zamířila na pověstnou Pálavu, za krásami Mikulovska. Zbytek nasedl do aut a zamířil k domovu. Cestu si ještě někteří zpříjemnili v restauračním zařízení. Dali jsme si něco málo k zahnání ţízně a polechtali ţaludky dobrotami. A cesta domů jiţ ubíhala hladce. Co říci závěrem? Asi, ţe se počasí vydařilo, všichni byli spokojeni, viděli jsme co jsme chtěli, vydali cestovnímu ruchu
své úspory a zničili svá těla. Ale příjemně. Nevím o tom, ţe by se něco někomu nelíbilo. Spíše jsme byli smutní, ţe uţ to skončilo – hlavně děti by tam byly ještě dodnes, kdyby to šlo. Škodu má kaţdý, kdo nejel a mohl. Ale určitě bude podobná příleţitost a uskuteční se další výlet. Takţe neváhejte a pojeďte s námi. Výpravu – ne do lednice, ale do Lednice- zaţili všichni co jeli a sepsal P. Matula
Výstava Biblí ve Zlíně Od 7. do 10 .6.2011 mohla široká veřejnost ve Zlíně vyuţít příleţitost navštívit putovní výstavu „Bible včera, dnes a zítra“ . Připravilo ji o.s. Maranatha ve spolupráci s naším sborem. Na 150 unikátních exponátů bylo kaţdý den k vidění v hudebním oddělení Knihovny Františka Bartoše . Výstava byla bezplatně přístupná a vyuţili toho početní zájemci nejenom z řad široké veřejnosti, ale i děti a učitelé základních, středních škol a učilišť. Mezi nejzajímavější díla patřil originál Bible z roku 1549 psaný „švabachem“, evropský unikát – Bible psaná v 66 jazycích (kde kaţdá kniha byla zaznamenaná v jiném světovém jazyce), Bible psaná na cigaretovém papíře nebo miniaturní Bible, čitelná pouze pod mikroskopem. Největší pozornost si zaslouţeně získala Bible do nepohody, která byla po celou dobu výstavy ponořená ve vodě. Nikdo z návštěvníků – hlavně dětských – si nenechal ujít příleţitost vyzkoušet její kvality. Výstava byla doplněná prodejem nejrůznějších překladů Bible a literatury pro děti i pro dospělé. Petr Hamrozi, který slouţil průvodním slovem při návštěvách jednotlivců i škol, podával vţdy přítomným odborný výklad o vzniku, historii a zajímavostech, týkajících se Bible. A byly připraveny i soutěţe o hodnotné knihy, ve kterých si mohly především děti vyzkoušet svůj postřeh, paměť a orientaci… Při výstavě vypomáhali -jako pořadatelé-dobrovolníci z našeho sboru a evangelizační pracovníci z o.s. Maranatha. Patří jim za to velké poděkování. Výstava se setkala s velmi pozitivním ohlasem a ukázala, ţe i na začátku třetího tisíciletí je Bible vnímána více neţ jenom jako historická památka nebo nějaký unikát, ale ţe je pro spoustu lidí i dnes měřítkem a ukazatelem ţivotního nasměrování. Iveta Slováčková
Reportáž Nebe jásalo s námi Prosluněný páteční podvečer 24. června byl doslova jásavý. Celé nebe a i my, v našem sboru, jsme jásali . Uzavřít smlouvu s Boţskou trojicí se rozhodlo pět našich nových sourozenců. Ondra Slováček, Jenda Pešat, Honza Machula a z napajedelského sboru Zuzka Petruţelová a její otec Slávek.. Celý podvečer byl veselý, podívat se na tuto událost přišlo i mnoho mladých, ale i my ostatní ,o něco starší, jsme mohli vidět, slyšet a cítit skutečné poţehnání z nebes. Mnoho písní, kázaní i netradiční křestní slib, kdy křtěnci osobně četli texty slibu, v mnohých evokovaly vzpomínky na jejich křest. Moţná, ţe pro ještě nerozhodnuté či váhající to byl impulz k tomuto ţivotnímu kroku. Kdyţ pak křtěnci poklekli u bazénu a byly za ně pronášeny prosby, určitě v nebi zněly chvály a celé nebe jásalo nad dalšími novými Boţími dětmi. I my jsme jásali. Při pohledu na Slávka, který vypadal jako andělíček z obrázků, jsme se i zasmáli. Jak moc důleţité je „ obmytí od starého člověka“, pocítili na vlastní ţádost hlavně Ondra a Slávek. Nechali se ve vodě „přidrţet“, málem pouštěli „andělíčky“. Závěr této slavnosti se proměnil ve velkolepé gratulace, přání a objímání nových brášků a sestřičky…. Nebralo to konce. Málem mnozí zapomněli, ţe je
pátek večer a v sobotu nás čeká další slavnost. Ano – sobota byla slavností vzpomínky na poslední večeří učedníků s Mistrem. Tentokrát ještě obohacená o přítomnost sester a bratří z Napajedel a Přerova. Proč li i přerovští? Důvod se skrýval v odpoledním programu písní v podání bratra Mirka Königa z Jaroměře, ale zpívaly s ním i dcery, příbuzné a také dvě malé vnučky . Při dopolední slavnosti Večeře Páně jsme při kázání přemýšleli nad tím, umíme-li přijímat dary a jak s nimi nakládáme. Písně, které zazněly při slavnostní bohosluţbě, nás všechny naladily k přijetí chleba a vína. Po společném zpívání chvalozpěvu Tebe Boha chválíme , jsme v úctě a pokoře přijali poţehnání. Následná polední přestávka naplnila naše ţaludky při společném agapé. Dobroty jste přinesli vy i my i oni. Všem nám chutnalo, hovory se vedly, jídlo mizelo v ţaludcích a jiţ se vše chystalo k odpolednímu programu. Ţel jen, ţe já osobně jsem nemohl zůstat a tak o vystoupení nemohu referovat. Přesto věřím, ţe se vše líbilo. Myslím, ţe celé dva dny byly poţehnané a jak jsem jiţ zmínil v nadpise, celé nebe jásalo . Téměř vše zaţil a pro vás sepsal T&P –P. Matula
Reportáž Čekejme na Hospodina V pátek v podvečer 10.6.2011 jsme se sešli (v počtu asi třiceti účastníků) v naší modlitebně k výjimečnému účelu . Potřeba vytvořit mimo sobotní bohosluţbu prostor, ve kterém bychom se jako Boţí děti mohly ztišit před naším nebeským Otcem, nechaly na sebe působit jeho vliv a setrvávaly v Jeho přítomnosti, nás vedla k uskutečnění prvního setkání – večera ztišení a modliteb. V příjemné atmosféře jsme mohli našemu Pánu děkovat a chválit jej a obracet se k němu s našimi prosbami a přímluvami. Stěţejním veršem čteného Ţalmu 25 ( v překladu Slova na cestu) a následného zamyšlení, byla slova krále Davida :
„Hle, zde máš mé srdce na dlani, Pane, je průzračné a čisté a čeká jen na Tebe…“Ţalm 25,21 Ve zvláštním oddílu nazvaném TICHO byl pak soukromý prostor pro vlastní meditaci a příleţitost předkládat Bohu osobní modlitby a prosby, které z jakéhokoliv důvodu nezazněly na mikrofón. Společnými písněmi a přijetím poţehnání jsme pak mohli Hospodinu vyjádřit naši vděčnost za Jeho přítomnost a touhu po Jeho blízkosti… Na další setkání zveme všechny zájemce v pátek 8.7.2011 v 19.00.hod. Iveta Slováčková
Klub zdraví Optimismus a úsilí ţít zdravě. Pozitivní přístup k ţivotu je velice důleţitý pro naše zdraví. Radost, pozitivita, to jsou uzdravující emoce, které nám v ţivotě pomáhají. Ţivotní optimismus chrání srdce, veselá mysl je půl zdraví. Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál. .Kaţdý z nás vyvíjí určité úsilí pro své stravování, aby mohl jíst nebo i ţít zdravěji a více se dozvědět o zdravé výţivě, zdravém ţivotním stylu. A to i prostřednictvím přednášek s kurzem vaření, které probíhají v prostorách modlitebny kaţdý první čtvrtek v měsíci v 18 hodin. Přítomných je kolem 15-20 lidí. Přednáška trvá 20 minut a pak
probíhá kurz vaření, který je spojen s ochutnávkou .Můţete zde strávit příjemné chvíle s přáteli, dozvědět se něco více o biopotravinách, fytolátkách, antioxidantech, odpočinku, nadváze, zaţívání a podobně. Nebo se naučit nový recept na přípravu sojové majonézy, jak připravovat méně známe potraviny jako kuskus,bulgur,cizrnu a další. Myslím si, ţe je velice důleţité naučit se správně chápat tu pravou hodnotu zdravého ţivotního stylu, protoţe pak přichází významná odměna. Člověk splní svoje úkoly dříve, lépe, účinněji a bezpečněji. Bude mít také více rád Boha, partnera děti i ostatní. Viktor Pomietlo
Příběh pro děti Ahoj děti. Tentokrát vám chci vyprávět o pěti kamarádech, které všichni dobře znáte. Je to o pěti prstech na jedné ruce. Jednoho dne, kdyţ zrovna neměli co dělat, začali si spolu povídat. Po malé chvilce jeden z nich přišel na zajímavou otázku: “Kamarádi, kdo z nás je vlastně nejdůleţitější?“ Tato otázka působila, jako kdyţ mezi ně padne bomba. Kaţdý z nich byl přesvědčen, ţe právě on je ten nejdůleţitější a samozřejmě snaţil se o tom přesvědčit ostatní. „Já se domnívám,“ začal rozváţně palec, „ţe odpověď je úplně jasná. Přemýšlejte, kdyţ člověk chce uchopit do ruky nějakou věc, všechny 4 prsty jí drţí z jedné strany, jen já sám ji podpírám z druhé. Nikdo z vás není tak důleţitý jako já.“ „No, no, jen se moc nevytahuj!“ zvolal nazlobeně ukazováček.“Jen si vzpomeňte, jak nás nedávno potkal cizinec a ptal se na cestu. Kdo mu ukázal cestu? Přece já. Kdyţ chce člověk něco ukázat, vţdycky si na pomoc zavolá mě a nikoho jiného. Anebo kdyţ maminka napomíná děti, kdo z nás je vţdycky při tom. Jsem to zase jenom já.“ „Uţ mám těch hloupých řečí dost,“ zabručel prostředníček. Všichni překvapeně zvedli hlavu a v duchu si říkali,“Co ten nám chce říct? Vţdyť se kaţdé práci vyhne a jen se vţdycky za nás schovává.“ „Doufám, ţe mi nikdo nechce odporovat, ţe nejdůleţitější je ten, kdo je největší a nejsilnější. Myslím, ţe nemá význam o této věci dále diskutovat. Nejdůleţitější jsem prostě já.“ Trapné ticho, které po prostředníčkově silácké řeči nastalo, nesměle přerušil prsteníček. „Netroufám si samozřejmě prostředníčkovi odporovat,“ začal jemným hlasem,“ přesto bych chtěl, abyste se nad něčím zamysleli. Jistě mi dáte všichni za pravdu, ţe manţelství je nejvýznamnější událost v lidském ţivotě. No a řekněte mi, na který prst si dva lidé navléknou snubní prsteny, symboly lásky a věrnosti. Přece na prsteníček. A je-li manţelství tak významné, pak prsteníček je nejdůleţitější ze všech prstů.“ Čtyři kamarádi, palec, ukazováček, prostředníček i malíček zůstali chvíli zaraţeně mlčet. Ale dříve neţ se vzmohli na nějakou odpověď, ozval se svým tenkým hláskem malíček. „Kamarádi moji,“ pískl. Kdyţ ho ostatní prsty uslyšely, daly se do veselého smíchu. „Co nám chceš říct, ty špunte? Snad taky nechceš tvrdit, ţe jsi z nás nejdůleţitější?“ „Kamarádi moji, já bych vám chtěl jenom připomenout, ţe já, i kdyţ jsem nejmenší, vás všechny chráním. Řekněte mi, kdo schytá největší náraz, kdyţ například člověk uhodí pěstí do stolu? Nechci se s vámi hádat, ale mám za to, ţe nejdůleţitější jsem asi já.“ Ještě chvíli se spolu přeli … Co si myslíte, kdo z nich měl pravdu? Určitě mi teď správně odpovíte, ţe nejdůleţitější jsou všechny prsty. Kaţdý z nich je pro člověka důleţitý. Děti, nepřipomíná vám to něco? I učedníci se hádali, kdo je z nich největší. A víte, co jim odpověděl Pán Jeţíš? „Kdo by chtěl být mezi vámi veliký ať je vašim sluţebníkem…Tak jako syn člověka nepřišel, aby si nechal slouţit, ale aby slouţil…“(Mar. 10,43-45). Skutečná velikost nejenom učedníků, ale i dnes nás, se pozná podle toho, jestli jsme ochotní všechny své schopnosti pouţít pro sluţbu Pánu Jeţíši a druhým lidem. Pán Bůh nás všechny povaţuje za důleţité. Proto se nikdy nebojte pomoci tam, kde je to potřeba, ať uţ je to doma nebo ve sboru. Přeji vám pěkné a radostné prázdniny. Vaše JaRo.
