ÚVODNÍ SLOVO OBSAH. Ahoj emeskáči, tento bulletin je poněkud tučnější, co se týče počtu stran. Je vlastně nejobjemnějším

1

ÚVODNÍ SLOVO OBSAH

Ahoj eMeSKáči, tento bulletin je poněkud tučnější, co se týče počtu stran. Je vlastně nejobjemnějším bulletinem, co jsme kdy měli. Naleznete zde informace o Úvodní škole v Hanušovicích a mezinárodní Letní škole v Letovicích u Brna. Další akcí je Finská stezka, která se konala v Krmelíně. Starší členové ji mohou znát pod názvem Rangers. Tato akce se tradičně koná v Krmelíně a má zde již dlouhou tradici. Je obdobou dnes populárních závodů jako je Sparťan race apod. Názvy se v historii trochu různily podle toho, kdo akci zrovna pořádal a pro jak odolné účastníky byla. Převážně to byly různé Rangers nebo Finské stezky. Nyní se objevují hlasy, že by se akce měla jmenovat Krmelínská stezka nebo eMeSkáčova stezka apod. Ohlasů na tuto akci jsem dostal od účastníků skutečně tolik, že mi bylo líto nechat si je pouze pro sebe a pak nechat ležet ladem. Také jsem si říkal, že jejich vložením do bulletinu by se vlastně vytvořila autentická zpráva o této akci. Každý má trochu jiný pohled na věc, někdo si více všímá různých detailů, někdo méně… Pro mne bylo zajímavé číst různé reakce účastníků, protože i to je svým způsobem jejich vidění světa kolem nás… Věřím, že čtením tohoto bulletinu získáte stejně zajímavé postřehy, ale především informace o akci samotné. Určitě se budu počátkem příštího roku ptát, kdo by měl zájem si vyzkoušet, kam až sahají jeho fyzické a psychické síly. Co ještě v reálné situaci zvládne a co už ne… Tato akce je především o poznání sebe sama. A největší užitek tedy pochopitelně přináší pouze aktivním účastníkům. Mějte se prima a pamatujte, že nestačí o akcích jen slyšet nebo číst, je nutné to prožít a mít vlastní zážitky a zkušenosti… M. Zezulka, DiS., BBA Koordinátor MSKA-CZ, V. Dan

www.MSKA.cz

2

Úvodní slovo

2

Úvodní škola

3

Letní škola

5

Svatby

7

Rangers—Finská stezka

8

Něco ze zákulisí

21

Informace

24

CVIČEBNĚ—VÝUKOVÁ AKCE ÚVODNÍ ŠKOLA Úvodní škola pro nováčky proběhla 30. až 31. května 2015 v Hanušovicích. Tento seminář je speciálně určen pro všechny nováčky v našich oddílech moderního sportovního karate. Po společném pozdravu a rozcvičce se účastníci rozdělili na dvě skupiny. Rozcvičku vedl mistrovský kandidát Jan Radil, 1. kyu a ve svých 50 letech ji vystřihl tak, že mu to mohli závidět mnohem mladší účastníci. To je

ka, V. Dan V sobotu začali nováčci učebním programem 12, v němž se přes základní koordinační cviky, bojové pozice, správné držení pěsti… došlo až k celým základním kombinacím jednostranného a diagonálního úderu.

Mistr Jan Haněl, I. Dan učí vnímat nováčky principy pohybu, které znají z běžného života kolem sebe a využít je pro techniky karate.

Nováčky vedl mistr Jan Haněl, I. Dan a dohlížel mistr Pavel Sokol, IV. Dan

výborný vzor, který dokazuje, že i v pokročilých letech může být člověk nejen ohebný a pružný, ale také velmi precizní v provedení jednotlivých cviků. Skupinu nováčků pak dále vedl učebním programem mistr Jan Haněl, I. Dan spolu s mistrem Pavlem Sokolem, IV. Dan. Na skupinu vyšších pasů, která doprovází nováčky na jejich prvý seminář, měla pod palcem mistryně Alena Bajerová, II. Dan. Celý seminář pak měl pod kontrolou koordinátor pro českou republiku mistr Miroslav Zezul-

Jednotlivé pohyby se postupně skládaly, vysvětlovaly se jednotlivé fáze, aby pohyby na sebe navazovaly plynule a využil se synergický efekt.

Mistr Jan Haněl, I. Dan učí nováčky jednostranný úder. Používá 3-fázový model učení: napnutí — úder — skončení. Každý detail opraven nyní, ušetří spoustu času v budoucnu.

U skupiny vyšších pasů čekalo překvapení na mistrovského kandidáta Dalibora

3

Olivu. Ten měl za úkol u této skupiny zjistit její největší chyby a slabiny. Podle toho měl navrhnout tréninkový program pro odstranění těchto chyb a po jeho schválení mistrem Zezulkou ho měl realizovat.

Dalibor Oliva, 2. kyu vysvětluje detaily direktního útoku jednostranným úderem na partnerovi Jiřím Michkovi, 6. kyu. Na obrázku je závěrečná fáze — kontrola soupeře po útoku.

Mistrovského kandidáta ovšem jen tak něco nezaskočí, takže se Dalibor hned ujal svého úkolu. Skupinu vyšších pasů si Dalibor nejdříve otestoval procvičením forem, pak různých technik a sérií. Na základě viděných nedostatků zhodnotil situaci a navrhl obsah tréninku pro jejich odstranění. Po konzultaci s mistrem Zezulkou se tohoto tréninku také ujal. A účastníci se začali potit :-). Naprostou většinu tréninkového dne strávili ve dvojicích a prováděli sparingové cviky. Od základních kombinací po série. V případě potřeby Dalibor vypíchl konkrétní detail a ve specializovaném cviku drilovali jeho opravu. Program oživil sparingovými a motivačními cviky. Atmosféra byla velmi tvořivá a „nakažlivá“. Jeho osobní nasazení strhlo celou skupi-

www.MSKA.cz

CVIČEBNĚ—VÝUKOVÁ AKCE ÚVODNÍ ŠKOLA nu k adekvátnímu výkonu. Takže všichni měli fajn pocit z tréninku i ze zlepšení konkrétních detailů. Partneři se pravidelně střídali, takže si každý vše vyzkoušel s různými typy soupeřů. Mistryně Alena Bajerová, II. Dan na celou skupinu dohlížela a byla připravena pomoci po celou dobu tréninku. Druhý den semináře, neděle, začala stejně. Společný pozdrav, ale rozcvičku již každá skupina měla samostatně. Vyšší pásy ji měly náročnější a následovala po

Haněl, I. Dan s mistrem Pavlem Sokolem, IV. Dan. Krátce zopakovali, co se probralo předchozí den a

Druhý den již nováčci zvládají celý jednostranný úder z bojové pozice. Vědí o důležitých aspektech, na které musejí dávat stále pozor. Nyní jsou schopni samostatně trénovat pravou i levou stranu.

navázali dalšími technikami. V mezičase probrali spoustu otázek nováčků, ujasnili, co je u nás v karate čeká, co se mohou naučit a také, jak musejí trénovat, aby dosáhli vysněných cílů… Juraj Král, 4. kyu útočí přímým kopem na Dalibora Olivu, který kop vykryl, současně uhýbá do strany a bude následovat kontr ze strany na Jurajovy žebra.

ní eMeSKáda (plyometrické cviky zaměřené na techniku karate). Komu se nestihly dostatečně prohřát svaly u rozcvičky, tak to rozhodně stihly u eMeSKády :-). Pro účastníky s nižší úrovni kondice to už vypadalo na konec semináře, ale naštěstí Dalibor zvolnil a po důkladném zahřátí si dali postupný, důkladný strečink. Pak následovaly série a formy. Vše bylo více prokládáno kondičními cviky a techniky šly více „na tvrdo“, takže svaly dostaly zabrat. Skupinu nováčků vedl v neděli opět mistr Jan

www.MSKA.cz

Všichni, kteří splnili předepsané požadavky, získali vyšší stupeň technicko taktické vyspělosti. Zkouška se skládá ze čtyř pilířů. Prvým pilířem je kvalita technik a taktik v odcvičeném učebním programu. Druhým pilířem je demonstrace formy na turnaji. Zde jde vidět zažití a úroveň techniky při jejím použití v ideální situaci. Třetím pilířem je použití všeho naučeného přímo v bojích na

Po druhém dni semináře nováčci také zvládají jeden z nejpřirozenějších kopů — přímý kop vpřed. A to na základě obou principů pohybu lidského těla. To znamená jednostranný přímý kop vpřed i diagonální. Oba kopy pak jsou schopni spojit s jednostranným i diagonálním úderem do celých bojových kombinací. To je dost slušné za jeden víkend, že?

4

Dalibor Oliva, 2. kyu vysvětluje správnou nápřahovou pozici pro obloukový kop vpřed. Jeden takovýto detail udělá v boji ohromnou taktickou výhodu. A vychytávek máme v naší metodě spousty:-) Asistuje Martin Čipera, 1. kyu.

turnaji. Ať již v jednoduché formě boje - sparinku nebo plném sportovním boji. Čtvrtým pilířem je aktivní perioda. To je čas, kdy se člen má aktivně účastnit všech seminářů a turnajů, kde je průběžně opravován mistry, zažije si potřebné techniky a taktiky na svůj pás s různými soupeři. Ti, kteří vše úspěšně zvládli v dostatečné kvalitě, převzali z rukou koordinátora pro Českou republiku mistra Miroslava Zezulky, V. Dan příslušný certifikát.

CVIČEBNĚ—VÝUKOVÁ AKCE MEZINÁRODNÍ LETNÍ ŠKOLA Jednou z každoročních významných akcí je týdenní mezinárodní Letní škola moderního sportovního karate. Letos se konal již 24 ročník této akce, z toho 22 krát byly místem konání Letovice u Brna, stejně jako letos. Zde je skutečně obrovská sportovní hala, která pojme několik volejbalových hřišť. Letos se bohužel kvůli chybě v kalendáři nedostavili žádní cizinci, kromě pouhých tří, kteří mohli narychlo změnit termín své dovolené.

čené techniky v sebeobraně. Druhý trénink probíhal v tělocvičně a převážně byl zaměřen na technickou část a cviky se soupeřem.

Mistryně Šárka Kučerová, I. Dan provádí direktní kontr přímým kopem, do břicha MUDr. Martiny Neudertové. Ideální časový okamžik, kdy ještě Martina nepřenesla váhu těla vpřed a proto ji Šárka svým kopem posílá zpět.

Sparingové cviky s partnerem. David Hapák útočí kombinací přímého kopu a jednostranného úderu na Zuzanu Petrželkovou. Jedná se o jednu ze základních kombinací standardních učebních programů.

Obvykle tato obrovská sportovní hala, připomínající velký výrobní areál, praská ve švech. Tentokrát jsme měli trochu více místa, takže jsme si mohli dovolit složitější bojové akce náročnější na prostor.

Proto počet účastníků byl výrazně nižší než v předchozích letech, kdy nám hala tak akorát stačila. Také náš nejvyšší mistr prof. Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan přijel ze zdravotních důvodů o nějaký ten den později, takže prvé dny tréninků vedl koordinátor pro českou republiku mistr Miroslav Zezulka, V. Dan. Každý den, kromě turnajů, jsme trénovali trojfázově. Prvý – ranní trénink byl zaměřen na kondici a probíhal vždy v přírodě. Trénovaly se formy (sestavy), série, kondiční běh… Třetí den jsme měli volnější a trénovali jsme, jak využít již nau-

Třetí trénink probíhal také v tělocvičně a byl z větší části zaměřen na taktické situace. Obsah druhého a třetího tréninku se překrývaly a ke konci semináře dominovala technická část.

Technický nácvik direktního kontru jednostranným úderem. Metodika nácviku je propracovaná do detailu. Po nácviku techniky do prázdna, přichází několik postupných fází s partnerem, díky nimž je eliminováno nebezpečí zranění a výrazně se zvyšuje pochopení techniky a taktického citu pro její provedení..

Ke konci semináře byla také z některých programů vylou-

5

čena účast nižších pasů z důvodů bezpečnosti, aby nedošlo ke zbytečným zraněním. Procvičovaly se techniky a taktické situace, které již vyžadovaly vyšší úroveň zvládnutí karate a také psychickou odolnost. Zde se za každou chybu platilo bolestí… Výhodou bylo, že chybu každý ihned rychle opravil:-) Na vysokých programech se žlutým pasům věnovali mistři Miloslav Motl, III. Dan, Alena Bajerová, II. Dan, Pavel Trunec, II. Dan, Adam Knajbl, I. Dan a

Mistr Adam Knajbl, I. Dan, tutor pardubického oddílu MSK a úspěšný bojovník MMA opravuje práci boků našich žlutých pasů. Výhodou účasti na této akci je, že vás opravují ti nejlepší a nejzkušenější mistři a mistryně. Ukáží vám a vysvětlí různé praktické „finesy“ jednotlivých technik.

www.MSKA.cz

CVIČEBNĚ—VÝUKOVÁ AKCE MEZINÁRODNÍ LETNÍ ŠKOLA další. Jedním ze zásadních principů, které se na této škole opakovaly, byl princip biče. Ten jsme s mistrem Zezulkou, V. Dan zopakovali skutečně „polopaticky“, fázi po fázi—krok za krokem. I cizinci z toho byli nadšeni, protože takto po jednotlivých fázích to ještě nikdy neviděli ukazovat a vysvětlovat. Dokonce i dost Čechů na tom bylo podobně, protože často už nejezdí na ty nízké učební programy, kde se to učí právě krok za krokem... Představen byl také upravený model rozcvičky MSKA.

detailů oba materiály přeložíme do češtiny a budou k dispozici všem. Mistrovští kandidáti si plnili své požadavky na mistrovský pás — I. Dan.

Ondřej Vachek, 6. kyu (vlevo) úspěšně útočí obloukovým kopem do těla slovinského borce Marka Srebota, 5. kyu.

Mistrovský kandidát Martin Čipera demonstruje direktní kontr jednostranným úderem. Detaily upřesňuje mistr Miroslav Zezulka, V. Dan.

Demonstrovali a případně i vysvětlovali jednotlivé cviky, kombinace, série… Celou akci se střídali v ukázkách a demonstracích jednotlivých technik i taktických cviků. Mistrovská kandidátka Stanislava Kubešová vede rozcvičku. Zde vidíte jasný důkaz, že věk je pouze číslo a ne skutečný tělesný stav. A takto aktivních seniorů máme u nás více, což ukazuje, že naše metoda tréninku je přístupná každému bez ohledu na věk.

A to nejen ohledně karate... Turnaj, neboli testovní praxe, je část semináře, kde se učíme bojovat. Zkoušíme uplatnit v různých bojových situacích to, co jsme se naučili na semináři a předchozím tréninkem v oddílech. Soutěžilo se ve formách (sestavách), sparinku (jedno -dušší forma boje) a plném sportovním boji. Hned po skončení turnaje se vše vyhodnotilo a následovalo slavnostní vyhlášení výsledků. Po něm také slavnostní udělování stupňů technicko-taktické vyspělosti. Předávajícími byli prof. Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan a Miroslav Zezulka, V. Dan.

Přibyly některé nové cviky. Také přibyly nové cviky v posilovačce. Po odladění Mistrovský kandidát Jaroslav Roušar demonstruje útok přímým kopem do italského mistrovského kandidáta Elvijaruse Kondratase. Na vše dohlíží koordinátor MSKA-CZ mistr Miroslav Zezulka, V. Dan.

I takto může vypadat rozcvička v podání mistryně Aleny Bajerové, II. Dan, členky mezinárodní Dan Academy a vedoucí oddílu MSK Zábřeh.

www.MSKA.cz

Ke konci semináře již toho měli dost, ale byli to právě oni, kterým byla věnována největší pozornost. Právě oni si mohli odnést z celé akce nejvíce informací a poznatků o sobě samém.

6

Úspěšný podmet s následným úderem mistra Adama Knajbla, I. Dan na mistrovského kandidáta Jaroslava Roušara, 1. kyu.

STŘÍPKY Z MSKA-CZ SVATBY Určitě si všichni vzpomínáte na našeho skromného, ale zato veselého člena Víťu Jandu, 4. kyu. Oženil se 18.7.2015 v kostele sv. Václava v Lanškrouně s Veronikou Budišovou. Vše nejlepší do života :-).

Také si musíte vzpomenout na našeho Dalibora Olivu, 2. kyu, který skvěle vedl starší skupinu na US15. Oženil se 10.10.2015 v Měšťanském domě v Novém Městě na Moravě s Radanou Sommerovou. Vše nejlepší do života :-).

7

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ Před rokem 2009 pořádal krmelínský oddíl fyzicky i psychicky náročné akce, které většinou byly nazývány Rangers nebo jeho lehčí forma Finská stezka. Jednalo se o natolik náročné branné závody, že se jich účastnilo vždy pouze několik málo jedinců (cca 10). Účastník mohl být pořezán nožem či jinými řeznými zbraněmi, také mohl být popálen ohněm či lehce pobodán. Možná zranění byla vždy pouze lehčího charakteru a nikdy vážnějším způsobem neohrožovala zdraví účastníků. Při zájmu členů z řad dalších oddílů moderního sportovního karate byla obtížnost zmírněna a hlavně překážky byly výrazně bezpečnější. Proto také název akce Finská stezka. Prvý oficiální ročník Finské stezky proběhl v srpnu 2009, kterého se, vzhledem k jeho charakteru, účastnilo pouze 10 lidí. Jeho název zněl Finská stezka aneb Emeskáčova záchranná akce. Zachraňte sponzora Klan proradných Klašáků nám unesl důležitého sponzora. Máte 3 hodiny na jeho záchranu… Tak nějak to probíhalo na prvém ročníku.

Na prvém ročníku se mimo jiné také střílelo, běželo se palebnou zónou a někteří to „schytali“ docela dost. Takže dvě ošetření byla nutná, ale zbytek to zvládl až na pár modřin a pohmožděnin v pohodě.

www.MSKA.cz

akce jsou v podstatě uzavřené, pouze pro „naše“ lidi, takže si můžeme dovolit i disciplíny, které by jinde byly nemyslitelné. Takže i v tomto je tato naše akce jedinečná a fyzická i psychická odolnost se prověří skutečně důkladně.

Na prvém ročníku byly i koně, letos se to z finančních důvodů nepovedlo. Ale přece jen má něco do sebe tvrzení: nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu.

Druhý ročník Finské stezky v Krmelíně se uskutečnil o víkendu 15. – 16. srpna 2015 a přihlásilo se na něj 27 závodníků, takže rozhodně posun v odvaze i chuti něco dokázat. Všichni dostali instrukce již v pátek večer po příjezdu, ale předstartovní tréma udělá své, takže ráno dostali instrukce znovu. Na startu pak skutečně stanulo 23 účastníků. Vybaveni osobní kartou závodníka a tužkou startovali v 10-ti minutových intervalech. Letošní název zněl Nezničitelný eMeSKáč a co do obtížnosti byl zcela srovnatelný s ročníkem prvým. Pouze překážky a disciplíny nebyly tak atraktivní jako na prvém ročníku, protože účastníci preferovali nižší cenu akce. Ale i tak to jednoznačně stálo za to. A je pravdou, že některé překážky či disciplíny nenaleznete na žádném oficiálním „RACE“ a podobných závodech jednoduše proto, že tam to musí být bezpečné pro různé typy lidí… i ty, kteří právě vstali z gauče a řekli si, že to zkusí. Naše

8

Aleš Hajdák z Pardubic právě prolézá koridorem z ostnatého drátu. Aby to byla větší legrace, ostnatý drát není pouze kolem něj, ale také pod ním… Však podle fotky vidíte, jak si to užívá:-)

Celková trasa byla 12 km dlouhá, pro některé, jak se dočtete v komentářích níže, i o nějaký ten kilometr delší… Na tomto úseku bylo 36 překážek a 17 indicií.

Indicie byly nápovědy k vyluštění vítězného kódu. Nebylo to tedy pouze o tom, kdo je nejrychlejší, ale nejobratnější, má dobrý postřeh a dedukci, kdo se dokáže orientovat v prostoru a samozřejmě, kdo je psychicky nejodolnější a fyzicky to zvládne. Za každou chybu a nenalezenou indicii se přičítaly trestné minuty. A ty ovlivnily celkový čas výraz-

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ ně. O tom, že překážky nebyly jednoduché, svědčí také fakt, že např. překážku sloup vzdalo nebo nezvládlo 12 lidí (to je polovina!!!). Do cíle však nakonec doběhli všichni.

Překážka Sloup je patrná z obrázku. Bylo nutno se dostat na vrchol hladkého betonového sloupu. Opravdu hladkého, takže to bylo mnohem těžší než se někomu může zdát. Kdo si to nezkusil, ten netuší… A výška? 5 metrů a 60 centimetrů.

Také to nebylo o slepém následování vytýčené trasy, ale účastníci museli uvažovat, kam pokračovat, rozhodnout se či logicky odvodit následující akce. Trasa nebyla záměrně značena na každém kousku. A také se to projevilo, jak se dočtete v komentářích dále. Účastníci také měli po cestě k dispozici občerstvení na stromech a keřích – kdo zaregistroval, mohl se rychle občerstvit a dobít energii. Snažil jsem se

závod udělat opravdu komplexní, nejen běh, nejen fyzický dril… Více se dočtete v následujícím článku mistryně Aleny Bajerové, komentářích jednotlivých účastníků a také v článku od nečlena Veroniky Jandové. Nezničitelný eMeSKáč Tak to byl název druhého ročníku Finské stezky, kterou pro nás v Krmelíně připravil mistr Miroslav Zezulka. Sama jsem se zúčastnila i prvního ročníku, který probíhal v roce 2009. Moc jsem se od té doby těšila, až se akce bude opakovat. Letos jsem se dočkala! :-)

A moje dojmy? Moc mě potěšilo, že se nás oproti prvnímu ročníku přihlásilo mnohem více, a to 27. Když jsme v pátek večer s děckama úspěšně dorazili do Krmelína, dostali jsme od

Krmelínská hala po letošní rekonstrukci oken. Je stejně velká, jen bude v zimě teplejší—to nás už asi nebude nutit tolik běhat pro zahřátí:)

Trasa byla volena tak, že vždy si mohl závodník vybrat, zda poběží po asfaltu nebo po měkčí louce nebo poli. U některých disciplín byla povinná louka, neboť v ní se ukrývaly indície.

mistra informace k zítřejšímu závodu, abychom jej zdárně zdolali a nikdo nezůstal na trati. Pak už byl prostor na neformální povídání, čehož jsem moc ráda využila, protože jsem se s někte-

9

Hlavním orientačním bodem a nejvýraznějším zeměpisným objektem v okolí je krmelínský kopec s betonovým monumentem na jeho vrcholu. Jedná se o vyhaslou sopku, jejíž vnitřní prostory jsou dnes využívány jako obrovský rezervoár pitné vody pro celé okolí Krmelína a část Ostravy.

rými kamarády už dlouho neviděla. V sobotu ráno pak již vše začalo. Nejdříve se rozváželi pomocníci na stanoviště a přijížděli poslední závodníci. Nechyběla ani psí posila od Honzy Jamricha, pes Alan, který svým vzhledem a neustálou chutí po mazlení zaháněl u závodníku předzávodní neurózu :-) V 9:20 hod. jsem pak jako první v pořadí vyrazila na trať. Hlásili vedra, tak jsem doufala, že bude na trati hodně vody. Cestou mě provázely žluté fáborky. Díky nim jsem trefila na první stanoviště. Zde už na mě čekal Lukáš Jarolím s boxovacím pytlem a nízkou sítí, pod kterou jsem se měla proplazit pěkným lesním terénem. Po úspěšném zvládnutí prvních překážek, jsem začala s hledáním první indície. Podle obrázku to vypadalo, že je ukryta ve velké žluté bójce, kterou jsem v okolí ale nikde neviděla. Po podrobnějším prozkoumání obrázku v nápovědě, jsem zjistila, že to vypadá spíše na malinké kinder-

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ vajíčko, které ve žlutém opadaném listí nešlo najít. Nakonec jsem hledání vzdala a smířila se s tím, že jsem první indícii nenašla. Pokračovala jsem dále po vyznačené cestě. Matně jsem vzpomínala, že na prvním ročníku, bylo hned další stanoviště průchod potokem. A i tentokrát byl právě průchod potokem další disciplínou. Moc jsem se těšila na průchod vodou, občas zapadnutí do bláta a v tom všem překonat několik padlých stromů. Letos byl zařazen i průchod pod mostem pěkně zapáchajícím blátem, do kterého jsem zapadla víc jak nad pás :-) Asi nezapomenu na pohled staré babičky, kterou jsem potkala asi o 10 minut později a pána, který řezal keř u svého domu, když mě ještě značně mokrou a smradlavou potkali, když jsem se trochu zamotala a ptala se jich, zda tu neviděli nějaké žluté fáborky. Naštěstí se mého vzezření nezalekli tolik a navedli mě správným směrem. Následovala bažina :-) … vybudovaná z různě rozviklaných tvárnic. Byl tam z nich i postaven malý a úzký průlez a opravdu doteď nechápu, jak se tudy protáhl Dalibor Oliva :-) … tak smekám, protože to prý bez problémů zvládl. Další stanoviště proskakování pneumatik s hurdeskou v rukách, tak u mě nebylo rozhodně skákání :-) … ale bylo to super. Další stanoviště byla taky super – plazení se ve vysoké trávě, přesun po rukách a nohách po laně nataženém mezi stromy či projít krokodýlky mezi ostnatým drátem nataženém shora i zezdola. Jen těch

www.MSKA.cz

kalhot mi bylo líto, utrpěly zde první velké šrámy :-). Na dalším úseku dostávala trochu na frak u mě orientace. Žluté fáborky mi pěkně splývaly se žlutým uschlým listím na stromech, ale nakonec jsem se úspěšně vymotala i z tohoto náročného úseku. Po trase jsem zjistila,

Alena Bajerová přibíhá na prvé stanoviště v příjemném lesním prostředí.

že střílet z praku jsem se jako malá holka špatně naučila. Nejenže jsem netrefila ani jednou zavěšenou láhev, ale podařilo se mi málem prak rozbít. Vyděšená hlídka, říkala, že už mají jen jeden. Jeden už se jim při testování podařilo odrovnat. V ručních pracích jsem ale docela dobrá, tak se mi naštěstí jeden podařilo opravit : -) Zhruba v polovině trasy mi zřejmě začala odcházet pozornost, protože jsem až v cíli zjistila, že jsem minula následující stanoviště. Zrovna takové, na které jsem se

10

hodně těšila. Probíhání mezi rozhoupanými lahvemi omotanými ostnatým drátem. Ach jo! Ale trochu jsem si to vynahradila na dalších stanovištích – boj s tyčemi a shazování se do propastí či návštěva posedu, který byl domovem krásných sršňů. Památku na ně mi však nedali. Pak následoval běh pouští. Ta bylo opravdu rozpálená. Nacházely se však v ní oázy ovocných stromů se švestkami a jablky, tak jsem neodolala a nějaké si utrhla na další cestu. Byly moc dobré :-) Pak už jsem se blížila k paintballu. Tam už na mě čekali kluci, a že musím sestřelit aspoň jednou ranou ze tří láhev paintballovou pistolí. Ale ani tady mi přesnost nepřála a, i když jsem mířila přesně, tak kulička lítala pořád doleva. Ale naštěstí to nebylo všechno. Pak se objevil mistr Zezulka a ať jdu slaňovat. To byla paráda. Vyběhla jsem po schodech nahoru v rozbořené budově a tam už na mě čekal jeden z horolezců. Dostala jsem sedák, zajištěné lano, vyskočila na okno a s napnutými nohami jsem se pustila po zádech volným pádem vzad. Bylo to super. Jakmile jsem se dostala dolů, už si mě znovu vzal mistr a že mě čeká ještě sloup. Tak na to jsem se moc těšila. Doběhli jsme k vysokému betonovému sloupu a měla jsem se po laně dostat nahoru. Přítomný horolezec mě zajistil, kdybych náhodou padala. Kdo by si ale myslel, že mi bude nějak nahoru pomáhat, ten by se mýlil. Ale svou speciální metodou jsem se nakonec nahoru opravdu dostala a pak si užívala, jak mě spouští do-

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ lů :-) Docela mi dala zabrat následná morseovka. Přeci jen jsem byla ze skautů už nějaký rok, tak luštění trochu déle trvalo. Ale nakonec se mi i to podařilo a já se mohla vydat na úplně poslední stanoviště. Zde čekal „ultimátní“ zápasník Vašek Kruml :-). Dostat se přes něj, pak vyšplhat na strom po provazové síti a pak po stromě pro poslední indicii, byly poslední disciplíny, které mě na trati čekaly. A pak už jen úprkem do cíle:-) … Tu jsem potkala poslední startující: Aleše, Jirku a Šárku. Viděla jsem na nich trochu nervozitu z tratě, ale zvládli to všichni úplně skvěle. A jak bych to hodnotila? Bylo to úžasný a příště jdu do toho zas :-) Alena Bajerová, Zábřeh

Tak tohle byl článek od mistryně Aleny Bajerové a dále přikládám originální názory účastníků.

První indície byla skutečně v křiklavě oranžovém obalu od Kinder vajíčka a byla umístěna přímo u kmínku stromu, ke kterému se Alča plazí. Zdálo se mi, že je to až příliš jednoduché, ale na začátku… proč ne. Nakonec se ukázalo, že tuto indícii našlo pouze několik závodníků...

Komentáře účastníků: Dobrý večer Mistře, samotný závod proběhl překvapivě dobře. Nebylo takové vedro jako po celý týden, a tak se dalo běžet i v oblasti s názvem "poušť". Překážky byly velice zábavné, i přesto, že některé byly nad moje síly. Setkali jsme se i s některými matoucími příkazy a občasným blouděním po lese, ale i to bylo velice záživné. Po dokončení jsem byl velice vyčerpán a jak stálo v rozpise, oblečení sem ihned vyhodil. I přes pár nepříjemností, jako třeba neustálé kamínky v botě či nevýraznost žlutých fáborků se těším na další FS. Martin Goláň, Pardubice

Na potůček je radost pohledět, viďte? Kdo by čekal, že dno bude neobvyklé měkké a nečekaně hluboké:-) Inu, takovýchto nečekaných překvapení bylo na trase více.

S menším boxovacím pytlem si Alča poradila s přehledem, stejně jako většina dalších účastníků. Příště tam pověsím ten velký, který byl na prvém ročníku. Tenkrát to byl ovšem oříšek a to hned na začátku…

Alča byla jedním z těch, kteří překážku sloup zvládli. Byť svým osobitým stylem, ale je tam:-)

11

Běh v pneumatikách s hurdiskou v rukou či na zádech se často měnil spíše v chůzi...

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ Na FS jsem ještě nikdy nebyl a poprvé se mi to moc líbilo. Úkoly na stanovištích mě bavily (nejvíc rozhodně střelba a slaňování) a pomocníci odvedli všichni dobrou práci. Disciplíny byly nápadité, plížení a plazení jsem si užil dosyta. Ostatně potoku taky:-). Příště bych jel určitě znova. Dalibor Mrňávek, Pardubice

dojmů, asi bych to nikdy nedopsal... Bylo to úžasné a opravdu moc děkuji za vaši organizaci a "značení cesty", které nás občas zmátlo. Moc si toho vážím i času, který jste strávil přípravou. Doufám, že se to někdy bude opakovat. Ondřej Vachek, Pardubice

Ondra Vachek z Pardubic právě prolezl ostnatým koridorem a jak se zdá, tak celkem bez újmy. V dalším ročníku to možná vylepším žiletkovým drátem :-) Dalibor Mrňávek střílí na statický terč. Střílet po doběhu, kdy máte za sebou již skoro 10 km a hromadu disciplín, vůbec není snadné ani na cíl, který se nehýbe.

Dobrý den/ráno/večer (podle toho kdy to čtete), Finská stezka byla jedna z nejlepších akcí MSK, které jsem se zatím zúčastnil. Sranda to byla už po cestě, kdy jsme se pokoušeli do Krmelína dostat a to, co následovalo, bylo ještě o mnoho lepší. Celých 12km (nebo kolik to bylo) jsem si užil. Běh potokem, který jsem si ještě s dalšími dvěma lidmi prodloužil o cca 1km po proudu, byl opravdu zajímavý, ale po návratu na správnou trasu se nám podařilo najít všechny indicie a směle pokračovat dál pod most, kde bylo bahna po kolena :D. Kdybych tu měl vypisovat, jak moc se mi to líbilo, a jak moc jsem plný

www.MSKA.cz

Dobrý den mistře, za mě mohu FS hodnotit pouze pozitivně. Myslím, že je to skvělá příležitost, jak vyzkoušet svoji fyzickou připravenost, překážky a situace, jaké jsme ještě nezkusili a zároveň se i třeba postavit "svému strachu" např. z výšek nebo z toho, že se člověk ztratí apod. Velkým pozitivem celé akce je, že ji každý může absolvovat ve svém tempu, což částečně odbourává stres a umožňuje akci si užít naplno. Kromě toho bylo super, že ačkoliv jsme jeden s druhým závodili, tak mezi námi panovala kamarádská atmosféra. To, že závodníci nevědí, do čeho jdou, dělá celý závod ještě zajímavějším a zábavnějším. Pro mě osobně nezapomenutelný zážitek, který můžu každému jen doporučit, a těm, kteří se nezúčastnili, vzkázat, že to

12

byla chyba. Pro mě to bylo poprvé, co jsem FS absolvovala, a tudíž jsem do toho šla trošku s obavami, co mě může potkat, ale byla jsem nadšená. Stezka pro mě byla ukazatelem toho, kde mám mezery a co je potřeba zlepšit. Pokud bych mohla navrhnout i nějaké postřehy na zlepšení, tak bych jeden měla ohledně indicií. Nejen mě se během cesty bohužel podařilo zápisový papírek v potoce promočit, a tudíž bylo během cesty dosti obtížné na něj zapisovat slova obyčejnou tužkou. Můj návrh by byl kartičku vložit ještě do fólie a místo obyčejné tužky psát propiskou či slabou fixou.

Přechod po nataženém pásmu nebyl zcela bezproblémový ani pro Šárku Kučerovou. Nebýt jistícího lana nahoře, naprostá většina závodníků by padala jako hrušky.

Jediné co bych ještě možná podotkla je, že by bylo lepší minimalizovat běh po asfaltu. Pro jedince, kteří mají problémy s klouby, může být tento úsek problematický, protože bolest kloubů potom nedovoluje pokračovat během a člověk musí jít pěšky, ačkoliv fyzicky unavený není. Pro mě osobně

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ byl toto nejnáročnější úsek, ačkoliv přímo na něm žádné překážky či úkoly nebyly. Pro mě to byla skvělá zkušenost, kterou si ráda někdy zopakuji. Klidně i na delší trati. Šárka Kučerová, Polička

Hod oštěpem představoval jednu z těch lehčích disciplín, i když trefit se do vymezeného prostoru nebylo pro netrénované jedince snadnou záležitostí. Šárka Kučerová (na obrázku) měla 3 pokusy, jako ostatní závodníci. Naštěstí nikdo nepropíchl Jirku Raszku, který měl stanoviště na starosti, byť k tomu často nebylo daleko:-).

Finská stezka byla luxusní, až na to, jak jsem se ztratil hned při druhém úkolu, tzn. v potoku jsem se brodil asi kilometr opačným směrem a čekal, až mě někdo vyzve k opuštěni vody, napočítal jsem 84 oranžových geodetických kostek :) a pak jsem to samé zase běžel zpět přečíst si poradně zadaní... Moje smrt bylo vylézt na

Hledání indícií si Jirka užíval, ale nevíme kolik jich našel, neb jeho karta závodníka byla takřka nepoužitelná:-)

sloup, který měřil minimálně pět metrů. Hledání indícií bylo super, to mě bavilo. Atletické disciplíny v pohodě, spíš bych ocenil ještě cviky na břicho, boj s noži. Střelbu z praku bych zrušil, ten prak byl na nic - málem jsem si vystřelil oko. Dvanáct kilometrů běhu bylo tak akorát. Pak už jsem jen vyhodil boty do koše a myslím, že jsem nebyl určitě jediný. Ale nejhorší zážitek bylo čekat na jídlo v Nautilu asi dvě a půl hodiny a na pivko tři čtvrtě hodiny. Ale když jsem přežil Finskou stezku, tak už přežiju všechno, možná i další výzvy od našeho mistra. :-) Jiri Ruibar, Ostrava

Vždy si mohli závodníci vybrat, zda poběží po silnici nebo po měkkém vedle ní. A kdo si všiml občerstvení na stromech, měl vyhráno. Příroda nás hostí „na potkání“.

nic jsem nevěděla, spoléhala jsem se na svou intuici. Pak běh kolem ovocných stromů, které skrývaly spoustu občerstvení v podobě sladkých jablíček. Říkala jsem si, ten Mirek to má ale dokonale promyšleno :-). Úplně jsem překonala své síly při seskoku do prázdna z druhého patra budovy. Dokonale bylo vše propojeno. Ani jsem nevěřila jak moc je Krmelín nádherný a kolik nádherných zákoutí skýtá. Vše jsem si užila.

I velká pneumatika může být najednou malá, pokud se jí Jirka Ruibar snaží prolézt a zároveň ji udržet ve vertikální poloze. Ale zvládl to jako „hadí muž“.

Brodění potokem se mi až tak moc líbilo, že jsem šla špatným směrem a to dvakrát. Někdo mluvil i o bažině, ve které jsem se brodila. Bahno působilo blahodárně na mou pleť :-). Pak chůze pod mostem, ta byla opravdu skvělá :-). Ten vyplavený adrenalin, když jsem byla už na té správné cestě, způsobil, že jsem tak rychle přerazila desky, že mladá slečna na stanovišti řekla: "Také začnu trénovat karate." Buzola a směr z lesa ven,

13

Andrea Paličková skvěle zvládla proběhnutí pneumatik s těžkou hurdiskou. Hurdiska má totiž setrvačnost díky své váze a při doskoku vás táhne velkou silou ven z pneumatik...

Jo a ještě něco, překvapení na konec, místní lidé z Krmelína jsou tak zlatí, že mi schovali do budovy kolo. Nikdo mi jej nevzal :-). Jsem plná dojmů a zážitků ještě dnes, v životě jsem se tak nepřekonala jako při sesko-

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ ku z budovy. Andrea Paličková, Krmelín Zdravím, za sebe mám jenom pár postřehů. První věc bych rád řekl, že se mi závod hodně líbil. Celková náročnost mi vyhovovala a stanoviště měly hodně zajímavých úkolů, takže to nebyla žádná nuda. * značení trasy: místy jsem

Příroda v Krmelíně je opravdu nádherná. Celý závod prakticky probíhal v lese, na louce a polích.

si nebyl jist, kam přesně dál. Jednou jsem stanoviště minul (11.) a chvíli jsem bloudil lesem, až jsem narazil na stanoviště 12. Takže jsem se musel vrátit k 11. Při stanovišti myslím 2. (kdy se mělo vejít do potoka) jsem naopak zvolil správný směr. Chvíli jsem se ale nad tím musel zamyslet. Co bylo pozitivní: prostě místo bezduchého šlapaní nebo běže-

Ján Jamrich z Brna běží s částí betonové obruče. A všimněte si, že naboso...

www.MSKA.cz

ní po značce to chtělo trochu orientace a odpovědnost při rozhodovaní - když si vyberu špatně, budu muset šlapat ještě navíc trasu zpátky. Celková náročnost na přemýšlení byla motivující třeba na stanovišti 11 jsem nedával dostatečně pořádně bacha na zadání, a tak jsem vylezl špatně - protože jsem ze zadání vůbec nevyselektoval podstatnou informaci odkud mám z lesa vylézt. Klasický problém tak oblíbený na pracovních pohovorech - schopnost pochopit zadání. * rozmístění stanovišť: vzdálenost mezi stanovišti mi osobně vyhovovala. Místy jsem už byl utahaný, ale většinu trasy jsem zvládal běžet, což mi vyhovovalo. Kdybych zvládal pouze šlapat, asi by mne to přišlo příliš zdlouhavý. Takhle jsem se vůbec nenudil. * zajímavá stanoviště: osobně se mi nejvíce líbila stanoviště s lezením (slaňovaní), střelba z paintball pistole, hod nožem a lezení pod ostnatým drátem :-)

* mínusy: trochu škoda byla střelba z praku na stanovišti 11. Prak byl moc malej... osobně jsem nebyl schopnej ani jednou vystřelit ke své spokojenosti. Prak byla moje oblíbená hračka už na základní škole a rád jsem z něj střílel. Pro lepší zážitek to chtělo větší prak větší rozteč mezi rameny. U stanoviště s noži jsem si všiml 2 problémů: jeden způsobený tím, že stanoviště bylo v lese, byla tam do-

14

Ján Jamrich skáče v pytli. Původně jsem to chtěl dát v terénu a do kopce, ale nakonec jsem byl přehlasován a bylo to pouze na rovince. Vzhledem k letošním zkušenostem bych to však příště do toho terénu dát mohl...

cela tma - tak se blbě odhaduje vzdálenost. Druhá věc byla deska, do které se házelo - tím, že byla docela rozštípaná, vyžadovalo to lepší hod. Zrovna tohle stanoviště jsem nezvládl, i přesto, že jsem si věřil, nožem jsem jako děcko rád házel. Ze zkušeností třeba s hodem sekerou (tomahawkem) z některých teambuildingových akcí z práce se mi hodně líbilo, když jsme dostali instruktáž o tom, jak vůbec házet (třeba, že u nože je potřeba držet nůž za čepel,

Hod granátem na cíl se již takřka nepraktikuje a přitom je to jedna z velmi užitečných dovedností. Zde se ukázalo, že tohle lidem docela chybí… Na fotce Jan Jamrich, Brno.

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ ne za rukojeť). Kdo s nožem nemá zkušenost, nejspíš pořádně netrefí ani jednou. Závěrem chci poděkovat za skvělou akci, opravdu jsem si ji užil. S pozdravem Ján Jamrich, Brno Dobrý den, mistře :-) ještě jednou děkuji (snad Vám Alča B. vzkazy a díky vyřídila) za akci. Byla zajímavá a přínosná. Asi nejlepší byl potok a sla-

kařit,, ale s pomocí a povzbuzováním to zvládl. A bylo to super vidět tu situaci a na tom hodně vidět pak i u sebe, jak se k tomu postavím. Ale každá část trasy měla něco. Myslel jsem si, že to bude těžší, i kvůli tomu parnu, ale ve finále pro mě bylo asi ,,nejhorší,, to, že jsem nemohl najít indície, byť jsem hledal do dvou metrů od červených fáborků nebo někde na rozcestí další navazující fáborek a bloudil jsem :D Oooo, a ještě jedna věc,

Techniky zdolání několika lan mezi stromy, kdy se určitých částí lan nesmělo dotknout, byly velice různé. Od upravené klasiky „hlavou dolů“ až po různé kreativní variace… Na fotce Aleš Hajdák z Pardubic. Aleš Hajdák překonává překážku „bažina“ a vězte, že tam bylo několik opravdu „záživných“ chytáků. Takže přejít zcela čistě se nepodařilo zdaleka všem.

ňování. Na slaňování, byť zdánlivě ,,maličkost,, je vidět, co kde jak kdo dokáže (ne)vystoupit z komfortní zóny. Tam to nebylo o svalech a kondici, ale překonání sebe sama, např. přede mnou kořen, nepamatuji si jeho jméno, ale jakmile vlezl na kraj okna, hele ,,Houstone, máme problém...,, Nemohl se ani hnout a ,,lehce začal pani-

kolegyně v kanceláři mi hned říkala, že jsem tam evidentně něco dělal, protože jsem prý zhubl :-D :-D :D :-D Mistře, akce byla parádní, fyzicky i osobnostně obohacující, navíc, a to je důležité, jsme zase potkali ,,staronové,, známé, které jsem dlouho nepotkal. A míjeli jsme se a viděl jsem na jejich životních příbězích leccos zajímavého, bylo to celkově zajímavé... Těším se, jestli uděláte Rangers trénink :-D Wow:-)

15

Plížení mezi ostnatým drátem bez trička může být velice „příjemné“, jak jde vidět na tváři Aleše Hajdáka. Zvláště, pokud je ostnatý drát občas i na zemi:-)

Paráda Mistře, snad ho zorganizujete :-) Děkuji Aleš Hajdák, Pardubice Již po obdržení rozpisu na Finskou stezku jsem věděl, že se této akce musím zúčastnit. Po příjezdu do Krmelína jsme byli všichni zvědaví a zároveň natěšení, jak bude vlastně celá Finská stezka probíhat. Zhruba 10 minut před startem prvního účastníka jsme se dozvěděli podrobnosti závodu. 1) Běh na 12 kilometrů s 36 překážkami. 2) Hledání indicií pro složení tajenky. 3) V případě nesplnění úkolu nebo nenalezení indicií dostaneme trestné body = minuty navíc k výslednému času. Dostali jsme dobrou radu: Běžte, splňte všechny úkoly, najděte všechny indicie a složte tajenku. Pak vyhrajete :-). První úkol: Kopy do pytle a plazení + hledání první indicie. Druhý úkol: Běh potokem, podlézání překážek, hledání indicií. Další úkoly: Výběh se zátěží, prolézání pneumatikami, plazení pod ostnatým drá-

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ kovi, který tento závod zorganizoval a připravil se svým týmem. Jeho neutuchající pozitivní energie je pro nás hnacím motorem do dalšího tréninku karate a života. Dalibor Oliva, Brno Plížení a další „základní“ bojové disciplíny zvládal Dalibor Oliva z Brna v pohodě. Díky dlouhým nohám i rychle běžel, komplikovanější to bylo s úzkými a krátkými prostory...

tem, bažina, hod oštěpem, střelba prakem, hod nožem, hod granátem, probíhání mezi lahvemi s ostnatým drátem, souboje s tyčí, nunchaku, střelba paintballovou pistolí, slaňování, šplh na sloup, puzzle, morseovka. Po skončení závodu sprcha a zasloužený odpočinek. Vyhlášení výsledků.

Preventivně jsem se na Finskou stezku netěšil, abych nebyl zklamaný, ale klidně jsem se těšit mohl. V každém směru překonala všechna moje očekávání. Byla nápaditější, než jsem si dokázal představit, motivovala mě jako nic předtím – několikrát jsem chtěl zastavit a sednout si, zůstat na stanovišti s vodou, jen sebou praštit na zem a ležet…

Zvítězili všichni, kdo se Finské stezky zúčastnili. Motto Finské stezky je: " NENÍ DŮLEŽITÉ VYHRÁT, ALE POŘÁDNĚ SI TO UŽÍT ". Všichni jsme si to pořádně užili, zjistili, co nám jde, kde máme slabiny, co musíme zlepšit a hlavně to bylo setkání super lidí. Poděkování patří všem na stanovištích, kteří zajišťovali hladký chod závodu a hlavně mistrovi Miroslavu Zezul-

Proskok obručí nebývá snadné ani u menších lidí. Většinou zavadí nohama. A co teprve Dalibor Oliva se svým dlouhým tělem?:-))

www.MSKA.cz

Filip Papoušek ze Zábřehu na Moravě při překonávání 5–ti cm popruhu napnutého mezi stromy. Zdá se to dost široké, ale bez pomocného horního lana to nezvládl ani jediný závodník.

Byla taky mnohem zábavnější, než bych od podobného masochismu čekal. Prostě žůžo. Obzvlášť boží byl potok, kde bylo sice vody po kolena, ale bláta do půl stehen (někde i víc) a stanoviště s lany na konci tam mě ke konci nedržely ruce, ale hlava. Sloup na konci byl však přece jen příliš. Často ta zdánlivě nejlehčí stanoviště způsobila nejhorší trestné body.

16

Přelézání po několika lanech mezi různými stromy v klasickém provedení „hlavu dolů“ v podání Filipa Papouška.

Indicie a jejich hledání se pro mě staly víceméně peklem, ale jenom protože jsem si nevzal brýle, také jsem se díky tomu několikrát ztratil. Nejlepší pocit byl stejně zpět v Krmelíně při dobíhání k tělocvičně, nepopsatelné… Filip Papoušek, Zábřeh na Moravě Dobrý den mistře, Finská stezka dle tváří závodníků byla úspěšná. Co jsem slyšel, velmi se líbila, co se týče mě, užil jsem si nejvíc konec, kdy jsme se dostali na vybraná stanoviště a vyzkoušel některé úkoly. Musím říct, že obdivuji závodníky a jejich výkony v tom horku. A samozřejmě

Václav Kruml z Chotěboře zaskočil za nedorazivšího judistu a bránil v průchodu koridorem. Zde se jej snaží překonat Alena Bajerová.

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ obrana koridoru byla též vysilující, ruce a ramena jsem měl vytahané ještě ve středu, ale bylo to super, ještě že neměli borci na konci již tolik síly :-). Jenom mě mrzelo, že jsme museli odjet hned po závodě a nestihl jsem pokecat s lidmi, co jsem dlouho neviděl, ale bohužel nedalo se jinak. Mějte se fajn Vašek Kruml, Chotěboř Zdravím mistře, se zpožděním, ale přeci, chci poděkovat za FS. I když jsem byl jen na stanovišti, tak jsem byl nadšen a motivován v případě dalšího pořádání nastoupit do závodu :-) Díky i za "odměnu" - skvělé slaňování, střelbu i motokáry. Jan Radil, Znojmo Finská stezka se mi velmi líbila, nejvíce sporty, u kterých se člověk pořádně zamazal a vysílil. Chození potokem, blátem, podplavání větví, to se mi nejvíce líbilo. Pak bylo taky dobré, když jsme se museli plazit po zemi pod dráty a nebo šplhat po provazech. Klidně bych i uvítal "ostřejší" finskou stezku, více bláta,

Adam Madzia z oddílu Krmelín provádí kotouly letmo přes překážky. Občas se v trávě objeví kámen, ale to nevadí, protože všichni účastníci umějí správně dělat kotouly. Takže hlava je v bezpečí:-)

mnohem náročnější, šplhaní po stromech a lození po laně bych klidně udělal ve větších výškách.

Adam Madzia probíhá mezi rozhoupanými lahvemi omotanými ostnatým drátem.

Přidal bych i více úkolů se zbraněmi. Ale samozřejmě je potřeba brát ohled na schopnosti ostatních účastníků a také organizačně by to bylo velmi náročné. Proto se mi tato finská stezka líbila, byla přizpůsobena pro všechny, plazení bylo super, hlavně přes ostnatý drát. Nošení závaží potokem, chození lesem. Dobré byly také úkoly, které vyzkoušely i mozek závodníka, těch bylo tak akorát. Když jsme museli po cestě hledat indície, taky se u toho člověk zapotil a musel na to dávat pozor, to bylo hodně dobré. Celkově bych Finskou stezku zhodnotil velmi dobře, musím uznat, že něco takového zorganizovat dalo zabrat. Adam Madzia, Krmelín Mně osobně se Finská stezka líbila, i přesto, že jsem skončila v poslední třetině. Pro mě bylo spíš důležitý, že jsem závod doběhla a hlavně se nikde neztratila :-). Nejvíc ze všeho se mi líbilo slaňování a střílení z paintballu a snad příští rok budu mít lepší umístění.

17

Milada Morávková si nejprve zlehka testuje boxovací pytel než mu to pořádně „nandá“:-)

Milada Morávková, Znojmo Dobrý den, Mistře, posílám zpětnou vazbu na Finskou stezku: Celé se mi to velmi líbilo, obzvláště překážky typu brodění se potokem, šplhání, slaňování či ručkování po provaze nebo překonávání ostnatého drátu.

Jiří Kopic z Chotěboře prokázal úžasnou kreativitu ve chvílích, kdy už to vypadalo na trestné body. Takové myšlení se v krizových situacích velice hodí.

„Chuťovek“ v blátě bych uvítal klidně více, ale nevím, jestli by to vonělo i ostatním :) Při hojném počtu by mohlo být zajímavé plnění úkolů ve dvojicích. Každo-

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ pádně už se těším na další podobnou akci! Přeji pěkný den Jiří Kopic, Chotěboř Ahoj Mirku, posílám reakci na Finskou stezku: Jelikož jsem se letos účastnil poprvé takovéto akce, raději jsem se předem obohatil a na webu si přečetl, o čem asi taková Finská stezka bude ... Po pár odkazech jsem se uklidnil a řekl si, že to snad zvládnu :)

jsem si říkal, že už mě nemůže nic rozhodit… Následující kilometry utíkaly celkem rychle, až na ten smrad, kterého jsem se nemohl zbavit :) Volba trasy a její délka byla optimální. Co se týče stanovišť tak za sebe navrhuju raději menší počet a o to více náročné disciplíny, nebo větší počet opakování - viz 10 angličáků (čekal jsem od tebe min. 50 :). K indíciím nevím, co konkrétně napsat, některé jsem našel hned, některé prostě vůbec :) ... Ještě jednou díky za skvělý závod a budu se těšit na další! Tomáš Boček, Krmelín

brýlí v zelenožlutém lese se to špatně rozeznávalo. To je všechno :D S pozdravem Zuzka Petrželková, Zábřeh Zdravím Mistře,:) omlouvám se, že jsem nenapsal dříve, ale mám toho mnoho na statku. Ale Finská stezka byla úžasná a i náročná. Perfektně jsem si ji užil se vším všudy, i když jsem takřka 2 dny nemohl pořádně chodit :).

Dobrý den mistře, mé dojmy jsou následující: bylo to vážně super! Nejvíc se mi líbilo brodění potokem a sešplhávání stěny v polorozpadlém baráku. Smutný bylo, že po nás (nebo aspoň po mě) airsofťáci, nebo paintballisti slibovaně nestříleli a ten zápasník na konci moc šetřil. Juraj Král z Krmelína vystřihl obloukový kop vpřed jako z učebního manuálu MSK a přesný zásah PET láhve byl více než jistý. Tomáš Boček z Krmelína běží v pneumatikách 25m dlouhou trať s hurdiskou nad hlavou.

Opak byl pravdou, po prvním stanovišti jsem doběhl k "máchůvce" a hlavou mi proběhlo, že jsi říkal něco o potůčku (ten jsem si přestavoval jinak - křišťálová voda asi tak po kotníky) ... marně jsem zkoušel nejprve klackem jeho hloubku, po pár vteřinách váhání jsem nakonec skočil...po pár krůčcích jsem málem přišel o boty...a nakonec, když jsem musel podplavat ten spadlý kmen,

www.MSKA.cz

Zuzana Petrželková ze Zábřehu na Moravě házela oštěpem tak, jako by už s lovením touto zbraní měla své zkušenosti...

Jen pro příště raději zvolte jinou barvu krepáku, bez

18

Jinak mne obrovsky překvapilo, že jsem skončil tak, jak jsem skončil. Byl jsem z toho docela vedle :). Jinak na statku už máme skoro novou střechu a stále se nějak prokopáváme k novým zítřkům ;). Mějte se fajn. S přáním hezkého dne Juraj Král, Krmelín Finská stezka, která se konala v Krmelíně u Ostravy, byla pro nás zážitkem na celý život.

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ Manžel, který se karate věnuje už několik let, mě přemluvil, abych se této akce zúčastnila. Před 6 lety byl první ročník této Finské stezky a manžel z ní přijel nadšený. Když se dozvěděl, že se bude konat další ročník, byl nadšený ještě více a hned se informoval, zda může vzít i nečlena karate a bylo mu pro jeho potěšení řečeno, že ano.

Veronika Jandová byla jediným nekarate účastníkem. Jakožto manželka našeho člena Vítězslava Jandy se však mohla zúčastnit. Na fotce se právě chystá házet noži.

Hned po příchodu domů mi bylo podezřelé, že se tak usmívá, měl rozzářené oči a povídá: ,,Nahlásil jsem nás na Finskou stezku. Bude se ti to líbit.

A jak vidno na fotce, Víťovi Jandovi se to líbilo také. Tričko sice získalo, díky ostnatému drátu, pár větracích otvorů navíc, ale ty přišly vzhledem k okolní teplotě docela vhod:-)

Den před akcí jsem byla nervózní a v den akce to bylo ještě horší. Bála jsem se, že se někde ztratím a bude to trapas. Musím říct, že tato akce byla velmi povedená. Organizace byla pro pořadatele velmi náročná, ale stála zato. Jelikož to byl můj první ročník, tak nemám co vytknout, překážky a úkoly, které byly po celé trase, byly promyšlené. Vše bylo moc hezky promyšlené, až jsem žasla. Na co nejvíce vzpomínám, bylo slaňování a výlez s jištěním na sloup. Nečekala jsem, že to na konci akce řeknu, ale „ŠLA BYCH DO TOHO ZNOVU“. Všichni byli úžasní. Moc děkujeme organizátorům p. Zezulkovi i jeho manželce, která ho v této akci plně podporovala a pomáhala mu s organizací. Manželé Jandovi, Lanškroun Tak to byly komentáře samotných účastníků. A pochopitelně nemohou chybět výsledky. Na třetím místě se umístil Kopic Jiří z Chotěboře v konečném čase 3 hodiny 43 minuty. Za ním na druhém místě se umístil Ján Jamrich z Brna v konečném čase 3:30. Nejlépe zvládl akci se všemi aspekty, tedy jako komplex všech podmínek a indicií Juraj Král z Krmelína a obsadil tak prvé místo v konečném čase 3:13. Vítězný kód zněl: Dolní Vítkovice OVA a vítěz získal zdarma vstup do Science

19

centra v dolních Vítkovicích zdarma. A věřte, že tam můžete strávit klidně celý den, už jsme tam s dětmi byli :-). Takže jsem tam v neděli chtěl s vítězem jet, ale Juraj si tam může zajet kdykoliv…

Původní záměr v restauraci Nautilus byl ten, že jak budou účastníci průběžně dobíhat, tak také budou průběžně chodit na jídlo… Pak by nečekali nijak dlouho. Ve skutečnosti si však navzájem sdělovali zážitky u haly a pak šli na jídlo společně...

Jak vidno z konečných časů, rozdíly na prvých místech nejsou příliš velké, takže borci byli ve výsledku dost vyrovnaní. Pokud odhlédneme od trestných časů i indícií a podíváme se, kdo byl tedy nejrychlejší čistě v překonání oněch 12km přírodním terénem, pak to byl Tomáš Boček (Krmelín), který jediný se dostal pod

No řekněte sami, není to paráda závodit v takovémhle prostředí? V přírodě, teple, bez deště...

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA NEZNIČITELNÝ EMESKÁČ limit 3 hodin. A to přesně 2:56. V těsném závěsu za ním byla Šárka Kučerová (Polička) s časem 3:02, dále pak již zmiňovaný vítěz Juraj Král (Krmelín) s časem 3:05, další v pořadí byl Jiří Kopic (Chotěboř) s časem 3:09 a Ivan Brabec (Chotěboř) s časem 3:11. Další pořadí již nemá smysl vyjmenovávat, protože o tohle primárně nešlo. Trestné časy a indicie do celkového pořadí zasahovaly dosti výrazně, nehledě na to, že každý závodník ztratil jiný čas při hledání indicií. Každopádně moc díky za všechny komentáře, protože teď vím, kde konkrétně vznikly nejasnosti a nedorozumění. Třeba, že „pouští“ se nemuselo běžet po silnici, ale klidně po travnaté cestičce vedle apod. Pro příště vím přesně co upřesnit nebo vylepšit. Díky. Miroslav Zezulka

Letos to kvůli horku „odstřelovači“ zabalili docela brzy. Proto si většina závodníků neužila správný adrenalin při průchodu palebnou zónou. Dalo by se to na příští akci vymyslel tak, abychom o nic nepřišli, ale pak to stojí peníze. Letos hrála u účastníků hlavní roli cena...

Na horní fotce se Alena Bajerová chystá kvůli úspoře času skočit z druhého patra přímo. Nakonec si to rozmýšlí a slaňuje, samozřejmě pouze proto, aby splnila disciplínu:-)

Prak byl zcela jednoznačně podceňovanou disciplínou a také se to projevilo v trestných bodech. Na fotce Jan Jamrich cílí na cca 4m vzdálený terč. Dalibor Mrňávek na poslední chvíli uhnul rozhoupané PET láhvi. Ta je naplněna pískem kvůli hmotnosti a rychlosti, omotaná ostnatým drátem a patřičně rozhoupaná. Na 10-ti metrovém úseku jich takto zpříjemňovalo disciplínu celkem 16:-)

Tyhle diplomy získali prví tři závodníci. Obdobné diplomy dostali za účast všichni ostatní, neboť všichni nakonec doběhli do cíle a plně si je zasloužili.

www.MSKA.cz

I tak velký a silný muž jako je Rostislav Palička má problémy se setrvačností hurdisky...

20

Hlavním cílem akce nebylo vyhrát, ale užít si to. A jak vidno Jirka Ruibar si to užíval a to je ten největší zisk. Vlastní zážitky nepřekoná žádné vyprávění ...

RANGERS — FINSKÁ STEZKA A TEĎ NĚCO ZE ZÁKULISÍ A teď něco ze zákulisí aneb příprava akce. Během přípravy se událo tolik věcí, které stojí za zmínku, že jsem slíbil je zde uvést. Takže tady jsou. Několikrát jsme s Monikou proběhli trasu a hledali vhodné alternativy, místa kam dát disciplíny atd. Nechtěli jsme to úplně stejně jako minule… Takže jsme naběhali docela dost kilometrů, při nichž Monča zjistila, že potřebuje nové běžecké boty, protože ty stávající už ji tlačí do prstů. Ale nějak nevybyl čas je koupit… S předstihem jsme také s Monikou vyrobili různé překážky a rekvizity, zajistili lidi na stanoviště… vše v pohodě.

Prvé 12-ti kilometrovky byly ještě příjemné a zábavné, i když sousedé vyjadřovali obavy, zda běhat v 30°C je úplně v pořádku...

Pak ovšem přišla velká vedra a já se začal obávat, abyste se mi během závodu neodpařili před očima… takže jsem zařadil ještě dvě občerstvovací stanoviště. To znamenalo zase trochu změnit plán a posunout některá stanoviště – takže opět proběhat celou trasu a rozmístit vše co nejoptimálněji. Při obíhání trasy jsem narazil na paní s kolečkovými bruslemi (sportovkyně), tak

Při variantě „Hlídky na posedech“ jsem si docela slušně zmapoval aktuální síť posedů v okolí plánované trasy.

Při neustálém přepracovávání trasy a stanovišť jsem během několika dní začal ztrácet přehled, která varianta je vlastně ta aktuální.

jsem se s ní dohodl, že mi dá vědět, zda přijde pomoci na stanoviště. Také jsem potkal náhodného běžce, jak jsem později zjistil dost dobrého judistu, tak jsem se s ním domluvil také… Pak během posledního týdne před akcí nám někteří lidé, kteří měli být na stanovištích, odřekli účast a jiní si to zase rozmysleli a chtěli závodit. Takže účastníků jsme měli dost, ale chyběli pomocníci na stanovištích. To bylo zapeklité, obvolávali jsme s Mončou nejen eMeSKáče, ale také všechny své známé a kamarády. Dokonce i lidi ze školy apod. Bohužel tak narychlo jsme nikoho nemohli sehnat. Všichni byli v srpnu na dovolené nebo již v tom termínu měli něco jiného. Stál jsem tedy před otázkou, zda některé disciplíny zrušit (což se mi zdálo škoda) nebo nechat stanoviště bez dohledu a věřit účastníkům, že si spravedlivě strhnou body… Ve hře byl i dálkový dohled

21

z posedů, kdy by jeden člověk kontroloval více stanovišť. Dokonce jsem se domlouval s kamarádem z mé dřívější práce, že by naistaloval od lesů WiFi kamery a měli bychom tak dohled nad všemi stanovišti. Dokonce bych pak měl videa všech na všech stanovištích, aniž bych hnul prstem. Nebo spíše zadkem :-). Paráda. Bohužel onen kamarád byl narychlo odvolán na zahraniční misi, takže z toho sešlo. Ve středu před závodem jsem měl 6 lidí na stanoviště. Tak jsem si řekl, že disciplíny, kde je nutný dohled rozdělím mezi 6 stanovišť s pomocníky a ostatní budou bez… Předělal jsem tedy plán a rozmístění překážek. To znamenalo zase proběhnout trasu a najít vhodné lokality stanovišť, kde by se vešly a daly upevnit překážky jednotlivých disciplín. Ve čtvrtek potvrdili účast místní skauti (6 lidí). Paní s kolečkovými bruslemi (Jarmila Slaběňáková) potvrdila účast i s dcerou Kamilou. Účast potvrdil i s manželkou judista p. Hečko, který ovšem v den závodu nedo-

www.MSKA.cz

RANGERS — FINSKÁ STEZKA A TEĎ NĚCO ZE ZÁKULISÍ razil… Pak se začali ozývat postupně další lidé a potvrzovali účast. A tak jsem to postupně nasbíral až na potřebný počet 19 lidí. Skutečně pak dorazilo dokonce 22 lidí, takže úplně super.

Zajistit přístup na takto zdemolované a „vybombardované“ místo také vůbec není snadné. Před tím mne nenapadlo, že o něj může být takový zájem...

Ve čtvrtek jsme tedy s Mončou opět proběhli celou trasu a určili jednotlivá stanovitě s definitivní platností. Monika pak ještě večer na PC tvořila osobní karty závodníků, diplomy... Já předělal (už po kolikáté?) informace ke konkrétním stanovištím, přepočítal harmonogram akce… V pátek jsme od rána s Mončou značkovali trasu fáborky, tahali pneumatiky a rekvizity na stanoviště. Vše, co jsme tam mohli bez obav nechat přes noc, jsme připravili. Ještě, že se někam dalo dojet autem, tak jsme nemuseli všechno tahat na zádech… Samozřejmě jsme chytli defekt, takže vyměnit kolo a pokračovat na rezervě. Pak večer jsem vás všechny přijel přivítat do haly a dát vám potřebné instrukce. V sobotu v 6:00 jsme s Mončou vyrazili dodělat

www.MSKA.cz

zbývající stanoviště, přinést rekvizity atd. V 8:00 hod. jsme začali rozvážet pomocníky na jednotlivá stanoviště, instruovali je… dali jim jídlo a pití, aby tam vydrželi do 15:00 hod., kdy byl plánován návrat posledního závodníka do cíle. V 9:00 měl vyběhnout prvý závodník, ale nakonec vyběhl až v 9:20, což byla mistryně Alena Bajerová. Rychle jsme rozváželi zbytek pomocníků na stanoviště, dodělávali poslední překážky... Při dokončování překážky na stanovišti 11 jsem z kopce viděl Alču, jak už běží pod kopcem… Tehdy jsem si říkal, že jsem ji neměl posílat jako první… ;-). No, stihli jsme to. Poslední překážku na stanovišti 18 jsem dodělával s Václavem Krumlem, který narychlo musel zaskočit za chybějícího judistu v 11:00 hod. Podle plánu jsem měl tou dobou mít již natočeno spoustu videí…

Původně jsem plánoval 50-ti metrový úsek, ale z důvodu nedostatku pneumatik jsem jej musel zkrátit na polovinu. A proto jej závodníci běželi tam i zpět = 50m:-)).

22

Poslední závodník vybíhal v 13:00 hod., takže byl nejvyšší čas vyrazit s kamerou. Monča mne po rozvozu ostatních vyzvedla na stanovišti 18 a po pár metrech, ouvej – další defekt… Problém, protože v kufru auta bylo píchlé kolo ze včerejška… Takže Moni organizovala náhradní řešení a já opět vyběhl po svých s kamerou natáčet, co stihnu… Musím se přiznat, že tou dobou už mne docela po celém tom běhacím týdnu bolelo operované koleno. Ale času už nebylo nazbyt, takže pokud jsem chtěl mít nějaká videa, musel jsem pohnout…:-). Takže jsem obíhal stanoviště na konci závodu, kde už přibíhali první závodníci. Na jednom z těchto stanovišť bylo i skládání puzzle s indicií. Pro jistotu Monika vyrobila 3 stejné a dala je samostatně do obálek, aby se kousky nepopletly. Ale jak se nahromadili závodníci, tak hlídka vytáhla všechna 3 a nechala závodníky skládat. A co se nestalo. Celý den bylo bezvětří, ale náhle se zvedl poryv větru a všechna puzzle smíchal dohromady…:-). A už je nikdo nedokázal poskládat správně. Uznávali jsme tedy složení alespoň z 80%... Mezitím jsem zjistil, že na rozcestí kde jsem dal fáborky na živý plot se závodníci stali velmi nejistými. To proto, že majitel zrovna to dopoledne stříhal onen živý plot a ostříhal i fáborky… :-). Ale závodníky posílal správně – do kopce :-). Mezitím mi volala hlídka ze stanoviště 4, že po pár závodnících již skoro hodinu nikdo nepřiběhl… takže ob-

RANGERS — FINSKÁ STEZKA A TEĎ NĚCO ZE ZÁKULISÍ volávat jednotlivá stanoviště, kde se co stalo… nakonec se ukázalo, že cca 7 závodníků se nám ztratilo v potoce :-), ale zase se našlo… No a co se dále nestalo? Jak jsem běhal s kamerou, tak ona ty otřesy nějak nezvládla a porouchala se. Přestalo fungovat zaostřování. Zoufalý pokus – vypnout a zapnout… a už nenajela vůbec… Prostě se dařilo v každém ohledu… ještě, že jsem ten optimista :-). Po čase mne vyzvedla Monča s opravenou pneumatikou. Takže jsme přijeli na prvá stanoviště s foťákem a nefunkční kamerou. Zde jsme chytli poslední odstartované závodníky. Naštěstí na jednotlivých stanovištích si podle dohody někteří vzali mobilní telefony, na které mohli fotit. Proto máme docela dost fotek :-). Díky všem. Postupně jsme tedy objeli s Mončou autem co nejvíce stanovišť a nafotili a natočili co nejvíce závodníků. Já už točil pouze na svůj mobil:-). Jakmile proběhl stanovištěm poslední závodník, tak se stanoviště balilo. Někteří pomocníci toho měli na likvidaci více, takže po sbalení čekali na odvoz rekvizit apod. Někteří se sami vypravili pro zaslouženou odměnu. Postupně jsme tedy svezli všechny pomocníky na slaňování a šplh na sloup, kde se mohli vyřádit… Pak vystříleli zbytek kuliček paintballových zbraní a šli si zajezdit na motokárách. Takto jsme je odměnili za jejich ochotu nám

pomoci na stanovištích. Ještě jednou díky. Mezitím závodníci doběhli a odevzdali kartu závodníka nebo to z ní zbylo… zahodili použitý oděv, osprchovali se a převlékli do civilních šatů, aby se z nich opět stali lidé…:-). A mohli si zajít na zaslouženou obědo-večeři. Tam si vyměňovali zážitky a postřehy ze závodu. Já s Mončou jsme po vyježdění pomocníků na motokárách odvezli domů rekvizity a přepsali do počítače výsledky, které z jednotlivých karet vypsala a spočítala paní Slaběňáková s dcerou Kamilou, které byly na startu, jenž byl zároveň cílem celého závodu. Některé karty závodníků byly hodně špatně čitelné, ale raritou byl Jirka Ruibar. Jeho kartu jsem po usušení doslova vysypal z obalu… Ještě, že pomocníci na stanovištích si vedli kontrolní záznamy…:-). Monča napsala diplomy a už dávala děti koupat. Já dojel do restaurace Nautilus, kde jsme při zaslouženém jídle vyhlásili první 3 nejlepší borce závodu. Všichni účastníci dostali diplom za účast, protože všichni se nakonec dostali do cíle:-). Někteří museli odjet velmi brzy po závodu, ale většina zůstala v Nautilu po večeři a bavili jsme se o všem možném. Hlavně samozřejmě o závodu, překážkách a co se komu povedlo či nepovedlo… Byl to velmi příjemný večer, který se docela protáhl. Za sebe mohu napsat, že mne nejvíce potěšilo, že se akce líbila, všichni si ji náležitě užili a příště by přijeli zase. Někteří už mne lanaři-

23

li, abych to udělal zase příští rok… No, napadlo nás s Mončou už teď dost zajímavých vylepšení i nových disciplín a rádi bychom viděli, jak si s nimi ostatní poradí, ale to je ještě daleko… Nejdříve musíme zapomenout na všechny ty útrapy z letošního ročníku:-). A v neděli jsme si s Mončou opět proběhli trať a sundávali fáborky, informační cedulky a sklízeli indície…. Takže tento týden byl pro nás s Mončou opravdu hodně běžecký:-). Ještě jednou chci jmenovitě poděkovat všem pomocníkům na stanovištích: Jaroslava Slaběňáková Kamila Slaběňáková Lukáš Jarolím Ladislav Dostálek Gabriela Havránková Monika Zezulková Radovan Andrle Jiří Raszka Petra Raszková Eva Lepková Jan Radil Vilma Jeřábková Filip Richter Jaroslav Pavlica Václav Kruml Dalibor Flám Kamil Charník Adam Charník Adéla Foltová Aneta Magerová Jan Maitner Vašek Sasín Velké díky vám všem.

www.MSKA.cz

INFORMACE MODERNÍ SPORTOVNÍ KARATE (MSK) Je nejnovější pojetí karate jako moderní sportovní disciplíny a její sebeobranné variace včetně principů boje se zbraněmi. Jedná se o novou, vědecky ověřenou a praxí potvrzenou metodou, vycházející z přirozeného pohybového schématu, jenž používají všichni špičkoví bojovníci. Jejím autorem je expert bojových umění Prof. Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan (mistrovský stupeň), který je mimo jiné zakladatelem mnoha odborných a vědeckých institucí v oblasti bojových umění a sportů na celém světě. Tato metoda je chráněna mezinárodními autorskými právy právě pro její vysokou účinnost, která je tou nejlepší formou přípravy pro sebeobranu. Metoda je systematizována podle soudobých didaktických principů, logická a názorná bez složitých orientálních názvů a proto snadno pochopitelná a dostupná každému. Je s konečnou platností zbavena své dálnovýchodní exotiky, je zbavena mystiky a racionálně navazuje na evropský způsob myšlení a učení, které jsou nám vlastní a činí tedy proces výuky mnohem rychlejším a účinnějším.

Veškeré informace a záležitosti ohledně bulletinu vyřizuje: Miroslav Zezulka, DiS., BBA Koordinátor MSKA-CZ E-mail: [email protected]

Vydavatel: Asociace moderního sportovního karate, www.mska.cz Fotky do tohoto vydání poskytli: Radovan Andrle, III. Dan; Vilma Jeřábková, 9. kyu; Jiří Raszka, 6. kyu; Lukáš Jarolím a další.

24