Úvodní slovo k příležitosti 15. výročí Café
Café v roce 1997 před jedním z prvních venkovních koncertů. Původní interiér kavárny. 1997
Vážení uživatelé tohoto bloku, můžete si říkat, že držíte v ruce obyčejný předmět, blok s listy papíru. Ale přece jen není předmět jako předmět. Předměty mají svoji historii, okolnosti vzniku, svůj příběh. A tento blok je zhmotněním, nebo řekněme vytištěním příběhu jedné neziskové organizace a jedné kavárny. Občanského sdružení Green Doors a Café Na půl cesty. Příběhu kavárny, která v roce 2012 završuje 15 let své existence a stala se od té doby svébytným kulturním centrem. Příběhu organizace, která si vzala za cíl přispět v naší zemi ke zlepšení nabídky služeb v oblasti péče o duševně nemocné. Ale pojďme to nazvat lépe: služeb pro ty, jimž do života vstoupila zkušenost s duševním onemocněním, a to hlavně zkušenost se schizofrenií. Ona to opravdu totiž může být zkušenost, rozsáhlá třeba tak, jako když někdo léta žil v cizí zemi. A když jsme u cizích zemí, i když bylo Café Na půl cesty v roce 1997 v České republice první vlaštovkou tréninkových kaváren a získalo například Národní psychiatrickou cenu Vondráčkovy nadace, dostupnost služeb pracovní a sociální rehabilitace v zahraničí je pro nás stále vzorem. Vítejte v našem bloku s příběhem. Napsal Jirka.
O psychóze Stav podobný psychóze může zažít kdokoliv, například po požití drog, ve stavu náboženského vytržení (v transu), při meditaci, při blouznění v horečce, ale i ve snu. Je to jako sen, ale není to sen, protože nespíte. A protože nespíte, nemůžete se probudit. Nejdůležitější je vědomí toho, že psychotické onemocnění je léčitelné. Green Doors nabízí své služby lidem, kteří onemocněli schizofrenií nebo jiným onemocněním psychotického okruhu, např. bipolární afektivní poruchou (dříve nazývanou maniodepresivní psychóza), schizoafektivní poruchou aj. Při tomto onemocnění se člověk dostává do stavu, kdy jinak vnímá, myslí a prožívá, vytváří si jinou realitu, ocitá se mimo dění. Člověk vidí a slyší věci, které ostatní nevidí a neslyší, ale on je přesvědčen o jejich reálnosti. Pod vlivem svých představ jedná neobvykle a nepřiměřeně, věci se stávají nejasnými, nabývají mnohoznačných či symbolických významů. Nejčastějšími příznaky nemoci jsou poruchy vnímání a myšlení (halucinace, bludy, nesouvislé myšlení), poruchy nálad (deprese, úzkost, mánie), snížení až vymizení motivace, ochuzení citového prožívání, poruchy chování a kognitivní poruchy (poruchy paměti, pozornosti). Psychózou člověk nejčastěji onemocní v mládí, na prahu dospělosti. Ve věku mnoha životních rozhodnutí a změn, jež se týkají začátku studia, rozvoje kariéry, vytvá-
ření partnerských vztahů, zkoušení a testování, ať už drog, nebo psychické odolnosti, cestování a poznávání, nadějí a zklamání. Onemocnění nemá jasnou a jednoznačnou příčinu, určitou roli hraje dědičnost, rodinné zázemí a kvalita vztahů s lidmi. K rozvoji nemoci může také přispět zvýšená zranitelnost a psychická citlivost jedince. Jelikož onemocnění často propuká v mládí, mohou se změny v chování připisovat dlouhou dobu vývoji v období puberty a adolescence, a tím se odsouvá začátek léčby. Přitom rozpoznání prvních signálů vedoucích k nemoci je velmi důležité. Nemocný se začíná viditelně měnit, komunikuje s obtížemi, uzavírá se do svého světa, mluví nesouvisle, nesrozumitelně, hovoří sám pro sebe, dělá podivné rituály, bývá podrážděný, ztrácí původní zájmy, experimentuje s drogami, zkrátka je „divný“. Bez rozdílu kultur a kontinentů onemocní schizofrenií přibližně jeden člověk ze sta. Schizofrenie probíhá jako epizodické onemocnění. V akutních fázích dochází k rozvoji příznaků psychózy. Pokud jsou příznaky intenzivní nebo se nemocný chová tak, že ohrožuje sebe i okolí, je nezbytná hospitalizace. Je tedy důležité, aby se i sám nemocný naučil rozpoznávat varovné příznaky nemoci. Při dobré spolupráci s lékařem se lze naučit návratu nemoci
předcházet, krize jsou pak méně časté, dají se dříve podchytit, hospitalizaci se dá předcházet, nebo může mít klidnější průběh. Akutní období jsou střídána fázemi zlepšení, kdy se nemocný vrací ke svému běžnému životu a v něm může fungovat od několika měsíců až po několik let. V léčbě hraje roli mnoho faktorů – fungující rodinné zázemí, včasná a dobře vedená medikamentózní a psychoterapeutická léčba, osvěta a pochopení nemoci, podpora v komunitě a různé formy psychosociální rehabilitace (v oblasti práce, bydlení, volného času). Léčba a rehabilitace by se měla zaměřovat na všechny oblasti života člověka, které byly touto nemocí zasaženy. Zdroje: Ján Praško, Martin Bareš, Jiří Horáček, Pavel Mohr, Lucie Motlová, Dagmar Seifertová, Filip Španiel: Léčíme se s psychózou (Medical Tribune CZ, 2005). Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví: Rozvoj dalšího vzdělávání praktických lékařů a ambulantních psychiatrů v problematice komunitní péče (Praha, 2008). Lia Beguivinová, Nela Beranová, Gabriela Pražáková, Nikol Topičová, Lenka Žemličková: Proč, jak, kde zaměstnávat lidi s duševní nemocí... (Praha, 2007). Zuzana Foitová: Schizofrenie (vydal Fokus o.s., Praha). Zpracovaly Mirka a Petra.
Café v minulém životě. Café v prenatální fázi I.
Cesta Green Doors
Café v prenatální fázi II. Café krátce před porodem. 1997
Revoluce byla něžná a po ní proběhly velké, ale také krásné změny. Ukázaly společnosti komunitní princip, občanskou a sociální zodpovědnost. Občanské sdružení Green Doors vzniklo z iniciativy lidí z Denního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, kteří poskytovali zdravotní péči lidem s duševním onemocněním a přemýšleli o tom, co budou jejich pacienti dělat po propuštění z léčby. Název Green Doors přivezli ze studijního pobytu z USA. Zdejší systém psychiatrické péče je natolik oslovil, že si domů odváželi vizi. Umožnit lidem s duševním onemocněním u nás žít spokojený život s možností jiné podpory než jen hospitalizace. Zpočátku to byly projekty na rehabilitační pobyty či krátkodobé volnočasové programy. V parku poblíž stacionáře byla zchátralá budova veřejných záchodů, jejichž rekonstrukce poté udala další směr činnosti sdružení. Café Na půl cesty zahajovalo svoji činnost 15. května 1997, název si o sebe říkal sám. Budova byla skutečně geograficky „na půl cesty“ ze stacionáře Ondřejov na stanici metra Pankrác. Název odráží i smysl nabídky služeb kavárny jako pomyslné cesty z nemoci k uzdravení. Vše, co se v běžné kavárně odehrává (rytmus, dění, pracovní činnosti), zprostředkovává obnovení dovedností,
které duševní nemoc svým průběhem a povahou narušuje. Potřebujete umět komunikovat se zákazníkem, s kolegou, mít znovu řád a smysl svého konání, umět zvládnout víc úkolů najednou a v práci přes den setrvat, ať už je zrovna plno, nebo není právě koho obsluhovat. Práce v kavárně je zajímavá pro mladé lidi a nevyžaduje speciální profesní přípravu. Člověk s duševním onemocněním si osvojí a natrénuje dovednosti, zákazník dostane dobrou kávu, kvalitní servis a propojí se tak svět zdravých a nemocných. Kavárna nabízí trénink na rok, což je doba dostatečně dlouhá na to, aby člověk s duševním onemocněním mohl v životě s podporou pracovního terapeuta udělat změnu směrem k uzdravení. V roce 1999 kávu a čaj pacientům léčebny, jejich návštěvám, sestřičkám a doktorům, ale také obyvatelům bohnického sídliště nabídla tréninková kavárna Klub V. kolona. Původním záměrem bylo poskytnout pacientům Psychiatrické léčebny Bohnice zajímavou terapeutickou činnost ještě během hospitalizace, s tím, že v ní mohou dále pokračovat i po propuštění. Někteří lidé se ale nechtěli v areálu léčebny zdržovat déle než bylo nutné. Přesto se Klub V. kolona stal důležitým tréninkovým místem pro ty, kteří byli v léčebně z různých důvodů dlouho, nebo ty, jimž nevadilo se i po propuštění vracet do práce „za plot“. I když název využil kontroverzní situace evrop-
Klub V. kolona v areálu Bohnické léčebny. 2011 Mísení večerní atmosféry v Klubu V. kolona. 2004 Na slavnostní otevření V. kolony zavítal i George Bush. 1999
ských dějin, smyslem Klubu bylo zlidštit ústav a vnést civilní prvek do nemocničního prostředí. Svou existencí se Klub snažil alespoň částečně prolomit zdi a ozřejmit, že duševní nemoc je prostě nemoc jako každá jiná a její léčba by měla být součástí komunitního prostředí, kde člověk žije, a nemusí vyžadovat ústavní péči za plotem mimo město. Celý projekt by nemohl fungovat bez vstřícné spolupráce léčebny. Mezi stanicemi „Na půl cesty“ a „Úzdrava“ však zbýval stále velký kus cesty. Pracovníci z Green Doors začali přemýšlet, jak své klienty podpořit a dovést je k tomuto cíli. Již v roce 1999 bylo kolem sdružení mnoho přátel a partnerů, kteří také chtěli pomoci lidem s duševním onemocněním a pohybovali se v pohostinství a službách. Tak vznikl nápad spřátelených kaváren a organizací, kde bylo možné na přechodnou dobu zaměstnat člověka, jenž absolvoval rehabilitaci v kavárnách Green Doors, a dát mu možnost vyzkoušet si práci v podmínkách běžného zaměstnání bez přímé podpory pracovního terapeuta. Spřátelený zaměstnavatel věděl o problémech, které duševní nemoc přináší. Ale zároveň nabízel zaměstnanci svůj pohled na to, jak by s těmito problémy mohl obstát v práci. Všichni k tomu mohli využít podporu pracovního konzultanta z Green Doors. Do rehabilitace se hlásili i ti, kteří byli čerstvě po propuštění z hospitalizace, nebo ti, jejichž nemoc byla vel-
mi závažná. Do kavárny ale prozatím nemohli nastoupit, protože trénink byl přece jen náročný na fyzický i psychický výkon a jejich zdravotnímu stavu by v tuto chvíli spíše ublížil, nežli pomohl. Osud přinesl další šanci, jak pomoci i těmto lidem. O.s. Agnes nabídlo Green Doors, jako zkušenému provozovateli kaváren, zajistit kavárenské služby v rámci svých vlastních klubových a vzdělávacích aktivit. A tak v roce 2000 vznikla v komorním prostředí pod Pražským hradem malá kavárna, která se stala místem setkávání neziskového sektoru, nabídla i alternativní umělecké zážitky a dala možnost mladým neznámým umělcům předvést svoji tvorbu. Kavárna Klubu v Jelení byla zamýšlena jako přestupní stanice na cestě k náročnějšímu pracovnímu tréninku. Díky Klubu v Jelení také vznikly vzdělávací, nácvikové a sociálně terapeutické programy, jako je trénink kognitivních funkcí, skupina sociálních dovedností či program osobního a pracovního rozvoje. Každá z těchto aktivit reagovala na potřeby lidí s duševním onemocněním a na omezení vzniklá v důsledku nemoci, která se dala pomocí rehabilitace zmírnit nebo odstranit a umožnit tak člověku běžné fungování. Ovšem ukázalo se, že ani tréninková kavárna nemůže fungovat bez zákazníka. Každá kavárna potřebuje být součástí dění. I tak smysluplná věc jako je pracovní trénink narážela na potíže, jako je hůře dostupná lokalita,
Původní interiér Klubu v Jelení. Klub v Jelení byl na dvorku vybaven i vlastní autobusovou zastávkou. A jednou na ní vystoupil na své cestě z Hradu i prezident Václav Havel.
Vlakem z Německa do Holandska. Mlsná kavka převzala štafetu po restauraci Mnichov. Foceno od karlínského vlakového viaduktu. Interiér Mlsné kavky s naší vegetariánskou specialitou, tzv. “vizualizačním talířem”.
tím pádem málo zákazníků a nízké tržby. Trénink se pak odehrával spíše v „laboratorních“ podmínkách, které nebyly srovnatelné s realitou. V roce 2010 tréninková kavárna Klubu v Jelení ukončila svoji činnost a transformovala se v nekuřáckou vegetariánskou restauraci Mlsná kavka. Mlsná kavka vznikla jako společný projekt Občanského sdružení Green Doors a Filipa Kavky Smiggelse. Filip Kavka Smiggels pochází z Nizozemí, ale láska ho přivedla až do České republiky. V Nizozemí získal bohaté zkušenosti v jedné z nejlepších vegetariánských restaurací Kop van het Land. Cesty Filipa Kavky Smiggelse a Občanského sdružení Green Doors se poprvé protnuly v roce 2005 v tréninkové kavárně Café Na půl cesty a Klubu v Jelení. Mlsná kavka nabízí lidem s duševním onemocněním nejen pracovní trénink, ale i dvouleté uplatnění na trhu práce, seberealizaci a profesní rozvoj. Své zákazníky láká na neobvyklá vegetariánská jídla do restaurace, která vlastním příkladem dává podnikání sociální rozměr a nabízí osvětu ve společenské zodpovědnosti. Odborné trendy psychiatrické rehabilitace ve světě přinášely teorii umístění a nácviku, kdy příprava neprobíhá před nástupem do práce, ale hledá se pracovní pozice dle zájmu a možností zájemce, a poté se přizpůsobuje prostředí v práci tak, aby ji člověk s omezením mohl vykonávat
ke spokojenosti všech. Podpora se poskytuje jak jedinci s handicapem, tak jeho zaměstnavateli. Green Doors bylo v rehabilitaci progresivní, a tak díky financování evropských projektů nabídlo svým klientům službu podporovaného zaměstnávání stejně, jako je tomu ve světě. Na Green Doors se obraceli i lidé, kteří potřebovali jen poradit nebo se dozvědět o možnostech pro duševně nemocné v oblasti zaměstnávání, důchodů, nabídky sociálních služeb. Na tuto poptávku reagovaly kurz přípravy na zaměstnání (Job setkání) a sociální poradna. V roce 2012, k patnáctiletému výročí první tréninkové kavárny v České republice, je na místě položit si otázku: „Kam dospělo Green Doors za těchto 15 let?“ 12 celých úvazků pracovníků v přímé péči má kapacitu poskytnout pomoc a podporu 190 lidem za rok v šesti projektech. O dobrý chod organizace včetně provozu a kultury
v kavárnách se však dohromady stará 24 stálých zaměstnanců a okolo 30 brigádníků. Green Doors je již mnoho let akademickým pracovištěm vysokých škol pro profesní přípravu studentů a místem dobré praxe pro stáže našich i zahraničních odborníků. Green Doors je jednou z organizací, která se v České republice vydala neprošlapanou cestou sociálního podnikání a má na ní dobré výsledky a to nejen v uplatňování našich klientů na trhu práce, ale i v tom, že 60% nákladů na činnost sdružení je pokryto z tržeb tréninkových kaváren. Je tedy na dobré cestě k finanční stabilitě a může se také opřít o silné a spolehlivé partnery. Svou širokou škálou služeb pracovní a sociální rehabilitace reaguje na potřeby a potíže spojené s duševním onemocněním. Má tedy co nabídnout těm, kteří pro svou první psychotickou epizodu hledají místo ve svém životě a způsoby, jak s nemocí žít. Může pomoci i těm, kteří jsou téměř v cílové stanici „Úzdrava“ a přichází jen s prosbou o radu. Napsaly Mirka a Petra.
Café Na půl cesty
Když má Café poťouchlou náladu, vkládá hostům do hlav myšlenky. 2010 No comment. 2001
 Café Na půl cesty je tréninková kavárna, která v roce 1997 jako první nejen v ČR, ale i ve střední a východní Evropě pomáhala hledat, co je to ono „na půl cesty“ mezi ústavní péčí, komunitními službami a posléze plnohodnotným postavením duševně nemocného člověka ve společnosti. Tento rok bude kavárně patnáct let, během kterých nasbírala mnoho zkušeností a rozšířila pole onoho „na půl cesty“ daleko za předpokládané hranice. Ačkoli základním smyslem provozu kavárny stále zůstává pracovní a sociální rehabilitace, kde se potkávají nemocní se zdravými, stalo se Café díky skvělé poloze uprostřed Centrálního parku Pankrác také příjemným a vyhledávaným místem setkávání nejen pro obyvatele z přilehlého okolí, ale také mladých se starými, pejskařů s cyklisty, kapel s jejich posluchači, místem, kde se mohou studenti vzdělávat o tom, jak komunitní služba a rehabilitace funguje v praxi. Stejně tak je možné při koncertě skočit z baru a nechat se unášet publikem pod sebou. Jak to v praxi vypadá? Pro představu poslouží průběh takové normální neděle, kdy kromě věkově a typově pestré směsice hostů patří Café především dětem, improvizované pohádce a výtvarné tvorbě, a po několika hodinách je vystřídají tři zahraniční hardcoreové kapely, na které se sjedou mladí lidé z celé Prahy.
Kulturní akce v Café fungují na principu dobrovolného vstupného, což není vždy jednoduché, nicméně dlouhodobě věříme v přístup, díky kterému se lidé naučí vážit si věcí, které mají rádi a chtějí je sami zodpovědně podporovat. Kulturní akce pořádané v kavárně nebo v přilehlém parku kombinujeme s dalšími smysluplnými aktivitami – ať už se jedná o podporu neziskových organizací s širokým záběrem činností, nebo např. o podporu designové tvorby založené na využití recyklovaných materiálů atd. Aby to vše do sebe zapadalo, snažíme se být zodpovědnými odběrateli – nabízíme fair trade produkty, víno a destiláty z rodinných firem, hermelíny ze sociálně terapeutické dílny, čerstvé polévky a koláče z nedalekého malého bistra, veganské dobroty, sójové mléko, používáme ekologické čistící prostředky. Neustále se snažíme zlepšovat prostředí pro hosty: zrekonstruovali jsme interiér, venkovní terásku, přes den se v Café nekouří, k dispozici jsou dnes již standardní služby jako je přebalovací pult, denní tisk, wi-fi atd.. Spousta věcí z toho, co děláme, není stoprocentní, ne vždy máme ideální podmínky, něco se stále učíme, jsme pořád „na půli cesty“, baví nás to a vyvíjíme se. Budeme rádi, když na této cestě půjdete s námi.
Napsal Radek.
Na koncertech v Café mají kapely k posluchačům opravdu blízko! 2012 Ven s tím, ať energie proudí! Čarodějnice 2011.
O Čarodějnicích se Centrální park Pankrác mění v mraveniště. 2011 Divadlo pro děti Tak co, patříš k nám nebo ne??? Spádová oblast Pankrácké pláně je velká a pro poctivé upálení všech čarodějnic je třeba pořádnou vatru! “Měla jsem krátký tričko a táhlo mně na záda, tak jsem si ho nastavila. A tak to celý začalo. Všechno je 100% recyklovaný.” Divadlo DivaDno. Když spadnete úplně na dno, srdce Vám přeskočí na druhou stranu. Benefice na opravu terásky 2011
Dražba obrazů z ateliéru souputnické organizace Baobab je každoroční součástí čarodějnic. Nakoupeno! Náušnice z přetavených lahví od piva. made:in - DIY, recycle, design and fresh art meeting, 2011
Hurá, už nám střechou nezatéká! Po rekonstrukci 2011. A po 15ti letech působení zubu času se dostalo i dřevěné terásce zasloužené rekonstrukce. Moc děkujeme všem, kteří rekonstrukci podpořili! 16.3. 2012 Naše věrná pomocnice Pecka, obsluhující infostánek Green Doors na festivalu Mezi Ploty 2009.
Fundraising aneb každý má možnost pomoci Jak už je z předchozích textů patrné, nejsme úplně “normální hospody”. Poskytování rehabilitace s sebou nese značné náklady a určitá specifika, která ne vždy jdou ruku v ruce se ziskovým provozem. I tak se ale musíme snažit stát na vlastních nohách, neboť nemůžeme v dnešní době spoléhat jen na státní rozpočet a příspěvky. Stále se sice bez dotací neobejdeme, ale naše soběstačnost roste každým rokem a nyní jsme schopni pokrýt téměř 2⁄3 veškerých nákladů z vlastních zdrojů. To nejsou jediná zajímavá čísla - jsme stabilní organizací již od roku 1993 a 60% našich klientů se vrací na trh práce, což jim přináší vyšší míru soběstačnosti a státu šetří náklady. Na tato fakta naši partneři slyší. S mnohými z nich spolupracujeme už řadu let. Je to základem naší strategie vzájemné důvěry a rovnocenného partnerství. Nesháníme sponzory, kteří do nás zainvestují jednorázové peníze, hledáme partnery, kteří s námi budou chtít spolupracovat dlouhodobě. Dlouhodobá spolupráce znamená přínos pro obě strany. V dnešní době spolupracujeme s téměř 50 firemními partnery. Z tohoto počtu nás 1/3 již aktivně podporuje. K nim můžeme přidat i členy Klubu přátel Green Doors a individuální dárce, kteří nechtěli být už „jen“ hosty v na-
šich kavárnách či restauraci a začali se na chodu sdružení podílet aktivně. Všem těmto partnerům – ať už jsou to velké či malé firmy, individuální dárci nebo členové Klubu přátel – děkujeme a věříme, že společně půjdeme ještě řadu let. Pokud se k našim “podporovatelům” chcete přidat i vy, máte hned několik možností. Nejjednodušší cesta je návštěva našich kaváren a zakoupení “smysluplné kávy” nebo se můžete stát členy Klubu přátel či nás podpořit finančním darem. Ať se rozhodnete pro cokoli, budeme vám vděční. Pro dojednání podpory kontaktujte Moniku Šťastnou Kohoutovou tel.: 777 347 667 email:
[email protected]. Více informací o možnostech podpory a stávajících partnerech najdete na našich webových stránkách www. greendoors.cz. Napsala Monika.
Hlavní partneři
Partneři
Mediální partneři
Kontakty Občanské sdružení Green Doors Pujmanové 1219/8, 140 00 Praha 4 Tel./fax: +420 220 951 468 E-mail:
[email protected] Web: www.greendoors.cz www.mlsnakavka.cz Facebook: http://www.facebook.com/greendoors http://www.facebook.com/cafenapulcesty http://www.facebook.com/mlsnakavka http://www.facebook.com/v.kolona
Může mít Vaše káva smysl? Vyzkoušejte to! Náš svět se někdy rozpadá. Smysl má držet ho pohromadě. U naší „Kávy se smyslem“ můžete zažít pocit, že pomáháte držet něčí svět pohromadě. A jak to funguje? Koupí smysluplné kávy podpoříte částkou 15 Kč pracovní a sociální rehabilitaci těch, kterým zkušenost s duševním onemocněním, zejména schizofrenií, vstoupila do života.
Nejste na kávu? Dejte si třeba pivo se smyslem.
