Úvodní slovo. Jan Horák ředitel divadla

Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015

Obsah

Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 2

Obsah Úvodní slovo…………………………………………………………………….…………............3 Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015……….……..…………………………..………….4–15 Programy…………………………………………………………………………..…….…....16–25 Repertoár Studia Hrdinů 2015……………………………………………..…….…...........26–40 Výstavy...................…………………………………………….……………..…….………..41–42 Festival NORMA….....………………………………………….……………..…….………........43 Jednorázové projekty, spolupráce s Národní galerií a hostování…………..….………..44–47 Dobrovolníci Studia Hrdinů ................................................................................................48 Přehled představení…………………………………………….……………..…….………..49–53 Organizační struktura 2015………………………………………….…..……………...............54 Daňové přiznání pro rok 2015..………………………………………………..…………....55–62 Rozvaha pro nevýdělečné organizace v plném rozsahu ke dni 31.12.2015……..…....63–66 Výkaz zisku a ztráty pro nevýdělečné organizace v plném rozsahu ke dni 31.12.2015......... ......................................................................................................................................67–70 Příloha k účetní závěrce 2015.……………………………………………….………......…71–75 Zpráva o kontrole účetnictví a daňových povinností účetní jednotky Studio Hrdinů z.s. za rok 2015……….............................................................................................................76–78 Slovo závěrem……………………..………………………………..…………………..……......79

Úvodní slovo


Úvodní slovo Studio Hrdinů v roce 2015 navázalo na úspěchy předchozích sezón a díky opětovné grantové podpoře Magistrátu hlavního města Prahy (3.100.000,- Kč) a Ministerstva kultury České republiky (850.000,- Kč) se může neustále vyvíjet a rozšiřovat svůj divadelní repertoár i doprovodné aktivity. Rok 2015 pro nás byl zásadním zejména kvůli práci na náročných mezinárodních projektech, a to především na projektu Kauza Schwejk v režii Dušana D. Pařízka uskutečněným v koprodukci s Wiener Festwochen a Theater Bremen. Tento projekt, který byl nazkoušen ve Studiu Hrdinů, měl tři premiéry: vídeňskou, brémskou a pražskou. Druhý mezinárodní projekt Skugga Baldur v režii Kamily Polívkové vznikl v koprodukci Studia Hrdinů, městské galerie Listasafn Reykjavíkur a organizace starající se o mentálně postižené Hitt Húsið. Tento projekt se průběžně připravoval již od roku 2014 a jeho premiéra proběhla v únoru roku 2016. Obě tyto realizace byly pro náš divadelní tým velkou zkušeností i přínosem. Dokázali jsme tak, že jsme schopni být důstojným partnerem zavedeným evropským institucím. Studio Hrdinů uskutečnilo od 1.1. 2015 do 31.12. 2015 146 produkcí, zahrnujících domácí inscenace i zájezdy, inscenace hostujících souborů, vernisáže, komentované prohlídky, promítání, diskuze a koncerty. V rámci dramaturgie Studia Hrdinů jsme připravili čtyři premiéry: inscenaci Marbot podle předlohy Wolfganga Hildesheimera v režii Jana Horáka a Michala Pěchoučka, O slavnosti a hostech podle filmového scénáře Ester Krumbachové a Jana Němce v režii Kathariny Schmitt, Kauzu Schwejk volně podle knihy Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška v režii Dušana D. Pařízka a Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) Rainera Maria Rilkeho v režii začínající režijní dvojice studentů pražské DAMU Adama Svozila a Kristýny Kosové. Všechny tyto projekty nám pak vynesly nominaci na Divadlo roku v rámci Cen divadelní kritiky, a to již potřetí. Na naše představení přišlo přes 13.000 diváků. Mimo to Studio Hrdinů také iniciovalo či se spolupodílelo na řadě projektů. Stali jsme se opět součástí Noci divadel, festivalů TANEC PRAHA, Pražské Quadriennale, Febiofest a Lunchmeat. Již tradičně se v našich prostorách uskutečnil charitativní projekt Cesty domů. Studio Hrdinů se úměrně k narůstajícímu počtu uváděných představení a hostování v tuzemsku i mimo Českou republiku personálně rozrostlo. Podařilo se nám také vylepšit technické zázemí a pořídit nové technické vybavení. Z důvodu personálních změn a přehodnocování finanční politiky Národní Galerie (NG) jsme v roce 2015 dočasně přerušili dramaturgickou linii performancí reagujících na hlavní výstavy NG. Spolupráce s NG je pro nás ale oboustranně výhodná a žádaná, proto připravujeme novou podobu této spolupráce. Studio Hrdinů již v roce 2014 iniciovalo společně s ostravskou galerií Plato vznik nového mezinárodního festivalu autorského činoherního a pohybového divadla s přesahy k výtvarnému umění Norma v Ostravě. V roce 2015 se podařilo úspěšně realizovat jeho první ročník. Tento dvoudenní festival nám potvrdil naše dramaturgické i produkčně technické schopnosti a otevřel cestu k jeho dalšímu pokračování. S úctou a vděčností, Jan Horák ředitel divadla

Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015


Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 / PREMIÉRY 2015 Rainer Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) Foto: Petr Bílek



Jaroslav Hašek / Dušan D. Pařízek: Kauza Schwejk Foto: Jan Dvořák



Ester Krumbachová / Jan Němec: O slavnosti a hostech Foto: Peter Fabo


Wolfgang Hildesheimer: Marbot Foto: Jan Dvořák



Fotodokumentace Studio Hrdinů 2015 Lucie Trmíková: Mlčky křičet Foto: Jan Dvořák



Pavel Zajíček: Pustina Foto: Jan Dvořák



Roland Schimmelpfennig: Říše zvířat Foto: Jan Dvořák



Robert Walser / Elfriede Jelinek: Sněhurka Foto: Veronika Daňhelová




Thomas Mann / Katharina Schmitt: Krev Wälsungů Foto: Tereza Havlínková



Lucie Trmíková / Gert Hofmann: Pomocník Walser Foto: Lukáš Havlena



Jan Horák / Michal Pěchouček: Citový komediant Foto: Dominik Gajarský



Simona Petrů / Kamila Polívková: Mileniny recepty Foto: Jan Dvořák

Programy

Leden 2015


Programy

Únor 2015


Programy

Březen 2015


Programy

Duben 2015


Programy

Květen 2015


Programy

Červen 2015


Programy

Září 2015


Programy

Říjen 2015


Programy

Listopad 2015


Programy

Prosinec 2015


Repertoár Studia Hrdinů 2015




Repertoár Studia Hrdinů 2015 / PREMIÉRY 2015

Rainer Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) Jaroslav Hašek / Dušan D. Pařízek: Kauza Schwejk autor: Jaroslav Hašek režie: Dušan D. Pařízek scéna: Dušan D. Pařízek kostýmy: Kamila Polívková dramaturgie: Roland Koberg úprava: Dušan D. Pařízek light design: Krisha Piplits asistent režie: Carl Christian Fuhr asistent dramaturgie: Sophie „Žofka“ Menasse asistent výtvarníka kostýmů: Anna Brabcová výroba kostýmů: Iva Bělíková, Zdeněk Pscheidt inspice: Michala Kášová, Zuzana Formánková hrají: Peter Fasching, Martin Baum, Ivana Uhlířová, Jiří Černý, Vladimír Javorský, Gábor Biedermann délka představení: 135 minut

Je zvláštní, že největší humoristický román našeho století byl napsán o tom nejkrutějším, co si lze představit, o válce. (Milan Kundera) Dosud se rozsah násilí a anarchie vkomponované do Haškova významného románu buď ne zcela dostatečně oceňuje, anebo se přímo ztrácí při překladu nebo výkladu díla. Válečný folklór se ukázal být chytlavější než její realistické vylíčení. Ale co kdyby se Hašek vzal doslova a psychologická studie věčného parazitování – nezáleží na tom, zda jde o Čecha nebo příslušníka jiného národa – by se stala východiskem pro soudní řízení? Dušan David Pařízek pravidelně pracuje pro přední divadla v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku a nyní představuje svoji první produkci společného projektu Studia Hrdinů, Wiener Festwochen a Theater Bremen. Se svým mezinárodním souborem se zabývá vzájemnými výčitkami, vysvětlováním a obhajováním války, kterou nikdo nechtěl. Je den, kdy u soudu probíhají výslechy. Jednací řečí je němčina. Soudní proces řeší případ „dobrého“ vojáka… Inscenace vznikla v koprodukci Studia Hrdinů, festivalu Wiener Festwochen a divadla Theater Bremen. Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Česko-německého fondu budoucnosti, Ministerstva kultury ČR – odbor Mezinárodních vztahů a ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze. premiéra: 11.6. 2015 v rámci festivalu Wiener Festwochen česká premiéra: 26.11. 2015 ve Studiu Hrdinů v rámci off-programu Pražského divadelního festivalu německého jazyka

autor: Rainer Maria Rilke režie: Kristýna Kosová, Adam Svozil scéna: Anna Brotánková adaptace a dramaturgie: Kristýna Kosová a Adam Svozil dramaturgická spolupráce: Jan Horák překlad: Josef Suchý hrají: Ivan Lupták, Miloslav Mejzlík, Anděla Blažková, Sára Arnsteinová, Jan Vokrouhlecký délka představení: 70 minut

Zápisky Malta Lauridse Brigga (I. část) jsou pokládány za jedno ze stěžejních prozaických děl evropské moderní literatury. Německý autor českého původu napsal Zápisky během svého pobytu v Paříži mezi lety 1904 a 1910. Fiktivní deníky dánského aristokrata Malta L. B. odráží duchovní a existenciální pozici mladého umělce na pozadí rychle se měnícího světa. Autorské úsilí inscenátorů směřuje k nalezení styčných ploch mezi pocitem Evropana v první dekádě 20. a 21. století. Pro hrdinu je typická snaha o vyrovnání se s evropským kulturním dědictvím, které je na jednu stranu prodchnuto vědomím následování tradice, zároveň je pro něj však typická tendence k vymezování se vůči ní. Autor také zachycuje úzkost plynoucí z nepochopitelného rozporu mezi důvěrně známým světem dětství, který je zakoušen jakožto stále přítomné chybějící, a anonymitou současného velkoměsta. Text předjímá asociativní strukturu velkých děl moderní literatury, z tohoto důvodu nenabízí ucelený lineární příběh, je spíše poetickým pásmem obrazů. Přestože dílo je označováno za autorův jediný román, přesnějším je vzhledem ke struktuře díla a užitým jazykovým prostředkům označení „báseň v próze.“ Jádro tvůrčího týmu tvoří Kristýna Kosová a Adam Svozil, posluchači magisterského studia oboru Režie a Dramaturgie na Katedře činoherního divadla DAMU, jejichž absolventskou inscenaci Rituální vražda Gorge Mastromase uvádí divadlo DISK. premiéra: 20.9. 2015





Ester Krumbachová / Jan Němec: O slavnosti a hostech

Wolfgang Hildesheimer: Marbot

autor: Ester Krumbachová, Jan Němec režie: Katharina Schmitt scéna: Pavel Svoboda kostýmy: Tereza Beranová hudba: Pasi Mäkelä dramaturgie: Jakub Režný adaptace: Katharina Schmitt a Jakub Režný asistent dramaturgie: Matěj Nytra kostýmní spolupráce: Zuzana Formánková inspice: Michala Kášová

autor: Wolfgang Hildesheimer režie: Jan Horák, Michal Pěchouček scéna: Michal Pěchouček, Dominik Hejtmánek kostýmy: Tereza Kopecká, Ondřej Kinský hudba: Dominik Gajarský dramaturgie: Jan Horák scénář: Jan Horák a Michal Pěchouček výtvarná spolupráce: Ondřej Petrlík, Michaela Beránková překlad: Anita Pelánová inspice: Zuzana Formánková

hrají: Michal Kern, Marta Vítů, Petr Vaněk, Ivana Uhlířová / Dora Bouzková, Jiří Štrébl, Eva Salzmannová, Lukáš Karásek, Kristýna Podzimková, Pasi Mäkelä / Jaromír Typlt; následující herci jsou dobrovolníci: Tomáš Fabera, Tomáš Štolba, Pavel Širmer, Zbyněk Vašíček, Daniel Erhart, Alexandr Puškin, Lukáš Kovácsik

hrají: Bohdan Bláhovec, Jiří Štrébl, Eva Hacurová, Petra Lustigová Volně podle románu Wolfganga Hildesheimera Marbot.

Předloha Jana Němce a Ester Krumbachové je pro nás podobenstvím o lidské konformitě, o tom, za jakou cenu je člověk ochotný přizpůsobit se společenské poptávce, aby mohl být šťastný a zapomenout na události, které zdánlivě nemůže ovlivnit, aby mohl žít a přežít. Co když se ale najde někdo, kdo nechce přistoupit na pravidla společné kolaborace, viny a lhostejnosti? Co s ním, když odmítá laskavé pozvání k slavnostní tabuli?

Marbot je fiktivní postava ze stejnojmenného románu Wolfganga Hildesheimera. Jedná se o román napsaný dokumentární formou, kde se hlavní postava setkává s osobnostmi literárního a výtvarného světa první třetiny devatenáctého století a vede s nimi dialog. Román přiznaně zpochybňuje pečlivě vytvářenou fikci a zároveň si klade otázky vztahu mezi uměním a skutečností. Naše adaptace si z románu půjčuje hlavní dějovou linii, kterou interpretujeme velmi volně. Marbot zde vede dialog pouze se stárnoucím Goethem, jakožto s dobovou ikonickou autoritou. Obrací se na něj jako na autora románu o svobodě Utrpení mladého Werthera. K tomuto kroku Marbota přivedl jeho incestní vztah se svou matkou, jehož naplnění způsobilo jejich vzájemné a definitivní odloučení. Vnitřní obhajoba milostného vztahu s matkou má pro něj jediné možné, byť marné, východisko, tedy seznamování se s evropskou kulturou, především s literaturou a výtvarným uměním. Vytvoří tak utopický koncept umělecké kritiky, jejímž základem je psychoanalýza, a který je divákovi zprostředkován především svébytným řešením výtvarné podoby naší inscenace.

premiéra: 1.5. 2015

premiéra: 6.3. 2015

délka představení: 90 minut Inscenace na motivy scénáře k filmu Jana Němce O slavnosti a hostech z roku 1966. Hemingway řekl: morální je to, co činí člověka šťastným v daném okamžiku, ať je to jídlo, pití nebo milování.






Pavel Zajíček: Pustina

Lucie Trmíková: Mlčky křičet režie: Jan Nebeský scéna: Petra Vlachynská, Jan Nebeský kostýmy: Petra Vlachynská hudba: Emil Viklický dramaturgie: Jan Horák texty písní: Robert Geisler kytara: Omar Khaouaj / Peter Binder klavír: Vladimír Strnad / Emil Viklický inspice: Michala Kášová Řecký otčenáš pro účely inscenace laskavě nazpíval Karel Dobrý. hrají: Saša Rašilov, Lucie Trmíková, Václav Rašilov

Mlčky křičet je stylizovaným kabaretem, ve kterém Saša Rašilov stihne v roli kabaretiéra vystřídat několik rozlišných postav, které se střetli s osobností Simone Weilové /1909 – 1943/. Simone Weilová byla francouzská filosofka, anarchistka, odborářka, učitelka, dělnice, mystička, židovka bez tóry, marxistka bez partaje, Ježíšova učednice bez církve. Pocházela z bohaté židovské rodiny /tatínek lékař, bratr geniální matematik/, ale byla výrazně sociálně zaměřená, aktivně bojovala za zlepšení podmínek dělníků, zapojila se do španělské občanské války. Po onemocnění tuberkulózou se v exilu odmítla léčit a jíst, chtěla se podílet na utrpení Francouzů. Nejpříznačnější pro Simone je neklasifikovatelnost, nezařaditelnost do nějakého systému či církve a přitom naprosto autentická touha po smyslu a hledání pravdy. Jednota v myšlení a jednání. Francouzský filosof Chartiér jí na lyceu přezdíval „marťanka“. Její myšlenky a činy jsou skutečně jako z jiného světa. Odmítá uznávat a přijímat jakákoli klišé ve společnosti, ve svém osobním životě, v úvahách o světě, o kráse, o bolesti, o Bohu, o smyslu. A především: naprosto jí chybí strach z toho, že bude odsouzena druhými! Inscenace vznikla ve spolupráci se Studiem Damúza – www.damuza.cz Děkujeme společnosti Praha Music Center spol. s r.o za zapůjčení kláves KAWAI pro účely inscenace. premiéra: 15.12. 2014

režie: Miroslav Bambušek scéna: Zuzana Krejzková kostýmy: Zuzana Krejzková hudba: Tomáš Vtípil, DG 307, Ivan Bierhanzl, Tomáš Schilla, Petr Fučík, Ivan Manolov, Pavel Zajíček dramaturgie: Jan Horák autor hudby: Tomáš Vtípil adaptace: Miroslav Bambušek autoři filmů: Martin Ježek, Jakub Halousek, Jan Daňhel, Miroslav Bambušek, Martin Klapper, Martin Čihák střih filmového materiálu: Kateřina Krutská Vrbová light design: Petr Krušelnický inspice: Natalie Oujezdská hrají: Pavel Zajíček, Miloslav Mejzlík, Jiří Maryško, Halka Třešňáková, Tomáš Kadlec

„Na hraně, na okraji, v radosti je tvoření ve stopách bolesti.” Projekt Pustina stojí na libretu, básnické skladbě, které vzniklo složením tří základních sbírek básníka Pavla Zajíčka. Sbírkami použitými pro projekt Pustina jsou: Roztrhanej film, Šedej sen a Kniha moří. V inscenaci se propojují tři dramatické složky: živá hudba /DG 307/, filmové projekce a herecké akce. Tyto tři složky se navzájem podporují a ovlivňují a vzniká tak specifický tvar na pomezí filmu, koncertu a divadla. Tvar, který umožňuje otevřít zapouzdřený svět Zajíčkovy imaginace. V hlavní roli je sám Pavel Zajíček, inscenace má proto silně autobiografický rozměr.

„Jestliže se něčemu učit, tak snad naslouchat tichu, samotě, mlčení, pokoře. Z toho můžeš lepit a šít krásné hábity světla i tmy! Přestaneš vidět, slyšet a cítit, až začneš vidět, slyšet, cítit to podivné nové dunění v hlavě!” Inscenace je věnována Filipu Topolovi a Ivanu Martinovi Jirousovi. Inscenace vznikla za podpory festivalu …příští vlna / next wave… Inscenaci podpořil Karel Schwarzenberg. Inscenace vznikla v koprodukci s O.S. Mezery. premiéra: 20.10. 2014




Roland Schimmelpfennig: Říše zvířat

Robert Walser / Elfriede Jelinek: Sněhurka

režie: Kamila Polívková scéna: Kamila Polívková kostýmy: Zuzana Formánková hudba: Ivan Acher dramaturgie: Jan Horák překlad: Radka Denemarková návrhy a realizace masek: Ondřej Cibulka animace a projekce: Kamila Polívková a Pavel Havrda inspice: Michala Kášová

režie: Kai Ohrem scéna: Patricia Talacko kostýmy: Tereza Beranová dramaturgie: Jan Horák překlad Robert Walser: Vladimír Tomeš překlad Elfriede Jelinek: Barbora Schnelle

hrají: Petr Vaněk, Jiří Černý, Jakub Žáček, Gabriela Míčová, Ivana Uhlířová, Iveta Jiříčková Schimmelpfennigova hra Říše zvířat tematizuje vztah herec – postava (v tomto případě divoké zvíře) a popisuje odvrácenou stranu herecké profese. Maska, jako součást každodenní existence jejího nositele, postupně prorůstá (a to nejen v přeneseném slova smyslu) do skutečnosti. Přestože začíná být nesnesitelnou, už nejde odejmout. Atributy divadelní postavy se stávají neodmyslitelnou součástí osobnosti jejího představitele. A naopak. Člověk jedná jako zvíře, zvíře myslí jako člověk a je potřeba si uhájit teritorium a udržet se při životě za každou cenu. Zebra, lev, antilopa, marabu, krokodýl a cibetka bojují o příležitost zahrát si v další show Zahrada věcí kečup, solničku, pepřenku, volské oko nebo toast. Kdo tohle přežije…?! Nominace na Cenu Marka Ravenhilla 2014 za nejlepší inscenaci současné dramatiky. Děkujeme panu Ondřeji Cibulkovi, tvůrci origami masek, za vřelý přístup a velkou pomoc. www.origamido.cz Děkujeme všem, kteří vznik této inscenace podpořili na www.hithit.cz Děkujeme také Tomáši Mertovi a Tomáši Kleinovi za pomoc při natáčení projekcí a Martinu Janasovi z blank foto www.blankfoto.cz za fotografie Zahrady věcí. premiéra: 31.8. 2014 derniéra: 9.10. 2015


hrají: Ivana Uhlířová, Marta Vítů, Jiří Kniha, Kamil Švejda, Anna Brabcová, Evženie Nízká, Tomáš Fabera, Laďka Čížková, Tomáš Štolba, Alexandr Puškin, Petr Miklovič, Maxim Kratochvíl, Alžběta Nováková, Pavel Širmer, Zbyněk Vašíček, Martin Kříž, Pavel Jánský Ve svém (post)pohádkovém dramatu Sněhurka Robert Walser rozvíjí komplexní usmiřovací fantazie, které vedou ke kolektivnímu vytěsnění traumatu Sněhurky, myslivce a královny. Otrávené jablko a sedm trpaslíků poté působí jako vzdálená a více než zpochybnitelná historie. Walserův text je formálně velmi specifickou a do češtiny obtížně přeložitelnou poezií. Zároveň je ale svým až psychoanalytickým rozměrem velmi současným pojetím mýtu Sněhurky, jakožto „ozdravovacího“ rituálu. Smíření, ke kterému u Walsera dochází, pak boří radikální dekonstrukce pohádky podle Elfriede Jelinek, která je stylizovaným filosofickým diskursem mezi heideggerovským lovcem a emancipující se Sněhurkou. premiéra: 13.6. 2014 derniéra: 6.5. 2016





Thomas Mann / Katharina Smith: Krev Wälsungů režie: Katharina Schmitt scéna: Pavel Svoboda kostýmy: Tereza Beranová hudba: Richard Wagner dramaturgie: Jakub Režný překlad: Dagmar Steinová inspice: Klára Nechanická

Lucie Trmíková / Gert Hofmann: Pomocník Walser

hrají: Marie Švestková, Ivan Lupták, Jiří Štrébl, Lucie Juránková, Martin Vodrážka; následující herci jsou dobrovolníci: Dagmar Jegerová, Šárka Vaculíková, Pavel Jánský, Martin Dvořák, Markéta Hlinovská, Lukáš Kovácsik, Soňa Tichá, Tomáš Fabera, Pavel Širmer, Anna Brabcová, Kateřina Šteklová, Laďka Čížková, Hana Jansová, Kamil Valšík, Alexandr Puškin

hrají: Jiří Černý, David Prachař, Saša Rašilov, Lucie Trmíková

Krev Wälsungů, novela nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna z roku 1906, byla kvůli svému na svou dobu skandálnímu obsahu poprvé publikována teprve v roce 1921. Hlavními postavami textu jsou Siegmund a Sieglind, dvacetiletá dekadentní dvojčata z bohaté mnichovské rodiny. Siegmund studuje dějiny umění, Sieglind čeká na svatbu s úspěšným úředníkem von Beckerathem – ani jedno neberou dvojčata vážně. Raději se věnují sobě a hudbě Richarda Wagnera, především jeho opeře Valkýra, jejíž hlavní postavy se jmenují stejně jako oni dva. Inscenace se pohybuje na rozmezí divadla a opery, Katharina Schmitt pracuje v Krvi Wälsungů s činoherními herci stejně jako s operními zpěváky. Diváci uslyší během představení árii Wotanovo loučení z Wagnerovy opery Valkýra v provedení operních zpěváků Lucie Juránkové a Martina Vodrážky. Thomas Mann pojmenoval svoji novelu podle bájného germánského rodu Wälsungů, který se poprvé objevuje již v staroanglickém hrdinském eposu Beowulf. Hlavní postavy oprery Richarda Wagnera Valkýra – dvojčata Siegmund a Sieglinde, pochází také z tohoto rodu. Mann ve své novele přebírá od Wagnera téma incestu. Pro jeho Siegmunda a Sieglindu znamená incest návrat k sobě a alternativu ke stereotypu manželství. Inscenace vznikla za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Děkujeme Michalu Dočekalovi za vstřícné zapůjčení rekvizit, Činohernímu Studiu Ústí nad Labem za podporu a Vladimíru Peškovi za pomoc při realizaci scény. premiéra: 8.4. 2014

režie: Jan Nebeský výprava: Michal Pěchouček výtvarná spolupráce: Dominik Hejtmánek dramaturgie: Jan Horák inspice: Natalie Oujezdská

Diváci uvidí něco ošklivého a zároveň krásného, a ta krása převládne. Příští týden bude můj debut. Hra se jmenuje: Usměješ se k smrti. Doufejme, že se obecenstvo v hojném počtu dostaví a zakoupí vstupenky; a když ne, tak ne, lhostejnost publika nemajícího pochopení mě nezabije. Inscenace vychází ze syntézy textů Roberta Walsera, Walserovských interpretací a z novely Gerta Hoffmanna Spisovatel Robert Walser vystupuje z literárního spolku. Robert Walser byl geniální literární outsider. Jeho dílo je obrazem zmatené duše i svérázným pohledem na svět kolem něj. Inscenace je rozdělena do dvou rovin, v první je to rozhovor Roberta Walsera s obchodníkem, který ho pozval na literární večer, kde má přednést čtení vlastního díla. Druhá rovina vychází přímo z Walserova díla. Na první pohled nevzrušivý, jednoduchý a jemný příběh v sobě obsahuje univerzální téma složitosti lidské existence, nemožnosti dosažení ideálu i zlo, která má kořeny v hlouposti. Divadelní inscenace Pomocník Walser je součástí hlavní dramaturgické linie Studia Hrdinů, která je převážně vystavěna na autorských projektech. Leitmotivem procházejícím divadelními projekty již od počátku je důraz na téma individuality, většinou pak umělce v mezních situacích a jeho role ve společnosti. V duchu estetiky Studia Hrdinů je pak formálně konceptuální syntézou divadla a výtvarného umění. Robert Walser (1878 – 1956) byl švýcarský prozaik a lyrický básník píšící německy. Původně se chtěl stát hercem, avšak tento plán ztroskotal. Vystřídal několik různých zaměstnání. Kdykoli měl být v zaměstnání povýšen, dal výpověď. Během devíti let změnil zaměstnání sedmnáctkrát. V letech 1905 - 13 žil jako svobodný spisovatel, poté však začal vést potulný život. Postupně se stahoval do ústraní, většinu přátel si znepřátelil. V roce 1929 byl Robert Walser hospitalizován v ústavu Waldau u Berlína pro těžké deprese a pokusy o sebevraždu. V roce 1933 byl jako duševně chorý převezen do Herisanu, kde také zemřel. premiéra: 12.11. 2013





Simona Petrů / Kamila Polívková: Mileniny recepty

Jan Horák / Michal Pěchouček: Citový komediant režie: Michal Pěchouček a Jan Horák dramaturgie: Jan Horák výprava: Michal Pěchouček kostýmy: Andrijana Trpković hudba: Dominik Gajarský inspice: Lucie Křápková a Ester Peterová hrají: Stanislav Majer, Petr Šmíd, Tereza Hofová, Dana Poláková Proč Julius Fučík? Protože se jeho osud specificky dotýká témat hrdinství a mučednictví, které jsou pro český svéráz něčím nepatřičným. Fučík a jeho mýtus prošel několika interpretacemi a lze bez nadsázky říct, že byl jediným českým mučedníkem dvacátého století, tedy tím „glorifikovaným“ a nakonec i odvrženým. Komunisté po nástupu k moci vytvořili obludný fučíkovský mýtus a z jeho vdovy udělali nástroj agitace. Po pádu komunismu došlo k radikálnímu odmítnutí celého konstruktu i na snahy vědecky se tomuto tématu věnovat, ale Fučík i jeho mýtus pomalu mizí v zapomnění. Vyhradili jsme si lhostejnost k nejslavnějšímu fučíkovskému tématu - tedy k jeho věznění a k nejpřekládanější české knize v historii, jejíž je Julius Fučík autorem, a snažili jsme se být maximálně apolitičtí. Politikum je ponecháno na divákovi. Chceme ukázat Fučíka jako člověka s konkrétním sociálním temperamentem, který může být inspirující nebo sloužit jako varující příklad zároveň. premiéra: 2.10. 2013

režie a výprava: Kamila Polívková dramaturgie a textová spolupráce: Jan Horák inspice: Natalie Oujezdská hrají: Naďa Kovářová, Ivana Uhlířová Milena Jesenská, významná česká novinářka, známá především jako adresátka Kafkových Dopisů Mileně zemřela v roce 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück, když bylo její dceři Janě (Honze) Krejcarové jedenáct let. Honze v roce 1969 vyšla kniha Adresát Milena Jesenská, která byla posléze přeložena do několika světových jazyků a vzbudila rozruch nejen mezi tehdejší českou kulturní elitou. Honza Krejcarová, po jednom ze svých manželů Černá, po sobě kromě těchto vzpomínek na matku zanechala sice nepříliš rozsáhlé, ale v kontextu českého undergroundu osobité literární dílo (V zahrádce otce mého, Clarissa). V období od konce 40. do začátku 60. let pak inspirovala a fascinovala mnoho svých současníků, především Egona Bondyho, jehož byla i milenkou. Jejich vztah nejlépe charakterizuje Honzin milostný Dopis, který je sám o sobě svébytným literárním dílem. Pro Bohumila Hrabala byla „černou labutí s poraněným křídlem“. Skutečné osudy Mileny Jesenské a Honzy Krejcarové se staly výchozím materiálem dialogu dvou žen, matky a dcery rekapitulující svůj život v kuchyni – centru domova a rodinného života, který ani jedna z nich v harmonické podobě nikdy nepoznala. Jejich příběhy jsou plné protikladů, stejně jako jejich charaktery. Neustálý pohyb mezi vznešeností a přízemností, krásou a ošklivostí, luxusem a nedostatkem, ideálem duchovní čistoty i nejnižšími pudy určuje hranice jejich existence na pomezí reality a vysněných představ. Naší snahou není dokumentovat životy Jesenské a Krejcarové. Už ve spojení těchto dvou reálných postav v jednom čase a prostoru je obsažena fabulace a osobní interpretace jako princip vyprávění. Z fragmentů vzpomínek a myšlenek skládáme vlastní obrazy intimního světa dvou žen, jejichž životy rámuje „šílené“ 20. století. Dobové prameny v inscenaci Mileniny recepty neslouží k rekonstrukci, vedou spíš k vytvoření určité emocionální stopy, která je v autentických dokumentech patrná a pojí se s vlastními myšlenkami a prožitky tvůrců. Už konečně do prdele s pravou podstatou věci a nejen prdelkovat okolo s recepty na zlepšení společnosti (Egon Bondy - Deník dívky, která hledá Egona Bondyho) Poděkování Výboru dobré vůle Olgy Havlové. Představení vzniká v koprodukci s Kabinetem múz Brno. pražská premiéra: 9.9. 2013 brněnská premiéra: 15.9. 2013



Vladimir Sorokin / Kamila Polívková: Den opričníka překlad: Libor Dvořák režie a výprava: Kamila Polívková dramaturgie: Jan Horák hudba a korepetice: Ivan Acher asistentka výpravy: Andrijana Trpković inspice: Zuzana Formánková hrají: Karel Dobrý a Vanda Šípová; následující herci jsou dobrovolníci: Eva Dryjová, Kateřina Eliášová, Zdeňka Herdová, Markéta Hlinovská, Anna Hrnečková, Pavel Jánský, Hana Jansová, Iveta Jiříčková, Madlen Komárová, Lucie Křápková, Ivana Myšková, Dana Poláková, Vladimír Polívka, Anna Polívková, Petr Šmíd, Jiří Štrébl, Kamil Valšík

Den opričníka je v inscenaci Kamily Polívkové výstřední exhibicí jednoho herce (Karel Dobrý), kterému asistuje sbor okolo 15-ti dobrovolníků představujících lid, jehož prostřednictvím Andrej Danilovič – mocný a udatný člen osobní gardy všemohoucího panovníka Gosudara – názorně předvádí publiku své heroické činy spáchané během jednoho běžného pracovního dne. Diváci se tak stávají svědky bizarní estrády plné groteskních výjevů, operních, baletních i komických výstupů, vyprávění krvavých historek, předvádění náboženských rituálů a drogových extází, která však postupně přeroste v přehlídku krutostí a demonstraci absolutní moci, proti níž se nelze postavit. Co začalo ranní toaletou a koupelí v páře, skončí ve vychladlé vodě, kde se vznáší bezvládné tělo se psí hlavou... Karel Dobrý získal za roli opričníka Andreje Daniloviče Cenu Divadelních novin za herecký výkon sezóny, Cenu Alfréda Radoka 2013 v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon a nominaci na Cenu Thálie. Umístil se také na 1. místě v anketě portálu i-divadlo.cz – Nejlepší mužský herecký výkon roku 2013. premiéra: 7.2. 2013 derniéra: 12.10. 2015



Louis-Ferdinand Céline / Jan Horák: Církev odborná spolupráce a překlad: Anna Karenina režie: Michal Pěchouček a Jan Horák dramatizace a dramaturgie: Jan Horák scénografie: Michal Pěchouček výtvarná spolupráce: Dominik Gajarský a Martina Holá inspice: Hana Pešková hrají: Gabriela Míčová, Marie Švestková, Petra Lustigová, Karel Dobrý Célinova jediná divadelní hra zahrnuje všechna témata, která později zpracoval ve své ceněné prozaické tvorbě. Zahořklý Céline v Církvi tepe meziválečnou společnost. Tematicky se dá hra rozdělit do čtyř částí: kolonialismus, kapitalismus, antisemitismus a socialismus. Svět je Célinovi panoptikem odsouzeným k záhubě. Hrdinu příběhu symbolicky představuje doktor procházející světem, který nelze vyléčit. Inscenace je rozdělena do dvou rovin, v první je Céline autorem postupně sžíraným vlastní zlobou a stylem, ve druhé postavou své nepříliš podařené hry, která se ale stala předobrazem Célinova nejslavnějšího románu Cesta do hlubin noci a nastartovala jeho výjimečnou literární dráhu a zároveň cestu k vlastní zkáze. Inscenace Církev vznikla za podpory festivalu Next Wave. Karel Dobrý byl za roli Bardamu/Céline nominován na Cenu Alfréda Radoka 2012 v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon. premiéra: 7.10. 2012 derniéra: 7.10. 2015



Výstavy 2015


Výstavy 2015 everybody is gay – don’t care 16. 9. – 16. 10. 2015 vernisáž: středa 16. září 2015 od 18.00 hodin Výstava Studia Hrdinů s názvem everybody is gay – don’t care volně reaguje na uvedenou inscenaci O slavnosti a hostech režírovanou Katharinou Schmitt na motivy scénáře k filmu Jana Němce O slavnosti a hostech z roku 1966. Katharina Schmitt upřesnila, že hlavní je pro ni scénář / literární látka, kterou dokresluje pomocí světel, velkých bílých ploch a uchopení celého prostoru Studia Hrdinů. Moc řeči, umění slova a zdánlivá lidstká převaha se ukazují jako silné mocenské mechanismy, s kterými se každý vyrovnává podle svého uvážení.

Katharina Schmitt: SAM překlad: Viktorie Knotková režie a výprava: Kamila Polívková dramaturgie: Hermann Seeler projekce: Štěpán Vodrážka hudba a korepetice: Sára Bukovská hrají: Karel Roden a Jan Dvořák Režisérka Kamila Polívková zkoumá spolu s Karlem Rodenem nesmírnou přitažlivost popularity, která v lidech probouzí voyeuristické sklony a dodává i nejbanálnějším věcem, činům a výrokům známé osobnosti – umělce – zdání jedinečnosti a vyšší hodnoty. Z různých úhlů pohledu nahlíží na normy související s tvůrčí prací, uměním a produktivitou a rozebírá vztah mezi divákem a (uměleckým) objektem jeho zájmu. Tradicí určená „nepsaná“ pravidla jsou jak v Samově performanci, tak v samotné inscenaci vtipně narušována a vyhrocena do často až absurdních situací. Inscenace SAM vznikla za podpory Pražského komorního divadla. Nominace na Cenu Marka Ravenhilla za nejlepší inscenaci současného textu 2012. obnovená premiéra: 22.10. 2012 světová premiéra: 27.4. 2012 v Divadle Komedie pražská derniéra: 24.4. 2013 zájezdová derniéra: 7.6. 2015 v Brně

Jsme účastni slavnosti, která se pomalu stává noční můrou, z které se nejde probudit. Martin Kyrych a Ondřej Petrlík se potkali v Ateliéru malířství II pod vedením Vladimíra Skrepla. Zde se mohli vzájemně konfrontovat v osobních postojích a humoru. Právě jejich humor, umění slova a zacházení s obrazovou látkou svedlo tyto dva pro výstavu everybody is gay – don’t care. Důležitý je tu princip interpretace, mocenské hry v převaze označení obrazu textem, kdy je člověku odebrána úplná svoboda nad vlastním vyložením viděného. Obrazy jsou namalovány vždy jedním z autorů, spolupráce spočívá v pojmenování díla. Divák se ptá, jak se obraz jmenuje, aby mohl vidět, co může být neviditelné. Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková

Beze slov 18. 5. – 26. 6. 2015 vernisáž: pondělí 18. května 2015 od 18.00 hodin Výstava Studia Hrdinů s názvem Beze slov Martina Zeta volně reaguje na uvedenou inscenaci Marbot režírovanou Janem Horákem a Michalem Pěchoučkem. Volně podle románu Wolfganga Hildesheimera Marbot. Martin Zet je poutník/umělec romantik,který se nezaměřuje na jedno médium. Jeho performance, sochy, kresby, texty, videa, instalace mají vždy silný konceptuální výraz, který se vztahuje často k nejjednodušším/ základním sociálním, vztahovým, politickým, sémantickým, geometrickým tvaroslovím atd. principům. Zdá se, že svět je pro něj otevřená/nepopsaná kniha a on má pero, zmizík a vůli. Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková

Mlčky 23. 3. – 24. 4. 2015 vernisáž: pondělí 23. března 2015 od 18.00 hodin Desátá výstava Studia Hrdinů s názvem Mlčky (Jan Svoboda, Lenka Vítková a Kamila Zemková) volně reaguje na uvedenou inscenaci Mlčky křičet režírovanou Janem Nebeským, která je inspirovaná osobností Simone Weilové. V přemýšlení nad osobností Simone Weilové mě napadl trojúhelník, trojjedinost, kdy Bůh v sobě spojuje v jedno tři svaté osoby (Otec – příčina bytí, Syn – důvodem poznání a rozumění, Duch svatý – pravidlem a řádem žití), je Troj jediný, přičemž všechny osoby jsou skutečně jako jedna, se stejnými postoji k situaci, ač mezi sebou mohou komunikovat.

Výstavy 2015


Texty Simone Weilové, která je nazývána jako nezařaditelná ve svém filosofickém a náboženském přemýšlení, mi napovídají, že nic v tomto případě nemůže být popsáno natolik, abychom ztratili chuť to prožít.

„Kříž jako váhy, jako páka. Sestup podmínkou vzestupu. Nebe sestupující na zem zvedá zem k nebi.“ (Simone Weilová, Tíže a milost, str. 99, Kalich, 2009) Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková Velké poděkování Pavlu Vančátovi a Jiřímu Thýnovi.

Ladislav Václav Kouba, Luboš Rothbauer a Jan Žalio 7. 2. – 6. 3. 2015 vernisáž: sobota 7. února 2015 od 18.00 hodin Devátá výstava Studia Hrdinů, kterou ponecháváme bez názvu, volně reaguje na uvedenou inscenaci Pustina režírovanou Miroslavem Bambuškem. Pustina stojí na libretu, básnické skladbě, které vzniklo složením tří základních sbírek básníka, textaře a výtvarníka Pavla Zajíčka (Roztrhanej film, Šedej sen a Kniha moří). V inscenaci se propojují tři dramatické složky: živá hudba /DG 307/, filmové projekce a herecké akce. Vzniká tak specifický tvar na pomezí filmu, koncertu a divadla.

Festival NORMA


Festival NORMA / www.festivalnorma.cz Nový ostravský divadelní festival NORMA zaměřený na autorské činoherní a pohybové divadlo. Zkušební první ročník iniciovala Galerie města Ostravy PLATO – platforma (pro současné umění) Ostrava a vznikl v koprodukci s pražským divadlem Studio Hrdinů. Koncepce se soustředila do dvou dní v prostorách bývalého plynojemu GONG v Dolní oblasti Vítkovice a Starých a Nových koupelen NKP Důl Hlubina. Důležitým rozměrem NORMY je syntéza výtvarného umění a divadla. Festival ji akcentuje v konkrétních divadelních inscenacích i v samostatné sekci věnované performancím na pomezí divadla a výtvarného umění. Dva festivalové dny byly rozdělené na polský a český. Po oba dny byla prezentována performance reagující na poslední, nerealizované dílo jednoho z nejvýraznějších představitelů konceptuálního umění Jána Mančušky nazvané Tato linka sleduje pohyb mé ruky. Performance autorské dvojice Jan Horák a Michal Pěchouček vznikla ve spolupráci s Crewcollective pro retrospektivní výstavu Jána Mančušky v Galerii hlavního města Prahy a byla prezentovaná přímo v expozici. Ostravská premiéra proběhla v prostorách Nových koupelen.

Oslovení tří autorů, Ladislava Václava Kouby, Luboše Rothbauera a Jana Žalia, bylo zcela intuitivním podnětem, ke kterému vedla vzpomínka na zažívanou energii jejich osobností a tvorby na SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově. Zde jsme se potkali a nadále o sobě občas slýchali. Jejich následná setkání se mi vždy jevila jako neutuchající polemika nad zažíváním denní reality „beze slov”, směsice obrazů, zvuku a více či méně koordinovaného pohybu. Zde již je každý z nás o krok dál, i když předkládané obrazy se mohou zdát v odkazu k něčemu dávno minulému, i přes svou svébytnost.

V rámci „polského“ dne proběhl po zmíněné performanci pohybový projekt Surfing Magdaleny Ptasznik. Sama projekt charakterizuje jako rituál uvolňující náš způsob vnímání pohybu prostřednictvím fyzické akce s objekty, které iniciují a transformují další akce. Na tento jemný konceptuální přístup navázal jiný, v kontextu pohybového divadla tradičnější. Bylo jím fascinující a autorsky uchopené Svěcení jara – Svěcení snů od autorské trojice Slawek Krawczynsky, Anna Godowska, Tomasz Wygoda. Posledně jmenovaný byl i jediným performerem. Kombinace Stravinského hudby a extrémního fyzického projevu Wygody je více než jen silným osobním zážitkem. Poslední představení prvního dne byl výjimečný projekt respektovaného polského umělce Artura Żmijewského a Igora Stokfiszewskiho Mše. Mše na divadle je skutečnou mší, autorská dvojice si svým projektem v rámci katolického Polska kladla otázku, zda může mše svatá provedená umělci na prknech divadla sjednotit svět katolický a světský. V kontextu industriálního komplexu Dolních Vítkovic získal tento rituál svébytný rozměr.

P.Z.: „Nový obrazy vznikají ve městech, vznikají v městských krajích sluncí a měsíců. Vznikají v železobetonech a iluminaci.”

Kromě Mančuškovské performance zahrnoval „český den“ také dva experimentálně laděné činoherní projekty dramaturgie Studia Hrdinů a performance Evy Koťátkové, laureátky Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Malby, projekce, fotografie a kresby vytvářejí mozaiku obrazů, zvuku a občasné divákovy intervence. Odrazy stromů, řek a obličejů, lidské vztahy, čmáranice, kde „Příběhu se nevyhneš”, tak je nazvaná velkoformátová animace v mezipatře Jana Žalia, která může evokovat texturu filmového materiálu. Procházení lesem, pohledy na moře, vrstvení a rozbíjení projekční plochy, osvícená fotografie jdoucí ženy, vše nás pomalu vede hlouběji do naší mysli. Stojíme před ležícím koněm Ladislava Václava Kouby, který možná odpočívá z neustálých pokusů ho zkrotit. Kůň je vtěstnán do formátu, osamocen v krajině a celý výjev působí až surrealisticky. Je jakousi až nadpozemskou bytostí. Jeho pohled směřuje do jeho nitra, k jeho vnitřním krajinám. Drobné kresby Luboše Rothbauera umístěné v malém sále divadla také odkazují k vnitřnímu světu. Tam uvnitř si připomínáme tváře, kterých jsme se dotýkali a pomocí opětovného skicování se vzpomínky rozkládají až v abstrakci. Tušený krystal z jeho fotografické řady nám dává naději, že stále je důležité prožívat tmu, bez které bychom světlo nepoznali.

Nerekonstruované prostory Nových koupelen vytvořily až postapokaliptický rozměr pro dekonstrukci sněhurkovského mýtu podle Roberta Walsera a Elfriede Jelinek. Sněhurka německého režiséra Kaie Ohrema prochází (stejně jako královna, princ a myslivec) stylizovaným psychoanalytickým rituálem vedoucím k vytěsnění společného traumatu. Marbot Jana Horáka a Michala Pěchoučka se vyrovnává s ukončením incestního vztah s matkou prostřednictvím hledání spásy v přemítání o dobové evropské kultuře (především o výtvarném umění) a dospívá k utopickému konceptu umělecké kritiky. Závěrečná performance Evy Koťátkové Divadlo mluvících předmětů byla psychoanalytickou cestou umělce do svého dětství.

P.Z.: Hledal jsem tě v popelu! Hledal jsem tě v prachu! Hledal jsem tě v písku pouště! Tvoje ostré vůně jsem tam hledal! Díval jsem se na slunce, jestli jsi tam náhodou neulétl! Žádné kapky z voskových křídel se na obloze neleskly! Chtěl jsem s Tebou mluvit, ale zmenšoval jsi se do ozvěn! A já taky! Kurátorka: Tereza Sochorová Horáková

NORMA se vymezila jako festival současného autorského divadla, které se prolíná se současnými proudy výtvarného umění. Tato koncepce není rigidní, jsou to mantinely, které považujeme za oboustranně přínosné směřování současného umění. Především pro výtvarné umělce konceptuálního smýšlení je překračování tradičně vnímaných hranic výtvarného umění naprosto přirozené a divadlo pro ně bývá vzrušující výzvou. Divadelníci by si měli všímat těchto snah o přesahy a inspirovat se svobodomyslností a lehkostí, se kterou dokážou umělci nad divadlem uvažovat. V rámci pohybového divadla je toto propojení sice menšinové, ale již delší dobu existuje. Jiná je situace v případě činoherního divadla, kde minimálně v českém kontextu zmíněné propojení nenacházíme. Debaty na toto téma se v uvolněné atmosféře brunche zúčastnili festivaloví hosté, mimo jiné Artur Żmijewski, Eva Koťátková, Michal Pěchouček, Jan Horák, Marek Pokorný a další.

Jan Horák, dramaturg NORMY, umělecký ředitel Studia Hrdinů

Jednorázové projekty, spolupráce s NG a hostování


Jednorázové projekty, spolupráce s Národní galerií a hostování Filmování státu – komponovaný filmový večer

Úředníci, učitelky, vojáci, policistky a detektivové. Jaroslav Pinkas a Karina Hoření vytvořili soubor filmových ukázek, které zachycují různé způsoby vtělení státu do filmových postav.



katalogu skrývá jednu perlu vedle druhé – Prurientem počínaje, Raime a Lustmord konče. Camella na albu roztáčí kolotoč temných vizí a znovu skládá sofistikovanou poctu Vincentu Priceovi a jeho padesátkovým hororům. Fakt, že v dětství trávila v katolickém pěveckém sboru není v prvním plánu patrné až tak v samotné pěvecké technice jako spíš v religiózní náladě celého alba. EP Stop Suffering plánované na konec října opět u Blackest Ever Black si pod producentský patronát vzal Joshua Eustis ze Sons Of Magdalene a první vlaštovku z něj v podobě uhrančivé balady I Woke Up And The Storm Was Over se objevil nedávno na brilantní Mullholand-driveovské kompilaci I Can’t Give You The Life You Want. Tropic Of Cancer přijede 29. října do Prahy. Ve Studiu Hrdinů jí sekundovat bude dámský post-punkový čtyřlístek Winter Severity Index ve kterém mimo jiných působí i Římská rusalka Mushy.

Komponovaný filmový večer je součástí doprovodného programu výstavy Budování státu v Národní galerii. CHRISTIAN JANKOWSKI: We can talk about it Premiéra filmu Art Basel – olympiáda umění a komerce Dokumentární portrét nejslavnějšího veletrhu moderního umění, kde teče šampaňské proudem a díla mizí za závratné sumy. Ve svém dokumentárním filmu se režisér Bernard Šafařík vydává na slavný veletrh Art Basel. Od roku 1970 se do Basileje sjíždí špičkoví galeristé z celého světa, aby ve vrcholu sezóny prodali to nejlepší, co lze na trhu moderního umění spatřit. Díla umělců Pabla Picassa, Andyho Warhola, Josepha Beuyse, Fernanda Légera, Ai Weiweie, Tonyho Cragga, Damiena Hirsta a dalších zde mění své majitele. Art Basel již ušel dlouhou cestu a veletrh přerostl do celosvětového kulturního fenoménu, který v červnu na týden pohltí jedno poklidné švýcarské město. Podávají si zde ruku nejenom slavní a bohatí, ale i davy milovníků umění. Ve spolupráci s Národní galerií v Praze.

Lunchmeat Festival 2015 Způsob, jakým je dnes prezentována a konzumována velká část klubové elektroniky, připomíná cestu rychloobrátkového zboží. Programy hudebních festivalů působí jako sezónní nabídka fast foodového řetězce, kde se jako na běžícím pásu servírují nejnovější trendy i osvědčená jména. “Chcete to tady nebo s sebou?“ Ve změti takřka identických eventů, kde se úspěšnost měří počtem zobrazení příspěvku, často schází hlas, který by dokázal říct: POZOR! Zastavte se a dávejte pozor na opravdu unikátní události, které s vámi můžou solidně zacloumat. Jako třeba rychle letící tenisový míček. Lunchmeat festival je tu pro ty, kdo chtějí dávat pozor – nejen na to, co zrovna letí kolem. Lunchmeat festival spojuje styčné body mezi kvalitní elektronickou hudbou, vizuální show a novými médii v synestetický zážitek 2.0. Na Lunchmeat festivalu potkáte na jednom pódiu pečlivě vybrané tvůrce z odlišných sfér, kteří se sami často potkají vůbec poprvé. Lunchmeat festival vytváří platformu pro lidi, kteří věří, že klubová kultura se nemusí nutně konzumovat ani vytvářet jako na běžícím pásu – a že opravdu kvalitní věci nelze přehlížet ani odpálkovat. Jako rychle letící tenisový míček.

Christian Jankowski představuje svoji práci & screening výběru jeho filmů. Jankowského práce sestává z performativních interakcí mezi umělcem a profesionály mimo pole umění, mezi současným uměním a takzvaným “světem za hranicemi umění”. Tyto interakce utváří vhled do populárního pochopení umění za pomoci jeho mnoha hlavních zájmů v současné společnosti vzhledem k životnímu stylu, psychologii, rituálům a oslavám, introspekci, soutěživosti a masově produkovaným luxusním komoditám. V průběhu času Jankowski spolupracoval mezi dalšími, například s kouzelníky, politiky, mediálními hvězdami nebo hodnostáři z Vatikánu. Kontext každé takové interakce a její aktéři spoluutváří finální formu Jankowského díla, který tyto performativní spolupráce dokumentuje pomocí formátů blízkých masovým médiím, které jsou přirozené pro okolnosti, v nichž vznikají – v prostředí filmovém, fotografickém, televizním, novinářském – což dodává Jankowského dílu jistý populistický nádech. Jankowského práci lze vnímat jako reflexi, dekonstrukci a kritiku společnosti spektáklu, ale zároveň jako reflexi, dekonstrukci a kritiku samotného umění, které se spektáklu podřizuje, a ohrožuje tak svůj vlastní kritický potenciál. Ve spolupráci s Goethe-Institut Praha, Manifesto 11 a Národní galerií v Praze.

Than Hussein Clark: Erotické recenze Sinaj délka představení: 150 minut Jako součást výstavy Debts (Erotické recenze Sinaj) v Centru pro současné umění FUTURA, připravil Than Hussein Clark premiéru nové hry o třech aktech ve Studiu Hrdinů v Praze, 15. října od 19 hodin. Inspirováno loutkohrami Maurice Maeterlincka, trojaktovkami Augusta Strindberga a historií Opery 5. května. Clarkova nejnovější divadelní produkce vypráví příběh incestní governantky a její svěřenkyně, jejichž velká cesta do Egypta musí být tragicky zkrácena. Po návratu domů, na premiéru opery, se k Nilu vrátí pouze jedna. Hrají: Ruth Connick, Catherine Leudtke, Valerie McCann, Josef Mohamed, hlas Laury Schuller

Tropic of Cancer (US) + Winter Severity Index (IT) Tropic Of Cancer je dnes už pouze one-woman projekt američanky Camelly Lobo. Kdysi s ní tvořil dvojici ještě Juan Mendez, který dal ovšem před gotickou romantikou přednost všeobjímající náruči techna a dnes ho svět zná zejména pod hlavičkou Silent Servant. Camella je zádumčivá duše a s pečlivostí sobě vlastní opracovává okruhy témat z shoegazeu, cold-waveu a novoromantismu. Tyhle škatulky ovšem berte s rezervou protože v tvorbě Tropic Of Cancer nejde o otrocké poklonkování žánru ale o citlivé využití zvukových prostředků k dosažení kýžené atmosféry a ta hraje prim. Ještě před vydáním debutu Restless Idylls natočila Camella několik EP (mimojiné i jedno splitko s Australskou syntetickou zádušní mší made by HTRK) a odjezdila turné s Demdike Stare. Restless Idylls vyšlo u labelu Blackest Ever Black, který ve svém

Střed zájmu: PUBLIKUM Kancelář Kreativní Evropa ve spolupráci s Institutem umění a Studiem Hrdinů představí tucet inspirativních příkladů práce s publikem z různých oblastí kultury. Práce s publikem je důležité téma pro dlouhodobé koncepce kulturních organizací i příležitostné kulturní projekty. Týká se marketingu, dramaturgie, přípravy doprovodných programů i celkového pojetí projektů



a provozu organizací, které považují své publikum za partnera a nejen pasivního konzumenta. Práce s publikem (audience development) je také prioritou programu EU Kreativní Evropa.

Liquid Loft (AT): Deep Dish v rámci festivalu TANEC PRAHA 2015 umělecké vedení a choreografie: Chris Haring choreografie a interpretace: Luke Baio, Stephanie Cumming, Katharina Meves, Anna Maria Nowak kompozice a zvukový design: Andreas Berger dramaturgie, scéna a světelný design: Thomas Jelinek organické skulptury a konzultace: Michel Blazy stage management: Roman Harrer mezinárodní zastoupení: Line Rousseau, A PROPIC produkce: Marlies Pucher

Choreografický film na scéně závěrečná část The Perfect Garden Series vytvořená ve spolupráci s Michelem Blazym (FR) Slavnostní večeře, která se změní v dobrodružnou výpravu do makro a mikrosvěta. Živé obrazy pořizované tanečníky ruční kamerou nás provedou bizarním paralelním světem organických objektů. Metoda filmového snímání společně s akustickou deformací vytváří metaforu barokní zahrady, pozemsky lahodnou, ale stejně určenou k nevyhnutelnému zániku. Společnost je řízena touhou a zvědavostí, okázale, ale také bezcitně oslavuje svoji pomíjivost v rozličných dimenzích reality, které jsou předestřeny na velkém plátně. V tomto stále ještě „živém světě“ je veškerý pohyb a lidské chování neúprosně absorbováno opulentní přírodou. Tak jako v románu Locus Solus francouzského spisovatele Raymonda Roussela provází učenec Maître Canterel společnost přátel proměnlivou krajinou své zahrady, i zde se střetne krása s dekadencí lidské existence. V seriálu Dokonalá zahrada souboru Liquid Loft, který vznikl ve spolupráci s výtvarníkem Michelem Blazym, se pracuje s motivem zahrady jako výrazem lidského potřeby kontrolovat a zároveň jako se symbolem marné snahy člověka uniknout svému zániku. Zahrada je ale také obrazem růstu a rychlého rozmnožování, vývoje, který neustále přináší něco nového.

Micha Purucker (DE): news garden/private echoes / korzo / v rámci festivalu TANEC PRAHA 2015 V jasně osvícené výkladní skříni stojí několik tanečníků a hlasatel zpráv, jak ho známe z televize. Emoce tanečníků, stejně jako jejich vnitřní koncentrace, vytvářejí silný kontrast k netečnosti zpravodajského vysílání. I přesto, že tanečníci nijak neinterpretují obsah televizních zpráv, choreografická instalace zřetelně tvoří propojení mezi vizuální a zvukovou složkou projektu. Autorská taneční instalace mnichovského choreografa Michy Puruckera pro deset tanečníků a dva herce z České republiky kombinuje rozdílné světy: jazyk a pohyb, aktuální dění ve zpravodajství a zcela soukromé emoce. Instalace bude k vidění po dobu cca dvou hodin. Tanečníci: Klára Ešnerová, Geronymo Fuhrmann, Michal Heriban, Eliška Kašparová, Aleš Lindovský, Eva Stará, Jan Stránský, Kateřina Stupecká, Martin Šalanda, Andrea Vykyselá Herci: Ondřej Kočí, Vanda Kašová Koprodukce: TANEC PRAHA, Plzeň 2015



WE, Ravioli Me Away a Gelbart: Post-konzumní Plastic People V místě, kde se potkává současné umění a populární hudba, představí „Post-konzumní Plastic People“ tři hudební performance londýnských skupin WE, Ravioli Me Away a Gelbart. Formát popového koncertu použijí ke zkoumání vztahů v oblastech politiky, technologií, genderu a identity. Josef Dabernig /Screening with Q&A./ Promítání s následnou diskuzí Promítání filmů Josefa Daberniga u příležitosti výstavy “Jak je důležité býti v (pohyblivém) obraze”. Ve spolupráci s Národní galerií v Praze.

Oswald von Richthofen – 35 krav a kalašnikov v rámci FEBIOFEST 2015 Tento triptych překrásnými obrazy maluje láskyplný, bedlivý portrét africké hrdosti a krásy. Kmen Surma žije v odlehlém údolí Omo na jihu Etiopie. Surmové jsou chovatelé skotu a válečníci, avšak také skuteční mistři malby na vlastní nahá těla. V Brazzaville, hlavním městě Republiky Kongo, žije skupina pestrobarevně oděných šviháků, kteří se řídí mottem „šaty dělají člověka“. V pulzující Kinshase se mezitím místní zápasníci připravují na soutěž, mezi nimi i mladá albínka jménem Texas a pár provozovatelů voodoo. Všichni dodržují životní styl, v kterém se mísí tradice, náboženství a moderní africká společnost. 35 krav a kalašnikov osvětlí váš pohled na černý kontinent.

Národní divadlo Brno Reduta: Henrik Ibsen: Nora autor: Henrik Ibsen překlad: František Fröhlich režie: Rastislav Ballek scéna: Stefan Milkov kostýmy: Katarína Kováčiková hrají: Eva Novotná, Petr Halberstadt

Co se stalo, když Torvalda Helmera opustila manželka. Nora a Torvald Helmerovi se připravují na zázrak: Po letech strádání se na ně obrátilo štěstí. Cítí zasloužené zadostiučinění. Přicházejí Vánoce… Ibsenovo drama bylo v českém jazyce poprvé uvedeno hereckou společností Pavla Švandy ze Semčic v Prozatímním divadle v Brně v roce 1887, a to pod názvem Vánoce. Od té doby prošlo mnohými interpretačními peripetiemi podle toho, jak se zásadním způsobem měnil pohled na postavení ženy v manželství, v rodině, ve společnosti. Přitom však příběh o fatálním nedorozumění mezi mužem a ženou, kteří tvoří společnou rodinu, projektují společnou budoucnost a obývají společnou domácnost, aniž by si všimli, že žijí ve vlastních rozdílných světech, neztratil nic ze své původní dráždivosti. Stále dokáže jako blesk nečekaně udeřit na publikum v hledišti, čekající spolu s protagonisty na zázrak naplnění rodinného štěstí, lásky a vzájemného porozumění. První redutní inscenaci zamýšlíme jako intimní, leč intenzivní koncert dvou předních herců činohry NDB Evy Novotné a Petra Halberstadta pod výraznou režijní taktovkou Rastislava Balleka. délka představení: 90 minut

Dobrovolníci Studia Hrdinů


Přehled představení 2015


Přehled představení Studia Hrdinů 2015 Dobrovolníci Studia Hrdinů Dobrovolníci tvoří nedílnou součást Studia Hrdinů už od samého počátku jeho vzniku. Dobrovolnický program jsme vyvíjeli společnou diskuzí s dobrovolníky a během 4 let jsme s nimi spolupracovali různými způsoby, na různých pozicích. V tuto chvíli existují 3 oblasti, jak se mohou zájemci zapojit: první z nich je asistence při vzniku představení, druhou účinkování v inscenacích, kde se s dobrovolníky pracuje a třetí je výpomoc ve službách našim divákům – tedy výpomoc na pokladně, v šatně, u vstupu či v hledišti. Bez pomoci dobrovolníků bychom nemohli naplňovat naše cíle a poslání, realizovat konkrétní programy, udržet vyrovnaný rozpočet. Systematicky se zaměřujeme na získávání dobrovolníků z řad obyvatel Prahy a jejího okolí, možnost zapojit se mají zájemci kdykoli, i mimo vyhlášené výzvy. V tuto chvíli spolupracujeme s více než 70 aktivními dobrovolníky a náš adresář obsahuje více než 100 jmen. Dobrovolníci jsou jak z řad studentů či seniorů, tak převážně pracujících lidí, kteří nejvíce oceňují možnost strávení večera v přátelském a (pro ně) netradičním prostředí a možnost vypomáhat oblíbenému divadlu a být jeho součástí. Dobrovolnický program má pro nás hned několik výhod – již několikrát jsme při výběru kolegů oslovili někoho z našich dobrovolníků, často jsou pro nás cenným kontaktem nebo zpětnou vazbou a nedá se pominout též finanční stránka věci. Naši dobrovolníci nám věnovali jejich čas a bez nároku na honorář nám v roce 2015 věnovali práci v celkové hodnotě: 443.650 Kč.

datum

představení

návštěvníci (platící)

návštěvníci (guests)

návštěvníci (celkem)

4.1.2015 Roman Štětina: Ztracený případ 0 47 47 5.1.2015 Den opričníka 79 17 96 7.1.2015 Sněhurka 13 28 41 8.1.2015 Mlčky křičet 52 21 73 10.1.2015 Pomocník Walser 44 22 66 12.1.2015 Den opričníka 118 7 125 14.1.2015 Mileniny recepty 20 16 36 15.1.2015 Církev 30 17 47 18.1.2015 Pustina 96 42 138 20.1.2015 Krev Wälsungů 40 22 62 21.1.2015 Mlčky křičet 55 24 79 31.1.2015 Říše zvířat 53 24 77 2.2.2015 Pomocník Walser 48 7 55 4.2.2015 Mileniny recepty 49 14 63 6.2.2015 Mlčky křičet 43 19 62 7.2.2015

Ladislav Václav Kouba, Luboš Rothbauer a Jan Žalio 0

62

62

8.2.2015 Říše zvířat 40 11 51 9.2.2015 Den opričníka 75 8 83 10.2.2015 Den opričníka 79 9 88 16.2.2015 Mlčky křičet 53 10 63 17.2.2015 Pustina 107 34 141 19.2.2015 Jožkalipnik 14 43 57 21.2.2015 Říše zvířat 32 80 112 26.2.2015 Církev 60 27 87 3.3.2015 Říše zvířat 26 6 32 6.3.2015 Marbot 40 196 236 7.3.2015 Marbot 53 19 72 8.3.2015 Citový Komediant (Brno) 148 8 156 11.3.2015 SAM (Trutnov) 157 21 178 12.3.2015 Den opričníka 104 9 113 13.3.2015 Mlčky křičet 48 10 58 14.3.2015 Krev Wälsungů 28 13 41 16.3.2015 Mileniny recepty 24 5 29 17.3.2015 Církev 30 5 35 22.3.2015

FEBIOFEST 2015 / Oswald von Richthofen – 35 krav a kalašnikov

30 1 31 23.3.2015

Mlčky (Jan Svoboda, Lenka Vítková a Kamila Zemková)

0 41 41


datum

představení






datum

představení





24.3.2015 Marbot 107 29 136

11.6.2015 Kauza Schwejk (Vídeň) 325 0 325

30.3.2015 Sněhurka 58 14 72


1.4.2015 Den opričníka 85 9 94


2.4.2015 Lektorské oddělení / ARCHITEKTY 0 72 72


4.4.2015 Mileniny recepty 36 11 47

12.6.2015 Jožkalipnik 35 11 46

7.4.2015 Církev 31 10 41

14.6.2015 Krev Wälsungů 19 2 21

10.4.2015

15.6.2015

Den opričníka (Ústí nad Orlicí)

225

26

251

WE, Ravioli Me Away a Gelbart: Post-konzumní Plastic People

11.4.2015 Krev Wälsungů 27 17 44

0 180 180

12.4.2015 SAM (Brno / Reduta) 207 10 217

15.6.2015

14.4.2015 Sněhurka 22 29 51

0 58

15.4.2015 Marbot 39 23 62

16.6.2015

17.4.2015 Krev Wälsungů 21 12 33

0 51

19.4.2015 Mlčky křičet 46 13 59

18.6.2015

TANEC PRAHA 2015 / Liquid Loft (AT): Deep Dish

40

9

49

20.4.2015 Jožkalipnik 18 10 28

19.6.2015

TANEC PRAHA 2015 / Liquid Loft (AT): Deep Dish

33

5

38

21.4.2015 Marbot 30 26 56

22.6.2015

PRAŽSKÉ QUADRIENNALE / Říše zvířat

51

31

82

22.4.2015

50


26.4.2015 Pomocník Walser 29 13 42

24.6.2015 Mlčky křičet 46 14 60

1.5.2015 O slavnosti a hostech 0 97 97

26.6.2015 Sněhurka 4 12 16


27.6.2015 Marbot 44 26 70

3.5.2015 Církev 17 5 22


4.5.2015 Marbot 33 5 38

14.9.2015 Mlčky křičet 45 8 53

6.5.2015 Mlčky křičet 45 7 52


8.5.2015 Den opričníka (Jihlava) 133 22 155

16.9.2015


0 57 57

14.5.2015 Lektorské oddělení / ARCHITEKTY 0 89 89

20.9.2015 Zápisky Malta Lauridse Brigga 33 76 109

15.5.2015 Říše zvířat 60 26 86


16.5.2015 Nora (Národní divadlo Brno) 29 18 47

22.9.2015 Pomocník Walser 38 4 42

17.5.2015 Citový komediant 46 22 68

23.9.2015 Střed zájmu: PUBLIKUM 72 43 115

18.5.2015 Martin Zet: Beze slov 0 35 35

25.9.2015 Jožkalipnik 38 20 58

19.5.2015 Krev Wälsungů 18 6 24

26.9.2015 Sněhurka 14 3 17

20.5.2015 Den opričníka 121 18 139


24.5.2015

30.9.2015 Pustina 81 20 101

Josef Dabernig: Screening with Q&A

0

CESTA DOMŮ / Dřevěná krabička: Pohádka z Terezína

50

TANEC PRAHA 2015 / Micha Purucker (DE): news garden/private echoes 58

TANEC PRAHA 2015 / Micha Purucker (DE): news garden/private echoes 51

Martin Kyrych, Ondřej Petrlík: everybody is gay - don‘t care

126 0 126

1.10.2015

29.5.2015 Mlčky křičet 35 6 41

5.10.2015 Pustina 32 13 45

31.5.2015 Marbot 22 22 44


7.6.2015 SAM (Brno) 251 20 271

7.10.2015 Církev 23 15 38

8.6.2015 Pustina 120 36 156

8.10.2015 Marbot 20 1 21

10.6.2015 Den opričníka 104 13 117

9.10.2015 Říše zvířat 15 11 26

Pomocník Walser (Žďár nad Sázavou)

211

0

211


datum

představení







datum

představení


15.12.2015

Filmování státu – komponovaný filmový večer

12.10.2015 Den opričníka 103 18 121

15.12.2015 Kauza Schwejk (Brémy) 252 0 252

13.10.2015

16.12.2015 Krev Wälsungů 0 78 78

Lektorské oddělení / konference Francouzského institutu




0

51

51

0 60 60

17.12.2015 Marbot 28 21 49

14.10.2015 Mileniny recepty (Olomouc) 49 0 49

10236 3525 13761

14.10.2015 Citový komediant 39 10 49 15.10.2015

Than Hussein Clark: The Erotic Review Sinai

0

36

36

16.10.2015 Krev Wälsungů 27 4 31 18.10.2015

Christian Jankowski: We can talk about it

0

25

25

19.10.2015 Sněhurka 17 15 32 23.10.2015 LUNCHMEAT FESTIVAL 961 0 961 26.10.2015 Mlčky křičet 25 4 29 29.10.2015

DIETL ARCHIVE / Winter Serenity Index & Tropic of Cancer

118 0 118 2.11.2015 Pomocník Walser 19 13 32 4.11.2015 Pustina (Brno) 96 0 96 5.11.2015 Zápisky Malta Lauridse Brigga 15 5 20 7.11.2015 Pustina (Louny) 77 0 77 9.11.2015 O slavnosti a hostech 48 34 82 10.11.2015 Pustina 66 25 91 14.11.2015 Sněhurka (Ostrava) 85 0 85 14.11.2015 Marbot (Ostrava) 93 0 93 18.11.2015 Krev Wälsungů 37 4 41 19.11.2015 Kauza Schwejk (Brémy) 367 0 367 21.11.2015 NOC DIVADEL / Sněhurka 0 129 129 22.11.2015 Zápisky Malta Lauridse Brigga 11 10 21 23.11.2015 O slavnosti a hostech 30 13 43 26.11.2015 Kauza Schwejk 153 156 309 27.11.2015 Kauza Schwejk 248 69 317 28.11.2015 Kauza Schwejk 239 51 290 29.11.2015 Kauza Schwejk 233 74 307 30.11.2015

Premiéra filmu Art Basel – olympiáda umění a komerce

0 32 32 3.12.2015 O slavnosti a hostech 56 17 73 4.12.2015 O slavnosti a hostech 41 16 57 7.12.2015 Zápisky Malta Lauridse Brigga 28 10 38 9.12.2015 Pomocník Walser 15 10 25 13.12.2015 Pustina 79 14 93

Ke dni 31.12. 2015 Celkový počet produkcí: 146 Počet diváků: 13 761 Počet premiér: 4

Studio Hrdinů z.s. Jan Horák, předseda Michal Pěchouček Tereza Horáková

ostraha SECURITAS ČR s.r.o.

PR a propagace Martina Moudrá / Sarah Sofia Huikari

grafické práce Tereza Horáková

herci

kmenoví režiséři Kamila Polívková Katharina Schmitt Michal Pěchouček

umělecký ředitel Jan Horák

mezinárodní produkce Klára Mišunová zájezdy, dobrovolníci autorská práva výroba scény Jan Dvořák

vedoucí techniky Pavel Havrda

pokladna při představeních Václav Dragoun, Laďka Čížková

externí účetní firma CONFIDOS JB s.r.o.

administrace provozu Barbora Hrušková

dobrovolníci

vedoucí produkce, ekonomický ředitel Tomáš Kadlec

tajemnice Natalie Oujezdská tvorba programů a fermanů, správa rezervačního systému

Organizační struktura 2015

úklid Andrei Shulha / Lucie Dapićová

inspice Zuzana Formánková Michala Kášová Natalie Oujezdská Sarah Sofia Huikari Pavla Hýčová

technici Kajetán Solnička Marek Fišera Jan Bartošík Lubomír Příkaský Hynek Chmelař Vojtěch Berka Martin Klusoň Šimon Pračke Jakub Krejčí Jan Poustka

světla, zvuk Robert Palkovič Petr Zábrodský

Organizační struktura 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 54 Daňové příznání pro rok 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 55

Daňové příznání pro rok 2015


Daňové příznání pro rok 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 57











Rozvaha pro nevýdělečné organizace v plném rozsahu ke dni 31.12.2015








Výkaz zisku a ztráty pro nevýdělečné organizace v plném rozsahu ke dni 31.12.2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 67




Příloha k účetní závěrce 2015










Zpráva o kontrole účetnictví a daňových povinností účetní jednotky Studio Hrdinů z.s. za rok 2015 Výroční zpráva Studio Hrdinů 2015 I str. 76



Slovo závěrem


Slovo závěrem V roce 2015 se nám podařilo realizovat čtyři premiéry, největší zájem jak odborné tak i široké veřejnosti vzbudila premiéra Kauzy Schwejk Dušana D. Pařízka. Pařízek upravil Haškova Švejka a vytvořil stylizovaný soud nad Švejkem bez Švejka, ale především nad národními stereotypy. Inscenace je výjimečná i svým mezinárodním obsazením propojujícím české a rakouské herce. Inscenace byla nominována na nejlepší inscenaci roku v rámci Cen divadelní kritiky. Velmi pozitivního přijetí i zájmu publika se těší také inscenace O slavnosti a hostech v režii Kathariny Schmitt, která svébytně převedla filmovou předlohu do divadelní podoby. Inscenace je krutou procházkou po vlastní ochotě přistoupit na agresi a podlehnout bezdůvodné autoritě. Jako procházka je i inscenačně řešena: diváci jsou v průběhu představení vedeni všemi veřejně používanými prostory Studia Hrdinů. Inscenace Marbot Jana Horáka a Michala Pěchoučka se setkala s nadšenými i odmítavými reakcemi. Setkání ikonického umělce Johana Wolfganga Goethea s fiktivní postavou „prvního“ kunsthistorika Marbota řeší otázky vztahu umění a skutečnosti. Vzniká tak jakýsi utopický koncept umělecké kritiky. Poslední premiérou roku 2015 byla inscenace začínající režijní dvojice Adam Svozil a Kristýna Kosová, kteří připravili autorskou interpretaci jediného románu básníka Rainera Maria Rilkeho. Výslednou inscenaci Zápisky Malta Lauridse Brigga, která se zabývá tématem odcizení a marného hledání hodnot, které by daly smysl lidské existenci, pojali tvůrci především výtvarně jako cestu časem od času Rilkeho až do současnosti. Rok 2015 lze rozhodně hodnotit jako úspěšný, potvrdila nám to již třetí nominace na Divadlo roku, ale především vědomí, že pokračujeme v cestě za divadlem, které je hledačské a nesází na již ověřené cesty.

Jan Horák ředitel Studia Hrdinů

Za Studio Hrdinů vypracovala Barbora Hrušková. Studio Hrdinů z.s. - Havanská 131/14 - 170 00 Praha 7. IČ: 22876618. www.studiohrdinu.cz

Úvodní slovo. Jan Horák ředitel divadla

Recommend Documents