… byli jedné mysli …
… m li všechno spole né… Sk 4,32-35
Farní zpravodaj Tábora a okolí
4
ro ník VI
podzim 2005
Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratibo ské Hory, Chotoviny, Hlasivo, Hoštice, Borotín, St ezimí
DUCHOVNÍ SLOVO Letošní podzim p inesl nejen mnoho krásného ovoce na stromech, ale také mnoho nových ( asto mén krásných) po ad v televizi. Na všech celoplošných kanálech za aly v zá í nové seriály a na komer ních televizích Prima a Nova „reality show“. Televize m že být – podobn jako voda nebo ohe – „dobrý sluha, ale zlý pán“. M že p inášet aktuální informace z nejr zn jších obor a ze všech míst sv ta, m že vysílat velmi hodnotné vzd lávací a zábavné po ady, m že pomáhat i v kontaktu lov ka s Bohem. Ale také m že lov ku dost ubližovat. Jedním z velikých problém je as strávený u televize. I kdyby lov k sledoval výhradn dobré programy, ale v noval by jim n kolik hodin denn , je to as, kdy nevytvá í žádné vztahy, kdy jen p ijímá, ale nedává. Smysl lidského života ovšem je v lásce, tedy v p ijímání a dávání, v budování a rozvíjení vztah . Druhým velikým problémem jsou filmy a po ady, které obsahují v nejr zn jších souvislostech pohledy do života lidí, kte í mají neuspo ádané partnerské vztahy a v kontextu daného po adu to vyznívá jako úpln normální. Pro mnoho lidí se tak fungující rodina stává n ím nereálným, neuskute nitelným. V souvislosti s „reality show“ vyvstává velmi výrazn ješt hlubší problém: jako zcela „reálné“ a normální se p edstavuje jednání sobecké, hrubé, plné vulgárních slov, vztahy mezi lidmi se redukují tém výhradn na vztahy sexuální, jako žádoucí cíl je vid n co nejv tší balík pen z, který umožní obrovské množství nejr zn jších požitk . Tyto po ady bohužel p itahují pozornost mnoha lidí, kte í nejsou dost silní na to, aby odolali pokušení zv dav den co den sledovat, co pikantního „hrdinové“ uzav ení v luxusním dom vyvedou. Dávno známé „drbání“ o sousedech a jejich skandálech se tak dostává ješt do nižšího morálního patra a zasahuje velké množství lidí. Chci vám všem proto pop át dost síly k tomu, abyste odolali pokušení zv dav sledovat, co si kdo kde s kým za al nebo za ne, a abyste m li naopak dost vytrvalosti k budování opravdu krásných vztah ob tavé lásky – s Bohem i s lidmi. P. Václav Hes
SV. JAN KAPISTRÁNSKÝ – 23. ÍJNA Sv. Jan Kapistránský se narodil 3. 6. 1386 v m ste ku Capestrano ve st ední Itálii. Již v d tském v ku ztratil otce. Byl velmi nadaný a s úsp chem vystudoval jednu z nejslavn jších tehdejších právnických fakult v Perugii. Po studiích p sobil jako soudce v Neapoli a pozd ji jako gubernátor neapolského krále Ladislava v Perugii. Za války mezi tímto králem a vzdoropapežem Janem XXIII. byl zajat a uv zn n. Ve v zení poznal lidský -1-
nevd k, když král, jemuž poctiv sloužil, na n j zapomn l a neud lal nic pro jeho vysvobození. Rozhodl se proto nap íšt sloužit Králi nebeskému. Ob toval celé své jm ní, aby se vykoupil z v zení, a potom vstoupil do minoritského kláštera, jehož p edstaveným byl sv. Bernardin Sienský. Vystudoval teologii a p ijal kn žské sv cení. Stal se nejvýzna n jším kazatelem své doby. Po 40 let procházel evropské zem a snažil se svými kázáními odstra ovat mravní i v rou né zmatky zp sobené velkým papežským schizmatem 14. století. Po roce 1452 se dostal i do alpských a zaalpských zemí. P sobil v Korutanech, Štýrsku, Vídni a posléze i v echách a na Morav . Zde kázal proti u ení husit zejména ve Znojm , Olomouci, Jihlav , Plzni, Chebu, Kadani a Most . Z obavy p ed jeho p sobivými kázáními nebylo mu na zásah Jana Rokycany dovoleno vystupovat v Praze. Vyvrcholením jeho p sobení byl rok 1456. Tehdy svými ohnivými slovy vyburcoval obránce B lehradu k vít znému boji proti mnohonásobné p esile vojsk tureckého sultána Mohameda II. Toto vít zství znamenalo na dlouhou dobu oslabení tureckých vojsk a záchranu st ední Evropy p ed islámem. Za tvrt roku po této události 23. íjna 1456 zem el Jan Kapistránský na morovou nákazu ve františkánském klášte e ve východoslavonském m st Ilok. Sv. Jan Kapistránský bývá zobrazován s k ížem, korouhví a hostií. Svato e il jej papež Benedikt XIII. v roce 1690. Pro nás m že být zajímavé, že na základ zprávy o vít zství nad Turky, kterou dostal 6. srpna 1456, ur il papež Kalist III., aby v tento den na památku záchrany Evropy byl slaven svátek Prom n ní Pán , tedy svátek našeho farního kostela. Prameny: Heyduk – Svatí církevního roku Pracný – eský kalendá sv tc
J.V.
APOŠTOLSKÝ LIST SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II k roku eucharistie (pokra ování z minulého ísla) III. Eucharistie – pramen a epifanie spole enství „Z sta te ve mn a já z stanu ve vás.“ (Jan 15,4) Na p ání emauzských u edník , aby Ježíš z stal „s“ nimi, odpov d l mnohem v tším darem: skrze svátost eucharistie našel zp sob, jak z stat „v“ nich. P ijmout eucharistii znamená vstoupit do hlubokého spole enství s Ježíšem. Není to snad nejv tší touha lov ka? Není to snad to, co si B h p edsevzal, když v d jinách uskute nil sv j plán spásy? Vložil do srdce lov ka „hlad“ po svém Slov (srov. Am 8,11), hlad, který se uspokojí pouze v plné jednot s Ním. Eucharistické p ijímání je nám dáno, abychom se „sytili“ Bohem na této zemi v o ekávání plného uspokojení v nebi. Jeden chléb, jedno t lo Ale tento zvláštní d v rný vztah, který se uskute uje v eucharistickém „p ijímání“, nem že být pat i n pochopený ani pln žitý mimo církevní spole enství. N kolikrát jsem to zd raznil v encyklice Ecclesia de Eucharistia. Církev je Kristovým t lem: lov k jde „s Kristem“ ve ví e, v níž je ve vztahu „s jeho t lem“. Tuto jednotu Kristus vytvo il a -2-
zvelebil vylitím Ducha Svatého. A On sám ji nep estává podporovat skrze eucharistickou p ítomnost. Vždy je to práv eucharistický chléb, který nás iní jedním t lem. Je-li eucharistie pramenem církevní jednoty, je také jejím nejv tším projevem. Euchristie je epifanií (zjevením – pozn. red.) spole enství. Proto církev klade podmínky, aby bylo možné se pln ú astnit slavení eucharistie. R zná omezení nás mají vést k tomu, abychom si stále více uv domovali, jak náro né je spole enství, které po nás Ježíš žádá. Je to spole enství hierarchické, založené na v domí rozdílných úkol a služeb, neustále zd raz ované také v eucharistické modlitb skrze p ipomínku papeže a diecézního biskupa. Je to spole enství bratrské, p stované „spiritualitou spole enství“, které nás vede k vzájemné otev enosti, lásce, pochopení a odpušt ní. „Jedno srdce a jedna duše.“ (Sk 4,32) V každé mši svaté jsme voláni k tomu, abychom se porovnali s ideálním spole enstvím, které ukazuje kniha Skutk apoštolských jako vzor pro církev všech dob. Církev shromážd ná kolem apoštol , svolaná Božím slovem, schopná sdílení, které nezahrnuje pouze duchovní dobra, ale také stejná dobra materiální (srov. Sk 2,42-47; 4,3235). V tomto roce eucharistie nás Pán vybízí, abychom se co nejvíce p iblížili k tomuto ideálu. Den Pán Zvlášt si p eji, aby tento rok bylo vynaloženo zvláštní úsilí v znovuobjevení a v plném prožívání ned le jako dne Pán a dne církve. Vždy p i ned lní mši svaté k es ané zvláš siln znovu prožívají to, co zakusili apoštolové shromážd ní v onen velikono ní ve er, když se jim ukázal Zmrtvýchvstalý (srov. Jan 20,19). V malé skupince u edník , na samém po átku církve, byl ur itým zp sobem p ítomen Boží lid všech dob. Kn ží ve svém pastora ním úsilí a položí v tomto roce milosti ješt v tší d raz na ned lní mši svatou jako na slavení, v n mž se schází farní spole enství, a a v n m jsou ádn ú astné také r zné skupiny, hnutí a asociace.
POUTNÍ KOSTEL SV. BARTOLOM JE NA PÍSTOV Tentokrát bude naše putování po zajímavých chrámech nebo mén známých, ale o to významn jších poutních místech, sm ovat do západní ásti plze ské diecéze. Sm ujeme do osady Pístov, nacházející se mezi Planou u Mariánských Lázní a Mariánskými Lázn mi. V Chodové Plané odbo íme sm r Holubín, Pístov a zhruba po 4 kilometrech se p ed námi objeví na pom rn vysokém kopci stavba poutního kostela sv. Bartolom je. P ipome me si n co z historie tohoto poutního místa. Nejstarší d jiny Pístova se ztrácejí v ranném st edov ku, kdy se v okolí dolovalo. Farní kostel je zmi ován poprvé roku 1359. Byl patrn za husitských válek zni en, poté obnoven ve 2. polovin 15. století. Na jeho míst byl v letech 1750 – 1765, pravd podobn za ú asti K. I. Dientzenhofera, postaven nyn jší poutní barokní chrám s p ízemním ambitem obklopujícím lo i podkruchtí. Kostel stojí uprost ed nevelké osady na návrší, dnes již tém vylidn né; naproti kostelu je velká fara a vedle škola. Statistiky z roku 1930 zde ješt uvád jí 18 dom a 100 obyvatel. V roce 1991 stály ve vsi 2 trvale obydlené domy a 8 stálých obyvatel. Celkem 7 dalších chalup (v etn fary) je opravených a využívaných k rekreaci. Kolem kostela je nevyužívaný, le udržovaný h bitov. -3-
K bok m presbytá e kostela p iléhají sakristie, v patrech zvýšené o orato e, nad trojboce ukon eným presbytá em se ty í hranolová v ž. Velmi p sobivý interiér zdobí nástropní fresky ze života sv. Bartolom je od E. Dollhopfa z roku 1758, obraz sv. Bartolom je na hlavním oltá i je od téhož um lce. Kolem obrazu jsou umíst ny sou asné sochy sv. Jana, Václava a Prokopa v nadživotní velikosti. Nástavec oltá e zdobí oválný obraz Madony obklopený sochami. Bo ní oltá e jsou z roku 1760. Na pravém vidíme obraz Smrti sv. Josefa a sochy sv. Vendelína a Anselma, na levém sochy sv. Jáchyma a Anny. Mezi nimi byla p ed krádeží umíst na milostná soška P. Marie Karmelské – tzv. škapulí ové. Lodi dominují sochy 4 církevních otc z roku 1713 v nadživotní velikosti. Okolní ambit je vyzdoben nástropními freskami zachycujícími zázra né události spjaté se zdejší milostnou soškou, které podle farní kroniky maloval roku 1770 J. D. Schmidt. Kostelu není vzhledem k jeho kvalitám v nována pot ebná pé e, nejnutn jší opravy jsou ale zabezpe eny. K nim pat í nap . pokrytí stavby m d ným plechem v 80. letech 20. století. Duchovní správa je dnes vykonávána z premonstrátského kláštera v nedaleké Teplé. Bohoslužby jsou zde slouženy jednou do roka na poutní slavnost sv. Bartolom je v 15 hodin. V období totality zde tyto mše svaté sloužil a velmi rád toto místo navšt voval pan kardinál Tomášek. Je t eba vyzdvihnout duchovní charakter této pouti, prodchnuté ryze k es anskými hodnotami, bez pou ových atrakcí, krám a podobných v cí, které jsou dnes obvykle k poutím p idávány. Na záv r dov tek k okolí Pístova: pod Pístovem se otevírá velmi romantické údolí Kozího potoka, které láká zvlášt za jarních a podzimních dn k vycházkám. Nad Pístovem pak uz íme k íž s trnovou korunou: památník 59 ob tem, které na po átku dubna 1945 padly v okolí Pístova p i pochodu smrti z Buchenwaldu do Flosenbürgu. Celkový po et v z ú astných tohoto pochodu p itom inil 50 000 a došla jich necelá polovina… Jan Barto
D JINY ZVONU V prázdninovém Farním zpravodaji jsme si za ali povídat o zvonech. Dnes budeme v tomto tématu pokra ovat. Zvony se nelily jen ke služb nebo snad pro chloubu kostel a m st, ale dbalo se také na jejich krásu, výzdobu i hlas. Dodnes potkáváme zvláš starší lidi na vesnicích, jak vzpomínají na nádherné letní ve ery, kdy se ze všech blízkých i vzdálených kostel neslo do kraje vyzván ní zvon . Jak se zvony vyráb jí dnes? D íve se nýtovaly z n kolika plech , dnes se odlévají. V naší republice existuje n kolik dílen, které se jejich litím zabývají, z nich jsou nejznám jší tyto: Zbraslav u Prahy, Havlekov, Brodek u P erova. I když zvon svolává p edevším k bohoslužbám a vyzývá k ranní, polední a ve erní modlitb And l Pán , p esto zažil v d jinách i mnoho smutných osud . Zvlášt ve vále ném období bývaly zvony asto zabavované pro vále né ú ely k výrob zbraní, nej ast ji d l. Takto padly za ob asto všechny zvony na mnoha v žích. Z stávaly jen nejmenší zvony – umírá ky, kterými se ohlašovalo úmrtí n kterého z obyvatel, aby se za n j ostatní pomodlili, nebo také n jaké hrozící nebezpe í. Zvony obsluhoval zvoník. Musel to být p ímo um lec – muzikant. Tahal za provaz v pravidelných rytmech tak, že zvon nejen zvonil, ale p ímo hrál. Na záv r jej nenechal jen tak doklinkat, ale odborn jej „zasekl“. Dnes už je v tšinou zvon ní automatické a dá se naprogramovat tak, že se o n už nemusí nikdo starat. -4-
D íve však bývalo (a dodneška ješt n kde je), že zvoník musel nejen vylézt na vysokou v ž, ale hlavn pamatovat na as. Schody si sice mohl ušet it protažením provaz od zvon až dol pod v ž, ale na to, aby zvonil t ikrát denn a potom ješt ke mši svaté, už žádné zlepšováky nebyly, jen velká ob tavost. Bylo to a je i dnes velmi náro né poslání, které není možné vykonávat bez ob ti, skute né lásky k Bohu, lidem a vlastn i ke zvon m. Petr Svoboda
PORTRÉT SVATÉHO VÁCLAVA P ijedete-li do Prahy, jist navštívíte katedrálu svatého Víta a v ní místo obzvlášt posvátné a um lecky významné, svatováclavskou kapli. Je to již víc než 620 let, kdy Otec vlasti Karel nechal z ídit tento architektonický skvost, kryjící hrob D dice zem . Stojí na míst p vodní svatovítské rotundy, ve které byl po svém p evezení ze Staré Boleslavi pochován sv. Václav, a je d stojným prot jškem kaple sv. K íže na Karlštejn . St ny kaple, sklenuté hv zdovou klenbou, jsou obloženy lešt nými polodrahokamy a vyzdobeny nást nnými malbami s výjevy z Kristova utrpení od neznámého um lce doby Karlovy a cyklem výjev ze života sv. Václava od tzv. Mistra litom ického z po átku 16. století. P es tuto mnohostrannou výzdobu upoutá každého socha sv. Václava, stojící vysoko na ímse nad oltá em, vytvo ená roku 1373 pravd podobn Jind ichem Parlé em, synovcem slavného stavitele katedrály. Svatý kníže v knížecí apce a ve zbroji, s kopím a štítem s orlicí, tak jak byl zobrazován od nejstarších dob, je obklopen namalovanými and ly. Jeho tvá je klidná, laskavá a ušlechtilá, tak jak sv. Václav žije v p edstavách v tšiny z nás. Když byl p ed n kolika lety d lán antropologický pr zkum kosterních poz statk n kterých P emyslovc , byla zkoumána i lebka sv. Václava a podle nejmodern jších v deckých metod byla pak provedena rekonstrukce jeho podoby. K velkému podivu tato rekonstrukce odpovídala tém detailn plastice nadaného st edov kého socha e, kterou vytvo il pro svatováclavskou kapli. Um lec 14. století znal nepochybn lebku sv. Václava a podle ní se mu poda ilo vytvo it hlavu svatého knížete, která je tak do jisté míry vlastn sv tcovým portrétem. V ra Remešová P evzato z asopisu Zvonky 1991
TÁBOR U NEPODDAJNÉHO D EVA A DIVOKÉ VODY (skautský tábor 9. oddílu Mod inky) Letos jsme strávily dva senza ní týdny na p elomu ervence a srpna na tábo išti v „Údolí srn“ na í ce Trnav nedaleko Pacova. Bylo nás asi ty icet holek a jeden pes. Celým táborem nás provázely postavy ze Starých pov stí eských: jednou nám kn žna Libuše vysílala uprost ed hluboké noci v temném lese morseovkou zprávu o založení m sta Prahy, jindy jsme po vzoru Bivojov st ílely ostrými ošt py kance prom n né v balónky a tak dále. Každý den o dopolední praxi jsme plnily r zné odborky (nap botanik, uzlování, zdravotník atd.) i stupn zdatnosti za ú elem získání nových nášivek na skautský kroj (vedlejší ú el samoz ejm je taky n co se nau it). B hem poledního klidu jsme se cachtaly v í ce Trnav , odpo ívaly, psaly dopisy nebo se v novaly jiným innostem. Odpoledne se etlo ze Starých pov stí eských a poté následovala etapová hra. N kdy jsme také vyráb ly r zné v ci, nap . misti ky z b ezové k ry. Ve ery jsme trávily -5-
duchovním programem. Malé sv tlušky napjat poslouchaly p íb h Daniho a Luciena v Pokladech pod sn hem a ostatní diskutovaly na p edem dohodnuté téma. Po duchovním programu jsme šly spát, zatímco se první hlídka ujala st ežení tábora. Velkou událostí tábora je každoro n slibový ohe . Celý p edcházející den vždy v nujeme p íprav d eva. Letos skládaly ty i holky sv tluškovský slib, sedm odrostlých sv tlušek slib skautský a dv skautky byly slavnostn p ijaty do roverského kmene Budiš. Také jsme dostávaly pracn vybojované odznaky na kroje. Zlatým h ebem tábora byla pokladová hra. Sv tlušky šly na nedaleké Strážišt a my skautky jsme se vypravily na Blaník, ke kterému se váže pov st o blanických rytí ích. Nejd íve jsme vyšly na Velký Blaník, pak na Malý a nakonec op t na Velký, kde již za tmy vyjeli z hory blani tí rytí i a spustili dol ze skály poklad v d ev ném soudku. Uvnit se skrývala béžová oddílová tri ka, na kterých je zezadu natisknut hrad Kotnov, a dále r zné sladkosti. Nedaleko Blaníku jsme p enocovaly, vedoucí nám totiž p ivezly stany a spacáky až skoro pod horu. Druhý den jsme šly do Vlašimi, odkud nám jel autobus do Pacova. Z Pacova jsme si ud laly krátkou procházku na tábo išt , kde na nás již ekaly sv tlušky a Budišky. Po cest jsme m ly zjiš ovat r zné informace a vymyslet pok ik k jídlu. Tato pokladovka se mn velmi líbila. A te n co k názvu: pro zrovna Tábor u nepoddajného d eva a divoké vody? Tak nejd íve k tomu d evu, se kterým jsme m ly nemalé lapálie. Nejprve se nám p i ranním nástupu zasekla státní vlajka na špi ce stožáru a opravdu nešla sundat. Vylézt po stožáru by bylo velmi nebezpe né, protože již p sobil dojmem zna né chatrnosti a tak nám nezbylo nic jiného než stožár podkopat a poté porazit. Sundání vlajky bylo dílem okamžiku, ale to jsme ješt netušily, že to nejhorší, vrácení stožáru do p vodní pozice, nás teprve eká. Po delším snažení se nám za pomoci lan a vidlic kone n poda ilo stožár postavit a upevnit. Tím naše „d evové“ problémy ovšem nekon ily. Vysoká souška (i když v tomto p ípad je na míst hovo it spíše o suchém stromu, soušky bývají zpravidla menších rozm r ), kterou jsme (neproz eteln ) pod ízly tak neuv iteln nešikovn , že se její špi ka zachytila mezi ostatní stromy, nám dala zabrat ješt víc než celý stožár. Nakonec ji vedoucí zdolaly za pomoci otce Václava, který p ijel na návšt vu a sloužil u nás na tábo e polní mši. A divoká voda? Po así nám zprvu p álo, ale v polovin tábora p išel nezvykle vytrvalý prudký p ívalový déš a í ka Trnava se b hem n kolika hodin tak rozvodnila, že jsme se uprost ed noci musely evakuovat. Pan správce nás se spacáky a karimatkami odvezl do základny pacovských turist , kde jsme strávily zbytek noci a ást následujícího dne. Našt stí voda za ala celkem brzy opadávat a již druhý den odpoledne jsme se mohly vrátit zp t. Tábor byl celkem v po ádku, i když bylo všude mokro. Ješt tentýž den k nám p ijely na návšt vu ádové sestry z eských Bud jovic, které nám pomohly s „evakuací“ zp t na tábo išt . Doufám, že se jim u nás líbilo i p es ten chaos, který následoval po návratu z Pacova do tábora. A co záv rem? Tábor byl velmi povedený, užily jsme si spoustu legrace a p iu ily jsme se mnoho nového. Tuším, že už se všichni t ší na p íští tábor, alespo u m tomu tak je! za 9. oddíl Mod inek Mat j (Anna Dvo áková)
TÝDEN V POHNÁNÍ PO STOPÁCH SV. PROKOPA Kdo je patronem kostela v Pohnání? Kde žil svatý Prokop? Co kdybychom se tam jeli podívat? Takové otázky jsme dávali d tem na za átku pobytu v srpnu na pohnánské -6-
fa e. S dvanácti d tmi z Tábora a okolí jsme se vydali po stopách patrona místního kostela. S d tmi jsme si vyzkoušeli r zné znalosti a dovednosti: protože se sv. Prokop u il staroslov nsky i latinsky, vyzkoušeli jsme si oba tyto jazyky, vyznal se v bylinkách, tak jsme se procvi ili ve znalostech lé ivých a jedovatých rostlin. Po lesích nesm l zabloudit, tak jsme se zkoušeli orientovat podle kompasu. Ud lali jsme si spole né slune ní hodiny, hledali jsme v mapách, ozdobili jsme si tri ka, zpívali jsme. Také nás navštívil otec Günther, otec Ji í i otec Václav. V ned li jsme se zapojili do mše sv. scénkou o zázra ném rybolovu a pro každého jsme nakreslili rybi ku s nápisem „B h je št drý“. Naše putování se sv. Prokopem by bylo neúplné bez návšt vy kláštera na Sázav . Proto jsme se sbalili na dvoudenní výlet a jeli vlakem na Sázavu. Absolvovali prohlídku kláštera a kostela a prožili blízkost „našeho Prokopa“. P enocovat jsme popojeli do Kácova, kde je prázdná fara. Po dobrodružném noclehu jsme si prohlídli Kácov. Zjistili jsme, že se zde p ed asi 200 lety narodil J. V. Jirsík, dlouholetý biskup eskobud jovické diecéze. Po návratu jsme si velmi vážili komfortu na „naší“ pohnánské fa e. Tábor se povedl a z nás už je sehraná (a sezpívaná) parta, jak se o tom mohli pohnánští farníci p esv d it: vždy tento tábor byl už osmý! Václav Mikula
„P IŠLI JSME SE MU POKLONIT“ (MT 2,2) aneb XX. sv tový den mládeže v Kolín nad Rýnem, srpen 2005 Ve tvrtek 11. srpna se z r zných míst eské republiky vydaly první skupiny poutník do sousedního N mecka, aby se zú astnily p edprogramu, který pro mladé z celého sv ta p ipravily jednotlivé n mecké diecéze. Cesta poutník z táborského vikariátu za ala na Klokotech, odkud odjel zatím tém prázdný autobus sm rem k n meckým hranicím. Po zastávkách v Písku, Strakonicích, Volyni a Vimperku by se však již dalo v dvoupatrovém autobuse jen t žko hledat volné místo k sezení. V podve er prvního dne spole né pouti jsme dorazili do farnosti Pfarrkirchren, která se po následující t i dny stala naším do asným domovem. Po krátkém p ivítání s našimi hostiteli a také poutníky z druhého autobusu, který p ijel z eských Bud jovic a p ivezl nám i otce biskupa Ji ího, nás ekala první spole ná mše svatá. Po ní rozd lení do hostitelských rodin, které se o nás po dobu našeho pobytu v Pfarrkirchen staraly. Druhý den jsme zahájili mší svatou na Gartlbergu. Následovalo vzájemné p edstavení jednotlivých vikariát naší diecéze, prohlídka m sta, po ob d program ve skupinkách (návšt va starých lidí v domov d chodc , jízda na lodi kách po nedaleké p ehrad , fotbal…) a ve erní grilování s bavorskou dechovkou. Ani další dny jsme se v pasovské diecézi nijak nenudili. ekala nás návšt va Parzhamu (rodišt sv. Konráda), Altöttingu (poutní místo v jižním Bavorsku) a Marktlu am Inn (rodišt sou asného papeže Benedikta XVI.). Vrcholem p edprogramu bylo setkání s poutníky z dalších zemí sv ta, kte í si sv j pobyt v N mecku obohatili také ú astí na p edprogramu v pasovské diecézi. Spole né setkání v Pasov vyvrcholilo mší svatou v katedrále, které p edsedal pasovský biskup Wilhelm Schraml. Katedrála se zaplnila do posledního místa mladými lidmi z r zných kout sv ta. Každý reprezentuje sám sebe, svou zemi, kulturu, ale jak v kázání p ipomíná pasovský otec biskup, p ece nás všechny n co spojuje – KRISTUS. Všichni máme jediný cíl. Stejn jako kdysi mudrci z východu putovali za hv zdou, aby se poklonili nov narozenému králi, tak i my te jdeme za hv zdou, která nám ukazuje cestu do Kolína, kde se všichni chceme spole n poklonit Pánu Ježíši. Atmosféru, která byla p i -7-
této mši svaté v katedrále, lze jen t žko popsat slovy. Když jsme dokázali p i slavení eucharistie roztleskat skoro všechny p ítomné biskupy, ale zárove se i ztišit a naslouchat hlasu našeho Pána, to je zážitek, na který lze jen t žko zapomenout. Troufám si tvrdit, že práv tahle mše svatá byla pro adu poutník nejhlubším zážitkem celého setkání. Necelé ty i dny strávené na jihu N mecka se zakrátko staly minulostí a p ed námi byla cesta do Kolína nad Rýnem. Po deseti hodinách jízdy a necht né prohlídce Kolína z oken autobusu (n která místa jsme vid li i t ikrát) jsme kone n zastavili nedaleko eského národního centra ( NC) – kostela sv. Anežky ímské. Ubytování jsme m li zajišt né v kolínských školách, na stadionech a n kte í op t v rodinách. Program setkání v Kolín pak zahájila ve erní bohoslužba se všemi eskými poutníky. Jen dodám, že na hlavní program do Kolína dorazily z naší diecéze ješt další dva autobusy. Další kolínské dny za ínaly pro v tšinu ech v NC, kde pro nás byl vždy p ipraven program s písni kami, sout žemi, katechezí, aktuálním zpravodajstvím z d ní v Kolín , zpravodajstvím o tvrtém králi, který m l spolu se t emi mudrci z východu také putovat za hv zdou, aby se poklonil nov narozenému králi, ale se svými kolegy se nesešel a s Kristem se po dlouhém hledání setkal až na Kalvárii. Odpoledne pak strávil každý po svém. Možností jak využít tento as bylo opravdu dost (prohlídka m sta, návšt va katedrály, modlitby v r zných komunitách – nap . Taizé, koncerty r zných hudebních skupin, mše svatá s kolínských arcibiskupem Joachimem kardinálem Meisnerem na fotbalovém stadionu, p ivítání papeže Benedikta na Rýnu, návšt va slovenského centra v Bonnu apod.). Strukturu každodenního dopoledního programu v NC lze velmi stru n shrnout následujícím zp sobem. Na za átku krátké rozcvi ení (podotýkám, že v kostele), aktuální zpravodajství, katecheze (nap . otec biskup Radkovský o tom, jak v život hledat pravdu, otec biskup Herbst, jak správn jako k es an žít) a spole ná mše svatá. Každý z p ítomných eských biskup (celkem jich nakonec do Kolína p ijelo 11) se tak n jakým zp sobem podílel na programu setkání. N kte í m li p ipravenou katechezi, další p edsedali v jednotlivých dnech spole né mši svaté, vedli ve erní modlitbu, adoraci, nebo páte ní k ížovou cestu. Po sobotní ranní mši svaté a rozlou ení s farností sv. Anežky jsme se vydali na cestu na Marienfeld, kde nás ekalo setkání s papežem Benediktem XVI. Ješt dopoledne jsme dorazili na Mariánské pole a za ali se postupn usazovat v nám p id leném sektoru. Každý si rozložil karimatku a spacák, ekal, až se k n mu n jakým zp sobem dostane jídlo, a v tší ást dne pak strávil povídáním s kamarády, etbou, odpo inkem nebo poslechem hudby. Po dlouhých deseti hodinách kone n p ichází chvíle, na kterou všichni ekají. Benedikt XVI. p ijíždí ve svém papamobilu na Marienfeld. Osmisettisícový dav mladých poutník vítá nástupce Jana Pavla II. a po krátkém p ivítání za íná no ní vigilie. Atmosféru na Marienfeldu dokreslují p i tení evangelia tisíce zapálených sví ek, které nám symbolizují Krista jako sv tlo našeho života, ale i onu hv zdu, která nás doprovázela na cest do Kolína nad Rýnem. Po necelých dvou hodinách modlitby, rozjímání, tení z Písma, naslouchání papežov promluv m žeme po namáhavém dni ulehnout do spacák . Poslední den setkání zahájila spole ná modlitba všech poutník , kte í p enocovali na Mariánském poli. Pak za ala p íprava na mši svatou a postupné balení v cí na cestu dom . Do desáté hodiny, kdy za ínala bohoslužba, dorazilo na Marienfeld ješt n kolik tisíc lidí, a tak se spole né mše svaté na záv r XX. sv tového dne mládeže zú astnil asi jeden milion poutník . Ned lní odpoledne se pak neslo ve znamení spole ného úsilí nás -8-
všech dostat se zp t do Kolína, kde na nás ekaly na r zných místech autobusy. Ti š astn jší dorazili k autobusu prost edky hromadné dopravy, ostatní museli celou, nebo alespo ást cesty (cca 12 km) jít p šky. Nakonec jsme se i p es pár komplikací sešli u autobusu a v pozdních ve erních hodinách vyrazili sm r eská republika. Na záv r snad už jen jediné – všem, kte í jakýmkoli zp sobem p isp li k zdárnému pr b hu setkání, DÍK. Jan K emen
BI MOVÁNÍ VE ST EZIMÍ I V sobotu 10. 9. 2005 se ve 14:00 hodin se adili v pr vodu k bohoslužb 3 bi movanci, aby spolu s otcem biskupem Ji ím Pa ourem, ministranty a ministrantkami, kn žími a jáhnem vešli do kostela sv. Havla ve St ezimí i. Zde za ala mše svatá, v jejímž úvodu nejprve pan starosta Klimeš p ivítal za obec otce biskupa Ji ího, pak jsem já p ivítal všechny p ítomné, na které jsem si vzpomn l a nakonec otec biskup Ji í odpov d l na p ivítání. Pochválil soubor Exodus ze Sedlce-Pr ic za krásný a srozumitelný zp v a pozdravil v ící ve slušn zapln ném Božím stánku, mezi nimiž nechyb li ani táborští skauti. Prvním dramatickým momentem slavnosti se stala mdloba a následný pád jedné z ob tavých ministrantek, které zp sobily ukon ení kázání otce biskupa, jinak velmi nabitého podn tnými duchovními myšlenkami. Ale Hospodin už zval k vrcholu bohoslužby: k vlastní svátosti bi mování. Kandidáti ud lení této svátosti – 2 lenky a 1 len zbožné rodiny Novákovy ze St ezimí e – p ijali z rukou otce biskupa Ji ího skrze vzkládání rukou a pomazání k ižmem i skrze modlitbu svátost dosp losti k es anské. V následné ásti mše svaté – bohoslužb ob ti – byly Boží dary ješt zmnoženy a rozší eny na celé shromážd ní. Krásné odpoledne plné Hospodinova požehnání ale ješt neskon ilo. Otec biskup ješt po ob adu pohovo il s v ícími a všem byly rozdány dobroty p ipravené dobrými lidmi. Bi movanci a jejich hosté se nakonec sešli s otcem biskupem Pa ourem v místní restauraci na dobrém ob erstvení a popovídání. Velký dík všem, kdož se podíleli na p íprav slavnosti. Kéž p íklad našich bi movanc inspiruje, kéž jim Duch svatý pomáhá na jejich cest a nás všechny kéž spole n napl uje. P. Jan Kuník
MODLITBA ZA MÍR Jan Pavel II. Modlím se k tob , Tv rce p írody i lov ka, pravdy a krásy! Slyš m j hlas – vždy je to hlas všech ob tí všech válek a všeho násilí mezi jednotlivými národy; slyš m j hlas, když t prosím, -9-
a vlož do srdce všech lidí moudrost míru, sílu spravedlnosti a radost ze spole enství; slyš m j hlas – vždy mluvím jménem mnoha lidí v každé zemi a v každé epoše d jin, kte í necht jí válku a jsou p ipraveni krá et cestami míru; slyš m j hlas a ud l nám rozumnost a sílu, abychom vždy dokázali odpov d t na nenávist láskou, na spravedlnost naprostou v rností spravedlnosti, na bídu sebezáporem, na válku mírem. Bože, slyš m j hlas a ud l sv j trvalý pokoj a mír!
D M SRDCE V malém útulném domku bydlel lov k. P es den piln pracoval a ve volných chvílích sedával na terase a rád p emýšlel o sv t . Byl spokojený a u lidí oblíbený. Jednoho ve era p išel k n mu tulák a prosil: „Pane, mohl bych u vás p enocovat? T eba jen n kde v koutku!“ Chvíli váhal, ale pak ekl: „M žete, ale jenom na jednu noc.“ Ráno se však tulákovi z domku necht lo. Požádal domácího pána, aby jej nechal p espat ješt jednu noc. Majitel domku s tím nesouhlasil, ale jelikož nebyl dost rázný, tulák u n j z stal. Druhý den si ješt p ivedl další p átele. Za ali se v dom bezohledn roztahovat. Nezvaných host stále p ibývalo. Pozd ji zjistil, že ten první tulák se jmenoval pan Závistivý a pak p icházeli: pan Hn vivý, Hrubý, Nenávist, také Nepokoj, Strach a pan Zoufalství. Domácí pán byl z toho neš astný. V jeho domku vládl nesnesitelný zmatek. N kolikrát se snažil nezvaných host zbavit, ale sklidil jen pohrdání a výsm ch. Byl bezradný a za al hledat pomoc. Sáhl také po knihách. Jedna jej zvláš zaujala, protože v ní našel radu jak se obtížných host zbavit. Neváhal ani okamžik! Zvolal tak, jak bylo psáno v knize: „Ježíši, smiluj se nade mnou!“ A Ježíš skute n p išel. Nebyl sám. P ivedl s sebou vzácné pomocníky: Lásku, Pokoj, Radost a další, kte í v domku vytvo ili nádhernou atmosféru, daleko lepší, než byla p edtím. Tuláci jeden po druhém utekli... P evzato z informa ního letá ku Brn nské tiskové misie
ZAJÍMAVÉ KNIHY Po krásné podzimní procházce, kdy na stromech pozorujeme listí zlatožluté, ervené, hn dé i ezavé si i každý z nás velmi rád uva í dobrý aj, zasedne do pohodlného k esla a možná s chutí otev e zajímavou knihu, aby se alespo v myšlenkách p enesl do p kné exotické zem ... - 10 -
Aleš Palán pro nás napsal velmi poutavou knihu „Než krokodýl spolkne stín“ ( ty icet let Zde ka ížkovského v Jižní Afice). Kniha vyšla v letošním roce v Karmelitánském nakladatelství Kostelní Vyd í. Impulzem ke vzniku knihy se stalo vypráv ní Zde ka ížkovkého OMI, které autor v posledním roce a p l života zachytil p i spole ných setkáních na fa e krom ížských oblát na sedm magnetofonových kazet. Mnoho informací bylo autorem Alešem Palánem dopln no a up esn no na základ studia literatury o Africe a údaji ze zem pisných asopis „Lidé a zem “, „Širý sv t“, „Výb r“ a encyklopedií „Ott v slovník nau ný“ a „Diderot 2000“. Mnozí z tená jist znají knihu Zd. ížkovského „V Africe mi íkali Sípho“ vypráv nou krásným živým jazykem a proto toto volné pokra ování osud známého misioná e p ijmou s nadšením a radostí. Druhou zajímanou knihou je „M j život“ Josepha Ratzingera (Vzpomínky na cestu ke kn žství a biskupskému ú adu). Vydalo nakladatelství Barrister, Principal v roce 2005. Papež Benedikt XVI, vl. jménem Joseph Ratzinger pat í mezi vynikající spisovatele, myslitele v oblasti teologie. Je i poutavým vyprav em. Sv d í o tom rozsahem krátká, ale hutná a zajímavá kniha vzpomínek. Sv. otec v ní popisuje svoje d tství, studia a dospívání v období nacistického N mecka, vojenskou službu za války, teologická studia, v deckou kariéru, rovn ž i kn žské a biskupské sv cení a jmenování mnichovským a freisingským arcibiskupem. Pro tená e je velmi zajímavé nahlédnout do Ratzingerova soukromého života a dozv d t se, které události a osobnosti m ly rozhodující vliv na jeho teologické a církevní myšlení. Pater MUDr. Ladislav Kubí ek „Život – nejv tší um lecké dílo“, vydala Matice cyrilometod jská s.r.o. Olomouc v roce 2003. P. Kubí ek si pokládá otázku: „Co je vlastn život?“ „Je to úžasné um lecké dílo. Když je tedy um leckým dílem, pak by m lo mít jeho vlastnosti. Dílo musí být pravdivé, dobré, krásné, jedine né a prodchnuté láskou!“ A jelikož žádné um lecké dílo nevzniklo samo, musí mít svého tv rce, um lce. P. Kubí ek íká: „Vím, že nejv tším a nejt žším um leckým dílem je život.“ Básník O. B ezina dodává: „Nejvyšším smyslem života je, aby p ibývalo lásky na této zemi a tím, aby se lidem stále mocn ji zjevovala krása díla Božího.“ Autor se v knize rozepisuje o kráse stá í, o smyslu bolesti, utrpení a k íži. Inspirativní je rovn ž kniha Ladislava Kubí ka „Velké tajemství – manželství jako um lecké dílo“. Vydala Matice cyrilometod jská s.r.o. Olomouc v r. 2001. MUDr. L. Kubí ek se mimo svou pastora ní innost adu let zabýval ešením hrani ních oblastí gynekologie, psychosomatických nemocí, psychiatrie i duchovního života. Problematice manželství se v noval jako léka i jako kn z p es dvacet let. P e t te si názory P. L. Kubí ka na manželství, v rnost, p irozené plánování rodi ovství, spole né modlitby manžel i d tí, manželské krize, káze , sebezápor, um ní a kulturu. Poutavé tení p ejeme všem. Knihy pro vás vybírala Miloslava Skopcová
- 11 -
NÁVŠT VA MARIE GORETTI Dne 1.6. 2005 se v eskobud jovické konzervato i uskute nilo setkání adoptivních rodi indických d tí se sestrou Marií Goretti, která s sebou p ivezla do R lenky tane ního souboru, editele školy tance v Indii a pracovníka, který má na starosti odstra ování d tské práce v Indii. Za naši diecézi byli p ítomni otec biskup Ji í Pa our, generální viká P. Jan Baxant, prezident diecézní charity P. Josef Hugo Pitel, OPraem a Jaroslav N mec z arcidiecézní charity Praha. Soubor se skládal z osmi tane nic – jedna u itelka tance + 7 dívek a další dívka m la na starost technické zázemí vystoupení. Byly nám p edvedeny lidové tance z r zných oblastí Indie. Krom národních tanc p edvedly balet, v etn stepu. Tan ily a stepovaly bosi. Následovala pantomimická scénka o zneužívání d tí jako levné pracovní síly. Scénka byla zakon ena východiskem z této situace – adopce od nás. Adopce jim pomáhá získat vzd lání a kvalifikaci v r zných oborech. Své vystoupení dívky zakon ily svým pod kováním za naši pomoc. Jejich vystoupení vid li adoptivní rodi e i v jiných m stech R (Plze , Praha, H. Králové, Olomouc a Brno). Pobyt dívek vrcholil návšt vou a vystoupením na Svaté Ho e u P íbrami. J. Nol
DR. RAJLICH A ESPERANTO V prázdninovém ísle Farního zpravodaje ro ník VI. . 3. 2005, jsme etli o bohatém díle a život Dr. Rajlicha. Pouhá zmínka o používání Esperanta však nedoce uje jeho zásluhy o ší ení tohoto mezinárodního jazyka. Dr. Rajlich se stal u itelem Esperanta, nahradil zesnulého pana Knotka a spole n s esperantisty p. Škorpilem a Skalickým se ujal organizování a výuky za áte ník i pokro ilých v Tábo e. Ke 100. výro í založení Esperanta v r. 1986 jsme za spolupráce s Dr. Rajlichem uspo ádali v kulturním st edisku v Tábo e rozsáhlou výstavu, která pak putovala po jižních echách. Dr. Rajlich byl dlouholetým p edsedou Esperantského klubu v Tábo e, býval u itelem v letním Esperantském tábo e v Lan ov a v Katolickém Esperantském tábo e v Sebranicích. Jako dobrý znalec historie Tábora seznamoval turisty i ú astníky esperantských sjezd s pam tihodnostmi m sta, ú astnil se p íležitostných mší v kostele v Tábo e i v Klokotech v Esperantu. Byl lenem katolické sekce eského esperantského svazu, která rovn ž publikovala jeho esperantský p eklad Kristián o mu ednické smrti svatých Ludmily a Václava. P i všech p íležitostech zd raz oval Dr. Rajlich význam Esperanta pro mezinárodní kontakty – jazyka, který i v 21. století po ádá nadále každým rokem velké sv tové kongresy. Dr. F. Rytí
- 12 -
KRÁTKÉ ZPRÁVY I v letošním školním roce je ve farnostech Tábor a Sezimovo Ústí zajišt na výuka náboženství na základních školách. Celodiecézní sbírky v íjnu, listopadu a prosinci: 23. íjna na misie 30. íjna na Charitu (duši ková) 13. listopadu na bibli 4. prosince na bohoslovce Mimo ádná sbírka na opravu východní st ny kostela sv. Bartolom je v Ratibo icích vynesla 11.910,- K . Pán B h zapla všem dárc m. V pond lí po svátku Narození P. Marie (12. 9. 2005) jsme s farníky n kolika farností táborského regionu uskute nili pou na Lomec u Vod an, kde emeritní biskup litom ický, Josef Koukl, od 17. hodiny slavil mši svatou na ukon ení jubilejního roku – 300 let od posv cení lomeckého kostela. P es spršku dešt v záv ru ob adu a v pravd bou kový návrat se duchovní ve er plný Božích dar vyda il. V sobotu 1. íjna se konala na Lomci d tská diecézní pou na téma: „Boží království je semeno zaseté do zem .“ Slavnostní mši svatou sloužil eskobud jovický biskup Mons. Ji í Pa our OFMCap. Autobus s malými ú astníky z táborského vikariátu letos doslova praskal ve švech. V ned li 2. íjna se konala pobožnost v kapli ce na Horkách zasv cené sv. Václavovi. P i pobožnosti jsme pod kovali za ud lené milosti a poprosili jsme o ochranu do dalších dn pro všechny obyvatele obce. V ned li 2. 10. v 9:30 se za hustého dešt shromáždili v rní farníci, aby byli p ítomni ob adu posv cení nov opravené kaple sv. Václava v Chotovinách. Díky jim všem, dík t m, kte í jakkoli p isp li k oprav , úklidu i výzdob kapli ky. P.S.: Více informací v dalším ísle Chotovinských list . Na st edu 19. íjna p ipadá adora ní den (osadní svátek) ve farnosti Ratibo ské Hory. Program: 16.00 - výstav Nejsv t jší svátosti 18.00 - mše svatá, po ní modlitba litanií a požehnání Ob anské sdružení Hadasa a eská k es anská akademie v Tábo e zvou na p ednášku „O židovských p íjmeních“ s p ihlédnutím k židovským rodinám na Táborsku. P ednáška se koná ve sboru CE, Bílkova ulice v Tábo e (pozor zm na!), v úterý 25. íjna 2005 od 19.00 hod. P ednáší Mgr. Alois Sassmann, starokatolický duchovní. Duši kové pobožnosti na h bitovech: 1. 11.: 15.15 Ratibo ské Hory – mše sv. + pobožnost na h bitov 2. 11.: 15:00 elkovice – pobožnost na h bitov 16:00 Horky – pobožnost na h bitov 16:00 ekanice – pobožnost na h bitov 6. 11.: 11.30 Pohnání – v kapli na h bitov mše sv. + pobožnost - 13 -
7. 11.:
15.00 Tábor – hlavní h bitov – pobožnost na h bitov 15.15 Ratibo ice – mše sv. + pobožnost na h bitov
Program bohoslužeb o Všech svatých a o Vzpomínce na všechny v rné zem elé: 1. 11. 2005: 8:00 Chotoviny mše svatá + bohoslužba na obecním h bitov 16:30 Hoštice mše svatá + bohoslužba na h bitov 18:00 Hlasivo mše svatá v h bitovní kapli + bohoslužba na h bitov 2. 11. 2005: 8:00 Chotoviny mše svatá + bohoslužba na h bitov u kostela 16:30 Mezno bohoslužba na h bitov 16:30 Borotín mše svatá + bohoslužba na h bitov 18:00 St ezimí mše svatá + bohoslužba na h bitov u kostela Ve st edu 2. listopadu v den vzpomínky na všechny v rné zem elé budou slouženy mše svaté takto: 8.00 Tábor – d kanský kostel 18.00 Sezimovo Ústí – farní kostel 18.00 Tábor – kostel Filipa a Jakuba V ned li 20. listopadu se dožívá 80 let bývalý duchovní správce táborské farnosti, vyšehradský kanovník msgre. Vladimír Vyhlídka. Za všechny h ivny, které od Boha obdržel, i za to, jak je podnikav použil, pod kujeme slavnostní bohoslužbou vedenou kardinálem Miloslavem Vlkem v sobotu 26. 11. na Vyšehrad .
SV T ÚSM V U itelka kontroluje domácí úkol jednoho žáka a ptá se ho: „Jak to, že tam máš tolik chyb?“ „Za to m že maminka.“ „Jak to, ona ti pomáhala s tím úkolem?“ „Práv , že ne.“ „Na výstav byly tvé obrazy jediné, na které se dalo koukat.“ „Opravdu?“ „P ed ostatními stálo moc lidí.“ Jeden pán na palub letadla íká letušce: „Nezdá se vám, sle no, že letíme n jak moc nízko?“ „Pro myslíte, pane?“ „No, za oknem plavala ryba.“ „Jak to, že máš zablácené boty i nohavice, když venku žádné bláto není?“ „Ale je, mami, jenom se musí um t hledat!“ Maminka posílá syna ve er spát. Ten protestuje: „Mami, to ale není spravedlivé! Tatínka necháš spát u televize a m , který by se rád díval, ženeš do postele!“ U itelka vejde do t ídy a žáci povstanou. „Sedn te si, d ti.“ povídá u itelka. Všichni žáci si sednou, jen Pepí ek stojí dál. „Pro si nesedneš, Pepí ku?“ „Nem žu, paní u itelko, tatínek mi v era podepisoval žákovskou knížku.“ U itel pracovní výchovy dovolil žák m v díln , aby si každý ud lal to, co doma pot ebuje. Jeden d lal poli ku, druhý v šák, jen Pet ík po ád hobloval silné prkno. „Co to bude?“ vyzvídal u itel. „Nic, já pot ebuji hobliny do klece pro k e ka.“ - 14 -
„Pro se nekamarádíš s Honzou?“ „A ty by ses kamarádil s n kým, kdo lže, podvádí a škared mluví?“ „Samoz ejm , že ne.“ „Tak vidíš, Honza taky nechce.“ Na ulici stojí kluk a plá e. „Chlape ku, pro plá eš?“ ptá se kolemjdoucí pán. „Bráška rozbil u soused okno!“ „Ale proto p ece nemusíš plakat ty?“ „Musím. My jsme s bráškou dvoj ata a tatínek nás od sebe nerozezná!“ Desetiletý Fanouš p inesl ze školy poznámku: „Váš syn nic neumí!“ Otec chvíli hled l na poznámku a pak odepsal: „Proto ho posílám do školy!“
Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají ímskokatolické farnosti uvedené v hlavi ce. Redakce: Tábor, D kanská 305, tel. 381 253 824 - vede Petr Svoboda. e-mail:
[email protected] Farní zpravodaj na internetu: www.sezusti.webzdarma.cz/zpravodaj Náklad 500 výtisk . Bezplatné.
- 15 -
