¤editel Národního divadla: akad. arch. Daniel Dvofiák ·éf opery Národního divadla: Jifií Nekvasil
¤editel Divadla F. X. ·aldy Liberec: Franti‰ek DáÀa ·éf opery Divadla F. X. ·aldy Liberec: Martin Doubravsk˘
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)
Apollo et Hyacinthus Latinské intermedium na text Pátera Rufina Widla ke ‰kolní hfie Clementia Croesi z roku 1767 Latin intermedio on the text by Pater Rufinus Widl for the school drama Clementia Croesi from 1767
Dirigent / Conductor: Martin Doubravsk˘ Asistent dirigenta / Assistant conductor: Haig Utidjian ReÏie / Stage director: Oldfiich KfiíÏ Asistent reÏie / Assistant stage director: Alena Îaloudková Scéna a kost˘my / Sets and costumes: Daniel Dvofiák Asistent jevi‰tního v˘tvarníka / Assistant stage designer: Renáta Weidlichová Choreografie / Choreography: Martin Pacek Sbormistr / Chorus master: Martin Vesel˘ Hudební pfiíprava / Musical preparation: Olga Drybas, Tatiana Drybas, Jifiina Permanová Osoby a obsazení / Cast:
Slavnostní ãeská pfiedpremiéra 12. ledna 2006 v 19 hodin v Divadle F. X. ·aldy v Liberci Gala czech pre-view on January 12, 2005, 7 PM in F. X. ·alda Theater in Liberec âESKÁ PREMIÉRA 29. LEDNA 2006 V 19 HODIN VE STAVOVSKÉM DIVADLE CZECH PREMIERE ON JANUARY 29, 2005, 7 PM IN STAVOVSKÉ DIVADLO (ESTATES THEATRE)
OEBALUS
Stanislav Da‰ek Martin ·rejma Jifií Vinklárek
MELIA
Katefiina KnûÏíková Vûra Poláchová-Kavanová
HYACINTHUS
Michiyo Keiko Christina Vassileva
APOLLO
Veronika Hajnová-Fialová Stanislava JirkÛ
ZEPHYRUS
Katefiina Jalovcová Markéta Kubínová
Orchestr, sbor a balet Divadla F. X. ·aldy Liberec Orchestra, chorus and ballet of F. X. ·alda Theater Liberec Koprodukce Národního divadla a Divadla F. X. ·aldy Liberec Co-production of National Theater and F. X. ·alda Theater Liberec www.saldovo-divadlo.cz www.narodni-divadlo.cz
Obsah
Synopsis
Dûj se odehrává ve starovûkém ¤ecku.
The story takes place in ancient Greece.
PROLOG
PROLOGUE
Král Lacedaemonie Oebalus a jeho syn Hyacinthus pfiipravují obûÈ pro boha Apolla. HyacinthÛv pfiítel Zephyrus, kter˘ není právû Apollov˘m pfiíznivcem, si myslí, Ïe by se mûlo obûtovávat také ostatním bohÛm. Zephyrova slova Apolla rozzlobí a neuklidní ho ani chór na jeho poãest. Vysílá blesk kter˘m rozlije obûtní víno, uhasí oheÀ a rozeÏene v‰echny, kdo se obûtního obfiadu zúãastnili. Poté Apollo vstupuje na zem v pfiestrojení za past˘fie, poÏádá o ruku královy dcery Melie, a nabízí Hyacinthovi své pfiátelství.
King Oebalus of Lacedaemonia and his son Hyacinthus prepare a sacrifice for the God Apollo. Hyacinthus’ friend Zephyrus, who is none too enamoured with Apollo, is of the opinion that other Gods should be offered a sacrifice as well. Zephyrus’ words infuriate Apollo and not even a libation in his honour appeases him. He duly sends forth a lightning bolt that spills sacrificial wine, extinguishes fire and disperses all who take part in the sacrificial rite. Apollo subsequently descends to the earth in the guise of a shepherd, asks for the hand of the King’s daughter, Melia, and offers Hyacinthus his friendship.
ODDÍL I Oebalus a Melia vyjadfiují zpûvem svou radost nad dobr˘m osudem, Ïe je Apollo poctil svou pfiízní. KdyÏ se Melia ptá, kam Apollo ode‰el, král odpovídá, Ïe hází v lesíku diskem spoleãnû s Hyacinthem a Zephyrem. Pfiichází Zephyrus s hroznou zprávou – Hyacinthus byl zasaÏen a usmrcen ranou disku, kter˘ hodil Apollo. Oebalus odchází ke svému mrtvému synovi. Pfiichází rozzloben˘ Apollo a pfiinutí Zephyra, aby se nechal odnést vûtrem. Melia je pfiesvûdãena o Apollovû vinû a vybízí ho, aby ode‰el a uÏ se nikdy nevracel.
PART I Oebalus and Melia express in song their delight that they have the fortune to be favoured by Apollo’s goodwill. When Melia asks where Apollo has gone, the King answers that he is in a grove with Hyacinthus and Zephyrus throwing a discus. Zephyrus arrives with terrible tidings – Hyacinthus has been hit and fatally injured by a discus hurled by Apollo. Oebalus leaves to attend to his dying son. An angry Apollo emerges and forces Zephyrus to have himself be taken off by the wind. Melia is convinced of Apollo’s culpability and implores him to depart and never return.
ODDÍL II Oebalus nachází na bfiehu fieky Eurotas umírajícího Hyacintha. Je‰tû neÏ chlapec vydechne naposledy, fiíká svému otci, Ïe diskem hodil Zephyrus. Pfiichází Melia se zprávou, Ïe nafiídila Apollovi, aby opustil království. Otec jí vysvûtluje, Ïe Hyacintha zabil Zephyrus. Nyní mají oba strach, Ïe Apolla, na jehoÏ ochranû království závisí, navÏdy urazili. Jejich obavy jsou neopodstatnûné, Apollo, veden˘ „láskou k Hyacinthovi”, se vrací a svého pfiítele promûÀuje v kvûtinu. Odpou‰tí Oebalovi a uji‰Èuje Melii o své lásce. Král dává Apollovi Meliinu ruku a koná se svatba.
4
PART II Oebalus finds the dying Hyacinthus by the banks of the river Eurotas. Before the boy breathes his last, he tells his father that it was Zephyrus who threw the discus. Melia arrives with the news that she has ordered Apollo to leave the kingdom. Her father explains to her that Hyacinthus was killed by Zephyrus. Now both of them fear that they have forever offended Apollo, on whose protection the kingdom depends. Their apprehensions are groundless: Apollo, smitten by “love for Hyacinthus” returns and metamorphoses his friend into a flower. He forgives Oebalus and assures Melia of his love. The King gives Apollo Melia’s hand in marriage and a wedding takes place.
5
Apollo et Hyacinthus
Apollo et Hyacinthus
Dílo pÛvodnû neslo název Apollo et Hyacinthus seu Hyacinthi metamorphosis a bylo komponováno na pomûrnû tûÏkopádn˘ latinsk˘ text Pátera Rufina Widla pÛsobícího na postu profesora syntaxe a divadelního referenta benediktinské akademie v Salzburgu. Jednotlivé tfii ãásti (akty) díla mûly slouÏit jako intermezza (interludia) ke ‰kolní inscenaci mravouãné Widlovy dramatické práce Clementia Croesi (Moudr˘ Krassus), která byla sehrána jako tradiãní studentské pfiedstavení na závûr ‰kolního roku 13. kvûtna 1767 v malé aule salzburské benediktinské akademie. Celé pfiedstavení tehdy sehráli studenti a trvalo více neÏ pût hodin. Za námût Apolla a Hyacintha poslouÏil starofieck˘ m˘tus z Metamorfóz fiímského básníka Publia Ovidia Nasa (43 pfi.n.l.- 17. n.l.). PÛvodní pfiíbûh vypráví o bohu Apollónovi, známém rovnûÏ pod jménem Phoebus, kter˘ byl “vá‰nivû zamilovan˘” do svého druha, spartského mladíka jménem Hyacinthus. Jednoho dne spolu závodili v hodu diskem. Hyacinthus byl v závodu zabit. ZavraÏdil jej Ïárliv˘ Zephyrus – západní vítr – kter˘ Apollóna miloval. Zephyrus foukl do disku a zmûnil jeho dráhu tak, aby narazil do Hyacinthovy tváfie. Zranûní bylo smrtelné a aÈ se Apollón snaÏil sebevíc, nemohl uÏ svého pfiítele zachránit. Promûnil jej v kvûtinu, hyacint, aby se tak na chlapce nikdy nezapomnûlo. Úprava Ovidiova pfiíbûhu pro ‰kolní pfiedstavení musela b˘t pfiinejmen‰ím problematická. Widl do nûj tedy pfiidal nûkolik nov˘ch postav, pfiedev‰ím Hyacinthovu sestru Melii, která se stala objektem Apollónovy i Zephyrovy lásky. Mozartovi bylo v roce 1767 jedenáct let a na kompozici mûl velmi krátkou lhÛtu, patrnû jen mûsíc duben. Navíc se s nejvût‰í pravdûpodobností také pot˘kal s velmi malou znalostí latiny. Pfii pfiedstavení 13. kvûtna 1767 byl zfiejmû stfiedem zájmu a tûÏi‰tû pfiedstavení se pfiesunulo od tûÏkopádné morality Clementia Croesi na jeho dílko. Dokazuje to i latinsk˘ zápis v protokolárním deníku salzburské univerzity, kter˘ Widlovi jakoÏto autorovi textÛ obou her vûnuje jen bûÏnou gratulaãní frázi (dokonce bez uvedení jeho jména) a dodává, Ïe se v‰em velmi líbila „hudba komponovaná jedenáctilet˘m chlapcem, panem Wolfgangem Mozartem“. ·kolsky vybrou‰en˘, ale pfiesto jednoduch˘ a prost˘ latinsk˘ text korespondoval s hudebními prostfiedky vyjádfien˘mi mlad˘m zaãínajícím skladatelem, kter˘ byl jiÏ v té dobû mimofiádnou umûleckou osobností. âeské publikum mûlo poprvé moÏnost setkat se s dílem Apollo et Hyacinthus v roce 1956, kdy jej v ãeském pfiekladu Pavla Eisnera uvedlo v rámci Mezinárodního festivalu PraÏské jaro 1956 Ústfiední loutkové divadlo v Praze a navázalo tak na tradici evropsk˘ch mozartovsk˘ch loutkov˘ch inscenací. Pfiedstavení mûlo podobu barevné stínohry, která byla populární v Evropû v období pozdního rokoka a baroka. Spoleãná inscenace Národního divadla a Divadla F. X. ·aldy v Liberci v roce 2006 je prvním ãesk˘m nastudováním díla v kamenném operním divadle. Daniel Jäger
The work originally bore the title Apollo et Hyacinthus seu Hyacinthi metamorphosis and was set to on a rather ponderous Latin libretto by Father Rufinus Widl, Professor of Syntax and theatre officer of the Benedictine Academy in Salzburg. The opus’s three individual parts (acts) were supposed to serve as intermezzos (interludes) for a school staging of Widl’s moralist drama Clementia Croesi (Clever Croesus) that was played as a traditional student performance at the end of the school year on May 13, 1767 in a small hall of Salzburg’s Benedictine Academy. The whole performance was played by students and lasted more than five hours. Serving as the theme for Apollo et Hyacinthus was the ancient Greek myth from Metamorphoses by the Roman poet Publius Ovidius Naso (43 BC – 17 AD). The original story is about the God Apollo, also known as Phoebus, who was “passionately in love” with his fellow, a Spartan youth called Hyacinthus. One day they compete together in discus-throwing. Hyacinthus is killed during the competition. He is murdered by the jealous Zephyrus – the west wind – who loves Apollo. Zephyrus blew into the discus and changed its trajectory so as to hit Hyacinthus’s face. The injury is fatal, and even though Apollo tries his best he is not able to save his friend. He metamorphoses him into a flower, hyacinth, so that the boy will never be forgotten. Adapting of Ovid’s story for a school performance must have been problematic to say the least. Hence, Widl added to it several new personages, primarily Hyacinthus’s sister Melia, who becomes the object of both Apollo and Zephyrus’s love. In 1767 Mozart was eleven years of age and had a very short time for composition, apparently just one month – April. In addition, he most pro-bably also struggled with his limited knowledge of Latin. During the performance on May 13, 1767 Mozart was clearly the focus of attention, and the performance’s centre of gravity shifted from the cumbersome morality of Clementia Croesi to his work. Also bearing witness to this is the Latin record in the protocolar daily of Salzburg University, which devotes to Widl, as the author of the librettos for both plays, merely a commonplace congratulatory phrase (without even mentioning his name) and adds that everyone extremely liked the “music composed by an elevenyear-old boy, one Mr Wolfgang Mozart“. The scholastically refined, though simple and austere Latin text corresponded with the musical expression of a young composer just starting out who at that time was already an extraordinary artistic personality. Czech audiences had the opportunity to encounter the work Apollo et Hyacinthus for the first time in 1956, when it was staged with a Czech translation by Pavel Eisner within the Prague Spring international festival by Prague’s Central Puppet Theatre, thereby linking up to the tradition of European Mozart puppet productions. The performance took the form of colour shadow-play that was popular in Europe in the period of late Baroque and Rococo. The co-production of the National Theatre and Liberec’s F. X. ·alda Theatre in 2006 is the very first Czech staging of this work in a bricks-and-mortar opera theatre. Daniel Jäger
6
7
REÎIE
Inscenátofii
Oldfiich KfiíÏ
DIRIGENT
Martin Doubravsk˘ Dirigování studoval v Brnû a Praze. JiÏ bûhem studií získal angaÏmá jako dirigent v Divadle F. X. ·aldy v Liberci. V tomto divadle pÛsobí jiÏ ãtvrt˘m rokem ve funkci ‰éfa opery. Nastudoval zde fiadu operních premiér – napfiíklad Musorgského Borise Godunova, Verdiho Otella, MartinÛ Îenitbu a dal‰í. Pravidelnû spolupracuje s mnoha ãesk˘mi i zahraniãními orchestry.
ASISTENT DIRIGENTA
JiÏ ve svém prvním profesionálním angaÏmá v Jihoãeském divadle v âesk˘ch Budûjovicích dostal jako barytonista fiadu velk˘ch pûveck˘ch pfiíleÏitostí v podobû Mozartova Dona Giovanniho, Verdiho Rigoletta, Macbetha nebo Simona Boccanegry. Pozdûji se stal sólistou Státní opery Praha, kde svÛj repertoár obohatil o role Belcora v Donizettiho Nápoji lásky, Básníka v Rossiniho Turkovi v Itálii, Williama v Glassovû Pádu domu UsherÛ, Doktora ve Viklického Faidfie, Plauta v MartinÛ Vojákovi a taneãnici nebo Horatia v Thomasovû Hamletovi. V roce 1999 zpíval ve francouzském Nantes roli ·i‰kova v Janáãkovû opefie Z mrtvého domu. TamtéÏ pozdûji zpíval rovnûÏ sedm rolí v Karetnikovovû Thylu Ullenspiegelovi. Pravidelnû spolupracuje s Divadlem F. X. ·aldy v Liberci. Inscenace Mozartova díla Apollo a Hyacinthus je jeho reÏijním debutem.
Haig Utidjian Studoval na univerzitách v Sussexu, Lond˘nû a Cambridgi, na Accademie Chigiana v Sienû a na Guildhall School of Music and Drama v Lond˘nû, kde v roce 1995 absolvoval obor dirigování. Stal se vítûzem soutûÏe pro mladé dirigenty „Bob Harding Bursary“ a je drÏitelem dirigentské ceny Ricordi. Své vzdûlání prohluboval napfiíklad v Milánû u Carla Maria Giuliniho nebo v Lond˘nû u Viléma Tauskeho (kter˘ byl Ïákem Janáãka, Suka a Talicha). Díky svému zájmu o ãeskou hudbu byl Haig Utidjian v roce 1998 pozván Jifiím Bûlohlávkem na roãní stáÏ na praÏskou Akademii múzick˘ch umûní. Zde nav‰tûvoval specializované konzultace u Franti‰ka Vajnara a Josefa Kuchinky. Od doby svého praÏského pobytu se intenzivnû vûnuje propagaci ãeské hudby ve svûtû. ¤adu let byl ‰éfdirigentem Komorního orchestru v Sussexu, The Ensemble Duparc a symfonického orchestru a sboru Cambridgeske univerzity. V roce 2001 se ujal vedení Orchestru a sboru Univerzity Karlovy. V souãasné dobû také pÛsobí jako asistent dirigenta v Divadle F. X. ·aldy v Liberci.
8
SCÉNA A KOST¯MY
Daniel Dvofiák Vystudoval architekturu a scénografii u prof. J. Svobody na Vysoké ‰kole umûleckoprÛmyslové v Praze, poté ve Vídni na Akademie der bildenden Künste u prof. L. Egga. Po studijním pobytu v USA zaãal pracovat jako divadelní, filmov˘ a televizní scénograf. Dosud vytvofiil více neÏ 200 v˘prav doma i v zahraniãí. V roce 1988 zaloÏil spolu s Jifiím Nekvasilem experimentální Operu Furore, o dva roky pozdûji byl jako intendant povûfien fiízením Komorní opery Praha, kterou spoleãnû s Jifiím Nekva-silem reorganizoval na Operu Mozart. V roce 1992 spoluzaloÏil letní mozartovské stagiony ve Stavovském divadle. V roce 1998 byl jmenován intendantem Státní opery Praha (zde napfi. scénografie Bubu z Montparnassu, The Fall of the House of Usher, Polsk˘ Ïid) a od roku 2002 je fieditelem Národního divadla. Z posledních inscenací v ND jmenujme Smrt Klinghoffera, V˘lety pánû Brouãkovy, Requiem, Vandu, Adrianu Lecouvreur, Prodanou nevûstu, Její pastorkyni. Jako specialista na monumentální scénografie byl pfiizván ke spolupráci na nejvût‰ích ãesk˘ch muzikálov˘ch projektech posledních let (Dracula, Monte Cristo, Rebelové). Je drÏitelem Ceny Alfréda Radoka za rok 1999 za scénografii k inscenaci Bubu z Montparnassu. Jeho v˘tvarné fie‰ení filmu Rebelové (reÏisér F. Renã) bylo nominováno ve své kategorii na âeského lva za rok 2001. V roce 2001 mu byla udûlena Cena Masarykovy akademie umûní za scénografické dílo. V roce 2002 byl francouzskou vládou jmenován Rytífiem fiádu umûní a literatury.
9
CHOREOGRAFIE
Oebalus
Martin Pacek Je absolventem praÏské taneãní Konzervatofie a HAMU (obor choreografie a reÏie). V roce 1991 zaloÏil Taneãní divadlo Bufo, kde jako umûleck˘ vedoucí, choreograf a reÏisér vytvofiil bezmála 10 celoveãerních inscenací pohybového divadla. Od roku 1995 je pedagogem DAMU, kde v souãasné dobû pÛsobí ve funkci vedoucího Kabinetu pohybu. Jako choreograf a reÏisér spolupracuje s fiadou praÏsk˘ch i mimopraÏsk˘ch divadel. Dlouhodobû spolupracuje s Horáck˘m divadle v Jihlavû nebo s Divadlem F. X. ·aldy v Liberci, kde se spolupodílel na inscenacích Jak se vám líbí (W. Shakespeare, reÏie: M. Glaser), Hamlet (W. Shakespeare, reÏie P. Palou‰) nebo Na‰i furianti (L. StroupeÏnick˘, reÏie: ·. Chaloupka). Je spoluzakladatelem originálního pohybového Divadla Veselé skoky (spolu s Janou Va‰ákovou a Miroslavem Hanu‰em), jehoÏ inscenace Na hlavu získala na festivalu v Sarajevu hlavní cenu festivalu a cenu poroty.
SBORMISTR
Martin Vesel˘
V roce 1968 absolvoval praÏskou Konzervatofi. V letech 1972-77 studoval na HAMU v Praze a zároveÀ zpíval sóla v PraÏském muÏském sboru. Od roku 1978 je v angaÏmá v Divadle F. X. ·aldy v Liberci, kde do souãasnosti vytvofiil témûfi dvû stû tenorov˘ch rolí ãeského i svûtového operního a operetního repertoáru – napfiíklad Luká‰e (Hubiãka), Ctirada (·árka), Ovãáka Jirku (âert a Káãa), Pinkertona (Madame Butterfly), Hrabûte Almavivu (Lazebník sevillsk˘) nebo Maxe (âarostfielec). V Národním divadle se pfiedstavil pohostinsky jako Va‰ek (Prodaná nevûsta), Toník (Dvû vdovy) nebo Pedrillo (Únos ze serailu).
Martin ·rejma Bûhem studií na konzervatofii ve tfiídû Jifiího Kotouãe zaãal vystupovat na mnoha koncertech doma i v zahraniãí. V sezónû 2003/04 se zúãastnil rozsáhlého turné po Nûmecku a ·v˘carsku, kde se ‰v˘carskou operní spoleãností zpíval roli Alféda ve Straussovû Netop˘ru. Souãasnû byl pozván k úãinkování na praÏském galakoncertu Lea Nucciho. V dubnu 2005 absolvoval úspû‰né turné po Kanadû s Torontskou filharmonií a dirigentem Kerry Strattonem.V souãasné dobû Martin ·rejma pÛsobí jako sólista Státní opery Praha. V Národním divadle se pfiedstavil jako Jeník v Prodané nevûstû, Tamino v Kouzelné flétnû a pravidelnû zpívá tenorov˘ part v Rybovû âeské m‰i vánoãní pfii adventních koncertech.
Sólisté / Soloists
Je absolventem âVUT v Praze (Strojní fakulta) a Univerzity Karlovy v Praze (Pedagogická fakulta - obor sbormistrovství chrámové hudby). V letech 1987-1991 pÛsobil jako korepetitor v Naivním divadle v Liberci, v roce 1992 se stal sbormistrem Divadla F. X. ·aldy v Liberci. S libereck˘m operním sborem nastudoval do souãasnosti desítky operních dûl ãesk˘ch i svûtov˘ch autorÛ. Spolupracoval rovnûÏ na muzikálov˘ch projektech ãinohry libereckého divadla (Kabaret, My Fair Lady, Hello Dolly, Malováno na skle, Donaha! aj.). V letech 1993-2005 byl sbormistrem komorního sboru Collibet, v letech 1999-2002 pak zároveÀ sbormistrem smí‰eného pûveckého sboru Je‰tûd.
Stanislav Da‰ek
10
8
Melia
Hyacinthus
Katefiina KnûÏíková
Michiyo Keiko
Od roku 2001 studuje obor zpûv na praÏské Konzervatofii. V bfieznu 2003 získala 1. místo na Mozartovské soutûÏi v Praze a v listopadu roku 2004 pak 1. místo v soutûÏi konzervatofií v Pardubicích. V témÏe roce nastudovala roli Barbariny v Mozartovû Figarovû svatbû v Karlov˘ch Varech. V letech 2003 a 2004 vystoupila na zahajovacích písÀov˘ch recitálech v rámci festivalu Mladá Smetanova Litomy‰l. V roce 2005 získala 1. místo na Mezinárodní pûvecké soutûÏi Antonína Dvofiáka v Karlov˘ch Varech, kde obdrÏela rovnûÏ cenu Národního divadla a cenu Moravskoslezského divadla v Ostravû s nabídkami hostování v této sezónû.
Studovala na japonské Chugoku junior College a HAMU v Praze. V roce 1994 se stala laureátkou Mezinárodní pûvecké soutûÏe Antonína Dvofiáka v Karlov˘ch Varech, kde navíc obdrÏela cenu za nejlep‰í interpretaci ãeského cyklu (K. Slavick˘ – Ej, srdénko moje) a ãeské árie (v˘stup JenÛfy z Janáãkovy Její pastorkynû). V roce 1996 obdrÏela Cenu Masarykovy akademie umûní. JiÏ bûhem studií spolupracovala s libereck˘m Divadlem F. X. ·aldy, od roku 1996 spolupracuje s Operou Mozart. Intenzivnû se vûnuje rovnûÏ koncertní ãinnosti. V operní oblasti úspû‰nû interpretuje role italského repertoáru a rovnûÏ stûÏejní úlohy z ãesk˘ch oper, napfiíklad Mafienku ze Smetanovy Prodané nevûsty nebo Li‰áka z Janáãkov˘ch Pfiíhod li‰ky Bystrou‰ky.
Vûra Poláchová-Kavanová
Christina Vassileva Pochází ze Sofie, kde se narodila ãeské matce a bulharskému otci. Vystudovala tamní konzervatofi a v roce 1994 zaãala pÛsobit jako sólistka Sofij-ského hudebního divadla. V roce 1995 získala 3. místo v Mezinárodní pûvecké soutûÏi Antonína Dvofiáka v Karlov˘ch Varech a v roce 1996 nastoupila do angaÏmá v Divadle F. X. ·aldy v Liberci, kde jiÏ vytvofiila fiadu rolí svûtového operního repertoáru. Hostovala také ve Státní opefie Praha, kde zpívala role âo-âo San (Madame Butterfly), Mimi (La bohãme) a Violetty (La traviata). Jako Dvofiákova Rusalka se pohostinsky pfiedstavila také v Národním divadle v Praze a Národním divadle v Brnû.
Sólisté / Soloists
V roce 1992 absolvovala Konzervatofi v Pardubicích. V souãasné dobû pÛsobí jako sólistka Divadla F. X. ·aldy v Liberci, kde nastudovala fiadu rolí – ve Smetanov˘ch operách Mafienku v Prodané nevûstû, Vendulku v Hubiãce, BlaÏenku v Tajemství nebo Jitku v Daliborovi. Dále zde vytvofiila napfiíklad Desdemonu ve Verdiho Otellovi, TaÈánu v âajkovského EvÏenu Onûginovi, Paminu v Mozartovû Kouzelné flétnû nebo Liu v Pucciniho Turandot. V Národním divadle zpívala pohostinsky napfiíklad Katu‰ku ve Smetanovû âertovû stûnû nebo Zuzanku v Mozartovû Figarovû svatbû. V roce 2005 byla nominována v ‰ir‰ím v˘bûru na Cenu Thálie za roli Jolanty v âajkovského stejnojmenné opefie v inscenaci libereckého divadla. Ve stejném roce hostovala se Státní operou Praha jako Pamina v Mozartovû Kouzelné flétnû a Rosalinda ve Straussovû Netop˘rovi na turné po Japonsku.
12
13
Apollo
Zephyrus
Veronika Hajnová-Fialová
Katefiina Jalovcová
V letech 1993-1997 vystudovala Konzervatofi v Bratislavû a v letech 1997-2001 Vysokou ‰kolu múzick˘ch umûní v Bratislavû. JiÏ v prÛbûhu studií pÛsobila v Divadle J. K. Tyla v Plzni, nejprve jako host a v letech 2002-2004 jako sólistka. Od r. 2004 je sólistkou Statní opery Praha. Do jejího repertoáru patfií mimo jiné Suzuki v Pucciniho Madame Butterfly, Olga v âajkovského EvÏenu Onûginovi, Charlotta v Massenetovû Wertherovi, Amneris ve Verdiho Aidû, JeÏibaba ve Dvofiákovû Rusalce nebo Dorabella v Mozartov˘ch Così fan tutte. Veronika Hajnová-Fialová byla semifina-listkou Belvedere Inernational Singing Competition ve Vídni, kde získala cenu CNIPAL, a v roce 2002 byla nominována na Cenu Thálie 2001 za ztvárnûní role Dalily v opefie Camilla Saint-Sanse Samson a Dalila.
Vystudovala zpûv na Konzervatofii v Praze. Od roku 2004 je sólistkou Divadla F. X. ·aldy v Liberci a pÛsobí jako stál˘ host opery Moravského divadla v Olomouci, Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla. Na svém repertoáru má mimo jiné roli Ulriky (Ma‰karní ples), Azuceny (Trubadúr), Feneny (Nabucco), Olgy (Eugen Onûgin), Laury (Jolanta), Fjodora (Boris Godunov), JeÏibaby a Tfietí Ïínky (Rusalka), Lapáka a Datla (Pfiíhody li‰ky Bystrou‰ky), Pastuchynû (Její pastorkyÀa), Radmily (Libu‰e) nebo Tfietí dámy (Kouzelná flétna).
Stanislava JirkÛ
V roce 2005 absolvovala obor zpûv na JAMU v Brnû. âasto spolupracuje s komorními i symfonick˘mi orchestry na hudebních projektech v âeské republice i v zahraniãí /Nûmecko, Francie, Itálie/. V komorní opefie JAMU nastudovala role Ericley v Monteverdiho Návratu Odysseovû, Aricie v Milhaudovû Osvobozeném Theseovi, Veruny v Blodkovû V studni, Tfietí dámy v Mozartovû Kouzelné flétnû nebo Juráskové v Janáãkovû Poãátku románu. Pro festival Mladá Smetanova Litomy‰l 2003 nastudovala ve spolupráci se Slezsk˘m divadlem v Opavû roli Háty ve Smetanovû Prodané nevûstû. V souãasné dobû hostuje v divadle F. X. ·aldy v Liberci jako Tfietí dáma v Mozartovû Kouzelné flétnû.
Sólisté / Soloists
V roce 1998 absolvovala Konzervatofi v Teplicích a poté pokraãovala ve studiích na HAMU v Praze. Od sezóny 2005/2006 je sólistkou opery Národního divadla a vytvofiila zde role Média ve stejnojmenné Daviesovû opefie, Druhé dámy v Mozartovû Kouzelné flétnû, Druhé Ïínky v Dvofiákovû Rusalce a Pastuchynû v Janáãkovû Její pastorkyni a vûnuje se koncertní ãinnosti. S PraÏsk˘m komorním orchestrem realizovala v záfií 2004 vánoãní CD Vánoãní hudba z Vatikánu s dirigentem Shimadou a Portland Symphony orchestra. Její repertoár je ‰irokého zamûfiení – od hudby barokní aÏ po skladby souãasn˘ch autorÛ, od písÀového a oratorního repertoáru aÏ k tvorbû operní.
Markéta Kubínová
14
15
Apollo a Hyacinthus Latinské intermedium na text Pátera Rufina Widla ke ‰kolní hfie Clementia Croesi z roku 1767 âesk˘ pfieklad Martina Barto‰ková, 2005
tenor soprán soprán alt alt bas
Libreto
OEBALUS, král Lacedaemonie MELIA, jeho dcera HYACINTHUS, jeho syn APOLLO, OebalÛv host ZEPHYRUS, HyacinthÛv pfiítel Dva Apollovi knûÏí
Návrh scény – Daniel Dvořák
16
17
Prolog Recitativ HYACINTHUS Pfiíteli, v‰e je jiÏ pfiipraveno. Jak doufám, bohosluÏby se brzy zúãastní spolu s milovanou mou sestrou i otec, kter˘ sám její konání nafiídil. ZEPHYRUS Jestli se nem˘lím, je to bÛh Apollo, kterého uctíváte. HYACINTHUS Ano, tak jest. ZEPHYRUS To Oebalus tedy pfiipravuje Apollovi takové pocty? CoÏpak neví, Ïe jsou na nebesích i jiní bohové? CoÏpak si va‰eho obfiadního kadidla nezasluhuje tfieba Bacchus, syn bohynû Semely, ãi Juno, Venu‰e, Diana, Mars, Vulkán nebo nejvy‰‰í vládce v‰ech bohÛ? HYACINTHUS A komupak vzdáváme své obûti, ó Zephyre? BohÛm. Îádn˘ z nich neodchází od na‰ich chrámÛ s prázdnou. Snad právû pouze tento bÛh. Apollo pro sebe poÏaduje chrám, ve kterém by mu byla vzdávána ãest. Otec tohoto boha uctívá. A tedy i já ho budu ctít po vzoru svého otce. ZEPHYRUS Drah˘ mÛj, jak rád bych ti obûtoval nejlep‰í vnitfinosti i své srdce, kdyby ses stal m˘m Apollem. HYACINTHUS Proã mne, milovan˘ Zephyre, fiadí‰ mezi bohy? Takovou poctu si nezaslouÏím. V‰ak dobfie vím, Ïe to zpÛsobuje tvá horoucí láska k Hyacinthovi. Ale vida, tam pfiichází otec v doprovodu mé sestry. OEBALUS ¤ekni synu, zda jsou jiÏ pfiipraveny obfiadní obûti a pochodnû? HYACINTHUS Tu jsou, otãe, v‰e pfiipraveno dle tv˘ch rozkazÛ, ãeká se jen na tvÛj pfiíchod.
18
OEBALUS Dobfie, nechÈ tedy knûz zapálí hranici, oltáfi pfietíÏen˘ mnoÏstvím obûtního kadidla nechÈ zasténá a obûtní d˘m nechÈ do nebes stoupá. MELIA Otãe, bûda! Tamhle ãerné mraãno ohla‰uje hrozivou boufii a celá nebeská klenba je zahalena do temnoty. OEBALUS Pospû‰te si, Apollo jiÏ nechce déle ãekat a tû‰í se na na‰i obûÈ. Ztratí se po na‰ich modlitbách krutá boufie a vlídná tváfi slunce se opût vrátí do této krajiny. NuÏe tedy, spolu se mnou proná‰ejte modlitby. Sbor SBOR BoÏstvo zrozené bohyní Latonou, vysly‰ modlitby prosebníkÛ, vysly‰ modlitby, sly‰ modlitby prosebníkÛ, sly‰ modlitby prosebníkÛ, ktefií se velmi snaÏí, aby byli hodni tvé cti. Pocti nás, poddané, svou milostivou pfiízní, pocti lid tobû oddan˘ svou milostivou pfiízní. OEBALUS Ó Apolle, ó Apolle, vÏdy ochraÀuj tobû svûfienou Oebalovu Lákonskou zem a pocti ji svou boÏskou záfií. Ó Apolle, vÏdy opatruj, ó Apolle, a pocti svou záfií Oebalovu Lákonskou zem, tobû svûfienou a oddanou Lákonskou zem. Recitativ MELIA Bûda nám, jsme ztraceni! Apollo odmítl na‰e modlitby. OEBALUS Nûkter˘ z vás snad boha urazil? MELIA Já niãím jsem se, otãe, vskutku neprovinila. HYACINTHUS Já vÏdy jsem tohoto boha v úctû mûl. Zephyre, mám velk˘ strach, aby ApollÛv hnûv nerozpoutala slova, která jsi pfied chvílí pronesl. ZEPHYRUS Hyacinthe, pokud mû mበrád, neprozraì to otci, a o tom, co jsem pronesl pfied chvílí, pomlã! 19
OEBALUS OheÀ pohasl a oltáfi se pfievrátil, obûti byly odmítnuty. To nám vûstí velké ne‰tûstí. Já neboh˘, cel˘ se tfiesu, jak mocnû uhodil ten blesk. HYACINTHUS Neklesej na mysli, otãe, tvé svûdomí je ãisté. Proã by ses bál zl˘ch skutkÛ od dobrotivého boha? Tento blesk nic nepo‰kodil ani nikdo z nás pfiítomn˘ch nikam neutíká. Îijeme a v‰ichni se tû‰íme stejnému zdraví jako dfiív. Tímto bleskem chtûl bÛh jen vydûsit zem, aby se jeho moc je‰tû více zjevila svûtu a aby spolu s vírou v nás zÛstal i posvátn˘ strach. Árie HYACINTHUS Bohové ãasto zastra‰ují, pou‰tí hromy a blesky, vyhroÏují a strojí války, které nás skliãují, které nás trápí. Vysílají ‰ípy, které nezasáhnou cíl, pak se v‰ak zpoza zdánliv˘ch mraãen smûjí a Ïertují, a láskou i strachem drÏí pevnû ve své moci svÛj poddan˘ lid. Jednou láskou, jednou hrozbami se udrÏuje jejich nezvratitelná moc. Nezvratitelná je jejich moc. Recitativ OEBALUS Ó, synu, pravdu má‰, pfieci se v‰ak bojím, aby Apollo sv˘m ohnûm nezahubil krále Oebala. APOLLO Vûfite, Ïe Apollo sly‰í va‰e modlitby a slibuje této zemi svou pomoc, jestliÏe pfiijmete vyhnance, kter˘ upfiímnû opovrhuje hnûvem hfimotného Jova. OEBALUS CoÏe? BÛh pfiestrojen˘ za past˘fie se touÏí stát obyvatelem na‰eho království? HYACINTHUS Tady vidí‰, otãe, jak si s námi bohové hrají. Po krut˘ch ranách ti sám bÛh nabízí svou pomoc a pfiiná‰í útûchu do tvého království. MELIA Ó, milostivá hvûzda rozjasní nበzamraãen˘ den, samotn˘ Apollo nav‰tíví nበpfiíbytek jako vítan˘ host. Jak je pÛvabn˘, jak˘ to má velkolep˘ vzhled a jaká sláva a vzne‰enost prostupuje celé jeho tûlo.
20
APOLLO Melie, co tak dÛstojného na past˘fii vidí‰ a ãemu se tak rozpaãitû obdivuje‰? MELIA Vidím… APOLLO Co vidí‰? Mluv, krasavice. MELIA Vidím krásného Apolla, kterému jsem pfied chvílí spolu s otcem své srdce obûtovala. APOLLO Îe jsi mi obûtovala své srdce, to uÏ znovu nepfiipomínej. Ta obûÈ pfiíslu‰í jen tûm nejmocnûj‰ím svûta. ZEPHYRUS Hyacinthe, mám z toho boha velk˘ strach. HYACINTHUS Mnû také nahání strach ta dÛstojná postava. APOLLO Hyacinthe, bude‰ ve mnû mít vÏdy oddaného pfiítele, pokud ti není zatûÏko milovat boha. HYACINTHUS To je ohromná událost, jestliÏe mበrád Hyacintha. ZEPHYRUS Bûda, Apollo mi chce odvést mého milovaného chlapce. OEBALUS To je ale nádhern˘ den! Milostiv˘ boÏe, vejdi, laskavû, do mého pfiíbytku a zÛstaÀ, prosím, dlouho s námi. APOLLO Vûfi mi, Ïe ve mnû bude‰ mít boha vlídného a laskavého. Árie APOLLO Jako past˘fi, já Apollo, stfieÏím stáda a opfien˘ o hÛl tady bdím, v‰ak pást stáda se mi jiÏ nechce. Nav‰tûvuji krále a podávám smrtelníkÛm léky. Ne‰Èastné povzbuzovat a nemocné uzdravovat je jediná ãinnost, kterou se chce Apollo zab˘vat. Jsem vám nápomocen kdekoli pob˘vám. Ty králi jsi nej‰Èastnûj‰í ze v‰ech králÛ. 21
Oddíl I. Recitativ OEBALUS Dcero má, zdalipak jsi schopna milovat boha, kter˘ je hoden dle mého nejhlub‰ího pfiesvûdãení na‰í uctivé pfiíznû? MELIA Co to fiíká‰, otãe? Apollo si snad mne, smrtelnou dívku, chce vzít za Ïenu? OEBALUS O tom nepochybuj, Apollo poÏádal o tvou ruku a já jsem mu jiÏ rád, dcero moje milovaná, ke svatbû svolení dal. MELIA A ty myslí‰, otãe, Ïe bych mohla odmítnout? Dívka, která by muÏem boÏského pÛvodu i tolika poctami pohrdla, by musela b˘t hloupá a slaboduchá, kdyby sama bránila vlastnímu ‰tûstí. OEBALUS Rozumnû ses, dcero má, rozhodla pro toto manÏelství, neboÈ díky tobû i tvÛj bratr, otec a vnukové budou pfievy‰ovat ostatní boÏsk˘m údûlem. I nበdomov se tímto sÀatkem pfiiblíÏí bohÛm. MELIA ¤ekni, kde je teì Apollo. Ráda bych mu povûdûla o tomto na‰em rozhovoru. OEBALUS S tv˘m bratrem a Zephyrem házejí v lesíku diskem. Vrátí se sem, doufám, co nejdfiíve a v mé pfiítomnosti poÏádá o tvou ruku. MELIA NechÈ poÏádá, já mu dám celé své srdce. Árie MELIA Teì je mi dáno se radovat, veselit se a uÏívat si boÏsk˘ch poct, kdyÏ bÛh svatby nám pfiichystá skvûlé svatební veselí s pochodnûmi, kvûtinami a spojí nás ve spokojen˘ svazek manÏelsk˘, kter˘ nám pfiinese mnoho radostí. Já bohyní se budu naz˘vat, kdyÏ boha budu milovat. Mezi hvûzdami se budu procházet i v oblacích kráãet, mûsta i království mû budou ctít, Faunové a Satyrové mû budou zboÏÀovat. 22
Recitativ ZEPHYRUS Králi, pfiiná‰ím ‰patné zprávy o tvém synovi. Hyacinthus leÏí mrtev. OEBALUS Ach, bûda, to je stra‰nû smutná zpráva! Jak zemfiel? ZEPHYRUS ZasaÏen diskem na zem spadl. OEBALUS Kdo se opováÏil mého syna zabít? ZEPHYRUS Apollo. OEBALUS Úplnû se chvûji. MELIA Bohové, proã? BÛh, kter˘ mû hodlal uãinit ‰Èastnou, zavraÏdil mého bratra? To ti máme uvûfiit? ZEPHYRUS Mluvím pravdu, byl jsem u toho, kdyÏ tvÛj bratr umíral. Jakmile Hyacinthus upadl na zem, utekl jsem pryã, aby podobné ne‰tûstí nestihlo i mou hlavu. OEBALUS Takto tedy, Apolle, trestበnevinné? CoÏpak jsem si svou laskavostí, s jakou jsem tû pfiijal, vyslouÏil smrt jediného syna? Chce‰ mû, otce, teì i o dceru, proradn˘ boÏe, pfiipravit? MELIA Otãe, rozhodnû nechci dát svou ruku, kterou jsem v dobré vífie ke sÀatku svolná jiÏ dfiíve nabídla, tomu, jenÏ se potfiísnil krví mého bratra. ZEPHYRUS Co to sly‰ím? Apollo pom˘‰lel na sÀatek? CoÏpak mi chtûl vyrvat i mou milovanou Melii? Ten, kter˘ mi vzal Hyacintha, chce mi vzít i tuto mou lásku? OEBALUS Zephyre, co bylo pfiíãinou tak nestydatého zloãinu?
23
ZEPHYRUS VÛbec nevím. TvÛj syn stál na líbezném bfiehu fieky Euróty a díval se na disk, kter˘ byl nejblíÏe cíli. Kfiiãel na nás, Ïe jeho disk je blíÏ neÏ nበa skoro se dot˘ká cílové ãáry. Tehdy Apollo hodil svÛj disk a zasáhl jím hlavu Hyacintha, kter˘ kfiiãel a ranûn˘ upadl ãelem na zem. Zcela jistû po zásahu diskem na místû zemfiel.
MELIA Teì trápí mou mysl osud mého bratra a ne svatba se Zephyrem.
OEBALUS Proã Apollo tak zufií, Ïe laskavého krále Oebala pfiipravuje o potomky? Nafiizuji, aby v‰emi nenávidûn˘ bÛh opustil na‰e království. Zephyre, vyÏeÀ toho provinilce, aby nepáchal je‰tû vût‰í a hor‰í ‰kody.
Árie ZEPHYRUS Podívej se na nás dva a uvidí‰ milujícího a zá‰kodníka, pomáhajícího i zufiivce. Komu svou ruku podá‰? Apollo tû zabije, ale Zephyrus tû bude milovat. Ten, jehoÏ pravice je potfiísnûna bratrovou krví, se odváÏí mnohem hor‰ích vûcí i u nûÏné sestry. Kterého z nás si s rozumem zvolí‰?
ZEPHYRUS Králi, tobû patfií království, ty sám vyÏeÀ toho zloãince. Smrtí syna jsi byl zasaÏen hlavnû ty. Mám strach z boha, kter˘ vrhá blesky na na‰e hlavy. (KéÏ ho vyÏene, aby se utajila má zrada, neboÈ já sám jsem pachatelem té vraÏdy.) OEBALUS PÛjdu. Vy tu zÛstaÀte a jestli Apollo za vámi pfiijde, pfiikaÏ tomu krutému bohu, dcero má, aby odtud ode‰el. Zajdu se podívat na bfieh fieky Euróty, zda neÏije je‰tû mÛj syn. MoÏná cestou potkám Apolla, toho boha v‰emi nenávidûného. ZEPHYRUS Mé modlitby teì vystfiídá lest a Melia se stane mou Ïenou. MELIA Nerozumím tomu, proã Apollo zabil Hyacintha, kterého dfiíve tolik miloval a kter˘ ho nikterak neurazil? CoÏpak by mohl milovat sestru toho, jehoÏ krví si pfiedtím potfiísnil své ruce? ZEPHYRUS Moje milovaná, nediv se, Ïe Apollo spáchal tak hrozn˘ ãin, coÏpak toho nefiáda nezná‰? Je vychytral˘, krut˘, nestál˘ a lehkomysln˘, byl vykázán z nebes, aby sv˘m fiádûním nerozhádal svorné bohy. MELIA Rozum mi v‰ak napomíná, abychom lépe sm˘‰leli o tak mocném bohu. (Nejistá je du‰e má, obavu stfiídá v mém srdci nadûje.) ZEPHYRUS Melie, proã takto uvaÏuje‰? Zru‰ pfieci ten slib tomu, jehoÏ pravice je smáãena je‰tû teplou krví tvého bratra a pfiijmi lásku Zephyra, jehoÏ od-danost jiÏ dobfie zná‰, a uãiÀ mne ‰Èastn˘m. 24
ZEPHYRUS Jak jsi zatvrzelá, proã pohrdበZephyrovou láskou?
Recitativ ZEPHYRUS Bûda nám, bÛh Apollo k nám kráãí. Melie, co budeme dûlat? UkaÏ, kam máme uprchnout, mám strach z toho zufiivce. MELIA Mne samotnou nechávበmu napospas? Pomoz mi pfiece a dokaÏ tak svou oddanost, o které jsi pfiedtím hovofiil. ZEPHYRUS NedopusÈ, prosím, aby ten bÛh ublíÏil nevinnému! APOLLO Tady jsi, lotfie, strÛjce toho proradného zloãinu. To ti nestaãí, Ïe jsi mi vzal mého pfiítele Hyacintha? SnaÏí‰ se mi vyrvat i mou nevûstu, ty padouchu? Sv˘m lhaním vr‰í‰ na zloãin dal‰í zloãiny? BezboÏníku! Co umí rozhnûvan˘ bÛh i ty sám brzy okusí‰. Stihne tû trest boha, kter˘ miluje i ‰kodí, ale ‰kodí spravedlivû. PfiiÏeÀte se, vûtry. Vládce vichrÛ, Éole, strhni do propasti toho zloãince. ZEPHYRUS CoÏe? Já neboh˘! MELIA Co to dûlá‰, krut˘ Apolle, chce‰ snad mrtv˘mi zaplnit otcovo království a spolu s bratrem zavraÏdit i Zephyra? Tyrane, zniãí‰ teì i Melii a krále? APOLLO Ale drahá!
25
MELIA Jak se opovaÏuje‰, ty vrahu, naz˘vat mne svou milovanou?
Oddíl II.
APOLLO Vyslechni mne, pokud ti to není zatûÏko.
Recitativ HYACINTHUS Není tu…
MELIA Je mi to zatûÏko. Mlã a opusÈ na pfiíkaz mého otce na‰e království, abys nám jiÏ více ne‰kodil.
OEBALUS ¤ekni, synu, pfii lásce k svému otci, kdo tû zahubil?
APOLLO Jove, odloÏ své blesky. Jak dlouho je‰tû bude stíhat mne nebohého její hnûv? Duet MELIA Odejdi, surovãe. Budu ráda, kdyÏ ode mû, tyrane, odejde‰. Bûda tomu nestoudníku, kter˘ se opováÏí zneuÏít svou pravomoc, odejdi, jdi pryã, mám z tebe strach. APOLLO Vûfi mi, Ïe Apollo je vûrn˘ a laskav˘ hyne láskou k tobû. Proã jsi tak zatvrzelá a odhání‰ od sebe nevinného, tak ztrácí‰ pfiítele, kdyÏ mû od sebe odhání‰. Vûfi mi, Ïe Apollo je vûrn˘ a laskav˘, je laskav˘ a umírá láskou k tobû. MELIA Bûda tomu nestoudníku, kter˘ se opováÏí zneuÏít svou pravomoc. APOLLO Nebesa mne donutila, abych po zemi bloudil jako chud˘ vyhnanec. Já tu zÛstanu. Hluboko v mém srdci je uloÏen zlovûstn˘ hnûv, kter˘ zraÀuje, já jej v‰ak peãlivû skryji.
HYACINTHUS Bûda mi. Kdyby tu tak byl Apollo! OEBALUS Ach, jiÏ umírá. HYACINTHUS Ó otãe, otãe, smrt je krutá. Otãe, ach, buì sbohem. OEBALUS Hyacinthe, synu. Pfied chvílí Ïil a teì tu leÏí bez du‰e. ¤ekl: „Apollo je nevinn˘, otãe, vûfi mi, ne Apollo, n˘brÏ Zephyrus je vrahem.“ Zephyre, ty jsi mne opravdu podvedl? OpovaÏuje‰ se samotného boha z takového zloãinu obvinit a mne, krále, oklamat? Vrahu! Postarám se o to, abys svÛj zloãin odpykal vlastní smrtí. CoÏpak mohu nechat smrt vlastního syna bez potrestání? Árie OEBALUS Tak jako se loì na mofii houpe a zmítá ve vysok˘ch a boufiliv˘ch vlnách a témûfi se mrakÛ dot˘ká a pak hned zas k podsvûtním vodám zamífií, tak i v mém srdci se postupnû zvedá hnûv a rozlévá se po celém tûle a proudí v m˘ch Ïilách i údech. Uná‰en jsem hnûvem i bolestí jsem sklíãen˘. Hnûv i touha po pomstû se ve mnû hromadí a nepfiestávají mnou cloumat a nepfiestávají mnou otfiásat. Recitativ MELIA Kamkoli se podívám, v‰ude vidím nûco, co stále pfiipomíná toho prokletého a krutého boha. Nejprve jsem vidûla zemfiít Zephyra a brzy spatfiím i svého bratra tonoucího ve vlastní nevinné krvi. OEBALUS Dcero má, proã jsi tu tak sama, coÏpak ten lotr jiÏ uprchl?
26
27
MELIA Pfiikázala jsem mu, aby se vyhnul na‰emu království zdaleka, neboÈ se ne-zdráhal ten lotr o dal‰í vraÏdu roz‰ífiit tu pfiedchozí. OEBALUS Co to fiíká‰, dcero? Praví‰, Ïe spáchal dal‰í vraÏdu? MELIA Ó králi, vzal mi pfiítele Zephyra, pfiímo pfied m˘mi zraky ho dal rozervat vichry. OEBALUS Spravedliv˘ je Apollo, kdyÏ trestá zloãin, kter˘ spáchal proradn˘ a krut˘ i vÛãi bohu Zephyrus. To on je, dcero, tím vrahem. Není jím Apollo, to Zephyrus neváhal po tvém bratru hodit diskem. MELIA Od koho ses to, otãe, dozvûdûl? OEBALUS To mÛj syn mi to povûdûl, neboÈ jsem ho na‰el je‰tû Ïivého. Skonal v mém náruãí. MELIA Bûda, otãe, proã jste tedy pfiikázal vyhnat Apolla z na‰eho království? OEBALUS Dcero má, vzpomínám si, Ïe jsem k tomu byl dohnán Ïalem a zároveÀ i podveden lstí Zephyrovou. Kdo by se byl nadál tak hrozného ãinu od Zephyra? MELIA Otãe, v‰ichni jsme jiÏ ztraceni, neboÈ Apollo od nás ode‰el. Vûfi, Ïe nene-chá tu potupu bez potrestání. OEBALUS Myslí‰, dcero, Ïe Apollo jiÏ ode‰el? MELIA Zcela urãitû, protoÏe já sama jsem mu pfiikázala, aby opustil nበdÛm i království. KéÏ bych ho mohla zavolat znovu zpût.
Duet OEBALUS Syn zemfiel a Apollo bez mého vûdomí a vÛle uraÏen od nás odchází. A království jiÏ déle nevydrÏí bez pomoci na‰eho boha. Apolle, prosím tû, smiluj se a vraÈ se k nám, vraÈ se k nám. MELIA Bratr zemfiel a mÛj Ïenich na tvÛj pfiíkaz a k mé lítosti od nás odchází. Prosím tû, Apolle, proã má dál nevûsta tvá bez svého druha s láskou Ïít? Netrestej, Apolle, nevûstu svou, ach, vraÈ se. OEBALUS Syn zemfiel a Apollo uraÏen od nás ode‰el. MELIA Bratr zemfiel a mÛj Ïenich ode mû ode‰el, na tvÛj pfiíkaz a k mé lítosti mÛj Ïenich ode mû ode‰el. OEBALUS Království jiÏ déle nevydrÏí bez pomoci na‰eho boha, Apolle, prosím, smiluj se nad námi a vraÈ se. Recitativ APOLLO Králi, jen láska k Hyacinthovi mû pfiimûla vrátit se zpût. OdpusÈ, Ïe jsem se odváÏil svou pfiítomností potû‰it tvé království a teì se dozví‰, jakou moc má bÛh Apollo. Hyacinthe, vzkvétej a pokryj mrtvolu sv˘m Ïárliv˘m kvûtem a naz˘ván buì jménem zemfielého. OEBALUS Co to vidím? Na tûle mého syna rozkvétají kvûtiny? MELIA Ó, pfiemocn˘ Apolle, velmi se stydím, Ïe jsem se tak vÛãi tobû provinila. Dala jsem na slova Zephyrova a poslechla otcovy pfiíkazy, udûlala jsem v‰e, co mû nyní mrzí. OEBALUS NeubliÏuj nám, dobrotiv˘ Apolle, nevûdûl jsem, kdo spáchal tu vraÏdu, a zlotfiilému Zephyrovi jsem dÛvûfioval. Vûfiil jsem, Ïe mÛj syn zahynul tvou lstí. Ó kolik zla by je‰tû zpÛsobil v mém království ten nefiád Zephyrus, kdybys nezasáhl ty!
OEBALUS Bûda, dnes stíhají nás kruté rány osudu.
28
29
MELIA Ó Apolle, nemysli si, Ïe jsem tebou pohrdla. KdyÏ jsem ti pfiikázala odejít, byla jsem hloupá a pfiíli‰ dÛvûfiivá. Hnûvem a bolestí nad bratrovou smrtí jsem se dala unést.
Tercet APOLLO Koneãnû se po prudk˘ch blescích a temn˘ch boufikov˘ch hromech rozprostfie po kraji blahodárn˘ klid a mír.
APOLLO Vûfi mi, králi, Apollo neopustí tvé království. ZÛstává a i v budoucnu s tebou zde zÛstane, pokud dokáÏe‰, Ïe své sliby ãestnû dodrÏí‰.
MELIA Po bolestn˘ch okovech nás spojí nûÏné pouto lásky. Po onom ne‰tûstí nás rozpt˘lí svatební veselí a povznese tû k v˘‰inám.
OEBALUS Rozumím. Dcero má, bÛh Apollo si tebe za nevûstu vybral. MELIA CoÏpak tomu mohu vûfiit, Ïe by bÛh mohl milovat Melii? APOLLO Tomu vûfi, vÏdyÈ i sám Jupiter ãasto smrtelné dívky miluje, neboÈ pfiíslu‰í bohÛm, aby milovali, stejnû tak jako vám, abyste byly milovány. MELIA Apolle, jako tvá sluÏka nabízím ti své srdce pfied zraky svého otce. OEBALUS Pokud je to dovoleno, Apolle, aby sis za Ïenu vzal smrtelnici, pfiijmi její ruku a zÛstaÀ navÏdy v na‰em království. Hyacinthus zemfiel, stane‰ se m˘m druh˘m synem, rozhodne‰-li se zÛstat v na‰em kraji jako manÏel mé dcery a jako mÛj zeÈ.
APOLLO Po stra‰liv˘ch ãinech nás spojí nûÏné pouto lásky. Po onom ne‰tûstí nás rozpt˘lí oãekávané svatební veselí a povznese tû k v˘‰inám. OEBALUS Po zufiivé hádce vás spojí nûÏné pouto lásky. Po onom ne‰tûstí vás rozpt˘lí svatební veselí a potû‰í mé srdce.
MELIA ...nás rozpt˘lí svatební veselí a povznese tû k v˘‰inám. APOLLO ...nás rozpt˘lí svatební veselí a povznese tû k v˘‰inám. OEBALUS ...vás rozpt˘lí svatební veselí a potû‰í mé srdce.
APOLLO Oebale, velmi rád pfiijímám ruku tvé dcery Melie a vÏdy ti budu pfii tvém panování nápomocen. MELIA Tvá spravedlnost tak je‰tû více, Apolle, zazáfií. OEBALUS Tak nevinnému neunikne zaslouÏená odmûna. APOLLO A tebe budou budoucí pokolení velebit jako laskavého krále.
30
31
Wolfgang Amadeus Mozart
Apollo et Hyacinthus TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE DFX·:
Vedoucí osvûtlovaã: Jan Doskoãil - Svûtla: Lubo‰ UdrÏal Zvuk: Zdena Ottlová - Jevi‰tní mistr: Jan Kocourek Rekvizity: Zuzana Borodinová - Vlásenky: Alena Miku‰ová Vedoucí v˘roby scénick˘ch kost˘mÛ: Jitka Linhartová Inspice: Bohuslava Ma‰talífiová - Nápovûda: Alena ReÏná Scénu vyrobily dílny DFX· pod vedením Vojtûcha Michla TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE ND (STAVOVSKÉ DIVADLO):
Vedoucí jevi‰tního provozu: Franti‰ek Soukup Jevi‰tní mistr: Václav Ryba - Mistr svûtel: Jifií Bayer Mistr zvuku: Petr Stfiíbrn˘ - Vedoucí garderoby: Jana Rehanzlová Vedoucí maskérny: Stanislava Oplová Vydalo Národní divadlo v Praze, jehoÏ zfiizovatelem je Ministerstvo kultury âR Umûlecká ãinnost Divadla F. X. ·aldy v Liberci se uskuteãÀuje za podpory Ministerstva kultury âR.
Program autorsky pfiipravil Daniel Jäger Redakce Josefina Panenková, Pavel Petránûk Pfieklady do angliãtiny Hilda Hearne V programu jsou pouÏity scénické a kost˘mní návrhy Daniela Dvofiáka Design obálek programÛ pro sezonu 2005/2006 navrhl Milan Jaro‰ Grafické zpracování Milan Jaro‰ Prepress FPS Repro spol. s r. o. Tisk VS Pankrác © Národní divadlo v Praze, 2006 ISBN 80–7258–214–3
