2. číslo říjen 2013
Úvodní slovo Je tady druhé číslo školního časopisu, říjnové. Počasí se zhoršilo. Pokud je venku hnusně, nebo prší a vy zrovna u počítače nehrajete „kraviny“, tak si najeďte na www.zsmorkovice.cz. Tam vyberte: Naše škola Školní časopis. Pak už si stačí jen vybrat číslo školního časopisu BOOM, stáhnout si ho a přečíst.
čísla Z obsahu tohoto Dušičky Běh naděje Výtvarná soutěž Rybaření
Zhoršené počasí povzbudilo i nás redaktory, abychom nechodili ven a raději pro vás napsali více článků. I když je pravda, že při nevlídném počasí nejsme venku, a tak těch zážitků, které můžeme napsat do našich článků, moc není. Přeji vám krásné prožití podzimních měsíců a doufám, že se to počasí ještě zlepší, než nastane zima. Užijte si ještě trochu tepla, jízdy na kole, rybaření a sportování.
Tomáš Burša, zástupce šéfredaktora
Rybaření v Moravských Málkovicích Tomáš Burša V sobotu 6. 9. 2013 jsem byl s Jirkou (manželem
Ryba
máminy
Tomáš Burša
sestřenice) na rybách v obci Moravské
Málkovice. K rybníku jsme přijeli autem naloženým rybářskými potřebami a s Jirkovým psem Miou.
Rybičko, rybičko, pojď z vody ven!
Okamžitě jsme začali chytat. Já jsem to tam
Na břehu dostaneš chleba se salámem.
nejdřív proházel s wobblerem, zatímco Jirka
Rybička maličká z vody vyšla,
chystal prut. Já pak nahodil na kapra a Jirka
salám jsem neměl,
jeden prut na štiku s živou rybkou a jeden na
hlady mi pošla.
sumce také s živou rybkou, ale větší. Sice jsem byl
Co teď já s rybičkou budu dělat?
jediný, kdo něco chytl (cejn 10 cm), ale byla to stejně strašně dobrá chytačka. Domů jme dojeli ve 22:00 hod.
2
Dám si jí se salámem, bude mi chutnat.
Vtipy
Škola je tu zas Tomáš Burša
Září je tu zas, škola volá nás! Skončilo to období, kdy srandy jsme si užili. Teď začíná škola nám, doma se teď učit mám. Budu si plnit úkoly, a včas chodit do školy. Však musím se pořád učit, a při testu se zase mučit. Nemám čas jít na ryby, přemýšlím, jak každý test zvládnout bez chyby. Chceme delší prázdniny! Nebo kratší školu! Učit se, jen pořád učit, je někdy na škodu. Však vzdělání je důležité, to mi každý praví, abych se dostal na dobrou školu, abych nebyl hloupý.
Honzík přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Matka mu ale říká, že nemá peníze, ale že mu splní jakékoliv jiné přání. Synek se toho ale chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Matce nezbývá, než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice jen v noční košili. S úzkostí čeká v posteli, co se bude dít. Najednou se rozletí dveře a v nich synátor, v otcově kvádru a poroučí: „Vstávej stará, jdeme klukovi koupit to kolo!“
Víte, co je vrchol drzosti? Shodit tchyni ze schodů a pak se jí zdvořile zeptat: „Kampak tak pospícháte, babičko?“ „Pane doktore, pane doktore, právě jsem spolknul ovci.“ „A jak vám je?“ „Zle-eee.“
3
Běh Naděje Hana Kaňová
Dříve nazýván „Běh Terryho Foxe“ je pojímán jako dobrovolná akce na podporu zdravého životního stylu a boji proti závažným chorobám, kde účelem je udělat něco pro své zdraví, získat finanční příspěvek na boj proti rakovině, vyjádřit solidaritu s nemocnými a udělat něco pro své zdraví. Terry Fox byl kanadský atlet, který onemocněl závažnou nemocí rakovinou. V průběhu nemoci mu byla amputována jedna noha. Po té v roce 1980 běhal s umělou nohou maratón naděje. 5 382 km uběhl za 143 dnů. Maratónský běh naděje se běžel přes celou Kanadu. Na podporu výzkumu rakoviny chtěl vybrat 25 000 000 USD (americký dolar), ale bohužel musel běh ukončit. Po smrti Terryho Foxe 1981 kanadský podnikatel Isadore Sharp, jehož čtvrtý syn také zemřel na rakovinu, uspořádal Běh Terryho Foxe a peníze, které se zde vydělaly, věnoval na boj proti rakovině. Po roce 1989 se začal konat také v České republice a teď probíhá skoro ve všech zemích světa. To je historie Terryho Foxe. Jak dopadl u nás ve škole a ve městě Morkovice-Slížany? Ve škole probíhal Běh Naděje, kterého se zúčastnily všechny třídy. Je to už asi 14. ročník v řadě. Zorganizovala ho paní učitelka Hladná a třída 9.A. Vybralo se zde 6 338 Kč. Ze všech tříd se celkem zúčastnilo 318 žáků. Tímto paní učitelce děkujeme za podporu Běhu Naděje. Naopak ve městě se zúčastnilo jen 32 lidí a vybralo se 1370 Kč. Děkujeme všem, kteří si přišli zaběhat. Celkem se ve městě a ve škole zúčastnilo 350 lidí. Za obec i za školu tímto děkuji všem příznivcům Běhu Naděje a v příštím roce na Běhu Naděje nashledanou.
4
V kůži třiadvacítky Kateřina Navrátilová Před deseti lety mě přejelo auto, bylo mi tenkrát třináct let. Na celých deset let jsem upadla do hlubokého komatu. Byla jsem celou dobu v nemocnici v Brně, kde se mnou byla i má rodina a čekala, až se probudím. Probudila jsem se a nemohla jsem uvěřit svým očím, jak se náš svět změnil. Auta létala a dechovky úplně vymizely – díky Bohu. Cestou domů z nemocnice jsme se zastavili ve Švábenicích, kde jsem pozdravila své známé a uviděla jsem tam chůvu s dětmi a zeptala jsem se, čí jsou. Chůva řekla, že známé rock'n rollové zpěvačky Hany Kaňové, mé kamarádky. A byly ČTYŘI ! (Eleanor, Bohumil, Míša a Amálie). Já jsem na ni jen nevěřícně zírala. Ve Lhotě jsem pozdravila babičku a dědu a šla jsem za kamarádkou Míšou (kamarádkou od dětství). Ta měla před svatbou a byla těhotná. Šok byl, když jsem zjistila, že vlastní cukrárnu na náměstí a učí na škole v Morkovicích tělocvik, hudebku a angličtinu. Tyto předměty nesnášela. A nakonec jsme jely za mojí nejlepší kamarádkou Mončou. Ta je jedna z nejvyhledávanějších veterinářek na světě. Další den jsme všechny tři jely do Brna na Hanin koncert, abychom ji překvapily. V dětství měla slabounký hlásek, a teď nám málem praskly ušní bubínky. A vypadala hrozně! Vlasy na pankáče, zmalovaná, tílko uplé víc než její džíny a boty až po kolena. A v nose měla náušnici jako mají krávy. Jak nás uviděla, přestala zpívat a začala pištět. Seskočila za námi a začala nás objímat. Léta mi běžela a já jsem udělala střední a vysokou školu za pomoci Monči, našla jsem si manžela, měla dvě děti (Moničku a Emičku) a stala jsem se veterinářkou po boku mé nejlepší kamarádky Monči. S Haňou a Míšou jsme se scházely neustále. V tom jsem pochopila, že nejlepší pocit je, když víte, že při vás vždy bude stát rodina a kamarádi. VIDÍTE, JAKÉ NESMYSLY SE MOHOU ČLOVĚKU ZDÁT. :D
5
Potkan domácí Monika Krejčí Potkan domácí je také oblíbený domácí mazlíček, i když někteří lidé potkana považují za odporné zvíře. Je to ale krásný domácí mazlíček, čistotný a inteligentní. Mám vlastní zkušenost. Jednoho potkana doma mám – samičku (viz foto). Jmenuje se Bobulka. Minulý rok jsem ji dostala na Vánoce. Je velmi krásná, hravá a čistotná. Barvu má šedou, jen břicho je bílé, oči jsou černé, její délka je 36 cm i s ocasem. Bez ocasu měří 17 cm, ocas má dlouhý 19 cm a váží 305 g. Pokud si chcete potkana pořídit, je dobré, když má klec s patry, hlavně mu nedávejte klec s mřížkami, kterými by prolezl. To už se mi také stalo s fretkou, takže je nejlepší, když má klec, kterou neotevře, ani ji mezi mřížkami neproleze. Potom mu tam musíte dát nějakou podestýlku – NE PILINY. A hlavně tam musí mít misku na jídlo a napáječku. S potravou nemá problém, žere skoro všechno jako člověk, až na čokoládu. Čokoládu potkani nesmí, mohlo by to pro ně být smrtelně nebezpečné. Nejraději však mají piškoty, ale nesmí se jim dávat často. Mohou z toho být příliš „tlustí“. Dát jim můžete také ovoce a zeleninu, nějaké živočišné bílkoviny (vaječný bílek, kousíček libového vařeného masa) a vařené těstoviny. Pokud chcete potkana vychovat, je nejlepší si ho ochočit už jako malé miminko (2 měsíce až zhruba do půl roku). Stačí jen, když si s ním budete hrát alespoň 2 hodiny denně. Pak se dá snadno ochočit. Až potkan bude ochočený, můžete ho volně pouštět po bytě a to se mu bude strašně líbit. Potkan může mít i různé nemoci (vši, svrab ušní a kožní...). Nikdy ho nechovejte v blízkosti drobných hlodavců (myši, křečci), potkani je mohou zabít. Pozor na kočky, psy, fretky, hady a jiné vrahy hlodavců. NIKDY nenechávejte psa nebo kočku s potkanem pohromadě bez dozoru.
Obrázek nakreslila Eliška Buršová
6
Halloween Hana Kaňová Halloween je svátek strašidel a nadpřirozených bytostí. Jeho původ nalezneme u anglosaských kmenů. U nás se slaví 31. října. V ten den, kdy je halloween, se děti převléknou do kostýmů strašidel a chodí od domu k domu a přitom říkají anglicky: „Trick or treat“, což znamená: „Koledu, nebo vám něco provedu“. V Americe pomalovávají auta, nebo dveře… Slovo Halloween vzniklo z anglického slova „All-Hallows-eve“ - předvečer všech svatých. Typickými znaky Halloweenu jsou: dýně se svíčkou uvnitř, čarodějky, duchové, různé příšery, kostlivci a strašidla, dále oheň atd. Barvami helloweenu jsou černá a oranžová. Některé rodiny v ČR slaví Halloween tak, že si do vchodu domu dají dýni se svíčkou.
Halloween Hana Kaňová Strašidla už volají, že chtějí přijít potají. Aby o tom nikdo nevěděl, a o halloweenu se nikdo nedozvěděl.
Ve snech, ve škole i doma, už z toho je velká pohroma. Žáci se bojí víc a víc, za chvíli z nich nezbude vůbec nic. Strašidla je polekají, děti z toho infarkt mají.
31. října večer se obloha setměla a ze hřbitova strašidla vylezla. Šla hned strašit do ulic, do jejich hlavního města Morkovic.
Doufám, že to tenhle rok tak nebude, a na světě ještě něco zbude. Budou strašit jenom trochu, a nezaberou všechnu plochu.
Čarodějnice, mumie a duchové, avšak v čele stojí šmoulové. Strašidla v noci tančí u hrobu, a ve dne se věnují lovu.
Halloween už je za rohem, tak ať ho přejdem rychlým krokem.
Loví lidi, zvířata i ptáky, ale straší jenom žáky.
Ať si halloween užijete tak dobře jako já a moje kamarádky. 7
Soutěž o nejlépe namalovaný obrázek Filip Štěpánek Školní časopis Boom vyhlašuje soutěž o nejlépe namalovaný obrázek. Soutěžit se bude ve dvou kategoriích – první a druhý stupeň. Z každého stupně se bude vybírat první, druhé a třetí místo. Obrázky namalujte a odevzdejte p. uč. Strnadelovi nejpozději do 20. listopadu. Nejpěknější obrázek bude vystaven na naší škole. Doufám, že se nám pěkných obrázku nashromáždí v redakci co nejvíce.
Dušičky Filip Štěpánek Dušičky – svátek všech zemřelých – se slaví 2. listopadu každý rok. Dušičky se slaví od 10. století, je to křesťanský svátek, při kterém se křesťané modlí za své zemřelé. Bývá zvykem, že lidé na hřbitově zapálí svíčku na hrobě svých blízkých zemřelých. Na hrob položí i živou květinu, která má symbolizovat víru ve věčný život. V období kolem tohoto svátku bývají hřbitovy otevřeny déle, aby sem lidé mohli chodit i později, když jdou večer z kostela. Vždycky, když jdu na hřbitov a když jsou dušičky, tak je celý hřbitov nádherně prosvícený mnoha svíčkami.
BOOM – školní časopis Základní školy Morkovice, www.zsmorkovice.cz/casopis
Šéfredaktor: Filip Štěpánek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Burša. Redakční tým: Hana Kaňová, Michaela Navrátilová, Eliška Buršová, Kateřina Navrátilová, Monika Krejčí. Zprostředkovatel: Mgr. Radek Strnadel. Korektor pravopisu: Mgr. Jarmila Štelcová. Aktuální číslo najdete na školní nástěnce a na nástěnce na Náměstí v Morkovicích. Všechna čísla časopisu jsou vystavena na internetových stránkách www.zsmorkovice.cz.
8
