Láska je jen slovo. První kapitola

Lásk a je jen slovo

První kapitola

1

Kdyby to nebylo k breku, ãlovûk by se tomu musel smát. Stejná komedie pokaÏdé, kdyÏ se vracím do Nûmecka. UÏ sedm let to samé. Pomalu by se tihle pánové mohli obeznámit s tím, Ïe v jejich seznamech stíhan˘ch osob je zapsan˘ mÛj pan otec. On – a ne já. KdyÏ ãlovûk uváÏí, kolikrát jsem v tûchhle letech letûl sem a tam mezi Lucemburskem a Nûmeckem! Ale ne, co se dá dûlat, je to pofiád stejn˘, i dnes, 4. záfií 1960. Je to pfiesnû takové, jako to vÏdycky bylo a zase bude. Dokud nad v‰ím neporoste tráva a dokud m˘ho fotra zase nepustí do téhle zemû. UÏ to je fantastické, Ïe takové svinstvo jednoho dne bude promlãené a Ïe mu uÏ nikdo nebude moct na jeho krásné fáro! No a co? Zabití mÛÏe b˘t promlãené dokonce uÏ za pût let. Máme nádherné zákony. Jak jsem fiekl, je to pfiesnû takové jako vÏdycky. Jenom nad leti‰tûm nemusíme tentokrát krouÏit tak dlouho jako jindy. Dvû letadla pfiistávají pfied námi. Teddy krouÏí pofiád doleva. Teddy Behnke se jmenuje. Pilot m˘ho fotra. Ve válce lítal v bombardéru. Teì lítá v cessnû a bonanze. MÛj pan otec si opatfiil dvû letadla, co uÏ nesmí do Nûmecka. Roztomilé hraãiãky. Pfiesto je to k zblití. Na trup bonanzy dal natfiít po obou stranách obrovsk˘mi písmeny: MANSFELD. Rudû na stfiíbrn˘m. To je pro nûho typické. Takovej správnej zbohatlík. Ve srovnání s ním pochází Teddy z vysoké anglické aristokracie. Ale Teddy neumí nic jiného neÏ hrát golf a tenis a lítat. Z golfu a tenisu se Ïít nedá. Tak musí lítat. Za války lítal pro vlast, teì lítá pro jednoho hnusného podvodníka. Nemyslím, Ïe by Teddy pracoval pro mého otce rád. Má pofiád ten svÛj poker-face a nedá na sobû nic znát, ale nûkdy se to pfiece jen pozná. Pfiistáváme. Teddy roluje s ma‰inou pfied leti‰tní budovu. „Pokud by vám to nevadilo, pane Olivere, tak bych rád hned zase letûl zpátky.“ 31

Johannes Mario Simmel

„Chcete fiíct, Ïe se mnou nechcete jít k pasové kontrole a dát se filcovat?“ „To jsem nefiekl, pane Olivere.“ „Ale myslel jste si to. Myslíte si, Ïe já bych tam ‰el, kdybych nemusel?“ Podívá se na mû, vystfiihne ten svÛj old-poker-face a ani nemukne. „Such is life.“ Popadnu svou velkou hnûdou kabelu a vylezu z ma‰iny. Seskoãí se mnou a sotva srozumitelnû zamumlá: „Musím je‰tû pro poji‰tûní letu.“ „Sail well, dear fellow of mine,“ fieknu. Tahle man˘ra, Ïe jako ‰pikuju svou matefi‰tinu angliãtinou, mi zbyla z posledního internátu. To jsem zvûdav˘, co budou mít za man˘ry v Taunusu. Nûjak cákl˘ jsme v‰ichni, vÏdycky. Nic znepokojivého. Nothing serious. „Nezlobíte se na mû, Ïe vás nedoprovodím a nepoãkám, dokud neodjedete?“ „Ani v nejmen‰ím. Pozdravujte ode mû matku.“ „Jistû, pane Olivere. Nav‰tívím milostivou paní zítra ráno v sanatoriu, slibuju vám to.“ „Pfiineste jí kvûtiny,“ poÏádám a dám Teddymu peníze. „Rudé rÛÏe. Vyfiiìte jí, Ïe se tentokrát vzchopím. Îe z tohohle internátu uÏ nevyletím. Nûco takového ji vÏdycky uklidní.“ Teddy neodpoví, a tak se zeptám: „What’s the matter, old boy?“ „Je mi to v‰echno velmi trapné, pane Olivere.“ „Ale drah˘ Teddy! Myslíte si, Ïe pro mû je to nûjaké blaho? Vy alespoÀ nejste jeho syn! Vy mÛÏete dát v˘povûì! Vy to máte dobr˘! Ten zatracenej hajzl!“ „Tak byste o svém otci nemûl mluvit.“ „O otci! AÈ se nezalknu radostn˘m smíchem! Pro mû za mû mÛÏe chcípnout, mÛj fotfiíãek,“ odseknu. „A tetinka Lizzy taky. To by pro mû byl teprve svátek! No jo,“ podám Teddymu ruku, „tak tedy. Asi v tomhle smyslu.“ Za‰eptá: „BÛh vás opatruj.“ „Kdo?“ „BÛh.“ (Teddy je zboÏn˘.) „A co má jako dûlat?“ 32


„OchraÀovat vás.“ „Ach tak. Ano, ov‰em, to by mûl. A vás aÈ taky ochraÀuje. A bonanzu taky. A cessnu! AÈ ochraÀuje vÛbec v‰echno. Koneãnû ochraÀuje takov˘ho grázla, jako je mÛj fotr. Tak to uÏ to pak mÛÏeme od nûho poÏadovat taky! So long, Teddy.“ „Mûjte se dobfie, pane Olivere,“ rozlouãí se a odkulhá pfies betonovou plochu ke dvefiím, na nichÏ je nápis: AIR WEATHER CONTROL. Dostal stfiepinu do kolena, uÏ na samém konci, v pûtaãtyfiicát˘m. Proto kulhá. A proto je teì moÏná zboÏn˘. V˘born˘ chlápek tenhle Teddy, co ten si asi tak myslí o na‰í rodince? To si dovedu pfiedstavit. Zfiejmû to samé co já. Zvednu kabelu a jdu k pasové kontrole. Dnes je velk˘ provoz. V nedûli vÏdycky. Spousta velk˘ch ma‰in. Naproti pfied restaurací sedí venku u stolkÛ spousta lidí, pijí kávu a dívají se, jak boeingy a caravelly startují a pfiistávají. VÏdyÈ je taky krásnû. Modré nebe, docela teplo. A tyhle stfiíbrn˘ nitky ve vzduchu, babí léto. Voní to ohnûm z bramborov˘ch natí. Venku, na leti‰tním trávníku, se pase stádo ovcí... „Vá‰ pas, prosím.“ Podám úfiedníkovi za vysok˘m pultem svÛj pas. Otevfie ho a hned nato vystfiihne ten ksicht, co ho vÏdycky v‰ichni vystfiihnou. VÏdycky. Nûkdy si pfiitom taky hvízdnou, kdyÏ pfieãtou moje jméno. Nebo si pfiitom pobrukují. Ale vÏdycky vystfiihnou tenhle ksicht. Kromû toho je to uÏ zase nov˘ celník, je‰tû nikdy jsem ho nevidûl. Ani toho ne, co se opírá o závoru pfiede mnou, abych snad proboha nevzal roha. Natáhl jsem si flanelové kalhoty, bílou ko‰ili bez kravaty a blejzr. Îádné manÏetové knoflíky. Slipry. VÏdycky se tak oblékám, kdyÏ letím do Nûmecka. Pak jde svlékání rychleji. „Jmenujete se?“ Poslouchejte, mohl bych teì napfiíklad fiíct: Máte to tam napsané v mém pasu, co ho drÏíte v ruce, tak proã se ptáte? Ale nefieknu to, protoÏe uÏ dávno vím, Ïe nûco takového nemá smysl. KdyÏ to fiekne‰, tak tû nechají pÛl hodiny ãekat v tranzitním prostoru a dûlají, jako Ïe telefonují, a v‰echno trvá pûtkrát tak dlouho. Pfiesto jsem to zpoãátku nûkolikrát fiekl, pfied sedmi lety. To mi 33


bylo ãtrnáct a líp jsem to neumûl. Mezitím jsem zmoudfiel. Ostatní pfienechávám koÀÛm, mají na to vût‰í hlavu. Se zdvofiil˘m úsmûvem odpovím: „Jmenuji se Oliver Mansfeld. Ale jsem syn, ne otec.“ Ten za pultem vÛbec neposlouchá, nefiekne nic, sehne se a nûco hledá. „Vlevo v nejvy‰‰í pfiihrádce,“ upozorním ho. „Co je tam?“ „Seznam stíhan˘ch osob. Pokud je to poslední vydání, pak je to strana 134, dole, pfiedposlední fiádek. Tam je.“ „Kdo?“ „MÛj otcovsk˘ pÛvodce.“ Skuteãnû vytáhne seznam z pfiihrádky, kterou jsem mu poradil, a poslu‰nû nalistuje stranu 134. Pfiitom si olízne prst. Pak jím pfiejede po celé stránce dolÛ, aãkoliv jsem mu pfiece fiekl, Ïe mÛj otec je aÏ docela dole, a tam ho taky koneãnû najde a ãte, co se tam o nûm pí‰e, a pohybuje pfiitom bezhlasnû rty. Druh˘, kter˘ se mi postavil do cesty, se zatím zeptá: „Odkud pfiicházíte?“ Hodnû jsem se pfiiuãil v posledních sedmi letech, a proto nefieknu: Víte to stejnû tak dobfie jako já, kontrolní vûÏ vás zavolala a avizovala, kdyÏ jsme je‰tû krouÏili doleva. Odpovím mírnû a zdvofiile: „Z Lucemburska. Jako vÏdycky.“ „Co znamená: Jako vÏdycky?“ „To znamená, Ïe vÏdycky pfiilétám z Lucemburska.“ „Îije tam jeho rodina,“ poznamená ten za pfiepáÏkou a zavfie seznam. „Tady se to pí‰e.“ Potom probíhá v‰echno tak jako vÏdycky, tentokrát snad tro‰ku podrobnûji, protoÏe oba dva nemají právû co dûlat. „Kam máte namífieno teì?“ „Nahoru do Taunusu. Zítra zaãíná ‰kola.“ „Do které tfiídy jdete?“ „Do osmé.“ „V jednadvaceti?“ „Ano.“ „Tak to jste tfiikrát nepostoupil?“ Chytr˘ chlapec, coÏ? Jen zdvofiile, stále mile. 34


„Ano. Jsem velmi ‰patn˘ Ïák. Matematiku a fyziku prostû nepochopím. Jsem idiot. Ale mÛj otec trvá na tom, abych udûlal maturitu.“ Îe na tom trvá, to je pravda. Îe jsem idiot, to ne. Na fyziku a matyku mám buÀky. UÏ tfiikrát jsem propadl, abych svého fotfiíka na‰tval. To se mi podafiilo. Zufiil celé t˘dny. To byly moje nej‰Èastnûj‰í t˘dny v posledních sedmi letech. Prolítnu i u matury. And how! Je naãase, abych si zase jednou pfiipravil pár pfiíjemn˘ch hodin. „To je va‰e celé zavazadlo?“ „Ano.“ „Co je v nûm?“ „KníÏky. Gramofonové desky. Toaletní potfieby.“ „A v‰echno ostatní?“ „Jsem nechal ve Frankfurtu. U jednoho pfiítele. Ten uÏ zatím poslal mé vûci do internátu.“ Pronikav˘ fiev venku sílí a sílí. Pak v˘‰ka tónu klesne, sly‰íme vytí sirény. Potom je ticho. Pfiistálo turbovrtulové letadlo, vidím ho otevfien˘mi dvefimi kabiny. „Lufthansa London,“ fiekne ten za pultem. Bohudíky, teì uÏ pfiestane tlachat, teì dostane práci. Dává svému kolegovi pokradmu znamení. „UÏ jdu,“ oznámím. „Kam?“ ptá se kolega. „Co jste chtûl právû fiíct?“ ptám se kolegy. „Musím vás poÏádat, abyste ‰el se mnou na celnici.“ „Pfiedstavte si, Ïe jsem to uhodl.“ „Jen nebuìte drz˘, mlad˘ muÏi, ano?“ To má ãlovûk z toho, kdyÏ si nedá pozor na jazyk. Jen pûknû drÏet hubu. Ke stroji Lufthansy zatím pfiiroloval gangway, dvefie kabiny jsou otevfiené a první pasaÏéfii vystupují. Kluk, asi v mém vûku, mlad‰í holka, star‰í muÏ, kter˘ pokládá Ïenû kolem ramen paÏi. V‰ichni se smûjí. Dávají se fotografovat. Patfií v‰ichni k sobû. ·Èastná rodinka. Nûco takového taky existuje. M˘ho fotra mi byl ãert dluÏnej. Dost. Konec. 35


Nemyslet na to. To by mi tak je‰tû chybûlo, abych se rozbreãel. V prvních letech jsem je‰tû nûkdy breãel, tady venku, u pasové kontroly, kdyÏ jsem vidûl takové ty ‰Èastné rodinky. Otec, matka, dûti. VáÏnû jsem bulel.

2

UÏ vás nûkdy na celnici prohledávali? Tak doopravdy, myslím, v jedné z tûchhle cel? Mû uÏ nejmíÀ padesátkrát. NejmíÀ! Chci vám fiíct, jak˘ to je a jak se pfii tom musíte chovat. Jeden nikdy neví! Tedy co se t˘ká chování: pfiátelsky, vÏdycky jen pfiátelsky! Ani jediné zlé slÛvko. Îádn˘ zufiiv˘ pohled. Dûlat v‰echno, co celník fiekne. Mluvit, jen jste-li tázán. Proboha svatého, jen Ïádné protesty, nûco takového dostane pány celníky jen do ráÏe. A co z toho máte vy? Hovno. Dfievûné kabiny nejsou vût‰í neÏ záchod. Vejdou se do nich právû tak akorát dva lidi. V kaÏdé je stÛl, sedaãka a vû‰ák na stûnû. Kabiny jsou sefiazené vedle sebe trochu v pozadí. Za v‰eobecn˘m celním odbavovacím zafiízením, jak to v‰ichni znáte, ten dlouh˘ pás z plechu, na kterém ãlovûk otvírá kufry. Za tím, rozumíte, jsou stydlivû schované kabiny. Pány pasaÏéry prohledávají celníci, milostivé paní zase celnice. Nûco takového taky existuje. Nûkdy je to opravdu legrace, protoÏe kabiny mají jen dfievûné stûny, jako na plovárnû. Sly‰íte proto kaÏdé slovo, zleva i zprava. „OdloÏte podprsenku. Kalhotky také, prosím.“ „Co je to? Bfii‰ní pás? Je mi líto. Rozepnûte ho.“ Tuhle nedûli jsem zfiejmû jedin˘, koho tady filcujou. V kabinû, kde se to odehrává, je úplné ticho. Celník má na sobû zelenou uniformu a je velmi mal˘. Nejdfiív kramafií v kabele. KaÏdou desku jednotlivû vytáhne z obalu, nahlídne dovnitfi. Ray Conniff. Louis Armstrong. Ella Fitzgeraldová. Oscar Peterson. Pak kníÏky. Mila 18. La Noia. The Rise and Fall of the Third Reich. Poslední spravedliv˘. Martin Buber a Camus. KaÏdou kníÏku ten mrÀous prolistuje tak, Ïe bezpodmíneãnû musí vypadnout v‰echno, 36


co je mezi stránkami. Nevypadne nic. Taky tam nic není. Koneãnû promluví: „To ãtete?“ PoníÏenû odpovím: „Ano, pane inspektore. Proboha, to pfiece není zakázané?“ Îádná odpovûì. To je skuteãnû v˘kon. Pfiesto kníÏky dvakrát prolistuje. (ProtoÏe bych tajné listiny, které s sebou vezu, schoval právû sem, není-liÏ pravda?) Po kníÏkách pfiijdou na fiadu toaletní potfieby. Zubní pasta od‰roubována, zubní pasta za‰roubována. Pouzdro na m˘dlo otevfieno, pouzdro na m˘dlo zavfieno. Elektrick˘ holicí strojek, na ten potfiebuje dvû minuty. To je dlouhá doba, a protoÏe vím, Ïe to bude trvat je‰tû pûknû dlouho a Ïe za Ïádnou cenu nesmím ztratit trpûlivost, dívám se ven z malého okénka. KaÏdá kabina má ve dvefiích takové okénko. Vlastnû by pfies nû mûla b˘t zataÏená záclonka. Ale tahle není docela správnû zataÏená. Na celním pásu se teì vykládají zavazadla tûch z Lufthansy. Spousta lidí ãeká na celníky. V‰ichni jsou velmi rychle odbaveni. A tady je zase ten manÏelsk˘ pár s dûtmi. ProtoÏe se v‰ichni pofiád je‰tû smûjí a vypadají tak vesele, dívám se radûji jinam. Tamhle vede chodba k tmavé kÛlnû. U vchodu vidím nápis: VSTUP ZAKÁZÁN! Za cedulí, ve tmû, jsou dva a líbají se. Ale jak! On ji vzal kolem ramen, ona mu ovinula ruce kolem tûla. Ten jejich polibek vÛbec nemá konce. On vypadá senzaãnû. âerné vlasy. âerné oãi. Vysok˘. ·tíhl˘. ·ed˘ oblek, ‰piãaté boty. Knírek. Zfiejmû Ital. Ona je men‰í neÏ on, asi tak velká jako já. Má na sobû béÏové kalhoty, nízké béÏové boty, béÏov˘ svetr, ‰átek volnû uvázan˘ kolem krku. Pomyslím si: BéÏová je její barva a ona to ví. Ale Ïe má tvary, tahle Ïenská. Boy, o boy. Jako závodní jachta. A pfiitom uÏ není nejmlad‰í. Urãitû pfies tfiicet. No koneãnû! Le baiser phantastique konãí. Dívají se sobû do oãí. Ona jeho oãi vidí, ale on její urãitû ne, protoÏe pÛl tváfie jí zakr˘vají obrovské tmavé brejle. Bude pro to mít svÛj dÛvod. Jestli je tohle pan manÏel, pak mÛj fotr je poctivej chlap! ·koda Ïe má ty brejle, rád bych vidûl její oãi. Takhle vidím jen úzk˘ obliãej s velmi bílou pletí, na levé tváfii ãern˘ bod, plné rudé rty, jemn˘ nos, vysoké ãelo a modravû ãerné vlasy, které jí volnû spadají do t˘la. 37


Teì mluví s tím chlápkem. Má krásné zuby. On nûco fiíká a ona ‰pulí pusu, jako by jí bylo do breku, pak ho líbá, rychle, rychle, docela rychle, na rty, na tváfie, na oãi. Kdyby tak vûdûla, Ïe je nûkdo pozoruje! KaÏdopádnû si zalezli docela ‰ikovnû, tam ke vchodu do kÛlny. Ta je do nûho urãitû úplnû blázen! Jak ta po nûm jede. To ãlovûka vzru‰í, jen kdyÏ se na to dívá. „Vyprázdnûte, prosím, kapsy. PoloÏte v‰echno na stÛl.“ S kabelou je tlou‰tík hotov. Teì zaãne tyátr s penûÏenkou, krabiãkou sirek, s cigaretami a kapesníkem. On váÏnû vyndá v‰echny sirky a v‰echny cigarety a kapesník vytfiepe. Dívám se z okna. Ti dva se pofiád je‰tû objímají. BoÏe, to je ale Ïenská... „Svléknûte se, prosím.“ „Ale rád.“ Jde to docela rychle, protoÏe vím, co si vzít na sebe, kdyÏ letím do Nûmecka. V pÛlminutû stojím v ponoÏkách a trenkách pfied tlusÈochem, kter˘ poklidnû zaãne prohledávat moje svr‰ky. Obrátí v‰echny kapsy, prohmatá látku blejzru a nahlíÏí do záloÏek u kalhot. Tfieba je v nich vodíková bomba. „MÛÏete si sednout.“ „Dûkuju, radûji postojím.“ ProtoÏe ona ho totiÏ zase líbá. „Jistû to povaÏujete za ‰ikanování, pane Mansfelde.“ „Ale prosím vás!“ Hladí mu jemnû vlasy, drÏí jeho hlavu obûma rukama. „Konám jen svou povinnost, vûfite mi.“ Teì mu líbá ruku. Jednou. Dvakrát. Tfiikrát. Pak si pfiitiskne jeho ruku na tváfie. Kruci, má ten chlap ale ‰tûstí. To je váÏnû kost. Kdybych jí jen mohl vidût do oãí... „Jsem prost˘ úfiedník. KdyÏ se fiekne prohledat, musím prohledat. SluÏba je sluÏba. Nemám proti vám vÛbec nic.“ Je to odporn˘, Ïe ty dva pofiád pozoruju. Otoãím se k tlou‰tíkovi: „Taky proti vám nic nemám, pane...“ „Koppenhofer.“ „VÛbec proti vám nic nemám, pane Koppenhofere! Vím, Ïe musíte konat svou povinnost. UÏ mû tady tak ãasto prohledávali, Ïe Ïasnu, Ïe jsem vás tu je‰tû nevidûl.“ „Pracuji zde teprve tfii t˘dny. PfieloÏili mû, z Mnichova.“ „Tak je to!“ Stáhnu ponoÏky a podám mu je. „Ale co je s m˘m otcem, to pfiirozenû víte.“ ZaraÏenû pfiik˘vne. Mil˘ chlapík, tenhle 38


bfiichoun, jak tady stojí a rozpaãitû prohlíÏí ponoÏky. „NepovaÏuju to za ‰ikanování. Ne jako ‰ikanování namífiené proti mnû. MÛj otec má b˘t ‰ikanován. Má trpût tím, Ïe ví, Ïe jeho syna pokaÏdé prohlíÏejí jako zloãince, kdyÏ se vrací zpátky do rodné zemû. Nemá smysl zdej‰ím pánÛm vysvûtlovat, Ïe vycházejí z nesprávného pfiedpokladu. MÛj otec tím netrpí. MÛj otec na to ka‰le. MÛj fotr ka‰le na v‰echny lidi. Pfiedev‰ím na mû.“ Pan Koppenhofer na mû nechápavû zírá. Ptám se: „Trenky taky?“ Zavrtí hlavou a zatváfií se stydlivû. „Jestli mohu jen docela krátce...“ Tak tedy stojím a on mi rychle odtáhne trenky vzadu od tûla a pak vpfiedu, a podívá se, co tam je k vidûní. „MÛÏete se zase obléknout.“ „Dûkuju, pane Koppenhofere,“ usmûju se a natáhnu si ponoÏky. Proã bych k nûmu nemûl b˘t vlídn˘? Copak on za to mÛÏe? Ani bráchové od pasové kontroly za to nemÛÏou, taky mají své instrukce. A tak nahlas poznamenám: „Lidé od pasové kontroly mají také své pokyny. Jak uÏ jsem vám vysvûtlil: MÛj otec má b˘t ‰ikanován, ne já. A tak je to správné a spravedlivé! Jen se vychází z nesprávného pfiedpokladu. TotiÏ z toho, Ïe na mû mÛj otec neka‰le, ale Ïe mû miluje.“ „¤íkáte hrozné vûci, pane Mansfelde.“ „¤íkám jen pravdu. Myslíte si, Ïe je mÛj fotr tak tupej, aby mnû nebo nûkterému svému fiediteli, které k sobû neustále povolává, dal materiály, které by vás mohly zajímat? Kdyby byl tak tupej, mohli jste ho pfiece tenkrát dostat za mfiíÏe.“ Co se to se mnou vlastnû dûje? Proã tak kecám? A pofiád dál. Pofiád dál! „¤editele taky vÏdycky prohledáváte, jsou na to zvyklí stejnû jako já. Na‰li jste uÏ jeden jedinej dokument, jednu jedinou zpráviãku na nepatrném lísteãku v posledních sedmi letech? Nic! Svinstvo, které mÛj fotr kuje, tam v Lucembursku, se nikdy nepfiená‰í na papífie. To mají jeho pánové v hlavû, kdyÏ se vracejí. A bohuÏel nemÛÏete fiíct: Prosím, odloÏte teì svou hlavu, pane!“ 39


„Vy se na mû pfiece jen zlobíte.“ „Pfiísahám, Ïe ne!“ UÏ jsem se oblékl a cpu v‰echny vûci zpátky do kapes. Není toho moc. Nikdy nedávám moc vûcí do kapes, kdyÏ letím do Nûmecka. Hroznû to zdrÏuje. Ti dva tam pofiád je‰tû jsou. Teì se drÏí za ruce a dívají se mlãky na sebe. On pravdûpodobnû brzo odlétá. Jasnû Ïe odlétá – podle toho, co má na sobû. Celou dobu, co jsem se musel nechat prohledávat, jsem neustále sly‰el hlasy z amplionu. Znáte to: „Prosím, pozor, Air France oznamuje odlet letadla Clipper 345 do ¤íma pfies Mnichov, Curych. Cestující nastupují schodi‰tûm tfii. Pfiejeme pfiíjemn˘ let.“ „Attention, please! Passengers Wrigt, Tomkinson and Harris, booked with Pan American World Airways to New York, please, come to the counter of your Company...“ A tak dál. Právû si zapaluju cigaretu, kdyÏ to sly‰ím. „Paní Verena Lordová, opakuji, paní Verena Lordová! Prosím, dostavte se do informaãní kanceláfie. Máte zde telefonick˘ hovor!“ Okénkem vidím, jak sebou ta Ïenská u kÛlny ‰kubne. Vydû‰enû zírá na chlápka, co ji objímá. Nûco mu fiíká. On nûco fiíká. Ona vrtí hlavou. Krásné modroãerné vlasy lítají sem a tam. „Paní Verena Lordová... paní Verena Lordová... Máte tady telefonick˘ hovor... Prosím, dostavte se do informaãní kanceláfie!“ Teì jí on horlivû domlouvá. I rukama. Jasnû, je to Ital. Ona dupne nohou. Celník otevfie dvefie. „Tak tedy hodnû ‰tûstí, pane Mansfelde! MÛÏete jít. A opravdu, nic ve zlém.“ „Ano, jistû,“ podám mu ruku, ale uÏ se na nûho ani nepodívám. Vidím jen tu s ãern˘mi br˘lemi. Kabelu v ruce, procházím kolem ní a toho chlápka. Ve stejnem okamÏiku se ona obrátí a vrazíme do sebe. „Pardon,“ zamumlám. Podívá se na mû a je duchem úplnû mimo, pak se rozbûhne halou pryã. Chlápek se váhavû vydá za ní. Má strach? Zdá se. Taky bych mûl. Jestli teì milostivou volá pan manÏel? Jak to, Ïe to tady zavonûlo konvalinkami? Ach tak. Její voÀavka. Diorissimo je to. Znám. V pfiedposledním 40

Láska je jen slovo. První kapitola

Recommend Documents