Spolehlivý partner je jen jeden!

červen 2008 číslo 2

SPOLEČNOST PŘÁTEL USA SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA Česko – americký klub The Czech – American Club Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00 Czech Republic Tel. +420-2-2421 0813, fax: +420-2-2421 5561 www.spusa.cz

NÁZORY - INFORMACE - DISKUSE - HISTORIE - DOPISY

Spolehlivý partner je jen jeden! Opět uplynulo mnoho dní od posledního čísla Bulletinu a stále je nutné se vracet k tématu radaru. Severoatlantická aliance se sice v pevném šiku za radar postavila, včetně raket v Polsku i s premiérem Ficem, který dva dny před summitem hrozil svojí levičáckou pěstičkou z obrazovky, že bývalí bratia zpoza Tatier radar nikdy neschválí. Moc toho nezmohl a začlenil se do šiku aliance a tím i k textu dokumentu, který „uznává významný přínos k obraně“. Ovšem nálada v Brdské pahorkatině se nikterak nezměnila a nám předkládají média, že brdská KSČ se nevzdává. A nejsou to jen rudí ochránci bývalých jaderných skladů munice, reprezentováni slavnými starostovskými jmény – Vondrášek, Fiala, Neoral, Leiterman, Řihák atd., ale i rudozelený ministr pan Liška, soudružky Zubová a Jakoubková jsou přesvědčeni, že jde jen o nejasný a pochybný postoj. Nelze zapomenout ani na hoteliérku Koutnou, že prosperita jejího hotelu poklesne vzhledem k radarovému záření (jak uvedla pro deník „Mladá fronta“). Zde se tyto problémy řeší večer v hotelové restauraci u piva. Zde bychom se měli zeptat každý z nás sami sebe, že pokud chceme ustoupit těmto únorovým osmačtyřicátníkům, měli bychom se stydět před Estonci, Litevci, Lotyši a před všemi bývalými satelity Moskvy, kteří na summitu dali zřetelně najevo, že zárukou jejich nezávislosti není voják v rubašce, ale právě ty radary. A pokud bychom měli jako správní hospodáři vytvořit přehled hodnot, výsledků a bilancovat historii naší obrany za 90 let existence našeho státu, tak to žádná sláva není. Historicky na spojence štěstí nemáme. Hrdý Albion nás nechal být i se slavnou smlouvou a byl rád, že jej rakety „F1“ nestačily zlikvidovat. Sladká Francie, ta země galského kohouta, smlouva nesmlouva, jděte k čertu. Maršál, ten miláček Pétain, se s Němci domluví – každý půlku a zapijem to. Zůstane nám loďstvo, kolonie a označení kolaborant. A Sověti, to byl také partner do nepohody, v čele se soudruhem Molotovem. A smlouva ve varšavské koalici jako hráč nárazníkového pásma, to byla opět výhra. Dnes máme smlouvy nové, ale Albion i galský kohout mohou bez Američanů vést válku tak o prvořadosti svých jazyků v unii. A sledujeme-li chování německého ministra obrany France Josefa Junga, který je mimochodem naším společníkem v misi „ISAF“ v Afghánistánu, když neobratným slovním žonglérstvím ve smyslu “nechci si to s nikým rozházet” (nakonec je křesťanský demokrat) obhajuje impotenci německých jednotek působících na klidném severu Afghánistánu, máte pocit „Jiříkova vidění“. Dle jeho slov mají Němci získat především srdce a mysl Afghánců na severu a být záštitou výstavby a rozvoje. To je svaté poslání Němců v těchto misích. Co se děje na jihu, kde umírají Američané, tohoto křesťanského demokrata nezajímá. Jinak vítá spolupráci NATO – Rusko a ke spokojenosti mu chybí poskytování informací od Američanů Rusům a umožnění ruské spolupráce a kontroly ohledně štítu. Takže, ať už tady ty sovětské kontroly radaru máme a že ten radar zafinancují Amíci, protože my jsme ta chudá Evropa! Ano?! A že se

naši vojáci, sousedé Němců z mise „ISAF“ ze severu přesouvají na jih, vás samozřejmě nechává klidným, protože cílem vaší apoštolské mise je získat srdce severu Afghánistánu. Přidáme-li k těmto skutečnostem slova vyslovená Alainem Lamassourem, bývalým poradcem francouzského prezidenta a bývalým ministrem, že vždy se dá najít řešení a že prostřednictvím Lisabonské smlouvy a tím i zreformované Evropy, by mohla být Francie rovná s Ruskem, USA a Čínou a je to stejný názor i francouzské politické levice, která vždy ve Francii hrála prioritní roli. Po těchto úvahách německých a francouzských politiků vyvstává otázka o kvalitě a jistotě partnerů. A jako další se lze ptát na smysl jednotek EU, kde je plánovaný útvar z vojsk – Čechů, Slováků, Němců, Rakušanů a Chorvatů. My na jihu, oni na severu? Jako parta armád ve společenství NATO bez Američanů je to nesmysl. Naše vlastní armádní velení je po současných, ale i minulých skandálech neakceschopné a to je teprve začátek kolize a nelze se divit, když generalita ověšená metály z let před rokem 1989, počínaje rokem 1948, se vtěsnala do rádoby nové armády současnosti, včetně textu přísah slibujících věrnost Gottwaldovi. Ovšem u nás si s přísahou problémy neděláme. Přísaháme za Havla s únorovým řádem na prsou. Zapomněli soudruzi nebo provokovali? S tímto velením bychom neubránili ani ovce před maltézáčkem. A co se týče kvality prověrek v rámci utajení těchto soudruhů maršálů, kteří absolvovali vysoké vojenské akademie v SSSR, snad není nutné polemizovat. Máme tedy velení sice s prošlou zárukou, ale i to konstatuje, že úvaha v rámci perspektivy armády je značně deprimující. Na vojnu se Čechům nechce a profesionalitu v armádě, tedy o obranu státu, není zájem. Tedy staří zelení dojdou a mladá rezerva není ani v mrazáku. S Američany se bavit nesmíme, alespoň ne o obraně, jak říkají soudruzi z brdské KSČ – KSČM. A tak zbývá alternativa dohoda s carevičem, nebo požádat cizineckou legii o ochranu, pokud soudruzi z Brd dají souhlas. Ovšem je tu ještě další možnost, kterou předložila paní Tyčová z brdské obce Skořice: Američany a paprsek zde nechceme! Ať jsme samostatní jako Švýcaři! Návrh pro sněmovnu nebo nesvéprávný výplod?? Pochybuji, že by se to líbilo soudruhu Filipovi, paní Tyčová. Tam by neměl tu svoji živnost! Ovšem nápad, reprezentující úvahy a myšlení brdských hvozdů. Takže přemýšlejte alespoň vy ostatní, protože autoři petic, starostové ať tak či onak, kšefty typu mrazák za vodku již definitivně skončily. Bylo by také nutné zapnout mozkovou funkci zvanou paměť a vyladit si obraz, jak by se tyto brdské a levicové aktivity vyjímaly před rokem 1989. Jasná odpověď „vnitřní nepřítel a ohrožení obrany státu!“ Za tu byla popravena Dr. Horáková, soudruzi! Takže ta kategorie stále platí, soudruzi! Jen ji nikdo nevytáhl na světlo! Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy zavazuje americkou stranu, že v případě napadení Evropy raketami má Česká republika prioritu přednostní ochrany před ostatními evropskými státy. A to před jakýmkoliv nepřítelem. Je to smlouva, o které

Z OBSAHU:  Stalo se před lety  Dopis těm, kteří neselhali 

z toho polovina mladé posádky „USS Arizona“. Říkám-li málem zničená, myslím chybu japonské rozvědky, která nezaregistrovala, že všechny letadlové lodě byly mimo přístav. Vezmeme-li v úvahu, že Sobotka ani Paroubek, ani opozice x 1000 nejsou ani tkaničky od Pattonových bot, my nemáme 150 letadel ani s větroni, nejsme Amerika a hlavně nejsme Američany, kteří se hromadně hlásili do armády pomstít Pearl Harbor. My bychom se hlásili hromadně pro modré knížky. Američané mají zakódovaný vrozený přirozený pud k sebeobraně, k zachování života. Instinkt převzatý z běžného života Ameriky, z její historie. Instinkt někdy převládá před intelektem, to je před racionálním myšlením, zvláště v rozhodujících okamžicích. To postrádá Evropa. Debaty, diskuse, okupace, naše ne právě blízké okolí Ukrajina, ale i Gruzie, mají problémy se svým vstupem do NATO. Byl by ohrožen východ, říká jejich soused. Abychom my nebyli ohroženi, měli bychom vsadit na spolehlivého partnera. Je jen jeden!

pokračování ze str. 1 se zemi jako Česká republika mohlo po dobu její historie jen snít. Je to záruka svobodného myšlení, záruka podílení se na špičkových projektech ve vědě, je to exkluzivní strategické partnerství s důvěryhodným a spolehlivým protějškem, který umožní oboustranné konzultace o mezinárodní bezpečnosti. Je to něco, co jsme dosud neměli. Jistota!! Pojem, který generace od roku 1918 neměly do dnešních dnů. Nemá ji ani dnes! Nelze hazardovat s rozhodnutím, kdo bude náš partner pro obranu, když evropské jistoty známe z historie. Ptejme se odpůrců i levičáků z opozice na jistotu, že svět bude válčit vždy jen slovy? Budete překvapeni! Nikde nic nehrozí, říká Sobotka. Říká soudruh Filip. Říkají ostatní z levého bloku. Patton varoval Američany před napadením v roce 1935, když jako náčelník zpravodajců pracoval na Havaji. Vypracoval zprávy, jak čelit útoku Japonců. Amerika neslyšela. Pak tu byl útok tří set letadel na Pearl Harbor a málem zničená tichomořská flotila. Bilance 19 potopených lodí, 150 zničených letadel na zemi, 2400 mrtvých vojáků a civilistů,

Bláha

Představitelé střední školy ze Santa Moniky z Kalifornie si již trvale oblíbili Prahu jako koncertní místo pro svoje orchestry. Santa Monica High School Symphony Orchestra vystupovala již v roce 2004 v Rudolfinu. V letošním roce jsme měli možnost navštívit koncert jejich komorního orchestru 24. března v Českém muzeu hudby a velkého symfonického orchestru 25. března v Rudolfinu. Rozbor tohoto vynikajícího koncertu nám poskytla profesorka PF UK a hudební kritička Dr. Olga Kittnarová.

J. Swensonová po koncertě. Mistrova 8. symfonie zazněla v plném lesku žesťů, dřev i strunných nástrojů. Spontánní muzikalita partitury vyvolala v hráčích souznějící emoce a temperamentní nasazení. Kontrast mezi závěrečným během prvé věty a klidem věty druhé byl markantní. V druhé větě jsme obdivovali tlumeně jemnou dynamiku, která dala vyniknout harmonickým záměrům autora. Dílo budované na kontrastech formy vyznělo v jednotě organického celku. Darem pro Prahu je vždy typicky americký repertoár. Předehru k West Side Story L. Bernsteina si u nás každý v duchu zpívá s sebou. Pod taktovkou Vincenta Gomeze zazněla v parádním kaleidoskopu nostalgických melodií (výborné žestě), rytmické a metrické bohatosti a orchestrálních barvách. (Nástupce L. Bernsteina v NY Philharmonii P. Bender řekl autorce tohoto článku v interview pro knihu Rozeznělé partitury mj.: „Bernstein byl milován publikem, byl vtažen do společenského života a byl dotazován novináři na bezpočet věcí. Co si myslí o Nixonovi, o válce ve Vietnamu, jaký má názor na ženské problémy. Byl něco jako kněz, jako rabín.“) Večer česko-americké „klasiky“ v tom širším slova smyslu prokázal technickou vybavenost hráčů, jejich nesmírnou vitalitu a radost z muzicírování. Je přitom překvapivé, že z obsazení (88 členů) se bude ani ne desetina věnovat hudebnímu povolání. Z tohoto hlediska je samotná existence orchestru nesmírným kulturním vkladem do příštích životů těchto mladých lidí. Dirigentka Swensonová vyjádřila závěrem poděkování za interpretační kurs, který pro ansámbl připravili renomovaní členové orchestru FOK a dále za návštěvu brněnské konzervatoře. Členové Santa Monica Orchestra předali i čestnou plaketu představitelům hl. m. Prahy. Olga Kittnarová

Santa Monica High School Orchestra v Praze V průběhu čtyř let jsme v Praze již po druhé uvítali Santa Monica High School Orchestra v rámci programu Perform America, Artis 3000, Teris a festivalu Dvořákova Nelahozeves. V průběhu koncertu jsme si mnohokrát ověřili, proč již v polovině 18. století reformátor opery Ch. W. Gluck považoval hudbu za univerzální jazyk, spojující národy. Premiéra Mozartovy opery Don Giovanni zazněla r. 1787 v Praze a vynesla často citovaný (okřídlený) výrok mistra: „Moji Pražané mi rozumějí“. Při provedení její ouvertury si obvykle připomeneme knihu českého spisovatele A. Jiráska F. L. Věk, ve které se líčí atmosféra akce; do poslední chvíle bylo dílo neukončeno, hudebníci hráli „prima vista“, ale přesto opera přinesla velký úspěch. Předehra je obsahově pestrá, dramatická i tragická, ale navozující i atmosféru budoucích dějů a postav. Vtipnost nápadů a jejich zpracování vyžaduje značnou technickou zběhlost i výrazovou potenci. (Ne nadarmo řekl A. Rubinstein, že Mozart je příliš lehký pro děti a těžký pro umělce.) Dirigent Jason Alello řešil v této úvodní skladbě večera nelehký úkol dosáhnout vyvážené intonace, dynamiky, odpovídajícího tempa a vhodného výrazu. S obdivuhodnou odvahou nastudoval orchestr Santa Monica dva skvosty českého kmenového repertoáru. Smetanova Vltava z Mé vlasti plynula pod neúnavným gestem Jani Swensonové v pravidelném bystrém toku od pramenů k majestátní řece. A rozdíly v interpretaci? Odmyslíme-li si dispozice plně profesionálního a oproti tomu výborně vedeného školního orchestru, asi bychom přidali více citovosti některým melodiím střední části, více zemitosti polce a agogicky zvlnili závěrečné tempo, kdy bylo třeba rychlostně vyrovnávat dechy a smyčce. „Jsem spokojena se současnou sestavou orchestru, který se každý rok obměňuje. Myslím, že vyhovuje požadavkům, které na hráče klade Dvořák. Vím, že se mohu spolehnout zejména na cella, horní i dolní smyčce,“ říká

Setkání bez parníku Tradiční setkání členů SP USA, které pořádá vždy v květnu pražská pobočka, se v roce 2008 konalo bez plavby po Vltavě. Náhradní řešení připadlo na vinárnu „Beograd“ a dle úsudku přítomných to nebyla špatná volba. Chybělo sice slunce a vůně Vltavy, ale prostory vyzařovaly útulností a klidem. Přítomnost členů byla velmi dobrá a spokojenost s obsluhou nakonec vyjádřili všichni. Příští rok uděláme referendum zde v Čechách tolik žádané, ale nikoliv o radaru, zde jsme všichni pro, ale kde konat příští setkání – parník nebo vinárna. Na viděnou v roce 2009. Bláha

2

Stalo se před 80 lety Dopis československé národní rady

3

Stalo se před 67 lety Byla na příkaz Reinharda Heidricha odstraněna socha prezidenta W. T. Wilsona před Wilsonovým nádražím v Praze.

Stalo se před 31 lety Před 31 lety byl na návrh historicko-archeologického z oddělení Národního muzea jako historicky výtvarně nedůležitý exponát z depozitáře vyřazen sádrový odlitek pomníku Wilsona, jehož autorem byl akademický sochař Albín Poláček a kovolitec Franta Anýže. Zbytky byly uloženy v Lapidáriu Národního muzea do roku 1977. Na základě rozhodnutí poradního sboru ze dne 1. prosince 1976, jehož členy byli s. Dr. Lubomír Sršeň a soudruzi Egner, Valenta, Petrovský z oddělení historické archeologie a soudruzi Studnička a Janíček z technické správy Národního muzea, byly zbytky sádrového modelu vyvezeny na skládku a rozbity. Skartace na skládce se zúčastnili výše jmenovaní soudruzi a byla vydána zpráva o skartaci. Čarodějnice byla upálena. Inkvizice.

4

Zpráva o skartaci vizi, že v roce 2008 se jejich jména objeví v souvislostech k pomníku a již vůbec ne, že vznikne nápad vrátit původní název Wilsonovo nádraží a tím vrátit historii, což by mělo vyplývat z logiky. Ale vracet se k historii, k Wilsonovi, k Americe a teď dokonce ten radar. Kdo to zaplatí? Novou firmu, razítka, hlavičkový papír? A co tomu řekne lid soudružský? Kdysi to bylo Nádraží mocnáře Franze Josefa. Nebyl problém změnit je na Wilsonovo. Nebyl problém změnit je na Hlavní. Byla facka strýčku Samovi a hlavní práci udělali přece Němci, i když Wilsona roztavili, vracet se k první republice? Co tomu řeknou odbory? Budou stávky? Zbourali nám Leniny! Zbourali Staliny! Teď chtějí Wilsona a ještě s firmou? Toho bohdá nebude, aby český soudruh z parlamentu utíkal! Chceme referendum o Wilsoňáku! (Připomínat, že Rusové přejmenovali Leningrad, se asi moc nehodí.) Mnoho lidí jede do dneška z Wilsoňáku, jde na Wilsoňák, odjíždí z Wilsoňáku, takže je to stále Wilsoňák. A pokud jde o tu vernisáž odhalení Wilsona před Wilsoňákem, měla by být, jak je mnohé přání, k výročí republiky a nikoliv k výročí velké sametové. To by ji mohl odhalovat třeba Čalfa a ostatní z té partičky, co stáli v padesátých letech při velké straně. Věříme, že pražský magistrát nezklame a opět bude Wilson a Wilsoňák. Bláha

Dokumentárních materiálů o osudu pomníku W. T. Wilsona v kopiích mám mnoho, ale prostor Bulletinu je omezen. Z pohledu do historie vás napadají zajímavé spojitosti. Pachatele atentátu na Heydricha dlouho bez úspěchu hledalo gestapo. Ovšem byla to česká hlava, když německy mozek nestačil, kdo je přivedl k cíli: 1. jejich úkryt v Resslově ulici vyzradil český kamarád Čurda, 2. německý mozek ani síla nestačily parašutisty zlikvidovat, 3. byla to hlava českého snažílka v hasičské uniformě, který dostal požární hadici do krypty pomocí českých rukou a vynalézavosti. Konečně SS slavili úspěch nad mrtvolami parašutistů. Byl to Reinhard Heydrich, který dal svrhnout pomník W. T. Wilsona a použil materiál na děla wehrmachtu a důvod byl i ten, že byla vyhlášena válka USA. Ovšem je tu shoda náhod, pokud to lze srovnávat s rokem 1941. Sádrové zbytky pomníku přežily 36 let na muzeální půdě a pro každého sochaře a restaurátora nebyl problém uvést věci do původního stavu. Fotografie tomu dávají za pravdu. Nebyla ovšem snaha. Ovšem tentokrát to nebyl český hasič snažílek, ale soudruzi s vizí kariéry v čele se soudruhem Dr. Sršněm, kteří o zničení rozhodli. Inkvizitoři, to je termín jako pro tuto skupinu ušitý. Samozřejmě, že nemohli mít

Dopis těm, kteří neselhali Členové Společnosti přátel USA – pobočka Praha hlavní město, vyslovili souhlas s napsáním dopisu skupině bratří Mašínů, ve kterém jsou oceněny jejich činy v padesátých letech a o kterých jsou do dneška vedeny mediální spory, kdo vlastně jsou. Iniciativu těchto sporů vytváří dožívající skupina přátel KSČKSČM, která k jejich jménu přidává slovo „vrazi“. My, členové SP USA – Praha se řadíme ke skupině národa, která jejich činy nazývá hrdinstvím a naopak dobu, proti které oni bojovali a která má ve štítu šibenici Milady Horákové, nazýváme obdobím vražd. Dopisy byly odeslány Josefu Mašínovi, Ctiradu Mašínovi do USA a Milanu Paumerovi v ČR a my věříme, že ocenění jim udělené premiérem ČR v USA nebude poslední. Bláha

výkonnou a policejní mocí ovládá a deprimuje společnost. Jednali jste dle slov podplukovníka Mašína, která zaznívají z jeho posledního dopisu pro Vás před popravou. Pamatujte, že hájit svobodu své vlasti a národa je první povinností každého uvědomělého Čecha. Jeho odkaz jste splnili a patří Vám dík. Boj Vašeho otce a skupiny „tří králů“ je vepsán na čelném místě druhého odboje. Vaše činy stojí v čele třetího odboje a „my“ věříme, že dojdou stejného uznání jako boj Vašeho otce! Za SP USA Praha hl. město Bláha

Vážený pane, Dovolte mi jménem členů „Společnosti přátel USA – Česko-americký klub“ – pobočka Praha hlavní město Vám vyjádřit poděkování a úctu za váš neohrožený postoj proti totální moci v roce 1953. Vy se svojí skupinou jste byli jediní, kteří se postavili se zbraní v ruce proti režimu, který si uzurpoval moc a prostřednictvím žalářů, vražd a kolaborace se snažil, aby národ absorboval jeho komunistické ideje. Svými činy jste nepřekročili imaginární hranici dimenze boje za svobodu, která je určena historií a dějinami v boji proti diktatuře státu, který

Beseda na embassy Pobočka Praha – hlavní město pořádala 10. 6. 2008 v prostorách American Center Praha 1, Tržiště 13, poslední z oblíbených besed na téma otázka odpověď, s tiskovou mluvčí velvyslanectví paní Victorií Silvermann. Jako obvykle vymezený čas dvou hodin nestačil. Byla zde příležitost vyslovit poděkování této dámě, která vždy našla časový prostor pro komunikaci s pražs-

kou pobočkou a členy. Členská základna SP USA – Praha se rozhodla udělit paní Victorii Silvermann čestné členství pobočky Praha za její iniciativu a komunikaci s americkým velvyslanectvím. Přejeme paní Silvermann mnoho úspěchů v jejím novém úřadě a štěstí v osobním životě. Bláha

5

Inzerce na stránkách Bulletinu je tu pro Vás! Dovolujeme si vám nabídnout naše stránky k prezentaci cílů vašeho podnikání. Stránky časopisu "BULLETIN" čtou čtenáři nejen v České republice, ale i ve Spojených státech amerických, a proto vám mohou otevřít cestu právě do této země. Texty v angličtině i češtině. Zkuste inzerci v Bulletinu!

Ceník inzerce: Sloupek 8 x 12 cm = 1 500 Kč 16 x 12 cm = 3 000 Kč Informace/Information: Bláha Jaroslav, Lužická 7, 120 00 Praha 2, Czech Republic e-mail: [email protected]

OFFER OF ADVERTISEMENT IN OUR BULLETIN WE ARE OFFERING OUR BULLETIN PAGES FOR PRESENTATION OF YOUR BUSINESS INTERESTS IN CZECH REPUBLIC. CZECHS ARE INTERESTED IN LIFE IN UNITED STATES AND MORE OF THEM ARE TRAVELING TO UNITED STATES THEREFORE THEY WILL READ ALSO YOUR ADVERTISEMENT.

ADVERTISEMENT CHARGES 3 INCH x 5 INCH = 50 DOLLAR 6 INCH x 5 INCH = 100 DOLLAR 7 INCH x 9 INCH = 150 DOLLAR

SPOLEČNOST PŘÁTEL USA SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA Česko – americký klub The Czech – American Club Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, Czech Republic tel.: 224 210 813

REDAKCE: J. Bláha, BULLETIN SP USA

mobil: 721 910 475 e-mail: [email protected] Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, CZECH REPUBLIC

6