LÁSKA JE JEN SLOVO? Obsah Unitářských listů ÚNOR 2013 SLOVO NA CESTU

Obsah Unitářských listů ÚNOR 2013 3 4 9 10 11 12 14 15 16 18 20 23 24 25 25 26 27 28 30 32

Slovo na cestu: Láska je jen slovo? (Petr Samojský) Mít rád a milovat není jenom slov(ves)o (Sofie Kučerová) Slovo k zamyšlení: Láska jako působení (Marek Kettner) Zázraky se dejú (Miloš Mášik) Meditace: Jaké to nádherné ráno (Kinga Reka Szekely) Dětská stránka (Mína Hosenseidlová) Oznámení: Zemřel Ing. Dr. Otakar Mikeš, DrSc. Pozvánka: Benefiční koncert ženského pěveckého sboru Arytmie Pozvánka: Časová banka (Karen Ercolino) Pozvánka: Program Unitář+/Unitářka+ (U+) (Lucie Červená) Kalendárium: James Thomas Sunderland (Kristýna Ledererová Kolajová) Letem unitářským světem: Kde potkáte unitáře? Akce unitářské pomocné služby Z pražské Unitarie: Ohlédnutí za poslední nocí v roce 2012 (Pavla Stine) Z Obce širšího společenství: V OŠS chystáme několik důležitých kroků (Kristýna Ledererová Kolajová) Z teplické Unitarie: V teplické Unitarii vzniká tvůrčí dílna (Jiří Kloboučník) Z liberecké Unitarie: V současné době... (Marcela Prajzlerová) Pozvánka: Pozvání do Uni-Dráma Program v obcích NSČU Únor 2013 Události, komentáře: Zápas o obřízku, Polští vyznavači špagetové příšery žádají o uznání své církve Humor solí života: Láska je základem života

SLOVO NA CESTU

LÁSKA JE JEN SLOVO?

V

románu Láska je jen slovo J. M. Simmel říká ústy ženy, která se brání lásce o deset let mladšího mladíka, že „Láska je jen slovo, neznamená nic. Je to oblíbený způsob, jak říci: Dva lidé se chtějí odvázat. Láska je jen slovo, a když ta legrace začne, tím slovem přikrýváme hory hříchů.“ V tomto citátu je ilustrováno nebezpečí degradovat lásku na něco samozřejmého, fádního, co mohu ale nemusím brát vážně. Láska není jen slovo. Je to nezbytnost, má-li lidstvo přežít. Je to nevyhnutelnost, má-li poutník vidět světlo na konci tunelu. Je to povinnost, má-li člověk brát svou duchovní cestu životem vážně. – Petr Samojský

UNITÁŘSKÉ LISTY vydává měsíčně Pražská obec unitářů pro členy, příznivce a přátele v Pražské obci unitářů, Obci širšího společenství, Místní skupině unitářů v Liberci, Místní skupině unitářů v Teplicích. Názory v příspěvcích našich členů nemusí vyjadřovat názor redakce. Uzávěrka příspěvků je vždy do 7. dne každého měsíce. Příspěvky do Unitářských listů posílejte e-mailem na adresu [email protected] nebo do kanceláře POU, Karlova 8, 110 00 Praha 1. Redakce: OŠS: Miloš Mášik, Petr Samojský; POU: Jaroslava Dittrichová, K. Sofia Kučerová, Eva Pivcová; MS Liberec: Jasoň Havlín. Odpovědný redaktor: Petr Samojský. Technická redakce: Mirka Kmentová a Marie Pichrtová. Výtvarný doprovod a ilustrace: Jana Hrevušová a archivní zdroje. Grafický návrh a sazba: Jiří Kloboučník. Jazyková korektura: Miloš Hlávka. Registrace: MK ČR E 13407.

Unitářské listy • Únor 2013

3

MÍT RÁD A MILOVAT

Když vám teď řeknu, že vás mám ráda a že vás miluji, co si o mě pomyslíte? Že jsem se zbláznila? V dnešní době je filantrop přece blázen. Nebo že jsem nějaká divná? Polekáte se a řeknete si: To slovo bylo adresováno mně? A proč? Co ode mě očekává? Nebo snad zaujmete obranný postoj a odpovíte: Co si to dovoluješ, proč mi tohle vůbec říkáš? Nezajímá mě to. Anebo budete mít čistou, prostou radost a povíte mi: To je hezké Sofie, děkuji, úplně jsi mi rozsvítila den. A slovo si schováte do kapsy, až půjdete v mraze Prahou domů, bude vás cestou hřát, protože jeho magické kouzlo spočívá právě v jeho hřejivé moci. Toto slovo, které, je-li myšlené upřímně, stává se velkým darem. Neklade si požadavky na splátky, je darováno. Když jsem byla malá, jezdili jsme s rodiči na chatu na Českomoravské Vysočině. Bylo to krásné místo uprostřed lesů a strání a bez elektřiny. Velký dům z kamene a dřeva, který začali moji rodiče stavět, když jim bylo osmnáct, kde společnými silami pracovala celá širší rodina. Tam jsme se v létě, celé příbuzenstvo roztroušené po republice, potkávali. Jednou našel můj otec na skládce kovovou cedulku, kterou pověsil nad vchod do společenského pokoje. Bylo na ní zlatým písmem na tmavě zeleném podkladu napsáno: Abyste se milovali ve spolek, jako já miloval jsem vás. Každý, kdo těmi dveřmi vešel dovnitř, tím věděl, že tady bude Loajalita ve vztahu mezi dvěma lid- v bezpečí, protože je milovaným člomi se zakládá na důvěře a úctě. Lze věkem. Když jsem jako dítě přemýšleji pouze nabídnout, nikdy vymáhat. la o Bohu, nedokázala jsem si předJejím základem je dobrovolná, od- stavit jak vypadá. Ale v tom citátu, jsem si náhle boží přítomnost uvědodaná, nesobecká láska. movala bytostně. Aniž bych tehdy tu– Leo Buscaglia šila, že se jedná o větu z Janova evangelia. Už jsem nepotřebovala pátrat po fyzické podobě boží, cítila jsem Boha v srdci. A věděla jsem, že mě má rád. Bůh je darovaná láska ve své nejčistší esenci. Když Nietzsche vystoupil se svým prohlášením že Bůh je mrtev, způsobil společnosti tak trochu šok. Když je Bůh mrtvý, co teď? Nic nemá smysl, v čem je vůbec nějaký smysl? Tato atmosféra morbidního nihilismu vedla k postupnému úpadku všech vyšších hodnot. Dnes se však už málo kdo pozastavuje nad

tím, zda je Bůh mrtvý nebo ne. Proč taky? Vždyť je to vlastně jedno. Stav pasivního nic a ničeho = nihilismu, dospěl do stavu lhostejnosti a apatie. Vznět pro naplňování vyšších hodnot a ideálů ustoupil individualistickému chtění. Člověk dneška netouží po spění v osobním růstu, je to spíše spění pro sebe sama. Pachtivé spění do neutuchajícího chtění. Má charakter partikulární a nikoliv celostní. Co vlastně chceme? Chceme si užít okamžik – tady a teď, který přichází a zase odchází. Konzumní revoluce způsobila, že Milovat znamená přát někomu, co způsobně spotřebitelsky postupně se pokládá za dobré; a to pro něho, konzumujeme sebe sama, svou vlastní nikoliv pro sebe. existenci. Žít bez kategorického impe– Aristoteles rativu je zdánlivě velmi jednoduché a pohodlné. Nastal věk her na ostrově splněných přání, každý si může z nepřeberné škály nabídek továren na zážitky vybrat ten svůj a pak si ho patřičně užít. Že se pak stejně necítíme dobře a naplněni? Nevadí, paleta možností je přece nepřeberná. Lidská přání jsou pro služby rozkazem, vše lze ušít na míru a libovolně kombinovat dle aktuální módní vlny. Sáhneme po jiném šidítku, vždyť je to přece jedno. Ale pak si v jednom momentu vší zábavy uvědomíme, že jsme prázdní. A tak stojíme uprostřed svého vybraného zážitku naprosto dezorientováni. Jako dítě, jehož hračka z ničeho nic kamsi zmizela. Protože naše osobnost stále jaksi nenalézá svého naplnění. A zdánlivá jednoduchost života bez kategorického imperativu ukazuje svoji stinnou stránku. A tou je osamocení v prázdnotě vlastní duše. Toto vakuum nehlásá jen samotná duše člověka dnešní doby, ale společnost jako taková. Duchovní vyprázdnění vykazuje oblast kultury, vědy, politiky, školství i církve. Církve například zažívají nejen tíživý nedostatek duchovního personálu, ale i dramatický pokles zájmu věřících. Vždyť nabídka je široká a poptávka v duchovní oblasti po spiritualitě tak zoufale nízká. Viz poslední výsledky sčítání lidu, kde sestupná křivka občanů, kteří se svým vyznáním hlásí k nějaké církvi nebo náboženské společnosti je u většiny těchto organizací výrazně patrná. Pozice školství začíná ztrácet kredit prestiže. Učitelé nemají u studentů autoritu a liberální tendence studentů komunikovat se svým profesorem jako se sparring partnerem na squashi prakticky vážnost studijního prostoru (kde já jsem student a Vy, učitel, od kterého se já mám něco naučit) takto likviduje. Tento všeobecný pád autorit znamená i úpadek tradice a vyšších hodnot. Jejich královský trůn je náhle prázdný a nám je to vlastně jedno. Člověk sedí v teple domova a v roli televizního diváka svého vlastního života přepíná dálkovým ovladačem programy, které nám laskavě poskytuje mediální monopol. Uspokojuje ho TO, že má možnost volby svého kanálu, tak si jako svobodný volič přepíná.

4


NENÍ JENOM SLOV(ES)O ThDr. Sofie Kučerová


5

Opravdu pro nás Bůh zemřel? Povím vám jeden známý i neznámý příběh: Pan profesor na jisté univerzitě položil svým studentům otázku: „Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?“ Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, je to stvořené Bohem.“ „Stvořil Bůh všechno?“ ptal se dál profesor. „Ano pane,“ odpověděl student. Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu, naše činnost určuje nás samotné. Bůh je tedy zlo.“ Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student. „Pane profesore, mohu Vám položit otázku?“ Samozřejmě, odpověděl profesor. Student se postavil a zeptal se: Existuje chlad?“ „Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?“ Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: „Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo tvorby tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či tvorby chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho Velká opravdová láska ukáže svou můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vysílu jen tehdy, podaří-li se jí z dvou tvořili my lidé, abychom mohli popsat milenců, slabých lidí, udělat tvory to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.“ Student pokračoval: „Pane profenebojící se ani změn, ani neštěstí, sore, existuje tma?“ „Samozřejmě, že ani rozloučení, ani nemoci, ani žiexistuje,“ odpověděl profesor. „Znovota a smrti. vu nemáte pravdu, tma neexistuje. Ve – Ivo Andrič skutečnosti je tma jen díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.“ Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?“ Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla.“ Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad – tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.“ Profesor si sedl. Ten student byl mladý Albert Einstein. Je zajímavé, jak mnoho lidí dnes samotu a duchovní prázdno pociťuje. Bylo to takto dříve? Nikoliv. Z pohledu psychologie se 19. stol. vyznačovalo dobovými neurózami typu hysterie, fobie a obsese, což potom 20. století řešilo freudovskou psychoanalýzou a psychoterapiemi, C. G. Jungem počínaje a kognitiv-

ně-behaviorální terapií zdaleka nekonče. Zato 21. století nabízí kromě neuróz již stávajících výrazně jiné spektrum neurotických poruch. Jsou to neurotické obtíže, jejichž povaha je obtížně definovatelná a jsou spojené většinou s osobnostním charakterem. Člověk neví přesně, co mu konkrétně je, zkrátka se necítí dobře, má pocit, že postrádá schopnost cítit cokoliv, radost – smutek, soucit – vztek, je to emoční deprivace. Pociťuje pouze existenční vakuum, tragický pocit vlastního bytí, který koření v individualistickém já-ství. Bojí se navázat osobní hlubší vztah k druhým lidem, protože se cítí zranitelný. Je schovaný ve svém osobním folikulu před druhými, před světem a vlastně i před sebou samým. Tak, toto je problém dnešní reality: člověk osamocený v pustině své duše. Jak tento neurotický symptom poplatný své době psychologie 21. století vyřeší? Budu vám vyprávět podobenství, které pracovně nazývám Adam „hledač oáz“ kontra Adam „zlatokop na Aljašce“: Člověk, Adam-Eva dnešních dnů se toulá pouštní pustinou své duše. Okusil všech plodin, co mu ráj jeho snů a realit dokázal nabídnout. Ale přestalo mu chutnat. Jeho chuťové pohárky jsou přesycené, ztratily schopnost rozlišování chutných a zkažených potravin. A tak, bez chuti a čichu, bez radosti z prožitku, bloumá bezcílně pustinou. Až jednou doputuje k rozcestníku, který ukazuje směr ke dvěma pólům. Jeden se jmenuje Oáza-agapé (láska) a druhý Aljaška-aurum- zlato. Adam hledající agapé se vydá na cestu k Oáze. Adam, hledající aurum půjde směrem na Aljašku. Oba vědí, co hledají, oba hledají takové zlato, které naplní jejich srdce radostí. Avšak Nový Adam očekává zlato duchovní, kdežto jiný Adam zlato materiální. Nový Adam dosáhne své oázy a vyprahlý svou prázdnotou napije se z pramene řeky, který onou bezpečnou oázou protéká. V tu chvíli pocítí lahodnou chuť v ústech a v jeho těle se rozproudí krev znovuzrození. Uvědomí si čistou agapé – lásku a úctu k veškerému stvoření. Jiný Adam se po strastiplné cestě ocitne u svého cíle na Aljašce. Nalezne tam zlatou řeku a začne rýžovat zlato. Plní kádě nalezeným zlatem a vyčerpán z vší té dřiny, dostane žízeň a napije se z řeky. Ale te- Láska nám umožňuje být pro někokutina se při doteku jeho rtů změní ve ho vším, což zpomaluje naše stárzlato a jiný Adam, odsouzen k věčné žízni po naplnění, se ocitá žízni- nutí. – Thomas Browne vý, prázdný a lhostejný na svých zlatonosných březích. Z tohoto podobenství plyne následující závěr: Buďme hledačem oáz-agapélásky. Nic na světě nedokáže bytost rozzářit do radosti, než nalezení té správné řeky. (Možná shledáváte mé podobenství jako dětinsky naivní. Avšak jeho poselství se ukrývá mezi řádky, které se mohou jako naivní zdánlivě jevit. Ale jsmeli hledači duchovních pokladů, pak jej dozajista nalezneme.)

6



7

SLOVO K ZAMYŠLENÍ Nedávno jsme prožili čas vánoční. Období, které by mělo být spojeno s návštěvami našich blízkých, se setkáním, všeobecnou pohodou a milými dárky. Dříve mělo vánoční obdarovávání jiný ráz, než je tomu dnes. Stres, spojený se sháněním dárků na poslední chvíli, poselství daru jako takového zcela odosobňuje. Člověk přestal chápat dar jako sounáležitost s druhými, ale spíše mnohdy jako nutnou vánoční povinnost. Darovat někomu něco, znamená, že současně s předmětem daru, dáváme tomu druhému i něco ze sebe, ze své vlastní duchovní podstaty. Ten, kdo dává, se s člověkem, kterého takto obdarovává dostává prostřednictvím daru do jistého spříznění. Proto se v tento čas dávali dárky nejen blízkým a dětem, ale i domácím zvířatům, stromům, ohni, vodě a celé přírodě, aby výměna darů bytosti, zvířata a celou přírodu uvedla do stavu spříRadost vstupuje do našeho živo- znění a příbuznosti, která v sobě nese ta, když máme co dělat, co milovat odpovědnost k ostatním. Proto se zakopávaly pod ovocné stromy kosti od a v co doufat. večeře, házely do ohně i vody zbyt– Joseph Addison ky jídla atd. Jistě se spolu shodneme na tom, že Štědrý večer připravujeme hlavně pro děti, ale také proto, abychom se spolu v klidu a pokoji, přívětivé atmosféře, sešli. Dnešní zmatení kultur připomíná babylónské zmatení jazyků. Kdo přinesl našim dětem dárky dnes? Byl to Mikuláš, Ježíšek, Santa Klaus, či děda Mráz? Kdo je v dnešní době vánoční radost přinášející autorita? Jak ta autorita vlastně vypadá? Vždycky chceme vědět, jak námi uznávaná autorita vypadá. Nebo jsme to ještě stále my? Lidé, toužící druhému člověku dát v tmavém čase radost, která ho potěší? My, lidé, kteří cítí temný čas a touží zpátky souznít s přírodou, která je, ať se nám to třeba nelíbí, pořád (díky Bohu) silnější? Vánoce byly, jsou a budou, časem, který svým temným ročním obdobím, bez přítomnosti slunce a laskavého vitamínu D, spojuje lidi k vzájemné pospolitosti. Z tmy se rodí smutek a moderní diagnóza deprese. Buďme si navzájem příbuzní v tomto i budoucím čase, buďme si podporou, buďme spolu. Středověký člověk věděl, čeho se bojí. Zlých sil, temnoty, hladu a zimy. Toto vše je zakódováno v čipu, který jsme zdědili i my... Přeji nám všem pospolitost a harmonii, v poslední době tak vzácné umění dávat si radost společně, a tím naplnit ono takřka vyprázdněné sloveso mít rád a milovat. Neboť láska není jen slovo, prožívaná a darovaná je oživujícím principem veškerenstva.

8


LÁSKA JAKO PŮSOBENÍ Marek Kettner Pocit, který se ve mě probouzí, když si uvědomuji, že na mě dobrovolně působí nezávislá, svobodná entita (bytost) – to je jeden z možných popisů lásky. Pokud chci podle těchto slov cítit lásku, musím uznat druhého za svobodného, musím si jeho svobodu uvědomovat. Musím cítit, že jsem v jeho přítomnosti fundamentálně ovlivnitelný, zranitelný. Že na mě může zapůsobit, jak je mu, či jí, libo. Kolikrát si však člověk za den uvědomí, že všichni lidé, které potkává na ulici, v obchodech, či kancelářích, na něj mohou svobodně, jakkoliv překvapivě, zapůsobit? Kolikrát si uvědomí, že to samé mohou udělat i bytosti, které není schopný smysly vnímat? Dnešní doba tuto otevřenost vůči svobodě druhých bytostí, značně upozaďuje se svým stylem bytí, kdy si každý „jde po svém“ a „za svým“. Jako by byl člověk se svou možností rozhodovat se a činit tady a teď přehlížen – a to jak uvnitř sebe sama, tak vně u ostatních.


9

MEDITACE

ZÁZRAKY SA DEJÚ Na úvod som chcel tak nejako pekne napísať čosi teoretické o láske. Ale akosi sa nedarí. Keď tak v týchto súvislostiach totiž rozmýšľam o sebe, pripadám si studený ako psí čumák. Ja nie som človek bhaktí. Ja som džňána. Nejdem na veci cez pocity, ale cez rozum. Ale viem, čo to znamená mať rád. Mám napríklad rád kuraciu polievku. To viem aj precítiť. Takže niečo vo mne je. Iste si kladiete otázku, ako som si dovolil napísať niečo k tak ušľachtilej téme? Myslím, že som zažil balík niečoho s touto témou súvisiaceho, keď som našiel unitárstvo. Začalo to blogom na webe slovenských novín na tému „Aké mám vlastne náboženské presvedčenie?“. Nejaká pani mi v príspevku k tomu napísala, že som unitár. Tak som trochu googlil na internete. V cudzích jazykoch som tupý, na Slovensku som nič nenašiel, ale Wikipédia ma pekne navigovala na stránky Unitarie a odtiaľ do Obce širšího společenství. Začal písomný kontakt s Petrom Samojským a proste som sa stal členom. Keď som prišiel do Prahy, mal som pocit, že som členom odjakživa... Môj zážitok prijatia do spoločenstva bol o to väčší, že žijem v Škandinávii, takže moje návštevy na ďalekom juhu nie sú veľmi časté. Mám dostatok priateľov, ale potreboval som vzťahy s duchovným základom aby som mohol konfrontovať svoj životný postoj a vieru. A zrazu mám aj to. Zážitok prijatia bol úžasný. Taký neuveriteľne samozrejmý. Veď to všetko boli ešte pred pár mesiacmi pre mňa celkom cudzí ľudia! Petr ma vzal na jeden program do Teplíc. A opakovalo sa to. Akoby som tam patril odjakživa. A viete čo? Tuším ani vlastne nevadí, že sa mi o láske nedarí nič napísať... ja som ju medzi vami proste pocítil.

JAKÉ TO NÁDHERNÉ RÁNO Jaké to nádherné ráno máme tady v Transylvánii! Vzduch je jiskřivý, údolí jsou pevně pokryta sněhem, a zvuk ranních zvonů pozdravil Lunu, která byla právě na odchodu. Ticho a mír v naší vsi, chvíle věčnosti. Ale v každém dni přijde nějaký zápas, zklamání, nenaplněná přání a tíha bolesti. V mnoha takových ránech se ptám sama sebe: je to moje povinnost vyřešit všechny problémy? Kdo jsem? Jsem maličká, bezmocná, bezduchá, nezřídka bezživotná. A v mnoha dnech cítím takový strach ze života! Naštěstí často lidé jako ty mi pomáhají najít inspiraci a sílu. Děkuji všem, vám konkrétním i bezejmenným na druhé straně světa, kdo se mnou sdílíte vůni víry, sílu naděje i uvolnění lásky. V mnoha okamžicích bych bez vás byla mrtvá. Bůh vám žehnej a dejž vám radost a dostatek všeho, co je opravdu důležité ve vašem životě. – Kinga Reka Szekely Transylvánie

Ďakujem všetkým... – Miloš Mášik Norsko

10



11

Dobrý den, milé děti,

píši milé, jako vždycky, ale dnes jste ve skutečnosti ještě milejší, alespoň co se toho slova týče. Dnes máme možnost se zamyslet, jaký vztah mají slova a skutečnost, kterou označují. Tématem těchto listů je Milovat není jen slov(es)o. Tak se tomu zkusíme podívat na zoubek. Koukněme se, jaká že slova jsou s ním spjatá – milý, milostiplný, milost, milenci, miláček, zamilovaný, a tak dále. (Já se jmenuji Milena.) Ještě bychom mohli dlouho vymýšlet a nacházeli bychom, ale doopravdy všichni víme, že nejvíc společného mají všechna tato slova s láskou. Byl jeden slavný román, který se jmenoval Láska je jen slovo. Kdo už umíte trošku anglicky, tak víte, že to v angličtině zní stejně, a kdo je bystrý, postřehne, že naše milovat tu anglickou lásku z větší části v sobě nese – love – milovat. A co mají láska a milování tedy společného? Z hlediska hlásek je to L. Když si řeknete L nahlas, možná vám to hned nepřijde, ale zkuste si jej opakovat a možná se z něj, jako z lásky samé, rozezpíváte. Když se podíváte, jak L vypadá, vidíte, že je úplně jednoduše tvoří dvě čárky, každá jiná – jinak dlouhá, jinam směřuje, ale v jednom bodě se setkávají a tím se uskuteční. L je pro mě opravdu takovým malým příběhem lásky. Lásky, která vykvétá na setkání. I když chcete L vyslovit, musí se ve vašich ústech setkat posel řeči - jazyk s nebeskou klenbou – patrem. Příběh lásky je tu pro mě vždy, když dojde ke skutečnému setkání. K takovému patří často i objetí – tady ale pozor – je nutno ojetí z obou stran, aby nebyla narušená rovnováha vzájemnosti. Jinak se vlastně jedná o pohlcení jednou stranou, a to láska není. Snad si vzpomínáte i na písničku z filmu S tebou mě baví svět: „Já bych tě láskou sněd, má sladká Renčo.“ Inu nevím, je-li láska toto. Na to musí každý hledat odpověď sám. Každopádně je to fenomén, který nenechá na pokoji jedinkou lidskou bytost. Je o ní kdejaká pohádka, píšou se o ní knihy, natáčejí filmy, skládají básně, malují obrazy…Láska není jen slovo. (Nebo možná chápeme slovo nepřesně.) 12


Tak a teď už ta pohádka, v níž dobro a láska vždy vítězí nad zlem a nenávistí: Na paloučku v lese srneček se pase. Smutně přežvykuje pažit, nemůže svou lásku najít.

Jak se tak zle chechtá, něco ji za uchem lechtá. Co to? Ksakru, přec! Ejhle, on to laskavec.

Stíhá ho zlé prokletí. Co jej světu navrátí? Oh, prý jen láska! Smutně mlaská.

Bylina to čarovná, jež veliké kouzlo zná. Umí lásku navrátit, chmury ze srdce smýt.

Dávno již čarodějka zlá, jež sama o lásku přišla, kletbu na něj uvrhla, od světa ho odtrhla.

Tímhletím svým lechtáním zakouzlil i s chechtáním, a chechot ze smíchu zlého, proměnil do laskavého.

Proměnila prince v nevelkého srnce. Ztropila si tenhle šprým, že prý spolu tvoří rým.

Laskavá teď čarodějka lituje svých činů. Spěchá k princi – dobrodějka odčinit svou vinu.

S láskou v oku, v uchu, pod vlasama i za oknem, ale hlavně v srdci vás zdraví – Mína Hosenseidlová


13

OZNÁMENÍ

POZVÁNKA

S politováním a smutkem v srdci oznamujeme všem našim členům a příznivcům, že

23. prosince 2012

Zveme vás na

benefiční koncert

zemřel

ženského pěveckého sboru

Ing. Dr. Otakar Mikeš DrSc.

Arytmie

dlouholetý člen Pražské obce unitářů Na přání Otakara a jeho rodiny se po jeho smrti nekonal žádný smuteční obřad. Veřejné rozloučení v rámci unitářského společenství se bude konat v neděli 10. února při shromáždění Pražské obce unitářů. Kdo měl možnost Otakara aspoň trochu poznat osobně, ví, jak moc ho budeme postrádat. A protože je mezi námi mnoho těch, jejichž životy tak či onak ovlivnil, budeme věnovat Otakarovi tématickou část příštího čísla Unitářských listů. Z toho důvodu zveme každého, kdo by chtěl přispět osobní vzpomínkou na něj, aby svou zkušenost, příhodu nebo jen přání sepsal a poslal na adresu

Na pořadu zazní skladby různých národů, a písně z českých, moravských a slovenských luhů a hájů. Kromě toho budou uvedeny skladby z moderní muzikálové tvorby a písně klasické.

úterý 12. února 2013 v sále N. F. Čapka Anenská 5, Praha 1 v 19 hodin

[email protected] nejpozději do 7. února.

Benefiční akce pro píšťalové varhany POU 14



15

POZVÁNKA

ČASOVÁ BANKA V současné době v Pražské obci unitářů připravujeme zcela nový program s názvem Časová banka. Je to program, který je doslova mezičlenský, je založen na poskytování služeb členů pro členy. Každý účastník nabízí služby, které uzná za vhodné a o které je zájem. Za každou hodinu, kterou vydá pro druhé, získává hodinový kredit, který si pak může vybrat za služby, které nabízí druzí. Je to tedy opravdu forma banky, přičemž finance v žádném případě roli nehrají; jediným výměnným prostředkem je získaný a přijatý kredit, tedy čas, kterým přispějete druhým a který si od druhých vyberete, případně který někomu přenecháte. O jaký typ služeb se může jednat? Je tu opravdu mnoho možností, záleží pouze na nabídce a poptávce a imaginaci všech, kdo se na Časové bance podílí. Konkrétně to může být například toto:

• Pomoc a doprovod osob se sníženou pohyblivostí. • Drobné nákupy nebo pomoc v domácnosti. • Zahradní práce, sekání trávy, zalévání květin • v nepřítomnosti. • Dočasná péče o domácí zvířata. • Vzít někoho na výlet autem nebo jinak. • Masáž, reiki, taiči, atd. • Lekce hry na hudební nástroj. • Soukromá přednáška na vybrané téma. • Lekce ve vaření, pečení, atd. • Přepis textů, archivace dokumentů. • Pomoc s počítačem. • Překlad do nebo z cizího jazyka.

2. Přehodnocení práce: některá práce je neohodnotitelná. Práce musí být převedena na jednotku hodnoty, nikoliv peněz, ať se to týká vý chovy dětí, budování rodiny, pomoc druhým, rozvoj demokracie, ší ření sociální spravedlnosti nebo udržitelnosti života na Zemi. I tako vá práce musí být ctěna, zaznamenána a odměněna. 3. Reciprocita: Služba druhým funguje lépe jako obousměrná cesta. Otázka „jak ti mohu pomoci?“ musí být nahrazena otázkou „Jak si můžeme pomoci navzájem, abychom vytvořili silnější a zdravější společenství? 4. Sociální propojení: Potřebujeme jedni druhé, abychom svá spole čenství protkali podporou, silou a důvěrou. Společenství se vždy buduje od kořínků, upevňováním důvěry a vytvářením systému vzá jemnosti. 5. Úcta: Úcta vyžaduje odpovědnost. Hlas každého musí být slyšen a respektován. Proč chceme založit naši Časovou banku? Protože vám chceme pomoci sdílet dary, které máte, s těmi, kteří jich mohou využít – a věřte, každý z nás má něco! Toto dobrovolné sdílení, založené na vzájemném dávání a přijímání, pak vytváří nezávislou paralelní strukturu vzájemnosti, která dokladuje základ lidskosti, jenž není založen na finančních a komerčních principech. Naše Časová banka není ještě definována do finální podoby. Přijďte v úterý 5. února v 17 hodin na program POU, kde budeme probírat její přesnější podobu. – Karen Ercolino

Časová banka je založena na pěti základních hodnotách: 1. Vklad: každý je svým způsobem vkladem a má proto co vložit, pro tože jako člověk je každý unikátní bytostí, která může něco ze sebe nabídnout druhým, byť by to byla jen nepatrná drobnost. 16



17

POZVÁNKA

PROGRAM

UNITÁŘ+ /UNITÁŘKA+ (U+)

6. Služba společenství - mohu se v rámci unitářského společenství ujmout nějaké konkrétní činnosti? 7.

Starost o tělo - mějme celistvý přístup k životu a zdraví, vyhýbejme se látkám a návykům, které našemu tělu škodí, a volme si ty, které našemu zdraví a schopnostem prospívají (přestanu kouřit, budu dostatečně odpočívat, nebudu jíst nezdravá jídla apod.).

Unitářství je víra, kterou může vyznávat velké spektrum lidí. Důležité nejsou odlišnosti mezi těmito lidmi, ale to, že mají vřelé srdce a otevřenou mysl. V unitářských společenstvích ovšem někdy zaznívá námitka, že je unitářství příliš obecné a není zde žádná perspektiva hlubší či propracovanější cesty. Takovou perspektivu se snaží nabídnout program Unitář+ či Unitářka+ anebo zkráceně U+. Program vznikl v londýnské unitářské obci New Unity, jeho autorem je duchovní Andy Pakula a zasloužilý člen obce Leigh Engeham. Program není určen pro všechny unitáře, zapojit se do něj rozhodnou jen někteří. V rámci U+ jsou vymezeny určité oblasti (například ekologické chování, chování v oblasti financí, praxe v oblasti meditací apod.). Každý účastník U+ se rozhodne, jaké cíle si v dané oblasti stanoví. Pokud se takto sám pro sebe rozhodne a cíle a pravidla si vytkne, bude jeho vnitřní potřebou se těmito pravidly řídit. Program sestává z následujících 12 oblastí:

11.

1. Stravovací návyky - jezme ohleduplně (mohu se rozhodnout například pro vegetariánskou stravu nebo stravu, v níž živočišné produkty pocházejí z ekochovů).

12. Pouť - nejméně každých pět let vykonám pouť na určité (duchovně důle žité) místo ve světě (nemusí však jít o místo známé, důležitost může mít jen pro mě).

2. Rozumná spotřeba - chovejme se rozumně při obstarávání si oblečení, zbo ží a prostředků k životu obecně (budu se vyhýbat výrobkům firem, které se v kterékoliv oblasti své činnosti nechovají eticky).

Program vychází z představy, že vše souvisí se vším. Pokud například konzumuji těžká jídla a nedostatečně odpočívám, nemohu věnovat to nejlepší ze sebe sama lidem kolem sebe, protože jsem často unavená. Stejně tak nedojdu štěstí, pokud budu uspokojovat pouze své vlastní potřeby a nebudu se zajímat o potřeby lidí, kteří žijí vedle mě. V programu U+ jde tedy o pokus postihnout množství stránek našeho života a chování, které můžeme plánovitě upravit a dojít tak vlastní spokojenosti a štěstí a zároveň spokojenosti a štěstí lidí žijících kolem nás. V případě, že vás program U+ zaujal, přijďte na úterní odpolední setkání dne 5. února v pražské Unitarii, kde se budeme tomuto programu věnovat.

3. Omezení odpadu - buďme laskaví k zemi a lidem a recyklujme, omezme odpad, sdílejme věci mezi sebou, dávejme věci ostatním lidem. 4. Štědrost - pomáhejme širší komunitě (dávejme peníze na charitativní účely a zapojme se do některé skupiny podporující sociální spravedlnost). 5. Společenství - budu se pravidelně účastnit unitářských shromáždění (či shromáždění jiné svobodomyslné církve); podle možností věnuji společen ství svůj čas a schopnosti; budu finančně podporovat společenství. 18


8. Pěstování blízkých vztahů - zapojím se alespoň do jedné menší skupiny v rámci kongregace, která se pravidelně schází za účelem vzájemné pod pory (případně takovou skupinu povedu). 9. Vnitřní zkoumání - budu záměrně zkoumat svá přesvědčení a hodnoty; v rámci ustavené skupiny se budu snažit vypořádat se svými strachy a pro blémy. 10. Duchovní praxe - zvolím si jednu či více duchovních technik, které budu denně provádět. Každoroční čas na obnovu - každý rok po dobu dvou či více týdnů povedu ukázněnější duchovní život, nejlépe společně s ostatními ve společenství (v této době se mohu věnovat zvláštní duchovní praxi, charitativní činnosti, budu se řídit přísnějšími dietními omezeními).

– Lucie Červená


19

KALENDÁRIUM

JABEZ THOMAS SUNDERLAND Jabez Thomas Sunderland byl známým americkým unitářským duchovním a reformátorem. Pro světový vývoj unitářství pak měla zásadní význam jeho podpora liberálních náboženských proudů v Indii. Narodil se v anglickém hrabství Yorkshire jako páté dítě rolníka Thomase Sunderlanda. Rodiče se hlásili k metodistické víře. Matka Sarah pomáhala rodinnému rozpočtu malým výdělkem z tkaní látek a učila v nedělní škole, ovšem i tak žila rodina (stejně jako mnoho dalších v tehdejší Anglii) v chudobě. Není proto divu, že se v roce 1844 Jabezovi rodiče rozhodli emigrovat do Busti v západní části amerického státu New York, a doufali, že je tam čeká příznivější osud. Tyto naděje se ovšem nenaplnily. Otec záhy těžce onemocněl a v roce 1849 zemřel. O malou farmu, kterou se jim podařilo založit, se pak starala matka. V roce 1852 se rodina připojila k baptistické církvi. Jabez pak ve čtrnácti letech nastoupil na akademii v Jamestownu a rok později odešel studovat do Iowy. Již tehdy se rozhodl stát duchovním a zapsal se na univerzitu v Burlingtonu. Studia mu však přerušila občanská válka, během níž sloužil u těžkého dělostřelectva. Po válce Jabez Sunderland úspěšně absolvoval univerzitu v Chicagu a roku 1870 byl vysvěcen na baptistického duchovního. Mezi lety 1871-1872 působil v Milwaukee ve Wisconsinu, ale zároveň se začal se svou církví názorově stále více rozcházet. Nejspíše ještě na univerzitě se totiž seznámil s transcendentalismem a unitářstvím, které ho během krátkého času výrazně ovlivnilo. Později sám sebe označil za příznivce progresivního unitářského proudu Parkerova či Emersonova typu. Plně se ztotožňoval s jejich názory, že jádro a smysl náboženství nejsou v knihách, ale v lidské duši. V roce 1871 se Jabez Sunderland oženil s Elizou Jane Readovou (měl s ní později tři děti), která zastávala podobně liberální náboženské názory, a společně pak v roce 1872 přestoupili k unitářům. Jako duchovní, který konvertoval, dostal Sunderland na starost nejprve malý sbor v Norfieldu v Massachussetts, kde sloužil do roku 1876. Pak se vrátil na středozápad jako duchovní čtvrtého unitářského sboru v Chicagu. Zde působil dva roky a poté byl Americkou unitářskou asociací angažován jako misionář v Michiganu. Jeho poslání spočívalo v tom, že cestoval tímto státem, kázal a snažil se zde zakládat unitářské sbory. Stálé působiště přitom měl v městečku Ann Arbor. V prvních letech svého michiganského působení se Sunderland seznámil s vlivným unitářským duchovním Jenkinem Lloydem Jonesem, jenž byl tajemníkem Západní unitářské konference (WUC, vzniklé v roce 1852 jako sdružení unitářských sborů zejména z oblasti řek Ohio a Mississipi) a editorem jejího radikálně profilovaného časopisu Unity (Jednota). Sunderland s Jonesem zprvu úzce spolu-

pracoval, ovšem během roku 1882 se začali tito dva duchovní názorově rozcházet, až se záhy stali významnými vůdci dvou proti sobě stojících proudů – radikálního a konzervativního –, které americké unitářství při hledání jeho moderní identity nakrátko rozdělily. Začalo to tím, že Jones zvolil pro Konferenci nové motto: Svoboda, pospolitost a charakter v náboženství. V souladu s ním usiloval o to, aby se unitářství otevřelo novým (nejen nekřesťanským, ale i neteistickým) podnětům a aby se postupně stalo spíše etickým hnutím než náboženstvím. Pro Sunderlanda bylo toto pojetí příliš svobodomyslné, tvrdil o něm, že nevystihuje unitářství, především co se týká jeho kořenů, tedy toho nejlepšího, co je obsaženo v křesťanství. Sunderland dosáhl postu tajemníka WUC také, a to v roce 1884. Vzápětí začal kampaň za to, aby Konference začala těsněji spolupracovat s explicitně křesťanskou Americkou unitářskou asociací, a také chtěl, aby Konference přijala jasné prohlášení o svých teologických principech. Toto úsilí komentoval ve výroční zprávě z roku 1885, kde se důrazně přihlásil ke konzervativnějšímu a historicky tradičnějšímu pojetí unitářství. V roce 1886 pomáhal založit nový časopis, Unitarian (Unitář), jako alternativu k modernistické Jednotě. Jeho editorem pak byl až do roku 1895. Časopis byl profilován podle starých křesťanských principů oproštěných od dogmat (tedy na základě víry v Boha a v Kristově duchu). Další rozpory vnesl Sunderland do vedení Konference v roce 1886, kdy publikoval brožuru Issue in the West (volně přeloženo Hlavní otázka Západu). Ptal se v něm, zda jsou západní unitáři skutečně připraveni vzdát se křesťanského a teistického charakteru své víry a svých historických kořenů, a prohlásil, že unitáři by měli být více než jen sdružením s určitými etickými zásadami. „Kdybychom měli stáhnout vlajky teismu a křesťanství a na jejich místo vyvěsit pouze vlajku etiky,“ napsal, „jsem přesvědčen, že bychom měli osud unitářství na Západě uzavřít.“ V témž roce proběhlo jednání WUC v Cincinnati, na němž Sunderland navrhl závěrečné prohlášení v duchu svého přesvědčení. Toto usnesení nebylo schváleno, částečně i proto, že se delegáti obávali, že je navrhl jako svým způsobem test toho, jak by mohla být přijata nějaká teologická doktrína, i když Sunderland nic takového neměl v úmyslu. Z jeho pohledu nešlo o boj mezi radikálním a konzervativním křídlem, ale spíše mezi širokým a progresivním teismem v jeho nejvyspělejší a nedogmatické podobě a ateismem. Místo toho bylo přijato usnesení formulovaného právě v neteistickém duchu Williamem Channingem Gannettem, jedním z Jonesových kolegů z redakční rady Jednoty. Sunderland se poté vzdal postu tajemníka WUC a nějaký čas pomáhal organizovat jakousi „vzdoroorganizaci“, Západní unitářskou asociaci, která měla být složena ze sborů loajálních tradičnímu pojetí a úzce spolupracovat s východní organizací AUA. Vůči WUC se Sunderland několik let choval rezervovaně, pak ale roku 1892 navrhl do oné osudné rezoluce kompromisní dodatek a jeho návrh byl přijat, čímž tato polemika skončila.

20


– narozen 11. února 1842


21

V této souvislosti je důležité doplnit, že navzdory svým náboženským postojům Sunderland zároveň velmi pozitivně přijímal nové vědní poznatky; v roce 1902 například publikoval stať, v níž tvrdil, že evoluční teorie nezpochybňuje náboženství, ale naopak ho posiluje. Evoluci považoval za hluboce teistickou, neboť dokazovala, že vesmír je plný Boha, který je přítomný ve všech věcech, od atomu až Slunce. V roce 1895 Sunderland cestoval po Evropě a Středním východě. Tehdy jej Britská a zahraniční unitářská asociace pověřila, aby odjel do Indie a pokusil se tam zprostředkovat dohodu mezi třemi frakcemi hnutí liberálního náboženství Brahmo Samaj, jež bylo od svého založení v roce 1828 s unitářstvím značně spřízněné. Sunderlandovi se to podařilo a navíc dokázal do tohoto hnutí vnést nové podněty. Zařídil, aby bylo britskými a americkými unitáři maximálně podporováno, vyjednal mu od těchto zemí pravidelný finanční příspěvěk, ale i například zasílání knih. Mladí Indové z Brahmo Samaj navíc díky němu získali možnost studovat na unitářské Manchester College v Británii. Sunderlandovo široké pojetí křesťanství, nepochopení ze strany kolegů, jejichž víra byla téměř totožná s jeho vlastní, zkušenosti z polemiky vedené v Západní unitářské konferenci a z hledání kompromisů, to vše se tehdy v jeho snaze nalézt společnou půdu pro různé kultury v Indii zúročilo. Na počátku roku 1896 podnikl Sunderland v Indii velmi náročnou cestu do nově vzniklé unitářské církve v Khasi Hills v severovýchodní Indii. Od roku 1887 si totiž obsáhle dopisoval s jejím zakladatelem Hajomem Kissorem Singhem, a měl tedy velkou zásluhu na vzniku zdejšího sboru. Byl prvním Evropanem, který tuto církev navštívil a je dodnes ctěn jako jedna z nevýznamnějších postav její historie. Byl také prvním Američanem, který se zúčastnil zasedání Indického národního kongresu. Po návratu do Států působil krátce v kalifornském Oaklandu, ale po necelém roce odjel do Evropy podruhé a na přelomu století strávil rok v Londýně. Mezi lety 1901-1913 pak působil jako duchovní postupně v Torontu, Hartfordu v Connecticutu a Ottawě. V roce 1908 publikoval v časopise Atlantic článek Nový nacionalismus v Indii, v němž otevřeně kritizoval britskou nadvládu v Indii a praktiky, jimiž si přivlastňovala bohatství této země, ale její obyvatele nechávala hladovět a negramotné. V době, kdy působil v Hartfordu, pomohl v New Yorku založit Indický dům, který fungoval jako kolej pro indické studenty ve Spojených státech. V té době působil také jako viceprezident Společnosti pro podporu Indie. Jeho snaha pomoci Indii v náboženském ohledu tak postupně přerostla do úsilí pomoci jí i v boji za dosažení samostatnosti. Tato angažovanost mu přinesla ocenění a projevy vděčnosti například M. Gándhího či R. Thákura. Mezi lety 1913-1914 podnikl druhou cestu po Indii. Během tohoto pobytu se spřátelil redakcí indického časopisu Modern Review, do něhož začal přispívat 22


články o historii a významných postavách amerického unitářství. V roce 1914, po návratu do USA, se Sunderland usadil v New Yorku a působil na částečný úvazek v malém sboru v Poughkeepsie. V roce 1924 publikoval zajímavou knihu nazvanou Původ a charakter bible. Jedná se o zajímavé a přínosné úvahy o možnostech, jak bibli co nejlépe studovat a uchopit na počátku 20. století. Samozřejmě jednoznačně odmítl její neomylnost a nabídl pojetí bible jako zdroje inspirace. Na konec života se Sunderland vrátil do Ann Arbor, kde v roce 1936 ve věku devadesáti čtyř let zemřel. Vzpomínková bohoslužba se po jeho smrti konala v Community Church v New Yorku, a to s velkolepou mezinárodní účastí. Byla to jakási manifestace toho, jak mohou lidské vztahy překonávat hranice území i víry. Jeho nesmírně zajímavá celoživotní korespondence je uložena V Ann Arbor v Historické knihovně Michiganské univerzity, knihovna teologické školy v Chicagu pak vlastní sbírku jeho kázání, přednášek a odborných textů. – PhDr. Kristýna Ledererová Kolajová

LETEM UNITÁŘSKÝM SVĚTEM

KDE POTKÁTE UNITÁŘE?

Zajímavý projekt zahájili v Aucklandském unitářském sboru na Novém Zélandu. Chtěli byste se potkat nezávazně s někým z našeho společenství? Promluvit si na úplně jiném místě, než kde se obvykle unitáři scházejí? Chcete vidět, čím vším se unitáři zabývají? Tyto otázky projekt s názvem „Kde potkáte unitáře?“ klade, a nabízí seznam různých míst a programů, které členové místního unitářského sboru vedou nebo se jich účastní, a ten seznam se samozřejmě každý měsíc aktualizuje. Na seznamu je tak například maškarní bál pro děti a dospělé, přednáška o epidemiologii, setkání aucklandských básníků a několik koncertů, dobročinných aktivit, oslav a večírků.

AKCE UNITÁŘSKÉ POMOCNÉ SLUŽBY

Unitářský sbor v Jowai, který je nejstarší unitářskou obcí Unitářské unie Severovýchodní Indie, oslavuje 125 výročí založení. Oslavy probíhají po několik měsíců, podobně jako tomu bylo v NSČU minulý rok. Do Jowai posíláme srdečné pozdravy a přání mnoha úspěchů v šíření svobodomyslné víry v území, které je jak prostoupeno množstvím lidových pověr, tak i výspou duchovní kultury světa.


23

Z PRAŽSKÉ UNITARIE

Z OBCE ŠIRŠÍHO SPOLEČENSTVÍ

Ohlédnutí za poslední nocí v roce 2012 V sedm hodin večer se sešla skupinka lidí, kteří se rozhodli, že prosincový poslední den stráví spolu. Řeka cizinců valících se koryty Karlovy a Anenské ulice na most krále Karla prahla po zážitcích a kvílela v šílenství poslední minuty. Výkřiky radosti připomínaly spíše skřek z deliria procitnutého alkoholika. Řeka opilců obtékala a valila se zanechávajíci za sebou spoušť tsunami. Ostrov Unitaria skýtal bezpečný přístav tlupě spiklenců, kteří hledali úkryt a bezpečí v poslední hodině. Všechny na ostrově posilovala naděje, že přijde rok a den a vlny se utiší. Posilování duchovní bylo prokládáno konzumací zachráněných zásob. Svorně v duchu Robinsonů se posilovali také bublinkami sektu (protože šampaňské se může zvát jenom víno s bublinkami vyrobené v stejnojmenné oblasti v daleké Francii) a tímto si pomáhali k veselosti a odvaze. Číslovka 13 nemusí vždy být symbolem štěstí. Krátkou chvilku pochyb překonali a s důvěrou v lepší východy slunce si přiťukli na nový oběh naší modré planety, na nových 365 dní se symbolem 13. Unitářští spiklenci společně rozdělali oheň a zazpívali dávno zapomenuté písně, v sešeřelém sále někteří odvážlivci zatančili a zavzpomínali na všechny, kteří nemohli přijít, protože nenašli odvahu k tak riskantnímu dobrodružství. Vlny opadly, ohně byly uhašeny, záchranná loď odvezla zraněné. Unitáři se přebrodili troskami po bouřlivé noci do svých domovů. Uléhali do postelí s pocitem, že život na ostrově Unitaria stál, stojí a bude stát za to ho žít.. – Pavla Stine

24


V OŠS chystáme několik důležitých kroků:

„Vypuštění“ teplické místní skupiny do vlastního života, čili její osamostatnění, aby se stala plnoprávnou a samostatnou obcí NSČU. Je to pro nás známka úspěšné činnosti a naplnění našeho poslání. Dále navazujeme hlubší kontakt s norskými unitáři prostřednictvím našeho člena Miloše Mášika, který trvale žije v Oslu. Doufáme, že březnová cesta Petra Samojského do Norska tomuto spojení skutečně přinese život. Netrpělivě čekáme na výsledky grantového řízení, které, pokud budou úspěšné, nám umožní začít práci na velmi zajímavých projektech. A dále připravujeme jarní cyklus putování, to sice začne až 6. dubna, ale už teď si můžete zapsat do kalendáře cestu na Žluticko 6. dubna 2013. Cesta bude věnována tématu putování za mýtickým tichem hor, kopců, vrcholů. Navštívíme poutní místo Skoky a stolovou horu Vladař. – Kristýna Ledererová Kolajová

Z TEPLICKÉ UNITARIE

V teplické Unitarii vzniká tvůrčí dílna

První setkání v novém roce přineslo unitářům místní skupiny v Teplicích příjemné překvapení. V minulosti vedené rozhovory a úvahy o založení rukodělné dílny se počaly proměňovat ve skutečnost. Ale představme nejprve, alespoň ve stručnosti, oč vlastně běží. Jedním ze zájmů teplických unitářů do budoucna je provozovat v rámci své činnosti i různorodou tvůrčí činnost, a to zejména za pomoci lidí se změněnou pracovní schopností, částečně invalidních, takových, kteří velice obtížně nacházejí své uplatnění na trhu práce. Není to malý cíl, ale i k velkým metám se lze přibližovat třeba po malých krůčcích. A právě jeden takový se již podařilo v teplické Unitarii udělat. Skupinka členů místní skupiny v Teplicích – zájemců o rukodělnou činnost se již pustila do práce. Prozatím takříkajíc na koleně, ale proč ne, když se jedná o drobné užitkové a ozdobné předměty vyráběné ze zbytkových, možno říci odpadových materiálů za pomoci ručních technologií. Několik takových vzorků ukázali ostatním na svém prvním setkání a reakce byly více než příznivé. Smyslem této práce však není jen něco ve volném čase vyrobit, ale měla by splňovat hned několik účelů. Přáli bychom


25

POZVÁNKA si, aby tato činnost měla výrazný terapeutický účinek, přinášela jejím aktérům pocit seberealizace a sebeuplatnění. Vzniklé produkty bychom chtěli nejrůznějším způsobem nabídnout k drobnému prodeji a získat tak do našeho rozpočtu a pro naši činnost i nějaké finanční prostředky. Rádi bychom také použili naše výrobky jako dárkové předměty pro přátele a hosty, a určitě v neposlední řadě by se dalo hovořit o společně a užitečně prožitém čase, který by přinesl příležitost k bližšímu vzájemnému poznání a upevnění osobních vztahů. Jak bylo řečeno úvodem, první pokusné krůčky jsme udělali. A možná je to právě to nejdůležitější, odhodlat se k něčemu novému a jít za svým snem který se stane naším vlastním přičiněním skutečností. – Jiří Kloboučník

Z LIBERECKÉ UNITARIE

V současné době intenzivně uvažujeme...

...jak rozšířit a obohatit naše programy, aby nesestávaly pouze z přednášek v knihovně jednou měsíčně. Je to velká výzva, zejména když pozorujeme „raketový nástup“ teplických unitářů, kteří nám mohou být velkou inspirací. V únoru chystáme přednášku Doc. ThDr. Ivan Štampacha, které chceme udělat propagaci, jakou si skutečně zaslouží. Plánujeme dále rozšířit aktivity i mimo běžný rámec přednášek, o čemž jsme již jednali se Sofií. Nyní alespoň, v duchu pražského povídání po shromáždění, pokračujeme s některými členy po přednášce v další diskusi na dané téma i jiná osobnější témata v blízké kavárně – restauraci. Což vítám jako prohloubení vztahové roviny našich členů – nečlenů. – Marcela Prajzlerová

26


Pozvání do Uni-Dráma Milí přátelé, nemůžu se ubránit frázi, jak ten čas běží. Uběhlo pár měsíců od nápadu založit v Unitarii divadlo pod názvem Uni-Drámo. Proč právě UniDrámo? Uni jako Unitaria a Drámo, že nabízíme možnost uplatnění všem, kteří mají zájem o literárně dramatické útvary, jako jsou poezie, próza a divadlo a film. Scházíme se každou neděli po shromáždění v Anenské a jsem ráda, že v současné době se utvořila skupinka lidiček, kteří mají zájem o společnou tvořivou činnost, která již přinesla první ovoce v podobě literárního pásma s vánoční tématikou a dle ohlasu přítomných na této akci, soudím, že naše snaha nebyla marná.A jak jsem se zmínila, čas letí, blíží se premiéra našeho prvního divadelního představení, která je plánováná na 19. 3. 2013 od 19 hodin v Anenské. O hře samotné bych nerada moc prozrazovala, jen tak naznačím. Bude to tvoření hry Ducháčkové aneb nic lidského nám není cizí, v přímém přenosu. Moc se již těšíme na jaro a tak jsme se rozhodli připravit si pro Vás pásmo poezie a prózy s jarní tématikou (termín ještě bude upřesněn) a do budoucna bychom rádi uváděli pravidelný program pro milovníky prózy a poezie. Ti, kteří by měli zájem zúčastnit se našich nedělních zkoušek, mají dveře otevřené.Kromě přípravy divadelního představení se také vzděláváme. Například: učíme se co s hlasem, mimikou a řečí těla. Často to bývá veliká legrace. Přijďte s námi pobejt. Těšíme se na Vás. – Jana Doležalová


27

PROGRAM V OBCÍCH NSČU ÚNOR 2013

PRAHA – Pražská obec Unitářů, www.unitaria.cz/praha Nedělní shromáždění, Anenská 5, 10:30 3. 2. Obyčejní lidé, kteří činí život druhých neobyčejný Rev. Mark Shiels V evangeliu podle Matouše a Lukáše čteme příběh ženy, která se dotkla třásní Ježíšova šatu. Zamysleme se nad lidmi, kteří se tak či onak dotknou našeho života, čímž je můžeme chápat jako naše duchovní učitele. Promluva bude v angličtině s překladem. Zpívá pěvecký sbor Uni-Sono. Pro zájemce se po shromáždění koná prezentace Luboše Zámiše Tenhle vítr jsem měl rád o písních C&K Vocalu. 10. 2. Labyrintem světů k ráji srdce Vzpomínka na duchovní odkaz Otakara Mikeše a jeho celoživotní dílo zvané Náboženství Moudrosti. 17. 2. Pro děti i dospělé: Význam chlebového kvásku Rev. Petr Samojský Každý kuchař ví, že i nepatrná ingredience může mít při vaření veliký vliv na výsledný pokrm. Představme si svůj život jako pečení chleba; víte, jak rozdílně chutná chléb pečený z kvasnic nebo kvásku? Pro zájemce se po shromáždění koná zdravotní energetické cvičení Velký strom pro radost a dobrou náladu s Honzou Kalousem. 24. 2. Zotročení bičem nebo cukrem? Rev. Petr Samojský Opravdové svobody je těžko dosáhnout. Nejlepší otrok je ten, kdo se nechá přesvědčit, že je svobodný. Pro zájemce se po shromáždění koná řízená meditace s Jirkou Šulcem.

Další programy v Pražské Unitarii

út 5. 2. Londýnská inspirace Karlova 8, 17:00 Prezentace konkrétních projektů, které připravujeme na základě inspirace z návštěvy v londýnské Unity Church: Časová banka, Unitář+ a další. Uvádí Lucie Červená, Karen Ercolino a Petr Samojský.

út 19. 2. Ulicemi Prahy počátku 19. století aneb Příběh Langweilova modelu Anenská 5, 18:00, přednáší PhDr. Kateřina Bečková Langweilův lepenkový trojrozměrný model centra Prahy je, co se týká rozsahu zobrazeného území a dokonalosti zpracování, světovým unikátem. Zajímavý je také proto, že věrně reprodukuje mnohé budovy i čtvrti, které jsou dnes již dávno zbořené, často bez zachované obrazové dokumentace. O tom, jaké příběhy a zajímavosti z něho lze (i díky existenci digitalizovaného 3D modelu) vyčíst, bude hovořit historička a znalkyně staré Prahy K. Bečková, jež se na projektu digitalizace velkou měrou podílela. čt 28. 2. Zkušenosti blízké smrti Karlova 8, 17:00, přednáší Rev. ThMgr. Luděk Pivoňka Pravdivé příběhy těch, kteří byli prohlášení za klinicky mrtvé a nahlédli za oponu smrti.

Shromáždění v angličtině

Vždy první a třetí sobotu v měsíci od 14:00, Karlova 8.

Meditace s úsměvem

Vždy první pondělí v měsíci od 18:00, Karlova 8. Vede Ing. arch. Jan Žlábek.

Rehabilitační jóga

Koná se každé úterý od 15:00, Anenská 5. Vede Lucie Červená.

Pěvecký sbor Uni-Sono

Zkoušky jsou každou středu, 18:00 – 20:00, Anenská 5. Vede Karel Loula.

Divadelní soubor Uni-Drámo

Zkoušky jsou každou neděli, 13:00 – 15:00, Anenská 5. Vede Jana Doležalová.

——————————————————— TEPLICE, Potěminova 2938/2b, www.unitaria.cz/teplice Shromáždění v klubovně se koná každé pondělí od 17:00.

——————————————————— LIBEREC, Shromáždění se konají od 17:00 v Krajské vědecké knihovně, Rumjancevova 1362/1, www.unitaria.cz/liberec út 5. 2. Hermetismus, rosenkruciáni, zednáři a magické řády Doc. ThDr. Ivan Štampach

——————————————————— BRNO, Staňkova 18a, telefon: 549 210 854, www.unitaria.cz/brno st: 17:00 unitářský seminář pá: 17:00 přednáška

út 12. 2 Benefiční koncert ženského pěveckého sboru Arytmie Anenská 5, 19:00 Zazní skladby různých národů a písně z českých, moravských a slovenských luhů a hájů. Kromě toho budou uvedeny skladby z moderní muzikálové tvorby a písně klasické.

——————————————————— PLZEŇ, Tomanova 3, telefon: 377 442 638, www.unitaria.cz/plzen

28



po: 17:00 duchovní setkávání st a čt: 17:00 vzdělávací podvečer

29

HUMOR SOLÍ ŽIVOTA

UDÁLOSTI, KOMENTÁŘE

ZÁPAS O OBŘÍZKU

Navzdory většině obyvatel Německa, kteří jsou proti náboženské obřízce u novorozenců mužského pohlaví, německá vláda ji legalizovala. V úsilí o legalizaci obřízky se sjednotili židé a muslimové, kterým náboženství nařizuje obřízku provádět v dětském věku. Mnozí Němci dětskou obřízku považují za podobně barbarský akt, jako je ženská obřízka, která se praktikuje především v afrických zemích. Někteří poslanci proto chtěli prosadit, aby se obřízka legálně prováděla až po 14. roku a se souhlasem dítěte. To však náboženské autority zmíněných komunit, kde se obřízka praktikuje, odmítly argumentem, že žádat změnu požadavku obřízky by bylo rovno snaze změnit jejich náboženskou víru. – podle Christnet.cz

POLŠTÍ VYZNAVAČI ŠPAGETOVÉ PŘÍŠERY ŽÁDAJÍ O UZNÁNÍ SVÉ CÍRKVE

Polští vyznavači létající špagetové příšery žádají, aby tuto mezinárodní satirickou církev úřady v silně katolické zemi uznaly a zaregistrovaly. Konzervativci požadavek takzvaných pastafariánů považují za provokaci. Informoval o tom polský rozhlas. Náboženství, podle kterého svět stvořila létající špagetová příšera, vzniklo v roce 2005 v americkém Kansasu. Jeho zakladatelé tím protestovali proti zavedení výuky o stvoření světa bohem namísto evoluční teorie o jeho vzniku. Název pastafariáni obsahuje slovo „pasta“, které se v mnoha jazycích a často už i u nás používá pro těstoviny. Věřící pastafariáni zakončují své modlitby slovem „ŕamen“, což je složenina dvou pojmů: „ramen“ je japonská nudlová polévka a „amen“. Ač je to především recese, jejím záměrem je upozorňovat na mnohé absurdity ve světě náboženství, kterým jsou lidé natolik uvyklí, že jim vlastně ani nepřijdou podivné. – podle Christnet.cz

30


Unitář ví, že láska je základem života člověka, třebaže do smrti se ji bude učit chápat.

Ukážete člověku rozdíl mezi hrdostí a láskou.

LÁSKA JE JEN SLOVO? Obsah Unitářských listů ÚNOR 2013 SLOVO NA CESTU

Recommend Documents