Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě listopad 2014
Slovo na cestu
20 let na cestě
Ježíš se v evangeliu jednou ptá: Kdo je moje matka a kdo jsou moji bratři? My se můžeme zeptat podobně: Kdo všechno patří do mé rodiny? Otec, matka, sourozenci, blízcí i vzdálení příbuzní... Svátky, jimiž začíná měsíc listopad, nás vedou k tomu, abychom „rozšířili” okruh své rodiny – Slavností Všech svatých o ty, kteří dosáhli slávy nebe.Ti také patří do mé křesťanské rodiny. Památka všech věrných zesnulých odkazuje na ty, kteří prožívají svůj čas očišťování a očekávání na vstup do Božího království. Pamatujeme v první řadě na všechny z našich rodin, známé, ale také na všechny, kteří „Božího milosrdenství nejvíce potřebují”. Křtem jsem byl včleněn do obrovské Boží rodiny, a proto moje zodpovědnost přechází i na všechny příbuzné křtem. Prosbou o přímluvu svatých a modlitbou za zemřelé také vyznávám svou víru: Věřím ve společenství svatých... Věřím ve vzkříšení těla a život věčný. otec Jan Czudek
Tys naše spása
Naděje s bukovými křídly novému ránu rožnem svíci je neznámé a nemá tváře jak anděl v dřevu lípy spící a čekající na řezbáře někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového
2
Jan Skácel
Pane, náš Bože, naše doufání je v stínu křídel tvých; nás ochraňuj a nes! Neseš nás od dětských let až po stařecký věk. Vždyť naše síla silou je, jenom když z tebe vychází; a vychází-li z nás, je pouhou slabostí. Bohatý je náš život a krásný též, jsme-li ti nablízku; však odvrátili jsme se od tebe a sešli na scestí. Dej, ať se k tobě vrátíme a nezahyneme. U tebe máme spásu v plnosti, spása jsi ty sám. Nebudem se bát změn při svém návratu, že snad už domov nenajdem, otcovský dům. Třebaže jsme byli daleko, náš dům – tvá věčnost, Bože, je pro nás otevřen. sv. Augustin
Co jsme mohli najít v Cestě Během dvaceti let fungování Cesty vyšlo: 219 pravidelných a 43 mimořádných čísel, to je dohromady 262 čísel obsahujících celkem 4 353 stran, které zabírají plochu 135,2912 m2. V Cestě vyšlo celkem 37 seriálů a rubrik: Slovo na cestu – ve všech Cestách – 219 Slov na cestu. Na jejich tvorbě se podílelo 80 kněží, jáhnů, řeholníků a řeholnic. Prvenství má, a ještě dlouho bude mít, Mons. Josef Veselý (24), za ním jsou P. Václav Koloničný (11) a P. Michal Pořízek (10). Redakční úvodník – psáno podle potřeby, celkem 66×. Hlas pro život – jen v letech 1994–1997, celkem 7×. Otázka a odpověď – do roku 1997, celkem 9×. V roce 2013 začalo vycházet volné pokračování s názvem Zajímá nás…, zatím 7× – jsou využívány i převzaté texty odpovídající otázce. Svatí – do roku 2013, celkem 177×. První místo obsadil Petr Janšta s 67 svatými, za ním jeho bratr Vojtěch s 21 svatými a Romana Žywiolová s 15 svatými. Rozhovory – byly v každém ročníku, někdy více, někdy méně, celkem 169 rozhovorů. První místo obsadila Kateřina Šimečková (58), druhé Pavla Petkovová (19) a třetí Jolana Malá (11). Na tvorbě rozhovorů se podílelo 46 autorů. Dětem – scházelo pouze ve třech číslech, autorem 216 článků pro děti je jáhen Josef Janšta. Biblické postavy – nejkratší seriál, pouze 3 díly. Cesta ke křesťanské dokonalosti – 7 dílů v roce 1995, autorem je Jaroslav Černý. Svátosti – 6 dílů, autorem je P. Michal Pořízek. Čteme katechismus s… – první seriál, kdy jsme oslovili různé věřící, bylo jich 23. Čteme bibli – zopakovali jsme zkušenosti z minulého seriálu. Úspěšnost byla stejná, rovněž 23. In memoriam – 30 vzpomínek na naše zemřelé, převážná část (19) z pera Mons. J. Veselého. Liturgické okénko – 9×, z toho autorem 8 částí byl P. Václav Koloničný. Výklad mše svaté – 11×, použili jsme, se svolením autora, přepis nahrávky na kazetě. Svědectví – 67 svědectví, z toho 54 adventních, autorů svědectví bylo 60. Škola modlitby – převzatý seriál, autor Antonín Krasucki, měl 11 částí. Sekty – autor P. Vladimír Ziffer, 17 částí. Liturgický kalendář – autor Petr Štěpánek, 15 částí. Zadáno seniorům – autorkou převážné části byla Kateřina Šimečková (91), štafetu převzali senioři z Klubu sv. Anežky s jediným autorem, který nechce být jmenován (zatím 39). Společenství – 4 svědectví o životě ve společenství. Názory a komentáře – svůj názor na různé problémy nebo události nám sdělilo 12 autorů. Otázka pro otce biskupa – otec biskup Mons. F. V. Lobkowicz odpověděl na 13 otázek. Růženec – rovněž převzatý seriál, autor Timothy Radcliffe, 7 částí. Rozjímání o mši svaté – autor P. Martin Kieras, 22 částí. 3
Kázání sv. Jana Vianneye – 8 kázání (o pokoře, lásce k bližnímu, naději, …). Vzpomínky na Mons. Josefa Veselého – 11 vzpomínek. Stáří je dar – rubrika o činnosti Klubu sv. Anežky, autorka Drahomíra Ziffrová s přispěním dalších členů klubu, zatím 19 dílů. Autorem převážné většiny článků s historickou tematikou je Petr Tesař – 20 článků. Kromě toho je autorem několika seriálů: Dějiny farnosti Panny Marie (7 dílů), Další opavské kostely (14 dílů), Posloupnost farářů u Panny Marie v Opavě (21), Z pokladů naší farnosti (zatím 7 dílů). Celkem 69 článků. Své místo v Cestě má Centrum pro rodinu – středisko Opava (295 příspěvků), Charita Opava (290 příspěvků) a skauti (190 příspěvků). Do roku 2005 to byli i Orli (93 příspěvků). Kromě toho přinesla Cesta 13 různých anket, 25 Cestiček pro děti, 45 různých citátů, 161 článků s různou tematikou, ať už autorských, nebo převzatých, 28 modliteb, 13 článků o různých osobnostech. 223 přispěvatelů poslalo svá oznámení (kterých bylo daleko víc) – mimo ta, která byla zveřejněna pod hlavičkou „Oznámení“ a 389 přispěvatelů nás informovalo o tom, co se stalo. Kromě toho tu byly další články a článečky, které jsme do tohoto přehledu nezahrnuli. Největším překvapením (milým) pro mne bylo zjištění, že spolu s redakcí se na tvorbě Cesty podílelo 843 přispěvatelů. Je nutno však brát v úvahu, že někteří (odhadem 20 až 30) jsou uvedeni 2× z důvodu vdavek nebo manželského spoluautorství. Všichni dohromady jsme dodali Cestě 4 195 příspěvků. Na prvních třech místech (po redakci) se umístili: jáhen Josef Janšta (260), Kateřina Šimečková (234) a Jana Dostálová (192). Je mojí milou povinností poděkovat za sebe i redakci všem, kteří třeba jen jedním příspěvkem pomohli naplnit Cestu, a také všem čtenářům Cesty, že jí zůstávají věrní. Za redakci Cesty Vladimír Ziffer st.
Zajímá nás… Je nakupování v neděli přestoupením třetího přikázání? Jaký je postoj Církve v této věci? Je nutné rozlišovat mezi nakupováním běžného (pečivo, nedělní snídaně) a nákupem na celý týden, na který mám čas „jenom v neděli“. To znamená rozlišovat, jestli je to činnost, kterou nestíhám v týdenním shonu a nechám si ji na neděli, anebo průběžná věc, pomocí které chci neděli hezky strávit. 4
Připomeňme si význam neděle. Po šesti dnech Stvoření Hospodin odpočíval (někdy si představuji, jak). Stejné vyznamenání dostávají i Izraelité – mohou napodobit Boha Stvořitele. Člověk není stroj, který běží na 3 směny 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, má v sobě Boží důstojnost, proto může a má odpočívat. Sedmý den je dnem prozřetelnosti. Bůh se stará – vzpomeňme na mannu na poušti – každý den jenom tolik, kolik dokážu sníst, na sedmý den dvakrát tolik – a manna se nezkazila. Po usazení v zaslíbené zemi platí to samé – šest dní práce, sedmý odpočinek, lidská námaha není to nejdůležitější, má svůj původ a smysl – a toto si mám připomenout. Jak? Modlitbou, velebením Boha. Sedmý den je proto dnem díkuvzdání (=eucharistie). Ježíš přidal svátečnímu dni ještě jeden význam – zmrtvýchvstání. Dává naději i nám, že náš život má ještě jiný rozměr než jenom ten lidský. Obrazně – šest dnů je pozemský život, sedmý den je kouskem a odrazem věčného života. Známe Ježíšův výrok: Sobota je pro člověka a ne člověk pro sobotu (Mk 2,27). Chce tím říct, že původně to bylo vyznamenání, dar, ale my lidé (spolu s farizeji) jsme z toho udělali příkaz. Ptáme se: Mohu žehlit, když to děti budou hned v pondělí potřebovat? Mohu pracovat fyzicky, když celý týden pracuji mentálně? Mohu nakupovat v Hrušce? Zkusme se zeptat na neděli jinak: Uvědomil jsem si, že bez ohledu na moji práci všechno závisí na Bohu, který dává? Vážím si sám sebe a odpočinul jsem si? Zvednul jsem svoje oči od všednosti a uviděl kousek věčnosti? Byla moje neděle prožita jako den sváteční? Dělal jsem něco jiného než celý týden? otec Jan Czudek
Podzimní víkend žen na Cvilíně Moje představa tohoto víkendu jako organizátora byla jako vždy – trochu vzdělávání, trochu pohybu, možnost vytvořit si něco krásného pro potěchu našeho ženského oka, možnost popovídat si spolu a taky trochu toho duchovního. A tak, když přišel o. Sebastián s tím, že by přizval ještě jednoho kněze – minoritu o. Darka – aby měl zamyšlení o Duchu Svatém, a nabídl místo jedné adorace hned dvě v jeden den a ještě k tomu mši svatou, tak jsem trochu váhala, jestli nebude toho duchovna moc. Ale pak jsem si říkala, že o. Sebastián určitě ví, proč to nabízí, a tak jsem to přijala. 5
Nechybělo nic. Užily jsme si povídání Fany o lenosti, a dokonce ve dvou přednáškách, protože Gitka Vyleťalová onemocněla a nemohla být s námi, bylo dostatek sdílení u kafíčka, tvoření krásných náhrdelníků i procházka. Ale nakonec ten duchovní prostor, který nám oba kněží nabídli a vytvořili, byl tím nejdůležitějším, co si většina žen z tohoto víkendu odnášela. Otec Darek ve svém povídání o Duchu Svatém mj. řekl: „Když ďábel útočí na člověka, první místo, které zasahuje, je hlava = rozum, a proto se musíme učit naslouchat srdcem.“ A otec Sebastián, který mluvil o svátosti smíření, ho doplnil: „Abychom mohli naslouchat srdcem, je třeba ho mít otevřené Božímu volání. Když je v našem srdci obsazeno, Bůh nemůže dovnitř.“ A tak jsme se učily otvírat své srdce a naslouchat. Podle svědectví žen Duch Svatý otevřel a naplnil srdce mnohých z nich – ať už to bylo při svátosti smíření nebo při adoraci nebo při osobní modlitbě kněží za naše trápení a bolesti… A tak bych chtěla povzbudit všechny ženy, které se cítí zaneprázdněny prací, rodinou, dětmi…, jak je důležité udělat si na sebe čas, zastavit se, otevřít své srdce a naslouchat – pomůže to nejen jim, ale i celé jejich rodině. Jana Dostálová
Setkání schol v Litultovicích Tento rok se naše schola na setkání schol v Litultovicích v neděli 5. října začala připravovat už o pár týdnů dříve. Chtěli jsme zazpívat a zahrát pro radost, a zároveň se ukázat v tom nejlepším světle. A myslím, že se nám to povedlo. Dohromady bylo v Litultovicích osm schol a každá předvedla tři písničky. Každý měl svůj styl a ukázal, co umí. Programem nás provázel otec Marcin Kieras ze Slavkova, který mezi nástupy jednotlivých schol přečetl pár příhod ze života papeže Jana Pavla II. Na závěr se všechny scholy spojily do jedné a zazpívaly dvě písničky v doprovodu otce Marcina na klavír, našeho otce Aleše na housle a naší flétnistky Kamči. Všichni jsme do toho dali, co jsme mohli, a zároveň si to spolu užili. Otec Marcin nás potom všechny pozval na faru na malé pohoštění. Byla tam příjemná atmosféra jak díky skvělým vtípkům a povídání otce Marcina, tak díky všem scholám i divákům. Všichni jsme do toho dali kus práce. Ať už zpěvem, hraním nebo dirigováním. Také bych chtěla zvlášť poděkovat otci Alešovi, který naší schole přispěl svým skvělým hraním na housle, Magdě, která se skvěle postarala o repertoár i nácvik, ale také všem, kteří do toho šli. Eliška Valová 6
Z pokladů naší farnosti Ciborium Vpravdě zajímavým předmětem ve farním depozitáři je pozlacené stříbrné barokní ciborium se třemi erby členů řádu německých rytířů na nodu (ořechu). Jedná se o erby lokální řádové elity, a to bruntálského místodržitele Adama Oswalda z Lichtenštejna, bruntálského domácího komtura Jana Egolfa z Westernachu a opavského děkana a faráře Jana Kašpara Hirleho. Dnes zřídka používané ciborium zhotovil někdy v letech 1645–1649 opavský zlatník augšpurského původu Jakub Mannlich (?–1650/1651). Bohužel však nevíme, při jaké příležitosti bylo ciborium zhotoveno, stejně jako se můžeme jen domnívat, proč namísto obvyklého zobrazování trojice velmistr-bruntálský místodržitelbruntálský domácí komtur zde namísto velmistra je opavský farář, byť i on byl členem řádu. Ciborium je složeno z nohy šestilaločného půdorysu, pozvolna přecházející do strmého kónického tvaru. Noha je zdobena šesti tepanými obrazy s námětem symbolů Kristova utrpení tzv. Arma Christi (měšec s třiceti stříbrnými, meč, kostky, důtky, kleště, kladivo, pochodeň, kohout, trnová koruna). Na nohu je nasazen vázový nodus (ořech) s výše uvedenou trojicí erbů na štítcích a konečně na nodus je nasazena prostorná kupa s umně tepaným košem v přirozené barvě stříbra. Reliéf koše zdobí trojice kartuší s plačícími anděly, oblačné kupy a postavy andělů nesoucí další nástroje Arma Christi (sloup, kříž, kopí). Součástí ciboria je také víčko původně zhotovené pro zcela jiné ciborium a jako solitérní jej máme doložené v inventáři kostela Panny Marie na počátku 19. století. Nedlouho poté bylo druhotně používáno s tímto ciboriem, mj. také pro stylovou podobnost a zejména zřejmě proto, že naň pasovalo. Na víčku je umístěn masivní kříž, který na první pohled působí disproporčně s víkem. Není divu. Zatímco víko je barokní a pochází zřejmě z přelomu 17. a 18. století, kříž je gotický a pochází patrně z poloviny 15. století. Zjevně se jedná o relikviářovou schránku v podobě latinského kříže s trojlaločným zakončením, který dříve snad mohl být součástí pacifikálu. Na aversu nese mírně prověšený korpus Krista, přepásaný bederní rouškou a s nohama v nártu přeloženýma pravou přes levou. Subtilnost těla, stejně tak jako jeho prověšení a sklon hlavy se vymyká obvyklému dobovému ztvárnění ukřižovaného a dává tak tušit, že korpus není původní. Trojlaločná pole (medailony) na koncích ramen jsou vyplněna gravírovanými atributy evangelistů se zalamovanými páskami. Na reversu je kříž zdoben gravírovanou postavou Panny Marie Královny s dítětem (madony) a žezlem, typologicky blízkou okruhu toruňské madony. Ramena kříže v laločném zakončení jsou zdobena florálním motivem se zalamovanými listy. Kříž má četné analogie např. s relikviářovými krucifixy a pacifikálem ze sbírek Slezského zemského muzea v Opavě či s ostatkovým křížem z umělecko-průmyslového muzea v Praze nebo pektorálním křížem ze svatovítského pokladu, všechny datované kolem poloviny 15. století. Petr Tesař 7
Dušičkové dny aneb Proč usilovat o odpustky pro naše zesnulé? Slavností Všech svatých a Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé vstupujeme do tzv. dušičkových dní, kdy se celá církev modlí zvláště za všechny zemřelé. V těchto dnech bude možné při každé návštěvě hřbitova či kostela získat pro naše zesnulé tzv. odpustky. Nejednou uslyšíme nebo budeme číst o určitých podmínkách, které jsou nezbytné k jejich získání. Pro mnoho nevěřících, ale i křesťanů jde o téma, které zavání hlubokým středověkem. Co to ale znamená získat odpustky a proč bychom tak měli činit? Proč jsou stanoveny nějaké podmínky, abychom je získali? Abychom mohli na všechny tyto otázky odpovědět, musíme pěkně popořadě. Modlitba za zemřelé je dosvědčena jak v Písmu (např. 2 Mak 12), tak i liturgickou praxí rané církve. Není to tedy nic výjimečného a ojedinělého. Taková modlitební praxe dává smysl na základě toho, že jen stěží můžeme o někom tvrdit, že byl spasen, či zavržen. Předpokládáme-li, že je člověk po smrti hned spasen, modlitba za něj se stává zbytečnou, stejně tak je tomu tehdy, je-li hned po ní zavržen. To vše nás přivádí k víře v tzv. „mezistav“ mezi definitivními možnostmi spásy a zavržení, kterému říkáme očistec. Mnoha lidem nyní vyvstane na mysli představa místa, kde jsou duše uvězněny a trpí za své hříchy. Toto pojetí však není zrovna výstižné ani šťastné. Spíše než o místo jde o stav nebo lépe proces, v němž už člověk spěje ke spáse (není to předstupeň zavržení), na setkání s Bohem ještě není zcela připraven, a proto musí být očišťován. Velmi pěkné přirovnání uvádí při jedné ze svých katechezí pro mladé otec arcibiskup Jan Graubner. Představme si děti, které se například po vzájemné roztržce poperou a způsobí při tom nějakou škodu, třeba rozbijí okno. Následně si uvědomí, co se stalo, přichází za rodiči a prosí o odpuštění. Rodiče jim vše odpustí a nemají ani v úmyslu jim to znovu připomínat, ale okno zůstalo přesto rozbité a je potřeba jej nechat spravit. Děti vzniklou škodu rozbitého okna ze svých peněz nahradit nemohou, musí se o náhradu postarat někdo jiný, nejspíše samotní rodiče. Je to jen obrazný příklad, ale jedno je zde řečeno velmi výstižně. Hřích, který člověk jednou učinil, způsobil nějakou škodu. I když nám Bůh hřích odpustil a nikdy nám jej znovu nepřipomíná (to zakoušíme ve svátosti smíření), jeho důsledky je potřeba nějak napravit (v tomto smyslu se setkáváme s pojmem „časný trest“). Za života máme možnost alespoň zčásti napravit následky svých vlastních hříchů. Hříchem ale není jen to špatné, čeho jsme se dopustili. Mnohem větší škodu často způsobíme tím, že opomeneme udělat dobro, které se nám nabízí. Představte si, že najednou spatříme všechny možnosti, kdy jsme se mohli rozhodnout pro dobro, k němuž 8
nás Bůh vedl, ale zcela jsme jej minuli. Bohužel už s tím nebudeme moci nic udělat. Vzpomeňme, jak nás takové opomenutí dobra „pálí“, když si na nějaký podobný příklad z naší minulosti vzpomeneme. Jediný „oheň“, o kterém se dá v souvislosti s posmrtnou očistou hovořit, že nás bude spalovat, vychází ze setkání s Kristovým pohledem, který v nás probudí vědomí, že jsme bohužel nedorostli do takové podoby s Ním, k níž nás Bůh stvořil a povolal (tj. podstatné určení člověka). Naštěstí člověk nežije (a ani nemůže žít) jako „oddělený ostrov“, individuum bez vztahů, ale naopak jeho život je podstatně utvářen vztahy s druhými. Již nyní (za našeho života) proto mohou druzí přispívat k tomu, abychom dobro viděli a činili nebo způsobené zlo nějak nahradili. A vztahy přece smrtí nekončí. Kromě přirozených vztahů (rodiny, přátel atd.) také křesťan žije ve společenství církve, kde jsme všichni údy jednoho těla Kristova - jsme bratři a sestry. Proto je možné, že do procesu očisty může pronikat kdokoliv, kdo v tomto společenství žije. Získané odpustky jsou pro nás vlastně úžasnou šancí, prosbou a pomocí člověku v očistci, abychom mu pomohli nahradit to, co on sám za života nestihl, aby co nejrychleji uznal a přijal, co poznal na sobě jako nedostačující v porovnání s podobou Krista, k níž nedokázal za celý život plně dorůst. A proč mají odpustky nějaké podmínky? Jde o „minimum“, které stanovila církev (tzv. Enchiridion odpustků), jež člověk musí ve svém křesťanském životě rozvinout, aby vše, oč sám usiluje, obdrželi ti, kterým chce odpustky vyprosit: 1) Svátost smíření - úsilí očistit srdce, touha po odpuštění i nápravě svých chyb a snaha obnovit v sobě obraz Boží, který je vždy hříchem pokřiven. 2) Svaté přijímání - naše nejužší spojení s Kristem, proudí v nás Boží život, na kterém chceme mít účast nejen dočasně, ale navždy. 3) Modlitba na úmysl papeže - je vyjádřením našeho sjednocení se společenstvím církve, jehož je papež symbolem. Právě skrze jednotu našeho společenství a vztahů, které prostřednictvím církve vznikají, máme možnost podílet se na očistě druhých. 4) Nemít zálibu ani v lehkém hříchu - zcela jasné vyjádření a rozhodnutí odporovat každému zlu v jakékoliv podobě, protože našemu spojení a životu s Bohem jakýkoliv hřích klade překážky. To, co bylo záměrem těchto řádků, je snaha ukázat, že očistec není druh nějakého sadistického koncentráku, ale nutný proces proměny člověka. Kéž pro nás křesťany nezůstává jen nějakým strašákem, ale šancí a nadějí, že následky hříchů, které nestihneme zde na zemi napravit, nám mohou posléze pomoci odčinit ti druzí, s nimiž jsme spojeni v Kristu. otec Aleš Písařovic Hlavní pramen: Machan, Richard. Posmrtná očista. Mezinárodní katolické revue Communio, č. 2/2002, 6. ročník - Život věčný.
9
Být přímým svědkem Božího milosrdenství Od letních prázdnin máme mezi sebou nového kaplana, kterým je otec Aleš Písařovic. Abychom se o něm něco dozvěděli, odpověděl nám na několik otázek. Otče Aleši, řekněte nám něco o své rodině. Představte si malebný kopec v krásném předhůří Beskyd a na něm malou lašskou obec na valašsko-lašském rozhraní. Tak to jsou Hukvaldy. Známý rodák a hudební skladatel Leoš Janáček jednou poznamenal, že se jedná o „kraj, kde lidé mluví měkkým lašským nářečím, že by máslo krájel“. Právě zde si mě rodiče přivezli z nedaleké frýdecké nemocnice spolu s bratrem Lukášem, který je ode mě jen o čtvrthodinku starší. Až do chvíle narození rodiče vůbec netušili, že budeme najednou dva. A tak se dá říci, že jsme byli takovým velkým překvapením. Narodili jsme se do již tříčlenné rodiny, neboť o dva roky starší je prvorozený Tomáš. Maminka dlouho pracovala na poště a dnes již všechen čas věnuje opatrovnictví mého bratra Lukáše, který je již od malička poznamenán mentálním postižením a každý den navštěvuje denní stacionář v Místku. Táta přijal za svůj vzor sv. Josefa a pracuje jako soukromník v oboru práce se dřevem. Nejstarší z mých sourozenců se již před deseti lety osamostatnil a šel za prací do Prahy, kde žije se svou rodinou a dvěma dětmi. Rodiče nás k Pánu Bohu vedli již od útlého věku, takže mohu říci, že pocházím z věřícího prostředí. Věděl jste vždycky, že chcete být knězem? Rodiče mi dodnes vyprávějí, že jsem již jako malý kluk obdivoval kněžskou službu. Možná na mě měla tehdy pěkný vliv sestra mé babičky, která byla řeholnicí dominikánského řádu a vařila po mnoho let v kněžském semináři v Litoměřicích. Vždy o semináři a bohoslovcích krásně vyprávěla. Ale to vše se záhy změnilo a já se vydal odlišným směrem. Po studiích na všeobecném gymnáziu a přijetí na konzervatoř v Ostravě, obor housle, jsem naplno začal uvažovat o hudební umělecké dráze a v posledních ročnících spíše o té umělecko-pedagogické. Asi proto, že jsem měl příležitost necelá tři léta učit na ZUŠ. Umění a touha něco hodnotného předávat, zvláště to, co člověk sám načerpal, začalo převládat a dávat stále hlubší smysl mému životnímu směru. 10
Myšlenka na kněžství se vrátila až za zcela nečekané prázdninové dobrovolnické služby v salesiánské oratoři v Brně v závěru studií na konzervatoři. Zde jsem měl možnost znovu objevit krásu života víry. Ale hlavně to byly duchovní rozhovory se stařičkým knězem, kterému jsem tam každý den pomáhal. Dané prostředí a rozhovor s dalšími kněžími mě pak vrátily znovu k přemýšlení o cestě ke kněžství. Jaká byla Vaše dosavadní kněžská působiště? Jáhenskou službu jsem měl možnost vykonávat dva roky. První rok jáhenství byl součástí posledního ročníku seminární formace a druhý – po dokončení studií – mě pak otec biskup poslal do Teologického konviktu. Zde jsem měl působit jako, řekněme, prostředník mezi představenými a studenty, zároveň jsem vyučoval základům Písma svatého a Liturgiky. Jako kněz jsem pak působil tři roky v Kravařích. Krásná, i v něčem obtížná služba, která s sebou přinesla spoustu důležitých zkušeností i pěkných vztahů. Co máte na kněžství rád? Konkrétní podoba služby, kterou mám na kněžství především rád, je udělování svátosti smíření. Na jedné straně je zde posvátná bázeň a uvědomění si, na jak velké Boží věci spolupracuji, na druhé radost, že takto mohu být přímým svědkem a prostředníkem Božího milosrdenství. Krása této služby spočívá v tom, že mohu pomáhat druhým objevovat Boží vedení ve všedním životě, a to i prostřednictvím poznání lidské zranitelnosti a slabosti. Další radostí je pro mě práce s dětmi – i s těmi nejmenšími. V Kravařích jsem velmi rád připravoval katecheze pro děti z křesťanské mateřské školky, do níž jsem se snažil pravidelně docházet. Proto jsem v Opavě vděčný za malou scholku, kde děti docházejí a mají velmi pěkně připravený program. Mohl byste nám popsat svůj „pracovní den“? Pracovní den je velmi pestrý. Vše se odvíjí od mnoha okolností, které aktuálně během dne přicházejí. Proto se dá jen stěží nějak popsat: od pravidelné přípravy katechezí, hodin náboženství a programu na společenství přes vyřizování úředních záležitostí v kanceláři a telefonátů, udělování svátosti smíření a duchovních rozhovorů až po nečekané návštěvy nemocnice s udílením pomazání nemocných, které jsou zde v Opavě mnohem četnější než v předešlé farnosti. 11
Máte nějaký vzor pro svůj křesťanský život? Největšími vzory pro můj křesťanský život byli a jsou stále moji rodiče. Jejich příklad, pohled na život a zvláště jejich starost a způsob, jímž přijali a opatrují mého bratra Lukáše, je velkou inspirací pro duchovní život jak ve vytrvalosti, stálosti, tak i lásce a obětavosti. Pro můj kněžský život jsou pak vzory především ti kněží, kteří mě na cestě ke kněžství doprovázeli a i dnes mě stále uvádějí do jeho hloubky. Odkud pramení Váš blízký vztah k hudbě? Není zrovna snadné říci, odkud pramení můj vztah k hudbě. Profesionálního umělce v rodině nemáme. Nicméně krásný vztah k hudbě má určitě nějaké kořeny u rodičů. Dodnes si vzpomínám na dětství, kdy nám maminka před spaním pravidelně zpívávala a taťka při různých příležitostech hrál na kytaru. Na housle jsem prý chtěl hrát sám, avšak zpočátku to moc úspěšné nebylo. Naši mi nakonec dali na výběr – buď práce kolem hospodářství, které jsme doma měli, nebo cvičení na housle. Tak jsem si tehdy vybral . A zpěv, ten jsem měl možnost rozvíjet vlastně neustále – od lidové hudby v cimbálové muzice až k soukromým hodinám zpěvu. Jste odborník na gregoriánský chorál. Co Vás na něm oslovuje? Předně bych se asi nedovolil označit za odborníka na gregoriánský chorál. K tomu by bylo nutné věnovat spoustu času studiu paleografie a nejstarších pramenů těchto zpěvů. Měl jsem ale možnost spolupracovat se skutečnými odborníky tohoto oboru při psaní své diplomové práce. Takže k chorálu jsem se prakticky dostal až v době seminárních studií. Prvotní nadšení pro věc ve mně probudil P. Vojtěch Janšta, když v semináři jednou týdně organizoval zkoušku a zpěv gregoriánského chorálu během pravidelné latinské mše svaté. Stále více mě oslovovalo, že nejde pouze o hudbu či pěkný zpěv, ale o hlubokou modlitbu, kde je vše ve službě textu. Během vzniku mé práce jsem stále více objevoval, že v gregoriánských zpěvech lze dokonce hovořit o určité teologii, neboť melodie a způsob jejího provedení dle původní notace podává posluchači konkrétní výklad textu, který se zpívá. Čím ještě naplňujete svůj volný čas? S několika kněžími, jáhny a bohoslovci jsme před pár lety vytvořili gregoriánskou schólu, s níž jsme se během adventní a postní doby vydali do nějaké farnosti poukázat na krásu gregoriánského zpěvu. Jelikož se scházíme v Olomouci, zkoušky jsou jednou z náplní volného času. Rád bych si také našel více času na „proběhnutí prstů“ po houslích. Kromě hudby velmi rád relaxuji při četbě dobré knihy nebo při kvalitním filmu. Mám rád kopce a výlety hornatou krajinou, zvláště Beskydy a Krkonoše. Zde v Opavě jsem rád, když 12
mě někdo vytáhne třeba na kolo, na brusle nebo když si jdu se spolužáky zaplavat a pak někde sednout a jen vyprávět o kněžském životě. Vaše oblíbená barva? Zelená a modrá. Oblíbené jídlo? Hovězí grilovaný steak, pizza, zeleninové saláty. Oblíbený film? Nedotknutelní; Čistá duše. Jak se Vám líbí v Opavě? Jsem rád, že mám možnost sloužit ještě v další farnosti jako kaplan. Zároveň jsem vděčný za pěknou vzájemnou spolupráci s otcem děkanem. Mohu tak stále objevovat a čerpat vše potřebné k budoucí službě faráře, a hlavně se učit kněžskému životu. Děkujeme za rozhovor.
Marie Štrauchová a Mirka Řeháková
Generální zkouška lásky O utrpení se nedá mluvit, musíme do něho vstoupit. Až tehdy poznáváme všechny poklady světa, kterými nás Bůh chce obdařit. Až tehdy litujeme každého okamžiku, kdy jsme se vědomě, nebo nevědomě vzepřeli proti utrpení jakéhokoliv druhu. Různými maličkostmi nás Bůh připravuje na mnohem těžší a větší utrpení. Ano, utrpení je generální zkouškou lásky. Tehdy zjišťuji, jakou mírou Boha miluji. Tehdy si uvědomuji, kolik mi ještě chybí k dokonalé lásce k Bohu i k lidem. Všechny knihy psané o utrpení jsou jenom náznakem toho, jak to pravděpodobně vypadá. Kdo z vás má nějaké problémy, nechť přijde do čekárny onkologie a všechny problémy a starosti vyblednou. Člověk vidí jenom bolest a uvědomuje si, že to všechno je zahaleno láskou samého Boha. Uvědomuje si význam pro každého, kdo chce přijmout to tajemství se vším všudy. Se slzami, s bolestí, s nepochopením, s výsměchem. Najednou stojí v dílně utrpení, kde se všechno prožívá naplno, tam nikdo nepodvádí. Je to atmosféra protkaná tichem, proniknutá láskou a člověk zcela zblízka pociťuje něco božského, něco, co neumí popsat. V srdci se usadí nesmírný pokoj. Všechny problémy vyblednou, ztratí se a člověk zůstává sám s Boží láskou, přesně jako herec s režisérem v divadle. To však není divadlo, to je generálka, kde se režisér snaží účinkujícímu poradit, co má ještě doladit. S. M. Filoména, kongregace Dcer Božské Lásky 13
Minirozhovor o Cestě V rámci oslav dvaceti let zpravodaje Cesta jsme oslovili některé bývalé redaktory, aby zavzpomínali na svou práci v Cestě. Tentokrát přinášíme rozhovor s manželi Pavlou a Honzou Petkovovými. Jak jste se dostali k práci v Cestě? Oba: Oslovil nás tehdy otec Vít Zatloukal, nabídli jsme mu, že bychom rádi dělali něco malého pro církev, a on nás takhle „zaměstnal“ na několik let. Dlouholetá výborná šéfredaktorka Katka Šimečková, tehdy Chromá, odjížděla na rok jako dobrovolnice do Anapy a bylo potřeba posílit „cestářské“ řady. Co Vás nejvíc bavilo? Pavla: Mě osobně asi nejvíce redakční schůzky a vymýšlení vánočních soutěží pro děti. Honza: Báječná byla i soutěž „Kolik výtisků Cesty se poskládá do trabanta otce Veselého“. Pavla: Zajímavé byly i rozhovory, u některých jsme se pěkně nasmáli. A pak to byly korektury, kdy jsme seděli u Ziffrů třeba do tří do rána, přeli se o čárky, zjišťovali, jak se co správně píše, jaká tam patří pomlčka, vybírali vhodné obrázky a podobně. Tedy korektury mě nebavily, ale atmosféra u Ziffrů byla báječná. Mělo to nádech podzemního hnutí. Řekněte nám nějaký zajímavý zážitek. Honza: Díky práci v Cestě se člověk dostal k velmi zajímavým lidem, se kterými prožil řadu příjemných chvil. Rozhovory nás přivedly například za Markem Ebenem, Jiřím Pavlicou, dostali jsme se do zákulisí TV Noe apod. Pavla: Překvapilo mě, že si někteří myslí, že se v Cestě pracuje za peníze. Cestu mám ale především spojenou s partou lidí, kteří se nějak v církvi angažují. Ziffrovi dokonce poskytli úžasné zázemí, bez kterého by Cesta na takové úrovni vůbec nebyla možná. Nejvíc si však cením přátelství, která v průběhu let působení v Cestě vznikla. No a něco mě naučily i ty korektury. Děkuji za Vaše odpovědi.
14
Marie Štrauchová
20 let na Cestě Za uplynulých dvacet let vyšla v Cestě spousta krásných článků, proto jsme se rozhodli Vám některé zajímavé články znovu připomenout.
Dej přednost Onehdy jsme šli s dětmi z procházky. Pravidelně procházíme jednou malou křižovatkou, která není na první pohled ničím zvláštní. Tedy když zrovna nejste dítě, protože když jste dítě, nacházíte zajímavé, zvláštní nebo přímo zázračné věci na každém kroku. A vždycky je nad čím bádat. Šli jsme naší starou známou křižovatkou. Když tu – pozor, změna! Něco nás přímo praštilo do očí. Na značku „Dej přednost v jízdě“, znáte přece ten bílý červeně orámovaný trojúhelník postavený na špičku, tak na tuhle značku někdo černým sprejem nastříkal obličej. „To se nesmí,“ pravil starší chlapeček coby ochránce dobrých mravů. No, to se nesmí. A povídali jsme si o tom, co dělají sprejeři a vandalové. Tak kolem téhle pomalované značky teď chodíme každý den a vždycky s komentářem, že to se nesmí. Až posledně jsem ke svému překvapení tuhle značku přečetla jinak. „Dej přednost úsměvu.“ Usmála jsem se. Není člověku vždycky do smíchu, ale je spousta situací, které by dopadly mnohem lépe, kdyby člověk v danou chvíli uviděl a poslechl takovou značku. Pán Bůh naši cestu nenechává bez značek. To možná my se životem řítíme tak rychle, že je nestačíme vnímat nebo máme špinavá okénka. Třeba takové desatero. Tak to by asi byly značky zákaz vjezdu, tudy ne, nebo přikázaný směr jízdy. Máme na své cestě mnoho znamení, vzkazů a značek. Je na nás, abychom se naučili jim rozumět, protože pak můžeme jet bezpečněji a ještě stačíme vnímat krásu kolem. Jsou události nebo prožitky, které před nás staví otázku. Co to pro mě znamená, co mi tato událost říká? Co dál? V hledání cesty jsme na tom všichni podobně bez rozdílu věku. Snad ve vyšším věku jen máme za sebou určité křižovatky, kdy jsme museli volit zásadní směr života. Každé ráno je výzva. Jak prožiji tento den? Jakou cestou se dám? Můžu si volit cestu podle svého uvážení a rozumu. Ale můžu se taky nabídnout jako svatý František: „Co chceš, Pane, abych činil?“ Pán Bůh na takové otázky odpovídá. Jemně, decentně. Staví do cesty znamení a značky, které napovídají. Tomuhle dej přednost. A pak se řekne obyčejná značka. Kateřina Šimečková zpravodaj Cesta, únor 2006 15
Čteme bibli Tajemný háček Budete jásat, i když vás musí trápit ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli, v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše… (1 Petr 1,6-9) Myslím, že jednou sv. Terezička řekla: „Všechno je milost…“ Kdysi jsem to nechápala. Proč kříže, proč utrpení, jaký to má smysl? Vím. Ne vždy se člověku daří vše v pokoře přijímat jako dar. Zvláště když „z lidského hlediska“ to nemá smysl, je to nepochopitelné a těžké Proč? Proč zrovna já? Nechci se trápit, nést břemena! Chci žít a radovat se. Právě proto. Je třeba pohlédnout na kříž, kde je Ježíš. Jednou jsem četla myšlenku P. Hloucha, která tento můj „pohled na kříž“ změnila. Ráda vám ji taky předám: je to tajemný háček. „Naříkáme na své překážky, trápení. Tímto ukazujeme, že jsme v poznání slepí, v trpělivosti zbabělí, v lásce vlažní, malomyslní. Náš Pán (dle sv. Mechtildy) pravil: »Ten člověk nechce být nemocen a nechce být hanoben, ale na co pak jeho slávu připnu? Ať mne jen miluje radostnou trpělivostí…«“ Tak vidíme, že naše utrpení, oběti jsou jen háčky, na které Bůh „navěsí“ naši slávu. Jsou to vlastně jen „záminky“, které Bohu, jenž je spravedlivý, dávají možnost dotyčné duši dávat milosti zde, a tam na věčnosti slávu. Zlatá slova „radostnou trpělivostí“. Toto má být odpovědí na utrpení, které Bůh dopouští, aby nám mohl dát věčný život. Učiňme tedy vše pro své zdraví i důstojný život, ale když přijde bolest bez naší viny, když trvá protivenství (zkoušky) nad naše síly, přijměme to pokorně jako Boží plán, „vždyť všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Flp 4,13). A aby se vám to vždy s Boží pomocí, pokojem a láskou v srdci dařilo, vám přeji z celého svého maličkého srdíčka. Iva Heiblová zpravodaj Cesta, listopad 1999
In memoriam Terezie Kubalová (* 11. října 1929 † 8. srpna 2008)
Narodila se jako Marie Kubalová v Makově na Slovensku. Měla dvě sestry, jedna zemřela ještě jako dítě, a dva bratry. Základní školu absolvovala v Makově, do Turzovky jezdila na měšťanskou školu. V roce 1945, po skončení války, se rodina přestěhovala do Ostravy, kde její otec pracoval jako horník. 16
Sestra Terezie nejprve pracovala v okresní Charitě jako sociální pracovnice. Pak byla přijata do ošetřovatelské školy v Opavě, a zároveň nastoupila do kláštera Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské. Po skončení ošetřovatelské školy začala prožívat svůj noviciát a v roce 1950 složila první sliby. Už v noviciátu musela také pracovat v nemocnici. Druhého dubna 1951 byly všechny sestry z kláštera odvezeny do Hradce nad Moravicí, kde byly internovány pod policejním dozorem. Byly jim přidělovány různé práce, mnohdy musely vypomáhat i na poli. Po určité době byla část sester, mezi nimi i sestra Terezie, převezeny do Jiřetína. Na přání sester zde vykonávala kancelářskou práci. Od roku 1967 do roku 1993 vykonávala funkci provinční představené. Po roce 1990 se vrátila s některými sestrami do Opavy. Přestože musela podstoupit několik operací, systematicky se podílela na obnově života v klášteře, na obnově kaple sv. Kříže a jiných budov. Měla zásluhu také na zahájení činnosti Církevní konzervatoře v Opavě. V těžkých dobách totality a pronásledování zůstala vždy věrná řádu a církvi. Svou statečností byla příkladem pro všechny sestry. Jsme jí vděčni, že kaple sv. Kříže, vzácná novogotická stavba v Opavě, byla často místem krásných setkání a slavností. V řeholi prožila prakticky šedesát roků a vždycky děkovala za milost povolání a za všechnu Boží pomoc při překonávání různých těžkostí. Jestliže jsme se s ní loučili v blízkosti slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, je přáním nás všech, aby i pro ni smrt byla nanebevzetím. Snažme se na ni vděčně vzpomínat a všem jejím spolusestrám vyprošujme Boží požehnání. Mons. Josef Veselý zpravodaj Cesta, září 2008
STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme! Milí čtenáři, jsem zvědavá, jak dopadla naše rubrika v anketě, kterou pořádala redakce k 20. výročí Cesty. Možná budeme pokračovat v informacích o našich uskutečněných akcích, možná Vám dodáme jen informace o tom, co připravujeme. Takže dnes ještě zpráva o vycházce a poutním zájezdu. Vím, že obě akce uspokojily všechny jejich účastníky, zase se něco nového dozvěděli a také je důležité, že byli mezi lidmi a neseděli doma „za pecí“. Poděkování patří nejen oběma průvodcům, ale i Karlu Kleinovi, který poutní zájezd do Bruntálu pečlivě připravil. 17
Opavské hradby
Na procházku v úterý 16. září, která mapovala bývalé opavské hradby, vyrazilo přibližně dvacet seniorů. Už na začátku nás svým optimismem nakazila naše průvodkyně Mgr. Petra Kaniová z Opavské kulturní organizace OKO. Půjčila všem publikaci Opavské hradby, abychom se podle ní lépe orientovali v místech, kterými budeme procházet. Procházka začala u Obecního domu, končila na Horním náměstí v místě, kde stávala Jaktařská brána. Ukázala nám jediné dva fragmenty hradeb, které zůstaly dochované do dnešních dnů, jeden je zarostlý křovím za budovou Slezského zemského muzea. Naše průvodkyně povídala a povídala, a tak jsme se dozvěděli hodně nového a zajímavého nejen o hradbách, ale i o historii našeho města. Počasí nám přálo, spokojenost byla oboustranná. podle poznámek Marie Matyáškové zpracovala DZ
Poutní zájezd do Bruntálu
Cílem podzimní pouti Klubu sv. Anežky byl tentokrát nedaleký Bruntál. Ráno bylo nevlídné, ale celý den byl pro nás velkým zážitkem. Ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie, který je významnou dominantou města, nás přivítal pastorační asistent farnosti pan Karel Peschke. V osm hodin pro naši poutní skupinu sloužil mši svatou P. Dariusz Cecerski, přisluhoval opavský jáhen pan Gilík. Po mši svaté nás pan Peschke seznámil s historií kostela, jehož gotické jádro je ze 14. století. Kromě historie této významné sakrální památky nám také poskytl zasvěcený výklad týkající se umělecké výzdoby kostela. Poté jsme, rovněž za doprovodu pana Peschkeho, navštívili piaristický kostel Panny Marie Utěšitelky, který byl dostavěn v polovině 18. stol. v rokokovém stylu stavitelem Plcherem. Po zákazu konání bohoslužeb v tomto chrámu v 50. letech byl v době totality využíván jako sklad elektromateriálu, později i divadelních kulis. V současné době je opraven a konají se v něm bohoslužby pravoslavné církve, která má kostel již deset let v pronájmu.
18
Dalším bodem programu byla prohlídka bruntálského zámku, který prošel složitým stavebním vývojem od středověku přes renesanci – arkádové nádvoří, po baroko – průčelí zámku. Původně byl v majetku pánů z Vrbna, po roce 1621 se stal sídlem Řádu německých rytířů. Za obdiv stojí krásné interiéry, mimo jiné především bohaté sbírky obrazů a rozsáhlá knihovna. V zámku se nachází i Vlastivědné muzeum. Krátkého volna jsme využili k prohlídce středu města, což stačilo k tomu, abychom konstatovali, že Bruntál je příjemné město s krásně upraveným náměstím a domy kolem něj. Po dobrém obědě v restauraci hotelu Hvězda jsme se vydali za slunečného počasí na poslední etapu naší cesty, na Uhlířský vrch, což je jedna z našich nejmladších sopek. Na jejím vrcholu (672 m) byl na místě původní kaple postaven a v roce 1758 vysvěcen kostel ke cti Panny Marie Pomocné. Autobus nás vyvezl čtyřřadou lipovou alejí z let 1766 - 1770 až ke kostelu. Alejí vede Křížová cesta, s jejíž obnovou se započalo v roce 2004. Tvoří ji 14 zastavení, která jsou dílem bruntálského uměleckého řezbáře pana Františka Nedomlela. Průvodcem nám byl opět pan Peschke, který nás podrobně seznámil s historií tohoto poutního kostela, jeho proměn v čase i s jeho smutným osudem v poválečných letech. Po zákazu bohoslužeb v padesátých letech nejen chátral, ale byl i záměrně devastován, bylo i započato s těžbou tufů pro stavební účely. V polovině 60. let se kostel opět opravoval, včetně nové fasády, ale po roce 1968 byl sovětskou posádkou, která zde „působila“, a následně i vandaly totálně zničen zejména jeho interiér včetně varhan. Za zmínku stojí, že zásluhou zdejšího faráře byly zachráněny tři plastiky a obrazy. V 70. letech se dokonce vážně uvažovalo o zbourání této kulturní památky v důsledku těžby (ta se nakonec zastavila ve vzdálenosti asi 30 m od kostela). Poslední mše sv. zde byla sloužena v roce 1972. Začátkem roku 1990 se započalo s obnovou kostela, znovu vysvěcen byl 9. října 1993 arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem za účasti velkého množství lidí nejen z širokého okolí, ale i z Německa. Dnes je kostel důstojným stánkem Božím, kde se opět konají bohoslužby, přestože je stále co opravovat a potřeboval by nejen otevřená srdce, ale i dlaně dárců, aby mohly být práce ukončeny. Bolestné vzpomínky na zlo a jeho následky, které působí jakákoliv totalita, byly naštěstí překonány krásou toho, co jsme spatřili za celý den. Markéta Horáková Program na listopad: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 4. 11. informativní schůzka, informace o Tříkrálové sbírce 11. 11. přednáška otce Vladimíra Ziffra na téma „Život sv. Jana XXIII. a sv. Jana Pavla II., svatost dnešních dnů“ 18. 11. přednáška plukovníka v. v. Ing. Františka Valdštýna na téma „Mariánská úcta slovanských národů – součást Cyrilometodějského dědictví Velké Moravy“, akce proběhne v pastoračním středisku minoritského kláštera 19
V sobotu 29. listopadu 2014 budeme pořádat v Církevní konzervatoři v Opavě pravidelnou celodenní adventní duchovní obnovu, kterou povede otec Peter Kerak na téma „Mše svatá – slavím, nebo se jen účastním?“ Přihlášky přijímá Marie Smolková na tel. číslech 721 570 543 nebo 553 716 997 a Anna Foldynová na tel. číslech 737 355 999 nebo 553 711 106 do 25. listopadu. Za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová
K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, 1. a 2. listopad – dva významné dny v církvi: Slavnost Všech svatých a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Slovo „svatost“ není zvlášť oblíbené: často je spojováno se svatouškovstvím. Co máme my křesťané na mysli, hovoříme-li o svatosti nebo o svatém člověku? Vlastně nic jiného než to, že dotyčný bere vážně první přikázání, že miluje Boha z celého srdce a celou svou silou. Člověk je svatý, spočívá-li celé jeho srdce u Boha, jenž je jeho velkým pokladem (srov. Lk 12,34). Je svatý, nenáleží-li sobě, nýbrž Bohu: žije-li v plné harmonii s Bohem. Bůh je náš Otec a Stvořitel. Žít s ním v harmonii znamená připustit, aby nás tvořil. Děláme to skutečně? Přijímáme sami sebe takové, jaké nás Bůh tvoří v tomto okamžiku? Dovolíme mu, aby nás i svět tvořil podle své vůle, anebo žijeme v neustálé vzpouře? Být svatý znamená vždycky říkat: Ano, Otče. Stát se svatým znamená také podobat se Synovi, být odevzdán a obětovat se, být světu kusem rozlomeného chleba. Svatý člověk nežije v lítosti nad sebou, nýbrž těší ostatní a do poslední chvíle odpouští jako Ježíš na kříži. Svatost má dále něco společného s Duchem Svatým. Svatý člověk je „duchovní“, naplněný Duchem, vedený Duchem, upřeně naslouchající jeho vnuknutí. V něm může dozrávat ovoce Ducha: láska, radost, pokoj… (Gal 5,22) Svatouškovství nebo jiné zbožné „fasády“ nemají se svatostí nic společného. Musí z nás vykvétat život Boží – Otcův, Synův i Ducha Svatého: Bůh je nejdůležitější ze všech skutečností. Na něho neplatí žádné „svatouškovství“, pouze skutečný život. Velcí světci nás mohou mnohému naučit, a jsme jim za to vděčni. Každý z nás ale musí jistě uznat, že rozdíl mezi nimi a námi bývá poměrně velký. Jejich zářivý příklad s sebou občas nese riziko: místo aby nás podněcoval, nutí nás k pochybám, zda má vůbec smysl pokoušet se jej následovat. Proto je velmi blahodárné obrátit občas zrak k početnému zástupu neviditelných, 20
anonymních, malých světců. Jsou to obyčejní lidé, kteří se nechovali vždycky příkladně. Nežili v neustálé modlitbě, ne vždycky byli poslušní a věrní vnuknutím Ducha. Měli své chyby, třeba i velké a na první pohled zřejmé, ale neřekli Bohu konečné „ne“. Teď stojí spolu s velkými světci díky nekonečné Boží slitovnosti před trůnem Božím a Beránkovým. Vědí stejně jako my, že jim cestu do nebe neotevřely jejich velké skutky nebo výkony. V radosti spolu s námi poznávají, že Bůh sám je zachránil, že jejich šat je doběla vyprán v Beránkově krvi. Tito drobní světci na ty velké nežárlí – a velcí na malé neshlížejí s pohrdáním. Všichni, kdo stojí před Bohem, jsou plnohodnotní ve svatosti podle toho, jak on pro každého určil. Vidíme-li, že před tvář Boha nepřicházíme kvůli svým hrdinským činům, ale v důsledku nekonečné Boží lásky, před níž nakonec kapitulujeme, dodává nám to útěchu a odvahu milovat Boha ještě víc. S přáním Božího požehnání Vaši senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Stinissen, Wilfrid: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004.
21
Dětem 1815 - 2015: 200 let od narození svatého Jana Boska Buďme misionáři Svatý Jan Bosko miloval Pána Ježíše a měl rád Pannu Marii. Rád se modlil růženec, ve kterém s Matkou Boží prožíval události ze života Pána Ježíše. Jeníkovi však nestačilo, že byl sám zbožný, ale toužil, aby lidé v jeho okolí měli rádi Pána Boha. V té době nebyla televize, filmy, a tak často přicházeli herci a na návsi sehráli divadlo. Lidé také obdivovali různé artisty, provazochodce a kouzelníky. Jan chodil na tato představení, a protože měl dobrý postřeh, tak vypozoroval, jak to kouzelníci dělají. A pak trénoval, aby se pohyboval po laně jako po zemi, a uměl kouzlit tak dobře, aby nikdo nepoznal finty, které používal. Na neděli odpoledne sezval na louku vedle jejich domku nejenom všechny lidi z jejich dědinky, ale také mnoho obyvatel z okolních vesnic. Mezi stromy natáhl provaz a divákům předváděl skoky a přemety, tančil a běhal po provaze. Sklidil velký potlesk. Sestoupil dolů a svou šikovností dělal zdařilé kouzelnické kousky: zdvojnásobil donesená vejce, dal si přinést sklenici s vodou a vrátil ji plnou vína, zabil kuře a po chvíli je vzkřísil, polykal nože, jedl peníze, které vytahoval jiným z kapsy. Měl obrovský úspěch a lidé vytahovali mince, aby mu za zdařilé vystoupení zaplatili. Jeník však peníze odmítl s tím, že se mu odmění tím, když se s ním pomodlí desátek růžence a vyslechnou kázání. Doslova pak opakoval to, co kázal ráno kaplan v Murialdě. Lidé odcházeli vážní a přemýšleli nad tím, co slyšeli. Byli také uchvácení Jeníkovou zbožností a snažili se napravit podle něho i svůj život. Svatý otec František nás vyzývá, abychom byli hlasateli evangelia ve svém okolí. A protože mnoho lidí kolem nás o Pánu Ježíši nic neví, máme se stát misionáři. Jak si máme počínat? Jako Jan Bosko. Při vhodné příležitosti říct svým kamarádkám a kamarádům o Pánu Ježíši. Jak najít vhodnou příležitost? Jeník Bosko pozval lidi na představení. My můžeme např. pozvat své spolužáky či spolužačky k nám domů a nabídnout jim pěkný film, zazpívat písničku. Můžeme je také pozvat na výlet, kde navštívíme kostel a vysvětlíme, co je na obrazech, koho představují sochy. 22
Každý má svoje možnosti a svůj přístup. Nejdůležitější je však, abychom sami měli rádi Pána Ježíše, modlili se k nebeskému Otci, vzývali Ducha Svatého a uctívali Pannu Marii. Pán Bůh naší snaze být misionáři požehná a vnukne nám, jaké máme možnosti. Možná řeknete, že jste ještě malí. Jeníkovi Boskovi bylo deset let, když sezval na louku lidi z okolí, bavil je a pak hlásal evangelium. jáhen Josef Janšta ilustrace Marie Hankeová
Ze života skautek Vážení čtenáři, rády bychom vás touto cestou informovaly o naší úspěšné reprezentaci v celostátním kole skautské soutěže dětí do 12 let. Ze všech koutů České republiky se 26. - 28. září sjelo do Kutné Hory na 200 účastníků. Mezi nimi i skupina z našeho oddílu Zelená šestka 1 ve složení: Markéta Tesařová, Ester Svrčková, Ina Závorková, Anička a Ela Aronovy. Během pátečního večera se na nádvoří Vlašského dvora odkryl příběh utlačovaných a vykořisťovaných havířů, kteří běželi za svým králem Vladislavem II. Jagellonským, aby jim snížil robotu a dal jim větší příděl peněz za vykutané stříbro. A protože král nebyl hlupák, rychle mu došlo, že někdo okrádá jeho i havíře. Hned nás světlušky a vlčata pověřil, abychom mu během následujícího dne pomohli padoucha dopadnout. Všechna družstva se proto v sobotu vydala do dolů, města i blízkého okolí pátrat po zloději kutnohorského stříbra. Na konci cesty poslali králi dopis o svém pátrání i s podobiznou viníka. Po nedělní mši u sv. Barbory se konalo slavnostní vyhodnocení našeho soutěžení, ve kterém všechny týmy poměřily své síly, šikovnost, důvtip a vytrvalost s ostatními. Světlušky našeho oddílu skončily v celostátním kole na krásném druhém místě. Po návratu domů nás čekalo milé překvapení, které připravili tatínci některých světlušek. Vlastnoručně nám upekli dort a pyšně dívkám oznámili, že jsou „Nejlepší světlušky Moravy a Slezska“. Tatínkům děkujeme a světluškám gratulujeme i jménem členů okresní rady! Markéta Smolková 23
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Putování po stopách nejen věrozvěstů
Koncem září žáci druhého stupně navštívili významné historické a církevní památky naší vlasti. V rámci projektu „Křesťanství populární formou“ během tří dnů poznali Olomouc, Velehrad, Kutnou Horu, Libici nad Cidlinou, Starou Boleslav, Tetín a Karlštejn.
Orientační dny pro 9. třídu
Ve dnech 29. září – 1. října se uskutečnila akce s názvem „Orientační dny“. Každoročně se jí účastní deváťáci a jsou to tři dny, ve kterých mají příležitost zamyslet se nad svým vztahem k Bohu, ostatním lidem i k sobě samým. Na programu byly i velmi dobré hry a také velmi dobré jídlo. Otec Kamil Strak a jeho tým – Kuba, Kača, Anna, Jordy a Honza – byli skvělí parťáci a v celém domě Diecézního střediska pro mládež ve Staré Vsi nad Ondřejnicí byla radostná a přátelská atmosféra. Všem deváťákům se tam velmi líbilo a vzpomínky a zážitky jistě zůstanou hluboko uloženy.
Návštěva Národní galerie
Skupina žáků navštívila klenot funkcionalistické architektury Veletržní palác, kde se na ploše 13 500 m2 nachází více než 2 000 exponátů z 19. a 20. století mimořádné umělecké hodnoty. Sbírka francouzského a evropského umění obsahuje díla nejzvučnějších jmen jako Pablo Picasso, Georges Braque, Auguste Renoir, Vincent van Gogh, Gustav Klimt, také díla Mikoláše Alše, Františka Ženíška, Alfonse Muchy, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka, Jana Zrzavého a mnoha dalších. Prohlídka takto rozsáhlé sbírky se jistě nedá absolvovat během jednoho dne. Proto se těšíme, že se budeme moci nechat inspirovat díly těchto velkých mistrů i v budoucnu.
24
Na návštěvě v Polsku
Měli jsme vzácnou příležitost prožít česko-polskou mši svatou v kostele Matky Boží v polském Rychwaldu spolu s přáteli z katolické základní školy v Rychwaldu. Školní sbor Kolibříci doprovodil mši svatou krásným zpěvem. Slavení eucharistie proběhlo v nádherném barokně-manýristickém kostele, jemuž vévodí vzácný obraz Matky Boží z 15. století. S polskými přáteli jsme prožili krásný den ve městě Žywiec a jeho okolí a ještě před odjezdem domů jsme začali plánovat další společná setkání, na která se už nyní těšíme. Marie Šoltisová
25
Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil:
[email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.
Duchovní obnova pro ženy
Uskuteční se v pondělí 17. listopadu v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě.
Výtvarné odpoledne – vánoční ozdoby z korálků
Uskuteční se v sobotu 22. listopadu od 15 do 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě. Materiál bude zajištěn. Kurzovné: 50 Kč. Přijďte si i s dětmi vyrobit originální vánoční ozdoby. Přihlášky: 731 625 617,
[email protected].
Adorace pro maminky
Uskuteční se ve středu 26. listopadu ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.
Adventní víkend pro ženy
Uskuteční se 28.–30. listopadu v Exercičním domě v Českém Těšíně, Masarykovy sady 24. Program: krátké přednášky, sdílení ve skupinkách, osobní ztišení, rozhovory, mše sv., svátost smíření, burza vánočních nápadů a tradic. Lektorka: Františka Böhmová a Gita Vyleťalová Bližší informace: www.setkani.org, pořádá YMCA Setkání Přihlášky: Gita Vyleťalová, 731 625 616,
[email protected].
Adventní duchovní obnova pro manželské páry
Uskuteční se v sobotu 6. prosince v Církevní základní škole sv. Ludmily v Hradci nad Moravicí. Program: Sociální děloha – manželé Lenka a Jiří Tkáčovi Jsme lidmi naděje? – P. Jan Larisch, Th.D. Začátek je v 8.45 a závěr v 18 hodin. Odpoledne bude možnost svátosti smíření a v 17 hodin mše svatá. Cena je 400 Kč/pár (oběd, občerstvení, lektorné) Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617,
[email protected]. Jana Dostálová
26
Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail:
[email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.
Zbigniew Czendlik podpoří Charitu Opava
Podpořit Charitu Opava u příležitosti oslav 25 let její existence, a zároveň představit svou připravovanou knihu přijede ve středu 5. listopadu do Opavy populární kněz Zbigniew Czendlik. Na besedě spolu s ním vystoupí finalista soutěže Česko Slovensko má talent Pavel Helan. Lanškrounský děkan Zbigniew Czendlik, který před nedávnem oslavil padesátku, je původem z Polska, v Čechách ale slouží již od roku 1992. Znám je krom jiného účinkováním v televizních pořadech Bolkoviny, Krásný ztráty nebo Uvolněte se, prosím a dalších, sám ale také v televizi NOE moderuje talk show Uchem jehly. V Opavě premiérově vystoupí také v roli spisovatele. „Představím zde svou novou knihu, která vyjde příští rok pod trochu provokativním názvem ´Postel, hospoda a kostel´,“ vzkazuje do Charity Opava P. Czendlik. Finalista soutěže Česko Slovensko má talent Pavel Helan pak besedu doprovodí svými písničkami. Setkání se Zbigniewem Czendlikem proběhne v opavském kině Mír od 18 hodin, vstup bude zdarma. Charita Opava přináší tuto akci jako další dárek občanům Opavy v rámci oslav 25 let výročí od svého založení, které se konají průběžně po celý rok 2014 pod jednotným názvem 25 LET SLUŽBY – CHARITA OPAVA VE VEŘEJNÉM PROSTORU.
Startuje sedmý ročník fotosoutěže MŮJ SVĚT
Fotosoutěž MŮJ SVĚT, kterou vyhlašuje Charita Opava pod patronací fotografa Jindřicha Štreita pro zaměstnance, dobrovolníky i klienty Charit z celé republiky, právě vstupuje do svého sedmého ročníku. Událost, která si za dobu svého konání vydobyla mezi Charitami i odbornou veřejností značnou prestiž, proběhne již potřetí za spoluúčasti firmy ASEKOL, která organizuje celostátní systém zpětného odběru elektrozařízení a dává práci charitním Chráněným technickým dílnám ve Velkých Hošticích. Během předchozích ročníků již poslali do fotosoutěže MŮJ SVĚT zaměstnanci, dobrovolníci a klienti Charit z celé České republiky již více než 1 600 fotografií. Zachytili na nich velmi cenný autentický pohled na sociální práci, který nezobrazuje jen potkávání se s problémy, utrpením a nemocí, ale především láskyplnou pomoc a naději. „Fotografie z fotosoutěže jsou rok od roku lepší,“ chválí úroveň snímků světoznámý fotograf Jindřich Štreit. K tradičním kategoriím „Portrét“ a „Život kolem nás“ loni přibyla nová „Jak to vidím já“, do které se mohli poprvé se svými snímky přihlásit také uživatelé služeb, tedy 27
klienti Charit. Tato kategorie se setkala s velkým úspěchem a bude proto součástí soutěže i letos. Soutěži zůstávají věrni i její spoluzakladatelé, členové odborné komise v čele s Jindřichem Štreitem a Jiřím Siostrzonkem z Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Komisi opět doplní regionální manažer partnerské firmy ASEKOL Zdeněk Kovářík. Fotografie mohou soutěžící zasílat elektronicky do 30. ledna 2015, na vítěze čekají tak jako každý rok hodnotné ceny a diplomy s podpisy členů komise. Slavnostní vernisáž oceněných snímků se uskuteční ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě v pondělí 23. března 2015. Výstava bude posléze tak jako předchozí léta putovat celý rok 2015 po dalších městech České republiky. Více informací naleznete na stránkách Charity Opava www.charitaopava.cz.
Vánoční dárky Charity s předstihem i filantropií
S předstihem, a proto bez stresu můžete nakoupit hezké vánoční dárky na akci, kterou chystá na pátek 14. listopadu Charita Opava. Své výrobky představí, a zároveň nabídnou k prodeji klienti opavské Charity, kteří se musí vyrovnávat s různými handicapy – například nevidomí, sluchově či mentálně postižení. Na jejich výrobcích byste ovšem jejich postižení nepoznali. V charitním mateřském centru v 1. poschodí minoritského kláštera na Masarykově třídě v Opavě budou od 9 do 12 hodin ke koupi různé výrobky z keramiky, šité hračky i oblečení, pletené košíky, vánoční přání a mnoho dalšího. Klienti zde budou po celou dobu prodeje výrobků také předvádět jejich výrobu a k vidění tak bude práce s keramickou hlínou, na pletacím rámu a podobně. Koupí vkusných dárků získáte hned dvakrát – kromě pěkného výrobku si odnesete i pocit, že jste svým nákupem pomohli potřebným. Charita Opava
Přenesení ostatků biskupa Josefa Martina Nathana Ve dnech 7. a 8. listopadu se uskuteční přenesení ostatků biskupa Josefa Martina Nathana z Opavy do Branic (Polsko). Proběhne dle následujícího harmonogramu: Opava, pátek 7. listopadu, konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie 15.00 vystavení rakve s ostatky biskupa J. M. Nathana 16.00 requiem – mše sv. za biskupa J. M. Nathana, celebruje ostravsko-opavský biskup Mons. František Václav Lobkowicz, po mši sv. rozloučení s ostatky Branice, pátek 7. listopadu, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie 18.00 přivítání ostatků 28
19.00 mše sv. za biskupa J. M. Nathana 20.30–22.00 bdění u rakve Branice, sobota 8. listopadu, kostel Svaté Rodiny v „Městečku Milosrdenství“ 8.00–10.00 bdění u rakve (kostel Nanebevzetí Panny Marie) 10.30 kondukt do kostela Svaté Rodiny v „Městečku Milosrdenství“ 11.00 slavná mše sv. za biskupa J. M. Nathana, celebruje opolský biskup ThDr. Andrzej Konrad Czaja, po mši sv. uložení rakve s ostatky do sarkofágu
Oznámení Mše svatá v německém jazyce
Dušičkové pobožnosti
bude v sobotu 22. listopadu v 16.30 v kapli budou v neděli 2. listopadu sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny • na Městském hřbitově v Opavě – v 15 hoMarie. din; • v Oticích – v 15 hodin; Změny mší svatých po změně času • v Kylešovicích – ve 14 hodin. • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – od středy 29. října jsou večerní mše svaté Adorace před Nejsvětější svátostí v 17 hodin. • Kostel Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin do začátku mše svaté, která začíná Mše svaté v kostele sv. Jana Křtitele v 17 hodin. Nedělní mše svaté v 11 hodin v kostele • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí sv. Jana Křtitele budou od 1. neděle advent- Panny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin ní (od 30. listopadu) přesunuty do kostela modlitba růžence, od 17.30 soukromá tiSv. Ducha. chá adorace, od 17.50 společná adorace s knězem nebo jáhnem. Změna mše svaté 2. listopadu • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 7. listopa V neděli 2. listopadu – Vzpomínka na du – první pátek v měsíci – s pobožností všechny věrné zemřelé – bude mše svatá k Nejsvětějšímu Srdci Páně; v pátek 21. v 18 hodin v kostele sv. Hedviky. V kostele listopadu – třetí pátek v měsíci – s pobožsv. Vojtěcha a v kostele Nejsvětější Trojice ností s Korunkou k Božímu milosrdenství; v pátek 5. prosince – první pátek v měsíci mše svatá nebude. – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Řádová mše svatá OT Po mši svaté začínající v 18 hodin. V pondělí 17. listopadu – památka sv. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 30. Alžběty Uherské – v konkatedrále Nane- listopadu po mši svaté začínající v 16.30. bevzetí Panny Marie bude v 10 hodin mše • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovisvatá Německého řádu (Řádu německých cích – v pátek 7. listopadu – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu rytířů). 29
Srdci Páně; v pátek 28. listopadu – poslední pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství; v pátek 5. prosince – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté začínající v 17 hodin.
V kostele Svatého Ducha budou roráty od pondělí 1. prosince každý den, mimo neděle a pondělí 8. prosince. Začátek je vždy v 8 hodin.
Intence na mše svaté
počaté bez poskvrny prvotního hříchu bude od soboty 29. listopadu do neděle 7. prosince v kostele Sv. Ducha, při mších svatých v 8 hodin.
• v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy po každé mši svaté v sakristii. • V kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence na leden 2015 v pátek 21. listopadu od 16.45 do 17 hodin.
Požehnání adventních věnců
Nejbližší plánované sbírky
• Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – v neděli 30. listopadu při mších svatých v 7 hodin, v 8.30 a v 10 hodin. • Kostel sv. Vojtěcha – v sobotu 29. listopadu a v neděli 30. listopadu při mši svaté v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 30. listopadu při mši svaté v 16.30. • Kaple svatého Kříže – v neděli 30. listopadu při mši svaté v 10.30. • Kostel Sv. Ducha – v neděli 30. listopadu při mši svaté v 9.30. • Marianum – v neděli 30. listopadu při mši svaté v 9 hodin. • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – v neděli 30. listopadu při mši svaté v 9 hodin. Adventní věnce můžete položit přede mší svatou před obětní stůl.
• Neděle 9. listopadu – sbírka na opravu konkatedrály – v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie. • Neděle 16. listopadu – Den Bible – proběhne ve všech kostelech.
Blíží se roráty
zve každou středu, vždy po večerní mši svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné modlitbě růžence a litanií. Začátek přibližně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin.
Novéna před Slavností Panny Marie
Děti, nezapomeňte, že v pondělí 1. prosince začínají v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie roráty. Připravte si lampičky! Roráty zde budou každý všední den od pondělí do pátku, kromě pondělí 8. prosince. Začátek je vždy v 5.55. 30
Společenství mládeže se opět schází každý pátek při večerní mši svaté, která začíná v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se již společenství zúčastňovali.
Modlitební společenství ve farnosti Sv. Ducha se schází každé úterý v 18 hodin (po mši svaté a po večerních chválách), v kostele Sv. Ducha.
Fatimské společenství
Společenství vysokoškoláků se schází každé úterý v 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera.
Fatimská pobožnost
bude ve čtvrtek 13. listopadu v chrámu Sv. Ducha. Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou svatého růžence. V 17 hodin je mše svatá, po ní litanie a průvod se sochou Panny Marie. Tato pobožnost je každého 13. dne v měsíci.
Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO nabízí • V úterý 11. listopadu – přednáška otce Vladimíra Ziffra na téma „Život sv. Jana XXIII. a sv. Jana Pavla II., svatost dnešních dnů“ – v Denním stacionáři pro seniory. • V úterý 18. listopadu – přednáška plukovníka v. v. Ing. Františka Valdštýna na téma „Mariánská úcta slovanských národů – součást Cyrilometodějského dědictví Velké Moravy“ – v pastoračním středisku minoritského kláštera. • V sobotu 29. listopadu – adventní duchovní obnovu povede otec Peter Kerak na téma „Mše svatá – slavím, nebo se jen účastním?“ Další informace o těchto akcích i o činnosti Klubu sv. Anežky najdete na str. 17 tohoto čísla Cesty pod titulkem „STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!“
Informace pro mládež Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm.doo.cz.
Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt: O. Sebastian Gruca OFMConv. – rektor kostela. Poutní dům, Výletní 3, 794 01 Krnov; tel.: 732 664 763; e-mail:
[email protected]. Program poutí na celý rok 2014 najdete na webových stránkách http://kostelcvilin.cz/.
Exercicie v prosinci Exerciční dům Český Těšín Čtvrtek 4. až neděle 7. 12. Duchovní cvičení - III. týden P. František Lízna SJ Exerciční dům Velehrad – Stojanov Čtvrtek 4. až neděle 7. 12. Adventní duchovní cvičení Mons. V. Šíma Úterý 9. až sobota 13. 12. Adventní duchovní cvičení P. A. Dabrowski OFM Exerciční dům Velehrad – Hostýn Úterý 9. až sobota 13. 12. Duchovní cvičení P. Josef Čunek SJ Úterý 16. až sobota 20. 12. Ignaciánské exercicie P. František Lízna SJ
Kontakt – Hostýn: Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem; telefon: 573 381 693; fax: 573 381 694; webové stránky: www.hostyn.cz. Kontakt – Velehrad: Poutní a exerciční Poutní místo Cvilín u Krnova dům Stojanov, Salašská 62, Velehrad 687 • Neděle 2. listopadu – Dušičková pouť. 06; telefon: 572 571 531, fax: 572 571 420; Mše svaté budou v 8 a v 10 hodin. Skype: stojanovvelehrad; e-mail: velehrad@ Kromě poutí se konají každou neděli stojanov.cz; webové stránky: www.stojanov. mše svaté v 10 hodin. cz. 31
Jakékoliv informace o všech jezuitských duchovních cvičeních získáte na webových stránkách www.exercicie.cz/nabidka.php, kde se také můžete přihlásit.
Koncerty • Čtvrtek 13. listopadu v 19 hodin – Slezské divadlo Opava. Slavnostní koncert k Roku české hudby. Účinkují: sólisté, sbor a orchestr opery Slezského divadla, Pěvecký sbor Stěbořice, Chrámový sbor Opava; sbormistři: Kremena Peschaková, Karel Kostera, dirigent: Petr Chromčák. Pořádá Slezské divadlo Opava a Umělecká agentura Karel Kostera. • Sobota 29. listopadu v 15 hodin – Kino Mír, Opava. Vánoční koncert orchestru Václava Hybše. Účinkuje také Věra Martinová a muzikáloví zpěváci Irena Kousalová, Martina Dolečková, Štěpán Růžička a Filip Hořejš. Na programu zazní slavné světové melodie, vánoční písně a koledy. Pořádá Umělecká agentura Karel Kostera.
Prosebné a významné dny v listopadu
1. až 8. listopadu – Odpustkové dny: odpustky přivlastnitelné jen duším v očistci; sobota 1. listopadu – Slavnost Všech svatých – doporučený svátek; neděle 2. listopadu – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé; pátek 7. listopadu – první pátek v měsíci; úterý 11. listopadu – Den válečných veteránů; čtvrtek 13. listopadu – Mezinárodní den nevidomých; neděle 16. listopadu – Den Bible; pondělí 17. listopadu – Mezinárodní den studentstva; Den boje za svobodu a demokracii – státní svátek; neděle 23. listopadu – Slavnost Ježíše Krista Krále; neděle 30. listopadu – 1. neděle adventní, začíná cyklus B nedělního mešního lekcionáře; pondělí 1. prosince – Světový den boje proti AIDS; pátek 5. prosince – první pátek v měsíci.
Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Zpravodaj Cesta a ohlášky z aktuální neděle najdete na internetových stránkách: cesta.opava.biz. Přehled bohoslužeb v celé Opavě na stránkách: bohosluzby.opava.biz. Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail:
[email protected]
Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 21., číslo 11. Náklad 750 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 7. 12. 2014, uzávěrka 14. 11. 2014