20 let na cestě. Slovo na cestu. Beze strachu

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě září 2015

20 let na cestě Slovo na cestu Beze strachu Prázdniny i doba hlavních dovolených už je za námi a my stojíme na začátku nového školního roku. A tušíme, že jsme na prahu nových očekávání, nových setkání. Někdo jde poprvé do školy nebo prožívá přechod do školy jiné, někdo se chystá po delší dovolené do zaměstnání, další začíná podzim nově jako ženatý nebo vdaná, či v novém zajímavém vztahu a jiný bude možná prožívat své první září jako senior. Otvírá se tedy před námi nový obzor možností, ke kterým jsme Bohem zváni. A jak už to tak bývá, na každém začátku si člověk říká: „Zvládnu to? Obstojím? Neselžu?“ Jsou to přirozené reakce v počátcích, obavy z toho, aby člověk nezklamal. Je ale potřeba si uvědomit, že náš strach nesmí být naším pánem. Nesmíme se nechat limitovat tím, že máme z něčeho obavu, abychom se nezablokovali dalšímu rozvoji nebo posunu kupředu. Strach nás sice může přibrzdit, abychom do něčeho nespadli až příliš po hlavě, ale zároveň nás nesmí zastavit úplně. „Kdo se bojí, nesmí do lesa,“ říká jedno staré moudré přísloví. A i na nás má toto léty prověřené heslo působit jako potvrzení, že strach je častým důvodem našeho zabrzdění se před výzvou. I v našem duchovním životě nesmí mít strach rozhodující slovo. Vždyť i sám sv. Jan píše ve svém listě: „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ (1 Jan 4,18) A právě v lásce jsme mnohdy těmi, kdo se obávají, kdo ze strachu raději mlčí a nejednají. Každodenně se

ve svém životě setkáváme se situacemi, které vyžadují odvahu lásky, sílu ducha nebo odhodlanost k zápasu pro lásku. Ale jako by nás v nitru něco zastavilo, jako by nás někdo sevřel v kleštích a nedovolil nám projevit se podle hlasu našeho svědomí. A právě to je realita strachu, to je důsledek naší nedokonalé lásky, neuvědomování si, jak moc nás Bůh miluje jako první a jak máme z jeho lásky čerpat my. Nemusíme stát na prahu nové školy, ani v nové práci, vztahu nebo manželství či v důchodu. Můžeme prožívat dny naprostého stereotypu, a přesto budou před námi vyvstávat každodenně nové výzvy k velkým činům lásky – v rodině, ve škole, v práci nebo třeba i v autobuse či na chodníku. Budou malé, ale budou vyžadovat velký projev naší lásky. I blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty říkávala: „Nemusíme dělat velké věci. Ale můžeme ty malé věci dělat s neobyčejně velkou láskou.“ Ať se pro nás i toto stane povzbuzením v našem každodenním strachu, kdy si nejsme jisti, zda to všechno zvládneme. Nemusíme být nejschopnějšími mistry světa ve všem. Stačí být i v maličkostech silní láskou, jejíž vzor máme v Kristově kříži. o. Pavel Marek, farní vikář v Kravařích

Buď se mnou Když hloubám v starostech, mně pomáhej, Pane. Když vzdychám a soužím se, mne pozvedej, Pane. Když nevím, kudy kam, ty veď mne, Pane. Když po širokých cestách světa jdu, buď se mnou, Pane. sv. Augustin

Hory A jinam neobracím pohled svůj než k Vrcholu Ať život zpříma i oklikou mne k němu vodí s prorokem prosím jen ať chléb a trochu vody vždy najdu v pravý čas Mons. Josef Veselý

2

Zajímá nás… Co je to rozjímání a jak rozjímat? Člověk je rozumný tvor. Proto se zamýšlí nad tím, co slyší a co říká. Medituje, jak zní latinský výraz. Je tedy docela přirozené, že uvažuje o slovech modliteb, které recituje, o slovech Písma, jež čte. Kdybychom se však zastavili jen u rozumových úvah, bylo by to studium a ne modlitba. V meditaci rozmýšlíme prakticky. Pokoušíme se pochopit, jaké důsledky má pravda pro náš život. Ty pak přijmeme jako program pro nejbližší den a pro budoucnost. Co by mi prospělo, kdybych rozuměl tomu, co se čte v evangeliu o blahoslavených chudých, mírných atd., kdybych neměl úmysl se takovým stát. Rozjímání je vlastně úvaha spojená s předsevzetím, ale to ještě není všechno. Tzv. ignaciánské meditace mluví o užívání všech schopností. Přečteme si například kousek evangelia. Snažíme se danou scénu si představit, porozumět slovům, která čteme. Učiníme předsevzetí, že budeme nauku evangelia ponenáhlu uskutečňovat. Ale mluví se tam o citu, o afektivní stránce. Je dobré, když se v duchovním životě dokážeme přinutit, přemoci. Ale lepší je, když už jsme došli tak daleko, že se nám evangelium líbí a že odpovídá hlasu našeho srdce. Za to se ovšem máme modlit. Proto meditace končí tzv. rozhovorem se svatými, s Pannou Marií, s Kristem, s Otcem na nebi. O čem rozjímat? Především o těch modlitbách, které často recitujeme, o těch textech evangelia, které často slyšíme nebo čteme, o těch pravdách, které známe z katechismu. V klášterech mají pro meditaci určený čas. Kde by však obyčejný křesťan, který je ve stálém shonu, našel vhodný okamžik? Kdekoliv, třeba když čeká na autobus. Stačí si jenom umět položit otázku, jako například: „Právě jsem se pomodlil Otčenáš. Co to znamená pro můj dnešní den, že mám v nebi někoho, kdo je v pravém slova smyslu můj Otec?“ Položím-li si tuto otázku doopravdy, meditace už přijde sama sebou. P. Tomáš Špidlík Zdroj: Špidlík, Tomáš: Umíme se modlit? Velehrad: Refugium, 2001.

3

Za Pannou Marií ve skále na kole I přes horka, která sužovala náš kraj, jsme se rozhodli, že během prázdnin nebudeme bezvýznamně sedět doma. Ve čtvrtek 13. srpna se sešla parta ministrantů na „sedmé“ mši svaté, po které se společně s otcem Janem vyhoupli do sedel a vydali se na cestu. Jelikož jsme vyjížděli poměrně brzy, nesužovalo nás ještě takové horko, a proto kopec k zámku v Hradci nad Moravicí nebyl až tak velký problém. Následovalo stoupání k Lesním Albrechticím. Jelikož tato cesta vede příjemným lesíkem, ve kterém byl chládek, tak se šlapalo příjemně a cesta ubíhala velice rychle. Následně jsme si udělali krátkou přestávku u vodárny, která stojí nad Větřkovicemi, a pokračovali jsme dále k Vítkovu. Z Vítkova jsme opět stoupali do Klokočova, kde jsme si v místním obchodě doplnili zásobu tekutin. Jakmile jsme se občerstvili u obchodu, vyjeli jsme další, ale opravdu krátké stoupání. Na konci kopce bydlí můj děda, který již měl odkrytý a připravený bazén, ve kterém jsme se všichni osvěžili. Během koupání v bazénu jsme také soutěžili, kdo vydrží pod hladinou na jeden nádech nejdéle. Tak hádejte, kdo vyhrál? … Ano, otec Jan s časem 1:38. Vašek poté prohlásil, že otec „dýchá“ uchem :). Jakmile jsme se vyblbli v bazénu, čekala nás cesta k cíli, a to přes tzv. Hadinku. Jelikož jsem touto cestou dlouho nejel, měl jsem strach, že mírně bloudíme, ale nebylo tomu tak. Nakonec jsme dojeli k Maria-skále (u Spálova), kde jsme společně poobědvali a u poutního místa poděkovali Panně Marii za cestu bez nehody a vyprosili si požehnání na zpáteční cestu. Ano, zpáteční cesta byla již těžší, jelikož jsme měli už něco za sebou. Do Opavy jsme však dojeli kolem 17. hodiny. Kolik jsme ujeli celkem kilometrů? Nechtělo se mi tomu věřit, ale společně jsme ujeli 77 km. Ano, měl jsem poté problém vyjít schody k bytu. Otče Jane, děkujeme, že jste se s námi vydal na cestu a že jste to s námi vydržel. Jirka Brňák 4

Tábor v 5 bodech aneb nejkrásnější chvíle jsou… Chcete se dozvědět, jaký byl letošní farní tábor ve Spálově? Chcete přiblížit jeho atmosféru? Jste zvědavi, co jsme prováděli v odpoledním klidu? To vše a ještě víc se dozvíte pod těmito řádky. Stačí číst dál… 1) TÉMA a HRY Letošním tématem tábora bylo tajemství zmizelého města. Přenesli jsme se o pár století zpátky přesněji do středověku, kde jsme byli rozděleni na dva rody, ve kterých jsme si sami vybrali, jaký národ ze zmizelého města budeme představovat. Den za dnem jsme postupně odhalovali významné části města. Samozřejmě to nebylo jen tak! Do naší objevovací cesty se nám postavily různé překážky a úkoly, např. rozluštit zašifrovaný vzkaz či bezpečně přenést krev (nebojte se, ne naši) do transfuzní stanice. A výsledek? Odvaha a touha objevit zmizelé město byly silnější a ztracené město bylo znovu nalezeno!!! Mimo etapové hry jsme hráli spoustu dalších, u kterých jsme zažili spoustu zábavy. Z pohledu Terek: Téma se nám velice líbilo. Moc nás bavilo si každou etapovou hru jemně poupravit tak, aby se nám dobře hrála. Protože pravidla, jo, ta my si umíme vymyslet. Snad nám to o. Aleš prominul :).

2) MODLITBA a NA KOLENOU Co by byl farní tábor bez modlitby? I my jsme se jich pár dočkali. Štěstí stálo na naší straně, protože jsme měli kapli přímo na faře, kde jsme se mohli společně scházet a rozjímat. Možnost modlitby jsme měli i u mše, kterou nám pravidelně sloužil o. Aleš. Při mši jsme zažívali ty nejkrásnější chvíle hlavně s oblíbenou písní vedoucích „Na kolenou…“ Z pohledu Terek: Musíme přiznat, že v kapli byla taková zvláštní pokojná atmosféra. A pro ty z nás, co jsme toho moc nestihli naspat přes noc, jsme zkusili nabrat poslední síly při ranní modlitbě. 5

3) VÝLET a JÍDLO Jelikož tábor trval 10 dní, což je opravdu dlouhá doba, a aby nás Spálov nezačal nudit, vymysleli naši vedoucí sobotní výlet na Cvilín. Navíc to bylo dva v jednom, protože právě v sobotu byla poutní mše sv. našeho děkanátu. A co dodat k tak oblíbené části tábora, jako bylo jídlo? Sice jsme s sebou neměli kuchaře, ale aspoň jsme se na vaření museli podílet všichni. Samozřejmě nejvíc naši vedoucí. Z pohledu Terek: Nadšení z výletu vystřídalo zklamání, že část cesty budeme muset jít po svých. Trasu jsme však zvládli rychle a ještě nám zbyl čas dát si zmrzlinový pohár. Co se týká stravy, zpočátku jsme se obávali, ale vedoucí se dokázali poprat jak s okurkou, tak s křupavou kůrčičkou kuřete a výsledek nás vždy mile překvapil! 4) BUDÍČEK a ODPOLEDNÍ KLID Budíček – nemusíme vám říkat, že patřil k neoblíbeným nás všech. Ale vedoucí s námi měli slitování a budíček po pár dnech posunuli na rozumnější hodinu. V odpoledním klidu jsme mohli nabrat síly do dalších her, ale bohužel se tak nestalo. Kluci si umanuli, že všechny holky musí skončit v bazéně a ne jednou… Co se dělo dál, nemíníme popisovat!!! :) Z pohledu Terek: Co si budeme vyprávět – nám dělal největší potíž budíček, ale postupem času jsme si zvykli a smířili se s tím, že to dospíme v pohodlí domova. S tím odpoledním klidem to bylo horší. Ale co, stejně bylo horko, a když jim to tu radost udělalo, tak proč se nesvlažit. 5) VYVRCHOLENÍ a SPOLEČENSTVÍ Za zmínku také stojí jeden z posledních dnů, kdy jsme vše nachystali na slavnostní večeři. Oblékli jsme si naše středověké oblečení a šli jsme na to. Holky si připravily středověký tanec a kluci zase vymysleli kramářskou píseň o krásné panně Mahuleně. Poté jsme si dali středověkou večeři, což bylo kuře s chlebem, a vytvořili jsme krásné společenství. Vše jsme zakončili noční mší svatou přímo pod širým nebem! Z pohledu Terek: Tento den se nám líbil nejvíce. Také bychom za celý tábor chtěli poděkovat hlavně o. Alešovi a Magdě, ale také ostatním lidem, kteří tento tábor pomáhali připravit. Terezie Lukašáková a Terezie Krejčí 6

7

Po osmé pěšky až na Velehrad

8

Dne 6. července 2015 se vydala skupina okolo sedmdesáti mladých a odvážných dobrodruhů z ostravsko-opavské diecéze a olomoucké arcidiecéze na 8. Pěší pouť Opava – Velehrad. Také já jsem se rozhodl do toho jít, ač mě strašila vidina, že budu muset ujít bezmála 150 km. Ale společně v duchu se sv. Janem Sarkandrem a hlavně sv. Janou Molla, která byla patronkou této poutě, jsme byli schopni překonat veškerou námahu či odpor. Sv. Jana Molla byla italskou lékařkou, která díky své nekonečné lásce obětovala svůj život pro své čtvrté dítě. Možná proto byl jako motto poutě zvolen citát z Matoušova evangelia, který nás poutníky provázel sedm dnů, ke cti této svaté ženy: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ Pěší pouť byla jako již tradičně zahájena mší svatou v opavské konkatedrále, kterou celebroval opavský otec děkan Jan Czudek. Na závěr mše svaté ještě připojil povzbuzující otcovské slovo a venku před konkatedrálou požehnání poutníků. Naše první a nejdelší štace vedla až do Fulneku, kde jsme byli rozděleni do rodin. Rodiny nám poskytly nocleh a pohoštění, abychom se mohli posilnit po tak horkém vyčerpávajícím pochodu. Další štace vedly do Bělotína–Paršovic–Holešova–Kvasic–Traplic a ta poslední na Velehrad. Od první štace jsme už nespali v rodinách, ale v místních tělocvičnách či školách. Byli jsme potěšeni, že k nám mohli zavítat a odsloužit mši svatou významní

představitelé ostravsko-opavské diecéze. Generální vikář Mons. Martin David odsloužil ranní mši svatou ve Fulneku, kde působí u nás nepříliš známý řád Palottini. Přibližně na půli cesty nás přišel krátce povzbudit zkušený poutník, biskupský vikář pro pastoraci otec Vít Zatloukal a poté otec Jan Larish Th.D., který si mimochodem pro nás na večer připravil zajímavou přednášku o pronásledovaných duchovních za totalitních režimů. Po celou dobu poutě bylo vždy zajištěno jedno teplé jídlo denně a zbytek jídel jsme měli buď z vlastních zásob, nebo se dalo nakoupit v přilehlých obchodech. Každý den jsme začínali společnou mší svatou v místním kostele, po které jsme se nasnídali a odnesli větší zavazadla do přepravní dodávky. Poté jsme se poslušně shromáždili do zástupu, dobrovolníci vzali kříž a vlajky s amplionem a vyrazili na cestu. Naše společné putování nebylo jen strohé střídání pravé a levé končetiny, ale bylo naplněno modlitbou, písněmi, rozjímáním a poznáváním se navzájem, a to vše pod taktovkou otce Bartłomieje. Nechyběla adorace a křížová cesta. Závěr poutě patřil nám, kteří jsme doputovali až do místní baziliky na Velehradě. Tam byla odsloužena slavnostní mše svatá olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, který se posléze na závěr poutě s námi ochotně vyfotil před bazilikou. Mohu prozradit, že někteří borci si ještě stačili s ním udělat i „selfíčko“. Na závěr je patřičné poděkovat starostům obcí a ředitelům škol za propůjčení prostorů tělocvičen, kuchařkám za výborná jídla, panu Viktorovi za přepravu velkých zavazadel, muzikantům za hudební či pěvecký doprovod, ministrantům za službu u Božího oltáře a sponzorům a organizátorům. Neméně chci také poděkovat otci Michalovi z Oder, který nás několik dní provázel, a také otci Bartłomiejovi za jeho duchovní vedení a organizaci. Největší DÍKY patří samozřejmě našemu Pánu za to, že nás provázel a že jsme byli, jsme a vždy budeme v jeho náruči v těch krásných a někdy i těžších chvílích našeho života. Karel Honka

9

Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země Nad Afghánistánem bývá nebe jasnější, luna splývá s ránem a je ještě krásnější… Takto tematicky zpívá v refrénu své písně jeden český zpěvák a musím mu dát jednoznačně za pravdu, protože dokonale vystihl mé počáteční dojmy z těchto končin v jižní Asii. Blankytně modré nebe bez jediného obláčku, ostře žhnoucí slunce, skalnatá úbočí vysokých hor, kam až oko dohlédne, občasný tancující kužel vířícího se písku i příchuť vysokohorského kyslíku. To je Afghánistán, to je místo, na kterém již pět měsíců sloužím jako příslušník 4. strážní roty. Moc rád se v následujících řádcích podělím o své poznatky a pocity z mé první zahraniční mise. K detailnějšímu přiblížení zákulisí vojenského dění před misí bych se v krátkosti rád zmínil o obsáhlé přípravě, kterou jsem se svými kolegy absolvoval. Několik měsíců před samotným odletem jsou vojáci připravováni formou rozsáhlých cvičení, jejichž nedílnou součástí jsou různé taktické i střelecké nácviky a drily, psychologická cvičení, teoretické přednášky o islámských zvycích, povídání s vojenským kaplanem o nástrahách dlouhodobějšího odloučení od rodin, předávání praktických poznatkůvojáků, kteří již v místě operace byli, a mnoho dalšího. V závěru přípravné části je vše zakončeno společným certifikačním cvičením. Pro mě osobně bylo už toto období citelným přínosem, a to nejen co se profesních zkušeností týče.

10

Odletu předcházelo zvýšené emoční vypětí, které se mi úspěšně dařilo mírnit díky svému velkému očekávání a silnému osobnímu odhodlání. Uskutečnění mého chlapeckého snu bylo na dosah. Poprvé ve svém životě jsem se ocitl tak daleko od domova. V dubnu tohoto roku jsem tedy stanul na Bagramu – na americké základně, jejíž součástí je velké vojenské letiště nacházející se pouhých 50 km od hlavního města Kábulu. Ještě před několika lety byla základna přechodným domovem pro více než 33 tisíc vojáků a dalších tisíc a tisíc civilních pracovníků, kteří se o vojenský personál starali. Toto gigantické „vojenské město“ rozpínající se téměř v nadmořské výšce české nejvyšší hory je však rovněž poznamenáno stahováním koaličních jednotek z celého Afghánistánu a v současnosti se zde nachází pouhá třetina z původního počtu. Přesto kvantum lidí zaměstnaných na základně je ohromné a jejich různorodost je opravdu zajímavá. Součástí tohoto neuvěřitelného kolosu je i česká strážní rota o velikosti přes 160 vojáků. České jednotky mají na starost bezpečnost v prostoru kolem základny. Praktickou náplní operačního úkolu je hlídkování, pozorování a zkrátka celkové patrolování na území odpovědnosti, což zahrnuje velké množství různých činností. Spolupráce s jinými jednotkami je ve většině situací nezbytná, pochopitelně jde nejčastějio příslušníky afghánské národní armády či americké armády, letectva a námořnictva. Všední život na základně je poměrně pestrý. Znamenité je sportovní vyžití ve vybavených a udržovaných posilovnách, tělocvičnách i venkovních hřištích. Možnost je zahrát si stolní fotbal, kulečník, ping pong, nebo dokonce navštívit taneční kurz. To vše je příjemnou příležitostí odreagovat se, aktivně si odpočinout nebo zkrátka přijít na jiné myšlenky. Ubytování je situováno v malých místnostech po více lidech, ale soukromí má každý své, i když třeba jen o velikosti malé komůrky oddělené plachetkou či deskou. Místnost s pancéřovanými dveřmi bez oken je vybavena klimatizací, takže ač je teplota celé letní období na vysokých hodnotách, v komůrce je příjemně. O čistotu sociálního zázemí nezvykle důrazně každé ráno pečují civilní zaměstnanci, což mě osobně hned v počátcích zabydlování velmi mile zaskočilo. Dalším podobným překvapením bylo pro mě stravování, které je nadmíru výtečné. Vojenské jídlo je známé svou jednoduchostí, avšak místní kuchyně je zdravá, výživná, pestrá, chutná a taky neomezená. Je patrné, že 11

Američané základní potřeby člověka, byť vojáka, v žádném případě nepodceňují, naopak – kladou důraz na příjemné a řádné zázemí. Pro české vojáky je k dispozici i malá kaple, do které mohou kdykoli zavítat. Zároveň slouží jako vzpomínkové místo na vojáky, kteří zahynuli v průběhu zahraničních misí. Duchovní oporou je nám vojenský kaplan, konkrétně trvalý jáhen, se kterým se setkáváme při nedělních bohoslužbách slova. Ve větší kapli se konají i katolické mše svaté v anglickém jazyce. I když se mší účastní jen hrstka věřících, pohltí mě vždy ten mocný pocit, že jsem mezi svými a že jsem s Bohem. Je to neuvěřitelně silné nabití do dalších dnů. V Afghánistánu jsem přes sto čtyřicet dnů a za tu dobu jsem poznal mnoho nového a jedinečného, ale i nepříjemného a nepochopitelného. Nemohu nechat nevyřčenou důležitou myšlenku, která se ve mně na základě dennodenních prožitků hlouběji a hlouběji upevňuje. A to je ve zkratce, že mám radost, když vím, na koho se můžu domů těšit, že jsem rád za práci, kterou dělám, a jsem šťasten, že jsem křesťanem. Děkuji rodině a kamarádům, díky všem za vytrvalou modlitbu. Zanedlouho vám poděkuji osobně. Pro inspiraci bych rád uvedl pár úryvků z Písma, které tady mají pro mě větší váhu než kdykoli jindy a které mě povzbuzují v jistých chvílích. „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ (Gen 28,15) Proto smíme říkat s důvěrou: „Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“ (Žid 13,6) Všechnu svou starost vložte na Něj, neboť Mu na vás záleží. (1. Pet 5,7) On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. (Žal 91,11) Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového. Máš-li útočiště v Hospodinu, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. (Žal 91,5) Daniel Machovský

12

Informace k Národnímu eucharistickému kongresu Národní eucharistický kongres bude zakončen v Brně ve dnech 15.–17. října. Konference o Eucharistii bude zahájena v Brně na Petrově v katedrále mší sv. ve čtvrtek 15. října v 10.30 a následně bude pokračovat ve čtvrtek a pátek v aule Biskupského gymnázia. Každá diecéze posílá na tuto konferenci 20 vybraných účastníků z řad kněží i laiků. Hlavní přednášky konference bude přenášet TV NOE. Koncert „Podané ruce“, na kterém vystoupí zpěváci a známé osobnosti kulturního života, bude v pátek 16. října v 18 hodin na náměstí Svobody. Doprovodné programy se uskuteční v pátek 16. října odpoledne a večer v kostelích v centru Brna a v sobotu po ukončení kongresu, zhruba od 14 hodin. V sobotu 17. října v 10.30 bude na náměstí Svobody společně s biskupy a zahraničními hosty, kněžími a jáhny celebrovat hlavní mši sv. papežský legát. Tuto bohoslužbu bude přenášet ČT2. Po mši sv. ve 12.30 bude eucharistický průvod, který bude zakončen na Zelném trhu pod katedrálou sv. Petra a Pavla přibližně ve 13.30 vyznáním víry, znělkou a modlitbou NEK a výzvou k obnově věčné smlouvy s Bohem a svátostným požehnáním. Z tohoto závěru NEK ze Zelného trhu bude rovněž přímý přenos. Po ukončení bude přítomným nabídnuto malé občerstvení při společném agapé přímo na Zelném trhu. Zdroj: www.nek2015.cz

Základní matematika Cílevědomá učitelka napsala na tabuli zvláštní rovnici: 1+1+1=1 a zeptala se dětí: „Co myslíte, je to pravda?“ Děti řekly, že ne. „A vidíte, to učí katolická církev, když říká, že tři osoby jsou jeden Bůh.“ Hned vstala jedna žákyně, smazala všechna znaménka „+“ a nahradila je takto: 1*1*1=1 a dodala: „V Bohu se nic nesčítá, ale násobí!“ přeloženo z časopisu Espero Katolika, ročník 2011

13

20 let na Cestě Milí čtenáři, přinášíme Vám další ze zdařilých článků vydaných v Cestě během uplynulých dvaceti let.

Hlas z klauzury Jedna z odpovědí na prázdninovou soutěž nás zvlášť potěšila. Napsala nám sestra Elisabetta z Orte v Itálii. Sestra Elisabetta, civilním jménem Marta Franecová, pochází z Opavy. Do benediktýnského řádu vstoupila v roce 1968. V jejím klášteře je přísná klauzura, sestry klášter opouštějí jen ve vskutku mimořádných případech. Letos v únoru sestra Elisabetta poprvé od svého vstupu do kláštera navštívila Opavu. A teď je tu její dopis. Milá Cesto, zavrtalo ti někdy hlavou, proč tě tak nazvali? Každá cesta totiž někam vede a nedá se omezit na výčet zpráv, liturgický kalendář a nějaký ten duchovní šťouchanec. Víš, co to vůbec znamená číst Cestu? Číst v Cestě, to je proniknout tajemstvím života jistého společenství, které utvořila a utváří Milost jedné křtitelnice a jednoho oltáře. Společenství, které musí vycházet ze sebe samého směrem k lidem ve svědectví večeřadla Lásky – v tom případě je i soutěž zeměpisných souřadnic tvých čtenářů misionářsky vítanou – a směrem vzhůru či k svému jádru, do srdce Nejsvětější Trojice – a zde se ti výherce sotva ozve. S věčností se přes všechny technické vynálezy dosud nedá komunikovat. Někdy se souřadnice pozemské i nebeské zkříží. V jistém kilometru. A jakkoli zazní – opusť, vyjdi, zapomeň – je to znovu tvá skrytá síla, jež drží a vede, oceán Milosti, ze kterého vyvěráš. Říká se tomu povolání. Ale ten Hlas, přesný a neúprosný, který tě náhle přitiskne ke zdi, a ty můžeš odpovědět jen „ano – ano, ne – ne“, je jen poslední obruč, která praskla, poslední článek řetězu, poslední vlákénko pavučinky, které tě stáhne do své sítě. A ty se ocitáš v tenatech Boha, napospas Lásce. A teď teprve pochopíš, že někdo ti byl v patách, že každý keříček trávy, červená na křižovatce, klobouk, který ulétl jednomu pánovi z tramvaje, každá pětka z matiky, každé setkání či zmýlená byly jen tajnou depeší Boha, který byl do tebe zamilován až po uši a nevěděl, jak jen by ti to dal najevo. Boha, který tě krok za krokem spaloval vášnivým pohledem, zahrnoval pozornostmi, jen aby ti konečně došlo, že jsi mu padl do oka. Jenže každý z nás je už od přírody netýkavý, hluchý a v oboru Boží lásky úplný analfabet. Teprve nyní pochopíš, že cesta, kterou jsi bral a bereš tak normálně, je jen jedním jediným vyznáním i darem toho, kdo tě má rád, kdo si tě zvolil pro sebe a kdo nesměle šeptá a mazlí se s tvým jménem. 14

Svatý Benedikt to vyjádřil slovy: „Bůh hledá svého služebníka.“ Může to být vzácný drahokam, unikát v klenotnici nebe, anebo branka ve fotbalovém týmu, první housle, klempíř, lékař. Jisté je, že Bůh hledá, vybírá. Náruživě, vytrvale. I když nesměle a s ostychem, protože nechce přinutit a poranit naši svobodu. Nelituje času, prostředků, zklamání. A odtud Cesta je i cestou Páně k našemu srdci, protože „Království Boží je ve vás“. Protože tou vzácnou perlou, brankářem i sopránem jsi Ty. Nenahraditelný, jako může být jeden střípek mozaiky. Chápeš? A přihlásíš se? Jedině tehdy můžeš mluvit o cestě – k Bohu a k lidem – a na nějaké té měsíční zastávce rozvázat svůj raneček a na společný stůl vysypat drobet Lásky, který jsi napaběrkoval, objevil, rozmnožil, rozdal, protrpěl. A tak navzájem posíleni půjdeme společně, a přece každý svou vlastní pěšinkou, kousek dál. To pro začátek. Příště ti napíšu něco o našem klášteře. s. M. Elisabetta OSB zpravodaj Cesta, září 1996

ČTEME KATECHISMUS s Romanou Žywiolovou „Nebylo nám přikázáno stále pracovat, bdít a postit se, kdežto stálá modlitba je pro nás zákonem.“ Ne uštvaným životem, ale modlitbou, ztišením a zastavením se můžeme úspěšně bojovat proti „naší těžkopádnosti a lenosti“. Pak je to totiž boj „pokorné, důvěřující a vytrvalé lásky“. Je to paradoxní, ale nedivím se tomu. Věřím totiž v paradoxního Boha a Jeho myšlení je tak vzdáleno našemu, jako nebe převyšuje zem. A tak mě neudivuje, že je to všechno obráceně. Ne jíst a spát, ale „modlit se je životní nutnost“. „Modlitba a křesťanský život jsou neoddělitelné, protože jde o jednu a tutéž lásku.“ Aby můj život byl opravdu křesťanský, musím se modlit, musím přijít v poledne ke studni a žádat Ježíše o vodu života, o Jeho lásku. Teprve tehdy, až poznáme, že jsme milováni, můžeme skutečně milovat. Až poznáme, že jsme milováni bez podmínky, takoví, jací jsme. „Vnitřní modlitba je modlitbou Božího dítěte, hříšníka, jemuž bylo odpuštěno a který se otevírá k přijetí lásky, jakou je milován, a který na ni chce odpovědět tím, že ještě více miluje.“ Pán Bůh z nás nechce mít nejdřív svaté, abychom si zasloužili Jeho lásku, ale chce naši důvěru, dětskou důvěru v Jeho laskavost. On chce, abych se přijala taková, jaká jsem, protože takovou si mě zamiloval. Když jsem to poprvé pochopila, bylo to pro mě obrovské osvobození, osvobození od břemene pomyslného zákona, který na mě těžce doléhal – zavděčit se tomu a být jako tamhle ten, udělat tady to, protože zase onomu se to líbí… Ale vždyť já přece vůbec nejsem taková, jak mě lidé chtějí vidět! A chce mě tak 15

snad mít i Bůh? Vždyť tamto jsem udělala špatně, tomu jsem ublížila a do toho se mi nechtělo – jsem hrozná a špatná… STOP!! „Vědomí, jaké máme o svém otrockém stavu, by nám dalo propadnout se pod zem. Kdy by se slabost nějakého smrtelníka odvážila nazývat Boha svým Otcem, ne-li jen tehdy, když je nitro člověka oživováno mocí shůry? Tato moc Ducha je nefalšovaná prostota, dětinná důvěra, radostná bezpečnost, pokorná odvaha, jistota, že jsme milováni.“ zpravodaj Cesta, březen 1996

In memoriam P. Antonín Harazin (*27. 5. 1918 † 1. 9. 1999)

Narodil se 27. května 1918 v Oticích-Rybníčku. Po absolvování gymnasia nastupuje do semináře ve Vidnavě. Na kněze byl posvěcen 21. března 1942 ve Vratislavi. V letech 1942 až 1951 působí v Neplachovicích a pak ve Velkých Heralticích. V jeho korespondenci jsme našli dokument, který objasňuje příčinu, proč musel odejít do českého pohraničí, tak jako řada jiných kněží, kteří neohroženě přečetli pastýřský list kardinála Berana v roce 1949. Citujeme: Přestupku jste se dopustil tím, že jste v neděli dne 19. 6. 1949 v kostele ve Vel. Heralticích uváděl ve známost na místě veřejně přístupném oběžník ze dne 15. června 1949 vydaný pražským arcibiskupem jménem katolických biskupů a ordinářů, čímž byl ohrožován veřejný pořádek. Úředními orgány byl jste včas upozorněn, abyste od čtení listu upustil v zájmu veřejného pořádku, takže Vám bylo známo, že v opačném případě mohl býti veřejný pořádek ohrožen. Česká farnost Bzí u Železného Brodu se stala jeho dlouhodobým působištěm. Pro litoměřickou diecézi to byla velká výpomoc, pro něj osobně to byla cesta pouští. Po krátké zastávce u sester Panny Marie Jeruzalémské v Chrastavě u Liberce vrací se do Opavy v roce 1993. P. Antonín jako by tu prožíval nové jaro svého kněžského života. Navštěvoval pravidelně nemocné, sloužil sestrám a sloužil i farnosti Panny Marie, především vytrvalou službou ve zpovědnici. V radostném společenství sester, přátel a příbuzných oslavil svou osmdesátku. Ale pak se jeho zdravotní stav zhoršoval a všechno vyvrcholilo letos v závěru měsíce srpna. Umírá 1. září snad právě ve chvíli, kdy v kapli Povýšení sv. Kříže je mše svatá, a snad právě ve chvíli, kdy zaznívají slova proměnění a slova tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Toto tajemství víry, z něhož denně žil, se na něm naplnilo ve chvíli jeho smrti. Jsme mu vděčni za krásný příklad obětavé služby pro církev, za jeho svědectví statečnosti ve víře i v nesení kříže. Mons. Josef Veselý zpravodaj Cesta, říjen 1999 16

STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme! Milí čtenáři, doufám, že jste zdárně zvládli to letošní úmorné letní vedro, že jste hlavně hodně pili. Pitný režim dodržujte i nyní, i když počasí snad k nám bude už milosrdnější. Teď se ještě na chvíli vrátíme k červnu. Podařily se nám dvě velmi hezké akce, tak si o nich něco přečtěte.

Výlet do Slavkova

Další z akcí Klubu sv. Anežky byl 16. června výlet do Slavkova. Za slunného odpoledne byl městský autobus plný zájemců v počtu kolem 50 lidí. Ve Slavkově na nás čekal pan Karel Klein, který tento pěkný výlet opět připravil, a odebrali jsme se do Seniorcentra, které se nachází v bývalém zámku. Velmi srdečně jsme byli přivítáni paní ředitelkou Marií Gorčicovou a uvedeni do společenské místnosti, kde nás čekalo milé překvapení v podobě občerstvení. Paní ředitelka, velmi milá a obětavá paní, nás podrobně seznámila s historií zámku i tímto zařízením, které patří obci. Jak vzniklo, o jeho provozu, jak jsou uživatelé ubytováni, jaké služby zařízení poskytuje a představila nám některé další zaměstnance. Kapacita je 32 uživatelů, pro které jsou pořádány různé akce pro zpestření jejich pobytu. Zájem převyšuje kapacitu, jen z Opavy mají v pořadníku 150 zájemců. Přednost ale mají staří lidé z Mikroregionu Hvozdnice. Paní ředitelka zodpověděla mnohé dotazy a provedla nás celým zařízením. Vše jsme si prohlédli, setkali se s několika uživateli domu, kteří jsou tam velmi spokojeni. Budova je moderně a účelně zařízená, mají k dispozici terasu, kapli a velkou zahradu. Potom jsme se přesunuli do nedalekého kostela sv. Anny, kde nás již očekával otec Marcin Kieras, který dříve působil v Opavě. Tento kostel je krásný, pečlivě udržovaný a letos slaví 350. výročí od vysvěcení. Otec Martin nám vše podrobně objasnil, povyprávěl o vybavení a zvláštnostech kostela. Moc se nám líbila kazetová křížová cesta. Otec má velký podíl na zvelebení kostela, kde působil 9 let. Zařídil vše přes ministerstvo kultury a za podpory farníků i vedení obce. Před rozloučením nám poutníkům požehnal a ještě zahrál na varhany. Slavkov v nás zanechal pěkný dojem, obec tam opravdu žije ve všech oblastech. Eliška Kucerová 17

Výlet do Ludgeřovic a Velkých a Malých Hoštic Je to již dva měsíce, ale možná, že by bylo škoda si nevzpomenout, že jsme v závěru června na poutním zájezdu obdivovali krásu slezské gotiky. Kombinaci cihlové stavby a kamenných detailů v kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích. Místní kaplan, otec Vladimír Pavlík, nás seznámil nejen se současnou situací ve farnosti, ale i s její historií. Žasli jsme i nad průběhem výstavby tohoto stoletého velkého kostela. Projekt byl zpracován podle kostela „Vykupitele“ ve Wroclawi. Na jeho výstavbě pracovalo 90 zedníků. Každý měl dva pomocníky. Stavba začala v červnu 1906 a byla ukončena v listopadu 1907. Byl postaven v průběhu sedmnácti měsíců, a to v době, kdy ještě nebyla elektrifikace. V současnosti na střeše probíhala výměna střešní krytiny. Po slavení mše svaté jsme se přesunuli do kostela sv. Jana Křtitele ve Velkých Hošticích a následně do kaple Narození Panny Marie v Malých Hošticích. S historií obou těchto Božích stánků nás seznámila paní Markéta Horáková z Malých Hoštic. Na závěr našeho putování jsme navštívili Malohoštický skanzen, vybudovaný ze stavení domkáře, vybavený dobovým zařízením. V podkroví je umístěno malé muzeum, ve kterém jsou vystaveny exponáty nalezené při archeologických průzkumech v Hošticích. Rozsáhlejší výstava je věnována dřívějším místním řemeslům. Mnozí jsme si zavzpomínali a uvědomili si, v jak skromných podmínkách se žilo. Přivítání chlebem, solí a zpěvem místních seniorek, ale i školaček nám zase připomnělo dřívější větší sounáležitost mezi lidmi. Z akce dýchal patriotismus. Jakési pouto s minulostí, snad až jakési oživení sousedských vztahů a pohostinství. Pohoštění nám bylo místními připraveno v kulturním domě. Děkujeme všem, kteří tuto akci zajišťovali. Především paní Markétě Horákové, otci Vladimírovi a panu Karlu Kleinovi. Přijměte naše upřímné Pán Bůh zaplať. Marie Smolková

18

Program na září: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 1. 9. informativní schůzka 8. 9. komentovaná prohlídka hlavní části Městského hřbitova v Opavě „Putování za osobnostmi Opavska“, provázet nás bude lektor Dr. Zdeněk Kravar 15. 9. beseda se sestrou Filoménou bude ve stacionáři 22. 9. poutní zájezd do Vidnavy, Bílé Vody a Javorníka; v Bílé Vodě navštívíme výrobnu hostií a oplatek a místní kostel, kde bude sloužena mše sv., a odpoledne si prohlédneme zámek Jánský vrch v Javorníku, cena včetně oběda a vstupného do zámku je 400 Kč, odjezd z Opavy je v 6.30 z Rybího trhu za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová

K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, problém člověka současné doby je ten, že v dění kolem sebe již nedokáže poznat Boží vůli. Nevěří již v prozřetelnost, která dává všemu dění napomáhat k dobrému těm, kdo milují Boha (Ř 8,28). Dnes říkáme příliš snadno a příliš všeobecně: „Vždyť přece nemůže být Boží vůlí, aby lidé hladověli nebo byli pronásledováni, aby vznikaly války…“ Ne, Boží vůlí není, aby lidé proti sobě bojovali. Bůh naopak chce, abychom se navzájem milovali. Ale když už přesto existují zlí lidé, kteří v rozporu s Boží vůlí nenávidí a vraždí své bližní, nechává Bůh i toto být součástí svého plánu s nimi. Musíme na jedné straně rozlišovat mezi samotným činem lidí, kteří tě například pomlouvají, a tím jednají proti Boží vůli, a na druhé straně situací, která pro tebe vznikla důsledkem činu, který si Bůh nepřál. Bůh tento hříšný skutek nechtěl, od věčnosti však započítává důsledky tohoto činu do běhu tvého života. Bůh si přeje, abys rostl právě těmito těžkostmi a ohavnostmi, jichž se druzí vůči tobě dopouštějí. Máme v sobě hluboko zakořeněný sklon neustále vidět, jaké chyby dělají ti druzí. Takto ztrácíme smysl pro to podstatné: přijímat ve svém životě Boží vůli a souhlasit s ní; Boží vůli, která se z velké části utváří z boje jiných lidí proti Boží vůli. Stačí podívat se na Ježíše. Otec 19

přece nechtěl, aby člověk zavraždil jeho Syna, k tomu Otec nikoho neponoukal. Přál si však, aby se Ježíš stal obětí lidské zloby dobrovolně. Chtěl, aby se Ježíš dal usmrtit. A Ježíš neřekl to, co v dnešní době často slyšíme: „Ale tohle přece není vůle Boží, něco takového si Bůh nemůže přát.“ Ježíš pravil: „Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mne tento kalich! Avšak ne co chci já, ale co ty chceš.“ (Mk 14,36) Pro každého z nás je připraven kalich, z kterého nám Otec káže pít. Pro nás je nesnadné vidět v něm kalich Otcův, protože velká část obsahu této číše pochází od lidí. Přesto je to Otec, kdo nám tento hořký nápoj nabízí. Tak tomu bylo s Ježíšem a takové je to i s námi. I když přicházejí těžké věci, Bůh je vždy s námi. Prosme o jeho pomoc a požehnání. Senioři z Klubu sv. Anežky Zdroj: Stinissen, W.: Otče, odevzdávám se ti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010.

Dětem Pozornost „Dávejte pozor!“ napomínají učitelé ve škole své žáky. A protože to žáci slyší často, tak už to nejednou nevnímají a nedávají mnohdy pozor vůbec. Spisovatel Pino Pellegrino vypráví o jednom učiteli, který se rozhodl vyzkoušet pozornost svých žáků. Vzal malou lahvičku s neznámou tekutinou a řekl: „Pokud chceme poznat neznámou látku, tak nám v některých případech nezbývá nic jiného než ji prostě ochutnat.“ Učitel strčil ukazováček do skleničky a poté prst přiložil k ústům. Na jeho tváři se objevil úsměv. To žáky navnadilo a každý chtěl ochutnat a poznat neznámou lahodnou tekutinu. Když se však žáci seznamovali s neznámým obsahem lahvičky podle příkladu svého učitele, tak se jim tváře zkřivily hnusem nad chutí neznámé látky. Jeden přes druhého křičeli: „Jak jste se mohl usmívat, když je to tak protivné?“ Učitel se znovu usmál a prohlásil: „Právě jsme provedli důkaz, že nedáváte pozor.“ „Jak to?“ protestovali žáci, „dávali jsme pozor.“ „Nedávali,“ trval na svém učitel. 20

Žáci se však rozčilovali a byli ochotni se přít se svým učitelem, že byli pozorní a naprosto soustředění. „Tak poslouchejte,“ vyzval je učitel, „uniklo vám to podstatné. Do lahvičky jsem vložil ukazováček, do úst jsem si dal prostředníček. Děvčata a kluci, ten je dostal, že! Jak však pozornost zlepšit? Pamatuji si, když jsem byl kluk, tak se nás rodiče ptávali při nedělním obědě: „Co bylo na kázání?“ Snažili jsme se dobře odpovědět, ale přesto musel tatínek nejednou doplnit, co jsme si nezapamatovali nebo co nám uniklo. Byla to však výborná metoda, jak nás povzbudit k pozornosti v kostele. Pokud něco podobného doma děláte, dáte mi za pravdu, jak vám to pomáhá, abyste si z kázání hodně zapamatovali. Jestliže si takto u nedělního stolu o dění v kostele nevyprávíte, tak můžete začít. Zkuste dát nic netušícím rodičům při nedělním obědě otázku: „O čem dnes mluvil pan farář v kostele?“ Nebude pro ně snadné dát dohromady obsah kázání. Jestliže však podobnou otázku budou čekat příští neděli, budou dávat v kostele větší pozor a zopakují myšlenky z kázání snadno a dobře. Nejlepší by bylo, kdyby se Vám doma stalo vzpomínání na dění v kostele při nedělním obědě zvykem. Pozornost všech členů rodiny v kostele by vzrostla a vaše znalosti by byly stále lepší. A myslím, že to prospěje i vaší pozornosti ve škole. A možná to bude cesta k jedničkám v předmětech, kde vám to dosud nešlo. jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová

Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů kdy nás opustí. Dělám strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně. Mark Twain

21

Ze života skautů a skautek Ke konci července se společně skautky, skauti, vlčata a světlušky 3. a 5. oddílu vypravili strávit jedenáct dní na tábořiště Kyjovských skautů v Zábřežské vrchovině. Po peripetiích s náhradní autobusovou dopravou dorazili v odpoledních hodinách na tábořiště Drozdovská Pila na říčce Březná. Ještě téhož dne večer došli až na horu Olymp, kde se proměnili v Řeky doprovázející proslulého Odyssea z Trojské války na rodnou Ithaku. Protože Odysseů bylo pět, pět skupin udatných Řeků poměřilo své síly při dobývání Kikonie, mrštnost a vytrvalost při útěku z Kyklopovy jeskyně, týmovou práci během plavby ze země krále Aiola, smysly v odhalování nástrah kouzelnice Kirké, odvahu při návštěvě Hádovy říše, hlasivky v krajině Sirén, rychlost a pružnost při získávání skotu boha Hélia, fyzické, ale i řečnické, pěvecké schopnosti při olympijských hrách, aby nakonec potvrdily oprávněnost svého Odyssea usednout na ithacký trůn po boku krásné Penelope. Tím pravým se nakonec stal Rys, kterému se vlastnoručně zhotoveným lukem nejdříve podařilo prostřelit sedm obručí v řadě za sebou. Neradovali jsme se jen z tohoto odhalení, ale také nás velmi potěšily návštěvy z domova, zejména pak příjezd Mozka, manželů Laifertových a společné slavení mše sv. s otcem Petrem Smolkem, který nám představil zkušební verzi Liliového kříže 22

(duchovní odborky skautů a skautek). V polovině tábora se některým podařilo dokončit nováčkovské zkoušky a mohli tak slibovat u slavnostního ohně. Slib světlušek složili Terezka, Zuzanka, Evička a Anička, skautský slib Stromeček a Hanys. Třetí lucernu zdárně dokončily Barča a Ester. Běžný táborový život rychle ubíhal během práce v kuchyni, dovážení vody na vozících, kopání latrín, hraní řeckých bájí, plnění skautských stezek a odborek, rukodělek, miniškol, sportovních her, večerů u ohně, koupání v říčce, plnění bobříků, nočních hlídek. Než jsme se nadáli, nastal čas bourání tábora a návratu do Opavy. Na závěr je mou milou povinností poděkovat všem, kdo se podíleli na zdárném průběhu tábora: skautům z Kyjova za zapůjčení tábořiště a pomoci s bouráním, za pomoc s přípravou a vedením tábora Janě Roháčkové a Janě Smolkové, za zásobování táborové kuchyně a vaření Petru Štěpánkovi, za odvoz materiálu a batohů panu Ondráčkovi a Tomáši Svrčovi, za zařízení nezbytného povolení Robertu Kláskovi, za pomoc při bourání Janu Rychtovi. Markéta Smolková

23

Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Prázdninová setkání Sluníčko, voda, příroda, táborák, hry, zábava, legrace, tvoření, zpěv, radost, společenství, kamarádství, ale také veřejná prezentace, zlepšování kondice… těmito a mnoha podobnými slovy lze charakterizovat školní tábory. V letošním roce měli naši žáci možnost setkat se celkem na pěti táborech. Nejprve to byl čtrnáctidenní indiánský tábor občanského sdružení Aktovka v údolí Raduňky, následoval týdenní hudební tábor školního sboru Kolibříci ve škole v Hradci a poté tři příměstské tábory – na Hradci se uskutečnil výtvarný tábor a soustředění oddílu taekwondo a v opavské pobočce byl Cirkus ve škole aneb škola v cirkuse. Velký dík patří všem organizátorům, kteří věnovali přípravě a realizaci těchto krásných akcí kus svého volného času. Mnoho nezapomenutelných prožitků nás obohatilo a jistě všechny účastníky bude provázet i v následujícím novém školním roce. Více na czs.proit.cz nebo si nás najděte na facebooku: Církevní základní škola svaté Ludmily v Hradci nad Moravicí. Marie Šoltisová

24

Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.

Víkend pro ženy na Cvilíně

Víkend se uskuteční 18.–20. září v poutním domě na Cvilíně u Krnova. Příjezd v pátek do 18. hodiny a ukončení v neděli po obědě ve 13 hodin. Na programu budou přednášky: „Důležitost našich potřeb“ a „Žena z Bible ESTER“ – Gita Vyleťalová, „Eucharistie“ – P. Sebastian Gruca, dále výtvarné tvoření, biblické tance, procházka, adorace, modlitba, mše svatá, možnost sdílení i ztišení… Cena: 700 Kč za celý pobyt. Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected].

Adorace pro maminky

Od září zveme opět všechny maminky, které touží po ztišení, načerpání duchovní síly a které se také mohou připojit ke společné modlitbě za své děti, ať ještě malé, nebo už dospělé. Společná modlitba za děti následuje po půlhodinové adoraci. Uskuteční se ve středu 23. září ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.

Kurz bibilických židovských tanců

Od středy 30. září pokračuje opět kurz biblických židovských tanců, na který se mohou přihlásit ženy, které už tyto tance navštěvovaly, ale i ty, které by se chtěly tance naučit. Kurz bude mít 8 lekcí – termíny: 30. 9., 7. 10., 21. 10., 4. 11., 11. 11., 18. 11., 2. 12. a 9. 12. 2015 vždy ve středy od 19 do 21 hodin v Církevní základní škole v OpavěJaktaři. Lektorka je Gita Vyleťalová z Krnova. Cena za celý kurz je 400 Kč. Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected].

Škola partnerství – kurz bližší přípravy na manželství

Kurz je určen pro svobodné mladé páry ve věku přibližně 20–35 let. Nový ročník začne ve středisku mládeže ve Staré Vsi n/O od 25. září. Jedná se o pět víkendových setkání na sebe navazujících. Termíny: 25.–27. 9. 2015, 6.–8. 11. 2015, 15.–17. 1. 2016, 4.–6. 3. 2016, 22.– 24. 4. 2016 Seznámíte se s tématy: Co si přinášíme z původní rodiny, Rozdíly mezi mužem a ženou, Vzájemná komunikace, Rozumné řešení konfliktů, Od zamilovanosti k lásce a dalšími. Přihláška musí obsahovat: jméno, adresu, kontaktní telefon, e-mail a věk. Cena za osobu a celý kurz je 2 000 Kč. Přihlášky a informace: S. Dostál, 731 625 606, [email protected]. Jana Dostálová 25

Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.

Zkušenosti projektu SEE LIGHT v brožuře

Symbol majáku si dal do znaku evropský projekt SEE LIGHT zaměřený na výměnu zkušeností, příkladů dobré praxe či porovnání různých přístupů k sociálnímu podnikání v Anglii, Dánsku, Itálii, Španělsku, Litvě a Novém Zélandu. Za Českou republiku se projektu, který obdržel podporu v rámci Programu celoživotního učení, zúčastnila Charita Opava. Maják má symbolizovat naději zakotvení v jistotě stálého zaměstnání lidem, kteří si práci z různých důvodů v rozbouřeném moři volného trhu práce sami najít neumí. V projektu SEE LIGHT si poskytovatelé sociálních služeb z mnoha zemí Evropy díky grantové podpoře v rámci Programu celoživotního učení formou vzájemných návštěv a exkurzí vyměňovali zkušenosti se sociálním podnikáním. Jedním z hostitelů byla i Charita Opava, která své kolegy z šesti zemí přivítala v květnu 2014. Projekt v nedávné době skončil a jeho výsledky zachycuje brožura, kterou najdete na webových stránkách Charity Opava. Blíže se s jeho výsledky můžete seznámit také na webových stránkách www.see-light.org, na nichž jsou zaznamenány vzájemné zkušenosti, příklady dobré praxe či porovnání různých přístupů k sociálnímu podnikání ve výše uvedených zemích světa.

26

Vlaštovičky čeká ZAHRADNÍ SLAVNOST

Devatenáct let od otevření si v pondělí 28. září připomene Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách u Opavy. Na děti i dospělé od 14 hodin v tomto středisku Charity Opava čeká Zahradní slavnost s bohatým programem. Zahradní slavnost začne mší svatou v kapli Domu sv. Cyrila a Metoděje ve 14 hodin, aby si zájemci posléze mohli prohlédnout všechny přístupné prostory včetně Chráněné dílny Vlaštovičky. Zaměstnanci domu je provedou celým domem a kromě jiného také předvedou pomůcky pro zrakově handicapované jako například speciální vybavení pro kuchyň či čtečku psaného textu. Od 15 hodin pak již bude Zahradní slavnost pokračovat množstvím zábavných soutěží a her pro děti i dospělé, na které čeká například Loutkové divadlo Vladimíra Břichnáče s Pohádkou o kmotřičce Duze a černokněžníkovi či klauni Hugo a Kalimero. K tanci i poslechu bude hrát skupina Vlaštovky. Své výrobky budou prodávat charitní chráněné dílny a pro všechny bude přichystáno bohaté občerstvení od sladkých domácích moučníků až po opékané uzeniny a alko i nealko nápoje. Jak je již zvykem, všechny atrakce budou zdarma. Akce probíhá v rámci celoročních oslav, jimiž si Charita Opava připomíná udělení ceny NEZISKOVKA ROKU 2014. Na příští rok, kdy bude Dům sv. Cyrila a Metoděje slavit kulaté dvacetiletí svého provozu, slibují pořadatelé zvláštní překvapení.

Angličtina pro maminky na mateřské

Tradiční oblíbené kurzy anglického jazyka pro maminky na mateřské dovolené opět v září otevírá mateřské centrum Charity Opava NEŠKOLA. Hodinové lekce, o které je každoročně velký zájem, začnou 14. září. Lekce pod vedením zkušené lektorky s vysokoškolským pedagogickým vzděláním budou probíhat vždy v pondělí od 9 hodin v prostorách NEŠKOLY v prvním poschodí minoritského kláštera na Masarykově třídě v Opavě. Cena za jednu lekci je 60 korun a platí se vždy na pololetí dopředu. Zájemci budou rozděleni do skupin podle znalostí, od 9 do 10 hodin se zde budou scházet pokročilí, od 10 do 11 hodin mírně pokročilí a čas od 11 do 12 hodin bude vyhrazen začátečníkům. Velké oblíbenosti mezi maminkami se tyto anglické kurzy těší také proto, že NEŠKOLA v jejich průběhu zajišťuje hlídání dětí za pouhých 20 korun na jednu hodinu. „Angličtina je určena především pro maminky, ale i tatínky na mateřské dovolené, aby jejich znalost anglického jazyka zůstala na stejné úrovni jako před nástupem na rodičovskou či mateřskou dovolenou, a tím jim usnadnila návrat zpět do zaměstnání,“ dodává vedoucí mateřského centra NEŠKOLA Sváťa Bláhová. Hlásit se můžete již nyní na adrese [email protected] nebo na tel. 733 676 707. Charita Opava

27

Kurz efektivního rodičovství opět v Opavě Možná i vy patříte mezi rodiče, kteří pomalu zjišťují, že výchovný styl, který ještě donedávna úspěšně uplatňovali při výchově svých dětí, přestává fungovat. Vaše prosby a požadavky vznesené směrem k dítěti zůstávají nevyslyšeny a vy si povzdychnete: „ Už fakt nevím, co s ním mám dělat? Pokud nekřičím, nebere mě vážně! Vůbec mě neposlouchá!“ Zraňuje vás neochota či nespolupráce a vy přece chcete, aby vaše dítě bylo hodné a spokojené, samostatné a přiměřeně sebevědomé, vážilo si sebe i druhých nebo dodržovalo, na čem se domluvíte. Co s tím? Jak získat vaše dítě ke spolupráci? Jak z vašeho domova vytvořit zázemí podpory, porozumění a lásky? Jak porozumět jejich potřebám a chování? Jak je vést k zodpovědnosti? Jak s nimi komunikovat, abychom si rozuměli? Hledáte-li řešení těchto či podobných situací, přijměte pozvání k účasti na vzdělávacím programu pro rodiče Kurz efektivního (pozitivního) rodičovství, který pořádá Centrum pro rodinu a sociální péči z. s. v Opavě. Kurz nabízí praktický přístup k řešení vztahů rodič – dítě. Pomáhá rodičům lépe rozumět svým dětem, vychovávat je k odpovědnosti a samostatnosti, správně s nimi komunikovat a povzbuzovat je, řešit konflikty a předcházet případnému špatnému chování. Zároveň přivádí rodiče k demokratickému pojetí výchovy dětí, jež vychází z principů individuální psychologie Alfreda Adlera a jeho žáka Rudolfa Dreikurse. Kurz tvoří devět setkání pod vedením zkušených lektorek s uzavřenou skupinou rodičů. Je vhodný pro rodiče dětí různého věku. Je veden zážitkovou formou. Rodiče se aktivně podílejí na programu. Kurz bude probíhat v dopoledních hodinách od října, vždy ve středu v prostorách minoritského kláštera. Cena kurzu je 1 200 Kč na osobu nebo 2 000 Kč za manželský pár. Je zde možnost zajistit hlídání dětí během kurzu. Kontaktní osoba a možnost přihlášení se na kurz: Mgr. Ludmila Kaňoková, [email protected], tel. 734 876 497. Jana Dostálová 28

Duchovní péče v Opavě ve Slezské nemocnici a v Psychiatrické nemocnici

Co nabízí? – svátosti (pro římskokatolické křesťany) – rozhovor, naslouchání, doprovázení v nemoci, modlitbu Pro koho je určena? – lidem jakéhokoliv vyznání, hledajícím i bez vyznání – nemocným, jejich příbuzným i blízkým, zdravotnickému personálu Jak o ni požádat? – péče je poskytována na žádost pacienta nebo jeho rodiny – přímo na níže uvedeném tel. čísle nebo přes ošetřující personál

Duchovní péči v nemocnicích nabízí: P. Paweł Ziółkowski, Th.D., tel.: 734 435 276

Oznámení Mše svatá v německém jazyce

bude v sobotu 26. září v 16.30 v kapli sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie.

Slavnost sv. Václava, pondělí 28. září Mše svaté budou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v 7 hodin a v 8.30 a v kostele sv. Vojtěcha v 18 hodin.

Adorace před Nejsvětější svátostí • Kostel Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin.

• Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin modlitba růžence, od 17.30 soukromá tichá adorace, od 17.50 společná adorace s knězem nebo jáhnem. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 18. září – třetí pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství; v pátek 2. října – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětěj-šímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 6. září a 4. října po mši svaté začínající v 16.30, jako obvykle v první neděli v měsíci. 29

• Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek 25. září – poslední pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrden-ství; v pátek 2. října – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin.

Fatimské společenství

zve každou středu, vždy po večerní mši svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné modlitbě růžence a litanií. Začátek přibližně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin.

Společenství vysokoškoláků

se schází každé úterý v 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera. • V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie První setkání se koná v úterý 6. října. se zapisují průběžně po celý rok, vždy po Fatimská pobožnost každé mši svaté v sakristii. • V kostele sv. Vojtěcha se přijímají inten- bude v neděli 13. září v kostele Sv. Ducha. ce na listopad v pátek 18. září od 16.45 do Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou sva17 hodin. tého růžence. V 17 hodin je mše svatá, po ní litanie a průvod se sochou Panny Marie. Společenství dospělých Tato pobožnost je každého 13. dne v měvedené jáhnem Janem Gilíkem se opět síci. bude scházet každé druhé úterý na faře. První schůzka bude v úterý 8. září Růžencové pobožnosti v 18 hodin. Od čtvrtku 1. října, po celý měsíc říjen, se budeme opět scházet k modlitbě růžence Společenství mládeže v kostele sv. Vojtěcha, začátek vždy v 17.15. se opět bude scházet každý pátek při ve- Celý rozpis jednotlivých dnů a modlících černí mši svaté, která začíná v 18 hodin se společenství bude na vývěskách a v příšv kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při tím čísle Cesty. konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se Pobožnost „TRANZITUS“, již společenství zúčastňovali. při které si připomeneme přechod sv. Františka z pozemského života do nebe, se bude Modlitební společenství konat v sobotu 3. října v 17 hodin v kostele ve farnosti Sv. Ducha se bude scházet ka- Sv. Ducha. Bližší informace na plakátcích. ždé úterý v 18 hodin (po mši svaté a po Nejbližší plánované sbírky večerních chválách). • Neděle 13. září – sbírka na církevní školy Setkání Sekulárního františkánského – proběhne ve všech kostelech. řádu • Neděle 20. září – sbírka na opravu konbude v sobotu 12. září v pastorační míst- katedrály Nanebevzetí Panny Marie – nosti kostela Sv. Ducha po mši svaté v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny v 8 hodin. Marie.

Intence na mše svaté

30

Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO nabízí • V úterý 8. září – komentovaná prohlídka hlavní části Městského hřbitova v Opavě „Putování za osobnostmi Opavska“, lektor Dr. Zdeněk Kravar. • V úterý 15. září – beseda se sestrou Filoménou – Denní stacionář pro seniory na Kylešovské 4 v domě U sv. Anežky v 16 hodin. • V úterý 22. září – poutní zájezd do Vidnavy, Bílé Vody a Javorníka. Další informace o těchto akcích a také z činnosti Klubu sv. Anežky najdete na str. 17 tohoto čísla Cesty pod titulkem „STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!“

Informace pro mládež • Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm. doo.cz. • Informace o akcích, nejen pro mladé, najdete také na našich farních webových stránkách www.farnostopava.cz.

Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt: o. Sebastian Gruca OFMConv. – rektor kostela. Poutní dům, Výletní 3, 794 01 Krnov; tel.: 732 664 763; e-mail: [email protected]. Program poutí na celý rok 2015 najdete na webových stránkách http://kostelcvilin.cz/.

Poutní místo Panny Marie Pomocné Zlaté Hory • Sobota 19. září – Pouť národů. Mše svatá v 11 hodin. • Další program poutního místa je: Každý první pátek v měsíci ve 21 hodin: Křížová cesta za ochranu nenarozených dětí. Mše svaté mimo poutní dny: každou sobotu v 10.30, každou neděli po celý rok v 10.30 a v 15 hodin, každou čtvrtou neděli (do října) je mše svatá v polském jazyce. Veškeré informace získáte na adrese: Duchovní správa poutního místa P. Marie Pomocné, Zlaté Hory 170, 793 76; tel./fax 584 425 916; mobil: 605 469 363; e-mail: [email protected]; webové stránky: www.mariahilf.eu.

Poutní místo Cvilín u Krnova

Slezská pouť u sv. Salvátora v Dol• Neděle 13. září – Hlavní pouť – Pový- ních Životicích šení svatého kříže a Panny Marie Sedmibolestné. Mše svaté budou v 8, v 9 a v 11 hodin, v 16 hodin mše svatá v polštině; v 10 hodin křížová cesta. • Pondělí 28. září – Pouť sv. Václava. Mše svatá bude v 10 hodin. • Neděle 4. října – Slavnost sv. Františka z Assisi. Mše svaté budou v 8 a v 10 hodin. • Neděle 11. října – Růžencová pouť. Mše svaté budou v 8 a v 10 hodin. Kromě poutí se konají každou neděli mše svaté v 10 hodin.

bude v neděli 20. září. Poutní mše svatá bude v 10 hodin před poutní kaplí.

Tradiční františkánská pouť na Svatý Hostýn Sekulární františkánský řád zve na tradiční pouť na svatý Hostýn, která se uskuteční v sobotu 19. září. Odjezd je od kostela Sv. Ducha v 6.30. Cena je 250 Kč. Zájemci se mohou hlásit v sakristii kostela Sv. Ducha u pana kostelníka nejpozději do 6. září! 31

Exercicie v říjnu • Pátek 23. až neděle 25. října – Hostýn Duchovní obnova P. Jiří Pleskač (kněz katolické církve východního obřadu) • Pátek 23. až neděle 25. října – Velehrad Víkend pro seniory P. Stanislav Peroutka SJ • Neděle 25. až pátek 30. října – Velehrad Kněžské exercicie Mons. Vojtěch Šíma • Pátek 24. až neděle 26. října – Hostýn Duchovní obnova P. Jiří Pleskač Kontakt – Hostýn: Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem; tel.: 573 381 693; fax: 573 381 694; webové stránky: www.hostyn.cz. Kontakt – Velehrad: Římskokatolická duchovní správa Stojanov, Salašská 62, Velehrad 687 06; tel.: 572 571 420, 733 741 896; e-mail: [email protected]; webové stránky: www.stojanov.cz.

Jakékoliv informace o všech jezuitských duchovních cvičeních získáte na webových stránkách www.exercicie.cz/nabidka.php, kde se také můžete přihlásit.

Prosebné a významné dny v září pátek 4. září – první pátek v měsíci; úterý 8. září – Mezinárodní den gramotnosti; pondělí 14. září – Svátek Povýšení svatého kříže; středa 16. září – Den církevních škol; pondělí 21. září – Mezinárodní den míru; sobota 26. září – Mezinárodní den neslyšících; neděle 27. září – Den charity; pondělí 28. září – Slavnost sv. Václava, mučed-níka, hlavního patrona českého národa – doporučený svátek; čtvrtek 1. října – Mezinárodní den hudby; pátek 2. října – první pátek v měsíci.

Jeden vrah je odsouzen k smrti na elektrickém křesle. Před smrtí k němu starostlivě přistoupí kněz. „Synu, co pro tebe mohu udělat?“ „Otče, držte mne za ruku!“ Příspěvky do  Cesty můžete předat v  sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a  kostela sv. Vojtěcha nebo na  faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na  adresu redakce, nebo elektronickou poštou na  adresu [email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 22., číslo 9. Náklad 750 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 4. 10. 2015, uzávěrka 14. 9. 2015