20 let na cestě. Slovo na cestu

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě říjen 2014

Slovo na cestu

20 let na cestě

Milí čtenáři Cesty, dvacet let trvání farního zpravodaje je dostatečně krásnou příležitostí děkovat Bohu za práci všech dobrých lidí, kteří se na redakci podílejí. Výroční číslo se neslo redakční přípravou v obzvláštní pečlivosti a pozornosti. Co dát do říjnového čísla? Nejlepší fotografie a obrázky ze soutěže, rozhovor a pak následně přehled nejzajímavějších článků. Tento přehled si vzal na starost iniciátor a zakladatel Cesty Vladimír Ziffer. Známí cestovatelé z Čech Hanzelka a Zikmund shromáždili na svých výpravách nesmírné bohatství zajímavých poznatků o lidech, zemích a dalších věcech. Snad jen knih je šestnáct, čtyři filmy a sto čtyřicet sedm dokumentárních či krátkometrážních záznamů. Nezachycují nám objevený (předtím neexistující) svět, ale přibližují nám ho (a v té době zvlášť), aby obohatili naše obzory. Jestliže v té době byla kamera natahovací (30 sekund) a kotouč filmu byl na 2 minuty, pak je to dílo lidské obdivuhodné. Za dvacet let se „Cestovatelé rady“ nemohou zajisté pochlubit objemem vydaného čtiva srovnatelného s výše uvedenými cestovateli, ale dvě věci jsou tam společné: - Technika, kterou se začínalo (blány, skládání a lepení fotek atd.), a přesto píle a čas pana Ziffra dokázal i toto překonat. - Stejně tak jako již zmíněný Hanzelka a Zikmund nepodává Cesta teď objevený a předtím neexistující soubor teologických poznatků, ale o mnohém informuje, a tím vtahuje do života farnosti. Jestliže z krásných dokumentárních zachycení vnímáme úžas nad nádherným světem a chválíme Stvořitele, pak i zpravodaj Cesta nechť je i nadále nabídkou kráčet světem vykoupeným do Božího království.

U táboráku se mnohdy zpívá písnička „Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí, zakrátko bude mi všechno cizí, nespatřím své rodné údolí“. U oslav 20. výročí nechť se zpívá opak: „Cesta má se přede mnou stále zřetelněji rýsuje… ať mi nic dobrého není cizí, neboť vše se nese na rodné nebeské výšiny.“ otec Pavel Cieslar, farář v Novém Bohumíně

Slavnost CESTY Milé čtenářky, milí čtenáři, jsme rádi, že se s Vámi můžeme podělit o radostnou zprávu, a tou je, že Cesta slaví dvacet let od svého založení v roce 1994. Při této příležitosti bychom Vás chtěli pozvat na mši svatou na poděkování za dvacet let trvání farního zpravodaje s prosbou o Boží požehnání pro další práci. Mše svatá bude sloužena v sobotu 18. října v 16 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie, kde bude v 15.15 také modlitba růžence, kterou povede redakční rada zpravodaje. Mše u sv. Vojtěcha v 18 hodin v tento den nebude. Při příležitosti výročí našeho zpravodaje Vám přinášíme speciální rubriky, např. vyhlášení výsledků soutěže, Cesta v číslech, představení redakční rady. A protože za těch dvacet let vyšla v Cestě spousta krásných článků, rozhodli jsme se, že v tomto čísle i následujících číslech Cesty Vám některé zajímavé články znovu připomeneme pod titulkem „20 let na Cestě“. Také jsme pro ty z Vás, kteří by se chtěli podívat na starší vydání Cesty, připravili elektronické úložiště všech dvaceti ročníků. Odkaz najdete na webových stránkách cesta.opava.biz. Pokud by pro někoho bylo obtížné si Cesty do počítače stáhnout, po domluvě mu je vypálíme na DVD. Tímto bychom Vám také rádi poděkovali za přízeň, kterou nám stále prokazujete, a doufáme, že zůstanete našimi věrnými čtenáři, protože bez Vás by zpravodaj Cesta ztratil smysl. Vaše redakce 2

Kdo za tím vším stojí Jestli Vás zajímá, kdo pro Vás v současné době zpravodaj Cesta připravuje, tak tady nás máte.

V redakční radě (na fotografii zleva) je Lucie Rychtová, která přináší zprávy ze života skautek a pomáhá s prodejem Cesty. Od prázdnin je naší posilou, informátorem z dění farnosti a duchovní podporou otec Jan Czudek. Jazykové korektury, rozhovory a v současné době také rubriku „Zajímá nás“ má na starosti Miroslava Řeháková. Vladimír Ziffer skládá každý měsíc dohromady informace do oznámení, spravuje webové stránky Cesty a každoročně sepisuje kroniku. Libuše Sovadinová pomáhá ověřovat informace pro oznámení, má na starosti finance, distribuci Cesty a jednání s tiskárnou. Doménou Petra Tesaře jsou historické články všeho druhu. Marie Štrauchová jakožto šéfredaktorka komunikuje s pisateli jednotlivých článků, vybírá obrázky, rozesílá články ke korektuře, provádí finální kontrolu před tiskem a posílá již hotovou Cestu do tiskárny. Vojtěch Machovský má na starosti grafickou podobu Cesty, tedy to, jak budou jednotlivé články seřazeny za sebou a jaké použije obrázky a fotky. Věříme, že Cesta má před sebou ještě dlouhou budoucnost, a my bychom se na pokračování našeho časopisu rádi podíleli. Tak nám držte palce!

3

CESTA v číslech Dvacet let je dlouhá doba. Během ní bylo připraveno a vydáno téměř nepřeberné množství výtisků farního zpravodaje Cesta. Pro zajímavost přinášíme malou statistiku, která nám představí dvacetiletou Cestu v číslech. • • • • • •

Celkový počet čísel: 262 Celkový počet vytištěných kusů: 225 380 Celkový počet stran: 4 353 Celková plocha všech stránek: 135,3 m2 Celková délka Cest položených vedle sebe: 38,8 m Celková hmotnost všech Cest: 5,44 kg

Aby se však nejednalo pouze o suchý výčet čísel, zjišťovali jsme také, které rubriky jsou v Cestě nejdéle. Od samého začátku si můžete v Cestě přečíst Slovo na cestu, články věnované dětem, rozhovory s různými zajímavými osobnostmi, zprávy z Centra pro rodinu a z Charity Opava a také informace o činnosti skautů a skautek.

CESTA ve fotografiích a obrázcích Letos na jaře byla vyhlášena soutěž na téma „Cesta“ v kategorii fotografie a kresba. Děkujeme všem, kteří se do soutěže zapojili. Vítězové v kategorii fotografie budou odměněni poukázkami do knihkupectví Neoluxor a v kategorii kresba poukázkami do hračkářství Pompo v hodnotě 1 000 Kč, 700 Kč a 500 Kč. Všem vítězům blahopřejeme. Zde Vám přinášíme vítězné fotografie a obrázky. Je třeba si uvědomit, že fotografie je jazyk jako každý jiný. Proto chci-li ho používat, musím mít co říct a umět to říct.

- Jan Ságl

4

1. místo, foto Magda Janusová

2. místo, foto Jana Laifertová

3. místo, foto Marie Machovská

Nejprve třeba míti obrazu plné srdce, aby ho pak mohly býti plné oči. - Josef Čapek

1. místo, kresba František Kupčík 2. místo, kresba Klára Kuběnová 3. místo, kresba Markéta Tesařová

5

Zajímá nás… Co si mám představit pod pojmem „svatokrádež“? Svatokrádež neznamená jenom odcizení, ukradnutí, ale každé zneužití svaté, posvěcené věci, osoby nebo poskvrnění svatého místa. Osoby Bohu zasvěcené (kněží, řeholníci, sestry) jsou chráněny církevním zákoníkem. Jsou v něm stanoveny zvláštní tresty pro ty, kdo by duchovní osoby bili, týrali, kdo by omezovali jejich svobodu, kdo by je stíhali světskými soudy proti vůli církevních nadřízených. Svatokrádeží jsou také hříchy proti šestému Božímu přikázání spolu s osobou Bohu zasvěcenou. Tato okolnost se musí proto udat ve zpovědi. Svatá místa, tj. kostely a hřbitovy, se poskvrňují hříchy na onom místě spáchanými, krádežemi, pustošením, hříchy nečistoty. Mluvíme o profanaci, když se tu dějí věci, které se neshodují s posvátností místa, jako např. trhy, světská divadla, filmová představení, politické schůze apod. S posvěcenými věcmi (kalichy, ornáty, růžence, obrazy, svaté ostatky, knihy Písma svatého atd.) je potřeba zacházet s úctou. Jsou-li např. obrazy už sešlé a k nepotřebě, nepohazují se, ale mají se spálit, starou svěcenou vodu můžeme vylít na květiny. Rozbité svěcené předměty se nevyhazují do smetí, ale mají se uklidit způsobem, který neuráží náboženský cit. Odcizení bohoslužebných věcí, krádež v kostele je svatokrádež. Těžký hřích je také ovšem svatokrádežné přijímání svátostí, tj. ve stavu smrtelného hříchu (např. přistupovat ke svatému přijímání). Nejhorší svatokrádež je zneuctění Nejsvětější svátosti oltářní. Církevní zákony ustanovují pro tento hřích exkomunikaci, jejíž rozhřešení je přísně (specialissimo modo) vyhrazeno Svatému stolci. zpracovala Miroslava Řeháková Zdroj: Špidlík, Tomáš: Po tvých stezkách. Brno: Societas, 1994.

Zájezd chrámového sboru Opava a Pěveckého sboru Stěbořice do Švýcarska Na pozvání otce Miroslava Janiaka se opavský i stěbořický sbor rozhodl, že v srpnu pojede koncertovat do Švýcarska. 6

Otec Miroslav nám zajistil pěkné ubytování ve své farnosti. V místních novinách oznámil naše vystoupení. Pobývali jsme v oblasti Ticino na jihu Švýcarska, kde se hovoří italsky. Ubytování bylo v Campo Blenio, ve vesnici Olivone v nadmořské výšce 1 600 m. Naproti domu, kde jsme bydleli, se tyčily hory až do výšky 2 221 m n. m. Tamější příroda byla prostě úžasná. Kopce byly zelené nebo skalnaté a na některých vrcholech ležel sníh. Jednoho rána se při přechodném ochlazení na vrcholcích hor objevil nový sněhový poprašek. Počasí nám však přálo a další dny byly velice pěkné, teplé a bez deště. Nám i posluchačům dělaly radost koncerty pod vedením dirigenta pana Karla Kostery, který s námi skladby nastudoval a úspěšně sólově zazpíval několik písní. Repertoár koncertů byl složen hlavně z písní v latině, dále to pak byly písně italské, ukrajinské, slovenské a také byla zastoupena česká klasická skladba a lidová píseň. Za italské písně jsme se dočkali osobního poděkování, jelikož na koncertě byla skupina Italů, kteří nás pozvali v příštím roce do Milána. Dá-li Bůh, tak tam za rok sbory zamíří. Poznali jsme i jiná zajímavá místa a města, kde nám byl průvodcem otec Miroslav. V Locarnu – poutním místě na švýcarsko-italském pomezí – jsme navštívili Sacro Monte,chrám Madonny del Sasso. Tam pro nás otec Miroslav celebroval mši v češtině. Doprovodili jsme ji duchovními písněmi. Byl to krásný zážitek! Jelikož tento krásný chrám je vysoko v horách,jeli jsme tam i zpět zubačkou. Někteří zdatní členové sboru to zvládli pěšky. Navštívili jsme Luzern a Lugano, kde jsme rovněž v chrámech i mimo ně zazpívali. Užili jsme si jak hory, tak města s jezery, dokonce jsme navštívili městečko miniatur významných švýcarských chrámů a domů. Na vrcholu hory Pilatus (2 132 m n. m.) jsme si také společně zazpívali. Na všechno máme pěkné vzpomínky. Oba řidiči, Pavel a Jirka, i český kuchař Augustin o nás pečovali jako o rodinné příslušníky. Pobyt v Olivone završil společný večírek s lidovými písněmi. S otcem Miroslavem jsme se před odjezdem upřímně rozloučili a on při tom vyjádřil pozdravení všem opavským farníkům, kteří jej z doby jeho pobytu v Opavě znají. Ludmila Jančíková, členka Chrámového sboru Opava

7

Na začátku C(c)esty Při našem vzpomínání na to, jak se před dvaceti lety Cesta zrodila, se chceme znovu vrátit k rozhovoru s Vladimírem Ziffrem, se kterým si povídala Pavla Petkovová v roce 1999, kdy Cesta slavila pět let. V sobotu 16. října to bude přesně pět let ode dne, kdy vyšlo první číslo farního zpravodaje Cesta. Možná i vás by zajímalo, jak to tehdy bylo. Položila jsem několik otázek Vladimíru Ziffrovi, který v Cestě pracuje od samého začátku. Vláďo, jaké byly začátky Cesty? Kdo stál u jejího zrodu? Otázka by měla znít spíš: „Co stálo u zrodu zpravodaje?“, protože to, co podnítilo vůbec první úvahy o nějakém zpravodaji, byl „návrat ztraceného syna do domu Otcova“, jinak také návrat odpadlíka k církvi. Protože k tomu návratu došlo po velkých změnách v církvi, změnách, které vyvolal II. vatikánský koncil, byl ten vracející se odpadlík plný nejistot a otázek, proč se to anebo ono děje jinak, než v době, kdy on byl kluk. A ve farnosti se nic pro takovéto lidi nedělá. A nemá každý možnost stýkat se s knězem tak často, jak by to ve svých nejistotách potřeboval. A tak začal uvažovat, co by se dalo dělat. A tu přišel nápad: „Nevyřešil by to nějaký farní zpravodaj?“ Ovšem nápad je jedna věc a realizace druhá a to už není tak jednoduché. Proto od prvního nápadu do prvního jednání se zástupcem farnosti – knězem uplynuly asi čtyři měsíce plné nejistot: „Ano, ne, má to význam, nemá to význam?“ Mluvíš v hádankách. Kdo byl ten odpadlík? Ten odpadlík, to byla moje maličkost, tím knězem byl otec Miroslav Janiak a první rozhovor se uskutečnil ve zkušebně nad sakristií kostela sv. Vojtěcha. V redakci prvního čísla Cesty byli dále Jaroslav Černý jako šéfredaktor, Kateřina Chromá a jáhen Michal Pořízek. S jakou technikou Cesta začínala? S ubohou. K dispozici byl pouze náš vlastní počítač, tehdejší průměrné třídy, bez tiskárny a ostatního zařízení potřebného pro elektronickou sazbu. Dnes už na to vzpomínáme s úsměvem, ale tehdy nám bylo někdy krušno, protože počítač byl umístěn v nevětratelné komoře s místem tak pro jednoho nebo dva lidi. Když se při práci na Cestě 8

sešlo u počítače víc lidí, například při korekturách, byl v komoře za chvíli nedýchatelný vzduch a musely se otevřít dveře na chodbu domu. Další problém byl v tom, že veškerý tisk i zkušební tisky jsem dělal na počítačové tiskárně v práci. A kdo někdy zpracovával na počítači třeba jenom malý plakátek, ví, jak je dobré, ba potřebné mít možnost dělat si zkušební tisky průběžně při práci a jak to celý proces tvorby urychluje. S tím je spojena jedna krásná vzpomínka, která vypovídá o nadšení a obětavosti lidí kolem Cesty, o „cestářích“, jak si někdy říkáme. Když na první výroční schůzce v říjnu 1995 byl zmíněn problém tiskárny s určitými výhradami k tomu, jak se Cesta tiskne, řekl otec Michal: „To přece nemůže být problém dát peníze na tiskárnu dohromady“. A druhý den mi přinesl potřebných asi 19 000 Kč na koupi tiskárny. Ani nevím, kdo a kolik korun dal. Musím k tomu dodat, že jsme se všichni tehdy snažili, aby Cesta zatěžovala farní rozpočet co nejméně. O dalších technických a jiných problémech by se dalo vyprávět ještě dlouho, ale možná by to čtenáře ani nezajímalo. Proč jste farnímu zpravodaji dali název Cesta? To je celkem jednoduché. Cesta si chtěla troufnout být jednou z cest k Bohu, na které by nám naši duchovní pastýři pomáhali volit správný směr, cestou s odpočívadly, na nichž by nám vyprávěli ti, kdo najdou kuráž podělit se s námi o své svědectví o Bohu nebo o svých zážitcích při různých křesťanských akcích, cestou s malými odbočkami k akcím, kterých se my sami můžeme účastnit. Myslíš si, že Cesta tuto myšlenku splňuje? Já si myslím, že zůstala svému poslání věrná. Ve Slovu na cestu nás naši duchovní pastýři stále povzbuzují na cestě k Bohu a v teologicky laděných článcích nám pomáhají volit správný směr této cesty. Ta odpočívadla jsou tu také a těch odboček (jinak řečeno – oznámení a zpráv) je podle toho, jak kdy, ale vždy jsou. Tak co bychom chtěli víc? No, ono by se ještě našlo pár věcí, které by mohly v Cestě být, jen najít člověka, který by je psal. Nejsou lidi.

9

Měl jsi někdy chuť toho nechat? Co tě přidrželo u Cesty? Zatím ne. Pán mi zřejmě dává dost sil pro práci na Cestě a čas od času nějaký ten doping ve formě dobrých ohlasů. My „cestáři“ jsme skromní lidé a stačí nám k povzbuzení třeba jen pochvalná poznámka o něčem, co se v Cestě zvlášť líbilo, nebo prosté poděkování za to, co děláme. A když má navíc člověk permanentní dojem, že mu Pán drží palce, to se pak těžko uvažuje, jestli by toho neměl nechat. Kolik času Cestě věnuješ? Čas věnovaný Cestě nelze počítat. To myslím obrazně i doslova. Jsou to pravidelně tři večery v měsíci pro ty hlavní práce (redakční schůzka, skládání čísla a konečné korektury) a kromě toho nepočítaně hodin na přepisování článků, zpracování obrázků a další práce na textech a v závěru i na konečném návrhu čísla a jeho přípravě pro tisk. Ale když nás nějaká práce těší, většinou čas stejně nepočítáme. Musím však podotknout, že teď je to už trochu lepší, protože dostáváme část příspěvků na disketách, takže je nemusíme přepisovat. Jsem za to vděčný. Dostáváme ale i texty vytištěné na počítačové tiskárně, které je třeba znovu přepsat. Na adresu těchto přispěvatelů bych chtěl říci: „Nebojte se o diskety. Poctivě vám je vrátíme.“ Jak se k tvé práci pro Cestu staví rodina? Myslím, že Cesta naši rodinu spíš stmeluje, než rozděluje. I když názor mé ženy na práci naší rodiny v Cestě je kolikrát odlišný od mého, zatím mne v tom samotného nenechala. Myslím si ale, že má stejně vždy radost, když je některé číslo obzvlášť povedené. Od začátku existence Cesty má totiž na starosti, a poslední dva roky s vydatnou pomocí Honzy Petkova, grafickou úpravu. Samozřejmě nesmím zapomenout na třetího člena našeho rodinného „cestářského“ týmu, našeho staršího syna Davida, který je od začátku jakýmsi technickým poradcem Cesty. Bez něho by se některé problémy snad ani nevyřešily a jeho chuť do práce pro Cestu je mnohdy větší než moje. Co bys popřál Cestě do dalších let? Samozřejmě stálou přízeň čtenářů, protože bez nich by nemělo cenu Cestu dělat. Dále stálou přízeň Boží, protože bez ní by nebylo možno Cestu dělat. A nakonec lidi, kteří by se nechali Cestou chytnout a byli ochotni věnovat jí svůj čas i energii, protože bez nich se Cesta dělá těžko. Nová krev pomůže vždy dostat Cestu o stupínek výš. Co bys chtěl říci čtenářům? Děkuji za modlitby a prosím, zachovejte nám přízeň i v dalších letech. Dále bych vás chtěl poprosit, abyste s námi měli slitování, když najdete v Cestě chybu, a to jak chybu češtinářskou, tak i faktickou, a věřili nám, že to nebylo schválně. Při tom, že Cestu děláme všichni ve svém volném čase (který někdy pracně hledáme), se holt chybička někdy vloudí. A pokud budete vědět o něčem, co by mohlo zajímat i jiné, napište nám to. Vždyť přece podle Krista máme být solí, která ochutí život i těm druhým, a světlem, které má svítit všem. Děkuji za rozhovor. 10



Pavla Petkovová

20 let na CESTĚ Za uplynulých dvacet let vyšla v Cestě spousta krásných článků, proto jsme se rozhodli, Vám některé zajímavé články znovu připomenout.

Proč právě CESTA? Možná proto, že Vám chce být průvodcem celým církevním rokem. Možná proto, že náš život je cesta a tento časopis může být pro nás šancí, jak jít aspoň kousek cesty spolu. Možná taky proto, že těsná je brána a úzká je cesta, která vede k životu a kterou máme hledat. Možná proto, že cesta znamená vykročit, riskovat, nezůstat na místě. Na závěr zbývá říci už jen jedno. S pomocí Boží – na cestu! redakce zpravodaj Cesta, říjen 1994

In memoriam Stanislava Salzmannová (*21. února 1937 †18. října 2003) Narodila se jako nejstarší z pěti dětí učitele Rudolfa Škrobánka. Pocítila na sobě všechny těžkosti doby minulé, kdy otec jako učitel byl pro své pevné přesvědčení šikanován a překládán z místa na místo. Sama cítila v sobě také učitelskou krev, a proto vystudovala učitelský ústav pro mateřské školy. Prožila se svým manželem 45 let manželského života v Loděnici, kde si také postavili dům. Dlouhá léta pracovala v JZD jako účetní a neměla to mnohdy lehké, když chtěla obstát přede všemi i ve svém 11

svědomí. Velmi přispěla také k obnově kostela v Neplachovicích. Jednalo se o generální opravu celé fasády i výmalby interiéru. Starala se pečlivě i o kapli v Loděnici a má zásluhu na tom, že tato kaple byla letos generálně opravena. Podle svých možností se snažila věnovat se starším a nemocným lidem a zajišťovala jim především přijetí svátostí v době velikonoční a vánoční. Byli jsme jí vděční, že obětavě vypomáhala i při katechezi dětí v Opavě a Jaktaři i Vávrovicích a také v Loděnici. Její radostí bylo, že mohla každý rok připravit mnohé děti k prvnímu svatému přijímání. Během letošních prázdnin se dostavily určité zdravotní potíže. Měsíc trpěla vysokými teplotami a to ji úplně vyčerpalo. Nezbylo než svěřit se péči lékařů v nemocnici. Po mnoha vyšetřeních se nakonec lékaři rozhodli pro operaci, při níž se ale zjistilo, že stav je opravdu vážný. Připravila se na pobyt v nemocnici přijetím všech svátostí a v odevzdanosti do vůle Boží se pomalu loučila se svými drahými. Umírá uprostřed října, měsíce Panny Marie Růžencové, kterou tak uctívala pravidelnou modlitbou v loděnické kapli. Chtěl bych jí upřímně poděkovat za příklad apoštolské horlivosti ve své farnosti, za příklad statečnosti, s níž nesla všechny bolesti svého života. Mons. Josef Veselý zpravodaj Cesta, prosinec 2003

Přemítání o tichu Už dlouhou dobu chodím po Opavě a hledám ticho a snažím se uvědomit si proč. V několika okamžicích se mi podařilo zachytit útržky ticha a tak trošku se k němu přiblížit. Byla to zvláštní zkušenost.

Ticho u sv. Vojtěcha

Vyběhla jsem z domu na večerní mši s plnou hlavou problémů. Pohled na hodiny před křižovatkou mě ujistil, že už zase přijdu pozdě. Za minutu šest jsem vpadla do přítmí kostela a něco mě hned v prvém okamžiku zaujalo. Snad bledé světlo svíček nebo přítmí. Oči si přitáhl svatostánek a všechny rozvířené myšlenky byly najednou pryč. „Co je to tu zvláštního?“, říkala jsem si a hned jsem si to uvědomila. Bylo tam ticho. Úžasné ticho, soustředěné ticho, naplněné ticho, hřejivé ticho, ticho očekávání, ticho blízkosti a důvěrnosti, ticho, které oznamuje něco velkého, které mluví o tajemství a které zároveň člověka vtahuje do své hlubiny a očišťuje od všeho hluku a lomozu. Posvátné ticho. Ticho přede mší u sv. Vojtěcha.

12

Ticho u Panny Marie

je bílé, prozářené sluncem, plné pokoje a přítomnosti. Zastavila jsem se cestou z přednášek u Panny Marie na Anděl Páně. Skoro vždycky to tady prožívám stejně. Když otevřu ty veliké dřevěné dveře s klikou tak vysoko, že si připadám jako malá školačka, mám pocit, jako bych se ponořila do obrovského pěnového polštáře. Úplně cítím, jak mi bublinky ticha stoupají od kotníků až po kořínky vlasů. Je to jako pohlazení andělských křídel. Vždycky se mi vybaví tenhle úryvek z Písma: „Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému, ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi, přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.“ (Žid 12, 22-24) Ještě vnímám některé zvuky z venku, ale ty neruší, spíš jen podtrhují zvláštní jedinečnost tohoto místa, místa u Panny Marie, místa u Brány nebe.

Noční opavské ticho

Bylo už po půlnoci, když jsem klekla u postele k večerní modlitbě. Měla jsem otevřené okno, odkud ke mně doléhalo jen tiché šumění větru, který si pohrával s listím. Jak zvláštní je to chvíle, kdy můžu slyšet šustění listí. Jak neobvykle tichá chvíle v paneláku, kdy není slyšet televize za stěnou a auta z ulice. Jak krásná chvíle, kdy vnímám dech ticha, vánek. Vánek – tichý hlas, ve kterém prorok Eliáš poznává Boží blízkost. Říkám si, proč se mi tyhle okamžiky tak vryly do srdce? Proč cítím, že jsou pro mě tak důležité? Proč mě vybízejí, abych dál vyhledávala ticho? Myslím si, že to, co spojuje tyto tři zkušenosti, je prožitek neuchopitelné blízkosti živého Boha. Představuji si skutečné ticho jako tůň, která odráží celé nebe a v níž se člověk noří do propasti Bytí! Ticho mi taky připadá jako geniální rozhovor. Tolik se toho dá říci tichem, jako to, že už není třeba mluvit, že už stačí jen být. Ticho říká – otvírám se, už nedávám jen slova, ale srdce, sebe, jsem tady pro tebe. Ticho má moc činit s člověkem veliké věci. Dřív jsem se ticha bála a musela jsem mít kolem sebe pořád nějaký hluk, aspoň potichu hrající kazeťák nebo rádio. Nevěděla jsem, co si s tichem počít. Příliš mě vtahovalo do mého nitra, a to se mi zrovna moc nelíbilo. Nechtělo se mi obírat se starými výčitkami svědomí a nejrůznějšími křivdami a zraněními. Nechtělo se mi a utíkala jsem před tím, protože jsem se bála, že bych se sebou musela něco dělat, že bych se asi musela mnoha věcí vzdát, třeba takového falešného pocitu klidu a ukolébání, že je všechno v pořádku. Ale z těchto tří zážitků s tichem začínám tušit, že je o co bojovat: o osvobození a život v pravdě. A to stojí i za velkou námahu. Romana Žywiolová zpravodaj Cesta, červenec-srpen 1995 13

Člověka to musí bavit Kateřina Šimečková, která byla až do konce roku 2008 šéfredaktorkou farního zpravodaje Cesta, nám ve svých vzpomínkách přiblížila zajímavou práci v redakci časopisu. Katko, jak ses dostala do Cesty? Cestu v podstatě vymyslel Vláďa Ziffer, který byl v té době konvertita. Spousta věcí se mu v kostele líbila, ale hodně toho potřeboval dovysvětlit a zjistil, že není sám. Měl pocit, že farní zpravodaj by byl dobrým řešením, a tak s tím nápadem zašel za otcem Miroslavem Janiakem. Ten potom oslovil Jardu Černého a já jsem se k tomu dostala jenom tak, že jsem měla dělat jazykovou korekturu. Takže to byl můj úkol ten první rok. Potom Jarda odešel z redakce Cesty a založil diecézní zpravodaj Okno a já jsem po něm převzala šéfredaktorování. Jaké byly začátky v Cestě? Jarda měl svoji prvotní představu, takže vymyslel nějaké rubriky. Vláďa si od začátku vzal na starosti oznámení a zprávy z farnosti. Potom se Cesta začala vyvíjet, bylo to takové živé. Co se týče obsahové stránky, měli jsme v Cestě už od začátku Slovo na cestu a oznámení, ostatní rubriky se průběžně měnily. V Cestě nebyl nikdo s novinářskými zkušenostmi. Mě bavila čeština, Vláďa pracoval v Ostroji v normotvorné skupině, takže byl systematik. Se synem Davidem od začátku chytli pod patronát počítač. Napřed jsme Cestu dělali ve Wordu, profesionální grafický program jsme koupili asi až za deset let. Vláďa si s tím pohrál. Skládání Cesty začínalo tak srandovně u Ziffrů v komoře, kde měli počítač. Bylo to tak, že Vláďa Cestu vysázel, Jarda udělal nějaké úpravy, Drahuška Ziffrová taky, každý k tomu něco řekl, já jsem udělala jazykové korektury a na závěr jsme to dali celé dohromady. A v malé komoře už se na konci nedalo dýchat. Jak vypadaly schůzky redakce? Na schůzky vzpomínám ráda. Ráda jsem tam chodila, jednu dobu jsem je měla i jako takové svoje společenství. Jednou za měsíc jsme se sešli na faře na schůzce, v začátcích tam byl otec Miroslav Janiak a otec Michal Pořízek. Ti dva byli dobrá dvojka, otec Michal 14

moc pěkně nahrával otci Miroslavovi, takže jsme třeba strávili dvě hodiny tím, že jsme se řehtali. Na schůzkách se vždycky i přes tu velikou legraci zrodilo hodně nápadů. Vypadalo to, že jsme prořehtali dvě hodiny, ale vždycky se nějaké nápady urodily a potom jsme na nich už jenom pracovali. Myslím, že to bylo velmi inspirující. Otec Miroslav měl nadání pro jazyk, protože studoval polonistiku, polskou filologii, takže když jsem měla nějaký hloupý nápad, tak on to jednou větou usměrnil. Bylo dobré, že jsme měli někoho takového, kdo uměl udat směr. Jak jste to dělali s obrázky? To muselo být složitější než dneska. Někdy jsme je kreslili, různě ofocovali. Vláďa se s tím hodně natrápil, protože obrázek kolikrát rozhodil celý vysázený text. Co tě na té práci nejvíc bavilo? Všechno. Už na gymnáziu mě bavila čeština, i když jsem nakonec studovala něco úplně jiného. Na práci v Cestě se mi líbilo, že to byla hra s češtinou, že se mohla zpropagovat nějaká dobrá věc, že to bylo organizování, že se pomocí Cesty o některých věcech začalo vědět, že člověk prostě něco vymyslel. Taky mě bavilo, že se člověk setkával s lidmi, se kterými by si normálně nepopovídal, neměl odvahu je oslovit, ale když věděl, že musí, tak šel. Našla se i nějaká negativa? Já jsem to tak nevnímala. Někdy jsem třeba byla vzhůru do jedné v noci, když jsem dělala finální úpravy. Potom, když v sázení Cesty vystřídal Vláďu Pepa Vícha, dokončovali jsme Cestu u nás doma. Pepa měl na to mnohem míň času, takže jsme to museli udělat načisto během dvou, tří hodin, tak to byly takové noční služby. Pro rodinu to mohlo být náročné, ale manžel byl velmi trpělivý. Vyskytovaly se nějaké problémy? Tak to se vždycky stane, jsme jenom lidé. Ale většinou to bylo dobré, lidé s námi měli trpělivost a byli vstřícní. Občas někdo odmítl napsat článek, občas jsme z někoho museli články dolovat. Je pochopitelné, že pro někoho je těžší dodržet termín. Mne třeba inspiruje poslední okamžik, nejlíp se mi píše tak říkajíc za pět minut dvanáct. To se soustředím, napadají mě správná slova a šup a je to. Psát do zásoby neumím. Takže někdy jsme to v redakci měli skoro jako v opravdických novinách – na poslední chvíli. Setkávala ses s reakcemi lidí na Cestu? Občas ano. Kdo reagoval, byly často babičky. Věděli jsme, že Cestu čtou rády. Taky jsme věděli, že někdo má rád i rubriku, která mu věkově nepřísluší, třeba mladí lidé čtení pro seniory, babičky články pro děti… 15

Když Cesta začínala, četli ji lidé více než teď, protože to bylo něco nového? Myslím, že to bylo spíš tím, že přinášela potřebné informace. Postupně jsme zvyšovali náklad, dostali jsme se na dvanáct set výtisků, pak to kleslo na jedenáct set a tak to vydrželo dlouho. Myslím, že Cesta si našla postupně svůj okruh čtenářů. Byli to lidé spíše nad padesát let, ale i mladší, pro ty už je ale dneska přirozenější přečíst si Cestu na internetu. Vláďa dělá kus práce, že to na internet dává. Internet je jednou z příčin poklesu počtu prodaných výtisků – a to se týká i velkých novin. Stalo se někdy, že Ti docházela inspirace? Po nějaké době se to stává vždycky. Některé číslo bylo chudší, protože se sešlo míň článků a někdy jsme zase stránky přidávali. Občas to chce nějaký fajn nápad, člověka to musí bavit. A když tě to baví, tak tě ty věci napadají. Pan děkan Veselý, to musím ještě vzpomenout, vždycky říkal: „Vy tam máte moc těch informací.“ A já jsem říkala: „Jak to myslíte, otče?“ Měl na mysli ty poslední čtyři stránky oznámení, ale ty já jsem považovala za podstatné, tak jsem je tam se vší úctou nechala, ale on se nikdy nezlobil. Otec Josef byl taky vždycky rád, když v Cestě bylo něco původního, když někdo něco napsal. Říkal, že si myslí, že Cesta je dobrá právě k tomu. Celou dobu nás velmi podporoval, nechával nám volnou ruku. Máš nějakou veselou vzpomínku? Vybavuje se mi vzpomínka na jeden rozhovor. Rozhovory jsou sice časově nejnáročnější, ale myslím si, že jsou čtenářsky nejoblíbenější. Taky jsem je ráda dělala. Moje vzpomínka se týká rozhovoru s panem Antonínem Satkem. Byl to etnolog, národopisec ze Slezského ústavu a sbíral tady folklor. Stal se také laureátem Bezručovy Opavy. Byl to člověk celý život hluboce věřící, byl pro víru i vězněn. Na rozhovor s ním jsem těšila, ale nedostala jsem z něho vůbec nic. Po dvou větách o sobě uhnul k místnímu lidovému vypravěči Zogatovi. Snažila jsem se ho vracet, ale on se vždycky dostal k tomu Zogatovi a lidové slovesnosti a o něm osobně jsem se nedozvěděla vůbec nic. On prostě o sobě nemluvil. Vykládal moc a krásně, ale jenom o tom, o čem chtěl. Dodneška se tomu směju, jak jsem pohořela. Děkujeme za rozhovor. Marie Štrauchová a Mirka Řeháková 16

STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme! Milí čtenáři, připomínáme Vám, že Vás srdečně zveme 14. října na prohlídku kaple Neposkvrněného početí Panny Marie (v areálu kláštera františkánek na Kylešovské ulici) s výkladem Mgr. Petra Tesaře a 21. října na besedu o církevních „restitucích“ s generálním vikářem Mons. Martinem Davidem a otcem ThDr. Danielem Víchou, akce proběhne v pastoračním středisku minoritského kláštera.

Výzva k pomoci potřebným

Společnost sv. Vincence z Pauly v Praze organizuje (kromě pletení obvazů pro malomocné) také pomoc pro obyvatele Nepálu – země uprostřed Himalájí. Pomoci mohou všichni, kdo mají doma zbytky vlny jakýchkoliv barev a umí plést. Potřební mají zájem o ponožky, rukavice, čepice – kulichy. Hotové výrobky či jen zbytky vlny noste každé první úterý v měsíci do domu U sv. Anežky na Kylešovské 4 od 15 do 16 hodin. Díky všem, kteří se zapojí. Anna Foldynová

Přednáška

Po prázdninové přestávce jsme se opět sešli v pastoračním středisku minoritského kláštera na přednášce P. Jana Larische, Th.Dr. o biskupu Josefu Martinovi Nathanovi, zakladateli Městečka Milosrdenství v Branicích. Mons. J. M. Nathan se narodil 11. listopadu 1867 ve Stolzmütz v Horním Slezsku (dnešní Tłustomosty) v rodině učitele působícího na Ratibořsku a Hlučínsku. Od roku 1869 vyrůstal v Ludgeřovicích. V letech 1879–1887 vystudoval gymnázium v Hlubčičích. Po maturitě začal studovat teologii ve Freiburgu a po roce přestoupil na univerzitu ve Vratislavi. Po dokončení studia byl 23. června 1891 kardinálem Koppem ve Vratislavi vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou sloužil o dva dny později v Hlučíně. Po vysvěcení působil nejdříve jako kaplan v Závišicích u Hlubčic, ale po roce byl jmenován kaplanem v Branicích, které se na dlouhá léta staly jeho domovem. Tam také na základě častých setkání s psychicky nemocnými lidmi založil Městečko Milosrdenství. Za pomoci čtyř řeholních sester začal v roce 1898 vznikat pečovatelský a léčebný ústav pro psychicky nemocné. V průběhu čtyřiceti let bylo na ploše 12,5 ha vybudováno 23 pavilónů pro umístění nemocných. Ústav měl kapacitu 2 000 lůžek a v době jeho největšího rozkvětu v něm pracovalo 9 lékařů, 130 řeholních sester a 250 osob personálu. Ústav dělal dojem lázeňského sanatoria. Bylo tam kino, 17

hřiště, tenisové kurty, kuželna, altánky pro posezení a konala se zde i divadelní představení, koncerty a taneční zábavy. Srdcem ústavu byla bazilika Svaté Rodiny, vysvěcená v roce 1931 a klášter. V roce 1910 byl ve vybudovaném komplexu zřízen domov a škola pro mentálně postižené děti. Během 25 let existence domova jím prošlo 1 173 chlapců a děvčat. V roce 1926 byl otevřen exerciční dům sv. Josefa. V roce 1916 byl J. M. Nathan jmenován olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem administrátorem a v roce 1924 generálním vikářem pruské části olomoucké arcidiecéze. Po podpisu Mnichovské dohody v roce 1938 svěřil arcibiskup Nathanovi pastorační péči o zabrané území. Na jaře roku 1943 byl jmenován pomocným olomouckým biskupem. Za II. světové války byla část nemocnice zabrána německým vojskem pro zřízení vojenského lazaretu. V závěru války byl lazaret evakuován a v ústavu zůstali psychicky nemocní pacienti, které biskup odvedl do bezpečí (asi 500 osob). Po ukončení války začal biskup organizovat odstraňování válečných škod. V důsledku dalšího poválečného vývoje se však životní osud biskupa Nathana velmi zkomplikoval. Byl zbaven všech svých církevních funkcí a po svých 79. narozeninách, kdy si na slavnostní bohoslužbu vzal biskupské insignie, dostal příkaz k vystěhování do Německa. Jeho spolupracovníkům se však podařilo získat povolení k pobytu v Opavě. Nemocného přijaly v prosinci 1946 řeholní sestry kongregace Dcer Božské Lásky ve svém klášteře Marianum, kde 30. ledna 1947 zemřel. Pohřeb se konal 4. února 1947, jeho ostatky byly uloženy na Městském hřbitově v Opavě. Na základě jednání byla letos 19. března hrobka s ostatky biskupa Nathana úředně otevřena a 7. listopadu budou jeho ostatky vystaveny v konkatedrále, kde bude zároveň slouženo rekviem za zemřelého. Ještě téhož dne bude převezena jeho rakev s ostatky do polských Branic, kde se uskuteční další obřady ve dnech 7. a 8. listopadu spojené s uložením ostatků v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Kristova láska nás pobízí – toto heslo bylo životním krédem tohoto velikého a vzácného člověka, který svůj život zasvětil Bohu a pomoci bližním. Jana Ryplová Program na listopad: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 4. 11. informativní schůzka, informace o Tříkrálové sbírce 11.11. přednáška otce Vladimíra Ziffra na téma „Život sv. Jana XXIII. a sv. Jana Pavla II., svatost dnešních dnů“ 18. 11. přednáška plukovníka v. v. Ing. Františka Valdštýna na téma „Mariánská úcta slovanských národů – součást Cyrilometodějského dědictví Velké Moravy“, akce proběhne v pastoračním středisku minoritského kláštera za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová 18

K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, věřit v Boží lásku není opravdu vždycky jednoduché. Mnohé z toho, co se kolem nás děje, neodpovídá představě o láskyplném Bohu, jenž drží svět ve svých dlaních. Na světě je tolik utrpení a tragických událostí. Každodenní emocionální zkušenosti či vjemy našich smyslů ani v nejmenším nesvědčí o tom, že je člověk zahrnut dobrotou a láskou. Měřitelné zkušenosti však nepodávají vyčerpávající a zcela spolehlivý obraz skutečnosti. Bůh nás vybavil novou schopností prožívat zkušenosti, které daleko překračují našich pět přirozených smyslů i všecko, co dokáže pochopit racionálně uvažující rozum. Tou schopností je naše víra. Bůh nám vložil do srdce semínko víry. Je třeba se o ně starat, aby mohlo vyrůst a obsypat se květy. Připadá-li nám, že víra a vlastní zkušenost si protiřečí, měli bychom se postavit na stranu víry. Pak dostane drobné semínko v našem srdci potřebnou výživu. Nejdůležitější však je, že se začneme jako otec posedlého chlapce modlit: „Věřím! Pomoz mé slabé víře!“ (Mk 9,24) Tím umožníme Bohu, aby sám zavlažil setbu, jež do nás zasel. V této modlitbě nejsme sami. Ježíš se ji modlí za nás, stejně jako se modlil za Petra, aby jeho víra nezanikla (srov. Lk 22,32) Krůček za krůčkem přeroste naše víra v jistotu, že všechno, co se děje, má svůj význam. Možná nevnímáme, že se utrpení zmenšuje, ale v hloubi duše neseme nezvratitelné a pokoj dávající přesvědčení víry, že nás ve všem provází Boží láska. Boží požehnání do dalších dnů přejí senioři z Klubu sv. Anežky. Zdroj: Stinissen, Wilfrid: I dnes je den Boží. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004.

19

Dětem

1815 - 2015: 200 let od narození svatého Jana Boska

Učíme se modlit Dona Boska, velkého vychovatele mládeže, vedla k modlitbě jeho matka Markéta. Napsal, že byl ještě maličký, když ho maminka naučila ráno a večer kleknout vedle bratří a společně se modlit. Don Bosko si až do smrti pamatoval, jak ho jeho maminka učila podle katechismu ranní modlitbě. Zeptala se: „Co musí udělat dobrý křesťan hned ráno, jak vstane?“ Malý Jan odpověděl: „Znamení svatého kříže.“ „Když se dobrý křesťan umyje a obleče, co učiní potom?“ „Klekne si na kolena před nějaký posvátný obraz a přítomnému Bohu zasvětí celý den s usebraným srdcem: Klaním se ti, můj Bože, a miluji tě. Děkuji ti, že jsi mi dal život, víru a chránil mě během noci. Zasvěcuji ti dnešní den i všechno, co budu konat. Pomáhej mi, ať to odpovídá tvé vůli, a proto provázej mne i všechny mé bližní. Amen.“ Odmalička se malý Jan modlíval růženec. Tehdy to byla večerní modlitba většiny křesťanů. Při opakování padesáti Zdrávasů hovořili vesničané s Pannou Marií spíše jako s matkou než královnou. Opakovat padesátkrát totéž nebylo pro ně nic zbytečného. Připomínalo jim to práci na poli, kde museli nesčetněkrát kopnout do země, aby ji zkypřili, okopali. Při růženci mysleli lidé na své děti, na úrodu, na krátkost života, na smrt. I Jeník se učil hovořit s nebeskou Matkou. A byl přesvědčen, že ho Panna Maria vidí a slyší. Později musel Jeník opustit na nějaký čas domov. Pracoval na malé farmě u Mogliů. Jednoho dne se vracel domů hospodářův strýc Josef. Byl upocený, v ruce nesl motyku. Bylo poledne a v Moncuccu začaly vyzvánět zvony. Unavený stařec se zastavil, sedl si na kupku sena a odpočíval. Všiml si, že nedaleko od něj klečí na seně

20

Jeník a modlí se Anděl Páně, jak jej to učila matka. Doma se tuto modlitbu modlíval ráno, v poledne a večer. Děda polo žertem a polo vážně prohodil: „Je to dneska pořádek. My staří si od rána do večera ničíme tělo, už nemáme ani sil, a tady se mladý poklidně modlí.“ Jeník se usmál a také polo žertem a polo vážně odpověděl: „Pokud jde o práci, moc dobře víte, že se jí nebojím. Ale moje matka mi připomínala, že když se člověk modlí, pak ze dvou zrn vyrostou čtyři klasy, a když se člověk nemodlí, pak ze čtyř zrn vyrostou jen dva klasy. Neuškodilo by, kdybyste se i vy trochu modlil.“ „Jak tě tak poslouchám, vidím, že máme doma faráře,“ zavtipkoval děda. Podle knihy: Teresio Bosco, Don Bosko V měsíci říjnu máme možnost připojit se k modlitbě růžence každý den v 17.15 v kostele svatého Vojtěcha. jáhen Josef Janšta ilustrace Marie Hankeová

Ze života skautů Byl jsem dotázán na to, co dělají skauti, protože ve zpravodaji Cesta se už dlouho neobjevily žádné zprávy o jejich činnosti. Pokusím se to trochu napravit. 5. oddíl sv. Jiří stále funguje. Před dvěma lety jsem jeho vedení předal svému nástupci, a tak jsem už nebyl uprostřed dění v oddíle, i když jsem občas vypomáhal. Mladších chlapců – vlčat bylo vždy dost a noví přicházeli, ale těch starších – skautů ubylo, takže jejich fungování se dostalo do krize. Podařilo se však udržet zájem několika kluků, a když dorostli do skautského věku chlapci z vlčat, mohla se letos činnost družiny skautů řádně rozběhnout, nyní pod vedením br. Petra Tesaře – Červenáčka. V březnu se chlapci zúčastnili tradičního turnaje v kopané a v obou kategoriích (vlčata a skauti) zvítězili a odnesli si putovní poháry. V dubnu podnikli výstup k mohyle na Ivančeně, v květnu se vlčata zúčastnila okresního kola Závodu vlčat a světlušek a v červnu zakončili skautský rok výpravou na Kuřín v Domoradovicích, kde několik chlapců po náležité přípravě skládalo slib vlčat a skautů. Vedoucí oddílu br. Tomáš Pchálek – Hajný se rozhodl ukončit aktivní činnost, tak mu chci poděkovat za dvouleté vedení oddílu a veškerou práci s tím spojenou. Dík patří i br. Martinu Hroškovi – Soptíkovi, který pracoval s vlčaty do konce roku 2013. V září jsme zahájili nový skautský rok. Skauti se scházejí v úterý pod vedením br. Červenáčka, vlčata mají schůzku ve středu, vede je br. Paulo. Více informací na http://svatyjiriopava.skauting.cz/. Pavel Rychta – Paulo, staronový vůdce 5. oddílu sv. Jiří 21

Co se děje v CZŠ svaté Ludmily Nový školní rok byl zahájen současně v Opavě-Jaktaři i v Hradci nad Moravicí mší svatou. V hradeckém kostele jsme přivítali pana děkana Jana Czudka a otce Aleše Písařovice, v jaktařském kostele mši svatou sloužil nový spirituál školy otec Petr Kříbek. Obě mše svaté doplnili svým krásným zpěvem žáci školy. Poté následovalo přivítání nejmladších žáčků v obou budovách školy a tradiční pasování prvňáků. Ani starší žáci však nepřišli zkrátka. Zaměstnancům i pedagogům školy se podařilo třídy krásně vyzdobit, některé z nich zazářily novou tematickou výmalbou. Žáci se po prázdninách rychle rozkoukali a výuka je již v plném proudu. Ve škole se snažíme systematicky rozvíjet schopnosti dětí i mimo výuku a smysluplně tak přispívat k naplnění jejich volného času. V tomto školním roce bylo dětem opět nabídnuto mnoho zájmových kroužků nejrůznějšího zaměření. Největší zájem projevili žáci o sborový zpěv a hru na flétnu, oblíbené jsou také školní kapely, tradičně i výtvarné, keramické a sportovní kroužky, sportovní hry, futsal, sebeobrana a taekwondo. Rozvíjet svou kreativitu mohou mladí divadelníci nebo dívky v dívčím klubu. Dětem byly nabídnuty kroužky Matematika nás baví, Zajímavé pokusy a Příprava na přijímací zkoušky.

22

Mimo práci v zájmových útvarech většina žáků navštěvuje školní družinu, starší žáci školní klub. Zde si mohou děti po vyučování odpočinout, popovídat si, zahrát si deskové nebo jiné společenské hry, rozdat si to při ping-pongu nebo stolním fotbálku, skládat nejrůznější stavebnice, vytvořit drobnost pro radost, zahrát si vybíjenou v tělocvičně nebo si jen tak zaběhat na školní zahradě. V úterý 16. září se žáci obou budov sešli v kostele svatého Petra a Pavla v Hradci nad Moravicí a společně oslavili Den církevního školství. Zároveň si připomenuli svátek svaté Ludmily, která je patronkou školy. Tento den se v naší škole neučí. Po mši svaté děti vystoupily na vrchol hradecké Kalvárie. Nejstarší žáci školy připravili pro své mladší kamarády úkoly. Na kopci nás sice čekal zamlžený výhled na Hradec, ale odměnou byla nejen dobrá svačinka nebo opékané párky, ale i společná modlitba a požehnání školního spirituála otce Petra Kříbka. Marie Šoltisová 23

Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.

Adorace pro maminky

Uskuteční se ve čtvrtek 30. října ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.

Vzdělávací kurz plánování rodičovství přirozenou metodou

Kurz bude probíhat v pátek 7. listopadu a v sobotu 8. listopadu a potom v sobotu 6. prosince v Centru pro rodinu v Ostravě-Zábřehu, Syllabova 19. Kurz je určen jednotlivcům i párům, jak snoubeneckým, tak manželským. Cena kurzu je 400 Kč/osoba nebo 450 Kč/pár. Přihlášky: [email protected]. Více informací najdete na www.prorodiny.cz.

Duchovní obnova pro ženy

Uskuteční se v pondělí 17. listopadu (státní svátek) od 9 do 18 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě. Duchovní obnovu povede P. Pavel Kuchař na téma Priority v mém životě. Během duchovní obnovy bude možnost svátosti smíření a na závěr bude mše svatá. Cena: 200 Kč (včetně oběda). Přihlášky: Jana Dostálová, 731 625 617, [email protected]. Jana Dostálová

24

Modlitba růžence v kostele sv. Vojtěcha 2014

začátek v 17.15

1.10. středa slavný 2.10. čtvrtek světla 3.10. pátek bolestný 4.10. sobota radostný 5.10. neděle slavný 6.10. pondělí radostný 7.10. úterý bolestný 8.10. středa slavný 9.10. čtvrtek světla 10.10. pátek bolestný 11.10. sobota radostný 12.10. neděle slavný 13.10. pondělí radostný 14.10. úterý bolestný 15.10. středa slavný 16.10. čtvrtek světla 17.10. pátek bolestný 18.10. sobota radostný 19.10. neděle slavný 20.10. pondělí radostný 21.10. úterý bolestný 22.10. středa slavný 23.10. čtvrtek světla 24.10. pátek bolestný 25.10. sobota radostný 26.10. neděle slavný 27.10. pondělí radostný 28.10. úterý bolestný 29.10. středa slavný 30.10. čtvrtek světla

Jednota Orel Opava Církevní základní škola sv. Ludmily Mládež Farnice Kongregace Dcer Božské lásky Medjugorské společenství Ministranti Centrum pro rodinu Charita Členové živého růžence Opava Schola u Sv. Ducha Členové živého růžence u Sv. Ducha Mateřská škola křesťanská Společenství dospělých (pan jáhen Gilík) Členové živého růžence Kateřinky KDU-ČSL Schola konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie Redakce zpravodaje Cesta - v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v 15.15 Sekulární františkánský řád Chrámový sbor Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka Skauti Děti z náboženství Úklidová skupina u Sv. Ducha Úklidová skupina u sv. Vojtěcha Úklidová skupina konkatedrály Nanebevzetí P. M. Společenství SZ Klub sv. Anežky Hnutí modlitby matek Fatimský apoštolát

„Když se modlíš růženec, andělé se radují, Nejsvětější Trojice v něm má potěšení, můj Syn v něm nachází radost, a já sama jsem šťastnější, než si vůbec dovedeš představit. Po svaté mešní oběti, není nic v církvi, co bych milovala jako růženec.“ Nejsvětější Panna Maria blahoslavenému Alanovi de la Roche 25

Výuka náboženství ve školním roce 2014/2015 Učebna kostela sv. Vojtěcha, Dolní nám. středa čtvrtek

14.30–15.15 15.30–16.15 14.00–14.45 15.00–15.45 16.00–16.45

3. třída (příprava na 1. sv. přijímání) 8.–9. třída 1.–2. třída 4.–5. třída 6.–7. třída

ZŠ – ul. Englišova, Opava úterý

13.15–14.00 14.05–14.50 14.55–15.40

1.–2. třída 3. třída (příprava na 1. sv. přijímání) 4.–7. třída

ZŠ – ul. Vrchní, Opava-Kateřinky pátek

12.45–13.30 13.40–14.25 14.35–15.20 15.30–16.15

1.–2. třída 3. třída (příprava na 1. sv. přijímání) 4.–5. třída 6.–9. třída

ZŠ – ul. U Hřiště, Opava-Kylešovice pondělí

26

13.30–14.15 14.20–15.05 15.10–15.55 16.00–16.45

1.–2. třída 3. třída (příprava na 1. sv. přijímání) 4.–5. třída 6.–9. třída

Scholka, schola, sbor Farnost Nanebevzetí Panny Marie

Scholka se schází každý čtvrtek v 15 hodin na faře při konkatedrále. Schola se schází každý pátek v 17.30 ve zkušebně kostela sv. Vojtěcha a v neděli v 7.40 na faře při konkatedrále. Chrámový sbor se schází každé pondělí v 19 hodin ve zkušebně kostela sv. Vojtěcha.

Farnost Svatého Ducha

Scholička (děti ve věku 2 - 6 let) se schází každý pátek od 16 hodin do 16.45 v pastoračním středisku minoritského kláštera. Scholka (předškolní děti – 2. třída) se schází každý pátek od 16 hodin do 16.45 v pastoračním středisku minoritského kláštera. Schola zkouší každý pátek v 15.30 a v neděli v 8.30 ve scholovně kostela Sv. Ducha. Informace o zkouškách chrámového sboru je možno získat u p. Zábranského.

Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.

Jak se vyrovnat s duševní nemocí

Až 75 % lidí, kteří trpí sociální fobií, nebo 40 % lidí, kteří mají deprese či panickou poruchu, nevyhledá nikdy v životě odbornou lékařskou pomoc. Důvodem je přetrvávající stigmatizace osob, které trpí duševní nemocí – okolí je většinou ihned zařadí do kolonky „blázni“. Změnit či odbourat tyto předsudky se snaží akce Týdny pro duševní zdraví, která letos vstupuje do svého jubilejního 25. ročníku. Zúčastní se jí i Charita Opava, jejíž středisko Chráněné a podporované bydlení pro duševně nemocné uspořádá ve čtvrtek 23. října veřejnou přednášku pod názvem Jak se vyrovnat s duševní nemocí. 27

„Přednášku a následnou besedu povede Světlana Soldánová, bývalá klientka Chráněného bydlení pro duševně nemocné, která dnes pracuje v sociálně rehabilitačním centru Zahrada 2000 v Jeseníku jako peer konzultantka, tedy sociální pracovník, který má vlastní zkušenost s duševním onemocněním,“ upřesňuje vedoucí Chráněného a podporovaného bydlení pro duševně nemocné Dagmar Sližová. V případě bývalé učitelky Světlany Soldánové se jednalo o schizofrenii, která jí byla diagnostikována v roce 2003. Za jedenáct let své cesty s tímto onemocněním byla čtyřikrát hospitalizována a dvakrát bydlela v chráněném bydlení dvou různých sociálních organizací. Akce, uspořádaná Charitou Opava v rámci oslav 25 let výročí od založení, proběhne ve spolupráci s Opavskou kulturní organizací OKO a navštívit ji můžete v Obecním domě na Ostrožné ulici v Opavě od 16 hodin. Vstup je zdarma.

Charita Opava v semifinále soutěže Neziskovka roku 2014

Charita Opava se bude ucházet o titul Neziskovka roku České republiky pro rok 2014. Po prvním kole hodnocení, kterého se zúčastnilo celkem 135 organizací, byla totiž díky vysokému počtu bodů vybrána a zařazena ve své kategorii mezi pět semifinalistů tohoto prestižního ocenění, udělovaného Nadací rozvoje občanské společnosti. Ve druhém kole hodnocení navštívili Charitu Opava koncem září odborní hodnotitelé přímo v Opavě, aby osobně prověřili relevanci podaných důkazů, případně chybějící důkazy doplnili. „Pokud bychom postoupili do finále, čeká nás 21. října v Praze závěrečná prezentace, během níž nezávislá komise rozhodne o konečných vítězích,“ popisuje další kroky ředitel Charity Opava Jan Hanuš. Komise hodnotí u přihlášených neziskovek řadu kritérií: zda umí řídit kvalitu své činnosti, zda mají silné vedení a vykazují vysokou úroveň práce s lidskými zdroji, zda úspěšně řídí své finanční zdroje a dokáží se přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Důležitým hodnotícím prvkem je také to, zda organizace dokáží úspěšně komunikovat jak uvnitř, tak navenek. Již nyní byla ovšem Charita Opava jakožto semifinalista zařazena do Ceny veřejnosti o nejlepší projekt. Hlasování veřejnosti bude spuštěno v říjnu a Charita Opava o něm bude informovat na svých webových stránkách.

Vaše staré oblečení může posloužit dobré věci

Máte-li doma staré, nepotřebné (i poškozené) mikiny, bundy či tepláky z FLEECOVÉHO materiálu anebo BAVLNĚNÉ ložní prádlo, nevyhazujte je, ale přineste do sociálně terapeutické dílny Charity Opava RADOST v Jaktaři (Přemyslovců 26)

28

nebo do charitního mateřského centra NEŠKOLA na Masarykově třídě 39 (1. poschodí minoritského kláštera). Naši klienti je rozstříhají a přemění v krásné výrobky. Ze starých mikin vyrobíme rohožky, z ložního povlečení utkáme koberečky. Využijeme jakoukoliv velikost, barvu i vzor. Za Vaše dary Vám budou vděčni zaměstnanci a především klienti sociálně terapeutické dílny RADOST. Středisko RADOST poskytuje ambulantní službu dospělým osobám se sníženou soběstačností z důvodu mentálního postižení nebo chronického duševního onemocnění, které nejsou schopny sebeuplatnění na otevřeném ani chráněném trhu práce. Děkujeme!

Burza dětského oblečení

Tradiční a velmi populární burzu dětského oblečení pořádá ve čtvrtek 16. října mateřské centrum Charity Opava Neškola. Kromě velkého množství dětského oblečení je pro maminky opět připraveno hlídání dětí v herně Neškoly a malé občerstvení. Burza proběhne v prvním patře minoritského kláštera na Masarykově třídě v Opavě od 8.30 do 12 hodin. Charita Opava

Oznámení Mše svatá v německém jazyce

Děkovná mše svatá za 20 let Cesty

Poutní mše svaté ze svátku sv. Hedviky

Přesun mše svaté

budou v neděli 19. října v 10 hodin a ve čtvrtek 16. října v 6 a v 7 hodin v kostele svaté Hedviky. V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v těchto termínech mše svaté nebudou. Rovněž v kostele Nejsvětější Trojice nebude v neděli 19. října mše svatá.

Ve středu 29. října budou ranní mše svaté v 6 a v 7 hodin v kostele sv. Vojtěcha. V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie mše svaté tento den nebudou. Budou zde probíhat po celý den zkoušky varhaníků na soutěž mladých talentů.

bude v sobotu 25. října v 16.30 v kapli bude v sobotu 18. října v 16 hodin v konsv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny katedrále Nanebevzetí Panny Marie – včetMarie. ně modlitby růžence. V kostele sv. Vojtěcha tento den mše sv. nebude.

29

Změny mší svatých po změně času

v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu • Kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice – Srdci Páně, po mši sv. začínající v 18 hodin; od středy 29. října budou večerní mše v pátek 31. října – poslední pátek v měsíci svaté v 17 hodin. – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství, po mši sv. začínající v 17 hodin.

Změna mše svaté 2. listopadu

V neděli 2. listopadu – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé – bude mše svatá v 18 hodin v kostele sv. Hedviky. V kostele sv. Vojtěcha mše svatá nebude.

Změna mší svatých v kapli Nejsvětějšího Srdce Páně v Marianu – od září

Růžencové pobožnosti • V měsíci říjnu se opět budeme modlit modlitbu růžence v kostele sv. Vojtěcha. Začátek je vždy v 17.15. Celý rozpis jednotlivých dnů a modlících se společenství najdete na str. 25 tohoto čísla Cesty a na vývěskách. Případné změny budou uvedeny v ohláškách.

Pondělí, středa, pátek, sobota budou mše sv. v 18 hodin, 1. pátek v měsíci po- Dušičkové pobožnosti božnost k Božskému Srdci po mši svaté. budou v neděli 2. listopadu V úterý a čtvrtek mše sv. nebudou. • na Městském hřbitově v Opavě – v 15 hodin; • v Oticích – v 15 hodin; Adorace před Nejsvětější svátostí • v Kylešovicích – ve 14 hodin. • Kostel Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin do začátku mše svaté, která začíná Intence na mše svaté v 17 hodin. • v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevze- se zapisují průběžně po celý rok, vždy po tí Panny Marie – v říjnu čtvrteční adorace každé mši svaté v sakristii. zde nebudou, v kostele sv. Vojtěcha bude • V kostele sv. Vojtěcha se přijímají intence každý čtvrtek krátká adorace po modlitbě na prosinec v pátek 24. října od 16.45 do růžence. Případné změny budou oznáme- 17 hod. ny v ohláškách. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 3. říj- Nejbližší plánované sbírky na – první pátek v měsíci – s pobožností • Neděle 12. října – sbírka na opravu konk Nejsvětějšímu Srdci Páně; v pátek katedrály – v kostelech farnosti Nanebe17. října – třetí pátek v měsíci – s pobož- vzetí Panny Marie. ností s Korunkou k Božímu milosrdenství. • Neděle 19. října – sbírka na světové misie Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. – proběhne ve všech kostelech. V říjnu bude také každý čtvrtek po modSpolečenství mládeže litbě růžence krátká adorace. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli se opět schází každý pátek při večerní mši 5. října a 2. listopadu po mši svaté začína- svaté, která začíná v 18 hodin v kostele sv. jící v 16.30. Vojtěcha a poté na faře při konkatedrá• Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kyle- le Nanebevzetí Panny Marie. Zváni jsou šovicích – v pátek 3. října – první pátek 30

se schází každé úterý v 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera.

• V úterý 21. října v 16 hodin – beseda o církevních „restitucích“ – v pastoračním středisku. • V úterý 11. listopadu – přednáška otce Vladimíra Ziffra na téma „Život sv. Jana XXIII. a sv. Jana Pavla II., svatost dnešních dnů“ – v Denním stacionáři pro seniory. • V úterý 18. listopadu – přednáška plukovníka v. v. Ing. Františka Valdštýna na téma „Mariánská úcta slovanských národů – součást Cyrilometodějského dědictví Velké Moravy“ – v pastoračním středisku minoritského kláštera. Další informace o těchto akcích a také z činnosti Klubu sv. Anežky najdete na str. 17 tohoto čísla Cesty pod titulkem „STÁŘÍ JE DAR – tak si ho užívejme!“

Fatimská pobožnost

Informace pro mládež

bude v pondělí 13. října v kostele Sv. Ducha. Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou svatého růžence. V 17 hodin je mše svatá, po ní litanie a průvod se sochou Panny Marie. Tato pobožnost je každého 13. dne v měsíci.

Diecézní centrum mládeže – kompletní program akcí Diecézního centra mládeže a Diecézního střediska mládeže naší diecéze najdete na webových stránkách dcm.doo.cz.

Vyučování náboženství pro děti

• Neděle 5. října – Růžencová pouť. Mše svaté budou v 8 a v 10 hodin. • Sobota 18. října – Svatohubertská pouť – mše svatá v 10 hodin. • Neděle 2. listopadu – Dušičková pouť – Mše svaté v 8 a v 10 hodin. Kromě poutí se konají každou neděli mše svaté v 10 hodin. Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě na adrese: Konvent minoritů v Krnově, Štursova 85/2, 794 01 Krnov; telefon 595 171 332; e-mail: [email protected]. Program poutí na celý rok 2014 najdete na webových stránkách krnov.minorite.cz.

všichni mladí, nejen ti, kteří se již společenství zúčastňovali.

Modlitební společenství ve farnosti Sv. Ducha se schází každé úterý v 18 hodin (po mši svaté a po večerních chválách), v kostele Sv. Ducha.

Fatimské společenství zve každou středu, vždy po večerní mši svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné modlitbě růžence a litanií. Začátek přibližně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin.

Společenství vysokoškoláků

v učebně kostela sv. Vojtěcha na Dolním náměstí a na některých školách již začalo. Rozvrh vyučování je na 26 str. tohoto čísla Cesty, na vývěskách v kostelech naší farnosti a na webových stránkách cesta.opava. biz.

Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO nabízí • V úterý 14. října v 16 hodin – prohlídka kaple Neposkvrněného početí Panny Marie v areálu kláštera františkánek na Kylešovské ulici.

Poutní místo Cvilín u Krnova

31

Poutní místo Panny Marie Pomocné Zlaté Hory

Kontakt – Hostýn: Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem; telefon: 573 381 693; fax: 573 381 694; webové stránky: www.hostyn.cz. Kontakt – Velehrad: Poutní a exerciční dům Stojanov, Salašská 62, Velehrad 687 06; telefon: 572 571 531; fax: 572 571 420; Skype: stojanovvelehrad; e-mail: velehrad@ stojanov.cz; webové stránky: www.stojanov.cz. Jakékoliv informace o všech jezuitských duchovních cvičeních získáte na webových stránkách www.exercicie.cz/nabidka.php, kde se také můžete přihlásit.

V říjnu již nejsou na tomto poutním místě žádné poutě. Až do příští poutní sezóny již nebudeme toto poutní místo uvádět. Celoroční program poutního místa je: Mše svaté: každou sobotu v 10.30, každou neděli v 10.30 a v 15 hodin. Od října do dubna je poutní místo otevřeno od 8 do 16 hodin, v září ještě do 18 hodin. Veškeré další informace získáte na adrese: Duchovní správa poutního místa P. Marie Pomocné, Poutní kostel č. 170, 793 76 Zlaté Hory; tel./fax 584 425 916; e-mail: Prosebné a významné dny v říjnu [email protected]; webové stránky: pátek 3. října – první pátek v měsíci; čtvrtek 16. října – Slavnost sv. Hedviky, řemariahilf.hyperlink.cz. holnice, hlavní patronky Slezska a naší diecéze; Exercicie v listopadu čtvrtek 16. října – světový den výživy; neděle 19. října – den modliteb za misie; • Pátek 7. až neděle 9. 11. – Velehrad sobota 1. listopadu – Slavnost Všech svaVíkend gregoriánského chorálu tých – doporučený svátek; Petr Hudec 1.–8. listopadu – Odpustkové dny: je mož• Neděle 9. až pátek 14. 11. – Velehrad no získat odpustky přivlastnitelné pouze duKněžské exercicie Mons. P. Posád ším v očistci; • Úterý 11. až sobota 15. 11. – Hostýn neděle 2. listopadu – Vzpomínka na všechIgnaciánské exercicie ny věrné zemřelé; P. František Lízna SJ pátek 7. listopadu – první pátek v měsíci. • Neděle 16. až pátek 21. 11. – Velehrad Kněžské exercicie P. Vojtěch Kodet OCarm Příspěvky do  Cesty můžete předat v  sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a  kostela sv. Vojtěcha nebo na  faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na  adresu redakce, nebo elektronickou poštou na  adresu [email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Zpravodaj Cesta a ohlášky z aktuální neděle najdete na internetových stránkách: cesta.opava.biz. Přehled bohoslužeb v celé Opavě na stránkách: bohosluzby.opava.biz. Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 21., číslo 10. Náklad 750 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 2. 11. 2014, uzávěrka 14. 10. 2014