Slovo na cestu. Bůh přichází!

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě prosinec 2015

Slovo na cestu Bůh přichází! Milí Boží přátelé. Naše potemnělé, šedé a možná i sychravé večery prozáří světlo svící na adventním věnci. Ze začátku jen jeden maličký plamínek, ke kterému budou během dalších týdnů přibývat další tři, aby se společně rozzářily do světla hvězdy oznamující nám Narození Krista. Symboliku adventního věnce a adventu jistě všichni dobře známe. My křesťané se snažíme uchytit to, co je v tomto čase podstatné. Advent zahrnuje v sobě ty celé předlouhé dějiny očekávání i složitou cestu vyvoleného národa k přijetí Mesiáše. A my v Duchu Svatém jako Boží děti toužebně očekáváme druhý Ježíšův příchod. Advent je pro nás nyní aktuálně i přípravou na slavnost Narození Krista. Jistě stejně jako já vnímáte zvláštní novodobý trend předvánoční doby. Stejně jako každý rok jsme zaraženi, jak brzo se objevují vánoční reklamy a vánoční výzdoba. Máme pocit, že se setřely hranice, kdy končí advent a kdy začínají Vánoce. Advent se tak stal už jenom pouhou vánoční ozdobou. Jednou mi mladá maminka řekla, že si doma zdobí stromeček už první neděli adventní, aby si to děti „ dostatečně užily“. A tak je běžné, že k adventnímu času pro mnohé patří přirozeně vánoční stromek, zpívání koled, vánoční koncerty. A tam, kde pro nás Vánoce začínají, pro ostatní vlastně už končí. Myslím, že je to smutné. Naši předkové by se divili, jakou jsme dali adventu dnes podobu. Ale jsme křesťané radostného srdce a být pesimisty nám nesluší. Přeji nám všem, aby čas adventní byl tím radostným očekáváním, prozářený poklidným světlem adventních svící a ne odleskem „vánočních“ světel. PS: …a vánoční baňky nechte do Štědrého dne v klidu odpočívat. P. Petr Knapek, farář z Velkých Heraltic

Betlémské světlo nad celou zemí temnoty duší otevírá. Prohlédli slepí a zpívají němí, slovo si hledá vroucí víra. Král pokoje ta slova zná, tak mocná a tak líbezná. Václav Renč

Milé čtenářky, milí čtenáři, kéž se během adventní doby dokážeme připravit na požehnaný čas vánoční, abychom mohli v plnosti prožívat radost z narození Božího Syna. To Vám ze srdce přeje Vaše redakce.

2

Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství Pane Ježíši Kriste, učil jsi nás být milosrdnými, jako je milosrdný nebeský Otec, a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce. Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni. Tvůj láskyplný pohled osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům, cizoložnici a Marii Magdalénu od hledání štěstí jen ve stvořených věcech, přiměl Petra plakat, když tě zradil, a zaručil kajícímu zločinci ráj. Dej, ať každý z nás slyší tvá slova určená samařské ženě, jako bys je říkal nám: „Kdybys tak znala Boží dar!“ Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce, Boha, který projevuje svou všemohoucnost nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím: dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří, tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného. Tys chtěl, aby také tvoji služebníci byli podrobeni slabosti, a tak mohli soucítit s těmi, kdo se potýkají s nevědomostí a omylem: dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká, zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu. Sešli svého Ducha a posvěť nás všechny jeho pomazáním, aby se Svatý rok milosrdenství stal rokem Hospodinovy milosti a aby tvá církev s obnoveným nadšením mohla přinášet radostnou zvěst chudým, vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným a navrátit zrak slepým. Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství, o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen. 3

Zajímá nás… Může křesťan chodit na hodiny jógy, když se tam pouze cvičí a nemedituje?

Jóga není jenom tělesným cvičením, ale má své kořeny ve filozofickém systému, který je jednou z částí náboženství – hinduismu. Jóga není tedy jen cvičení, ale i životní styl, celá filozofie myšlení, která vychází z hinduistického pojetí, ať již jde o zákon karmy (zákon příčin a důsledků), reinkarnace (koloběh převtělování duše) anebo pojetí samotného Boha. Základní články víry zde jsou: skutečnou podstatou člověka je Bůh, cílem člověka v tomto životě je poznat svou božskost a realizovat ji. Touto realizací získává člověk božské síly a stává se schopným používat svou božskou identitu v každodenním životě. K tomu mu dopomáhají rozličné techniky a tajná učení. Mezi ně je řazena i jóga. Jóga nevznikla jako samostatné tělesné cvičení, nýbrž jako příprava pro jógu duchovní. Tělesné cviky jsou pouze úvodem k následujícím meditacím. Dave Hunt v dokumentárním filmu Bohové nového věku dokazuje, že hatha-jóga je „evangelizační prostředek“ pro šíření hinduismu v západním světě. První lekce začíná tělesnými a dechovými cviky, další lekce však vedou přímo do duchovní oblasti. Cvičení jógy pak vede k pasivitě těla, myšlenek i vůle a otevírají nepřímo lidskou mysl cizím vlivům. Jelikož se i z jógy stal obrovský byznys, existují její různé varianty, které jsou přizpůsobeny „neduchovním“ Evropanům. Takto jógu praktikují někdy dokonce i samotní křesťané a argumentují, že přece nic špatného nedělají, že si jdou „pouze protáhnout tělo“ a nic duchovního za tím nevidí. Výstižně tento zmatek vyjádřil známý křesťanský spisovatel Dave Hunt, který ve své knize Okultní invaze napsal: „Průměrný Zápaďák nemá ani potuchy o tom, že jóga byla zavedena bohem Krišnou v Bhagavad Gitě, jako jistá cesta do hinduistického nebe, nebo že Šiva (jedno z nejobávanějších Hindu božstev) je osloven jako ‚Yogeshwara, Pán jógy‘. Že jóga je vlastně Hinduismus, je většinou popíráno.“ o. Jan Czudek 4

Mimořádné Jubileum - Rok milosrdenství „Církev prožívá neuhasitelnou touhu nabízet milosrdenství, které je plodem vlastní zkušenosti nekonečného Otcova milosrdenství a jeho moci.“ Tato slova papeže Františka výstižně charakterizují smysl mimořádného Roku (Jubilea) milosrdenství, který papež bulou Misericordiae Vultus (dále zkr. MV) vyhlásil. Podle tradice byla papežská bula přečtena před dosud zazděnou Svatou branou. Tu Svatý otec otevře v den zahájení 8. prosince tohoto roku a zůstane otevřena do slavnosti Krista Krále 20. listopadu příštího roku. Církev tímto slavnostním způsobem zahájí po 15 letech Svatý rok, neboť poslední jubileum vyhlásil papež Jan Pavel II. v roce 2000. Poprvé v dějinách jubileí ale bude otevřena tzv. Svatá brána nejen v Římě, ale i ve všech diecézích po celém světě. V naší diecézi půjde o katedrálu Božského Spasitele a konkatedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Tyto brány budou zvlášť odkazovat na Boží milosrdenství. Datum zahájení Jubilejního roku milosrdenství 8. prosince 2015 bylo papežem Františkem zvoleno jakožto den padesátého výročí zakončení Druhého vatikánského ekumenického koncilu, neboť Církev cítí, že je třeba onu událost mít v živé paměti (MV č. 4). Jubilejní rok máme prožít ve světle Pánova slova: „Milosrdní jako Otec“ (srov. Lk 6,36). Vždyť tajemství křesťanské víry je shrnuto právě v tomto slovu. Boží milosrdenství ožilo, stalo se viditelným a dosáhlo svého vrcholu v Ježíši Nazaretském. Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Kdo vidí jeho, ten vidí Otce (srov. Jan 14,9). Ježíš Nazaretský tak svým slovem, svými gesty a celou svojí osobou zjevuje Boží milosrdenství (srov. MV č. 1). Svatý rok nebo také Milostivé léto má svůj původ ve Starém zákoně. Hospodin přikazuje svému národu, aby každý sedmý rok neobdělával půdu a o to, co na ní vyroste, se podělil s chudými (srov. Lv 25, 4). Po sedmi sedmiletých obdobích, tedy každý padesátý rok, má být vyhlášeno milostivé léto, které je spojeno s odpuštěním dluhů, propuštěním otroků izraelského původu a navrácením majetku, o který přišli (srov. Lv 25,8-17). U příležitosti vyhlášení „Svatého roku“ a v návaznosti na starozákonní tradici odpouštění dluhů papež ze své kompetence stanovuje možnost získat odpuštění „starých dluhů“ (myšleno duchovně) a získání zvláštních milostí a duchovních darů (odpustků) za určitých podmínek. Odpustky mají být skutečným projevem Božího milosrdenství vycházejícího každému vstříc s tváří Otce, který přijímá a odpouští a úplně zapomíná na spáchaný 5

hřích. K tématu získání odpustků v Jubilejním roce se vrátíme podrobněji v příštím čísle Cesty. Co by měl Rok milosrdenství věřícím přinést? Papež poselství Jubilejního roku shrnuje slovy: „Toužím po tom, aby se tento rok stal dobou živé zkušenosti s blízkostí Otce, jehož něhu je možné téměř hmatatelně vnímat, a tak aby se posilovala víra každého věřícího a on o tom dokázal ještě účinněji vydávat svědectví.“ (List papeže Františka k Roku milosrdenství) V naší diecézi zahájíme Rok milosrdenství pontifikální bohoslužbou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie 8. prosince 2015 v 18 hodin a 13. prosince 2015 v 9.30 v katedrále Božského Spasitele v Ostravě. o. Aleš Písařovic

Střípky z Národního eucharistického kongresu v Brně Brno, náměstí Svobody, sobota 17. října, poledne. Právě vrcholí bohoslužba sloužená při příležitosti Národního eucharistického kongresu, první akce svého druhu v České republice. Průvod s Eucharistií mířící na Zelný trh nebere konce. Jéé, to je náš pan farář! Tuhle sestřičku znám! Vždyť tu jsou všichni naši biskupové! Podívej, to je ten německý kardinál, co sloužil mši a tak krásně kázal! Nepůjdeme taky do průvodu? Ale vždyť nám říkali, že Zelňák už je plný… Ale jakmile se blíží Nejsvětější Svátost nesená otcem biskupem Vokálem, všechny hlasy utichají, tisíce lidí poklekají a uctívají Krista, který

6

je nesen v monstranci v srdci velkoměsta. Jako by toto majestátní ticho chtělo vykřičet všechno dojetí přítomných, kteří neváhali do Brna přijet, kteří si přijeli pro povzbuzení ve víře, kteří se ve farnostech na tuto chvíli poctivě připravovali, anebo kteří přijeli, přestože se mnozí z jejich okolí k tomuto shromáždění stavěli skepticky či lhostejně. Věřící sledují průvod na obřích obrazovkách a následně se spolu s otcem biskupem Graubnerem noří do hluboké adorace. Místní biskup Vojtěch Cikrle poté žehná nejen shromážděné obci věřících, ale celému městu, celé naší zemi. Zemi, již prostřednictvím celebrujícího papežského vyslance kardinála Paula Josefa Cordese pozdravil sám Svatý otec František a povzbudil ji slovy: „Mým záměrem je povzbudit všechny pastýře i celý věřící lid této země, aby se často a zbožně účastnil na eucharistické oběti, očišťoval svátostí smíření a sytil se touto posvátnou hostinou. Vpravdě je vybízím, aby měli v co největší úctě své kněze, které si Pán vybral za služebníky Eucharistie.“ Ano, Eucharistie jako Dar bylo téma, které prolínalo celým kongresem, a to nejen při mši svaté jako vrcholu setkání, ale i při různých přednáškách, koncertech, workshopech, výstavách, moderovaných adoracích apod. Přes to přese všechno byla pro většinu účastníků této dvoudenní akce logickým vyústěním závěrečná mše svatá. Masovost je pro mnohé věřící silným argumentem proti takovým shromážděním. Ohlasy přítomných křesťanů by se však daly shrnout do následujících řádků: velká liturgie byla skvěle zorganizována, soustředěnost věřících byla maximální, pro většinu z nich byl kongres povzbuzením ve víře a prostřednictvím Eucharistie prožívali Boží blízkost v dnešním sekularizovaném světě symbolizovaném nedůvěřivými zraky kolemjdoucích či hrající hudbou v blízkých módních buticích. Díky, Bože, že jsem měl možnost s Tebou obnovit tuto věčnou smlouvu, Eucharistii, středobod svého života. Petr Janšta 7

Farní večer Tak máme za sebou další krásnou společenskou akci v naší farnosti! Jen málokdo odolal a nevydal se v sobotu14. listopadu do kulturního domu Na Rybníčku, kde se konal Farní večer. Společenská událost plná zábavy, tance a skvělé atmosféry potěšila asi každého, kdo přišel. Zvláště si myslím, že nás všechny humorem obohatila scénka otce Jana. O fyzické obohacení se postaral Jirka Brňák, který nám přichystal tombolu, a dále také mnoho obětavých žen, které napekly a navařily mnoho skvělého jídla. Nezbývá než říct za nás všechny zúčastněné: velké Pán Bůh zaplať za všechny ty, kteří se na této skvělé akci podíleli. Co dodat? Asi jen to, že kdo se nezúčastnil, udělal velkou chybu! ministrant Jan Steinwirth

8

Sponzoři Farního večera Děkujeme všem farníkům, kteří pomohli na farní večer připravit bohaté občerstvení či přispěli dárky do tomboly. Děkujeme také všem firmám, které věnovaly sponzorské dary: ALGO INTERIÉR, s. r. o. Bobaja, centrum zdravé výživy Charita Opava Karmelitánské knihkupectví Opava Latoň & Wieder, výroba uzenin Chlebičov Městský dopravní podnik Opava, a. s. Minipivovar Rohan Model Group Pavel Ondráček (vánoční stromky) a Pavla Ondráčková (tejpink) Pedikúra Horáková Region Opavsko Statutární město Opava Tempo – obchodní družstvo, provozovatel maloobchodních řetězců s potravinami Terno, Tuty a Jo Tiskárna Grafico s. r. o. TQM s. r. o. 9

Proč jet na Island? Tuto otázku nám položil Mgr. Petr Láznička 10. listopadu na přednášce, kterou zajistil Klub sv. Anežky v pastoračním středisku. Téma znělo „Putování po Islandu“. Pan magistr navštívil Island dvakrát i se svou manželkou. Poutavým vyprávěním s vizuální prezentací nás přesvědčil, že navštívit tuto zemi přinese nezapomenutelné zážitky. Tento ostrov leží v severním Atlantickém oceánu, na dvou tektonických deskách, na rozmezí amerického a evropského kontinentu. Je zajímavý a krásný, i když pouze s 360 000 obyvateli, z nichž třetina žije v hlavním městě na pobřeží. Je křesťanskou zemí, kde vstřícnost, ochota a žádná kriminalita je samozřejmostí. Tvůrce zde nešetřil ani na přírodě. Skutečně je to země ledovců a také aktivních sopek. Gejzírů, vodopádů. Počasí je drsné, ale lidé se s tím naučili žít a bohatě využívat geotermální energii. I když jsme na Islandu nebyli přítomní, a asi ani nebudeme, odnášeli jsme si hluboký zážitek nejen z poznání nové krajiny, ale i krásy, kterou nám Bůh dopřává. Jarmila Málková

10

OpaNIGHT Noční bdění, nově přejmenované na OpaNIGHT, se konalo v pátek 6. listopadu. Začátek byl naplánovaný na 19.30 v kostele sv. Vojtěcha. Kdo měl chuť, mohl jít předtím na mši. Večer byl na téma Milosrdenství Matky Terezy. Moderátoři Verča s Kubou uvedli akci malou scénkou. Kuba přiběhl do kostela ve fotbalovém dresu a začal se rozcvičovat (popletl si totiž akci OpaCUP – volejbal a OpaNIGHT). Po scénce jsme zhlédli namluvenou prezentaci o Matce Tereze, kterou pro nás vytvořil Johny. Během úvodního programu jsme zpívali pár písniček se scholou ze Slavkova. Potom k nám mluvili asi hodinu dva dobrovolníci z komunity Sant´ Egidio. Tuto komunitu tvoří lidé – laici, kteří společně čtou Písmo, potom nachystají jídlo a jdou do ulic za bezdomovci. Ale nestarají se jen o bezdomovce, ale i o Romy nebo migranty. Po přednášce byla pauza na jídlo (pizza) a čas na pokecání s kamarády. Adoraci, která následovala hned potom, režírovaly Terka se Sandrou. Během ní jsme zpívali a poslouchali myšlenky Matky Terezy, které holky četly. Akce skončila v deset hodin a každý účastník dostal záložku s citátem Matky Terezy. Zúčastnilo se zhruba šedesát lidí. Anežka Šrubařová

11

Jít pár stovek kilometrů pro Krista Svatojakubská cesta (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Každý rok se po těchto cestách vydávají na pouť tisíce poutníků z celého světa. Letos v létě do Santiaga putoval také Vojtěch Machovský. Přinášíme vám jeho svědectví z putování.

Jak se zrodil nápad vydat se na pouť do Santiaga?

Poprvé jsem se o fenoménu Svatojakubské poutě dozvěděl před pěti lety z vyprávění na střední škole v hodině matematiky. V tu chvíli jsem si řekl, že to někdy absolvuji také. Začal jsem si shánět informace, co to vlastně Svatojakubská cesta je, proč vznikla, kudy vedou trasy apod. Dalším impulsem, proč se na tuto cestu vydat, byla např. přednáška otce Vítka Zatloukala o jeho pouti z Madridu do Santiaga, kterou, mám dojem, kdysi pořádal Klub sv. Anežky. Ale zatím to všechno bylo pořád jen v hlavě. Zásadním momentem, kdy jsem se rozhodl, že do toho vážně půjdu, byla cesta do Rumunska v roce 2011. Osudným se mi stalo, že jsem do těchto krajin jel s rok prošlými doklady. V důsledku toho jsem byl na hranicích Maďarska s Rumunskem nemilosrdně vyhozen policií z vlaku a ponechán napospas sám sobě. Musel jsem se tedy přes celé Maďarsko dostat různými způsoby zpět do Budapeště, kam jsem si nechal dopravit pas, abych mohl pokračovat v cestě zpět do Rumunska. Tato zkušenost mě natolik pozitivně ovlivnila, že jsem si řekl, že do Santiaga se v blízké době dostanu, ať se děje co se děje.

Proč zrovna tam? Takovou dálku…

Město Santiago de Compostela ve Španělsku je jedním ze tří hlavních křesťanských poutních míst hned vedle Říma a Jeruzaléma. Všechna tato tři města mají status Svaté město a putují zde lidé z celého světa, věřící i nevěřící. To, že to je dálka, s tím už musí člověk, když se vydá na pouť, nějak počítat. Říkal jsem si, že když Ježíš Kristus pro mne mohl obětovat svůj život, proč já bych pro něj nemohl ujít pár stovek kilometrů.

Bylo vás víc poutníků, nebo ses rozhodl jít sám?

Rozhodl jsem se jít sám, na vlastní pěst. Když cestujete sami, nutí vás to více komunikovat s místními lidmi, všímat si krásy přírody okolo a tak celkově jste nějak víc všímaví vůči všemu, co vás obklopuje. Místo bavení se s případnými spolupoutníky jsem měl více času rozmlouvat s Bohem a vše s ním sdílet. Také samota vás donutí zamýšlet se nad různými věcmi, o kterých byste jinak nepřemýšleli.

12

Neměl jsi obavy ze samoty?

Obavy ze samoty jsem před cestou neměl, avšak během cesty se mi samota odhalila samozřejmě i ve své negativní stránce. A to ve formě úzkosti, která se mě zvlášť ze začátku cesty hodně zmocňovala. Jelikož jsem si jako výchozí místo poutě zvolil francouzské Lurdy na úpatí Pyrenejí, musel jsem tyto krásné velehory přejít z jedné strany na druhou, abych se dostal do Španělska. A v těchto končinách, kde jsem putoval celé dny sám, se úzkost dostavovala nejčastěji. Navíc když se do toho přidaly myšlenky, kolik stovek kilometrů mám vlastně ještě před sebou, všechno se to ještě umocnilo. Jinak po všech stránkách bylo vše v pořádku, fyzicky jsem to všechno zvládal, nohy sloužily, ale zkrátka když to nemáte v pořádku srovnané v hlavě, ostatní vám je k ničemu. Na druhou stranu jsem ale také poznal, jakou moc a sílu má modlitba růžence. Vždy, když se dostavila úzkost a deprese ze samoty, začal jsem se modlit růženec a vše se najednou uklidnilo a dostavil se zvláštní pocit klidu, bezpečí a ochrany.

Jak dlouho a jak ses na pouť připravoval?

Že bych před cestou podnikal několikakilometrové túry, abych se nějak připravil, to vůbec. Spíš jsem se jen zaměřil na informace, ať vím přibližně, kudy jít, čemu se vyhnout, jaké mám čekat zhruba počasí apod. Také abych měl vyhovující oblečení a obuv, to bylo asi to nejdůležitější. Přeci jenom mě čekal dvouměsíční pobyt v přírodě. A jelikož vše nechávám na poslední chvíli, vše jsem řešil poslední dny před odjezdem, takže trochu stres.

Kdy začala tvoje pouť?

Z Opavy jsem odjížděl 8. června a přímo na pouť pěšky jsem se vydal o pět dní později z Lurd.

A jak dlouho trvala?

Samotná pouť z Lurd do Santiaga mi zabrala 40 dní. Celkově z Opavy a zpět domů necelé dva měsíce.

Kolik kilometrů máš v nohách?

Přesný počet kilometrů samozřejmě neznám, ale mělo by to být něco přes 1 100 km. 13

Kterými významnými místy cesta vedla?

Prvním významným místem pro mne byly Lurdy. Toto místo jsem navštívil čtyři roky zpět při návratu z celosvětového setkání mládeže v Madridu a uchvátilo mě natolik, že jsem si řekl, že ho musím ještě někdy navštívit. Nakonec jsem si jej zvolil jako začátek poutě. Cesta pak pokračovala krásnými Pyrenejemi, španělskými městy jako Pamplona, San Sebastian. Většina trasy pak vedla severem Španělska kolem pobřeží, kde byla obzvlášť krásná krajina. Také jsem se na dva dny zastavil na méně známém mariánském poutním místě San Sebastian de Garabandal ve španělských horách. Cestou zpátky jsem to pak vzal přes Portugalsko a navštívil např. historické město Porto. Zapomenout jsem samozřejmě nemohl ani na Fatimu, kde jsem nakonec strávil pět dní a zakončil tak symbolicky pouť.

Jak těžké zavazadlo jsi musel dennodenně nést?

Přes 20 kilogramů. Záda dostala hodně zabrat. Doporučuje se nést maximálně 10 kg… trochu jsem to přepískl.

Jak vypadá den poutníka?

Ráno, pokud vám zrovna všudypřítomná kráva nezabučí u hlavy a vy myslíte, že je konec světa, vstanete mezi šestou a sedmou ranní. Posnídáte a vydáte se co nejdříve na cestu. Pak jdete a jdete, přemýšlíte, modlíte se, kocháte se, bavíte se s ostatními poutníky až do poledne, kdy je čas na oběd. V mém případě to bylo pět plátků toustového chleba a jablko. Chvíli si odpočinete, a pokud jste jako ostatní poutníci, tak už se většinou v této době chystáte jít ubytovat v poutnické ubytovně. Avšak pokud nejste vázáni na ubytovny a spíte, kde se vám zachce jako v mém případě, tak po obědě opět pokračujete v cestě. Jdete a jdete atd. atd. S blížícím se večerem hledáte vhodné místo na spaní. Na pláži, 14

v lese, na poli, na útesu s výhledem na moře… zkrátka, kde chcete. Uděláte si večeři, např. těstoviny s tuňákem, které u mne vládly po celé dva měsíce a světe, div se, nepřejedl jsem se jich. S plným žaludkem jdete spát, poděkujete Bohu za všechno, co se vám během dne přihodilo, a těšíte se, co nového prožijete, uvidíte, promodlíte, potkáte a uvědomíte si další den.

A noc?

Spíte. Ale občas se probudíte zimou, podíváte se na hvězdné nebe, začnou vám téct slzy a uvědomíte si, jak jste jako člověk v tomto nekonečném vesmíru malý a nicotný, a přesto vás Bůh bere jako vrchol všeho toho, co stvořil.

Připojil ses cestou k jiným poutníkům, třeba jen na určitý úsek?

Ano. To je jedna z úžasných věcí na Svatojakubské cestě. Máte možnost potkat lidi z celého světa. Kousek pouti jsem tak sdílel např. s lidmi z Ameriky, Německa, Polska, Francie, Itálie, Skotska anebo i z Austrálie či Ruska. Úžasná příležitost zjistit, že jsme jako lidi vlastně všichni stejní, bez ohledu na národnost, že máme stejné potřeby a toužíme po lásce a dobru.

Vyvedlo tě během cesty něco z míry?

Nic mě teď konkrétního nenapadá. Ale spíše mě hodně věcí překvapilo, z pozitivního hlediska. Za celou cestu jsem nenarazil na žádného špatného člověka, všichni byli ochotni pomoct, poradit. Také jsem za ty dva měsíce zjistil, jak je fajn nesledovat žádné zprávy, média, která do nás denně cpou negativní věci. Zkrátka bylo příjemné chvíli „nic nevědět“, radovat se z přítomnosti a nestrachovat se z věcí, které stejně nemůžeme ovlivnit.

Zažil jsi při putování něco, o čem bys řekl, že to byl zázrak?

Ano, a nejeden. Když před pár lety v Opavě vyprávěl o pouti otec Vít Zatloukal, záviděl jsem mu, když říkal, že na cestě zakusil na vlastní kůži, jak se o něj Bůh v nouzi staral a pomáhal mu. Bylo mi tehdy líto, že já nic takového nikdy nepocítím a že takové příhody se stávají jen „vyvoleným“. Mýlil jsem se. Tak například ke konci cesty mi už znatelně docházely peníze. S žádným poutníkem jsem se o tom nebavil, nestěžoval jsem si, neprosil jsem nikoho, aby mi něco dal. Když jsem se pak loučil s americkým párem, se kterým jsem kousek šel, dali mi z ničeho nic 25 eur. Pro ně to byla určitě zanedbatelná částka, možná by tohle dali za jednu večeři, pro mě však to bylo jídlo na dva týdny. Náhoda? Nebo když bylo venku hodně ošklivo a já se chystal ustlat si pod širým nebem. Ten večer se mě ujal jeden farní tábor dětí z Madridu. Dostal jsem teplou večeři, sprchu, před 15

spaním jsme pak měli společnou modlitbu a na přání jsem jim udělal malou přednášku o pouti do Santiaga. Přespat mě u nich samozřejmě nechali taky. Za celé dva měsíce to byla nejhorší noc, celou dobu pršelo. A zrovna tu noc mi někdo nabídl přístřeší. To už zkrátka nešlo brát jako náhodu. V Portugalsku jsem se pak snažil stopovat, ale nikdo mě nechtěl vzít. Jednou jsem takhle na slunku čekal vyčerpaný dvě hodiny. Byl jsem už hodně zoufalý. Tak jsem se začal modlit růženec a prosit Pannu Marii. Jen co jsem se domodlil, do minuty mi zastavilo auto. A takovouhle zkušenost jsem měl hned dvakrát. Bylo to tak strašně jednoduché a viditelné, až jsem tomu nechtěl věřit. Stačilo si jen přiznat, že vlastními silami už nic nezmůžu, upnout oči k nebi a pomoc se vždy dostavila. Ale jako zázraky jsem vnímal po celou dobu i další věci, např. když mi ráno vycházející sluneční paprsky otevřely oči a já tak mohl den co den ve zdraví pokračovat v cestě.

Měl jsi chvíle, kdy se ti už nechtělo dál?

Jednou jedinkrát ve Španělsku při cestě do Pamplony. Bylo takové horko, že se prostě nedalo chodit. To nešlo. Ale na druhý den jsem vždy měl chuť pokračovat. Na severu pak už naštěstí takové horko nebylo a chodilo se příjemně. Navíc kdykoliv se dalo zchladit v moři.

Jak se chovali místní k poutníkům?

Byli vždy příjemní a ochotní s čímkoliv pomoct nebo poradit. Jsou na poutníky zvyklí.

Máš nějakou humornou historku z cesty?

No, humorná…ale jak pro koho. V Santiagu jsem chtěl přespat v jednom z místních parků. Když jsem se připravoval na spaní, tak trochu pyšně jsem se pochválil, jak jsem to všechno zvládl a jak už mě nic nemůže na cestě překvapit. Mýlil jsem se. Ještě tu noc mě probudil déšť, nebo jsem si to aspoň myslel. Ve skutečnosti však na mě začalo stříkat umělé zavlažování. Já, spacák i všechny věci byly najednou mokré. Když jsem odtamtud utíkal pryč na ulici, zrovna kolem projížděla policejní hlídka. Když mě viděli utíkat mokrého ve spodním prádle, zastavili. Ale asi zjistili, že jsem neškodný blázen a pokračovali v cestě. Naštěstí. Horší pak bylo us(ch)nout, když jsem byl celý mokrý. Ale bral jsem to celé s nadhledem a alespoň jsem mohl na vlastní kůži poznat, že pýcha předchází pád.

Zažil jsi krizovou situaci?

Byl to asi předposlední den přechodu Pyrenejí, kdy jsem musel vystoupat v horách do výšky 2 700 m a následně sestoupit do údolí. Za hezkého počasí by to asi nebylo nic obtížného, ale jelikož zde právě končila zima (i když byl červen), bylo to dost znát. Když jsem toho dne ráno před výstupem zastavil v jedné horské chatě, abych se zde ohřál a připravil, zrovna přišla jakási vojenská jednotka španělské armády. A k mému překvapení jsem zjistil, že tito vojáci zrovna přišli z úseku, který jsem se chystal přejít. 16

Oni ovšem měli veškeré horolezecké vybavení, cepíny, mačky, provazy a kvalitní výstroj. Co jsem měl já? Maximálně tak sandály, hůlky a pláštěnku, toť vše. Aspoň ty rukavice na rukou kdybych měl, venku totiž byla pěkná zima. Nezbývala mi jiná možnost, než to risknout. Vrátit jsem se neměl kam a jediná cesta ven z Pyrenejí vedla přes tento úsek. Do toho začalo sněžit a čím výš jsem stoupal, tím přibývalo sněhu. Když jsem se dostal na vrchol, déšť se změnil ve vánici, silný vítr mě šlehal do obličeje a přestával jsem cítit prsty. Stačilo jedno uklouznutí a mohl jsem se zřítit dolů po skále. K tomu všemu jsem kvůli všudypřítomné mlze ztratil značenou cestu. Ale naštěstí anděl strážný nade mnou držel ochrannou ruku a já později našel ve sněhu stopy, které mě dovedly bezpečně do údolí.

Účastnil ses při putování mší svatých?

Snažil jsem se. Snad jen jednu neděli jsem musel vynechat. Ale když to šlo, tak i během týdne.

Jak ses dorozumíval?

Převážně anglicky, někdy i německy. A když to nešlo ani jedním způsobem, tak přišly na řadu ruce a nohy.

Jaké jsi měl pocity, když pouť skončila? Těšil ses domů?

Domů jsem se samozřejmě těšil. V závěru cesty jsem už byl dost vyčerpaný, jak fyzicky, tak psychicky, zhubl jsem 15 kilo a tak celkově mi ty dva měsíce stačily až nad hlavu.

Jaké to bylo zařadit se opět do běžného života?

Všude jsem se dočítal, že mě ta cesta změní, že se vrátím jiný a už nikdy nebudu jako dřív. U mě to nebylo až tak drastické, protože to, co si lidé během cesty uvědomí a donutí je tak přehodnotit své životní priority, jsem už tak nějak věděl a znal před cestou. Spíše jsem si jen po návratu domů uvědomil, jaké mám štěstí, že mám kde bydlet, že nemusím trpět hlady, že jsem obklopen rodinou, a hlavně mě to více utvrdilo ve víře. Takže když jsem se vrátil do běžného života, cítil jsem za všechno vděčnost.

Splnila pouť tvoje očekávání a představy?

Nadmíru. Dalo mi to víc, než vzalo, a to je, myslím, to hlavní. Říká se, že kdo putuje do Santiaga, pozná sám sebe. Kdo putuje do Říma, pozná Církev, a kdo do Jeruzaléma, pozná Krista. S prvním bodem můžu souhlasit. A ty ostatní snad budu moct v brzké době sám posoudit.

Děkujeme za rozhovor. Marie Štrauchová a Mirka Řeháková 17

K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, vstupujeme do adventní doby. Do adventu našeho a adventu Mariina. Neexistuje mezi situací Mariinou a naší velká podobnost? V období mezi zvěstováním a Ježíšovým narozením naplňovala Marii tichá radost a vnitřní touha. Počala Ježíše a toužila po tom, aby v ní rostl a pak aby se zjevil. Touží vidět toho, kterého už nosí v sobě, přeje si hledět na něho tváří v tvář. V očekávání svého dítěte je Maria výjimečným vzorem pro každého křesťana. To, co očekáváme, je už v nás – už vlastníme to, po čem toužíme. To nejpodstatnější jsme zajisté už dostali. Jsme zahrnuti milostí. Pán je s námi. Přebývá v nás prostřednictvím svého Ducha. Ve křtu byl do nás vštípen jeho život, přesto toužíme po tom, aby se to, co jsme dostali, ukázalo v plném světle. Marii stejně jako každého křesťana hodného toho jména naplňuje stejným dílem palčivá touha i vděčná radost, protože ten, který přišel, i nadále přichází. Maria koncentruje ve svém očekávání touhu celého lidstva po Spasiteli. Zná Písmo a chápe je tak, jako nikdo jiný, vždyť Duch Svatý, který ji zastínil, je týž, který inspiroval Písmo svaté. Proto si uvědomuje, že celý Starý zákon je časem jediného dlouhého Adventu a že celá jeho nezměrná univerzální touha se nyní soustředila v ní. Chvěje se při pomyšlení, že už nadchází okamžik, kdy se tato touha lidstva naplní a kdy se naplní Boží zaslíbení. Maria v sobě nese Ježíše. Je jako ciborium a postupně se stane monstrancí: její požehnaný stav začne být postupem času patrný. Maria nosí toho, který nosí ji – svého Stvořitele. Chrání v sobě toho, který je větší než ona. Není to podobné jako s námi? Nosíme v sobě toho, který je větší než my, který je dárcem naší totožnosti a důstojnosti. Ježíš připouští, aby byl nesen člověkem. Nerozhoduje a už od této chvíle se začíná učit tomu, co bude dělat po celý svůj život: dát se nést a vést Duchem Svatým. Nikdy neplní svou vůli. „Sám ze sebe nic nekonám, … protože já stále konám to, co se líbí jemu.“ (Jan 8,28-29) Jde tedy s Marií tam, kam má ona namířeno, je na ní závislý. Ale protože ona je naplněna Duchem Svatým a ve všem se jím dá vést, splývá Ježíšova poslušnost vůči Matce s jeho poslušností vůči Duchu. Není tu ani 18

stopy konfliktu. Není tedy někdy bolestně zraňován a přímo zděšen, když ho neseme my? Maria nese Ježíše k Alžbětě, spěchá. Je první zvěstovatelkou, první apoštolkou, přinášející radostnou zvěst. Je plná Pána a on se už v této chvíli zjevuje v její průzračné bytosti. Ježíš se dotýká toho, kdo se setkává s Marií. Už tady začíná to, co se stane jejím nejdůležitějším úkolem: být prostřednicí milosti. Kamkoli se svým Dítětem zavítá, tam skrze ni proudí jeho milost na zemi. Maria doposud mlčící u Alžběty zpívá Magnifikat. Nesnaží se z falešné pokory ukrývat ty veliké věci, které jí učinil Pán, a proto se odvažuje vyslovit neslýchané: „Blahoslavit mě budou všechna pokolení!“ Ano, Maria má zrodit Syna Nejvyššího. Dítě, které porodí v Betlémě, není pouze malým človíčkem, v němž si Bůh zvláštním způsobem nalezl pozemský příbytek. Nikoli. Toto lidské dítě je Bohem a Maria je matkou Boží. Proto andělé při jeho narození hromadně a slavnostně prohlašují: „Dnes se vám narodil Spasitel – to je Kristus Pán.“ Maria ho zrodila pro svět, pro nás všechny, jako živý chléb z nebe, abychom my měli pokrm pro věčný život. Prosme o milost rozjímat v našem adventu o těchto velikých věcech. Senioři z Klubu sv. Anežky Zdroj: Stinissen, W.: Mluv s nimi o Marii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.

Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Charity Opava Program na prosinec: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo. 1. 12. informativní schůzka 8. 12. povídání s opavským hercem Emanuelem Křenkem – vzpomínky 15. 12. předvánoční posezení Radostné adventní čekání s Pannou Marií a klidné a požehnané Vánoce Vám všem i Vašim blízkým za Klub sv. Anežky přeje Drahomíra Ziffrová

19

Dětem

Advent na jedničku Je první neděle adventní. Rodina Novákova se schází kolem adventního věnce. Malé Jitušce září oči, když rozžíhá první adventní svíčku. Do tichého večera zní zpěv: „Ejhle, Hospodin přijde…“ Po večerní modlitbě se objevují na stole adventní kalendáře. Všechny děti si otevírají okénka s dobrotkou, protože byly hodné: nebily se, nehádaly se, jsou na zítřek připravené do školy. Maminka přitom povzdechne: „Už zase ty Vánoce! Kéž by bylo po nich. Samé pečení, vaření, chystání. Pak se to sní a co z toho?“ Dalo by se čekat, že tatínek maminku polituje, povzbudí. Ale on namísto toho manželku ještě napomene: „Je to tvoje chyba. Ty dvě naše ‚nány‘ by už mohly udělat tolik práce, že bys toho neměla ani polovinu.“ „Nány“ jsou dvanáctiletá Aneta a třináctiletá Lenka. Zmizely ve svém pokoji, aby si snad tatínek nevzpomněl, že by měly umýt nádobí. „Vidíš, jak se chovají,“ pokračuje tatínek, „to máš z těch svých knížek: dětem se nesmí poroučet, musejí se rozhodovat samy… A ‚dámy‘ se rozhodují tak, že tě nechávají samotnou. Víš, jak je to u Beránků? Tam se podle žádných blbých knížek nejede. Děti poslouchají, mají své úkoly, jsou slušné, pěkně zdraví.“ Maminka na to nic neříká. Je zklamaná, jak se její dcery chovají. Do školy si povinnosti udělají, aby měly jedničky. Ale doma žádnou práci nevidí. A malá Jituška to dělá podle nich. Toho večera si rodiče spolu dlouho povídali. Přemýšleli, jak dál s výchovou svých dětí. Na druhý den večer se děti marně pídí po adventních kalendářích. „Schoval jsem je,“ vysvětluje jejich zmizení tatínek a dodává: „Žádné čokoládky u nás nebudou, když maminka pláče únavou a nikdo jí nepomůže. Tady máte kalendář jiný. Do něho bude každá zapisovat, Jituška malovat, jak jste pomohly mamince.“ Od toho dne se při večerním zpytování svědomí nepřemýšlelo jenom nad tím, co kdo udělal zlého, ale kolik kdo viděl a udělal z domácí práce. A dávaly se známky: od jedničky po pětku. Holky to chytlo. Věděly, že jejich známky se na konci adventu sečtou a udělá se průměr. A na Štědrý večer bude každý označen známkou, jakou si zasloužil. A ty 20

známky budou velké, něco na způsob startovních čísel na závodech. Takto půjdou i za Ježíškem k Betlému. Zpočátku byly nějaké trojky, pak sem tam dvojka, ale potom už samé jedničky – jako ve škole. Už tušíte, jak to dopadlo. K Betlému za Ježíškem šly všechny holky s jedničkami. A po jedničce dostali i maminka s tatínkem. Za to, jak své děti v adventu vychovávali. Jedničky rodičům napsaly obě starší dcery, které se radovaly z toho, jak hezké to u nich doma v adventu bylo. jáhen Josef Janšta ilustrace Emilka Kollárová

Ze života skautek V měsíci září skautky usilovně pracovaly na zvelebení klubovny. Vybledlé béžové stěny projasnila žlutooranžová a bílá, židle nahradily skladné stoličky… Od října se rozběhla pravidelná činnost tří skautských a dvou světluškovských družin. O podzimních prázdninách celý oddíl vyrazil na třídenní výpravu do Zlatých Hor. Dvě skupiny se utkaly v honbě za zlatem, prozkoumaly město Zlaté Hory, navštívily místní muzeum, prošly rozsáhlé území od Rejvízu přes Horní Údolí směrem k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice až do Zlatých Hor. Prostřednictvím úkolů se seznámily s řemeslem zlatokopů, ale protože se vedoucí hry ztratily, úkolů bylo méně. O to více se večer zapotily v salonu, při tanci a karetních hrách. Poslední den každá skupina vyrazila vykolíkovat svůj pozemek a nakoupit si za utržené dolary zlaté doly. I když ne vždy v dolech bylo to, co by si přály, na výpravě se všem líbilo. Terezka K. a Maky

21

Od ledna zveme holky ve věku 6 až 8 let se zájmem o přírodu, sport, hry, soutěže a dobrodružství mezi světlušky. Pravidelné schůzky se konají každé pondělí od 16 do 18 hodin ve skautském domě, ulice Na Nábřeží 4, v Opavě. Na setkání s vámi se těší světlušky Modré a Žluté šestky. Bližší informace a kontakt osobně na schůzce nebo na tel. 723 107 547 (Markéta Smolková).

Co se děje v CZŠ svaté Ludmily XII. ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby

Během měsíce října proběhl napříč opavským děkanátem již XII. ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby. Festival uspořádala Umělecká agentura Karel Kostera ve spolupráci se statutárním městem Opava a Maticí Slezskou pod záštitou Ministerstva kultury ČR, biskupa ostravskoopavské diecéze Mons. Františka Václava Lobkowicze a primátora statutárního města Opavy Martina Vítečka. Školní kapela a pěvecký sbor Kolibříci měly příležitost vystoupit v minoritském kostele Svatého Ducha spolu s ostatními opavskými scholami a scholičkami. Kvalitně připravená kapela i školní sbor tak přispěli k příjemnému zážitku z poslechu duchovní hudby. Hlavnímu organizátorovi nejen této hudebně zajímavé akce panu Karlu Kosterovi přítomné sbory zazpívaly společné přání k jeho neuvěřitelným kulatinám.

Vzpomínka a modlitby za zemřelé a přání školnímu kaplanovi k narozeninám

Začátek měsíce listopadu v naší škole věnujeme vzpomínce a modlitbám za zemřelé, a to jak ve školní kapli, tak i při návštěvě hřbitova. V dušičkovém týdnu mají žáci i zaměstnanci školy možnost společně prožít ve školní kapli mši svatou za všechny zemřelé. Náš školní kaplan otec Martin velmi poutavě s dětmi hovoří nejen v kapli, ale také při hodinách křesťanské výchovy. Protože v týdnu podzimních prázdnin slavil narozeniny, popřáli a poděkovali jsme mu písničkou a drobnými dárky.

22

Poprvé na závodech

Oddíl sebeobrany CZŠ se zúčastnil Mistrovství Moravy a Slezska v Jiu-Jitsu Randori. Jedná se o jedinečnou soutěž v technikách sebeobrany, ve které měli žáci předvést obranu proti různým typům útočných akcí. Vybraní žáci nacvičili pod vedením instruktora (útočníka) sérii sebeobranných technik. Odborná komise hodnotila nejen dynamiku a správnost provedení technik, ale také jejich účelnost. Soutěž neměla za cíl předvést techniky atraktivní pro oko diváka, ale ukázat sebeobranné akce podobné napadení na ulici, kde často dochází k agresivnímu napadení slabší oběti silnějším útočníkem nebo k násilnému přepadení ze zálohy, například za účelem znásilnění. Žáci naší školy předvedli secvičenou sérii účinných technik, které se hodí pro tyto situace. Soutěž proběhla v příjemné atmosféře, přičemž žáci obsadili vítězná místa: 1. Klára Kuběnová, 2. Petra Dušková a Štěpán Valík, 3. Kristýna Carbolová.

Jazykový pobyt v Mnichově

Deset žáků 8. a 9. třídy absolvovalo začátkem listopadu jazykově vzdělávací kurz v německém Mnichově v rámci projektu Podpora jazykového vzdělávání, CZ.1.07/1.1.00/56.2598. Cílem kurzu bylo vzbuzení zájmu u žáků o výuku německého jazyka a poznání zajímavých míst Mnichova. Výuka probíhala v jazykové škole, ubytování nám poskytli salesiáni ve svém komplexu. Ve volných chvílích jsme navštěvovali historicky zajímavá místa, německé muzeum, letiště, olympijský park, mořský svět apod. Večer jsme zakončili mší svatou či protáhnutím svalů v bazénu. 23

Futsalová liga

Naše škola se i letos zapojila do tradiční futsalové ligy žáků základních škol. Žáci v kategorii 6. a 7. tříd stejně jako žáci v kategorii 8. a 9. tříd absolvovali úvodní turnaje, které zvládli, a postoupili do druhého kola, kde budou ještě silnější soupeři. Držíme palce i v dalším kole.

Školní kolo soutěže Bible a my, příprava okresního kola

Žáci školy si vyzkoušeli své biblické znalosti v základním kole soutěže Bible a my. Nejlepší zástupci jednotlivých kategorií budou školu reprezentovat v okresním kole.

První místo ve výtvarné soutěži Barevný podzim

GRATULUJEME pěti žákům - Terezce Kláskové, Libě Toškové, Natálce Pobořilové, Peťce Valíkové a Jáchymkovi Hankemu, kterým se podařilo mezi téměř tisícem prací získat 1. místa v oblastní výtvarné soutěži Barevný podzim. Výstavu pořádal DDM v Ostravě Porubě. Máme radost, že děti malování baví.

Zápis do první třídy

Záleží Vám na kvalitním vzdělání Vašeho dítěte, a zároveň na rozvoji jeho křesťanských hodnot? Je pro Vás důležité, aby se rozvíjely individuální vědomosti, schopnosti a dovednosti Vašeho dítěte v přátelském a téměř rodinném a bezpečném prostředí školy? Můžete přijít svého syna nebo dceru zapsat do první třídy církevní školy s již dvaatřicetiletou tradicí, a to: 24

V opavské pobočce na Slavkovské ul. 2 v pátek 15. ledna 2016 od 14 do 18 hodin a v sobotu 16. ledna od 8 do 11 hodin. Ve škole v Hradci nad Moravicí na Zámecké ulici 57 v pátek 22. ledna 2016 od 14 do 18 hodin. Zápis probíhá střídáním různých činností pro děti zábavnou formou, přičemž se snažíme posoudit připravenost dítěte pro školní docházku a případně také poradit rodičům. Zákonní zástupci si přinesou občanský průkaz a rodný list dítěte. Více informací na czs.proit.cz.

Marie Šoltisová

Centrum pro rodinu – středisko Opava Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro; e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617; internetové stránky: www.prorodiny.cz, osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.

Adorace pro maminky

Uskuteční se ve středu 16. prosince ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.

Duchovní obnova pro muže

Uskuteční se v sobotu 16. ledna 2016 v pastoračním středisku minoritského kláštera v Opavě pod vedením P. Petra Eliáše na téma: Marnotratný syn. Začátek je v 9 hodin a ukončení v 17.30 mší svatou. Cena: 200 Kč. Přihlášky: [email protected], 731 625 606.

Manželské večery s novým DVD

Zveme manželské páry, i ty, které se již Manželských večerů zúčastnily, na nový kurz, který bude probíhat vždy v úterý, od 19. ledna 2016 v Orlovně ve Slavkově u Opavy. Kurz nabízí nově zpracované DVD se stejnými lektory, stejnými tématy, ale novým obsahem, takže se máte na co těšit. Kurz se skládá opět z osmi po sobě jdoucích večerů. Každý večer začíná v 18.30 večeří a končí cca v 21 hodin. Cena za celý kurz pro pár činí 2 000 Kč (večeře, příručky). Bližší informace a přihlášky: [email protected], 731 625 617. Přejeme všem rodinám požehnané svátky Božího narození. Za Centrum pro rodinu Jana Dostálová 25

Charita Opava Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař; telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788; e-mail: [email protected]; internetové stránky: www. charitaopava.cz.

Soutěže pro Tříkrálové koledníky: selfie a mobily

Chytré mobilní telefony HTC Desire 510, poukázky na knížky podle vlastního výběru či vstupenky do aquaparku. To jsou některé z cen, které čekají na koledníky nejstarší české dobročinné akce Tříkrálová sbírka. Ta sice začne až v lednu 2016, ale přípravy již v Charitě Opava běží naplno několik měsíců. Na koledníky čeká řada soutěží, tu nejoblíbenější o mobilní telefony doplní také nově vyhlášená soutěž o nejlepší tříkrálové selfie, nad níž převzal patronát týdeník REGION OPAVSKO. Na výherce letos poprvé vyhlášené soutěže o nejlepší selfie čeká řada hodnotných poukázek na knihy. A jak soutěžit? Koledníci musí pořídit foto nebo selfie své kolednické skupinky a snímek odeslat do 18. ledna 2016 na e-mail [email protected]. Komise bude hodnotit originalitu fotografie i kostýmů a celkový dojem. Ty nejlepší snímky pak najdete v týdeníku REGION OPAVSKO, který je patronem soutěže. Vyhodnocení soutěží proběhne 29. ledna 2016 v kině Mír. Každoroční výborné výsledky Tříkrálové sbírky jsou výsledkem práce stovek dětských koledníčků i dospělých vedoucích kolednických skupinek, kterých ovšem v lednu bývá nedostatek. Koordinátorka Tříkrálové sbírky Marie Gilíková proto opětovně prosí občany Opavska, aby se již nyní hlásili na její e-mail [email protected] či telefonní číslo 604 175 518. „Prosím, ohlaste se nejen vy, kteří koledujete pravidelně, ale i vy, kteří jste to ještě nezkusili. Opravdu pomůžete dobré věci,“ dodává Marie Gilíková.

Firmy pomohly RADOSTI

Na počátku bylo pět dopisů, na konci hodně radosti a vděčnosti. Vzhledem k tomu, že končí rok, docházejí v sociálně terapeutické dílně Radost peníze. „Vypadalo to, že nebudeme moci nakupovat materiál na rukodělné výrobky a klienti nebudou mít co dělat,“ uvedla vedoucí dílny Lucie Lichá. V Radosti nechtěli nikoho prosit o finance, ale vytipovali si několik firem, které něco vyrábějí a mají určité zboží nebo odpad, který by zde mohli využít. Mezi prvními oslovili Ing. Vladislava Moravce z firmy Moravec kvalitní ponožky s.r.o. a poprosili jej o zbytky, které zůstanou po výrobě ponožek „Pan Moravec se ozval hned a dostali jsme několik pytlů tohoto odpadu. Klienti ho budou nejprve třídit podle barev a pak budeme tkát.“ 26

Stejně rychle se ozval také Ing. Radovan Wicha z firmy Model Obaly, odkud Radosti věnovali kartónové archy, které jsou potřebné na dna košíků, které klienti pletou. Přidali ještě další věci, které dílně pomohou a jsou vhodné například na dárky pro Tříkrálovou sbírku. Poslední, kdo se ozval, byla firma Stoklasa Kravaře. „Dostali jsme nitě, zipy, stužky a různé komponenty k výrobě bižuterie,“ dodala Lucie Lichá. Všem firmám a jejich majitelům, kterým nezůstaly prosby o pomoc lhostejné, patří srdečný dík. Klienti budou moci pracovat až do konce roku.

Czendlik s Helanem vystoupili pro NEŠKOLU

Přes dvě stovky lidí dorazily ve středu 4. listopadu do opavského kina Mír na besedu s lanškrounským děkanem Zbigniewem Czendlikem a jeho hostem písničkářem Pavlem Helanem. Setkání s názvem „… a znovu Postel, hospoda a kostel“ mělo tentokrát benefiční charakter, neboť výtěžek z dobrovolného vstupného byl určen Mateřskému centru NEŠKOLA. Czendlik s Helanem se do Opavy vrátili bez jednoho dne přesně po roce a opět na pozvání Charity Opava. Před rokem zde měl Zbigniew Czendlik podepisovat svou připravovanou knihu s názvem „Postel, hospoda a kostel“, kterou ale nestihl napsat. „Alespoň budu mít důvod se po roce vrátit,“ zakončil své první setkání s Opavany v roce 2014. „Máme pro Vás dobrou zprávu,“ prohlásil na začátek setkání za Charitu Opava Ivo Mludek. „Zibi Czendlik svou knihu opět nestihl napsat, takže jste možná svědky zrození nové tradice, kdy se budou každý rok v listopadu v Opavě potkávat občané, Zbigniew Czendlik a Charita Opava nad stále nenapsanou knihou.“ Pak už ale oba hosty přivítal ředitel Charity Opava Jan Hanuš a předal jim pódium. Na konci talk show prokládané písničkami ale na diváky čekalo ještě jedno překvapení. Poslední dvě písničky Bůh a Svatba si totiž s Pavlem Helanem přišly zazpívat děti, které prošly Mateřským centrem NEŠKOLA, jemuž byla akce určena. S vydařeným večerem bylo spokojeno publikum i oba účinkující. Jen Zbigniew Czendlik litoval, že musí pro přemíru práce ihned po skončení večera odjet domů a posílá omluvu všem fanouškům, kteří si s ním chtěli ještě chvíli neformálně popovídat. „Tak snad příště,“ dodává s pozdravem.

Sestry z Charity Opava byly oceněny

U příležitosti svátku svaté Hedviky udělil ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz sedmadvacet ocenění za zásluhy v diecézi. Stalo se tak v pátek 16. října v kostele sv. Václava v Ostravě. Ocenění proběhlo na závěr mše svaté a živě jej přenášela televize Noe a mezi vyznamenanými byly i dvě sestry z Charity Opava. Biskup František Václav Lobkowicz oceňuje na svátek sv. Hedviky ty, kteří se příkladným životem a svou obětavostí a ochotou zvláštním způsobem podílejí na životě diecéze, a to už od roku 2011. Mezi sedmadvaceti oceněnými byly i Hana Komárková a Lenka Roháčková. 27

Hana Komárková pracuje v opavské Charitě již třináct let. Stála u zrodu mobilní hospicové jednotky „Pokojný přístav“, v němž působí dodnes. Pro klienty a jejich rodiny má vždy vlídné slovo, trpělivost a umění naslouchat. Velmi citlivě doprovází umírajícího člověka i jeho rodinu, dodává jim útěchu, sílu i energii. Lenka Roháčková pracuje v Charitě Opava již devatenáct let jako zdravotní sestra v charitní ošetřovatelské službě a v mobilním hospici „Pokojný přístav“. Vyniká lidským přístupem ke klientům, často pracuje nad rámec svých pracovních povinností. V mobilním hospici doprovází klienty v posledních chvílích jejich životní cesty a zprostředkovává pro ně duchovní službu. Pro jejich rodiny je velkou oporou, ne nadarmo ji mnoho pečujících rodin nazývá andělem. Sestry se netají, že ocenění biskupa Františka Václava Lobkowicze pro ně bylo velkým zážitkem. „Seděly jsme v první řadě a tlak jsme měly určitě dvě stě. Nesmírně si toho vážíme, vždyť tam bylo tolik významných a obětavých lidí, samy jsme si říkaly, jestli si to zasloužíme…,“ říká skromně Lenka Roháčková a Hana Komárková jí přitaká a dodává: „Je to velká čest, někdy je naše práce opravdu těžká, a toto ocenění je pro nás důkazem, že má smysl.“ Vzpomínkou na významný den oběma zůstane památeční medaile sv. Hedviky, kterou obdržely z rukou biskupa Františka Václava Lobkowicze. Dodejme, že radost z ocenění měli i manželé sestřiček a ředitel Charity Opava Jan Hanuš, kteří je do kostela sv. Václava doprovodili. Charita Opava

Pozvánka na vánoční divadlo Srdečně vás zveme v pondělí 28. prosince v 16.30 do konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie na vystoupení dětí ze scholky, které si pro vás připravily pohádku Cesta k Ježíškovi aneb Betlém je v každém člověku, na vánoční hru farní mládeže Věž a na zpěv vánočních písní schóly. Společně prožitý vánoční podvečer bude zakončen požehnáním. Děti a mládež 28

Oznámení Mše svatá v německém jazyce v prosinci nebude. Místo ní bude mše svatá v německém jazyce v sobotu 2. ledna 2016, jako vždy v 16.30 v kapli sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie. Lednová mše svatá bude v obvyklém termínu 23. ledna 2016.

Roráty • V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie – každý pracovní den (od pondělí do pátku) až do středy 23. prosince včetně, vždy v 5.55, mimo úterý 8. prosince (Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu). • V chrámu Svatého Ducha – každý den mimo neděle a úterý 8. prosince (Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu) vždy v 8 hodin.

Biskupská mše svatá

V sobotu 26. prosince (2. svátek vánoční – sv. Štěpána) budou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie mše svaté v 7 hodin a v 8.30. Mši svatou v 8.30 bude celebrovat biskup ostravsko-opavské diecéze Mons. František Václav Lobkowicz. Mše sv. v 10 hodin nebude.

Mše sv. na poděkování za rok 2015 bude ve čtvrtek 31. prosince v 16 hodin v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. V kostele sv. Vojtěcha tento den mše svatá nebude.

Mše svatá s požehnáním koledníčků Třikrálové sbírky a s tříkrálovým průvodem bude v úterý 5. ledna v 15 hodin v kostele sv. Vojtěcha.

Mše svaté v úterý 8. prosince

Novéna před Slavností Panny Marie

(Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu) budou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie ráno pouze v 6 hodin a večer v 18 hodin – viz další oznámení. Tento den nebudou roráty.

počaté bez poskvrny prvotního hříchu je v chrámu Sv. Ducha ještě do pondělí 7. prosince, při mších svatých v 8 hodin.

Zahájení Roku Milosrdenství Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie – • v úterý 8. prosince – mši svatou v 18 hodin bude celebrovat biskup ostravsko-opavské diecéze Mons. František Václav Lobkowicz; • v neděli 13. prosince – mši svatou v 8.30 bude celebrovat generální vikář ostravsko-opavské diecéze Mons. Martin David. Mše svatá v 10 hodin nebude.

Adorace před Nejsvětější svátostí • Chrám Sv. Ducha – každou středu od 16 hodin do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin. • Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin modlitba růžence, od 17.30 soukromá tichá adorace, od 17.50 společná adorace s knězem nebo jáhnem. Ve čtvrtek 24. prosince (Štědrý den) adorace nebude. • Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 4. prosince – první pátek v měsíci – s pobožností 29

k Nejsvětějšímu Srdci Páně; v pátek 18. prosince – třetí pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství. Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. V pátek 1. ledna 2016 – první pátek v měsíci, adorace nebude. • Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli 6. prosince, tak jako každou první neděli v měsíci, bude krátká adorace s litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostným požehnáním – po mši svaté začínající v 16.30. Další bude v neděli 3. ledna. • Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek 4. prosince – první pátek v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu Srdci Páně po mši svaté začínající v 17 hodin. V pátek 25. prosince, poslední pátek v měsíci, a v pátek 1. ledna 2016, první pátek v měsíci, adorace nebude. • Kostel Božského Srdce Páně – Marianum – 4. prosince – první pátek v měsíci od 17.20 do začátku mše svaté v 18 hodin; každou středu (pokud není liturgická památka) v 18 hodin mše svatá ke cti sv. Josefa, přede mší litanie ke sv. Josefu.

Nejbližší plánované sbírky

Neděle 13. prosince – sbírka na opravu konkatedrály, v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie.

Společenství mládeže se schází každý pátek při večerní mši svaté, která začíná v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se již společenství zúčastňovali. V rámci společenství bude také výuka náboženství pro 8. a 9. třídu. V pátek 25. prosince (1. svátek vánoční) setkání společenství nebude.

Fatimské společenství zve každou středu, vždy po večerní mši svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné modlitbě růžence a litanií. Začátek přibližně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin.

Fatimská pobožnost

bude v neděli 13. prosince v chrámu Sv. Ducha. Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou růžence. V 17 hodin je mše svatá, po Žehnání hraček ní litanie a průvod se sochou Panny Marie. bude v konkatedrále Nanebevzetí Panny Tato pobožnost je každého 13. dne v měMarie v pátek 25. prosince (první svátek síci. vánoční) při mši svaté v 8.30.

Intence na mše svaté • v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy po každé mši svaté v sakristii – i na rok 2016; • v kostele sv. Vojtěcha se zapisují intence v pátek 18. prosince, od 16.45 do 17 hodin, na únor 2016.

30

Modlitební společenství

ve farnosti Sv. Ducha se schází každé úterý v kostele Sv. Ducha v 18 hodin (po mši svaté a po večerních chválách).

Společenství vysokoškoláků se schází každé úterý v 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera.

Setkání Sekulárního Františkánského řádu

Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt: o. Sebude v sobotu 12. prosince v pastorační míst- bastian Gruca OFMConv. – rektor kostela. nosti kostela Sv. Ducha po mši svaté v 8 hodin. Poutní dům, Výletní 3, 794 01 Krnov; tel.: 732 664 763; e-mail: [email protected]. Betlémské světlo Program poutí na celý rok 2016 najdete na přijede v sobotu 19. prosince vlakem od webových stránkách http://kostelcvilin.cz/. Krnova ve 13.31 na Západní nádraží a ve 13.37 na Východní nádraží. Informace Exercicie v lednu 2016 o Betlémském světle najdete na webových V době uzávěrky tohoto čísla nebyly terstránkách: www.betlemskesvetlo.cz. V kos- míny lednových exercicií zveřejněny. tele sv. Vojtěcha bude v sobotu 19. prosin- Jakékoliv informace o všech jezuitských ce večer, v ostatních kostelech v neděli 20. duchovních cvičeních získáte na webových prosince. stránkách: www.exercicie.cz/nabidka.php, kde se také můžete přihlásit.

Živý Betlém

bude v pátek 25. prosince (1. svátek vá- Koncert noční) v 17 hodin ve Stěbořicích u kostela. Sobota 26. prosince v 15 hodin – kostel sv. Vojtěcha. Tradiční vánoční koncert. Informace pro mládež Vystoupí Chlapecký pěvecký sbor ZŠ Stě Diecézní centrum mládeže – kompletní bořice, který zazpívá české a moravské program akcí Diecézního centra mládeže koledy. V hlavním programu zazní pastoa Diecézního střediska mládeže naší diecéze rela Narodil se Kristus Pán (J. I. Linek) a najdete na webových stránkách dcm.doo.cz. Česká mše vánoční „Hej, mistře“ J. J. Ryby. Účinkují: Chrámový sbor Opava a Pěvecký Poutní místo Cvilín u Krnova sbor Stěbořice, členové orchestru opavské • Úterý 8. prosince – Pouť k Neposkvrně- opery a sólisté Tereza Kavecká, Šárka Marné Panně Marii – mše svatá v 10 hodin. šalová, Juraj Nociar a Petr Urbanek. Varha• Čtvrtek 24. prosince – Půlnoční mše ny – Helena Malá a Alois Kostera, dirigent: svatá ve 21.30. Karel Kostera. Pořádá Umělecká agentura • Pátek 25. prosince – Slavnost Narození Karel Kostera. Páně – mše sv. v 10 hodin. • Sobota 26. prosince – Svátek sv. Štěpá- Prosebné a významné dny na – mše sv. v 10 hodin. pátek 4. prosince – první pátek v měsíci; • Čtvrtek 31. prosince – Pouť k Panně úterý 8. prosince – Slavnost Panny Marie, Marii, Královně míru – adorace ve 22.30, počaté bez poskvrny prvotního hříchu – domše svatá ve 23.00. poručený zasvěcený svátek; Kromě poutí se konají každou neděli mše čtvrtek 10. prosince – Den lidských práv; sv. v 10 hodin. Můžete využít linkového auto- 17.–24. prosince – liturgická příprava na busu č. 806, který vyjíždí ze zastávky Autobu- vánoční svátky; sové stanoviště v 9.40 a zpět pak v 11.15. čtvrtek 24. prosince – Štědrý den; 31

pátek 25. prosince – Slavnost Narození Páně – zasvěcený svátek; 1. svátek vánoční; sobota 26. prosince – svátek sv. Štěpána – 2. svátek vánoční; neděle 27. prosince – Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa;

čtvrtek 31. prosince – poděkování a prosba o Boží pomoc do nového roku; pátek 1. ledna 2016 – Slavnost Matky Boží, Panny Marie – zasvěcený svátek; Světový den modliteb za mír; Nový rok.

Příležitosti ke svátosti smíření před Vánocemi • V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie: v obvyklých časech, tzn. půl hodiny před každou mší svatou kromě nedělí. Navíc o čtvrté neděli adventní, tj. 20. prosince od 14 do 17 hodin bude ZPOVĚDNÍ DEN. Bude zajištěn dostatečný počet zpovědníků. Otec Jan Czudek prosí o využití této příležitosti v daném čase. • V kostele sv. Vojtěcha: mimo neděle a svátky – půl hodiny před mší svatou. • V kostele Nejsvětější Trojice: v neděli 20. prosince od 16 hodin do 16.30 (do začátku mše svaté) – nabídka pro nemocné, pro které je tento kostel nejpřístupnější. • V kostele Sv. Ducha: dny a hodiny budou uvedeny v ohláškách kostela Sv. Ducha. • V kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích: před mší svatou.

Přehled vánočních bohoslužeb a akcí obdržíte o čtvrté neděli adventní, tj. 20. prosince.

Povídají si dva kapři a jeden se ptá druhého: „Věříš na život po Vánocích?”

Jsou ve vaně dva kapři a jeden povídá: „Je mi nějaká zima.” Druhý na to: „Vydrž, za chvíli tě obalí!”

Příspěvky do  Cesty můžete předat v  sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a  kostela sv. Vojtěcha nebo na  faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na  adresu redakce, nebo elektronickou poštou na  adresu [email protected] – vždy do uzávěrky. Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923. Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected] Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider. Ročník 22., číslo 12. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR. Příští číslo 3. 1. 2016, uzávěrka 14. 12. 2015