Úvod………………………………………………………………………………...2 1. Zooterapie………………………………………………………………………..3 1.1. Rozvoj oblasti fyzické…………………………………………………………4 1.2. Rozvoj oblasti psychické………………………………………………………4 1.3. Formy zooterapie………………………………………………………………4 1.4. Varianty zooterapie……………………………………………………………5 2.Vývoj soužití člověka a psa…………………………………………….………..7 2.1. Starověk ………………………………………………………………………..7 2.2. Středověk……………………………………………………………………….7 2.3. Novověk..……………………………………………………………………….8 2.4. Historie využití psa k zdravotním účelům.……………………………………..8 3. Využití psa v medicíně aneb Jací psi pomáhají?………………………………9 3.1. Vodící pes………………………….……………………………………………9 3.2. Asistenční pes…………………………..……………………………………….9 3.3. Pes jako ko-terapeut v canisterapii…….………………………………………10 4. Canisterapie…………………………………………………………………….10 4.1.Obecný úvod do problematiky canisterapie……………………………………10 4.2. Canisterapie – dělení…………………………………………………………..11 4.3 Oblasti působení canisterapie…………………………………………………..12 4.3.1. Oblasti působení canisterapie u dětí…………………………………………13 4.3.2. Oblasti působení canisterapie u dospělých….……………………………….16 4.4. Rezidentní canisterapie…………….…………………………………………..19 5. Canisterapeutický pes………….………………………………………………20 5.1. Výběr a výchova psa pro canisterapii….………………………………………20 5.2. Canisterapeutické zkoušky………….…………………………………………21 6. Terapeut………………………….……………………………………………..24 6.1. Požadavky na terapeuta……….……………………………………………….24 6.2. Hlavní znaky osobnosti terapeuta…….……………………………………….25 7. Organizace terapie s využitím psů v ČR ……………………………………..26 7.1. Mezinárodní spolupráce……………………………………………………….26 7.1.1. IAHAO………………………………………………………………………26 7.1.2. Delta society…………………………………………………………………27 7.1.3. ESAAT………………………………………………………………………27 7.2. Stručný vývoj Canisterapie v České republice.………………………………..28 7.3. Canisterapeutická asociace (CTA)…………………………………………….29 7.4. Canisterapie a legislativa………………………………………………………31 7.5. Bezpečnost provozu canisterapie………………………………………………33 8. Nevýhody a úskalí canisterapie………………………………………………..34 9. Průběh terapeutické jednotky…………………………………………………34 10. Kazuistika……………….……………………………………………………..35 Závěr……………………………………………………………………………….36 Seznam použité literatury a prameny……………………………………………38
Úvod
Pozitivní účinek soužití se zvířaty byl znám už od počátků domestifikace různých živočišných druhů. Pomocí zvířat lze ovlivnit široké spektrum tělesných i duševních obtíží člověka. V dnešní době, kdy lidstvo nalézá dávno objevené, jsme překvapeni genialitou těchto metod, které vycházejí z jejich přirozenosti. Rytmus současné doby odloučil člověka od přírody, změny životního stylu vedou k narůstajícímu stresu a psychickým i fyzickým obtížím. Terapie se psy neboli canisterapie má svá specifika, neboť pes je nejstarším domestifikovaným zvířetem a za dobu spolužití s člověkem se naučil dobře číst řeč jeho těla. Proto se dobře socializovaný pes, který je zvyklý na přítomnost lidí, dokáže vcítit do psychického a fyzického stavu člověka.
Canisterapie využívá pozitivního působení na zdraví člověka, kde zdraví je myšleno přesně dle definice WHO „jako stav úplné psychické, fyzické a sociální pohody“.
Cílem mojí práce je popsat možnosti využití canisterapie v celé šíři jejího uplatnění a především upozornit na skutečnost, že canisterapie je nejen léčbou, ale i prevencí, kterou lze úspěšně využít v rámci výchovy ke zdraví, výchovy ke zdravému životnímu stylu a enviromentální výchově v mateřských a základních školách. K napsání této práce mne motivovalo seznámení se s touto metodou a jejími výsledky. A především zjištění, že ačkoliv je používána v ČR již přes deset let, stále chybí dostatek informací o rozsahu jejího využití. Zejména pak, že v žádné česky psané literatuře o této problematice, není dostatečně postihnut její legislativní a bezpečnostní postup, což stěžuje orientaci lidem, kteří zvažují možnost využití canisterapie v rámci jejich zařízení nebo školy. V mojí práci se pokusím postihnout využití terapie se zvířaty a možnosti využití
psa
k léčebným
účelům,
tzn.
canisterapeutický pes a terapeut v canisterapii.
2
problematiku
canisterapie,
termíny
Pokusím se objasnit organizaci péče v České republice a shromáždit také data týkající se legislativy a bezpečnosti provozování této metody. Účinky terapie na lidské zdraví zdokumentuji přiloženými kazuistikami. Canisterapie je využívána v současné době především u dětí s mentálním a fyzickým postižením a slouží k rozvoji citových, pohybových a sociálních schopností.
1. Zooterapie
Zooterapie je podpůrnou léčebnou metodou za využití přítomnosti zvířat, zakládá se na vztahu a kontaktu člověka a zvířete, které je k této činnosti speciálně vychované. Pozitivního vlivu přítomnosti zvířete je s prokazatelnými výsledky využíváno terapeuticky a rehabilitačně a to v oblasti zlepšování fyzické i psychické kondice klienta. Léčba ovlivňuje psychiku, nervovou soustavu, motoriku, úchop, chůzi, řeč, pozitivně upravuje chování atd.. Je jednou z účinných forem alternativní terapie. Zooterapie je obor, který využívá zvíře jako spoluterapeuta, domácí miláček je prostředníkem a spoluléčitelem, hlavním a rozhodujícím faktorem léčení je však člověk – terapeut, tuto jednotku nazýváme léčebný tým. Zooterapie se využívá především v léčebných a sociálních zařízeních, kde jsou pacienty nebo obyvateli senioři, handicapovaní
jedinci, jedinci s kombinovanými
postiženími apod. Pozitivní působení zooterapie se využívá i u dětí s výchovnými a emocionálními problémy. Rehabilitace v případě dětí přímo umožňuje a usnadňuje fyzický a psychický vývoj ( mluvíme tedy správněji o habilitaci ), u dospělých pak napomáhá k navrácení správných pohybových funkcí. K léčebným účelům se používají jednak domácí zvířata (psi, kočky, koně), ale i lamy a hovězí dobytek, můžeme se však setkat i s využitím delfínů, akvarijních rybiček. Oblast fyzické a psychické rekonvalescence je úzce propojená. Posiluje se psychická rovnováha spolu s fyzickou. Navozování kladných emocí výrazně přispívá k úspěchu ostatních léčebných postupů a nezanedbatelný je význam taktilní stimulace snížení krevního tlaku a zvolnění srdeční činnosti. Nyní se tedy blíže seznámíme s možnostmi rozvoje v těchto dvou oblastech při využití zooterapie. 3
1.1. Rozvoj oblasti fyzické: Zahrnuje v sobě péči o zvíře ( venčení psa, česání srsti zvířete ) a speciální úkony přímo určené k procvičování svalů klienta ( jízda na koni, polohování se psem ). 1.2. Rozvoj oblasti psychické: Kontakt se zvířaty napomáhá regeneraci psychických sil a uvolnění, navozuje kladné emoce. Nemocný, handicapovaný člověk, nebo člověk, který se cítí být nějakým způsobem vyřazen ze společnosti, může zvíře vnímat jako katalyzátor mezilidských vztahů, vytvoření náhradní citové vazby a také prostřednictvím zvířete může navázat kontakt s druhými lidmi (např. autistické děti). Je prokázáno, že již pouhá přítomnost zvířete snižuje napětí a zmírňuje stres.
1.3. Formy zooterapie
V 80.tých letech 20.století se začalo rozlišovat mezi pojmy AAA (Animal Assisted Activities – činnost za účasti zvířat) a AAT (Animal Assisted Therapy- terapie pomocí zvířat). Animal Assisted Activities se provádí formou pasivního a aktivního působení. Při pasivní AAA se jedná o pouhou přítomnost zvířete v léčebném zařízení, která přináší pozitivní efekt. Nejjednodušší formou je např. umístění akvária s rybičkami nebo klece s papouškem do čekárny u lékaře – pozitivním účinkem je rozptýlení a zmírnění stresu před očekávaným vyšetřením. Aktivní neboli Interaktivní AAA je založena na kontaktu a interakci klienta a zvířete a to ve formě rezidentní – kdy je zvíře přítomno stále, v zařízení žije. Další možností je forma návštěvní, kdy zvíře dochází se svým majitelem za klienty v určitých pravidelných časových intervalech. Výsledky AAA se dají vyjádřit ve formě subjektivní radosti, spokojenosti klienta. Animal Assisted Therapy je naproti tomu cílená intervence, při které je zvíře součástí terapeutického procesu pod vedením zdravotnického personálu nebo vyškoleného odborníka. Probíhá formou individuální nebo skupinové terapie. Používá se k posilnění žádoucího nebo k utlumení nežádoucího chování nebo projevů ( např.léčení fobií, nácvik chůze ), k podpoře fyzických, sociálních a
4
kognitivních funkcí. Výsledky AAT jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné, proces bývá dokumentován a hodnocen.
1.4. Varianty zooterapie
Historie člověka je spojena se soužitím s domácími zvířaty, v průběhu let se vyvinula mezi člověkem a zvířetem jakási „sociální symbióza“. V současné době tato vazba ztratila mnohé ze své samozřejmosti. Na jedné straně stoupá počet domácích zvířat chovaných ve městě, na straně druhé se zvětšuje odstup od přírody. Zooterapie využívá velmi pečlivě vybraná, dobře cvičená a zdravá domácí zvířata, zejména koně (hipoterapie a hiporehabilitace) a psy (canisterapie), jako prvek na podporu pozitivního působení vztahu člověka a zvířete v oblasti medicíny, terapie a resocializace. Kromě těchto dvou druhů zvířat se však využívají i jiná zvířata, o těchto formách terapie bych se ve své práci také ráda zmínila. Zatím nepříliš rozvinutou variantou zooterapie je felinoterapie – léčebné působení koček. Pro felinoterapii se nejčastěji využívají kočky plemene ragdol a sibiřské kočky. Kočky pro felinoterapii jsou testovány Zkušebním řádem pro návštěvní terapeutickou službu. Přednostně jsou vybírána zvířata s mírnou, vyrovnanou povahou, s pozitivní vazbou k lidem, která sama kontakt s člověkem vyhledávají. Kočka musí být plně socializována a zvyklá na stálé soužití s člověkem. Je třeba znát historii zvířete od nejútlejšího věku z důvodu informací o vývoji povahy, výchově, prodělaných zkušenostech a zdraví zvířete. Léčebné působení se zaměřuje především na děti s fyzickým postižením, kdy hlazení kočky uvolňuje dětem spasmy. Vlastní léčba probíhá především v oblasti facilitace ruky, kdy dochází k prohřívání svalů rukou, při ošetřování koček lze procvičovat úchop. Jemná motorika rukou se povzbuzuje felinoterapií také u lidí po mozkové mrtvici, po úrazech mozku a míchy. Psychoterapeutického účinku koček se využívá také při práci s dětmi s autistickými rysy, které se v přítomnosti zvířat rychleji psychicky uvolňují a začínají komunikovat. Kontakt s kočkou rozveseluje a vrnění a předení kočky má na člověka uklidňující vliv.
5
Felinoterapie je úspěšně využíváno již několik let v Dětské nemocnici v Brně. „To byste nevěřili, jak kočka nesmírně pozitivně působí hlavně na děti dlouhodobě nemocné – např. na pacienty z onkologie, kteří často bývají negativističtí a nic je nezajímá. Stačí, když položíte ruku dítěte na hruď předoucího zvířete a většinou bývá vyhráno. Dítě se rázem uklidní, zajiskří se mu v očích a naváže s kočkou téměř neviditelné tajemné pouto. Často vůbec nemůžeme děti dostat zpět na oddělení, jak jsou v přítomnosti kočky nadšené, šťastné a alespoň na chvíli zapomenou na svoji bolest a trápení.“ ( Tisková zpráva ze dne 11. 12. 2006 - 50. výročí založení Mateřské školy při FN Brno, http://www.fnbrno.cz/ ) Centrum felinoterapie v ČR je v Mladé Boleslavi. Pro středoevropany může znít velmi exoticky terapie za pomoci delfínů, dolphinotherapy. Jedná se o terapii, která se v současné době provádí na vysoké úrovni pouze na několika místech ve světě, v USA, na Ukrajině a nově vznikají centra v Brazílii a Thajsku. Výzkum s využitím delfínů v terapii započali v 70.tých letech v USA vědci a neuropsychiatři z univerzity v Miami. Tato metoda je určena především dětským klientům a skládá se ze hry a specifických fyzických cvičení ve vodě s delfíny. Ultrazvuky vysílané delfíny pronikají skrze lidské tkáně v průběhu těchto aktivit a mají nepatrný ale přínosný vliv na regeneraci poškozených buněk. Delfíni se zajímají o vše odlišné v buňkách ( jako je např. rakovina ) a zaměřují vysílané ultrazvuky přednostně do těchto změněných částí těla. Během hry s delfíny se také uvolňují endorfiny, které snižují bolest. Efekt terapie je nejlépe pozorovatelný a zřejmý především u dětí s autismem nebo autistickými rysy, děti které nemluvili v současnosti komunikují a reagují na realitu. Malý pacienti se ale musejí dostat do centra terapie s delfíny ve věku 4-6 let, aby byla terapie úspěšná, bohužel čekací doba na zařazení je vzhledem k velkému zájmu až jeden rok, terapie je také finančně náročná. Někteří odborníci jako je např. Richard O´Barry, který pracoval s delfíny v zajetí 40 let, má ovšem proti terapii výhrady, negativně se staví všeobecně k držení delfínů v zajetí. "Zbavit delfíny svobody kvůli prospěchu lidí je faleš. To, co vám nabízí styk s delfínem, může nahradit kontakt se štěnětem. Delfíni jsou velmi zranitelní a ještě zranitelnější jsou rodiče těch nemocných dětí. Podle mne je terapie s delfíny podvod. Není pro ni žádné vědecké opodstatnění,"
6
A nyní několik zajímavostí z problematiky variant zooterapie. V rámci zooterapie pracují poměrně úspěšně odborníci v Zittau v Německu s cvičenými lamami, které si sebou klienti mohou vzít na procházku po areálu. V USA je využívána kombinace zooterapie a ergoterapie pro chlapce se sociálně patologickými rysy chování na školní farmě s hovězím dobytkem.
2.Vývoj soužití člověka a psa 2.1 Starověk Pes, důležitý spojenec člověka už od dob pravěkých, se pravděpodobně vyvinul z vlčích předků, kteří se zdržovali v blízkosti lidských sídel. K jedněm z nejstarších kosterních pozůstatků psů, které nesou stopy ochočení člověkem, patří nálezy na Aljašce, o jejich skutečné stáří se však vedou spory. Prokázané stáří 12 000 let je u paleolitického hrobu, nalezeného na území dnešního Izraele, s pozůstatky člověka a psa pohřbené společně. Významné postavení psa je prokazatelné ve starém Egyptě, kdy byl nejen společníkem a pomocníkem při lovu, ale i předmětem úcty. Obrazy a sošky psích figur byly umisťovány do staroegyptských hrobek, zachoval se také přehled s více než sedmdesáti psími jmény. Cíleným chovem psů, nejen pracovních, ale i společenských se začali zabývat staří Sumerové, od nich tyto znalosti převzali jejich nástupci Asyřané a Babyloňané. Ve Starém Řecku chovali i psí domácí mazlíčky, v Římě zase byli psi využíváni i ve válečnictví jako nezbytná součást armády. Symbolika psa se objevuje v nejrůznějších starověkých náboženstvích, např. v již výše zmíněném Egyptě, v Indii, Persii, u jihoamerických Inků. Společnými atributy oceňovaných vlastností psa jsou oddanost, věrnost, schopnost intuice, pes zastává v mytologii funkci průvodce a neúplatného strážce.
2.2 Středověk Zatímco v raném středověku se přistupuje k psovi jakožto k běžné součásti života nižších i vyšších vrstev, vlivem sílícího vlivu katolicismu se jeho postavení významně mění. Vlastnictví psa nebo kočky se mohlo stát záminkou k obvinění z čarodějnictví - pes byl prohlášen tvorem bez duše. Je možné, že úzký vztah mezi psem
7
a člověkem byl pro rekatolizaci přílišnou připomínkou pohanství. V pozdním středověku se opět začíná využívat dobrých vlastností psů. Velmi se o znovupřijetí psů zasloužil sv.Bernard, který využíval speciální rasu velkých psů k vyhledávání zbloudilých poutníků v Alpách, dnes tyto psy známe jako bernardýny. 2.3 Novověk V 18. a 19.století se stává vlastnictví zvířecích společníků módou ve vyšší společnosti. Dochází k rozvoji chovu a cílenému šlechtění rozličných psích plemen. „ O královně Viktorii je známo, že měla velmi ráda psy a často je dostávala darem z jiných královských dvorů nebo si je vozila ze svých cest.“ (Galajová, Pes lékařem lidské duše, str.23 ) Přetrvával však postoj, že vlastnictví psů nižší vrstvou, bez jejich využití k práci, je zbytečným přepychem.
2.4 Historie využití psa ke zdravotním účelům První využití psů k léčebným účelům je známo ze starověké Babylónie, kdy se vědělo o léčivé schopnosti psích slin, a tak bylo běžné nechat psa olízat lidská zranění či rány nemocného. V babylonské mytologii měla bohyně lékařství svoji doprovodnou smečku psů, kteří měli schopnost léčit i oživovat. V dobách starověkého Řecka se přikládáním malých psů na nemocná místa léčil revmatismus, tento zvyk přetrval až do středověku. „ Canisterapie se vyvinula na podkladě zkušeností prověřených staletími. Systematické využití psů v léčebných zařízeních ve Francké říši je zmiňováno již v 8.stol.n.l.“ (Nerandžič, Animoterapie str.31) Další dokumentované použití zvířat je z 9.stol., kdy se využívalo doplňkové terapie zvířat u zdravotně postižených v Belgii v Gheelu. V době Napoleona Bonaparte psi vyhledávali raněné vojáky na bitevním poli. V 90.tých letech 18.století byla založena klinika pro duševně nemocné York Retreat v Anglii, kde byla součástí programu péče o psy. V Německu byly přibližně před 100 lety zavedeny různé formy používání zvířat v péči o epileptiky. V 1.světové válce byli cvičeni psi pro osleplé vojáky, ve Francii byli využíváni k rehabilitaci válečných zraněných. Tyto poznatky využívalo USA během 2.světové války k rehabilitaci válečných letců.
8
Americký psycholog Boris Levinson poprvé popsal možnosti využití zvířat v klinické psychologii. Stanovil první metodiku a zásady této metodiky. Zformuloval hypotézu, podle které působí zvířata jako sociální katalyzátor, přes nějž lze zahájil kontakt s okolím. Používal zvíře jako spoluterapeuta u emocionálně narušených dětí.
3. Využití psa v medicíně aneb Jací psi pomáhají?
3.1.Vodící pes
Vodící psi jsou speciálně vycvičeni pro potřebu k doprovodu nevidomého nebo slabozrakého člověka. Nejčastějšími plemeny cvičenými pro potřebu nevidomých osob jsou labradorský retriever, zlatý retriever, kříženci těchto dvou plemen a v menší míře i německý ovčák. Výcvikem vodících psů se zabývá v ČR Středisko výcviku vodících psů (SVVP), je jedním ze středisek Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS ČR) v Praze. SVVP bylo postaveno především z peněz Ministerstva práce a sociálních věcí a je tímto ministerstvem po celou dobu své působnosti finančně dotováno.Funguje od roku 1997. Po roční předvýchově v rodině dobrovolníka absolvuje pes 6-8 měsíců speciálního výcviku ve středisku, pes musí splňovat přísná kritéria zdraví, povahy, spolehlivosti a podmínky výcviku. Dvojice nevidomý člověk a pes je vždy pečlivě vybírána tak, aby vyhovovala individuálním požadavkům klienta. Výcvikem psů pro nevidomé se zabývá i několik dalších soukromých organizací. „Vodící pes je pro zrakově postiženého člověka jedním z velkých kroků k samostatnosti. Je pro něj průvodcem ochotným kdykoliv se vydat na cestu, ale i společníkem a oddaným přítelem“ (propagační materiály SVVP).
3.2. Asistenční pes
Asistenční psi pomáhají především tělesně postiženým a procházejí speciálním výcvikem, kdy se učí vykonávat za postiženého úkony, které by pro něj byly obtížně zvládnutelné. Každý takový pes je tedy cvičen přímo „na míru“ pro konkrétního klienta dle jeho potřeb a postižení. Mezi takové úkony, které se musí pes naučit zvládat patří 9
např. otvírání a zavírání dveří, podávání předmětů, vyhledání a přinesení mobilního telefonu a pomoc při oblékání. „ Pro potřeby tělesně postižených se cvičí téměř výhradně velká plemena psů, především retrívři“ (Frančeová, Hutařová, Co je vlastně asistenční pes?, 2005, str.11)
3.3. Pes ko-terapeut v canisterapii Canisterapie je způsob terapie pomocí zvířete, v canisterapii se k tomuto účelu využívá psů. Léčebný tým pro canisterapii se skládá z terapeuta člověka a ko-terapeuta psa. Pes slouží jako prostředek terapie, ale terapii vede člověk terapeut. Na canisterapii může být využit pes jakéhokoliv plemene i velikosti. Ačkoliv některá plemena jsou pro canisterapii vhodnější než jiná, zásadní je především povaha psa. Mělo by jít o psa přátelské povahy se zájmem o kontakt s lidmi, vyrovnaného a samozřejmě poslušného. Tyto vlastnosti a ovladatelnost psa jsou prověřovány během canisterapeutických zkoušek, které musí pes před zahájením výkonu canisterapie absolvovat. Psi jsou využíváni v terapii dětí i dospělých, rovina účinnosti canisterapie je jednak ve zlepšení psychické kondice a druhá je rovina zlepšování stavu fyzického.
4. Canisterapie 4.1.Obecný úvod do problematiky canisterapie Canisterapie je jednou z forem zooterapie, která využívá pozitivního vlivu psa na psychiku a fyzické zdraví dítěte nebo dospělého.Zdraví je zde myšleno přesně v duchu definice zdraví WHO (Světové zdravotnické organizace), jako stav úplné psychické, fyzické i sociální pohody. Úspěchy této metody jsou znatelné a subjektivně pozitivně hodnocené, ale i objektivně měřitelné. Lidé v přítomnosti zvířete ožívají, zapomínají na své problémy nebo bolesti, jejich psychický a fyzický stav se zlepšuje. Psi se dorozumívají především řečí těla, umět dobře číst řeč těla druhého psa zajišťovalo přežití v přírodě. Pes je nejstarším domestifikovaným zvířetem a za tu dobu co žije s lidmi se naučil dobře číst řeč těla člověka. Psi, kteří byli vychováváni v těsném kontaktu s lidmi se dokáží vcítit do psychického a fyzického stavu člověka a podle toho se chovat, navíc instinktivně respektují biologický věk člověka.
10
Při terapii je podstatný terapeut, jeho zodpovědný a fundovaný přístup k terapii a povaha a výcvik psa. Terapie probíhá individuálně nebo ve skupinkách, ale vždy pod dohledem psovoda – canisterapeuta nebo canisasistenta. Canisterapie je vhodná u dětí s fyzickým nebo mentálním postižením, u dětí s kombinovanými postiženími ale i u dětí, které jsou fyzicky zdravé, ale trpí psychickými poruchami, problémy v chování, depresemi, apatií nebo jsou z citově chudého prostředí. Hojně je této terapie používáno při práci s týranými dětmi. Dobrých výsledků je dosahováno při práci s dětskými, onkologicky nemocnými pacienty. Terapie se psy se úspěšně využívá i v geriatrii. Při využití této metody je nutno přihlédnout k alergiím nebo patologickému strachu ze psů. Pro terapeutickou práci s dětmi je zapotřebí souhlasu rodičů, v případě komplikací nebo nesouhlasu rodičů bývá obvyklá snaha terapeuta se s rodičem dohodnout a nalézt optimální řešení. „Rodiče se setkáváním svého dítěte s canisterapeutickým týmem musejí souhlasit a pro dosažení většího účinku je důležité, aby s terapeutem spolupracovali. Dítěti také dodávají jistotu při prvních setkáních“ (Kalinová, Eisertová, Velemínský, Léčba „psí láskou“, 2006, str.48) Je možné, aby byl rodič při canisterapii s dítětem také přítomen, není však žádoucí, aby byl přítomen na každé terapii nebo rehabilitaci. Chování dítěte v přítomnosti nebo nepřítomnosti rodiče bývá rozdílné.
4.2. Canisterapie – dělení Dle způsobu využití a postupu léčby v canisterapii rozlišujeme několik základních stupňů dělení. První stupeň se označuje „pet“ neboli domácí miláček, kdy člověk má vlastní zvíře doma. Pozitivním účinkem vlastnictví psa je odpoutání pozornosti od vlastních neduhů, pocit zodpovědnosti za živého tvora a aktivizace k fyzické aktivitě – hra se psem, nutnost venčení apod. Další stupeň dělení je tzv. „ přítel na částečný úvazek“. Jedná se o návštěvy léčebného týmu v různých zařízeních. Snahou je zapojit do práce na jednom kontaktním místě více canisterapeutů, protože při návštěvách si klienti vybudují se zvířetem silný vztah a v případě, že by se nemohl v pravidelném intervalu dostavit, může dojít k pocitům zklamání a deprese u klientů, což je nežádoucí. Posledním stupněm je „zvíře jako maskot“ kdy zařízení nebo ústav zakoupí vlastního pejska, který zde žije. I v takové situaci by se mělo dbát na to, aby pes měl jednoho pána, který o něj pečuje, mělo by se jednat o zaměstnance zařízení.
11
Formy terapie jsou prakticky shodné jako ostatní formy zooterapie o nichž se zmiňuji v kapitole 1.3. Formy zooterapie. Jedná se o Animal assisted activity, Animal assisted therapy.
4.3 Oblasti působení canisterapie Jak jsem již uvedla v úvodu ke canisterapii, využívá se tato metoda u dětí zdravých, u dětí s postižením fyzickým, smyslovým, mentálním nebo kombinovaným a u seniorů. Oblasti působení canisterapie jsou: fyzioterapie, psychoterapie, oblast sociální, sociálně integrační a speciální pedagogika. Cílem canisterapie je rozvoj citových, rozumových a pohybových schopností klienta. Rozvoj citových schopností se uskutečňuje formou hlazení psa, mazlení, kdy je uspokojována základní potřeba tělesného kontaktu. Cílem je snížit nesmělost a uzavřenost klienta a podpořit spontánnost projevů citu ke zvířeti, posléze k lidem. „Člověk potřebuje mazlení stejně jako pes, má jen často mnohem větší zábrany něž zvíře. Málokdy se odváží o něj poprosit. Spíš dokonce zapomíná na potřebu tělesného kontaktu, protože ji přestává vnímat v chvatu všedního dne. A nemusí jít přímo o tělesnou lásku. Mnohdy stačí, když vám soused poklepe na rameno, kněz stiskne ruku nebo pocítíte teplo domácího zvířete. V mnoha raných kulturách k nemocným přikládali do postele psy, aby je zahřívali. V tomto ohledu je možné se hodně naučit od zvířat“ (Forman, A., Léčivá síla zvířat, str.43) Rozvoj rozumových schopností je možné podpořit cílenou hrou a plněním úkolů. Snahou je vzbudit u dítěte zájem o určité aktivity a zvyšování doby soustředění na tuto činnost – pozorování psa, zkoumání stavby jeho těla, rozvoj pozorovacích schopností. Rozvoj pohybových schopností probíhá formou her, házení míčků psovi, napodobování, podlézání a přelézání psa apod. Hry zvyšují motivaci k pohybu a pohybové schopnosti. Rozvíjí se hrubá i jemná motorika klienta. Schopnosti a možnosti každého klienta mohou být velmi různé (částečné ochrnutí, imobilita). Je věcí terapeuta, jaký přesný metodický postup zvolí při konkrétní terapeutické jednotce. Klientela canisterapie může být velmi rozmanitá, terapie se může uskutečňovat v prostředí mateřských škol, základních a speciálních škol, v ústavech sociální péče, v nemocnicích a léčebnách, v ústavech nápravné péče, v domovech
12
dětí a domovech pro seniory, v azylových domech nebo i přímo v domově klienta. Klienti se pohybují ve věkových skupinách od batolat až po seniory, jsou to jak zdraví lidé, kde je canisterapie zejména u dětí využívána ve smyslu osvěty a prevence negativních jevů, dále tělesně, mentálně postižení, klienti s kombinovanými postiženími, psychicky narušení lidé, lidé s komunikačními problémy, oběti násilí, lidé léčící se závislostí, lidé v poúrazové rehabilitaci apod.
4.3.1. Oblasti působení canisterapie u dětí Canisterapie je ve valné převaze případů uplatňována návštěvní formou, tj. canisterapeutický tým navštěvuje zařízení nebo jednice v pravidelných časových intervalech. Nejprve zaměříme pozornost k využívání canisterapie u dětí zdravých, většina z přínosů terapie u dětí se uplatňuje i v terapii s dětmi s postižením. „Jak ukazují výzkumy, úzký kontakt se zvířaty má na lidi, zvláště pak na děti blahodárný vliv (rozvíjí projevy přátelství, lásky a něhy, motivuje k péči o druhé, podporuje rozvoj rozumového i citového vývoje). Canisterapie se také vynikajícím způsobem uplatňuje jako prevence nežádoucího chování např. šikany a agresivity, což mohou využít zejména mateřské školy, základní, speciální, zvláštní školy nebo jiná zařízení pro děti a mládež.“ (Kol.autorů, Novotná, Zourková, Zvíře jako partner a průvodce člověka, 1999,str.31) V dnešním světě, kde se propast mezi přírodou a lidmi neustále zvětšuje je důležité rozvíjet vztah k zvířatům a přírodě vůbec. Pro děti, které žijí ve městech a svůj volný čas většinou tráví osamoceny ve světě počítačových her je setkání se zvířetem mnohdy velmi nečekanou změnou a nezvykem. Canisterapeuti připravují různé hry, aby děti psy, ale i jiná zvířata poznaly, věděly jak se o ně starat a jak se k nim chovat např. když potkám cizího psa na ulici. Rozšiřování znalostí o zvířatech se provádí např. počítáním tlapek, uší zvířete, skládání puzzle s obrázkem psa nebo jiného živočicha. Děti pomáhají s péčí o psa , což u nich buduje pocit zodpovědnosti,ale i sebevědomí, starostlivosti a empatie, vede k pozitivnímu rozvoji sociálního cítění a citové stránky osobnosti. U mladších dětí se specifickými poruchami učení lze uplatnit canisterapii při rozvoji schopností koncentrace a pozornosti.U některých dětí se specifickými poruchami učení se také objevuje specifický logopedický nález, v těchto případech lze uplatnit aktivity se psem k motivaci k mluvení a správnému vyslovování, obdobně jako u dětí s logopedickými obtížemi(viz.níže). 13
Úspěšně se také canisterapie uplatňuje v procesu integrace, tato praxe není na základních školách zatím rozvinuta, využívají ji některé mateřské školy s integrovanými dětmi a integrační letní tábory pro děti. Pes působí jako sociální katalyzátor, je společným tématem, námětem pro konverzaci a usnadňuje sblížení dětí zdravých a dětí handicapovaných. V dětských domovech žijí děti, které se obtížně vyrovnávají s absencí rodičů. Pes je pro ně kamarádem, který uspokojí potřebu fyzického kontaktu, hlazení, mazlení a bere je takové jaké jsou bez výčitek a pohrdavých pohledů. Pro tyto děti se může stát pes důvěrníkem, kterému se svěřují se svými trápeními, které dospělým nemohou nebo nechtějí sdělit. Obdobný je účinek canisterapie u dětí z citově chudého prostředí, dětí zanedbávaných a týraných. Zvíře působí jako sociální katalyzátor, klient si nejprve vytvoří vztah se psem, posléze s terapeutem a následně snadněji i s dalšími lidmi. Velký pes poskytuje pocit ochrany a bezpečí, malý pes rozvíjí starostlivost a ochranitelské pudy. Dále se blíže seznámíme s využitím této metody u rozličných typů postižení. Pro děti s mentálním postižením má pes význam při udržení pozornosti – dítě je schopno se soustředit na pohyb a hru zvířete déle, než se mu to daří u neživých objektů. Podněcuje fantazii, motivuje k pohybu, udržuje dítě v aktivitě. Pomáhá uspokojovat potřebu fyzické blízkosti, pes dovoluje o sebe nechat pečovat, je rozptýlením a námětem ke konverzaci s ostatními dětmi. Podporuje snížení nesmělosti dětí, přátelství s velkým psem dodává sebedůvěru. U dětí s mentálním postižením pes výborně podporuje rozvoj k sebeovládání. Dítě musí respektovat potřeby zvířete, např. že mu nesmí ubližovat, nesmí ho rušit při krmení apod. – canisterapeutický pes si v takovém případě dokáže sjednat neagresivně, ale důrazně pořádek, ať už pohledem nebo mírným strčením hlavou. U dětí s autismem nebo autistickými rysy je dosahováno canisterapií dobrých výsledků ve smyslu zmírnění projevů a přispívání k duševní rovnováze. Některé autistické děti po déle a pravidelně se opakující terapii začínají lépe komunikovat. Nyní se zaměříme na canisterapii, jakožto podpůrnou metodu u dětí s fyzickým postižením. Nezanedbatelný je efekt zvýšení sebejistoty, menší závislosti na pomoci druhých a rozvoj integrace do společnosti. U fyzicky handicapovaných klientů má význam v oblasti rozvoje jejich fyzických schopností. Pes slouží jako součást rehabilitace, neboť pomáhá k procvičování a je motivačním prostředkem k rehabilitaci. 14
Procvičovat svaly na rukou běžnými metodami bývá pro děti nudné a aktivitu nezřídka odmítají. Když však přivedeme psa, bez donucování mu sami s radostí hází hračky, které jim pes přináší nazpět, hladí psa, češou ho, mají snahu mu sundat nebo nasadit obojek. Všechny tyto činnosti procvičují jemnou motoriku, především motoriku ruky. Děti samy vidí pokroky v hybnosti a mají z nich radost, protože hra se psem je pak zábavnější. K rozvoji hrubé motoriky, tedy velkých svalových skupin je možné využít přetahování o lano dítěte se psem, podlézání psa, vodění psa mezi body – podporuje koordinaci pohybů, vytvoření „ brány" pro průchod psa atd. I děti se sníženou pohyblivostí mají snahu lézt po čtyřech nebo plazit se k psovi, aby si jej mohly pohladit. Všechny tyto zmíněné canisterapeutické činnosti jsou aktivního rázu, formou pasivní, ale zato velmi účinnou je polohování neboli diatermie (prohřívání). Pro polohování nelze využít každého canisterapeutického psa a pokud se má provádět, daný pes musí mít osvědčení z canisterapeutických zkoušek s popisem Canisterapeutický pes vhodný k polohování. Polohování slouží ke zklidnění, relaxaci a rozehřívání svalů dítěte, využívá se především u dětí s DMO, spastickým postižením a u dalších typů postižení, účinná je též u dětí hyperaktivních. Účinnost této metody je pozorovatelná a objektivně měřitelná zejména u spastických klientů, kdy dochází k uvolňování spasmu neboli křečovitého stažení svalů. Klient je přikládán ke psovi takovým způsobem, aby se využilo animálního tepla zvířete. Pes má o dva stupně Celsia vyšší teplotu než člověk. Lze přiložit i dva psy a to takovým způsobem, že jeden je přikládán pod hlavu dítěte (uvolnění svalů na krku) a druhý pod nohy. Menší dítě je možno položit mezi hřbety dvou psů. Pokud je to možné, můžeme polohování provádět i s více psy. Při polohování dojde k celkovému zklidnění dítěte, srdeční rytmus se zklidní, přizpůsobí se tlukotu srdce psa. Děti bývají ve spodním prádle a přikryté dekou. Po této aktivitě se doporučuje odpočinek nebo rehabilitace. Je prokázáno, že bezprostředně po polohování dítě v rámci rehabilitace provádí i obtížnější cviky, které by za běžných okolností nebylo schopno zvládnout. Pravidelným opakováním se tyto schopnosti ve spolupráci s rehabilitací prohlubují. Polohování je i pro psa velmi náročnou činností, neboť se přehřívá, musí být nezvykle dlouho v klidu a může se posléze cítit vyčerpaně, proto by měl provádět tuto aktivitu maximálně jednou denně a to po dobu 15 – 20 minut. Na klienty s epilepsií působí setkávání s canisterapeutickým týmem jako uklidňující faktor a dochází k redukci počtu záchvatů. U těchto dětí se také využívá prohřívání, 15
které má v tomto případě zejména pozitivní vliv na úpravu dýchání. Děti trpící epilepsií často hodí shrbené a mají dýchací obtíže. Je fascinujícím poznatkem, že někteří psi umí rozpoznat a upozornit na blížící se epileptický záchvat, ať už štěkotem nebo snahou dostat člověka do křesla, aby se neporanil. Tato schopnost je instinktivní a některým psům dána, nelze ji psa naučit. Domníváme se, že je to způsobeno tím, že pach člověka se změní, když se blíží epileptický nebo diabetický záchvat a někteří psi na tuto skutečnost umí zareagovat. Okrajově lze využít canisterapii i v logopedii. Pes slouží jako motivační prostředek k vykonávání cviků pro procvičení motoriky mluvidel, např. zapískat na psa, foukání do srsti. „Vliv
psa
na
chování
dítěte
byl
pozorován
v mnoha
oblastech.
Charakteristickým rysem psa je jeho velmi široké a využitelné zapojení do programu s dětmi.“ (Mojžíšová, Tóthová, Pravda o zooterapii, 2003 str.47) Při používání canisterapie s dětmi je rozhodujícím faktorem účinnosti také věk dítěte, ve kterém se se psem setká. Pro dítě do věku 3 let je hračkou, které dá přednost před hračkami neživými, dokáže upoutat dětskou pozornost a jistou zvědavost. Je vydatným a proměnlivým zdrojem podnětů. Předškolní děti se již více psovi věnují jakožto partnerovi pro hru, můžou se se psem vydovádět. Zlomovým bodem je přibližně věk devíti let dítěte, kdy pes pomáhá rozvoji „rodičovských“ postojů. V době adolescence je pes působivým faktorem pro rozvoj výchovy a sebevýchovy tím.
4.3.2. Oblasti působení canisterapie u dospělých Nejen u dětí lze využívat působení této velmi přínosné metody. Osoby s nadměrnou hmotností jsou některými domácími zvířaty (především psy) doslova donuceni k pohybu. Psychicky nemocné a depresivní osoby mohou za pomoci zvířete najít svoji životní úlohu, ale získat zpět také pohodu a radost ze života. Zde může zvíře (podobně jako u osamělých osob) odvádět pozornost od vlastních starostí a nemoci a usnadňovat sociální kontakty. Zvířata přijímají nemocného člověka takového, jaký je a to působí příznivě také na jeho sebehodnocení. Canisterapie u dospělých klientů se používá v domovech důchodců, léčebnách dlouhodobě nemocných a v ústavech sociální péče, canisterapie u dospělé populace je tedy využívána především u seniorů.
16
Role působnosti zvířat u starších lidí může být velmi komplexní. Interakce se zvířetem, v tomto případě se psem napomáhá lehkému snížení krevního tlaku a zklidnění srdečního tepu. Lidé v domovech důchodců trpí pocity osamělosti a vytrženosti ze svého původního prostředí. Psychika seniorů v domovech bývá často narušena absencí běžných sociálních vazeb (většina z nich přišla přechodem do zařízení o své známé, blízké, častější kontakty s rodinou, ale i o domácí zvířata), bývají citově deprimováni, nezažívají často pocity emocionálního uspokojení a naplnění. Kromě prožívání osamělosti a smutku je pro ně velkým problémem uvědomování si úbytku sil, někdy se stydí za svůj vzhled, vady zraku a sluchu, což vede k tomu, že se čím dál tím více uzavírají do sebe a stále více se straní zdravější populace. V této situaci může pomoci právě pes, který se stane mostem pro navázání nových vztahů a rozptýlením ve stereotypu života v domově. Canisterapie u seniorů je hodnocena jako nejsložitější ze všech výkonů tohoto druhu terapie ze všech rozličných oblastí jejího působení. Snaha nepřijímat podněty zvenčí a odmítání kontaktu bývá někdy ze strany starších lidí velmi hrubá, je však třeba mít na paměti, že za tímto chováním je skryto zklamání a potřeba citu. Psovod pracující v domovech důchodců by měl dobře znát psychiku těchto lidí. První narušení bariery musí provést pes, posléze se nenásilně připojuje skrze psa i terapeut. Náročnost canisterapie u dospělých klientů je i v tom, že většinou trvá delší dobu, než je ona pomyslná bariéra prolomena a dostaví se nějaké výsledky. Bohužel z tohoto důvodu někdy bývala canisterapeutická činnost
vedením těchto
zařízení pozastavena jako neúspěšná. Pes dokáže svými projevy dát starému člověku nový smysl života. Zvířata jsou výrazným sociálním katalyzátorem a kognitivním stimulátorem, neboť udržují seniora v činnosti, zlepšují intelektuální funkce starých lidí. Jsou regulátorem společenského chování, poskytují nové téma k hovoru s lidmi, dříve nepoznané zážitky. Pro canisterapii u seniorů se hodí psy s klidnou, ale veselou povahou, rozradostňují často už jen tím, že jsou a nechají se pohladit nebo přijmou pamlsek. Často se stává, že lidé vzpomínají na zvířata, která někdy sami měli. Kolektivní canisterapie může omezovat pasivnější nebo méně průbojné obyvatele domova, proto je v těchto případech vhodné navštěvovat tyto klienty individuálně se psem na pokojích.
17
„U pacientů s diagnózami Alzheimerova choroba, intolerance v chování, permanentní psychomotorické rozrušení, sebepoškozování, agresivita, trvalý křik, hemiplegie, byl jako návštěvní zvíře použit zlatý retriever ( 1x týdně 45 minut). První náznaky reakce pacientů byly zaznamenány po 6-8 týdnech, postupně došlo ke zlepšení především v komunikaci s okolím, odstranění sebepoškozujících tendencí, zvýšení pocitu bezpečí, zklidnění, snížení tendence ke stresovým stavům a v důsledku toho i k možnosti snížení medikace.“ (Mojžíšová, Tóthová, Pravda o zooterapii, příspěvek Ing.Mahelky, Problematika Zooterapie na konferenci IAHAIO, str. 42 ) I v českých podmínkách se setkáváme s pozitivním účinkem metody terapie se psy u seniorů, kde v průběhu terapie se snižuje nutnost užívání antidepresiv u klientů až o 30 %. Využití canisterapie pomalu proniká i do léčeben dlouhodobě nemocných, příkladem je léčebna dlouhodobě nemocných v Bílovicích. I v těchto zařízeních bývá doba pobytu od 3 měsíců a delší, proto slouží canisterapie jako metoda ke snižování pocitu osamění, odloučení od rodiny a k emocionální stimulaci, někdy se u pacientů provádí i polohování, zejména u osob se špatnou pohyblivostí, s artrózou, po cévní mozkové příhodě. V této LDN se uplatňují počátky canisterapie u osob v komatu, toto je prováděno pouze na vyžádání rodin klienta. Pacient v poloze na boku je přiložen ke psovi takovým způsobem, aby obejmul jednou rukou psa. V těchto případech se nechává pes přiložený na 5-10 minut, neboť je to pro něj velmi vyčerpávající. U lidí v komatu lze pozorovat náznaky reakcí např. změna v mimice, když ví, že pes přijde nebo se během polohování drží srsti psa a nechtějí ho pustit. Během polohování dojde k uvolnění svalstva, částečnému povolení křečí klienta. Pes v sociálních zařízeních pozitivně působí i na personál. Vztah mezi ošetřovateli a pacienty bývá někdy napjatý, společné zaujetí a radost je spojují, menší je také potřeba pacientů vyžadovat pozornost personálu. Snižuje se pravděpodobnost syndromu vyhoření (burnout syndrom). Příznivý dopad má přítomnost psa ve věznicích, známým případem v této oblasti je ženská věznice ve státě Washington, kde vězeňkyně mohou jako odměnu za dobré chování cvičit psy pro budoucí službu pro postižené. „Podobné programy ve věznicích ukázali, že působení psa dokáže snížit agresivitu mezi vězni i počet násilných 18
činů a sebevražd. Přítomnost psa uvolňuje mezi lidmi bariéry a pomáhá při komunikaci.“ (Brzáková, www.regenerace.net) 4.4. Rezidentní canisterapie
Jedná se o
trvalé držení canisterapeutického psa
(„často také umístění
natrvalo“). Jde o převzetí psa klientem, ať už zařízením nebo jednotlivcem. Takový pes se může, ale nemusí stát majetkem konkrétního klienta nebo zařízení. Předávající organizace určují specifické podmínky za kterých je pes předán a zajišťují výcvik personálu nebo jiných zodpovědných osob , kteří budou canisterapii provádět a kteří se budou starat o psa. První terapeutický pes v ČR vycvičen pro potřeby konkrétního klienta byl předán v roce 2005. Rezidentní canisterapie se využívá v ČR v několika ústavech péče o mentálně a tělesně handicapované. K dovednostem terapeutického psa patří zejména splnění povelů poslušnosti, aportování předmětů a jiné hry, trpělivost při doteku klienty, setrvávání v pozici a upozornění člena rodiny nebo personálu zařízení na nestandardní chování klientů. Především mne zaujala praxe trvalého držení psů ve Speciální mateřské škole Hurbanova v Praze 4. Jde o jedinou školku u nás, která má své vlastní psy. Tato MŠ je specifická tím, že se jedná o integrační zařízení, kam chodí jedna třetina dětí s více vadami, jedna třetina dětí se zdravotním oslabením (astmatici, dětští diabetici apod.) a třetina dětí zdravých. Mateřská škola preferuje zdravý životní styl a tzv. enviromentální výchovu, tedy výchovu k citlivému přístupu k životnímu prostředí. Mateřských škol, kam psi docházejí je více, ale pouze mateřská škola Hurbanova má psy vlastní, jde o feny labradora a jednu fenu švýcarského ovčáka. Dva psy provádějí jedenkrát týdně s nejvíce postiženými dětmi polohování, ale o přítomnost psů nepřicházejí ani zdravé děti. Jsou součástí přirozeného života ve třídě, učitelka jejich přítomnosti využívá k přirozené výchově mravní a etické. Když děti zlobí, pes reaguje neklidem, děti si toho všímají a své chování korigují. Děti také připravují psům do misky žrádlo, cvičí si vztah ke zvířatům, zažívají jaké to je se o někoho starat. Péče v této integrační školce je komplexní, patří do ní fyzioterapie, plavání, hipoterapie apod.
19
5.Canisterapeutický pes
Ke klientům samozřejmě nelze pustit jakéhokoliv psa, pes pro canisterapii musí projít zkouškou povahy a musí splňovat přísná kritéria zdraví. Tyto požadavky se prověřují při canisterapeutických zkouškách, kterým věnuji jednu z následujících podkapitol (5.2.Canisterapeutické zkoušky). Nelze přesně stanovit, které plemeno je pro canisterapii nejlepší, záleží spíše na pevné povaze bez agresivity. Některá plemena jsou samozřejmě vhodnější díky své vrozené povaze, ale pes může být kteréhokoliv plemene, včetně kříženců. Velikost psa také nerozhoduje, ačkoliv psi příliš malého vzrůstu (čivavy) nejsou vhodní. Někdy se klienti velkých psů bojí, proto jsou pro ně vhodnější spíše psi menší (malý knírač). Někteří klienti také upřednostňují světleji zbarvené psy, tmavý pes budí respekt a možné obavy. Jedině pro polohování je nutnost velkého psa. Kterýkoliv pes se nemusí hodit ke konkrétnímu klientovi. Tam, kde očekáváme bojácnost ze strany klienta je vhodnější využít psa světle zbarveného a menšího. Minimální věkovou hranicí psa pro účast na terapii je 15 měsíců, horní hranici určuje zdraví a stav psa. Mělo by jít o psa s vyrovnanou povahou, neagresivního, ochotného ke kontaktu s lidmi a práce ho musí bavit. Pokud je pes unavený nebo podrážděný terapie končí, neboť by se zvěšovalo riziko i pro klienta, že pes bude reagovat neadekvátním způsobem.
5.1. Výběr a výchova psa pro canisterapii
V současnosti
se
preferují
mezi
canisterapeuty
dva
názory
na
canisterapeutického psa. Jeden je ten, že nejlépe je, pokud je pes pro canisterapii vychovávaný od štěněte, druhý, že lze psa naučit požadavkům v průběhu jeho života, tedy i v pozdějším věku. Osobně se přikláním spíše k prvnímu názoru, ale nemyslím si, že by výchova ke canisterapii až v pozdějším věku měla být překážkou, pokud je pes důsledně vychováván od štěněte běžným způsobem. Pokud ale vybíráme štěně se záměrem, že bychom s ním chtěli provozovat canisterapii, existuje několik vodítek ke správnému výběru psa. Jsou rasy převážně klidnější (retrívři) a rasy temperamentní (lovečtí psi), je třeba respektovat přirozenou povahu psa a počítat s jejími specifiky při výcviku. Do 7-8 týdnů 20
věku by mělo být štěně u své matky, po převzetí novým majitelem následuje období socializace. Štěně je vychováváno běžným způsobem, systematicky a důsledně, několikrát denně by s ním měl majitel krátce cvičit. Je třeba pejska navyknout různým situacím (jízdě dopravními prostředky, většímu počtu lidí, ruchu ve městě apod.) Štěně musí navyknout fyzickému kontaktu, někdy i s větším počtem lidí zaráz, ale kontakt s lidmi by mu měl poskytovat především radost. Zároveň by ale měl navyknout rušivým podnětům: křik dětí, pád člověka, nezvyklé pohyby a pachy. Dobrým cvikem pro budoucího terapeutického psa je návyk schopnosti rychlého uklidnění po rozdováděnosti hrou. Důležitý je vztah mezi psem a jeho psovodem. Pes musí být svému pánovi podřízen a perfektně ho poslouchat, zároveň však musí mít ve svém majiteli oporu. Pes v terapii by měl být ovladatelný nejen svým psovodem, ale i cizími lidmi. K přímému výcviku psa ke canisterapii se doporučuje přejít až v jednom roce života psa. Je třeba si uvědomit, že jsou kladeny vysoké nároky na povahu psa a zvládání náročných a nezvyklých situací. Při výkonu canisterapie u dětí dochází k různým situacím, které musí pes zvládat bez reakce nebo maximálně útěkem. Je nemyslitelný byť i pouze náznak jakékoliv agresivní reakce, i kdyby se mělo jednat jen o zavrčení. Mám na mysli takové situace, kdy dítě zatahá psa bolestivě za ucho, štípne nebo strčí do psa, při hře zakopne nebo spadne na psa atd. V terapii s mentálně nebo fyzicky handicapovanými klienty musí být připraven na nezvyklé a neočekávané pohyby, reagovat klidně na kolečkové křeslo nebo berle. Všechny situace, které mohou vzniknout v průběhu provádění terapie prověřují canisterapeutické zkoušky. Ty pořádají jednotlivá canisterapeutická sdružení. Ačkoliv stanovy pro zkoušky se v detailech v každé organizaci liší, základní přehled požadavků na terapeutického psa jsou vždy stejné.
5.2. Canisterapeutické zkoušky
Základním předpokladem pro provádění canisterapie canisterapeutickým týmem (pes a jeho psovod) je získání osvědčení canisterapeutického týmu. Toto osvědčení vydává konkrétní canisterapeutické sdružení na základě úspěšného složení canisterapeutických zkoušek. Zkušební řády se v různých specifických bodech liší, základní požadavky jsou však ve všech organizacích prakticky totožné. Při tvorbě norem vychází české organizace především ze stanov mezinárodně uznávaných 21
canisterapeutických organizací např. americké Delta Society. V této kapitole předkládám přehled základních požadavků ke splnění canisterapeutických zkoušek pro psa, pro úplnost lze v příloze č.2 nalézt přesné znění požadavků ke zkouškám společnosti pro pomoc prostřednictvím canisterapie a osobní asistence Podané ruce. Požadavky na terapeuta jsou shrnuty v kapitole 6. Terapeut. Osvědčení mohou získat týmy, které projevují aktivní zájem o problematiku a předpoklady a připravenost psovoda i psa pro terapeutickou činnost. V praxi to znamená navštěvovat různá teoretická i praktická odborná školení. Většina organizací pořádá i výcvikový kurz canisterapeutických týmů a následně canisterapeutické zkoušky. Požadavky se týkají věku psovoda (ten může u některých organizací skládat zkoušky se svým psem od věku 16 let), provozovat smí canisterapii jen plnoletý občan, tj. po dosažení 18ti let věku. Požadavky na věk psa pro zapojení do provozu canisterapie se různí. V některých organizacích je to už od 6 měsíců věku psa (CANTES), v jiných minimálně 15 měsíců věku zvířete (Pomocné tlapky o.p.s.), dále např. 12 měsíců věku u malých plemen a 18 měsíců věku u plemen středních a velkých (Canisterapeutická společnost Jižní Morava). Vystavováno je osvědčení na jméno konkrétního psovoda a konkrétního psa, v tomto složení také mohou vykonávat canisterapeutickou činnost, platnost je rok nebo dva roky a má stanovena přesná pravidla pro využitelnost daného týmu. V případě bezproblémové spolupráce a dobrého zdravotního (fyzického i psychického) stavu psa bývá platnost prodlužována bez nutnosti opakování zkoušek. Jak jsem se již výše zmínila, některé organizace pořádají před samotnými zkouškami kurz přípravy canisterapeutických týmů. Pro přiblížení těchto kurzů ve svém textu vycházím z koncepce přípravy Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík. Podmínkou účasti na kurzu je úspěšné absolvování vstupního pohovoru s psovodem o jeho motivaci, osobnostních předpokladech a dosavadních zkušenostech v oblasti kynologie, součástí je i praktická zkouška ovladatelnosti psa a prověření dovedností týmu pro provoz canisterapie. Vlastní kurz se skládá z teoretické a praktické části. Během desetidenního soustředění jsou pro psovody připraveny teoretické přednášky, kde se seznamují s metodikou práce týmu, náplní jsou také základy psychologie a pedagogiky, specifika práce s klienty s různými druhy postižení. Dále témata kynologické a veterinární problematiky. V rámci praktické přípravy se pes setkává s možnostmi neobvyklého chování klientů, tj. nekoordinované pohyby a náhlé 22
reakce. Tým se učí řešit modelové situace, které mohou nastat v průběhu terapie. „ Týmy jsou sledovány nejen v průběhu zkoušek, ale také během kurzu, lépe se tak projeví povaha a schopnosti obou zúčastněných i vztah mezi psovodem a psem.“ (KOL.AUTORŮ, Mezinárodní seminář o zooterapiích, 2005, str.23) Základní struktura samotné zkoušky je u všech organizací téměř totožná. Před samotnou zkouškou je vykonána veterinární kontrola, pes musí splňovat přísná kritéria zdraví. V průběhu zkoušek i při provádění canisterapie musí být dodržen § 236/ 1999 Sb. ochrana zvířat proti týrání, § 166/ 1999 Sb. o veterinární péči, § 199/ 2004 Sb. o ochraně zvířat v chovu a svodu. V nejbližší době by také měly vyjít v platnost Řád ochrany zvířat při prezentacích a Řád ochrany zvířat při práci s klientem.
Nyní se tedy seznámíme se samotným průběhem zkoušek a požadavky kladenými na psa. Nejprve se většinou testuje základní poslušnost psa, reakce na povely typu sedni, lehni, aport a dlouhodobé odložení. Dále zkoušky obsahují kontrolu psychické stability psa. Toto se provádí tím způsobem, že pes je veden mimo dohled psovoda cizí osobou na vodítku, nesmí tahat ani jinak impulzivně reagovat, druhou možností je bez jakéhokoliv povelu přivázání psa k úvazu, psovod odchází mimo dohled psa a kolem psa prochází pomalou chůzí skupinka lidí. Sledují se reakce psa během těchto aktivit. Součástí testování je zkouška snášenlivosti s lidmi – reakce na cizí osobu, čekání s cizí osobou, simulace veterinární prohlídky s nadzdvihováním předních končetin psa, kartáčování srsti, krmení, krmení cizí osobou (při braní pamlsku musí být pes jemný a opatrný), opakované krmení s frustrací (ucukávání ruky s pamlskem). Se psem manipuluje cizí osoba, přenáší ho apod. Kontroluje se schopnost dráždivosti a útlumu, rozhodčí rozdovádí psa a tento pes, který není na vodítku, musí na pokyn psovoda hru ukončit a přijít k psovodovi. K dopomoci přivolání psa bývá povoleno využití motivačních pomůcek – pamlsku, oblíbené hračky apod. Ve zkouškách některých organizací se objevuje kontrola reakce na ostatní psy a zvířata. Další část zkoušek se týká specifických terapeutických situací. Reakce na běžícího člověka a pád člověka, během tohoto bodu nesmí dávat psovod psovi žádné povely. Pád bývá kombinován se spadnutím tašky s předměty (plechovkami, plastovými lahvemi) na zem. Pes nesmí reagovat bázlivě ani agresivně, nesmí skočit po tašce. Testují se reakce psa na hlouček lidí, kteří se nahlas baví, smějí se, postupně hladí psa. Hlazení je klidné, posléze prudké i omezující (zabránění psovi v pohybu). Lidé 23
překračují psa, zavadí o psa apod. Osoba na invalidním vozíku přijíždí ke psovi, mluví s ním, hladí ho, velkého psa obejme kolem krku, malého si položí na klín, obdobně se testuje reakce psa na člověka s berlemi a reakce na prudké a nepředvídané pohyby. Pes nesmí projevit žádný náznak nevole. Posledním bodem je simulace návštěvy. Zkoušející simuluje polohování, během celého úkonu je přítomna osoba v bílém plášti. V tomto bodu se hodnotí také přístup psovoda ke klientovi. Při hodnocení se využívá bodového ohodnocení jednotlivých disciplín, nula bodů se uděluje v případě nevykonání disciplíny nebo při výrazně nežádoucím projevu psa. Získání nula bodů u některé z disciplín vede automaticky k neudělení osvědčení. Je možno získat prémiové body za vyjímečný výkon, kterým je např. výrazně dobrá souhra mezi psovodem a psem. Psovodi musí projevit dobrý vztah se svým psem, schopnost pracovat a komunikovat s lidmi a pes svou přátelskost a nekonfliktní povahu. Základem canisterapie je, aby kontakt klienta se psem byl pro všechny (tedy i pro canisterapeutický tým) radostnou a přínosnou záležitostí.
6. Terapeut Canisterapeut je osoba provádějící canisterapii. Obvykle se jedná o majitele psa, dobrovolníka, který se svým psem absolvoval canisterapeutické zkoušky, který absolvoval teoretickou přípravu pro výkon terapie a osobnostně vyhovuje profilu pro canisterapeuta. Canisterapeuté mívají i další odpovídající odborné vzdělání zdravotního, pedagogického nebo sociálního charakteru.
6.1. Požadavky na terapeuta
Terapeut pro canisterapii zodpovídá za psa a průběh terapie, při terapeutické jednotce by měl být přítomen někdo z personálu zařízení. (Canisterapeut odpovídá za psa a za jeho výkon, ne však za klienty) Canisterapii smí provádět jen člověk, který je profesně orientován v léčebném procesu nebo rehabilitaci.
24
Ideální canisterapeut je dokonale seznámen s reakcemi a povahou svého psa. Pes a psovod spolupracují na výcviku, stejně tak později i při nasazení. Člověk je pro psa oporou a autoritou, partnersky se však vzájemně doplňují. Psovod musí být zklidňujícím faktorem, ne zdrojem stresu. Práce psa je závislá na osobnosti psovoda, jež odpovídá za přípravu psa pro canisterapii, ale i za průběh každé terapeutické práce. „ Pes je barometrem osobnosti člověka, který s ním pracuje.“ (KOL.AUTORŮ, Mezinárodní seminář o zooterapiích, 2005, str.21) Úkolem psovoda je vyloučit při terapeutických setkáních podněty, které by mohly psa neúměrně rozptylovat a odvádět od práce. Při všech formách canisterapie je na psovodovi, aby zavčas rozpoznal, kdy je pes unaven, poskytl psovi dostatek odreagování a klidu na spánek a jídlo a regeneraci. „ Přestože práce psa ko-terapeuta se může zdát zajímavou hrou či odpočinkem, je každé setkání s klientem psychicky velmi náročné. Je důležité, aby nedošlo k přetížení psa.“ (KOL.AUTORŮ, Povídání o canisterapii, 2000, str.8)
6.2. Hlavní znaky osobnosti terapeuta
Člověk provádějící canisterapii by měl mít určité osobnostní předpoklady pro provádění této práce a proto se zkoušky nevyhnou ani jemu. Součástí proškolování canisterapeutů jsou i psychotesty. Mělo by jít o člověka klidného a vstřícného se schopností empatie, přijímat klienta takového, jaký je, ke klientovi v žádném případě nesmí přistupovat direktivně nebo dokonce snad agresivně. V průběhu terapie by měl mluvit přiměřeně hlasitě, nesmí být hlučný, musí umět naslouchat a musí umět používat v práci i emoce (pochválit , povzbudit klienta). Neměl by být autoritativní. Nebezpečím, kterým se musí v terapii vyhnout je vyzdvihování jednoho klienta nebo skupiny klientů, to vede k napětí a vyvolává konflikty ve skupině, což je nežádoucí. „ Kdo nedokáže kontrolovat sám sebe, nedokáže kontrolovat zvíře ani léčebný proces.“ (KOL.AUTORŮ, Mezinárodní seminář o zooterapiích, 2005, str.19) Důležité je mít v práci systém. Práce začíná při domluvě s kontaktním místem na četnosti canisterapie (a také dohodou o účasti - podávání zpráv rodičům v případě provádění canisterapie u dětí). Nejprve si terapeut vytvoří plán práce, zmapuje prostředí, vytvoří plán, čeho by chtěl dosáhnout a v určitých intervalech dělá zhodnocení, čeho se
25
dosáhnout podařilo. Terapeut si vede canisterapeutický deník, kde zaznamenává aktivity, pokroky v práci, změny v chování klientů, změny postoje klienta ke psovi. Člověk terapeut je tím, kdo vede léčebnou jednotku a jeho práce je i o kontaktu s klienty. Zejména při práci s dětskými klienty je potřeba postupně a citlivě odstraňovat např. počáteční obavy ze psa. Jeho náročná úloha spočívá v první řadě v práci s rodiči a přesvědčování o vhodnosti terapie. Canisterapeutický pracovník nese velkou zodpovědnost, neboť jeho chování může ovlivnit stav druhých lidí.
7. Organizace terapie s využitím psa v ČR
Terapie za účasti psa se začala rozvíjet v českých podmínkách až po roce 1989, ačkoliv ve světě mělo terapeutické setkávání klientů se zvířaty již dlouholetou tradici a praxi. První poznatky o terapii se zvířaty byly čerpány ze zahraničních zdrojů. Nejvýznamnějšími organizacemi, se kterými spolupracují české organizace jsou International Association of Human-Animal Interaction Organizations (IAHAIO) – Mezinárodní asociace organizací pro interakci lidí a zvířat a pro terapii se psy americká Delta Organization. V současnosti funguje také úzká spolupráce mezi českou stranou a organizací European Society for Animal Assisted Therapy (ESAAT), tato společnost byla však založena až v roce 2004. Nyní se stručně seznámíme s těmito zahraničními organizacemi, neboť měly a mají nezanedbatelný vliv na rozvoj a fungování zooterapie v České republice.
7.1.Mezinárodní spolupráce 7.1.1. IAHAIO
International Association of Human-Animal Interaction Organizations sdružuje jednotlivé národní organizace pracující v oblasti výzkumu a praktické aplikace terapie se zvířaty. Koordinuje jejich aktivity a usnadňuje výměnu nejnovějších poznatků a zkušeností mezi nimi.„Členové IAHAIO jsou přesvědčeni že ti, kteří zvířata cvičí a poskytují služby druhým lidem musí zajistit kvalitu života těchto zvířat, programy nabízející různé pomocné činnosti nebo terapii s použitím zvířat se mají řídit základními
26
normami, mají být pravidelně sledovány a mají být zajišťovány patřičně vzdělanými a připravenými pracovníky.“ (www.aovz.cz/data/aovz-prahad.php) IAHAO vypracovává mezinárodní standardy a pracuje na zlepšování informovanosti o možnostech terapie mezi laickou i odbornou veřejností. V pravidelných tříletých intervalech pořádá mezinárodní konference takto tématicky zaměřené. Několik českých odborníků (Matějček, Lacinová) se zúčastnilo Ženevské konference IAHAO v roce 1995, což bylo prvním velkým krokem k rozvoji terapie se zvířaty v ČR. Další konference IAHAO se v roce 1998 konala v Praze pod názvem Proměnlivá role zvířat ve společnosti. Stala se s rekordním počtem účastníků ze 42 zemí nejúspěšnější v historii konferencí . Celá tato akce velmi přispěla k rozvoji terapie se zvířaty, zejména se psy, v ČR. Zatím poslední mezinárodní konference IAHAIO proběhla v říjnu 2004 ve skotském Glasgow a zdůraznila celosvětovou důležitost domácích zvířat na lidské zdraví a fyzickou a psychickou pohodu.
7.1.2. Delta Society
Mezinárodní nezisková organizace, jejímž hlavním zaměřením je terapie pomocí zvířat, Delta society, byla založena v roce 1977 v americkém Oregonu. Zakladatelé Delta Society chtěli porozumět kvalitám soužití mezi domácími zvířaty a lidmi a možnostech působení zvířat na lidské zdraví a pohodu. V oboru terapie se psy má Delta Society naprosto nejdelší zkušenosti. V posledních desetiletích investovala přes půl milionu dolarů do sestavení metodiky, praktických standardů a systému výuky zooterapie. Současné programy Delta Society zahrnují začleňování zvířat do životů lidí: program "Zdravotní výhody aktivit se zvířaty" zaměřený na obecnou populaci ke zlepšení zdraví a programy "Terapie za pomoci zvířat" a "Partnerský program s domácími zvířaty", zaměřený na zlepšení léčby nemocných lidí.
7.1.3. ESAAT
V říjnu 2004 byla ve Vídni založena European Society for Animal Assisted Therapy, (Evropská společnost pro zvířaty asistovanou terapii), ESAAT zastřešuje evropské organizace pro terapii se zvířaty. Angažuje se ve výzkumu a rozšiřování 27
informací , v propagaci terapeutických a pedagogických přínosů vztahu mezi člověkem a zvířetem. ESAAT byla založena také s cílem vytvořit základní pravidla pro vzdělávání a výcvik na poli AAT v Evropské unii. Z norem
ESAAT
vychází
některé
body
Etického
kodexu
české
Canisterapeutické organizace (viz.příloha 3). 7.2. Stručný vývoj Canisterapie v České republice
Specifický český název pro terapii se psy – canisterapie – vznikl v roce 1993. Počátky organizovaných terapeutických aktivit se psy byly spjaty s brněnským sdružením FILIA a se jménem jeho zakladatelky PhDr. Jiřiny Lacinové. Od počátku devadesátých let se v pedagogických, psychologických a kynologických časopisech objevují články s canisterapeutickou tematikou. V roce 1997 vznikla Canisterapeutická společnost, která zavedla v ČR první systém testování terapeutických psů a návštěvní programy. K rozvoji canisterapie v ČR velmi přispělo konání mezinárodní konference IAHAO v Praze v roce 1998. Také díky této konferenci byla konečně prolomena bariéra obav úřadů k využívání zvířat v terapii. Od roku 1998 je canisterapie využívána v psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích a od roku 1999 se vědeckému výzkumu působení zvířete na člověka věnují odborní pracovníci na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 1999 byla vydána první kniha s touto tematikou v českém jazyce, Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie1999, jejíž autorkou je MUDr. Lenka Galajová. Začaly vznikat různé regionální organizace canisterapie. Vzhledem k jejich následnému nejednotnému vývoji a objevujících se rozdílech především v podmínkách udílení certifikátů pro praktikování terapie, shodli se zástupci většiny organizací na nutnosti sjednocení základních pravidel a podmínek praktikování canisterapie. V roce 1993 byla založena zaštiťující organizace Canisterapeutická asociace (CTA). V roce 2006 Canisterapeutická asociace nově schválila na mezinárodní zooterapeutické konferenci v Brně Etický kodex CTA (viz příloha 3). Etický kodex shrnuje
základní
definice
termínů
užívaných
v canisterapii,
odpovědnost
canisterapeutických pracovníků a jejich kompetence, morální a právní normy, povinnost důvěrnosti, zájmy klienta, profesní vztahy a problematiku veřejných prohlášení, součástí jsou i práva psa ko-terapeuta.
28
V současné době pracuje v ČR přes dvě desítky canisterapeutických organizací a několik samostatně pracujících dobrovolníků v canisterapii. Cílovými kontaktními místy praktikování canisterapie v ČR jsou mateřské a základní školy, ústavy sociální péče, zařízení pro mentálně a fyzicky handicapované děti i dospělé, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných .
7.3. Canisterapeutická asociace (CTA)
„ Canisterapeutická asociace byla založena jako zájmové sdružení právnických osob – organizací, zabývajících se canisterapií – z potřeby prosazovat společné zájmy všech sdružených organizací, respektujíc přitom suverenitu svých členů. Je právnickou osobou, jedná svým jménem a nese zodpovědnost za své závazky.“ (Stanovy Canisterapeutické
organizace,
www.ctasociace.cz/stanovy-canisterapeuticke-
organizace.htm). CTA byla založena roku 2003 v Brně jako zastřešující organizace, reprezentant canisterapie v ČR v národních organizacích. Předmětem činnosti asociace a jejími cíli je sjednocování členských subjektů zabývajících se canisterapií, spolupráce a koordinace činnosti asociace s jinými organizacemi podobného zaměření vně CTA, stanovování metodiky a metodické vedení a metodiky registrovat ve vyšších orgánech (ministerstva). CTA zajišťuje nejen tok informací a komunikaci mezi jednotlivými členskými subjekty, ale komunikuje i se státními orgány a informuje veřejnost. Sídlo asociace je v Brně, předsedkyní je PhDr. Jiřina Lacinová, zakladatelka sdružení Filia a také první víceprezidentka ESAAT – viz. 7.1. Mezinárodní spolupráce. V současné době je členem CTA devatenáct organizací, které se zabývají canisterapií nebo vzděláváním, výcvikem, využíváním jiných druhů zooterapií ( kromě hippoterapie). V následujícím textu blíže představím tyto jednotlivé organizace zaměřené na canisterapii. Všechny tyto organizace mají charakter samostatné právnické osoby. Sdružení Filia sídlí v Brně a působí v Jihomoravském kraji. Jedná se o neziskovou organizaci s humanitárním program. Jedním z těchto programů je canisterapie a její využití. Členové sdružení byli prvními v České republice, kteří se začali systematicky zabývat terapeutickým kontaktem psa a člověka, jsou také autory českého názvu terapie za účasti psa, tedy názvu „canisterapie“. Nadatio Samaritanus – Sdružení Samaritán je nestátní, nezisková organizace tvořená dobrovolnými aktivisty a profesionálními pracovníky, sdruženými 29
k uskutečňování humanitárních programů pro zdravotně postižené, staré a sociálně slabé občany. Jedním z mnoha uskutečňovaných programů této organizace je i provoz canisterapie. Působí v Jihomoravském kraji. Pomocné tlapky o.p.s. je obecně prospěšná společnost, která se primárně zabývá chovem, výcvikem a předáváním asistenčních psů. Další oblastí je canisterapie, kromě poskytování služeb canisterapeutických týmů se zabývá i výcvikem terapeutických psů pro rezidentní canisterapii. Působnost společnosti je celostátní. Společnost Podané ruce je zaměřena na oblast canisterapie a osobní asistence. Sídlo společnosti je ve Frýdku Místku a její působnost je celostátní. Sdružení Piafa ve Vyškově se věnuje hiporehabilitaci, canisterapii a dalším aktivitám. Působí celostátně. Je profesionálním pracovištěm. Je jedním z mála
ze
zařízení v České republice, kde jsou psovodi zaměstnanci sdružení s nárokem na finanční ohodnocení. Svovap vzdělávácí centrum s.r.o.
se zaměřuje na možnosti vzdělávání
dospělých v oblasti chovatelství zvířat. Pořádá různé rekvalifikační kurzy s tímto zaměřením a jedním z nich je i kurz Canisinstruktor pro oblast rozvoje osobnosti. Psi pro život je občanské sdružení zabývající se hipoterapií, canisterapií a výcvikem terapeutických psů pro osobní asistenci. Součástí je i organizování vzdělávacích činností v těchto problematikách. Výcvikové a canisterapeutické sdružení Hafík – Třeboň pracuje především na území Jihočeského kraje. Občanské sdružení je výcvikové canisterapeutické středisko, zabývá se výukou trenérů terapeutických psů, výcvikem canisterapeutických psů, jejich chovem a praktickým využíváním této činnosti pro psychosociální terapie občanů s různými druhy postižení. V Canisterapeutickém sdružení Jižní Morava v současné době pracuje 85 členů se 112 psy. Působnost je nejen pro Jižní Moravu, ale pro celé území České republiky. Náplní činnosti sdružení je canisterapie, pořádání zkoušek a účast canisterapeutických týmů na akcích pro zdravé a handicapované občany a děti. Senior canisterapie je sdružení s celorepublikovou působností se sídlem v Praze a jak název napovídá věnuje se především využití canisterapie u seniorů. Aura Canis o.s. se sídlem a působností v Hradci Králové je sdružením občanů, zabývajících se léčebným působením psa. Věnuje se především působení canisterapeutických jednotek v kontaktních místech, výchovou dětí a mládeže
30
k zodpovědnému vztahu ke zvířatům, pořádáním osvětových přednášek a pořádáním pobytů s využitím canisterapie. Helppes je centrem výcviku psích pomocníků pro tělesně a zdravotně handicapované. Helppes pořádá taktéž canisterapeutické zkoušky a sdružuje canisterapeutické týmy. Dalšími členy CTA jsou organizace, které se sice nevěnují přímo canisterapii, ale jiným druhům zooterapie nebo tyto formy terapie dlouhodobě využívají. Borudo o.s. je občanským sdružením pro ochranu přírody a životního prostředí. Všechny jejich aktivity jsou koncipovány jako náplň volného času dětí a mládeže se zaměřením především na enviromentální výchovu, chovatelství a setkávání dětí a mládeže. Sídlem sdružení je Donínský mlýn a sdružení působí v Libereckém kraji. ELVA-HELP působí v Praze, Středočeském kraji a Libereckém kraji. Zabývá se výcvikem vodících a asistenčních psů. Počítáte s námi? je souhrnný název pro Základní školu praktickou, Základní školu speciální a speciálně pedagogické centrum V Blansku. V rámci ucelené rehabilitace využívá Základní škola speciální i canisterapii a to od roku 1996. SAOP – Sdružení pro aktivní odpočinek a integraci postižených sídlí v Praze, v rámci realizovaných projektů zajišťuje canisterapii pro Mateřskou školu speciální, jde o integrační MŠ, v rámci Dětského integračního centra s.r.o. Fitmin je chovatelská stanice borderkolií, některá štěňata jsou poskytována k speciálnímu asistenčnímu a terapeutickému výcviku. Členy Canisterapeutické organizace jsou i ZOO Brno, která se zapojuje do oblasti využívání zooterapie s různými, a to i exotickými zvířaty, která jsou majetkem Zoo. Této aktivitě se v rámci Zoo Brno věnuje Stanice mladých přírodovědců a pražské občanské sdružení SRAZ – společně za radostí a zdravím, které svou činnost zaměřuje na ekologickou výchovu. Sdružení CANTES fungující od roku 2004 v Poličce se sice do současné doby nestalo členem sdružení CTA, ale v oboru canisterapie v ČR má své místo. Sdružuje několik canisterapeutických týmů pracujících v oblasti Hradce Králové.
7.4. Canisterapie a legislativa
Organizace poskytující canisterapii mají většinou charakter občanského sdružení, jedná se o nevládní organizaci, většinou je také neziskového charakteru. 31
Sdružuje canisterapeuty – dobrovolníky, kteří svou činnost vykonávají ve svém volném čase bez nároku na honorář. Na hrazení nákladů provozu se podílí sdružení, částečně kontaktní místo (jedná se především o hrazení příspěvku na dopravu). Některá zařízení ze své vlastní iniciativy přispívají na výživu psa, jeho veterinární ošetření nebo na činnost sdružení. Profesionální výkon canisterapie je v českých podmínkách zatím stále náročný, jedním z mála středisek sdružující canisterapeuty jakožto své zaměstnance s finančním ohodnocením je Piafa ve Vyškově. Canisterapii může vykonávat i jedinec – dobrovolník, který není členem žádné členské organizace, ale u některé z nich má vykonané i se psem canisterapeutické zkoušky. Při vykonávání canisterapie jsou dodržovány požadavky na bezpečnost sociálních služeb a standardy sociálních služeb. Všeobecnou podmínkou pro práci se psem a člověkem je zdraví psa i psovoda (zejména co se týká přenosných onemocnění). Při návštěvě v kontaktním místě odevzdá canisterapeut vedení kopii certifikátu o složení canisterapeutických zkoušek, očkovací průkaz psa (může být i doklad o aktuálním vyšetření psa od veterinárního lékaře) a doklady o svém vzdělání, případně i reference z předešlého nebo současného kontaktního místa. Pes by měl být pojištěn, toto pojištění se zařizuje společně k připojištění domácnosti. Pokud pojištění chybí, za případné škody způsobené psem zodpovídá majitel a je povinen je uhradit. Konkrétní dohoda o práci je záležitostí domluvy mezi kontaktním místem a canisterapeutem. Při kontaktu klienta se psem je důležitá i pravidelnost setkávání. Vzájemný kontakt nesmí být zdrojem zdravotních ani psychických obtíží žádné ze zúčastněných stran. Pokud je riziko negativních dopadů na psa nebo na klienta je canisterapie přerušena. K dočasnému přerušení činnosti je také nutno přistoupit v období hárání, březosti nebo po porodu u fen. Doporučuje se také v případě nadměrného línání zvířete. Pro pohyb v zařízeních je vhodné doplnit certifikaci vizuálním označením psa a terapeuta (např.trička, jmenovky pro psovody, pro psy pak vesty, šátky, obojky). Při vstupu do budovy a jednání s pověřenými osobami se terapeut prokazuje identifikační průkazkou, nejlépe opatřenou fotografií terapeuta i psa. Z hlediska zajištění kvality práce je důležité další vzdělávání psovodů, spolupráce týmů a setkávání určená především k předávání si zkušeností z praxe.
32
Základem provozování canisterapie je, že nikdo, pes ani člověk nesmí být k vzájemnému kontaktu nucen.
7.5. Bezpečnost provozu canisterapie
Prvním bodem je zajištění bezpečnosti pro klienta. Pes musí být odpovídajícím způsobem veterinárně ošetřen a terapeut odpovídá za psovu vynikající psychickou i fyzickou kondici. Samozřejmostí je dodržování přísných hygienických pravidel, pes musí být vykoupaný, mít čisté tlapy. Být očkovaný a odčervený (odčervování se u canisterapeutických psů provádí ještě častěji než u psů žijících v domácnosti). Vzhledem k tomu, že pes přichází do blízkého kontaktu s klientem, je dodržována hygiena čištění tlamy pravidelně a i před každou canisterapeutickou jednotkou. Druhým požadavkem je bezpečnost pro psa, pokud je pes unaven, canisterapie končí (tím se zajišťuje i bezpečnost pro klienta – vyloučení možnosti neočekávané reakce psa). Pokud je pes živější povahy, měl by mu být před samotnou terapií zajištěn dostatek volného pohybu. Po práci má pes právo na odpočinek, spánek a jídlo. Při provádění canisterapie zodpovídá psovod za odstranění stresorů. Nemocný nebo stresovaný pes nesmí být nucen k práci, pes by také neměl setrvávat v přetopené místnosti. Práci může vykonávat jen ten pes a psovod, na jejichž jméno je vystaven certifikát. Pes nesmí nikdy zůstat v místnosti s klientem o samotě, měl by být stále přítomen právě jeho psovod. Jakékoliv nedodržení některých z těchto pravidel je přestupkem proti etice provozu
canisterapie.
Canisterapeutické
sdružení,
které
vydalo
osvědčení
canisterapeutickému týmu má právo mu je z těchto důvodů odebrat nebo pozastavit činnost týmu.
33
8. Nevýhody a úskalí canisterapie
Přes řadu výhod a objektivně pozitivních a měřitelných přínosů terapie se psy, má tato metoda samozřejmě i svá úskalí, která je třeba mít při rozhodování se o praktikování této metody na paměti. Canisterapie je podpůrnou metodou v léčbě, nenahrazuje tedy lékařskou pomoc nebo léčbu samotnou. Záleží také na konkrétním klientovi, nakolik je schopen tento druh terapie akceptovat a přijímat. Zcela zásadní je v terapii výběr zvířete. Ačkoliv staří lidé dávají přednost přítomnosti psa, ukazuje se, že přítomnost (máme-li na mysli především rezidentní formu terapie) kočky nebo ptáků může být prospěšnější, vzhledem k menším nárokům na jejich péči. Pes se může stát zdrojem žárlivosti nebo soutěživosti klientů, vznikají nežádoucí konflikty. Příchod psa do určité specifické komunity může způsobit více negativních než pozitivních následků. Někteří duševně narušení klienty mohou mít pocit, že pes dává přednost někomu jinému a tím se prohlubuje jejich pocit nejistoty a méněcennosti. Pes může být zdrojem alergie nebo dokonce poranění. Pro personál zařízení často znamená přítomnost psa práci navíc, to může provokovat jejich nespokojenost a stížnosti a nesouhlas s praktikováním canisterapie. V případě nesprávného postupu může přilnutí ke zvířeti paradoxně podpořit větší sociální izolovanost klienta. Smrt zvířete může být zdrojem dlouhodobého žalu a domnělými pocity viny, což se může negativně odrazit na psychice klienta. Domnívám se však, že správným postupem a zajištěním vysokých standardů péče v canisterapii se lze většině těchto negativních dopadů úspěšně předejít.
9. Průběh canisterapeutické jednotky
Jedna návštěva v kontaktním místě trvá většinou od 45 minut do 90 minut. V této kapitole popíši možnost průběhu návštěv v běžné mateřské škole. Při první návštěvě v kontaktním místě je vhodné přijít bez psa, vysvětlit dětem, o co se v průběhu canisterapeutických jednotek bude jednat, donést fotografii psa a zjistit, které děti mají 34
pejska doma, které se naopak bojí apod. První hodina se psem je seznamovací, bojácným dětem se dají do rukou plyšové hračky psa. Potom na živém psovi nebo na hračce děti ukazují uši, čumák, nohy. Potom může následovat cvičení: podlézání psa, kartáčování, házení aportů. Jednou s možností podpory koordinace pohybů je vodění psa mezi body. Dítě má psa na vodítku, z důvodu bezpečnosti má majitel v rukou ještě druhé vodítko. Nejvýhodnější počet pro práci se psem je 5-6 dětí, pokud psovod pracuje s jednou skupinkou, je třeba tu další zabavit. Např. skládají puzzle s obrázkem psa, prohlíží si obrázkovou knihu se zvířaty. Ke konci každé canisterapeutické jednotky je vhodné děti uklidnit, přečíst pohádku o psech nebo je učit, jak se správně chovat k cizímu psovi na ulici.
10. Kazuistika
Účinnost terapie se psy dokumentuji následujícími kazuistikami. Výsledky terapie jsou jak v psychické, tak ve fyzické rovině zlepšení stavu klientů. Při popisu vycházím jak z canisterapeutických deníků terapeutů, tak i z pozorování prováděného medicínským personálem zařízení. Jedná se o praxi s dětskými klienty. Efekt canisterapie lze sledovat pomocí záměrného pozorování. . Klientka Veronika – věk 5 let Typ postižení: DMO, kvadruparéza – nízká pohyblivost dolních a horních končetin Zhodnocení průběhu canisterapie během tří canisterapeutických jednotek. Během první jednotky se projevují obavy děvčete ze psa, pozoruje psa, po delší době si ho opatrně jednou pohladila. Během druhého sezení patrno celkové zklidnění dítěte, sama si na psa položila na chvíli hlavu, ale při pohybu psa se odtahuje. Třetí jednotka je již úspěšná, hladí psa celou dlaní, zůstává na psovi relaxovat po dobu 15 minut. Dochází k celkové relaxaci a zklidnění dívky, uvolnění křečí horních i dolních končetin.
Klientka Magda – věk 11 let Typ postižení: těžká psychomotorická retardace s kvadruparézou (chůze naznačená jen s oporou-samostatně leze po kolenou), špatný vývoj řeči v důsledku DMO. Zhodnocení účinku canisterapie v průběhu půlročních návštěv 1x týdně. 35
Po půlroční terapii se zlepšila u klientky pohyblivost, zrychluje se lezení a samostatnost pohybu. Oblast jemné motoriky – není zlepšení. Ukazují se velké pokroky ve verbální oblasti, ze stavu nemluvnosti a broukání nyní dochází k rozvoji tvorby hlásek a jednoduchých slov. Na konci terapie je klientka podstatně veselejší, kladné emoce přenáší i na okolí.
Klient Tomáš – 7 let Typ postižení: spastická forma DMO, převážně ležící Zhodnocení účinku polohování po 3 měsících. Po třech měsících polohování prováděného 2x týdně došlo k výraznému uvolnění horních i dolních končetin, klient po polohování sám natáhne nohy. Výrazné zlepšení v oblasti horních končetin, trvalé uvolnění spasmů na rukou. V průběhu praktikování canisterapie došlo i k rozvoji grafomotoriky, klient sám udrží tužku a je patná snaha o kresbu a písmo.
Závěr
První část práce je zaměřena na zooterapii a její formy. V České republice i v zahraničí jsou v současné době využívány různé druhy zvířat k podpoře zdraví, v léčbě a v rehabilitaci dětí i dospělých. V druhé části této práce se věnuji historii soužití psa a člověka a historickému pozadí využívání psa k zdravotním účelům. Třetí část stručně shrnuje varianty využití psa k asistenčním a terapeutickým účelům. Čtvrtá část mojí práce pojednává o canisterapii, oblastech jejího působení na lidské zdraví a o cílových skupinách u kterých je nebo může být využívána. Navazuje na ni pátá část věnovaná otázce canisterapeutického psa, jeho výběru, výchově a požadavkům, které musí bezpodmínečně splňovat pro provoz canisterapie. Šestá část práce popisuje požadavky na terapeuta provozujícího canisterapii, terapeut a pes spolu tvoří tzv. léčebný nebo také canisterapeutický tým. Poznatky ze současné legislativy, podmínky bezpečnosti provozu a organizace péče v České republice jsem shrnula v kapitole sedm. Tato oblast se nadále rozvíjí, zmiňuji tedy nejnovější schválené řády a kodexy v canisterapii, i ty, které by v nejbližší době měly vyjít v platnost. Tato metoda má i svá úskalí, která popisuji v osmé části práce. V deváté kapitole jsem pro ilustraci naznačila možný průběh canisterapeutické jednotky, tak jak v současnosti probíhá v některých mateřských 36
školách v České republice. Desátá kapitola, ve které uvádím několik kazuistik, dokumentuje působení tohoto druhu terapie na rozvoj citové, pohybové, sociální a logopedické oblasti, tedy její účinky na rozvoj zdraví dítěte. Ve své práci vycházím z dostupné literatury a internetových pramenů, ze sborníků vydaných k příležitosti konání zooterapeutických a canisterapeutických konferencí v ČR, z dokumentu vytvořeného Canisterapeutickou společností Jižní Morava, z přednášek a ukázek z praxe Canisterapeutické společnosti Jižní Morava a ze zkušeností a znalostí terapeutů pracujících v oblasti canisterapie. Canisterapie je léčbou i prevencí a její obliba v zahraničí stále roste, ačkoliv se situace zlepšuje i v České republice, stále se setkáváme s obavami provozu canisterapie v rozličných zařízeních. Domnívám se, že je to způsobeno především neznalostí možností působení terapie se psy a nedostatečnou informovaností o legislativním postupu, bezpečnosti a hygieně provozu canisterapie. Přála bych si, aby se moje práce stala vodítkem pro váhající vedoucí pracovníky zařízení a škol. Pokusila jsem se shromáždit tyto poznatky tak, aby věděli, co mohou od canisterapeutických týmů očekávat a jaké normy bezpečnosti a hygieny pro podporu zdraví touto metodou jsou v současnosti uznávané a platné, a jejich dodržování canisterapeutickým týmem by měli také vyžadovat. Nově vznikající nařízení a zvyšující se přísnost provozu canisterapie, napomáhá zlepšování prestiže tohoto oboru, ale zároveň s tím přináší snížení počtu zájemců o tuto činnost. Věřím, že i přesto se i v budoucnu najde dostatek profesionálů a dobrovolníků věnujících se této činnosti, a tak bude možné pole působnosti canisterapie nadále rozšiřovat i do praxe a canisterapie bude moci začít pomáhat v dalších oblastech, ve kterých se v současné době ještě příliš nevyužívá.
37
Seznam použité literatury a prameny: NERANDŽIČ, Z., Animoterapie aneb Jak nás zvířata umí léčit, Praha: Albatros nakladatelství, 2006, str.31 ALDINGTON, E.H.W., O psí duši : povaha, psychologie a chování psa, České Budějovice, Dona, 1999 FRANČEOVÁ, E., HUTAŘOVÁ, I., Co je vlastně asistenční pes?, OV Praha 5, 2005, str.11 KOLEKTIV AUTORŮ, Zvíře jako partner a průvodce člověka, Sborník ze semináře konaného ve dnech 12.až 14.září 1997 ve Slapech nad Vltavou, Praha: Archa, 1999, str.31 KOLEKTIV AUTORŮ, Povídání o canisterapii, Vyškov: Sdružení Piafa ve Vyškově, 2000, str.8 KALINOVÁ, V., EISERTOVÁ J., VELEMÍNSKÝ, M., Léčba „psí láskou“, Děti a my č.5/2006, str.46-48 Phdr. MOJŽÍŠOVÁ, A., Phdr. TÓTHOVÁ, V., Pravda o zooterapii, Sborník příspěvků ze celostátních konferencí pořádaných 27.11.2006 v Hluboké nad Vltavou a 18.12. 2002 v ÚSP České Budějovice, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2003 , str.47, str.42 GALAJOVÁ, L., Pes lékařem lidské duše, Grada Publishing, Praha, 1999, str.23 KOLEKTIV AUTORŮ, Mezinárodní seminář o zooterapiích, Tvorba norem praxe I., 1.-3.7.2005 v Brně, Sdružení Filia Brno, 2005, str.19, str.21 KARÁSKOVÁ, V., Pes a dítě s mentálním postižením, Univerzita Palackého, Olomouc, 2004 FORMAN, A., Léčivá síla zvířat, Praha, 2001, str.43 propagační materiály SVVP
Internet: http://www.fnbrno.cz/, Tisková zpráva ze dne 11. 12. 2006 - 50. výročí založení Mateřské školy při FN Brno Delfíni, zázračná terapie nebo podvod, http://zdravi.doktorka.cz/delfini-zazracnaterapie-nebo/
38
CULEK, M. Dolphinotherapy, http://www.delfinoterapia.cuprum.pl/english/dolphinotherapy/, originál v angličtině BRZÁKOVÁ, P., Netradiční terapie, www.regenerace.net/Archiv/2003/08/psi.htm www.aovz.cz - Asociace zastánců odpovědného vztahu k malým zvířatům www.aovz.cz/data/aovz-prahad.php Nejen lidé pomáhají aneb pes v nemocnici, http://www.nejenlidepomahaji.cz/ Domácí zvířata jako prevence i lék…, http://www.moloss.cz/pesjelek.htm Stanovy CTA, www.ctasociace.cz/stanovy-canisterapeuticke-organizace.htm Internetové stránky jednotlivých organizací a jednotlivců zabývajících se canisterapií: http://www.pomocnetlapky.cz/, http://canisterapie.mendelu.cz/, http://www.canisterapie.info/ http://www.psiprozivot.cz/canisterapie.htm http://www.sszdra-karvina.cz/canis.htm#podkapitola1.1 http://www.koira.cz/show.php?kat=canisterapie http://www.machackovi.cz/kategorie/canisterapie/ http://www.elva.cz/, http://www.pes-pomuze.com/ Příloha 1: Fotografie Příloha 2: Zkušební řád pro canisterapii Příloha 3: Etický kodex CTA
39
