Dobrovolnické centrum Fakultní nemocnice v Motole.,,Má zooterapie zelenou?

Dobrovolnické centrum Fakultní nemocnice v Motole

,,Má zooterapie zelenou?“ Sborník z odborné konference 30.5.2011

Obsah Program konference………………………………………………………………………… 3 Úvodní slovo………………………………………………………………………………….. 4 Návrh koncepce odborné přípravy v oblasti canisterapie v České republice…………… 5 Zooterapie ve FN v Motole……….…………………………………………………………. 8 Praktikování canisterapie u seniorů s demencí……………………………………………11 Králící v nemocnici……….…………………………………………………………………15 Lidé, koně a terapie……...…………………………………………………………………. 19 Léčebné využití zvířat v rehabilitačním procesu……...…………………………………..22 Zooterapie a aktuální možnosti využití ve službách sociální prevence…………………. 23 Zelená pro felinoterapii?........................................................................................................30 Má tzv. felinoterapie zelenou? Návštěvní služba v Nezávislém chovatelském klubu……..………………………………………………………………………………….. 33 A co probíhalo v diskusních skupinách?...............................................................................37

2

Program konference s workshopem Má zooterapie zelenou? FN v Motole, budova ředitelství 2. patro, kinosál 30. května 2011 09:30 Zahájení konference s workshopem Bc. Jana Hurdová, Dobrovolnické centrum FNM Mgr. Jana Nováková, MBA, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNM 09:40 Návrh koncepce odborné přípravy v oblasti canisterapie v České republice Mgr. Jaroslava Eisertová, Ph.D., Anna Staníková Jihočeská univerzita v ČB, Zdravotně sociální fakulta, Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík 10:00 Zooterapie ve FN v Motole Karolína Eckschlagerová, Bc. Jana Hurdová, Yveta Vojtěchová Dobrovolnické centrum FN v Motole 10:20 Canisterapie u pacientů s demencí Mgr. Lenka Motlová Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík 10:40 Králící v nemocnici PhDr. Jana Holinská, Eva Křemenová Dobrovolnické centrum Lékořice, Fakultní Thomayerova nemocnice 11:00 Lidé, koně a terapie Veronika Sturmová Psychiatrická léčebna Bohnice 11:20-11:30

Pauza

11:30 Léčebné využití zvířat v rehabilitačním procesu Prim. MUDr. Zoran Nerandžič Městská nemocnice v Litoměřicích 11:50 Aktivizace rodin s dětmi s využitím metody zooterapie Bc. Jitka Šabatová, Mgr. Lenka Obořilová Sdružení Piafa ve Vyškově 12:10 Zelená pro felinoterapii? Mgr. Eva Kadlecová Pedagogická fakulta PedF UK 12:30 Má tzv. felinoterapie zelenou? Návštěvní služba v Nezávislém chovatelském klubu Daniela Hypšová Nezávislý chovatelský klub v Mladé Boleslavi 12:50 – 13:20 Přestávka s občerstvením 13:20 – 14:30 Diskusní skupiny (canisterapie, hiporehabilitace, felinoterapie, drobná zvířátka) 14:30 – Hromadné setkání a prezentace výstupů z jednotlivých diskusních skupin 15:00 – Ukončení konference s workshopem

3

Několik slov úvodem Milí příznivci zooterapie, dostává se Vám do rukou sborník z odborné konference o zooterapii s názvem ,,Má zooterapie zelenou?“. Konference se uskutečnila dne 30.5. 2011 ve FN Motol. Zahájení celého dne se zhostila náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Mgr. Jana Nováková, MBA, poté zazněly jednotlivé příspěvky odborníků z řad canisterapie, hiporehabilitace, felinoterapie a nezapomnělo se ani na drobná zvířátka. Konference si nekladla za úkol nalézt jednoznačnou odpověď na otázku z názvu, zda zooterapie zelenou má a nebo ne, ale prodiskutovat současný stav zooterapie probíhající na vybraných místech a zařízeních v České republice. V diskusních skupinách si účastníci nejen vyměnili své zkušenosti, ale také otevřeli problémy, se kterými se v rámci své praxe setkávají a společně hledali řešení. Vznikl i prostor pro ty, kteří se cestou zooterapie teprve vydávají. Vzhledem k hojnému počtu účastníků, skvělým podnětným názorům, příspěvkům a otevřenosti účastníků věřím, že zooterapie se bude kvalitně rozšiřovat i na další místa. Děkujeme všem přednášejícím, vedoucím diskusních skupin a všem účastníkům za podnětné názory, postřehy a zájem. Všem přejeme hodně štěstí při vaší práci! Za Dobrovolnické centrum Fakultní nemocnice v Motole Bc. Jana Hurdová koordinátorka dobrovolníků pro canisterapii a zooterapii

(Příspěvky uvedené ve sborníku neprošly jazykovou ani textovou úpravou)

4

Návrh koncepce odborné přípravy v oblasti canisterapie v České republice Anna Staníková, Mgr. Jaroslava Eisertová, Ph.D. Pod pojmem „odborná příprava a vzdělávání v oblasti canisterapie“ si v dnešní době jen málokdo představí totéž. Staffová, Eisertová (2008) uvádí, že příprava a vzdělávání v oblasti canisterapie v České republice jsou stále velmi nesourodé a až na výjimky ne příliš odborné. Výzkum reaguje na tuto situaci a zaměřuje se na vytvoření schematického návrhu koncepce odborné přípravy v oblasti canisterapie v České republice. Kalinová (2003) uvádí, že ve vzdělávání v oblasti canisterapie není vytvořen žádný systém, upozorňuje také, že každá organizace má vytvořen svůj vlastní model, přičemž jednotlivé metodiky se liší kvalitativně i kvantitativně. Výzkum potvrdil, že tato nejednotnost stále přetrvává. Pilátová (2008) ve své práci uvádí, že 100 % respondentů jejího výzkumu z řad odborného personálu (příjemců canisterapie) uvedlo, že považují vzdělání v oblasti teoretické či praktické k výkonu canisterapie za nutné. Kalinová (2003) tedy považuje za velmi důležitou snahu o vytvoření společné koncepce v systému vzdělávání v oblasti canisterapie. Cílem výzkumu bylo vytvoření schematického návrhu koncepce odborné přípravy v oblasti canisterapie, který by měl být realizovatelný v našich podmínkách, především v rámci zdravotně-sociální oblasti a to jak pro profesionální provádění Animal Assisted Therapy (terapie), tak pro provádění Animal Assisted Activities (aktivity) a Animal Assisted Education (edukace) v rámci dobrovolnické činnosti. Kalinová (2003:93) uvádí, že „v případě oddělení dvou samostatných oblastí – terapie se psy a aktivity se psy, by se míra vzdělání i jeho obsah daleko lépe specifikovaly“. Dále Kalinová (2003) uvádí, že výsledkem sestavování koncepce by jistě nebyl jeden jediný vzdělávací kurz, ale celý systém vzdělávání. Z výzkumu vyplívá, že pro praktikování canisterapie metodou AAA a AAE není nutně potřebný odborník v oblasti humanitní, ale stačí pouze proškolený laik – dobrovolník, naopak pro provádění AAT je potřeba právě takovýto odborník, kterého nelze pro zmíněnou práci připravit během několika málo dní.

5

Návrh koncepce odborné přípravy v oblasti canisterapie pro profesionální realizaci AAT Cílem tohoto návrhu je připravit ne pomocníka, ale odborníka, který bude moci samostatně provádět canisterapii – konkrétně metodu AAT, v rámci své profese. Existující odborná příprava nemá jednotná kritéria a často je realizována z našeho pohledu v nedostatečné časové dotaci. Přikláníme se v tomto ohledu v mnohém k rakouským kolegům, kteří realizují odbornou přípravu pomocí univerzitního vzdělávacího kurzu pro již vystudované odborníky. Návrh koncepce odborné přípravy v oblasti canisterapie pro realizaci AAA, AAE jako dobrovolnické činnosti Cílem tohoto návrhu je odborně připravit osobu provádějící canisterapii, v tomto případě dobrovolníka spolu s jeho psem – CT tým, který bude dostatečně připraven pro provádění kvalitní dobrovolnické činnosti v oblasti canisterapie, konkrétně v rámci metod AAA a AAE. Tuto odbornou přípravu by garantovalo dobrovolnické sdružení. Tento návrh se bude v mnohém podobat již realizovaným odborným přípravám. V současné době, jak bylo ve výzkumu zjištěno, velká většina poskytovatelů odborné přípravy jsou právě dobrovolnická sdružení, většina z nich neakreditovaná, pouze sdružení Hafík je akreditovaným dobrovolnickým centrem. Domnívám se tedy, že koncept určený pro odbornou přípravu v oblasti canisterapie v rámci AAA a AAE může být realizován jako dobrovolnická činnost a to jak akreditovaná, tak neakreditovaná. Minimální hranici časové dotace pro tento návrh koncepce odborné přípravy bychom stanovily dle zjištění z praxe na 5 dní.

Kontakt na autorky: Mgr. Jaroslava Eisertová Ph.D. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v ČB , Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, email: [email protected] Anna Staníková Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v ČB , Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, email: [email protected]

6

Literatura: 1. KALINOVÁ, V. Systém vzdělávání v oblasti canisterapie. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2003. 112 s. 2. PILÁTOVÁ, K. Zjištění informovanosti o problematice canisterapie v Českých Budějovicích. Bakalářská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2008. 94 s. 3. STAFFOVÁ, Z., EISERTOVÁ, J. Současný stav canisterapie v České republice – nová metoda sociálních služeb a její vývoj v ČR. IN sborník příspěvků z konference Pravda o zooterapii X. ročník, ZSF JU, Centrum Canisterapie, pořádané dne 14.11.2008. ISBN 978-80-7394-157-4.

7

Zooterapie ve FN v Motole Bc. Jana Hurdová, Karolína Eckschlagerová V příspěvku přibližujeme podmínky pro zooterapii ve Fakultní nemocnici v Motole. Konkrétně se jedná o podmínky pro dobrovolníky na canisterapii a zooterapii s drobnými zvířátky (strašilkami, raky, šneky). Střípky z historie Canisterapeutický program začal fungovat ve FN v Motole od roku 2003 na oddělení dětské onkologie. Od té doby uplynulo již 8 let a do programu se zapojili další dobrovolníci se svými psy a také od roku 2009 dobrovolníci s drobnými zvířátky, která jsou chována v dobrovolnickém centru. Cílem zooterapie v nemocnici není terapie jako taková, ale rozveselení pacientů, jejich odpoutání se od stereotypu nemocnice, vyplnění volného času. Zooterapie v rámci nemocnice probíhá převážně jako AAA , AAE, dále také probíhalo polohování u jednoho pacienta na LDN. Strašilky, raci, afričtí šneci i mravenci jsou plnohodnotnou součástí ,,naší,, zooterapie.

Canisterapie ve FN v Motole V současné době dobrovolníci se psy navšťěvují 6 klinik: Dětské kliniky – neurologie, neurochirurgie, pediatrie, ORL, psychiatrie Dospělé kliniky - léčebna dlouhodobě nemocných Protože dětské kliniky jsou ve FN v Motole často ojedinělá pracoviště v ČR, pacienti jsou zde často z velmi vzdálených míst republiky. To je také důvod, proč i na řadu drobnějších ambulantních vyšetření zůstávají pacienti hospitalizováni. Cesta canisterapeutického dobrovolníka ve FN Motol 1. Úvodní pohovor dobrovolníka

s koordinátorem

(zjištění, jaká je motivace

dobrovolníka, jaké má zkušenosti s nemocnicí, představení

canisterapeutického

programu, na pohovor přichází dobrovolník i se svým psem) 2. ,,Zkoušení psa,, probíhá v rámci úvodního pohovoru (např. podávání hračky,

8

pamlsků, poslušnost, doteky, reakce psa na majitele a na cizího člověka) 3. Teoretické nastavení canisterapie podle schopností psa a dobrovolníka 4. První návštěva oddělení – krátká návštěva, (časem prodlužujeme). Nejprve si pes musí zvyknout na prostředí nemocnice např. pachy, klouzavá podlaha. Doprovod koordinátora - kontroluje průběh canisterapie 5. Výcvik dobrovolníků 6. Dobrovolník je registrován v Dobrovolnickém centru FN v Motole 7. Koordinátor dochází s dobrovolníkem na pravidelné canisterapeutické návštěvy za pacienty 8. Druhý dobrovolník doprovází canisterapeutický tým (dobrovolníka se psem), pokud tento dobrovolník není účasten - doprovod zajišťuje koordinátor nebo přítomnost kontaktní osoby na určitém oddělení, např. herní terapeut 9. Supervize pro dobrovolníky každých 6-8 týdnů Podmínky vstupu psa do nemocnice 

mít radost z kontaktu lidmi



dobrý zdravotní stav



očkování

Podmínky pro pacienty k účasti na canisterapii souhlas od lékaře souhlas od pacienta, případně jeho zákonného zástupce Jak probíhá canisterapie ve FN v Motole nemocnici U dětí probíhá převážně skupinová canisterapie v určených prostorách pro canisterapii (10. patro dětské lůžkové části). Jelikož dobrovolník nenavštěvuje dětské pacienty přímo na odděleních, o přesun dětí se stará koordinátor a nebo další dobrovolník bez psa. Ty děti vyzvednou z oddělení a věnují se jim při samotné canisterapii. U dětské canisterapie jsou účastníky jak pacienti, tak rodiče a někdy i personál. Skupinu tvoří maximálně 6-8 dětí. U dospělých pacientů na LDN dobrovolník se psem navštěvuje pacienty přímo na pokoji. Pacienti mohou psa odměnit pamlskem, pohladit si ho nebo ho jen tak pozorují. Polohování v současné době neprobíhá, protože není dostatek vhodných psů.

9

Jednou za 6-8 týdnů pořádáme tzv.psí a zvířátkové dny. Těchto nárazových akcí se účastní více dobrovolníků se psy, zvířátky a probíhá program jako je např. divadlo se psem, kde psi ukazují svoji poslušnost, dále formou her a úkolů, povídáním o psech a zvířatech a dalších doplňkových aktivit jako např. malování na trička.

Zooterapie s drobnými zvířátky Probíhá formou AAE – pro dobrovolníka náročnější na přípravu návštěvy. Zvířata jsme volili podle náročnosti na chov – vzhledem k tomu, že jsou umístění v kanceláři dobrovolnického centra, padla volba na nenáročné strašilky, africké oblovky (šneci), raky duhové a mravence. V současné době na jednotlivých oddělení či nárazových akcích na dětských klinikách převážně na pediatrii a ORL, dále na LDN. I malé zvířátko dokáže zaujmout. Zvířátka pacienti mohou pozorovat, některé si i vzít na ruku. Při pozorování dobrovolník vypráví zajímavosti nejen o přítomných zvířatech, ale také o přírodě atd. Pacienti se tak odreagují od stereotypu nemocnice a současně se dozvědí více o přírodě. I když je zde primárním cílem zooterapie radost pacientů a jejich odpoutání se od běžného chodu nemocnice, působení dobrovolníků se psy a zvířátky má i další pozitivní vlivy jako je např. zlepšení komunikace pacientů. Máme zpětné vazby přímo od personálu nemocnice.

Další vzdělávání dobrovolníků Dobrovolnické centrum pořádá pravidelné semináře Nejedná se o semináře pouze o canisterapii, ale semináře, které jsou zaměřeny na určitý typ a specifika onemocnění, období lidského života. např. specifika komunikace se seniory, vznik onkologického onemocnění apod. Jako další vzdělávání doporučujeme různé konference a semináře v jiných organizacích.

Kontakt na autorky: Bc. Jana Hurdová, Dobrovolnické centrum FN v Motole, [email protected] www.dcmotol.cz Karolína Eckschlagerová, Dogs and fun, [email protected], www.dogsandfun.com

10

Praktikování canisterapie u seniorů s demencí Mgr. Lenka Motlová

Souhrn Autorka je dobrovolnicí Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, o.s. v Třeboni, které se od roku 2001 aktivně věnuje praktikování odborné canisterapie. Senioři a klienti trpící syndromem demence patří také mezi cílovou skupinu tohoto sdružení. Canisterapie je jedním z možných způsobů, jak seniory s demencí aktivizovat a udržet je v činnosti. Klienti s demencí mohou být při canisterapii aktivní a mají možnost zažít radost a pocit úspěchu. Autorka se v příspěvku zaměří na praktické zkušenosti s praktikováním canisterapie u klientů s demencí, bude se věnovat demenci, zásadám pro efektivní komunikaci a přínosu canisterapie u osob se syndromem demence.

1. Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s. Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s. se od roku 2001 zabývá praktikováním odborné canisterapie i felinoterapie, orientuje se rovněž na výuku trenérů pro výcvik terapeutických psů a výcvik canisterapeutických týmů. V roce 2008 se canisterapeutické sdružení stalo akreditovaným dobrovolnickým centrem v úseku dlouhodobé dobrovolnické činnosti a je první organizací mající oprávnění k působení dobrovolnické činnosti v oblasti vysílání dobrovolníků s jejich otestovanými terapeutickými psy. Hlavním cílem této dlouhodobé akreditované dobrovolnické služby je pomáhat nejen seniorům a osobám se zdravotním postižením, ale také mládeži a to především v v Jihočeském, Středočeském a Západočeském kraji. Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, o.s spolupracuje Národním dobrovolnickým centrem Hestia, o.s. a je členem ESAAT- Evropské asociace pro výkon terapie a asistence zvířat (Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, 2011). Toto občanské sdružení při praktikování canisterapie úzce spolupracuje s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakultou - Ústavem zdravotně sociální práce - Centrem Zoorehabilitací. Jedná se o Dobrovolnický program Canisterapie (Ústav zdravotně sociální práce, 2011)

11

2. Praktikování canisterapie u seniorů s demencí 2.1 Demence Demence je syndrom a pro jeho diagnózu musejí být naplněna následující kritéria: 1. Získaná globální kognitivní porucha postihující paměť a nejméně jednu další oblast - řeč, myšlení, orientaci, poznávání, úsudek, abstrakci, učení, praxi a exekutivní funkce. 2. Kognitivní poruchy zhoršují pracovní a společenské zapojení pacienta. Nejprve jsou postiženy komplexní, složité činnosti (řízení vozu, ovládání mobilního telefonu), v pozdějších fázích i schopnost provádět základní sebeobslužné úkony. 3. Postupující progrese postižení (pro diagnózu je nutné trvání poruchy nejméně 6 měsíců). (Topinková, 2005).

2.2 Porozumění demenci ze strany dobrovolníka s terapeutickým psem Senioři trpící syndromem demence mají specifické chování, které je často pro pečovatele i dobrovolníka se psem nesrozumitelné a nejasné. V praxi to vypadá tak, že senior s demencí dělá něco „naschvál“, nemá o nic zájem, nechce spolupracovat a zapojit do nějakého programu. Senioři s demencí mohou odmítat s námi komunikovat, mohou se z našeho pohledu chovat „divně“, mohou se projevovat verbálně a fyzicky agresivně. Domnívám se, že je žádoucí, aby dobrovolník s terapeutickým psem znal projevy syndromu demence, uměl si chování člověka s demencí správně vysvětlit a znal zásady efektivní komunikaci s touto cílovou skupinou klientů. Koběrská (2004, s. 9) uvádí, že „např. slovní nebo dokonce fyzická agrese, kterou proti nám člověk trpící demencí použil, nebyla projevem osobních nesympatií, ale spíše vyjádřením nějakého napětí, neklidu, které neuměl díky nemoci dát najevo jinými, přijatelnějšími způsoby, bude pro nás snazší si ji nebrat osobně.“ 2.3 Zásady pro efektivní komunikaci se seniory s demencí Zásady pro efektivní komunikaci se seniory s demencí jsou tato: a) vytvořit podmínky pro komunikaci; b) oslovit klienta seniora jménem; podívat se, co zrovna dělá a připojit se k jeho činnosti; c) vnímat neverbální projevy, poslouchat klientova slova a snažit se porozumět, co se za nimi skrývá; d) mít dostatek času na komunikaci; e) pojmenovávat, co děláte vy a co má právě dělat klient; f) držet se jednoho tématu;

12

g) klienta seniora povzbuzovat; dávat mu najevo, že věci zvládá, co dělá správně; h) držet se zásady komunikace „tady a teď“; ch) používat krátké, jednoduché věty; i) dávat pokyny přesné, jednoznačné, konkrétní, které obsahují jen jeden splnitelný krok; j)

při komunikaci použít více komunikačních kanálů - sluch, zrak, hmat, čich (Koběrská,

2004, zkráceno).

2.4 Praktikování a přínos canisterapie u seniorů s demencí Při vzájemné interakci mezi seniorem s demencí a terapeutickým psem je nezbytná přítomnost a dohled dobrovolníka s terapeutických psem a pečovatele. Vzájemná spolupráce a komunikace všech účastníků canisterapie (klient-senior, dobrovolník s terapeutickým psem, pečovatel, dobrovolník bez psa, případně rodina) byla měla být naprostou samozřejmostí (Motlová, 2010) Při práci s klienty s demencí je nezbytná pravidelnost při vykonávání jakékoliv aktivity, proto je nutno dbát na pravidelná canisterapeutická setkávání. Pro průběh canisterapie bychom si měli zajistit vhodné podmínky, mezi které patří především klidné prostředí (ničím a nikým nerušené), dobře větratelná místnost, tlumené osvětlení (ostré světlo je pro člověka s demencí nevhodné) a dostatek prostoru pro pohyb psa i klienta/ů. Dobrovolník s terapeutickým psem by měl mít v průběhu canisterapie dostatek času na komunikaci s klientem s demencí, sledovat jeho drobné a neverbální iniciativy (tj. projevy, kterými nám dává senior najevo, že s námi chce být v kontaktu), snažit se porozumět jeho drobným iniciativám a umět na ně vhodně reagovat, sledovat výraz tváře klienta, reagovat na jeho negativní emoce a využívat více komunikačních kanálů najednou, tzn. to co říkám i ukázat (Motlová, 2010). Na

základě

vlastních

zkušeností

s praktikování

canisterapie

pod

Výcvikovým

canisterapeutickým sdružením Hafík, o.s. v Domově pro seniory Máj České Budějovice, p. o. a studia odborné literatury lze přínos canisterapie klientů s demencí rozdělit na tyto oblasti: A) trénink kognitivních funkcí (paměť, myšlení, řeč, orientace); B) motivace k činnosti, pes a péče o něj jako téma k hovoru a společný objekt zájmu; C) stimulace a procvičení smyslů; D) procvičení jemné motoriky; E) procvičení hrubé motoriky, pohybové koordinace a pohybu; F) využití psa při používání a manipulaci s kompenzační pomůckou;

13

G) psychosociální podpora a fyzický kontakt se psem; H) emočně libé prožitky a pozitivní naladění; CH) relaxace a zklidnění; I) trénink koncentrace, snížení impulzivity a afektivity, snížení změn nálad; J) přijetí, podpora sebevědomí a sebedůvěry, získání pocitu jistoty; K) vlastní aktivita a prožitek pocitu úspěchu; L) sebeobslužné činnosti a podpora soběstačnosti; M) pozitivní vztah ke psům a zacházení se psem; N) sociální kontakt, pomoc při adaptaci na nové prostředí, vytržení z izolace a osamělosti (Motlová, 2010).

Literatura 1. KOBĚRSKÁ, P. A KOL. Společnou cestou. Praha: Portál, 2004. s. 9-10, s. 32-34. ISBN 80-7178-981-X. 2. MOTLOVÁ, L. Přínos canisterapie u seniorů s demencí. In: Pravda o zooterapii. XII. Sborník příspěvků z odborné konference s mezinárodní účastí. České Budějovice: ZSF JU, 2010. ISBN 978-80-7394-270-0. 3. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. Praha: Galén, 2005. s. 137. ISBN 80-7262-365-6. 4. ÚSTAV ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ PRÁCE -CENTRUM ZOOREHABILITACÍ. [30. 04. 2011]. Dostupné z internetu z: http://www.zsf.jcu.cz/struktura/departments/usp/centra_projekty/centrum_zoorehabilitaci/ 5. VÝCVIKOVÉ CANISTERAPEUTICKÉ SDRUŽENÍ HAFÍK, O.S. ORGANIZACE A STRUKTURA. [30. 04. 2011]. Dostupné z internetu: http://www.canisterapie.org/index.php?categoryid=47

Kontakt na autorku: Mgr. Lenka Motlová, odborná asistentka ZSF JU a dobrovolnice Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, o. s. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, Ústav zdravotně sociální práce;

katedra sociální práce, Jírovcova 24, 370 04

České Budějovice, Tel.

+420 389 037 664, E-mail: [email protected], http://www.canisterapie.org a http://www.zsf.jcu.cz/struktura/departments/usp

14

Králíci v nemocnici PHDr. Jana Holinská, Eva Křemenová

Zooterapie v Thomayerově nemocnici - září 2006 – projekt „Pejskování k uzdravování“, pokračuje doposud - 2009 – morčata, králíci - Oddělení dětské neurologie, Léčebna pro dlouhodobě nemocné, JIP Neurologické kliniky, Pediatrická klinika

Podmínky pro využívání drobných zvířat ze strany nemocnice - Souhlas nemocničního hygienika - Souhlas kliniky (primář, vrchní sestra, informovanost personálu na daném oddělení) - Pacienty vybírá personál - Doba návštěvy 1- 2 hodiny - Převaha individuálních návštěv

Podmínky pro využívání drobných zvířat ze strany DC Lékořice Dobrovolník - Věk minimálně 18 let - Vstupní školení pro dobrovolníky - Dohoda o dobrovolnické činnosti, označení - Výpis z trestního rejstříku - !! Důraz na správný výběr dobrovolníka - dobré zkušenosti s dobrovolníkem – dlouhodobější působení !!

15

Podmínky pro využívání drobných zvířat ze strany DC Lékořice Králík - veterinární potvrzení o očkování – každý rok - dobrý zdravotní stav - Čisté zvíře x čistotné zvíře

Teddy králík – teddy medvídek - Základ chovu – Německo, Holandsko - V České republice od roku 2006 - 2 varianty – krátkouchý a „beránek“ - Váha 800-1700g - Vlastnosti – klidný, mazlivý, čistotný

Praktické zkušenosti s využitím králíčka v zooterapii - JIP Neurologická klinika - Oddělení Dětské neurologie JIP- Neurologická klinika

16

Oddělení dětské neurologie

17

Patří králíci do nemocnice? -

Výhody

-

Možná rizika

-

Doporučení pro výběr a chov

Kontakt na autorky: PhDr. Jana Holinská, Eva Křemenová Dobrovolnické centrum Lékořice Fakultní Thomayerova nemocnice Vídeňská 800, Praha 4, 140 00 Email: [email protected] www.lekorice.com

18

Lidé, koně a terapie Veronika Sturmová

Základní linie 1: fyzioterapeutická 2: Psychoterapeuticko – pedagogická Ad. 2:Pedagogicko – psychologické ježdění : Směr, který vzužívá psych. Účinků interakce člověka s koněm a prostředím, ve kterém žije. Terminologie není zatím ujasněná. Soužití lidí a zvířat – Dlouhodobé Přirozené Zvířata zastupují v lidském životě mnoho rolí 1: Potrava 2:Společník 3:Asistent 4:Sportovní partner 5:Otrok

Lidé a zvířata v různých životních obdobích Děti 1:Učí se respektovat jiného tvora 2:Učí se nést zodpovědnost 3:Získávají přítele 4:Mohou se setkat s různými životními etapami, od narození po smrt Mladá a střední dospělost 1:Zdroj radosti, vyplnění volného času 2:zástupné role 3:přítel Stáří 1:Přítel, společník 2:Asistent 3:Svědek minulosti 4:Zdroj aktivizace

Zvíře v terapii Nejčastěji koně a psi, jsou zdrojem samostatnosti, napomáhají socializaci a stávají se partnery ve sportu (např. lidí s handicapem ). Ulehčují komunikaci mezi postiženým a terapeutem.

Proč zrovna kůň? 1:Dlouhodobá koexistence 2:Poměrně dobrá znalost etologie koně 3:Propracovanost výcvikových postupů 4:Velikost koně a různé možnosti jeho využití v terapii 5:Archetypálnost 6:Typ vzájemné interakce – partnerská

19

Základní přístupy k terapii Terapeutický – pozornost zaměřená na dialog, prožitek, interpretaci Pedagogický- Zaměřen na kognitivní fce. a učení. Tyto přístupy se vzájemně prolínají.

Co můžeme ovlivnit? 1: Emoce – kůň je zrcadlem emočního vyladění 2: Kognitivní složku – učení- nové vzorce, orientace v prostoru, motorika. Pracujeme se zakázkou 3: Konaci – volní složku – setrvání v obtížné situaci, překonávání neúspěchu

Formy terapie 1: individuální 2: skupinová

Formy práce s klientem 1: Práce ve stáji, ošetřování koní, péče 2: Práce s koněm ze země – ve volnosti s vodítkem 3: práce ze sedla – uvědomování těla, získávání jistoty bez opory země, aktivní ježdění 4: Vyjížďky do terénu 5: Hry 6: podílení se na přípravě hodiny

Přirozená komunikace jako jedna z forem práce s klientem Metoda využívá reakcí koně na projevy klienta pro jejich korekci, alespoň po čas terapie. Pracujeme různými způsoby dle potřeb klienta.

Klient v interakci s koněm 1:Kůň vnímá celek a změny celku 2.Reaguje na sílu hlasu 3.Ovládá tělo specifickým způsobem, odlišným od člověčího 4.Zrcadlí 5.Používá jiný komunikační kód než člověk

Cíle terapie 1. Empatie, snaha porozumět 2. Spolupráce 3. Zaměření na reakce vlastního těla a snaha jim porozumět 4. Snaha porozumět reakcím jiného těla s jiným komunikačním kódem 5. Rozbití nebo narušení současných komunikačních vzorců a vzorců chování 6. Rozšíření pohybových vzorců 7. Dosycení potřeb 8. Harmonizace pohybu 9. Poskytnutí zpětné vazby 10.Zážitek 11.Relaxace

20

Kontakt na autorku: Veronika Sturmová Psychiatrická léčebna Bohnice, Socioterapeutická farma, Ústavní 91, 181 02 [email protected], http://cshipo.wz.cz

21

Léčebné využití zvířat v rehabilitačním procesu Prim.MUDr. Zoran Nerandžič Terapeutické využití zvířat je výzvou pro terapeuty. Cílem je prokázat vědecky, že zvířata jsou v léčebném procesu použitelná a zjistit co způsobuje jejich vysokou účinnost v léčebně rehabilitačním procesu. Každý z nás pokud chce pracovat v oblasti terapeutického využit zvířat si musí položit základní otázky:

Co je a co není rehabilitace ( habilitace )

 Základní myšlenka: Zvířata v léčebně rehabilitačním (habilitačním) procesu působí pozitivně a jsou nenahraditelná.  Částečné popření základní myšlenky: Zvířata působí jen částečně v procesu ucelené rehabilitace, rozhodující je každém případě člověk-terapeut v tandemu se spoluterapeutem (co-coteraputem - zvířetem).  Zásadní popření základní myšlenky: Zvířata nemají naprosto žádný význam, jejich komplexní působení se dá nahradit jinými metodami, přesněji řečeno kombinací několika metod.

Pro rehabilitaci je velice obtížně získat důkaz potvrzující léčebnou účinnost jakékoliv metody ( elektroterapie, velice uznávaných- metod: prof.Vojty, Bobath koncept apod.)

Pro terapeutické využit (AAT) platí vždy:    

Indikace lékařem a objektivní zhodnocení, které je doložitelné a změřitelné Terapie prováděná odborníkem vzdělaným v oboru Terapie prováděná v týmu Výsledky terapie musí být jednoznačně doložitelné a podle možnosti provnatelné i s jinými metodami

Zaměření:

 Terapeutické-FT,OT, sociálně rehabilitační ( AAT)  Rekreační (AAA)  Sportovní (AAA)

Závěr: Hranice mezi (AAA) zájmovou, rekreační a (AAT) terapeutickou je velice tenká, některé aktivity se vzájemně prolínají, proto důkaz léčebné efektivitě terapeutického využit zvířat je velice obtížný.

Kontakt na autora: Prim. MuDr. Zoran Nerandžič Městská nemocnice v Litoměřicích [email protected]

22

Zooterapie a aktuální možnosti využití ve službách sociální prevence Bc. Jitka Šabatová, Mgr. Lenka Obořilová

Anotace: Příspěvek se zabývá možnostmi využití zooterapie v sociálních službách. V úvodu si autorky stanovují cíl a základní otázku. Dále se zabývají popisem sociálních služeb a související legislativy. Zmiňují také roli Sdružení PIAFA. Dále se zaměřují na jednu konkrétní sociální službu, specifikují cílovou skupinu této služby, uvádějí nejčastější cíle, které si uživatelé této služby volí. Následuje pasáž, která obsahuje zdůvodnění přínosu zooterapií při naplňování individuálních cílů uživatelů sociálních služeb. V závěru je zodpovězena základní otázka.

Klíčová slova: sociální služby, uživatel sociální služby, individuální cíl, zooterapie, aktivity se psem canisterapie, hiporehabilitace V našem příspěvku si klademe za cíl seznámit laickou i odbornou veřejnost s aktuálními možnosti využití zooterapie v oblasti preventivních sociálních služeb, konkrétně v Sociálně aktivizačních službách pro rodiny s dětmi. Pokusíme se zodpovědět otázku: „Jak může zooterapie přispět k naplňování cílů vybrané sociálně aktivizační služby?“ Nejprve se budeme zabývat výše zmíněnou sociální službou, jejím obsahem a cíli, dále cílovou skupinou, které je tato služba určena a v poslední řadě pak také místem zooterapie při naplňování cílů dané sociální služby. Dosahování pozitivních výsledků v sociální oblasti, resp. v oblasti sociální pohody, souvisí s dobrým fyzickým stavem a psychickou pohodou – tyto tři složky tvoří základ zdraví, tak jak tento pojem definuje Světová zdravotnická organizace WHO. Sociální služby se snaží o dosahování sociální pohody u svých uživatelů, díky čemuž významně ovlivňují také jejich pohodu psychickou a fyzickou. Zooterapie využívají pozitivního vlivu zvířat při aktivní či pasivní interakci na psychickou, fyzickou a sociální pohodu člověka. Jejich využití v sociální oblasti je tudíž velmi smysluplné. Sdružení PIAFA prakticky působí na poli realizace a využívání pozitivních efektů různých forem zooterapií v sociálně – zdravotních službách již více jak 16 let. Za tuto dobu se měnila legislativa i možnosti jak a kde různé formy zooterapie využívat. V posledních dvou letech, kdy začala platit novela zákona o sociálních službách, se nám otevřely nové možnosti pro využití zooterapie a proto se na ni v naší praxi zaměřujeme. V současné době má Sdružení PIAFA u Krajského úřadu zaregistrovány tři sociální služby z oblasti služeb sociální prevence. Konkrétné se jedná o Sociální aktivizaci pro seniory a osoby se zdravotním postižením, Sociální aktivizaci pro rodiny s dětmi a Sociální rehabilitaci. Způsob a průběh poskytování sociálních služeb se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a doprovodnými předpisy. Zákon, mimo jiné, ukládá všem poskytovatelům sociálních služeb povinnost postupovat dle vlastních interně a kolektivně zpracovaných Standardů kvality poskytování sociálních služeb. Využívání různých forem zooterapie bylo nutné jasně a zřetelně do těchto Standardů u jednotlivých služeb zapracovat, výsledným efektem byl vznik metodik pro aplikaci Aktivit se psem - canisterapie a hiporehabilitaci (zahrnuje popis jednotlivých forem hiporehabilitace) v sociálních službách ve Sdružení PIAFA (interní předpis, součást Standardů kvality…). Sociální služby obecně chápeme jako „soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám v nepříznivé sociální situaci za účelem sociálního začlenění či jako prevenci sociální exkluze“ (zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách). K nejvýznamnějším a nejzřetelnějším cílům sociálních služeb pak patří dosažení samostatnosti, soběstačnosti, integrace, aktivizace a snížení rizik jak zdravotních tak sociálních. Zde je možné zaznamenat stěžejní moment pro

23

využití zooterapie. Ke všem těmto cílům sociálních služeb totiž dokáže významnou měrou přispět. A jak to v praxi vypadá? Každý uživatel sociální služby, klient, si sám stanovuje cíle, na kterých se má ve spolupráci s personálem pracovat. Tento bod je poněkud problematický vzhledem k tomu, že se často můžeme setkat s klienty, jejichž zdravotní stav neumožňuje, aby si samostatně stanovili jakýkoliv cíl. V takovém případě cíle, na kterých se bude pracovat stanovuje formou hypotézy „Co by si přál, kdyby nám to mohl sdělit…“ nejbližší okolí klienta – rodina ve spolupráci s pracovníky v sociálních službách apod. Vzhledem k tomu, že formy zooterapie využíváme jako podpůrné metody, nástroje k naplnění cílů služby, pracujeme vždy v týmu složeném z odborníků z oblasti sociální práce či psychologie, speciální pedagogiky nebo fyzioterapie a pracovníků se specializací v oblasti canisterapie či hiporehabilitace a samozřejmě speciálně testovaných psů a specificky připravovaných, povahově vhodných koní.1 Dále se budeme věnovat podrobnějšímu rozboru využívání zooterapie v rámci jedné aktivizační sociální služby. Zvolili jsme službu Sociální aktivizace pro rodiny s dětmi především proto, že se v rámci sociální služby dlouhodobě a komplexně zabýváme péčí o klienty z dané cílové skupiny.

Sociální aktivizace pro rodiny s dětmi Posláním Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi je napomáhat rodinám, jež potřebují pomoc při péči o své nezletilé děti, které jsou zdravotně postižené či sociálně znevýhodněné. Služba přispívá ke zkvalitnění jejich života a umožňuje integraci do společnosti. Dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. jsou „Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi souborem specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokážou sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje“ (zákon č. 108/2006 Sb.). Hlavním cílem služby je zvýšit sociální integraci a optimální socialní fungování rodin s dětmi, u kterých existuje riziko ohrožení vývoje nebo je vývoj dětí přímo ohrožen v důsledku dlouhodobě obtížné sociální situace, kterou rodina nedokáže samostatně, bez pomoci překonat. Hlavní cíl služby je naplňován prostřednictvím těchto dílčích cílů:  přispět k sociálnímu začlenění rodiny s dětmi,  aktivizovat rodiny s dětmi k využívání vlastního potenciálu při řešení problémů a saturaci potřeb,  výchovně a preventivně působit v oblasti sociálně patologických jevů,  umožnit smysluplné využití volného času,  aktivně spolupracovat, podporovat a poskytovat poradenství při řešení aktuálních problémů a potřeb rodinám s dětmi. Práce s rodinami je již od počátku založení sdružení PIAFA jednou ze stěžejních a často vyhledávaných služeb ve vyškovském regionu. Díky Standardům kvality sociálních služeb došlo v posledních letech ke komplexnosti péče, systematizaci a standardizaci nabízených programů. Programy pro rodiny s dětmi jsou primárně rozděleny dle potřeb a cílů jednotlivých rodin a dle věkových kategorií opět s při hlédnutím k individuálním zvláštnostem každého dítěte.

1

Zaměstnanci Sdružení PIAFA, kteří pracují v rámci Aktivit se psem – canisterapie mají absolvovaný kurz Pracovník se specializací pro oblast canisterapie na Pedagogické fakultě MU Brno, CŽV. Výcvik a přípravu koní pro hiporehabilitaci si zajišťuje Sdružení PIAFA samo dle interních pravidel.

24

Využívá se skupinová i individuální forma práce. Individuální přístup se osvědčuje u velmi malých dětí, kde se schopnost kooperace teprve formuje nebo u dětí, kde to přímo určuje povaha jejich specifických potřeb např. nácvik zvládání úzkosti u kynofóbií, relaxace, uvolnění a podpora psychomotorického vývoje v návaznosti na fyzioterapii při hiporehabilitaci - hipoterapii, nácvik zvládání agresivního chování atd. Využití metody hiporehabilitace - hipoterapie v podstatě předurčuje k individuální formě práce. Děti, které využívají tuto formu práce, mohou být postupně a na základě jejich přání zařazovány do vrstevnických skupin. V systému programů v rámci práce s rodinami s dětmi se specifickými potřebami většina klientů využívá formu skupinové dlouhodobé a systematické práce. V současnosti jsou otevřeny tři základní moduly. 1. modul - pro skupiny batolat a jejich rodičů. 2. modul - pro skupiny dětí předškolního a mladšího školního věku. 3. modul - pro skupiny dětí mladšího a staršího školního věku. Skupinová forma práce je realizována prostřednictvím pravidelných setkání 1x týdně v délce 45 minut (moduly 1, 2) a v délce 1,5 hodiny (modul 3). Děti, které již sociálně, emociálně a intelektově přerostly tyto programy, se mohou zařadit do skupiny nejmladších dobrovolníků a účastnit se aktivit vytvořených v rámci smysluplného využití volného času, které zajišťuje Dobrovolnické centrum při Sdružení „Piafa“ ve Vyškově. Mimo pravidelné programy organizujeme pro děti mladšího a staršího školního věku víkendové a vícedenní pobytové akce, které jsou koncipovány tak, aby navazovaly na systematickou celoroční práci ve skupinách. Jedním z pilířů v systému práce s dětmi se specifickými potřebami je stanovení individuálních cílů, kdy si děti společně s rodiči (zákonným zástupcem) a odborníkem (klíčovým pracovníkem socialní služby) stanovují individuální cíle, dále způsob a časový rámec jejich naplnění. Tyto náležitosti jsou základem pro sestavení tzv. individuálního plánu, který je nejen zakázkou, ale i kontraktem mezi klientem a klíčovým pracovníkem. Skupina batolat a jejich rodičů Většina rodičů se rekrutuje z klientů mateřských center vyškovského regionu. Program pro tyto děti a jejich rodiny je zaměřen na seznamování se s novými podněty, první kontakt s vrstevnickou skupinou, komunikaci se zvířaty, podporu a rozvoj verbální komunikace a dalších sociálních dovedností. Dítě je na setkání přítomno spolu se svým rodičem, rodiči, eventuelně s prarodičem. U batolat pracujeme vždy za přítomnosti pečující osoby. U klientů v rámci této skupiny, lze říci, že jsme vysledovali dvě linie stanovených cílů. První obsahuje cíle zaměřené na zvířata, např. desenzibilizace strachu ze psů, rozvíjení pozitivního vztahu ke zvířatům, kontakt se zvířaty, uvědomění vlastního já v kontextu interakce se zvířetem, druhá linie je pak tvořena cíli zaměřenými na socializaci dětí např. komunikaci s vrstevníky, zapojení, aktivita, spolupráce, rozvoj osobnosti. Skupina dětí předškolního a mladšího školního věku Tato skupina programově i ideově navazuje na předešlou skupinu batolat. Program je určen dětem ve věku 3 – 7 let. Skupina vznikla z potřeby rodin, vytvořit dětem této věkové kategorie volnočasový program. V našem regionu není v podstatě žádná nabídka činností pro děti tohoto věku. Děti se schází jednou týdně na 45 min. Časová dotace je přizpůsobena jejich věkovým zvláštnostem. Program je v rámci volnočasových aktivit sociální služby realizován pro naše klienty pod názvem „Piafáček I.” a „Piafáček II.“ Je zaměřen na rozvoj sociálních dovedností vedoucích k osobnostnímu rozvoji, k rozšíření osobních kompetencí v běžném životě, podpoře zdravého sebevědomí a prohloubení sebepoznání. Základním prostředkem práce je reflektivní komunikace, tvořivé a zážitkové a aktivity. Vedle dramatických a výtvarných aktivit

25

využíváme také metody zooterapie se zvláštním zřetelem na canisterapii a hiporehabilitaci – aktivity s využitím koní. V canisterapii čerpáme z pozitivního efektu interakce mezi dítětem a psem, přičemž sledujeme celkový dopad na osobnost dítěte v bio-psycho-sociální rovině. V hiporehabilitaci nejčastěji aplikujeme aktivity s využitím koní. Spolupracujeme v prostředí stájí, čerpáme z fyzického kontaktu s koňmi a vzájemné interakce a komunikace mezi skupinou, jednotlivcem a koněm, jako prostředku motivace a aktivizace dítěte se specifickými potřebami. Prostřednictvím výše zmíněných metod se u klientů zaměřujeme především na:  poznávání sama sebe a porozumění svému chování a prožívání,  osamostatnění se od pečující osoby,  poznání a rozvíjení svých silných stránek,  účinnější a efektivnější komunikaci s vrstevníky, v rodině,  schopnost spolupracovat a vycházet s ostatními, kooperovat v kolektivu,  rozvoji kreativního myšlení,  rozvoji citu a zodpovědnosti k živému tvoru, přírodě. V individuálním plánování se u klientů objevují tři typy cílů spolupráce. Cíle týkající se formování vztahu a odpovědnosti k živému tvoru - zvířeti např. kontakt se psem, koněm, komunikace a přístup ke psovi nebo ke koni, péče o psa, koně, potlačení obav ze psa, koně. Dále nalézáme cíle týkající se sociálního učení jako respektování pravidel ve skupině, začlenění a aktivizace v kolektivu vrstevníků, kontakt s vrstevníky, spolupráce apod. Poslední skupina cílů je psychologického rázu např. podpora psychické vyrovnanosti, sebepoznání, posílení kladného sebepojetí, emoční saturace, uvolnění psychického napětí. Skupina dětí mladšího a staršího školního věku Program v rámci volnočasových aktivit s názvem „Piafáček III.“ navazuje na výše zmíněné aktivity. Je otevřen dětem ve věku 7 – 15 let. Cílem programu je navázat na znalosti a dovednosti z předešlých aktivit a dále pokračovat v pozitivním ovlivňování osobnostního rozvoje. Prostředky a metody k naplňování cílů jsou podobné jako u programu I. Reflektivní komunikace, práce se skupinovou dynamikou, tvořivá a zážitková výchova, canisterapie a hiporehabilitace aj. Časová dotace je 1,5 hodiny. V individuálním plánování s dětmi této věkové kategorie se nejčastěji vyskytují cíle jako např. navázat kontakt se psem a koněm, smysluplné využití volného času, nalezení kamarádů, naučit se kompromisnímu a tolerantnímu jednání, posílení sebevědomí, umožnění sebepoznání, budování pozitivního sebepojetí. Dále se zaměřujeme na:  podporu vlastního samostatného rozhodování, určování priorit, vhodného prosazení mezi vrstevníky, v rodině apod.,  podporu uvědomění si své role a možností s ohledem na reálnou situaci,  podporu a posílení kladných vztahů s okolím, rodinou, příp. kolektivem, způsoby řešení konfliktů,  působení na zlepšení psychické kondice (individuální pohovory a poradenství se sociálním pracovníkem či psychologem),  využívání alternativních metod např. z oblasti zooterapie se zvláštním zřetelem na canisterapii, hiporehabilitaci – aktitivy s využitím koní, výtvarné a dramatické aktivity. Dalšími programy, které nabízíme dětem této věkové kategorie, jsou víkendové a vícedenní pobyty, příměstské tábory. Tyto akce a pobyty jsou primárně tvořeny pro děti, které dlouhodobě využívají našich služeb. Rámcově zapadají a navazují na systematickou práci s těmito dětmi. Společně s pravidelnými programy tvoří ucelený rámec komplexní péče o rodiny s dětmi se specifickými potřebami. Veškeré druhy činností a nabídka aktivit je při volné kapacitě, otevřena i dalších zájemcům.

26

Dítě (klient) si tedy může vybrat a uvážit, který z nabízených programů využije. Všechny dlouhodobé pobytové akce jsou určeny dětem ve věku 6 – 15 let, které mají komunikační nebo jiné problémy jako např. poruchy učení a chování, dále pro děti s hyperaktivitou, děti s negativním sebehodnocením, děti s problémy při začlenění do kolektivu apod., opět se tedy jedná o děti se specifickými potřebami. Pobytové akce jsou důležitým prvkem ovlivňujícím bezproblémové zařazení do vrstevnické skupiny obecně, ale u dětí se specifickými výchovnými a vzdělávacími potřebami obzvláště. Dle našich zkušeností je pro děti se specifickými potřebami často problematické najít jiné příležitosti, kde by mohly být zapojeny do jiných vrstevnických skupin než pouze v rámci povinné školní docházky. O možnostech využití dětských táborových či podobných pobytových akcí ani nemluvě. Děti pak zůstávají „doma“, v důsledku toho se zpravidla komplikuje jejich osamostatňování od pečující osoby, začleňování do společnosti a tím i samotná socializace, schopnost adaptace a rozvoj osobnosti vůbec. Tímto se uzavírá začarovaný kruh, jelikož se svojí neúčastí a nezkušeností tyto děti stávají stále více „problematickými“ pro svoji vrstevnickou skupinu a společnost vůbec. Skupina nejmladších dobrovolníků Dobrovolnický program navazuje na skupinovou práci s dětmi. Činnost dobrovolníků je koordinována prostřednictvím Dobrovolnického centra při Sdružení „Piafa“ ve Vyškově, není již tedy součástí sociální služby. Dítě se zde stává samostatně odpovědnou jednotkou, která má své úkoly a povinnosti. Postupně se zde učí samostatně rozhodovat a začleňovat do občanské společnosti. Práce dobrovolníka je podmíněna písemným souhlasem zákonného zástupce. Posláním Dobrovolnického centra je rozvíjet dobrovolnickou činnost ve vyškovském regionu. Regionální dobrovolnické centrum je projektem systematické práce s dobrovolníky, tj. s neorganizovanými dětmi a mládeží, kteří svůj volný čas chtějí trávit smysluplně v městském prostředí. Dobrovolná práce jim nabízí preventivní sociálně – výchovné a vzdělávací aktivity, které nejsou ani sportovního ani kulturního charakteru. Jedná se tedy o nabídku pravidelných aktivit, jež svým zaměřením na věkovou skupinu 13 let – 25 let věku působí preventivně na sociálně nepřijatelné trávení volného času a poskytuje dobrovolníkovi pocit zodpovědnosti, ocenění, napomáhá budování hodnotových systémů s prosociálním cítěním, umožňuje jim setkání s alternativou řešení životních situací a napomáhá jim v jejich sebepoznávání a posilování sebevědomí. Podstatou je tedy zaměření se na smysluplné využití volného času dospívající, většinou zájmově neprofilované mládeže a posílení občanské odpovědnosti. Sdružení PIAFA organizuje aktivity pro děti se specifickými potřebami již 15 let. Snažíme se o vytvoření programu vstřícného pro všechny zúčastněné děti, jelikož každé dítě by mělo mít šanci poznat své limity a potence a ty pak díky tomu rozvinout ke své spokojenosti. Prostor pro využití zooterapie je zřejmý. Využití canisterapeutických psů nebo koní pro hiporehabilitaci při aktivizaci rodin s dětmi nebo u samostatných členů rodiny je, v případě, že je pes nebo kůň pro tyto osoby dostatečným motivačním prvkem, velmi efektivní. Díky zvířatům se daří navodit atmosféru, ve které lze pracovat na posílení osamostatnění od pečující osoby. Pes skýtá mnoho témat pro komunikaci. Pokud je psů více, můžeme pracovat na procvičování paměti a posílení schopnosti soustředit se (různá psí jména, která má zájem si zapamatovat, různé dovednosti a povely u jednotlivých psů). Celkově je klient aktivizován, motivován ke komunikaci, akci, je vytržen ze stereotypu, dochází u něj k uvolnění, emočnímu odreagování, pozitivnímu ovlivnění psychiky i zdravotního stavu (např. motivace k pohybu, procvičování jemné a hrubé motoriky, pohybové koordinace). Často je velkým přínosem pro klienta už jen to, že svou pozornost zaměří jiným směrem než k sobě samému, učí se o někoho pečovat, převzít za něj zodpovědnost. Pokud je ve spolupráci s fyzioterapeutem přímo využito polohování, je pozitivně ovlivněn aktuální zdravotní stav (přímé ovlivnění svalového tonu) a tím i psychická a sociální pohoda

27

klienta. Klient je uvolněný, pohyblivější, zrelaxovaný. Tím, že je klient pravidelně navštěvován nebo k nám pravidelně dochází, je eliminován pocit izolace, dochází také k vyplnění volného času, zábavě, spontaneitě. Spolupráce se psem mu umožňuje získat nové zkušenosti, zážitky, nastupuje pocit uspokojení, pozitivního emočního vyladění. Pes přispívá k odbourání komunikačních bariér, ovlivňuje atmosféru, náladu, přispívá k tomu, že se klient snadněji otevře a sdělí své potíže, komunikuje o nich, má zájem hledat ve spolupráci s odborníkem řešení. Kůň taktéž nabízí množství podnětů a interakcí pro klienta, člověka se specifickými potřebami nebo s postižením. U aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi využíváme velmi často podmnobnožinu hiporehabilitace aktivity s využitím koní. Pro děti je velmi významná motivace k činnosti možnost setkat se s koněm tváří v tvář, nahlédnout do jeho životního prostoru. Děti se učí pečovat o koně, čistit je, uklízet jim boxy apod. Díky nácviku jednoduchých kroků při čištění koně se často nenásilně naučí i základům vlastní sebeobsluhy. “Umím se postarat o koníka, tak se postarám i o sebe”. Velká je také motivace podepsat se koníkovi na obrázek. Např. děti ze speciální školy v Brně díky hiporehabilitaci získali motivaci k osvojení si dovednosti podpisu. “Pojedeš na koníky a budeš se potřebovat podepsat.” Děti si také na základě řeči těla koně uvědomují vlastní gestiku a posturologii. Kůň reaguje na nevhodné chování např. zvýšený hlas, rychlé pohyby, zjevnou nepohodou. Dítě se naučí vnímat, že u koně je žádoucí se chovat klidně, jelikož “to má tak koník ráda nebojí se mne”. Kůň dá dítěti okamžitou zpětnou vazbu na jeho chování. Pracovník pak může reakce koně využít v práci s klientem. Dítě se tedy snaží být klidné a klidně hovořit, aby negativně neovlivńovalo koně. Toto vede k celkovému zklidnění např. dětí s hyperaktivitou, poruchami chování apod. Interakce s koněm také může podnítit zvýšení sebevědomí. Dítě dokáže ovládat velké zvíře, dokáže něco, co neumí např. jeho vrstevníci nebo rodinní příslušníci. Mnoho haptických podnětů skýtá také samotné tělo koně, na dítě působí vyšší tělená teplota koně, uživatel díky fyzickému kontaktu s koněm může procičit jemnou motoriku. Nejen při jízdě, kdy se člověk stává součástí trojrozměrného rytmického ohybu koně, procvičuje uživatel hrubou motoriku. U klientů s obezitou se osvědčily aktivity s využitím koní, jako motivace k pohybu. Při práci u koně se obézní člověk ohýbá, chodí kolem koně, aniž by uvažoval o tom, že jde o poměrně náročnou fyzicku aktivitu. Je třeba si uvědomit, že v hiporehabilitaci pracuje s klientem – uřivatelem tým složený jednak z odborných pracovníků z oblasti sociální práce, pedagogiky, speciální pedagogiky, fyzioterapie, ale také cvičitelé koní, chovatelé koní a jezdci. Samotný kůň je také součástí týmu se svým specifickým výcvikem. Jen za přispění vysoké odbornosti všech zúčastněných lze u uživatele – klienta dosáhnout maximálního individuálního efektu po stránce sociálnězdravotní, ale i edukační. Hiporehabilitace působí tedy na jedince jako soustava podnětů, která se snaží podnítit celkový rozvoj jeho osobnosti. Jak tedy zodpovědět úvodní otázku? Zvířata, v tomto případě psi a koně, jsou pro klienty našich služeb velkým motivačním prvkem, proto je využití zooterapeutických přístupů možné a efektivní. Zooterapie nám díky tomu pomáhá významnou měrou naplňovat individuální cíle, které si naši klienti stanovují. A díky tomu, že pracujeme v týmu složeném ze sociálního pracovníka nebo pracovníků v sociálních službách, či pedagoga, psychologa nebo fyzioterapeuta a pak pracovníků se specializací v oblasti canisterapie či hiporehabilitace a speciálně vychovaných a připravených zvířat, dokážeme pokrýt všechny aspekty sociální služby, od poradenství v sociální oblasti, přes psychickou podporu a oporu až po konkrétní ovlivnění a naplnění cílů, které si klient – uživatel sociální služby stanovil. Komplexní péče a maximální kvalita poskytované služby je pro nás na prvním místě.

28

Použitá literatura: Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách VELEMÍNSKÝ M. A KOL.: Zooterapie ve světle objektivních poznatků. DONA, České Budějovice 2007

Kontakt na autorky: Mgr. Lenka Obořilová, Sdružení „Piafa“ ve Vyškově, vedoucí Sociálně aktivizačních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením, [email protected], +420 737 619 207, 517 325 070 Bc. Jitka Šabatová, Sdružení „Piafa“ ve Vyškově, vedoucí Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s děmi, metodik sociálních služeb, pracovník se specializací v oblasti canisterapie, [email protected], +420 739 903 732, 517 325 073

29

Zelená pro felinoterapii ? Mgr. Eva Kadlecová Filosofická otázka v názvu této konference mě přiměla nenapsat doslova „vědecký článek“ plný literárních zdrojů, ale spíše se zamyslet nad současným postavením felinoterapie v oblasti české sociální práce a nad vývojem tohoto postavení. Když jsem se před čtyřmi lety rozhodla, že se pokusím jít za svým zájmem a věnovat se podrobně terapeutickému využití koček, byla jsem zklamána tím, jak málo zdrojů se v této oblasti dalo nalézt. Na dotaz „felinoterapie“ mi internetový vyhledavač nabídl tolik výsledků, kolik by se dalo spočítat na prstech. Objevilo se několik názvů měst, kde se felinoterapie v té či oné formě provádí: Mladá Boleslav, Chlumec nad Cidlinou, Beroun, Hustopeče u Brna, Brno, Havířov. První věcí, kterou jsem udělala, bylo rozeslání e-mailů na tyto adresy – a čekání. Většina ze zařízení, resp. zainteresovaných pracovníků, mi odpověděla – a tak jsem se je vydala navštívit. Používání koček k pomoci lidem v nejrůznějších institucích je pořád ještě poměrně vzácnou záležitostí. Na mnoha místech, která jsem navštívila, snad název felinoterapie zpočátku ani neznali nebo nepotřebovali znát – byl to jejich „selský rozum“, který jim řekl, že mají-li doma hodnou, mazlivou kočičku a v práci smutné, osamělé klienty, dalo by se z tohoto spojení vytěžit něco vzájemně obohacujícího. Viděla jsem několik forem felinoterapie. Nejčastější bylo docházení člověka-dobrovolníka do instituce, obvykle domova pro seniory, v doprovodu kočky, vzájemná interakce s klienty v délce od několika desítek minut zhruba do dvou hodin, potom odchod. Objevila se i zařízení (nemocnice, dětský domov), kde člověk – „felinoterapeut“ – zastával vyšší pozici a mohl si dovolit brát kočku do práce a využívat tak jejího působení na klienty po celý den. Největší vzácností – a podle mého názoru největším přínosem, je-li to uskutečnitelné – jsou zařízení, kde je kočka jaksi trvalou součástí „inventáře“ (chráněné bydlení) a může tak klientům cosi předávat po maximální možnou dobu. Všechna tato felinoterapeutická působení, všechny tyto situace měly několik společných prvků: - Neměly prakticky žádné nebo jen minimální zakotvení „na papíru“, tj. všechno spočívalo pouze na zodpovědnosti lidského dobrovolníka za svou kočku, jinak řečeno na důvěře, kterou v něj měl ten, kdo stál v instituci nad ním. - Felinoterapii prováděli lidé z pouhého přesvědčení, že to je dobré pro jejich klienty: bez finančního ohodnocení, bez jakýchkoli hmatatelných výhod, naopak na úkor vlastního času a energie. - Klienti se ve společnosti kočky jevili jako šťastnější než normálně. Následně jsem se pokoušela zjistit, jaká plemena koček jsou pro felinoterapii vhodná. Zcela specifické postavení tu má ragdoll, kočka výjimečně mírné a tolerantní povahy, jejíž snížený svalový tonus ji činí pro tuto činnost mimořádně vhodnou. Proto se používá více než jiná plemena; často jsou vidět také kočky sibiřské, ale používají se i kočky siamské, britské a „obyčejné“ – tedy kočky domácí. Objevilo se spíše jen několik specifických nevýhod, spojených vesměs se zdravým rozumem: bezsrsté plemeno sphynx je sice mimořádně příjemné a teplé na dotek, jeho velice neobvyklý vzhled však může zejména starší klienty děsit nebo odpuzovat – stejně jako jakákoliv kočka černé barvy. Perské kočky jsou mírné a tolerantní povahy, ale komplikovaná péče o jemnou srst, případné línání nebo naopak neobratný dotek od klienta by mohly znamenat problém. Takových příkladů by se daly uvést desítky, ale jedno mají společné: neplatí absolutně a vždycky se dají najít výjimky i výjimky z výjimek – záleží jen na lidech.

30

V pátrání po vhodné kočce pro felinoterapii se mi tedy vynořila jasná odpověď: nezáleží ani na plemenu, ani na věku kočky, ani na pohlaví – záleží jen na dvou věcech: na dobrém zdraví (to znamená na dobré péči o kočku) a na dobré povaze (což zahrnuje také perfektní vztah mezi kočkou a jejím člověkem). Základem je dobrá socializace kočky, která v kritickém období od 3. do 8. týdne života poznala lidi a měla s nimi dobré zkušenosti, takže se lidí nebojí, nereaguje na ně agresivně a naopak ráda pobývá v jejich společnosti. Při mém vlastním provádění felinoterapie s „obyčejným“ domácím kocourem (kastrátem) Skullíkem (kterému se u nás doma přezdívá Doktor) se mi jako nejdůležitější jevil náš vzájemný vztah. Právě proto, že zatím neexistuje žádné formální zakotvení používání koček v rámci AAA (animal assisted activities), záleží vlastně pouze na důvěře: důvěře, kterou má vedoucí dané instituce v dobrovolníka s kočkou, na důvěře, kterou má dobrovolník ke své kočce (že nezareaguje agresivně, neuteče mu, neponičí zařízení) a v neposlední řadě na důvěře, kterou má kočka ke svému člověku (že jí nebude ublíženo, že má vždycky možnost se schovat někam, kde ji nikdo nebude obtěžovat, a že až nebude moct, člověk ji nebude nutit pracovat dál). Je to pouze důvěra a zodpovědnost, které prozatím udržují křehké základy felinoterapie. Když zadám heslo „felinoterapie“ do internetového vyhledavače dnes, objeví se mi desítky výsledků. Je to zásluhou lidí, kteří se této činnosti věnují zadarmo a ve svém volném čase, a zvířat, která mají dost velké srdce, aby z něj dala kousek i cizím a potřebným lidem. Seznam lidí, kteří se felinoterapii věnují nebo chtějí věnovat, se prodlužuje – a mám z toho upřímnou radost. Koneckonců už existují i seriózně zaměřené výzkumy, které dokazují objektivní přínosy zvířat pro člověka: pocity štěstí, zapomenutí na vlastní bolesti a starosti, snížení pocitu deprese – to se nedokázalo, protože se to vlastně ani dokázat nedá. Ale dá se dokázat něco jiného: - redukce stresu, to znamená méně stresových hormonů v krvi, nižší reakce na stres u chovatelů zvířat a rychlejší návrat do normálu; dnes už se všeobecně ví, že stres je jedním ze zabijáků moderního člověka, takže lepší (tj. nižší a rychleji odeznívající) fyziologické reakce na něj nám zkvalitňují život - fyzické zklidnění, tj. zpomalení srdeční činnosti, tepové frekvence, snížení hodnot krevního tlaku; to vše v důsledku chrání naše srdce a prodlužuje život - uvolňování „příjemných“ hormonů, tedy oxytocinu (bojovník se stresem), serotoninů (bojovník s depresí) a endorfinů (endogenní opioidy mozku, které tlumí bolest účinněji než morfium) Interakce se zvířetem připomíná v mnoha bodech situaci psychologického poradenství, protože zvíře nás přijímá takové, jací jsme, nepřerušuje nás, respektuje nás, nesoudí nás, je mu lhostejný náš vzhled, sociální postavení nebo minulost a doopravdy, upřímně nás vnímá. A přestože za žádnou cenu nechci zlehčovat význam terapie se psem, jsem přesvědčená, že jsou určití klienti, kterým kočka zkrátka vyhovuje víc: třeba proto, že je celkově klidnější, vyžaduje jen minimum péče, je lehká a dá se chovat na klíně, nebo proto, že psů nebo koní se klient prostě bojí. Stručně řečeno můj názor je takový, že felinoterapie by se měla stát důstojnou společnicí canisterapie, která vyplní mezery v oblasti sociální práce, která se dá využívat i tam, kde se pes použít nedá, nebo tam, kde tím učiníme klienty spokojenějšími. Pokusím se tedy po svém odpovědět na otázku v názvu této konference: má felinoterapie zelenou? Ne, pokud jde o legislativu. Ne, pokud jde o formální zakotvení. Ne, pokud jde o finanční podporu. Ne, jde-li o instituce, stát, úřady. Ano, pokud jde o vzrůstající počet dobrovolníků, kteří se jí chtějí věnovat, zadarmo, na vlastní náklady, ve volném čase, prostě proto, že cítí, že je to správné. A připadá mi, že na pomyslných miskách vah – v dnešním moderním, odcizeném, sobeckém světě – má tohle závaží prostě větší váhu. Ano, felinoterapie má zelenou – v lidských srdcích.

31

Kontakt na autorku Mgr. Eva Kadlecová PedF UK, katedra psychologie [email protected]

32

Má tzv. felinoterapie zelenou? Návštěvní služba v Nezávislém chovatelském klubu Daniela Hypšová Jmenuji se Daniela Hypšová a dovolte mi, abych představila činnost naší organizace, Nezávislého chovatelského klubu, která měla to štěstí, že stála u zrodu činnosti označované jako felinoterapie. Jsme organizací celorepublikovou, jejímž zaměřením je chov a ochrana ušlechtilých koček a Návštěvní služba. Tento název, kterému dáváme přednost před termínem felinoterapie, vystihuje jak způsob, kterým tzv. felinoterapii provádíme, tak i to, že se jedná o aktivizační činnost, nikoliv terapii, kterou provádějí dobrovolníci- chovatelé. Jak možná někteří z Vás vědí, první návštěva s kočičkami pod záštitou NCHK se uskutečnila o Velikonocích roku 2002 v Centru 83, zařízení pro mladé lidi a děti s kombinovanými postiženími. Letos od ní uplynulo devět – doufám, že činorodých let. A ve chvíli, kdy pracuji na tomto příspěvku, jsem měla se svou kočičkou ragdolla Corynkou díky studentům gymnázia Dr. Pekaře v Mladé Boleslavi to štěstí účastnit se po několika letech další z návštěv ve zmíněném zařízení, které studenti připravili jako dárek svým handicapovaným vrstevníkům. Zážitek z onoho radostného dopoledního setkání s mladými lidmi na obou stranách ve mně stále doznívá a hřeje duši jako plamínek svíčky. Hřeje o to víc, že Cory spokojeně spí na svém škrabadle a evidentně se jí zdají krásné sny… Počet chovatelů, kteří se návštěvní službě pod záštitou NCHK věnuje, za oněch devět let nijak dramaticky nevzrostl. Jistě, že přibyly i nové tváře, přibyli přátelé a dobrovolníci z jiných organizací, dokonce i neorganizovaní, kteří se Návštěvní službě začali věnovat. Ale jak běží čas a život, tak i někteří z chovatelů, kteří stáli u zrodu této činnosti či zvířata, s nimiž jsme začínali, již mezi námi nejsou. V průběhu oněch devíti let se felinoterapie rozšířila i na Slovensko, kde ji úspěšně praktikují v Domově důchodců v Kremnici. Pokládáme si za čest, že jsme mohli alespoň trochu pomoci, a to nejen v Kremnici, ale i slovenským studentům a chovatelům, kteří mají o felinoterapii zájem. Nezávislý chovatelský klub pořádá jednou až dvakrát ročně seminář věnovaný nejen felinoterapii – i když pochopitelně hlavně jí - a na těchto seminářích je možné i skládat zkoušky souhry návštěvních týmů podle zkušebního řádu, který jsme – inspirováni podobnými řády canisterapeutů – již v roce 2002 vytvořili. Právě na těchto seminářích se setkáváme s chovateli a dobrovolníky i mimo klub včetně slovenských. I když se tedy Návštěvní služba za oněch zmíněných devět let stala jednou z důležitých aktivit naší organizace a má v ní zelenou, není mezi chovateli činností masovou. Důvodů je jistě více, a bylo by hrubým zjednodušením říci, že je tomu tak proto, že Návštěvní služba na rozdíl od výstav neskýtá třpyt pohárů vítězů či slávu vyhlášených chovů . Ani jedno totiž Návštěvní službu nevylučuje – ani v NCHK ani v jiných organizacích. Důvodem proč není činností masovou je skutečnost, že její provádění, má-li být poctivé a pravdivé, pramení z vnitřní potřeby lidské duše a ne všichni tuto potřebu máme. Důvody proč kohokoliv z nás oslovuje právě tato činnost a hledáme se v ní, jsou velmi rozdílné, ale mají společné pojítko. Protože je nás v klubu málo a známe se navzájem, mohou říci, že u nás všech byl a je oním hnacím motorem určitý druh osobní zkušenosti, která emocionálně velice silně zasáhla do samé podstaty bytí a uvažování. Tato zkušenost jako by pozvedla oponu zakrývající jiný, opravdový svět s opravdovými hodnotami. Jakmile za tuto oponu jednou nahlédnete, svět již nemůže být takový, jaký jste jej vnímali předtím. Věřím, že ti, za kterými chodíme nebo chodí za některými z nás cítí, že naše potřeba navštěvovat je a přinášet jim radost není

33

záležitostí chladného rozhodnutí, ale hlubokou a opravdovou potřebou sounáležitosti nejen s lidskými bytostmi. Návštěvní služba v naší organizaci je zaměřena zejména na návštěvy klientů v Domovech seniorů. Návštěvy probíhají několikrát do roka též v zařízeních pro děti, jako jsou mateřské a základní školy či Domy dětí a mládeže. Měli jsme veliké štěstí, protože ve všech uvedených zařízeních máme onu pomyslnou zelenou, a to od samého počátku, kdy informací bylo poskrovnu, inspiraci jsme hledali u canisterapie a metodika byla tvořena „za pochodu“ každou další návštěvou. Všem těmto zařízením, která nám dala svou důvěru, patří veliký dík. Domov seniorů v Olbrachtově ulici v Ml. Boleslavi je v současné době zařízením, kam docházíme nejdéle, celých 9 let. Vedení i zaměstnanci Domova nám umožňují pořádat kromě pravidelných návštěv, které probíhají 2 – 3 krát týdně- též dvě společná celostátní setkání návštěvních týmů ročně, poskytují nám možnost přivést s sebou na pravidelné návštěvy studenty středních i vysokých škol, kteří se o danou problematiku zajímají či si ji vybrali jako téma svých bakalářských či magisterských prací a spolupracují s nimi. Můžeme s sebou brát i zájemce o Návštěvní službu. Domov důchodců Modrý kámen v Mnichově Hradišti, jedno z prvních zařízení, která nám umožnila praktikování Návštěvní služby, zajistil zdarma našemu týmu dopravu, aby Návštěvní služba mohla po několikaleté odmlce v tomto zařízení opět probíhat. Dům dětí a mládeže v Ml. Boleslavi poskytuje NCHK již několik let výměnou za účast na akcích pro mateřské a základní školy zdarma učebnu k pravidelným setkáním Návštěvních týmů, školením a podílí se na pořádání klubových výstav. Vedení Domova důchodců v Budislavi, kam pravidelně dochází se svými ragdolly Lucie Hastrmanová, jinak též zaměstnankyně tohoto Domova, poskytuje Návštěvní službě plnou podporu. Také mateřská škola pro handicapované děti, kde dříve pracovala, podporuje a vítá návštěvy jejího návštěvního týmu. Takže, pokud jde o daná zařízení, mohli bychom si přát více ? Jistě se shodneme na tom, že felinoterapie bez koček by existovat nemohla. Jak je to s nimi- má u nich zooterapie zelenou? Protože přímo se jich zeptat nemůžeme, lze usuzovat z jejich reakcí na návštěvy a jejich chování před – a po nich. Některé z koček, se kterými se pracuje v Návštěvní službě, byly pro tuto činnost vychovávány od kotěcího věku. Patří k nim ragdollové Adrian , Ivy přezdívaná Meluzína, kteří oba pracují s Lucií Hastrmanovou v Domově důchodců a ve speciální mateřské školce v Budislavi. Lucie začala provádět i polohování s kočkami u holčičky s těžkým kombinovaným postižením. Klubová ragdollka Fréa, vnučka nezapomenutelné Naomi Berberis, první kočičky ragdolla, která v naší republice pracovala v Návštěvní službě, je součástí mého týmu v Domově seniorů v Ml. Boleslavi, Christian, Alisson a Mauna jsou součástí týmu naší nevidomé členky Petry Duškové, z Kladna, za nimiž chodí klienti do bezbariérového domu. Ráda bych dodala, že Petra je navzdory svému handicapu vynikající a zapálenou chovatelkou a účastní se téměř všech výstav v republice včetně soutěží vodících psů. Osobně si velmi vážím toho, že se nám do týmů podařilo naprosto plnohodnotně začlenit i dospělá zvířata, která z různých důvodů ztratila svůj domov. Patří mezi ně naše nejlepší kočky pro Návštěvní službu : ragdollky Cory, Borůvka, Helenka , dnes čtrnáctiletý

34

ragdoll Shawn , jedenáctiletá perská kočička Duda a mainská mývalí Olana. Právě Olana je jednou z mála mainských koček, u nichž se nám podařilo začlenění do návštěvního týmu. U těchto kočiček se stalo začlenění do Návštěvní služby součástí procesu přivykání novému domovu. Tedy terapií i pro ně. Jsem přesvědčena, že zejména u Shawna, který byl jedinou kočkou své osmdesátileté majitelky a ztratil domov ve svých dvanácti letech, umožnily návštěvy v Domově seniorů to, že změnu, která by jiné zvíře stejného věku mohla stát život, ve zdraví přežil a přes srdeční vadu se stále dokáže radovat ze života. Jiné kočičky, které se zdály být svým vzhledem i povahovými projevy v domácím prostředí pro Návštěvní službu jakoby stvořené- například javánská Connie, mainská mývalí Lotty či mainský kocour James, v ní nenalezly radost, klid a byly z návštěvních týmů vyřazeny, protože návštěvy pro ně znamenaly stres, psychické utrpení a mohly by se z tohoto důvodu stát pro klienty potenciálně nebezpečné. Dá se tedy vymezit rozdíl mezi „úspěšnou“ a „neúspěšnou“ kočkou ? Která z nich má onu pomyslnou zelenou ? Domnívám se, že onen rozdíl tvoří velmi křehká hranice daná psychickou odolností zvířete, jeho předchozí zkušeností, povahovými vlastnostmi, ale zároveň i pevností vztahu mezi kočkou a člověkem – onou dvojicí, která tvoří návštěvní tým. Právě tento vztah, založený na důvěře, úctě a lásce, je stěžejní. Kočka není nástrojem, je partnerem. Je třeba, aby se chovatel dovedl vcítit do jejího uvažování – a ona do jeho- aby probíhal dialog beze slov, kdy je přesto vyřčeno a sděleno vše podstatné. A jakkoliv bychom chtěli tuto komunikaci objasnit na vědecké úrovni, přesto zůstává v mnohém intiutivní – snad i primitivní. Přitom však poskytuje celostní informace, poskytuje je rychleji, než slova, která bychom často pracně hledali. Je to podobné jako s vůní- ucítíte vůni heřmánku a v jediném nadechnutí se vám vybaví domov vašeho dětství v jeho celistvosti…. V NCHK pracujeme v Návštěvní službě ponejvíce s ragdolly, ale ačkoliv se zdá a mylně traduje, že jsou nejvhodnějším plemenem pro felinoterapii, není tomu tak. Vrátíme-li se k již vyřčenému, tedy ke vztahu mezi členy týmu, tj. mezi kočkou a člověkem, je zřejmé, že vztah je tím, co určuje, která kočka, resp. plemeno je nejvhodnější. Co to znamená? Nic více a nic méně než to, že tým musí být v harmonii. A proto záleží na tom, co člověk hledá a s čím ladí…Pro jednoho je to temperamentní domácí kočka, siamka, balinéska, pro jiného je to zase kočka perská nebo exotická. Naopak, chováme-li ragdolly, je to proto, že jsou nám blízcí, že se jim v něčem podobáme, což možná to není zrovna lichotivé, protože ragdollové jsou vnímáni jako milí, ale velmi naivní klauni kočičího světa, věčně udivené- a někdy trochu přihlouplé děti….Ovšem je i možné, že jsou dost mazaní na to, aby jim hra na věčné děti kočičího světa vyhovovala….. Kdo chová ragdolly , dobře ví, že za bezelstnýma modrýma ragdollíma očima je velice chytrá hlavička, která přesně ví, co chce a jak toho lze dosáhnout cestou nejmenšího odporu…. . Je to však i kočka, která může být velice nebezpečná, pokud si s ní chovatel nerozumí, zejména pak nekastrovaní kocouři. Klienti, za kterými docházíme, tvoří neoddělitelnou součást procesu felinoterapiebez nich by existovat nemohla. Má tedy u nich Návštěvní služba zelenou? I zde je to stejné, jako u ostatních složek celého procesu. Návštěvní službu nelze předepsat jako aspirin, nemůže oslovit všechny. I u klienta je pro její indikaci nutná vnitřní touha po kontaktu se zvířetem, s kočkou, kterou je třeba nasytit. Bez této touhy a zároveň úcty k rozhodnutí klienta se může Navštěvní služba stát obtížnou a vnucovanou aktivitou a těžko může být přínosem. Ti klienti, kteří si nakonec kočičku vyberou, vyhledávají taktilní stimuly, něhu a hlazení. Bez nadsázky lze říci, že kočka a její chovatel musejí umět naslouchat – i když už slyší onen příběh posté…. Pod slovy je mnohé, co nám klient sděluje – a prosté pohlazení vrásčité ruky vydá za mnoho prázdných slov…

35

Shrneme-li tedy celý proces, chovatel, který si se svým zvířete rozumí beze slov – a dokáže se vcítit i do klienta, za kterým přišel, vnímá radost, kterou zažívá jak kočka, tak klient – a tato radost naplňuje i jeho. Pokud je přítomen někdo z personálu, je ovlivněn i on. Tuto zkušenost nádherně shrnula ergoterapeutka Domova seniorů v Olbrachtově ulici v Ml. Boleslavi, paní Eva Holková, když po společné návštěvně návštěvních týmů v tomto zařízení na podzim 2010 prohlásila : „Všechny nás to pozitivně úžasně nabilo, ještě dlouho tím budeme žít.“. Myslím, že tak jsme to cítili naprosto všichni. A to jsou chvíle – stejně jako dnes po návštěvě Centra 83, kdy víte, že v duši máte – navzdory starostem všedních dní a určitému pesimismu naší nemocné doby- pramínek živé vody, kterou můžete nabrat do srdce i dlaní a osvěžit jí druhé. Važme si této vody a nedovolme pesimismu, i když je někdy snad i opodstatněný, aby jím pramínek zapadal…..Dokud jsme schopni dávat a přijímat radost, žijeme. I když nás občas tělo i duše bolí… Omlouvám se, že tento příspěvek nedokázal obsáhnout všechny aspekty Návštěvní služby, o nichž je třeba uvažovat. Časový prostor této konference není neomezený a věřím, že k dalším úvahám jistě najdeme čas při některém z dalších setkání. Děkuji Vám všem za pozornost a ráda zodpovím Vaše případné dotazy, budu-li znát odpověď.

Kontakt na autorku: Daniela Hypšová Nezávislý chovatelský klub v Mladé Boleslavi, Havlíčkova 590/5, 293 01 Mladá Boleslav e-mail: [email protected], tel: 722 724 797,www.nchk.estranky.cz

36

A co probíhalo v diskusních skupinách? Canisterapie Diskusní skupinu vedla: Mgr. Jaroslava Eisertová Ph.D. (Jihočeská Zdravotně sociální fakulta, Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík)

univerzita v ČB,

Skupina zaměřená na problematiku canisterapie se shodla na uvedených dilematických otázkách: - jednotný přístup v oblasti přípravy a testování dobrovolníků se psem (canisterapeutických týmů) - základní standardy v oblasti přímé aplikaci canisterapie do praxe - databáze osob a organizací jež se věnují praktikování canisterapie v ČR Sepsala: Mgr. Jaroslava Eisertová Ph D.

Hiporehabilitace Diskusní skupinu vedli:Veronika Sturmová, Psychiatrická léčebna Bohnice (Prim. MUDr. Zoran Nerandžič, Městská nemocnice v Litoměřicích)

Okruhy pro diskusi: 1) Personální zajištění (záměna terapie za rekreaci….) 2) Obecná pravidla 3) Standardy (nutná přítomnost fyzioterapeuta ? zkoušky koně? nastavení pravidel pro LPPJ) 4) Vzdělávání a komplexnost Hiporehabilitace (dále HPR)

Vzdělávání Dr. Lacinová v Brně: neshody v terminologii 150 typů termínů není zde řádné vzdělání zemědělské fakulty hledají náplň pro výuku ČZU se oodělila, vychovává terapeuty na zooterapii Lektorský kurz v Praze- Bohnicích Neví-li lékař nic o možnostech terapie, nemůže indikovat (není ani bodově ohodnoceno u pojišťovny) Otázka nezměřitelnosti výsledků u terapií – lze je vůbec změřit ? Velmi nákladná terapie v USA Bude výzkum u dětí s DMO – v Olomouci Psychoterapeutický tým: zvíře + člověk (poznání sebe sama)

37

Nutno vytvořit tým odborníků: lékař + fyzioterapeut+ odborník na HPR Terapie nebo podpůrná metoda? Koho vybrat na vzdělávání? - fyzické schopnosti nejsou důležité - projít stupni přípravy (práce s koňmi a s lidmi) Profil terapeuta: sociálně vyspělý člověk nelze proměnit v komerci – sociálně rehabilitační záležitost empatie nelze se na HPR finančně obohatit Piafa: pedagog u koně (každý musí perfektně ovládat svůj obor) Tým: fyzioterapeut (odpovědnost za dítě) + dobrovolník (soc. pracovník nebo pedagog) Rozdělení:Hipoterapie Aktivity s rozdělením koní Důležítá je definice cílů !!!! Nejednotnost při provozování terapií (každý si to dělá jinak) Zkoušky koní v místě provozování - lze koně přezkoušet? - vybírat koně k určitým činnostem (definovat si cíle) - specifický kůň ke specifickému pacientovi - výběr koně pro určitou terapii - otázka vyhoření koně (někdy 14 let, někdy 6 a někdy míň) - je to o temperamentu koně Vzdělávání a výcvik koně – délka Výběr, jeho původ (mimo stádo nebývá vhodný) Výchova hříbat Hlavní odpovědnost na člověku, on zodpovídá, jeho vzdělávání je prioritní - následně se kůň dál vyvíjí - konečnou odpovědnost nese majitel zvířete - zajištění podpisu klienta, že souhlasí Otázka pojištění: - neexistuje kolonka u pojišťoven - rizikový sport – nepojistí - lze pojistit jen zvíře, nikoliv aktivitu - např. pojištění koně cca 1 milión - pojištění pouze obecně, není moc vysoké odškodnění

Základní pravidla: 1) Ochrana zvířat 2) Ochrana klientů 3) Ochrana zaměstnanců Práce s koněm – veřejné vystoupení ? (Vybírám-li peníze, předvádím, vystavuji)

38

Očkování zvířat a lidí -

některé děti nesnášejí očkování x tetanu omezení pouze na jízdu na vedeném koni (ne ve stáji) nutnost mít přilbu

Terapeut – má hlavní slovo jako odborník, nediskutuje (ani s lékařem, ani s klientem) Oděv: helmy (pokud lze) ochranné vesty ? rukavice ? Důsledek – klient se pak hůře hýbe Majitel (provozovatel) nebo vnitřní řád může nařídit ochranný oděv (omezuje klienty, nelze pak provozovat) Základní vybavení (podmínky): 1. očkování 2. helma 3. pevné neklouzavé boty Dodržování základních bezpečnostních pravidel – lze se tím zaštítit při podezření na riziko Návrh SPV pro zařízení, kde jsou problémy se stanovením přísných (nesplnitelných) bezpečnostních pravidel. Zvíře jako terapeutické nemá „DPH“ Otázka kvality a komplexní terapie - po odchodu klientů není možno dál navázat - otázka kontinuity terapie - další spolupráce fyzioterapeut s pedagogem, případně rehabilitační lékař (ne pediatr, ten končí v 19 – 21 letech) - udržení jemné motoriky apod. Sepsala: Mgr. Renata Dohnalová ( Dobrovolnické centrum FN v Motole), Veronika Sturmová ( Psychiatrická léčebna Bohnice)

Felinoterapie Diskusní skupinu vedla: Mgr. Eva Kadlecová (Pedagogická fakulta PedF UK)

Diskusní skupiny o kočkách a malých zvířatech se díky poměrně velké podobnosti svých problémů spojily dohromady. Nevěnovali jsme se velkým problémům, jako je nejednotnost v terminologii a výcviku nebo nedostatečné formální zakotvení. Zabývali jsme se hlavně problémem, jak tyto druhy AAA vnést do více zařízení, více je rozšířit. Diskutovali jsme také o jednom z přínosů, na který při jednotlivých přednáškách nedošlo, a sice o vlivu zvířete v zařízení nejen na klienty, ale také na personál. Shodli jsme se, že v našich praxích došlo často k situacím, kdy se ke zvířatům chodili uklidňovat a relaxovat i samotní lékaři, zdravotní sestry, personál domovů pro seniory a podobně.

39

Další problém, na nějž jsme narazili, bylo používání špičkových výstavních zvířat (zejména koček) k zooterapii. Protože mnoho praktikujících felinoterapeutických týmů se skládá kromě člověka z čistokrevných, výstavních koček, mohli jsme tak sdílet své zkušenosti: zatímco Nezávislý chovatelský klub má felinoterapii ve svých stanovách jako jednu ze základních činností, u jiných chovatelských klubů koček se felinoterapie provádí spíše výjimečně, protože řada chovatelů špičkových zvířat se bojí, že se jejich kočky v prostředí institucí nakazí nějakou nemocí. Přestože nikdo z nás neznal případ, kdy by k tomu v praxi doopravdy došlo, tento mýtus představuje zatím pro felinoterapii určitou překážku. Jako nejlepší řešení se nám i tady jevila co nejrozsáhlejší osvěta – viz níže. Hlavní téma, kterým jsme se zabývali, se týkalo právě nedostatečné osvěty v oblasti felinoterapie. Shodli jsme se na tom, že v zařízeních, do kterých jsme docházeli my se svými kočkami, neexistují nejmenší problémy s využíváním koček k AAA, a to ani v přísně kontrolovaných zdravotnických zařízeních. Přesto dosud není felinoterapie v těchto zařízeních příliš rozšířená, ačkoliv existuje řada dobrovolníků, kteří by ji rádi prováděli. Za důvod považujeme to, že lékaři a zdravotnický personál jsou o této metodě, její bezpečnosti a zejména jejích přínosech nedostatečně informováni. Kdyby se nám tohle podařilo změnit, byla by velká šance vnést felinoterapii i do mnoha dalších zejména zdravotnických zařízení. Nejvhodnější by bylo zavést na lékařských fakultách alespoň volitelný či dobrovolný kurz, který by mladé nastávající lékaře seznamoval s touto a dalšími metodami a jejich nesmírnými přínosy. Protože to však v současnosti nedokážeme ovlivnit, jako nejpřijatelnější řešení se nám jevilo nadále udržovat svou aktivitu a účastnit se co možná nejvíc nejrůznějších konferencí, seminářů a workshopů pro zdravotnický personál, abychom chvályhodnou myšlenku felinoterapie co nejvíce rozšířili. Sepsala Mgr. Eva Kadlecová

Zooterapie s drobnými zvířátky Diskusní skupinu vedla: Karolína Eckschlagerová (Dobrovolnické centrum FN v Motole, Dogs and fun) Zúčastnění pracují s králíkem, želvou, papoušky, šneky, strašilkami, mravenci, raky. Králík je u klientů často oblíbenější než pes a lze ho využít k přípravě na canisterepii. Z plemen jsou doporučování Teddy králíčci a Angorští králíci a to pro jejich milou a přítulnou povahu. Možnosti využití akvárií s rybičkami: problém ve zdravotnictví kvůli plísním. Přijetí zooterapií zdravotnickým personálem: potřeba informovat o možnostech. Např. články do odborných časopisů a účast na konferencích. Při zooterapii s drobnými zvířátky je kladen důraz na vzdělávání dobrovolníků a jejich zkušenosti. Zvířata žádnými „zkušebními testy“ procházet nemusejí, případně ani nemohou. Sepsala: Karolína Eckschlagerová

40

Sborník připravilo: Dobrovolnické centrum FN v Motole V Úvalu 84, 150 06 Praha 5 Tel: 224 4331 970,971 e-mail: [email protected] www.dcmotol.cz

Děkujeme Fakultní nemocnici v Motole za poskytnutí prostor pro uspořádání konference.

41