UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra antropologie a zdravovědy. Bakalářská práce. Martina Pružincová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy

Bakalářská práce Martina Pružincová Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání – Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání

Významné faktory osobní anamnézy spojené s bolestmi zad

Olomouc 2014

vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu a zdroje.

V Olomouci dne 10.6.2014

………………………………… Martina Pružincová

Děkuji vedoucí práce MUDr. Miladě Bezděkové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, poskytování cenný rad a materiálových podkladů k práci a dále pacientům RRR Centra – Centra léčby bolestivých stavů a pohybových poruch, s. r. o. při UP v Olomouci za jejich ochotu podílet se na výzkumné části.

OBSAH ÚVOD

6

1 CÍLE A ÚKOLY

7

2 PŘEHLED TEORETICKÝCH POZNATKŮ

8

2.1 Anatomická stavba páteře

8

2.2 Bolest

15

2.2.1 Definice bolesti

15

2.2.2 Druhy bolesti

15

2.2.3 Fyziologické aspekty bolesti

19

2.2.4 Psychologické aspekty bolesti

20

2.2.5 Hodnocení bolesti

22

2.3 Bolesti zad

30

2.3.1 Příčiny bolestí zad

30

2.3.2 Faktory podmiňující bolesti zad

33

2.3.3 Diagnostika bolestí zad

33

2.3.4 Klasifikace bolestí zad

34

2.3.4.1 Prosté bolesti zad

35

2.3.4.2 Nervová kořenová bolest

35

2.3.4.3 Nespecifické bolesti zad

36

2.3.5 Ekonomické dopady na společnost

36

2.3.6 Léčba bolestí zad

37

2.3.6.1 Farmakoterapie

39

2.3.6.2 Fyzikální terapie

43

2.3.6.3 Reflexní masáže, mobilizace a manipulace kloubů 44 2.3.6.4 Akupunktura

45

2.3.6.5 Klid na lůžku nebo pohybová aktivita

45

2.3.6.6 Zádová podpora, pásy, bandáže

46

2.3.6.7 Operativní léčba

47

2.3.6.8 Rehabilitační léčba

48

2.3.7 Prevence bolestí zad

50

3 METODOLOGIE PRÁCE

53

3.1 Metoda sběru dat

53

3.2 Charakteristika souboru

53

4 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

55

4.1 Výsledky dotazníkového šetření

55

ZÁVĚR

90

SOUHRN

92

SUMMARY

92

REFERENČNÍ SEZNAM

93

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

95

SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK

96

SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ

98

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY ANOTACE

100

ÚVOD V bakalářské práci bych se chtěla pokusit nastínit problematiku bolesti obecně se zaměřením na bolesti zad (BZ), jejich příčiny, faktory je podmiňující, diagnostiku, klasifikaci, léčbu, prevenci a ekonomické dopady na společnost. Téma jsem si zvolila, neboť se sama potýkám s bolestmi zad v krčním a hrudním úseku páteře. Součástí mého zaměstnání je i rehabilitační centrum a mými kolegy jsou převážně odborníci z oboru fyzioterapie. Denně jsem v telefonickém kontaktu s pacienty, kteří řeší stejný zdravotní problém jako já – BZ. Bývám první osobou, které se pacienti svěřují se svými zdravotními potížemi a já se je snažím utěšit a nasměrovat správným směrem, i když sama nejsem odborníkem v tomto oboru. Po desetileté praxi mohu konstatovat, že se mi podařilo alespoň po psychické stránce některým pacientům pomoci a ti se na mě vždy s důvěrou znovu obracejí. Nejen přístup lékaře, či fyzioterapeuta je důležitým momentem při léčbě bolestí zad, ale také přístup osoby, která pacienta k vyšetření či proceduře „jen objednává“ hraje významnou úlohu. Za ta léta působení na mém pracovišti jsem zjistila, že přibývá lidí s bolestmi zad, kteří bývají stále nižší věkové kategorie. Dotazníkový průzkum jsem zaměřila na pacienty RRR Centra – Centra léčby bolestivých stavů a pohybových poruch, s. r. o. při UP v Olomouci všech věkových skupin s výjimkou nezletilých, u kterých by musel být žádán souhlas rodičů. Cílem bakalářské práce je získat přehled, na kterou oblast páteře by se měl personál RRR Centra – Centra léčby bolestivých stavů a pohybových poruch, s. r. o. při UP v Olomouci nejvíce zaměřit, a jakým směrem by měla směřovat fyzioterapeutická léčba a edukace pacienta.

6

1 CÍLE A ÚKOLY Hlavním cílem tohoto výzkumu je získat přehled, na kterou oblast páteře by se měl personál výše uvedeného rehabilitačního zařízení nejvíce zaměřit, a jakým směrem by měla směřovat fyzioterapeutická léčba a edukace pacienta. Dílčí cíle: Zjistit co je nejčastější příčinou bolestí zad u pacientů RRR Centra. Zjistit jak často bolestmi trpí a ve které oblasti páteře. Zjistit při jaké činnosti mají největší obtíže a jak je řeší. Zjistit zda pokračují pacienti po zacvičení fyzioterapeutem v pravidelných pohybových aktivitách.

7

2 PŘEHLED TEORETICKÝCH POZNATKŮ V teoretické

části

se

budeme

zabývat

bolestí

obecně,

stavbou

páteře se zaměřením na bolesti zad včetně možnosti léčby a prevence.

2.1 Anatomická stavba páteře Páteř (columna vertebralis), která se skládá z 33 – 34 obratlů, tvoří osu vzpřímeného těla (Dylevský, 2000). Tvoří nejen nosnou a opornou osu těla, ale také chrání míchu, umožňuje pohyb tělního kmene a je pohyblivou oporou pro ostatní tkáně (Kopecký, 2010). „Základ obratle tvoří tělo, ze kterého vybíhá oblouk s výběžky. Oblouk s tělem uzavírá obratlový otvor. Sloupce obratlů utvářejí kostěný páteřní kanál, ve kterém leží mícha, její obaly a kořeny míšních nervů“ (Dylevský, 2000, s. 73). (viz obrázek 1)

Obrázek 1: Hrudní obratel – pohled shora (Kopecký, 2010) Výběžky (2 příčné, 4 kloubní, 1 trnový) slouží ke spojení obratlů a k připojení žeber (viz obrázek 2). Kostěné plochy výběžků umožňují upevnění svalů. V příčných výběžcích C2-C7 jsou otvory pro páteřní tepny, které zásobují mozkový kmen, mozeček 8

a část mozku. Obratle se liší velikostí těl a délkou trnových výběžků. Stavbou se značně liší obratle C1 a C2 (Dylevský, 2000, 2011).

Obrázek 2: Hrudní obratel – pohled ze strany (Kopecký, 2010) Nosič (atlas, C1) nemá tělo a tvoří 2 kostěné oblouky – přední a zadní (viz obrázek 3). Na jeho horní ploše jsou ledvinovité plošky, které umožňují spojení s týlní kostí. Na předním oblouku se nachází okrouhlá plocha pro zub čepovce (Dylevský, 2000, 2011). Na spodní ploše atlasu jsou kloubní plošky pro 2. krční obratel (Kopecký, 2010). Drobný hrbolek na zadním oblouku, který se dá vleže vyhmatat při předklonu hlavy, nahrazuje trnový výběžek (Dylevský, 2009).

Obrázek 3: Nosič (Kopecký, 2010) 9

Tělo čepovce (axis, C2) vybíhá v zub čepovce (viz obrázek 4), který se kloubně spojuje s předním obloukem prstence atlasu (Dylevský, 2000, 2009, 2011). Kolem zubu se otáčí atlas (Kopecký, 2010).

Obrázek 4: Čepovec (Kopecký, 2010) Hrudní obratle mají po stranách válcovitého těla kloubní plošky pro hlavice žeber. Vzhůru a dolů vybíhají z oblouku 2 kloubní výběžky, které umožňují kloubní spojení obratlů. Do stran směřující příčné výběžky mají kloubní plošky pro hrbolky žeber. Trnové výběžky směřují dozadu dolů. Bederní obratle s mohutným oploštělým tělem ledvinovitého tvaru mají obratlový otvor ve tvaru trojúhelníku. Příčné výběžky jsou zakrnělá žebra a trnový výběžek se podobá čtyřhranné vertikální ploténce. Křížová kost (viz obrázek 5) je s kostmi pánve kloubně spojena křížokyčelními klouby. Její horní plocha je kloubně spojena s posledním bederním obratlem (Dylevský, 2000). Na její zadní ploše jsou hrbolky, po jejichž stranách jsou dvě hrany. Mezi nimi se nalézají čtyři páry otvorů, které vedou do křížového kanálu. Na přední ploše leží přední

otvory.

Těmi

vystupují

z křížového

kanálu

míšní

nervy.

Křížový

kanál je pokračováním kanálu páteřního a probíhají zde nervy křížové a kostrční (Kopecký, 2010).

10

Obrázek 5: Kost křížová (Kopecký, 2010) Kostrč – kůstka klínovitého tvaru, která je zbytkem ocasní páteře, přirůstá ke kosti křížové (Dylevský, 2000). Páteř je tvořena obratli, které jsou spojeny v pevný, pružný a pohyblivý sloupec (Kopecký, 2010). Jsou to krátké kosti nepravidelného tvaru s výběžky (Dylevský, 2000). Rozeznáváme 7 krčních obratlů (vertebrae cervicales, C1-C7), 12 hrudních obratlů (vertebrae thoracicae, Th1-Th12), 5 bederních obratlů (vertebrae lumbales, L1L5), 5 křížových obratlů (vertebrae sacrales, S1-S5), které srůstají v kost křížovou (os sacrum) a 4-5 kostrčních obratlů (vertebrae coccygeae, Co1-Co5), které srůstají v kostrč (os coccygis) (viz obrázek 6) (Kopecký, 2010; Dylevský, 2000).

11

Obrázek 6: Páteř (Kopecký, 2010) Mezi obratle pravé (volné) řadíme obratle krční, hrudní a bederní a mezi obratle nepravé (srostlé) obratle křížové a kostrční (Kopecký, 2010).

• Páteřní spoje Páteřní spoje jsou stabilní, pevné a v některých úsecích mají omezenou pohyblivost. Mezi obratlovými těly jsou různě vysoké, pružné chrupavky – meziobratlové destičky (disci intervertebrales) (viz obrázek 7) (Dylevský, 2000, 2011). Meziobratlových plotének máme 23. První se nachází mezi čepovcem a třetím krčním obratlem. Poslední je mezi pátým bederním obratlem a kostí křížovou. Meziobratlové ploténky se skládají z vazivového prstence, uvnitř něhož je rosolovité jádro, které obsahuje vysoké procento vody. To zajišťuje jeho malou stlačitelnost. Kolem jádra, tvořícího kulovité ložisko, se obratle pohybují. Jeho poloha se při pohybu mění. Meziobratlové

ploténky

zajišťují

pohyblivost

páteře,

rovnoměrné

rozkládání

vertikálního tlaku na obratle a tlumí nárazy při pohybu. Při velkém tlaku na páteř může

12

dojít k protržení vazivového prstence a vzniká výhřez meziobratlové ploténky (Kopecký, 2010).

Obrázek 7: Meziobratlová ploténka (Kopecký, 2010) „Těla, oblouky i výběžky jsou vzájemně spojeny pevnými vazy, které fixují páteř a omezují vzájemný posun obratlů. Pohyblivé spojení zajišťují meziobratlové klouby“ (Dylevský, 2000, s. 74). V nich probíhají jen drobné pohyby (Kopecký, 2010). Meziobratlové klouby jsou klouby mezi kloubními výběžky krčních, hrudních a bederních obratlů (Dylevský, 2009).

Zvláštním komplexem kloubů a vazů je spojení kosti týlní, nosiče a čepovce – tzv. kraniovertebrální spojení (Dylevský, 2011). „Lebka je s páteří spojena dvěma atlantookcipitálními klouby a mezi prvním a druhým krčním obratlem je vytvořen atlantoaxiální kloub“ (Dylevský, 2009, s. 139). V atlantookcipitálním kloubu dochází ke kývavým a v atlantoaxiálním kloubu k rotačním pohybům (Dylevský, 2009). „Pohyblivost jednotlivých úseků páteře je dána součtem drobných pohybů meziobratlových kloubů a mírou stlačitelnosti meziobratlových destiček. Páteř může vykonávat čtyři základní typy pohybů: -předklony (anteflexe) a záklony (retroflexe), -úklony (lateroflexe), 13

-otáčení (rotace, torze), -pérovací pohyby“ (Dylevský, 2009, s. 138). Na páteři rozlišujeme dlouhé a krátké vazy. K dlouhým patří přední a zadní podélný vaz a mezi krátké patří vazy, které spojují oblouky a výběžky sousedních obratlů. Přední podélný vaz jde od předního oblouku atlasu na přední plochu kosti křížové. Tento vaz zpevňuje a svazuje celou páteř. Napíná se při záklonu a brání vysunutí meziobratlové ploténky dopředu. Zadní podélný vaz běží od týlní kosti na kost křížovou. Zpevňuje páteř a tvoří přední stěnu páteřního kanálu. Napíná se při předklonu a brání vysunutí meziobratlové ploténky do páteřního kanálu. Krátké vazy – žluté (ligamenta interarcualia) spojují oblouky sousedních obratlů. Stabilizují segmenty páteře při předklonu, napínají se a svou pružností umožňují návrat segmentů do výchozí polohy. Ligamenta interspinalia spojují trnové výběžky a omezují jejich rozevírání. Při předklonu se napínají a svým napětím napřimují segmenty páteře. Ligamenta intertrasversalia spojují příčné výběžky obratlů. Tyto vazy limitují rozsah předklonu a úklonů páteře na postranní straně. Páteří pohybují také svaly a to především zádové, břišní a krční (Dylevský, 2009). Úseky páteře nejsou stejně pohyblivé. Krční a bederní část je nejpohyblivější, hrudní část má pohyblivost omezenou. Pružnost páteře je zajištěna nejen kloubními spoji mezi obratli, ale také esovitým prohnutím páteře. Hrudní a křížová část páteře je prohnuta dozadu tzv. kyfóza a krční a bederní část páteře je prohnuta dopředu tzv. lordóza (Dylevský, 2000, 2011). „Esovité zakřivení páteře umožňuje její pružné zkrácení a pérovací pohyb při chůzi nebo při doskoku“ (Dylevský, 2000, s 75). V rovině čelní je páteř vybočena do strany. Jedná se o bočitost (fyziologická skolióza) páteře (Kopecký, 2010).

14

2.2 Bolest 2.2.1 Definice bolesti Dle

definice

Asociace

pro

studium

bolesti

a

Světové

zdravotnické

organizace je bolest nepříjemná senzorická a emocionální zkušenost spojená s akutním nebo potenciálním poškozením tkáně. Bolest je vždy subjektivní, i když se její vnímání liší podle pohlaví, věku, rasy a etnika (in Rokyta, 2009). Tato definice ukazuje na dva významné aspekty bolesti, a to na složku smyslovou (senzorickou) a emoční. U různých bolestí se liší jejich poměr zastoupení (Opavský, 2011). „Smyslová složka podává informace o intenzitě, kvalitě a lokalizaci bolesti. Emoční složka pak o dopadu na psychické ladění jedince, na jeho chuť věnovat se běžným

aktivitám

i

zálibám,

na

hodnocení

jeho

postavení

v rodině a společnosti, a v neposlední řadě i o vlivu bolesti na výhledy do budoucna (prognostický aspekt)“ (Opavský, 2011, s.18 ). Bolest mohou vyvolat chemické, biologické, fyzikální škodliviny i psychické poruchy. Bolest má dva významy: Signální – bolest akutní, která nám říká, že v organismu není něco v pořádku, že hrozí poškození tkáně, nebo je již poškozena. Tato bolest nás ochraňuje a upozorňuje na nebezpečí. Patognomický – bolest chronická. Ta je nemocí sama o sobě a je předmětem diagnostiky a léčby lékařské disciplíny – algeziologie (Rokyta, 2009).

2.2.2 Druhy bolesti • Bolest nocicepční, neuropatická a psychogenní Bolest dělíme do tří typů a to na bolest nocicepční (nociceptivní), neuropatickou a psychogenní (Rokyta, 2009; Opavský, 2011). Nociceptivní – bolest vnímaná na periferii těla, dobře se léčí, protože je známa její příčina. 15

Nociceptivní (škodlivý) podnět - poškozuje normální tkáně. Nociceptor/nocisenzor (volné zakončení na primárních aferentních neuronech) je receptor citlivý na škodlivý podnět. Senzor označuje elektrofyziologické mechanismy vnímání bolesti a receptor označuje chemické receptory na povrchu buněčných membrán. Neurogenní (neuropatická) – bolest, která je způsobena primárním poškozením, dysfunkcí nebo přechodnou poruchou v periferním nebo centrálním nervovém systému. Vzniká v průběhu nervů. Psychogenní -

bolest, která je vnímaná centrálně, na úrovni limbického

systému, který je určen pro vnímání a řízení emocí, a v mozkové kůře. Vyskytuje se pouze u psychiatricky nemocných lidí. Je to bolest velmi silná a nepříjemná, svou intenzitou překračuje bolest somatickou. K léčení této bolesti patří relaxační metody (např. svalová relaxace, autogenní trénink, meditace), hypnoterapie, imaginativní technika a psychoanalýza (Rokyta, 2009). Nejčastějšími příznaky této bolesti jsou bolesti hlavy, páteře, svalů a břicha (Opavský, 2011).

• Receptory bolesti (nocisenzory) dělíme: a) vysokoprahové mechanoreceptory – vnímají bolest prostřednictvím receptorů pro vnímání tlaku, tahu a vibrací. Při silnějším podráždění reagují jako receptory bolesti. b) polymodální nocisenzory – jsou určeny pro vnímání tepelné a chladové stimulace. K vnímání tepla slouží Ruffiniho a k vnímání chladu Krauseho tělíska. c) vlastní nocisenzory – jsou volná nervová zakončení na primárních aferentních vláknech, která vedou informace z kůže a sliznic do míchy. Začínají fungovat, až bolest zesílí nad určitou míru (Rokyta, 2009).

• Bolest dle délky trvání Rozdělení bolesti podle délky jejího trvání: (Fricová, 2009) Akutní bolest: 16

trvání hodiny, dny pozitivní význam - výstraha pro organismus lokalizace v určité oblasti těla příčina periferní rychlé zlepšení Chronická bolest: trvání měsíce (min 3 – 6 měsíců) až roky negativní význam – biologicky neužitečná lokalizace difuzní příčina centrální progresivní zhoršování Akutní bolest je bolest krátkodobá, je účelná pro organismus, ale i přesto je její léčba a zmírňování důležité. Na léčbu odpovídá dobře a měla by být léčena zejména po operacích a úrazech, jinak hrozí riziko vzniku chronické trvalé bolesti, která se léčí obtížně a zdlouhavě (Fricová, 2009). Akutní bolest se většinou považuje za symptom, který má biologicky významnou úlohu pro organismus (Opavský, 2011). Doba trvání se ustálila na 6 měsících, ale stávající doporučení uvažují spíše rozsah jednoho měsíce. Jde o krátký signál, který informuje, že došlo k poškození tkáně. Tato bolest upozorňuje na to, že se má pacient vyvarovat tomu, co mu škodí. (Křivohlavý, 2002). Poúrazová bolest vzniká jako následek mechanického, chemického poškození tkání nebo působením mrazu či tepla. Pooperační bolest je doprovodná bolest při chirurgických výkonech, která vzniká jako následek mechanického nebo tepelného poškození tkání. 17

Reakcí organizmu na akutní bolest může být snížení vitální kapacity plic, dechového objemu, zhoršení činnosti bránice, zrychlený tep, zvýšená srdeční práce, častější krvácení, potíže s močením, převažující rozklad živin a hyperglykémie. Chronická bolest je onemocnění, které trvá déle než 3-6 měsíců nebo bolest kratšího trvání, která přesahuje dobu obvyklou pro dané onemocnění (Fricová, 2009). Dle Křivohlavého (2002) je za chronickou bolest považována ta, které trvá déle než půl roku. Může jít o trvalou bolest nebo o bolest, která se v pravidelných nebo nepravidelných intervalech opakuje např. chronická bolest při migréně nebo BZ. Nejčastějšími chronickými bolesti jsou vertebrogenní bolesti např. bolesti dolních zad, bolest zad po operacích páteře, osteoartritida (opotřebení kloubů vlivem nadměrného zatěžování, věkem a starým zraněním), revmatoidní artritida (zánětlivé autoimunitní onemocnění projevující se zánětem a bolestivostí kloubů), osteoporóza (metabolická kostí choroba projevující se řídnutím kostní tkáně), fibromyalgie (syndrom, který se vyznačuje chronickou, generalizovanou bolestí svalů, šíje ramen a zad), myofasciální syndrom (porucha svalové činnosti spojená s bolestmi nebo vegetativními symptomy, které vznikají na podkladě dráždění spoušťového bodu trigger pointu tohoto svalu) a bolesti hlavy (Fricová, 2009). Chronická bolest je komplexnější většinou s hlubším dopadem na jedince. Je považována za nemoc svého druhu nebo za stav svého druhu (Opavský, 2011). „Typickým

projevem

pacienta

dlouhodobě

trpícího

chronickou

bolestí je bolestivé chování, které je nevědomé a lze je považovat za objektivně pozorovatelný a kvantifikovatelný projev bolesti. Zjevnými projevy jsou bolestivé grimasy, vzdychání, pláč, kulhání, zaujímají různých úlevových poloh, ale také časté návštěvy lékaře, nákupy léků, zdravotnických přístrojů a literatury, snahy o přiznání odškodnění či důchodu“ (Fricová, 2009, s. 35), (viz tabulka 1). Tabulka 1. Typické doprovodné příznaky akutní a chronické bolesti (Fricová, 2009) bolest akutní

bolest chronická

pocení

poruchy spánku a chování 18

zrychlený tep

deprese

zrychlené dýchání

změny osobnosti

zúžení cév

zhoršená kvalita života

rozšíření zorniček

sociální izolace

paralýza střev

zácpa

zadržování moči

ztráta zaměstnání

rozklad živin

nebezpečí sebevražd

hyperglykémie

poruchy libida

Chronická bolest má dopad do oblasti somatické (snížená chuť k jídlu, nespavost, snížená výkonnost, zvýšená únava), emoční (strach, úzkost, pocit smutku, beznaděje, deprese, hněv, agresivita), kognitivní (změna hodnocení vlastní osoby, vztahů k dalším osobám, změna názoru na povahu bolesti, obavy z jejího vývoje, změna názorů na léčbu) i behaviorální (snížení nebo změna životních činností, změny držení těla, pohybových aktivit, výrazů obličeje a mimiky, odlišné reakce na různé podněty, změna sociálního chování, změna v užívání léků – střídání či nadužívání, vyhledávání zdravotnické pomoci) (Opavský, 2011).

• Bolest nenádorová a nádorová Další rozdělení bolesti je na nenádorovou a nádorovou. Podle tohoto dělení bolesti

volíme

farmakoterapii,

kdy

u

nádorové

bolesti

může

být

co

nejofenzivnější. U maligních onemocnění dbáme na udržování nemocného, v co nejvyšší bdělosti. U nenádorové bolesti respektujeme a udržujeme co nejlepší kvalitativní i kvantitativní stav vědomí, aby pacient mohl vykonávat pracovní nebo volnočasové aktivity (Opavský, 2011).

2.2.3 Fyziologické aspekty bolesti Největší množství receptorů máme v kůži. Ty nás za určitých okolností informují o bolestivém podnětu. Neexistují speciální receptory bolesti. Podněty jsou z receptorů vedeny do nervového ústředí (Křivohlavý, 2002). 19

Silně myelinizovaná A-beta vlákna reagují snadno na podnět a vedou tento podnět 100krát rychleji než malá nemyelizovaná C-vlákna, která potřebují intenzivnější stimulaci. C-vlákna tvoří 60 % aferentních nervových vláken. Možná jsou odpovědná za difuzní pocity bolesti. Oproti tomu podněty, které vedou A-beta vlákna, mají vztah k rychlým a ostrým šlehům bolesti (Melzac, 1978). Byla zjištěna existence sestupné cesty z jedné centrální oblasti mozku do míchy k neuronům. Pomocí tohoto spojení je možné uzavřít podněty přicházejícími z mozku vstup informacím o bolesti z periferie. Objevem neurotransmiterů se ukázalo, že receptory v oblasti mozku jsou citlivé na opiáty. Při podávání opia či působením endorfinů, enkefalinů a dynorfinů, které si tělo vyrábí samo, dochází k tlumení bolesti. V těle existují i chemické látky (např. serotonin, bradykinin, prostaglandin), které naopak zvyšují intenzitu bolesti. Dle výzkumů je vyplavování endorfinů ovlivněno očekáváním pacienta, dobou trvání bolestivé stimulace, schopností člověka zvládat bolest, jeho zkušeností s danou bolestí či časovou charakteristikou (Křivohlavý, 2002).

2.2.4 Psychologické aspekty bolesti „Bolest je neoddělitelně spojena s ovlivněním psychického stavu člověka. Bolestivé situace jsou provázeny stresem, který má dopad na stav a funkci mnoha systémů a jejich orgánů“ (Opavský, 2011, s. 62). Stres

se

rozvíjí

v situacích,

při

které

lidé

prožívající

bolest

trpí

strachem a úzkostí. Tím je negativně ovlivněna nálada. Vše souvisí s negativním stresem – distres, který má nepříznivé dopady jak do složky psychologické, tak do složky somatické (Opavský, 2011) (viz tabulka 2). Tabulka 2. Projevy stresu (Opavský, 2011, s. 63)

Projevy v oblasti tělesné „zvýšení srdeční frekvence, zvýšení krevního tlaku, zvýšené pocení, nechutenství, nevolnost, zvracení, zvýšení svalového napětí, svalový třes, nucení na močení, nucení na stolici, snížení až vymizeních sexuálních zájmů a aktivit, poruchy spánku“

Projevy v oblasti psychické 20

„napětí, netrpělivost, podrážděnost, zlost, agrese nebo úzkost, strach, zhoršení koncentrace, snížení psychické výkonnosti, změny nálad, negativní myšlenky, negativní (katastrofické) očekávání („asi to špatně dopadne“), snížení sebejistoty, nerozhodnost, nadměrný pocit únavy, apatie, deprese a event. i zhoršení kognitivních funkcí“

Projevy v oblasti chování „neklid, nerozhodnost, zkratkovité jednání, zhoršení schopnosti provádět a zvládat běžné úkony, chybné úkony, zvýšení nebo snížení aktivity, zvýšená konzumace kávy a cigaret, zvýšený příjem alkoholu, zvýšený příjem psychotropních, popř. i návykových látek, zvýšená spotřeba léků“

U stresovaných lidí se rozvíjí přecitlivělost na různé podněty a zvyšuje se jejich dráždivost, což se negativně projevuje do vztahů s dalšími lidmi. Pokud pacient trpící bolestí trpí i distresem, měl by být vyšetřen nejlépe psychologem a měly by být stanoveny cíle při zvládání tohoto stresu. Křivohlavý (2003, s. 87) uvádí tyto cíle: „Snížit úroveň toho, co člověka ohrožuje (u bolesti – obtěžuje a sužuje). Tolerovat (snášet) to, co nás stresuje. Zachovat si i ve stresu pozitivní obraz sebe sama (svou image). Snažit se zachovat si duševní rovnováhu. Připravit podmínky, při nichž je možno po zvládnutí stresové situace regenerovat. Pokračovat v sociální interakci s druhými lidmi“. Akutní bolest bývá spojena s úzkostí a strachem. Projevuje se přechodnými změnami činnosti autonomního nervového systému – zvýšení srdeční frekvence, zvýšení krevního tlaku, zvýšené pocení atd. a změnami hladin hormonů např. glukokortikoidů a adrenalinu. Po odeznění a vyhasnutí paměťové stopy na bolestivý stav zmizí i změna psychiky. U chronické bolesti proces zpracování bolestivých signálů zasahuje do kognitivních, emočních i behaviorálních složek. Pacient s touto bolestí z kognitivního 21

hlediska rozdílně vnímá bolestivé i nebolestivé podněty a vjemy, odlišně zpracovává a vyhodnocuje

informace

a

prožitky,

má

rozdílné

emoční

ladění a reaktivitu i projevy chování. Autonomní projevy jsou méně zřetelné. Endokrinní změny nejčastěji souvisí se změnami činnosti na ose hypothalamus – hypofýza – kůra nadledvin. Zdravotník by se měl zaměřit u pacienta jak na složku kognitivní, emoční, tak behaviorální a vyhodnotit, kde pozoruje největší odchylky a snažit se odstranit příčiny, které vedou k poruchám jeho projevů a které se podílí na jeho strádání či utrpení (Opavský, 2011).

2.2.5 Hodnocení bolesti K měření bolesti se využívají metody fyziologické i psychologické. Mezi fyziologické

metody

patří

měření

evokovaných

potenciálů,

svalového

napětí a zjišťování autonomní nervové činnosti. Mezi psychologické metody řadíme hodnocení chování pacienta, metody sebehodnocení - posuzování bolesti pacientem (např. s využitím hodnotících škál, dotazníků, standardizovaných psychologických testů) (Křivolavý, 2002).

• Fyziologické metody měření bolesti Evokovanými potenciály se myslí elektrické signály, které vycházejí z mozku v odpovědi

na

senzorické

elektromyografií se používá

při

podněty. měření

Měření

bolesti

zad.

svalového

napětí

Autonomní

nervová

činnost se zjišťovala pomocí měření teploty kůže (termografie). Teplota kůže v místě bolesti je ovlivňována bolestí, ale i jinými fyziologickými procesy a není tedy důvěryhodným ukazatelem intenzity bolesti (Křivolavý, 2002).

• Psychologické metody měření bolesti Psychologové se snaží odpovědět na následující otázky: „Kde to bolí? Jak moc to bolí?

22

Kdy to bolí? Jak to bolí? Jak se dá bolest zmírnit? Co způsobuje její zhoršování?“ (Křivohlavý, 2002, s. 86).

• Další metody hodnocení bolesti Podkladem pro správnou léčbu bolesti je hodnocení intenzity bolesti. Nejčastěji se používá vizuální analogová škála (VAS) (viz obrázek 8). Pacient vyjadřuje stupeň intenzity bolesti od 0 do 10, kdy 0 označuje žádnou bolest a 10 nejvyšší bolest (Fricová, 2009).

Obrázek 8: VAS (Fricová, 2009, s. 36) Křivohlavý (2002) uvádí, že pro zjištění intenzity bolesti se používá tourniketova metoda (ischemická metoda měření intenzity bolesti), při které se využívá manžeta k měření krevního tlaku. Pacient po jejím nafouknutí pravidelně svírá a rozevírá pěst. Přitom se vytváří bolest, která roste. Pokračuje se tak dlouho, až se intenzita vyvolané bolesti rovná či blíží intenzitě bolesti, se kterou pacient přišel. Nejjednodušší a nejpoužívanější metodou je vizuální metoda sdělení intenzity bolesti. Jedná se o šikmou čáru (10 cm) s vyznačenou nulovou a největší bolestí (viz obrázek 9). Pacient má vyznačit na lineární škále bod, který odpovídá jeho momentální bolesti.

23

Obrázek 9:VAS (Křivohlavý, 2002, s. 88) Ke zjištění míry úlevy bolesti se využívá podobná metoda. Dolní extrémní bod je označen „žádná úleva bolesti“ a horní bod „bolest zcela přešla“. K verbálnímu, slovnímu označení intenzity bolesti se používají standardizované termíny (0 - žádná bolest, 1 - nepatrná bolest, 2 - mírná bolest, 3 - střední bolest, 4 - strašná bolest- mučivá a týrající, 5 - zcela nesnesitelná bolest). Pacient má vybrat ten termín, který odpovídá jeho momentální situaci. Nejpřesnějším způsobem zjišťování intenzity bolesti je měření v tzv. dolech (jednotka bolesti). Jedná se o zjišťování diferenciálního prahu bolesti při hodnocení intenzity bolesti (Křivohlavý, 2002). Opavský (2011) uvádí, že existují různé modifikace VAS lišící se průběhem úsečky. Pro děti se využívá pro lepší představení intenzity vertikální teploměr. VAS může být nahrazena i numerickou škálou, kde na levém okraji úsečky je intenzita bolesti 0 a na pravém okraji 10 nebo 100. Při dlouhodobém posuzování bolesti jsou numerické škály součástí „Deníku bolesti“ nebo „Kalendáře léčby bolesti“. Součástí

neurologické

ambulance

prof.

MUDr.

Jaroslava

Opavského,

CSc. je i VAS a škála obličejů bolesti od firmy Grünenthal (viz obrázek 10), která se využívá u dětí, VAS od firmy Janssen-Cilag (viz příloha 3), VAS od firmy

Mundipharma, GesmbH (viz příloha 4) a další modifikace škál obličejů (viz příloha 2).

24

Obrázek 10: VAS a škála obličejů od firmy Grünenthal (Opavský, 2001, s. 77) Doplňujícím způsobem hodnocení bolesti jsou mapy bolesti (viz obrázek 11), které se používají ke zjištění několika typů bolesti u nemocného na různých místech těla. Zde se různým způsobem vyznačují bolestivé zóny. Používají se smluvené grafické znaky pro intenzitu nebo kvalitu bolesti či barevné rozlišení (Opavský, 2001). Všechny tyto způsoby řadíme mezi neverbální metody hodnocení bolesti.

Obrázek 11: Mapa bolesti (Opavský, 2011. s. 81) 25

Verbální

metody

hodnocení

bolesti

zachycují

intenzitu

i

kvalitu

bolesti. Na začátku se používaly škály postihující jen intenzitu. Základní dělení odpovídá numerické škále 0 – 3 (0 – žádná bolest, 1 – mírná bolest, 2 – středně silná bolest, 3 – silná bolest). Širší stupnice odpovídá hodnocení 0 – 5 (0 – žádná bolest, 1 – mírná bolest, 2 – středně silná bolest, 3 – silná bolest, 4 – krutá bolest, 5 – nesnesitelná bolest). Rozsáhlejší stupnice zahrnuje až 8 položek (Opavský, 2011). Jelikož pacienta někdy něco bolí trvale stále stejně, jindy má bolest jednou menší a podruhé větší, zavádí se záznam časového průběhu bolesti. Na ose x se zaznamenává časový průběh a na ose y míra intenzity bolesti. Tyto údaje se využívají při zjišťování změn intenzity bolesti (operace, úraz) či po terapeutických zásazích (podání analgetik). V praxi se setkáváme nejen s intenzitou bolesti, ale také s tím, jak nás to bolí. Pro způsob zjišťování kvality bolesti se využívá široká škála alternativ např. stupnice senzorické a afektivní stránky bolesti v dotazníku bolesti McGillovy univerzity (MPQ). Dotazník se skládá ze čtyř částí – zjišťují se a) senzorické a emocionální aspekty bolesti, b) časový průběh bolesti, c) intenzita momentální bolesti, d) topografické vyšetření – kde pacienta bolí. Dotazník je rozsáhlý, proto byla vypracována stručnější verze – Short Form of the MPQ (SF-MPQ) (Křivohlavý, 2002). Fricová (2009, s. 36) a Opavský (2011) uvádí, český překlad SF-MPQ: „tepavá (bušivá) vystřelující bodavá ostrá křečovitá hlodavá (jako zakousnutí) pálivá – palčivá tupá přetrvávající (bodavé, rozbolavělé) 26

tíživá (těžká) citlivé (bolestivé) na dotyk jako by mělo prasknout (jako by mělo puknout) unavující – vyčerpávající protivná (odporná) hrozná (strašná) mučivá – krutá“ Tento

dotazník

kvalitách, o zastoupení

poskytuje složek

informace

o

intenzitě

senzoricko-diskriminačních

bolesti,

o

(smyslové

jejích –

vypovídající o kvalitě, lokalizaci a intenzitě), emočních (afektivní) a o celkovém vyhodnocení bolesti. Součástí je VAS (viz obrázek 12), verbální posouzení současně prožívané intenzity bolesti (viz obrázek 13) a mapa bolesti (viz obrázek 11) (Opavský, 2011).

Obrázek 12: VAS (Opavský, 2011, s. 80) Intenzita součastné bolesti 0 – žádná; 1 – mírná; 2 – středně silná; 3 – silná; 4 – krutá; 5 - nesnesitelná

Obrázek 13: Intenzita současné bolesti (Opavský, 2011, s. 80) K hodnocení toho, jak nás bolest ovlivňuje během našich denních aktivit, slouží Dotazník interference bolestí s denními aktivitami (0-5) (DIBDA) (Fricová, 2009) (viz tabulka 3). 27

Tabulka 3. DIBDA (Fricová, 2009, s. 36-37; Opavský, 2011, s. 82) 0 1 2

„Jsem bez bolestí. Bolesti mám, výrazně mě neobtěžují a neruší, dá se na ně při činnosti zapomenout. Bolesti mám, nedá se od nich zcela odpoutat pozornost, nezabraňují však v provádění běžných denních a pracovních činností bez chyb. Bolesti mám, nedá se od nich odpoutat pozornost, ruší v provádění i běžných denních

3

4

5

činností, které jsou proto vykonávány s obtížemi a s chybami. Bolesti mám, obtěžují tak, že i běžné denní činnosti jsou vykonávány jen s největším úsilím. Bolesti jsou tak silné, že nejsem běžných činností vůbec schopen (-na), nutí vyhledávat úlevovou polohu, případně nutí až k ošetření u lékaře“.

Existují i další dotazníky např. West-Haven Yale Multidimensional Pain Inventory. Ten se skládá z 52 otázek, kdy je zjišťována intenzita bolesti, jak moc bolest pacientovi vadí v běžném životě, jak moc je s tím pacient nespokojen, jak moc podpory se pacientovi dostává a jaké negativní nálady má. To doplňuje 30 různých denních činností, u kterých pacient uvádí, jak často je denně dělá. Dalším dotazníkem je PASS –

Pain

Anxiety

Symptoms

Scale

(Příznaky

úzkosti

spojené

s bolestí).

Dotazník je zaměřen na to, jak moc se pacient bojí bolesti. Pro zjišťování bolesti se využívají i osobnostní dotazníky např. MMPI (Minnesota Multiphasic Personality Inventory – Mnohostranný dotazník osobnosti z univerzity v Minnesotě. Naznačuje, vztah mezi osobnostní dimenzí hypochondrie, depresí a hysterie s bolestí. Neverbální projevy bolesti se týkají mimiky, pohybů končetin, polohy, paralingvistických akustických sdělení – vzdechy, nářek, úpění. Existuje také speciální dotazník chování pacientů se specifickými bolestmi např. Head-pain behavioral check-list (přehled o chování pacienta s bolestmi hlavy). Např. u bolestí zad se předepisuje pacientům udělat určité pohyby, aby se dalo zjistit, co může udělat pacient bez bolesti a co již není schopen provést. Chování pacienta s bolestmi se hodnotí lidmi z jeho primární skupiny (Significant-other pain 28

questionnaire). Podobný deník, který vedou o jeho chování jeho nejbližší, si vede i on sám. Poté se údaje porovnávají (Křivohlavý, 2002).

29

2.3 Bolesti zad „Lékařská věda a zdravotní služby jdou špatným směrem, neboť jsou lhostejné k vnějším vlivům a životnímu stylu člověka, které v zásadě určují náš zdravotní stav“. T. McKeown BZ, které mají původ v poruchách funkce páteře, jsou jedním z nejzávažnějších medicínským, ekonomickým a sociálním problémem. Téměř 85 % populace se během života setká s bolestmi zad. Dle USA jsou BZ uváděny v popředí na žebříčku příčin pracovní neschopnosti osob mladších 45 let. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR uvádí, že v roce 1997 byly nemoci pohybového aparátu na 2. místě v příčinách pracovní neschopnosti. BZ se postaraly jak o nejvyšší počet prostonaných dní, tak i o nejdelší dobu trvání pracovní neschopnosti. Od r. 1970 se v ČR vzrostl počet těchto případů o polovinu a průměrná doba trvání pracovní neschopnosti se prodloužila o 74 %.

Tyto údaje by nás měly vést k zamyšlení nad příčinami, způsoby

léčby i prevence bolestí zad (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). Problém bolestí zad nevznikl najednou, ale během vývoje lidstva. Jedna teorie říká, že bolesti zad mohou být daní za vzpřímenou polohu těla, čemuž neodpovídají epidemiologické výzkumy v oblastech, kde je minimální ovlivnění technickou civilizací. Lidé zde trpí mnohem méně bolestmi zad (Kozák, 2009).

2.3.1 Příčiny bolestí zad Většina bolestí zad je způsobena poruchou v oblasti páteře. Tyto tzv. vertebrogenní obtíže mají funkční etiologii, tedy bez výraznějšího objektivního nálezu. Nejčastější výskyt těchto bolestí je v oblasti krční a bederní páteře, která je nejvíce mechanicky

namáhána.

Vertebrogenní

algický

syndrom

zahrnuje

diagnózy

cervikokraniální, cervikobrachiální, lumbosakrální a sakroiliakální. Bolestmi zad mohou být provázeny i choroby neurologické, infekční, cévní, choroby srdce, plic i vnitřních orgánů (např. gynekologická onemocnění) (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). „Z vlastních „vertebrogenních“ příčin bolestí zad je nutné jmenovat choroby s jasně vymezeným objektivním nálezem, jakými jsou spondylóza (nezánětlivé 30

onemocnění meziobratlových plotének) a spondylartróza, tedy degenerativní změny meziobratlových plotének s následným zúžením meziobratlového prostoru, tvorbou osteofytů (kostní výrůstky) na okrajích obratlových těl a artrózou (nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubů) postihující chrupavky intervertebrálních kloubů“ (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005, s. 39). V diferenciální diagnostice je třeba myslet na spondylartritidy, zánětlivá onemocnění páteře s různým původem, vrozené vývojové vady, traumata a nádorové stavy. BZ mohou být svalového původu. Také osteoporóza obratlů způsobuje bolest. I výhřez

meziobratlové

ploténky

s následným

drážděním

nervového

kořene je provázena bolestí. BZ, které jsou způsobené některou ze zmiňovaných příčin, bývají ojedinělé. Jejich většina (až 98 %) má původ v poruše pohybového aparátu, která se týká svalů, kloubů, vazů a meziobratlových plotének. Až 85% pacientům je diagnostikován vertebrogenní algický syndrom. Jednoznačná příčina bolestí zad není nikdy zjištěna. Většinou se jedná o příčiny funkčního charakteru. V tomto případě bývá páteř na začátku obvykle bez morfologických a někdy i bez funkčních změn. Přetížení může zapříčinit náročná nebo jednostranná fyzická zátěž, vadné držení těla nebo nevhodný pohybový stereotyp. Exogenní přetížení bývá provázeno svalovou nerovnováhou. Jedná se o tzv. dolní zkřížený syndrom, kdy dochází ke zvýšenému zatížení a zkrácení zádových svalů a ohybačů kyčle a k útlumu či ochabnutí břišních a hýžďových svalů. Oba druhy svalů (ochablé i hyperaktivní) mohou být bolestivé. Tato svalová nerovnováha vyvolává zvětšenou bederní lordózu a osteochondrózu trnových výběžků. Horní zkřížený syndrom se nachází v oblasti krční páteře. Zde dochází ke zkrácení sestupné části trapézového svalu, zdvihače lopatky a zdvihač hlavy. Ochabují hluboké ohybače šíje a dolní fixátory lopatek. Tato svalová nerovnováha bývá provázena změnou statiky i dynamiky krční páteře, předsunutým držení hlavy a zvětšenou krční lordózou.

31

Příčiny vzniku bolestí zad bývají různorodé. Pacienti někdy uvádějí nadměrnou nebo neobvyklou fyzickou zátěž či pouhé prochladnutí. Většinou se bolest zad objeví náhle bez zřejmě vyvolávajícího momentu (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). Na toto onemocnění působí hlavně současná civilizace, způsob života člověka ve světě. Dnes jsou podporovány moderní technologie, zvyšuje se životní komfort, minimalizuje se fyzická zátěž a mnoho jedinců pracuje v sedavém zaměstnání (Kozák, 2009). Za většinou funkčních poruch pohybového aparátu však bývají somatizované psychické obtíže jako např. úzkostné stavy a emoční tenze. Na jejich vzniku se podílí různé faktory, které ústí až do přetížení adaptačních schopností organizmu tj. stresu. Stresem

rozumíme

zátěž,

která

přesahuje

přirozené

schopnosti

člověka

vyrovnat se s nároky prostředí. Z medicínského hlediska je stres automatickou reakcí organizmu na ohrožující podněty, které probíhají směrem hypotalamus – hypofýza – nadledviny. Počáteční fáze stresu má vytvořit podmínky pro boj nebo útěk. Dochází ke zvýšení svalového napětí, zrychlení dechu i tepové frekvence. Projevem dlouhotrvajícího zvýšeného svalového napětí jsou právě bolesti zad. Dlouhodobě neřešené problémy bývají provázeny emočním napětím, které je spojeno se zvýšeným tonem svalů. Organizmus se vyčerpá, dostavuje se celková únava a různé funkční tzv. psychosomatické poruchy, hlavně v oblasti pohybového aparátu. K našemu životnímu stylu, který je synonymem stresu, patří především dlouhodobé jednostranné přetěžování pohybového aparátu, sedavé zaměstnání, nedostatek aktivní regenerace a nadváha. Takto oslabený organizmus snadněji podléhá bolestem zad. U déletrvajících a opakujících se bolestí zad je důležité nejen klinické vyšetření a shromáždění anamnestických údajů, které se týkají zdravotního stavu pacienta, ale také je třeba věnovat se psychosociálním problémům. Většinou se vyskytují v oblastech rodiny,

v

citových

životosprávy a o fyzickou

vztazích,

v

intimním

životě,

v zaměstnání,

v oblasti

kondici, v původní rodině atd. Pokud jsou zjištěny

psychosociální faktory, pak je potřeba rehabilitaci, aby byla úspěšná, doplnit konzultacemi

s psychosomatikem

nebo

psychoterapeutem

Beránková, 2005).

32

(Hnízdil,

Šavlík

&

2.3.2 Faktory podmiňující bolesti zad Faktory podmiňující BZ lze rozdělit na biologické, psychologické a sociální. Biologické faktory dělíme na biomechanické, biochemické a neurofyziologické (viz tabulka 4) (Opavský, 2011). Tabulka 4. Rozdělení častých biologických faktorů u chronických bolestí zad (Opavský, 2011, s. 199) Biologické faktory „fyziologické a somatické

věk, výška, hmotnost strukturální změny u spondylartrózy

biomechanické

strukturální změny u osteoporózy

biochemické a imunitní

zánět a imunitní změny svalové dysfunkce a dysbalance

neurofyziologické

poruchy senzomotoriky“

U psychologických faktorů bolestí zad je třeba zaměřit se v anamnéze u pacienta na distres, depresi nebo katastrofizaci (očekávání nepříznivých zpráv, nepříznivého průběhu, špatného výsledku). I sociálním faktorům by měla být věnována značná pozornost. Bolest může být únikem od neuspokojivé sociální situace (Opavský, 2011).

2.3.3 Diagnostika bolestí zad Nejčastějším vyšetřením při bolestech zad je rentgenové vyšetření (RTG). Dle statistik posílá 80 % lékařů pacienty s bolestí zad na RTG vyšetření pravidelně, z toho 70 % při první návštěvě, nebo pokud bolest trvá méně než měsíc. Lékaři chtějí tímto vyšetřením pacienta nebo sami sebe uklidnit, že se nejedná o vážné onemocnění. Efekt bývá většinou opačný (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). „Nesrozumitelné

diagnózy

různých

vertebrogenních

syndromů,

sdělené

pacientovi lékařem bez přijatelného vysvětlení a objasnění souvislostí, pak nejenže pacienta neuklidní, ale jeho úzkost a obavy ještě více prohloubí“ (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005, s. 49).

33

Dalším zdůvodněním, proč RTG vyšetření každému pacientovi s bolestí zad neaplikovat, jsou nežádoucí účinky radiačního zatěžování organizmu. Někteří pacienti i lékaři si myslí, že radiační zátěž při vyšetření počítačovou tomografií (CT) je nižší. CT vyšetření však svou radiací RTG vyšetření převyšuje. Lékaři doufali, že CT a nukleární magnetická rezonance (NMR) umožní přesnější diagnostiku bolestí zad. Bylo však zjištěno, že jako u RTG snímků je podobný nález možný

i

u

pacientů,

kteří

žádnými

výraznými

obtížemi

netrpí.

Bohužel

ani ty nejdokonalejší diagnostické zobrazovací metody neodhalí svalový spazmus nebo přetížení vazivového aparátu, které bývají nejčastější příčinou bolestí zad (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). Zjistit zdroj bolesti u bolestí zad je většinou nesnadná záležitost. Původ může být v poškozených strukturách páteře, v tkáních v okolí páteře či ze vzdálenějších orgánů (Vrba, 2004; Vrba, 2008). Vrba

&

Kozák

(2002)

uvádí

doporučení

pro

vyšetření

bolestí

zad.

Důležitá je správná a včasná diagnóza na základě pečlivého vyšetření s použitím všech dostupných

anamnestických

údajů.

Klinické

vyšetření

se využívá fyzikální,

neurologické a zobrazovací (není doporučeno v prvním měsíci akutní bolesti, výjimkou jsou závažná páteřní onemocnění). Vhodné a často i nutné jsou laboratorní vyšetření. Nutné je posuzovat vyšetření v kontextu s ostatními vyšetřeními a vyloučit tzv. červené praporky.

2.3.4 Klasifikace bolestí zad Bolesti zad se dělí podle doby trvání obtíží na akutní (trvání méně než 6 týdnů), subakutní (trvání 6-12 týdnu) a chronické (stálé nebo opakující se obtíže v trvání více než 3 měsíce) (Vrba, 2002; Kozák, 2009). Opavský (2011) uvádí, že pro chronickou bolest se užívají tři různé definice. Podle první trvá tato bolest déle než 3 měsíce, podle druhé déle než 6 měsíců a podle třetí je chronická bolest taková, která trvá i po procesu zhojení. U akutní

bolesti

se obvykle nepodaří

příčinu

odhalit

a jedná se

většinou o benigní a reverzibilní postižení. U chronických bolestí je příčin mnoho, které 34

je nutno

diferencovat.

Narůstá také význam

psychologických

a sociálních

faktorů a riziko organického onemocnění páteře nedegenerativní povahy. I dělení na páteřní a nepáteřní bolest (tzv. přenesená bolest) je důležité. Přenesená bolest nezávisí na postavení a pohybech páteře, neprojevuje se při palpaci páteře, chybí paravertebrální spazmy. Tato bolest se zmírňuje po léčbě správně diagnostikované nepáteřní etiologie. Je vnímaná v oblasti, která je inervovaná jinými nervy než oblast jejího skutečného zdroje (Bednařík & Kadaňka, 2006). Dále se posuzují bolesti zad na podkladě diagnostické triády – prosté bolesti zad, nervové kořenové bolesti a závažná onemocnění páteře (Vrba, 2002; Kozák, 2009).

2.3.4.1 Prosté bolesti zad Jsou charakterizovány mechanickými bolestmi, které souvisejí s pohybem. Bolest

je

typicky

nociceptivní

s původem

ve

specifických

zakončeních

(nociceptory či nocisenzory), která reagují na bolestivou stimulaci ve tkáních (např. svaly, kloubní pouzdra, okostice). Tento typ bolesti se vyskytuje především v bederní a křížové oblasti. Pacient nemá celkové obtíže, bolest slábne, pokud nedochází k přetěžování a udržuje se přiměřená tělesná aktivita. Prognóza je dobrá (uzdravení 90 % pacientů do 6 týdnů) (Vrba, 2002; Kozák, 2009). Mezi typické obtíže patří akutní krční blokáda, bolesti mezi lopatkami a akutní lumbago (bolest v oblasti nebederní páteře). Důležitá je anamnéza a vyšetření pacienta. Lékař by se měl informovat, jak obtíže vznikly, jaký má bolest charakter a lokalizaci, jak závisí na poloze těla a páteře či jaká je pro nemocného typicky ulevující poloha (Štětkářová, 2007).

2.3.4.2 Nervová kořenová bolest Tato bolest bývá způsobena výhřezem disku, zúžením páteřního kanálu nebo změnami v oblasti páteře po operaci s útlakem nervu. Bolest je neuropatická nebo neurogenní. Typická je jednostranná nebo oboustranná bolest nohy s různou poruchou citlivosti, která se šíří v pruzích odpovídajícímu postiženému nervovému kořeni. Neuropatická bolest bývá ostrá, vystřelující, pálivá. Prognóza je horší (uzdravení 50 % pacientů do 6 týdnů) (Vrba, 2002; Kozák, 2009). 35

2.3.4.3 Nespecifické bolesti zad Závažné stavy jsou označovány jako červené praporky (red flags). Např. nádory, infekce, záněty, deformity se mohou projevit bolestmi zad. Proto musí lékař při posuzování bolestí zad myslet i na signalizaci závažných onemocnění (Vrba, 2002; Kozák, 2009). Bolest většinou nezávisí na pohybu, je stálá a progresivní. Pacient se cítí špatně a je přítomno omezení bederní flexe pod 5 cm a také jsou pozitivní laboratorní nálezy (Vrba, 2002). Dalším pohledem na BZ je odlišení specifických a nespecifických příčin bolestí zad. Specifické příčiny se vyznačují identifikovatelnou progresivní patologií s možným postižením

nervových

struktur.

Nespecifické

bolesti

zad

jsou

bolesti

bez

identifikovatelné anatomické nebo neurofyziologické poruchy (Vrba & Neradilek, 2003; Neradilek, 2006). Ke zvládnutí nespecifických bolestí zad se používají rehabilitační režimy dle různých rehabilitačních škol, analgetika, antidepresiva a další léky (Kadaňka, 2009). Vertebrogenní onemocnění můžeme také klasifikovat na vertebrogenní syndromy

a

vertebrogenní

onemocnění.

U

vertebrogenních

syndromů

se

jedná o organické onemocnění specifické, negenerativní povahy. Mezi vertebrogenní onemocnění řadíme organické postižení páteře nespecifické, degenerativní povahy (Bednařík & Kadaňka, 2006).

2.3.5 Ekonomické dopady na společnost BZ mají nejen negativní dopad na postiženého jedince, ale také na ekonomickou situaci společnosti. Jsou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti, invalidizace s pobíráním

sociálních

dávek.

Lidé

si

častěji

stěžují

na

BZ,

což

souvisí se změnou názoru na snášení bolestí. Společnost dnes BZ vnímá jako chorobu a i mírnější bolesti jsou důvodem pracovní neschopnosti (Kozák, 2009). BZ mají negativní vliv nejen na pacienta, ale také jeho okolí, členy rodiny a celou společnost. Výdaje na léčbu dosahují astronomické částky (Vrba & Neradilek, 2003). 36

Nedostatky

jsou

ve

špatném

odhadu

závažnosti

příznaků,

v nevčasné a nesprávné diagnostice, v léčbě a zejména v nedostatečné prevenci (Vrba, 2008; Kozák, 2009).

2.3.6 Léčba bolestí zad Léčba by měla bolest pacienta snížit či odstranit s minimálními vedlejšími účinky. Většinou

se

kombinuje

farmakologická

léčba

s nefarmakologickou.

Důležitý je psychologický přístup k pacientovi. Strach, úzkost a bezmocnost zhoršuje akutní pooperační bolesti a také i chronickou bolest. Deprese a úzkost většinou doprovázejí chronickou bolest. Pacienti s touto bolestí by si měli nacvičit relaxační a zvládací

techniky

pro

odpoutávání

od

bolesti

a

měli

by

být

vyšetřeni i psychologem či psychiatrem. Farmakologická léčba je základem léčby akutní i chronické bolesti (Fricová, 2009). U akutních nespecifických bolestí zad by měl být pacient ujištěn o příznivé prognóze a o nutnosti zůstat aktivní. Pokud je nutná medikamentózní terapie, tak se využívá perorální v pravidelných intervalech. Doporučuje se paracetamol, nesteroidní

antiflogistika,

výjimečně se aplikují

slabé

opioidy,

epidurálně

steroidy

poloha na lůžku se doporučují

do

2-4

dnů.

centrální a

svalová

sedativa.

Pacient

relaxancia.

Klid

by se měl

a

Jen

úlevová

navrátit

co

nejdříve ke každodenním aktivitám a do pracovního procesu (Vrba, 2008). Z fyzikální terapie se využívá suché teplo, cvičení zad, manipulace či aerobní cvičení (Vrba & Kozák, 2002; Vrba, 2008). U chronických bolestí zad je důležitá kontrola bolesti a prevence pracovní neschopnosti. Léčebný přístup by měl být individuální a multidisciplinární (Vrba, 2008). Vrba & Kozák (2002) doporučují z medikamentózní terapie u bolestí zad aplikaci per os v pravidelných intervalech např. paracetamol, slabé opioidy, nesteroidní antirevmatika (NSA), epidurálně kortikosteroidy, centrální svalová relaxancia jen krátce a výjimečně sedativa. Hlavně se musí usilovat o prevenci vzniku chronicity a to 37

snížením zneužívání léků a podporou včasného návratu k původní a vhodné aktivitě s omezením

klidového

psychosociálních

období.

negativních

Měli

bychom

se

faktorů

a

zvážit

zaměřit

i

na

důležitost

přítomnost psychických

sociálních a pracovních problémů (yellow flags). Neměli bychom tedy léčit při bolestech zad jen páteř, ale celého pacienta. Pacient by měl být motivován, měl by mu být problém vysvětlen a měli bychom ho přesvědčit o aktivním zapojení do jeho léčby. Také bychom mu měli poskytnout dostatečně kvalitní informace a edukaci, což snižuje obavy a zlepšuje přístup a spokojenost nemocného s péčí. Kozák (2009) uvádí, že u akutní bolesti zad se většinou používá infuzní léčba, v nebolestivější fázi cílené obstřiky a poté léčba léky na bolest. Následovat by měla rehabilitační léčba a pacient by měl dodržovat režimová opatření podle instrukcí fyzioterapeuta. U chronické bolesti zad se používají protibolestivá farmaka, ale i léky, které ovlivňují psychický stav a spánek. Často jsou podávány i léky, které jsou určené pro neurologické

poškození.

Dalším

užívaným

postupem

je

cílená

rehabilitační

léčba a výchova pacienta k dalším pohybovým aktivitám, které mají správný rozsah a intenzitu.

Tam,

kde

obtíže

trvají

dlouho

a

způsobují

psychické

problémy je nutná i psychologická léčba. Invazivní metody používají cílené obstřiky na postiženou oblast nebo zavádění elektrod do oblasti páteře, kde se bolest ovlivňuje pomocí stimulace míchy elektrickým proudem. Do oblasti páteře se někdy zavádí tenké hadičky a pomocí speciálních pump se léky proti bolesti cíleně dávkují (Kozák, 2009). Dnes jsou doporučovány tři léčebné postupy pří bolestech zad: monoterapeutický přístup

– jednou léčebnou metodou

redukovaný přístup

– omezeným počtem léčebných metod – vyšetření, diagnostika i léčba je cíleně zaměřena na zdroje bolesti – plán je zaměřen primárně na léčbu zdroje

multidisciplinární přístup

– využívá se u chronických bolestí 38

– je nejnáročnější na finanční zdroje i finanční vybavení – bolest je léčena týmem odborníků z center léčby bolesti (Kozák, 2009). Nemocnému se u akutních bolestí zad doporučuje několik dnů klidový režim, dodržování

antalgických

(protibolestivých)

poloh

a

podávání

nesteroidních

antirevmatik. U centrální svalových reflexních spasmů se přidávají centrální myorelaxancia. Jeho zkušenosti svědčí u intenzivní bolesti dodržování 5-7 dnů klidový režim s podáváním výše uvedené farmakoterapie. Pokud bolest a omezení hybnosti přetrvává déle než týden, volí se terapie dle intenzity bolesti, podle jejího průběhu, provokujících

faktorů,

omezení

hybnosti

a

zhoršení

kvality

života

pacienta. U chronických bolestí se zaměřuje i na psychologické a sociálně-ekonomické faktory. U akutních bolestí nedoporučuje cvičení. Během prvního týdne by se měly postupně vyřadit nociceptivní podněty. U subakutní bolesti je pacient motivován k pohybovým aktivitám, které neprovokují jeho bolest. Při léčbě se zaměřuje na správné držení páteře, nápravu pohybových stereotypů a na zlepšení dýchání. U chronických bolestí je potřebné i vyšetření zobrazovacími metodami. Pokud je efekt zvolené léčby nedostatečný nebo selhává, bývají pacienti odesílání na specializované pracoviště léčby bolesti, kterým je i RRR Centrum. Farmakoterapie by měla být u chronických bolestí spojena s kinezioterapií s pohybovou edukací a případně i psychoterapií. Tam, kde selhává komplexní konzervativní terapie, a jsou přítomny známky postižení nervových struktur, by měla být doporučena operační léčba (Opavský, 2011).

2.3.6.1 Farmakoterapie Mezi tradiční a velmi nebezpečnou léčbu při bolestech zad patří užívání léků. V poslední době nejen pod tlakem reklamy ale také sám pacient se uchyluje k užívání různých tablet, které mají rychle bolest odstranit. Většinou i při první návštěvě lékaře dostává

pacient

kombinaci

léků

na

uvolnění

svalového

napětí

(myorelaxancia) a nesteroidní antirevmatika (NSA). Očekává se, že se odstraní svalový spazmus, který BZ doprovází, a stav se rychleji upraví. Předpoklad je však mylný. Místní zvýšení svalového tonu je obranným mechanismem organizmu, který 39

znehybňuje postižený segment páteře. Lék však uvolňuje napětí veškerého kosterního svalstva a může tak vést k rychlé devastaci pohybového aparátu. Většina těchto léků vyvolává i psychický útlum a ospalost, ovlivňuje schopnost řízení motorového vozidla nebo výkon zaměstnání. Užívání NSA pacient rychle přivyká a vedlejší účinky působí (např. trávicí potíže, nevolnost, žaludeční vředy, krvácení) další problémy. Pacienti lépe tolerují léky inhibující enzym cyklooxygenázy 1 (COX1) respektive selektivní inhibitory cyklooxygenázy 2 (COX2). Bohužel i užívání těchto léků může vést ke zvýšenému

riziku

rozvoje kardiovaskulárních

onemocnění

(hypertenze,

ischemická choroba srdeční). Při běžných bolestech zad proto nelze užívání myorelaxancií ani antirevmatik doporučit. Tyto léky by se měly užívat ke zvládnutí akutní fáze těžkých bolestí zad, které jsou spojeny s masivními svalovými spazmy např. u kořenových syndromů. Aby jejich užívání splnilo svůj účel, je důležitý při léčení klidový režim nebo hospitalizace (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). Před volbou léku či kombinace léků je důležité řádně odebrat farmakologickou anamnézu, abychom vyloučili léky kontraindikované i léky s vyšším rizikem pro pacienta. Léky první volby u bolestí zad bývají většinou NSA. Při jejich podávání se jedná o léčbu symptomatickou ale i patogenetickou. Méně se podávají analgetika-antipyretika pro četné nežádoucí účinky a pro vesměs nižší účinky ve srovnání s NSA. Výjimkou je paracetamol, protože má nižší riziko nežádoucích účinků. Standardem mezi NSA je diklofenak. Jeho výhodou jsou považovány přípravky s různě rychlou kinetikou. Důležité je podávat na počátku léčby dostatečně vysokou dávku ve správných časových intervalech. U bolestí zad se zahajuje léčba vyššími dávkami, které se postupně snižují podle stavu pacienta. U pacientů, kde je podávání NSA rizikové, volíme kombinaci paracetamolu s preferenčními

inhibitory

COX2

(nimesulid,

meloxicam).

U

těch

pacientů, u kterých je bolest na počátku obtíží vyšší intenzity, zvažujeme podávání infuzní terapie. U některých lidí má tato terapie příznivý emoční nápoj, protože během uzdravování jsou v kontaktu se zdravotníky a podobně postiženými pacienty. U pacientů trpících chronickými bolesti a současně depresí se volí při léčbě antidepresiva.

40

U bolestí vysoké intenzity s kořenovou symptomatickou se krátkodobě podávají kortikosteroidy. Pacientům

s bolestmi

analgetické a nežádoucí účinky a interakcemi

účinky a

zad

by

lékař

měl

dobře

možnostmi

být zná,

kombinace

předepsán je

také

s dalšími

lék,

jehož

seznámen

s jeho

léky.

Měl

by

respektovat i zkušenosti pacienta s léky, které měly u něj opakovaně příznivý efekt. Neúčinné či nedostatečně účinné analgetikum by mělo být vyměněno za lék stejné lékové skupiny v dostatečné výchozí dávce. Lékař by neměl zapomínat na kontrolu všech léků, které pacient současně užívá (Opavský, 2011). Analgetická léčba by měla vycházet z údajů pacienta o intenzitě charakterů bolesti a z konkrétního klinického stavu, proto by volba i dávka analgetika měla mít individuální charakter. Rozhodující by měla být intenzita bolesti ne její biologický původ.

U akutní bolesti se dle analgetického žebříčku uplatňuje postup shora

dolů, u chronické nenádorové bolesti naopak. U intenzivní akutní bolesti se podávají parenterálně

analgetika.

Přednost

má

podávání

analgetik

–

perorálně,

transdermálně a rektálně. U akutní bolesti jsou nejvýhodnější analgetika s rychlým nástupem účinku, u chronických bolestí se podávají analgetika podle časového plánu, aby se předešlo rozvoji bolesti. U analgetik se používá nejnižší analgeticky efektivní dávka. Přídavný účinek má kombinace neopiodních a opioidních analgetik, kombinace analgetik a adjuvantními analgetiky či paracetamolu s nesteroidními antiflogistiky (Doležal a kol., 2008). Při některé léčbě bolestí zad se využívají centrální myorelaxancia a nesteroidní antiflogistika.

Centrální

myorelaxancia

by

se

neměly

používat

dlouhodobě,

mohou se vyskytnout sedativní a anxiolytické účinky. Při použití by se měl dodržovat klidový režim a užívat by se měla na noc. Výhodná je kombinace s analgetiky, antipyretika a nesteroidními antiflogistiky. Nejvíce se používají nebenzodiazepinová centrální myorelaxancia (Štětkářová & Vrba, 2006). U chronické bolesti zad se jsou výhodná benzodiazepinová myorelaxantia. U akutních bolestí zad byl prokázán efekt nesteroidních antiflogistik (Bednařík & Kadaňka, 2006). 41

Vzhledem k nežádoucím účinkům se nedoporučují užívat v chronické léčbě. NSA jsou považována za velmi účinná a jejich efekt závisí na velikosti dávky. Výhodou je i minimální tolerance při dlouhodobém používání a neexistence fyzické závislosti.

Nevýhodou

je

riziko

nežádoucích

gastrointestinálních

účinků

–

krvácení do trávicího traktu (Vrba, 2012). K tlumení bolesti se používají také neselektivní a selektivní inhibitory COX. Z neselektivních inhibitorů je nejšetrnější k trávicímu ústrojí ibuprofen (Vrba, 2012). Diklofenak přináší menší riziko krvácení z peptidického vředu (Vrba & Neradilek, 2003; Vrba, 2004). Selektivní inhibitory COX2 - koxiby - tlumí bolest jako neselektivní, ale mají nižší gastrointestinální toxicitu. V současnosti jsou na trhu 3 koxiby:

celekoxib,

parekoxib a etorikoxib (Vrba, 2012). Kršiak (in Rokyta, 2009) uvádí, že bychom se při volbě léků proti bolesti měli zaměřit především na obsah účinné látky než na výrobní název a měli bychom se orientovat v jejím mechanismu účinku. Poté by se nestávalo, že pacient užívá 2 různé léky, ale se stejnou účinnou látkou (Opavský, 2011).

•

Dělení analgetik Léky,

které

tlumí

bolest,

se

nazývají

analgetika.

Dělíme

je

na

neopiodní a opiodní (Kršiak, 2009). „Neopioidní analgetika tlumí bolest tím, že snižují tvorbu látek (prostaglandinů), které zvyšují vnímání bolesti. Neopioidní analgetika totiž tlumí enzym (cyklooxygenázu, zkráceně COX), který je důležitý pro syntézu prostaglandinů. Opioidní analgetika tlumí bolest úplně jiným mechanismem – aktivací opioidních receptorů v centrálním nerovovém systému“ (Kršiak 2009, s. 83). Neopioidní

analgetika

dělíme

na

analgetika-antipyretika

a

nesteroidní

antiflogistika-antirevmatika (NSA) a opioidní analgetika se dělí na slabší a silnější opioidy. 42

Podle třístupňového analgetického žebříčku Světové zdravotnické organizace pro nádorové bolesti se u mírné bolesti doporučují neopioidní analgetika, u středně silné bolesti se mají přidat slabá opioidní analgetita a u silné bolesti se mají slabá opioidní analgetika vyměnit za silná (Kršiak, 2009). „Dále se počítá s uplatněním adjuvantních analgetik, která mohou tlumit některé typy bolestí a pomocných léků, určených k léčbě vedlejších účinků analgetik“ (Kršiak, 2009, s. 88). •

Nejčastěji užívané léky při bolestech zad Léky, které tlumí mírnou a střední bolest, snižují tělesnou teplotu při horečce,

viróze a nachlazení: paracetamolum, kyselina acetylosalicylová Léky, které tlumí bolest větší intenzity, protizánětlivé léky, snižují tělesnou teplotu, používající se při léčbě zánětlivých a degenerativních onemocněních kloubů: diclofenac, ibuprofen, nimesulid, meloxicam Myorelaxancia, léky, které se používají při onemocněních provázených zvýšeným svalovým tonem, bolestí a omezenou hybností, u svalových spazmů při vertebrogenním algickém syndromu, při degenerativních onemocněních plotének, lumboischiadickém syndromu a paravertebrálních spazmech: Mydocalm, Dorsiflex, Myolastan, Sirdalud, Scutamil C, Baclofen, MuscoRil, Dimexol (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005).

2.3.6.2 Fyzikální terapie Nejčastější metodou v léčbě bolestí zad jsou různé druhy fyzikální terapie. TENS

–

metody založené na kožní

nervové stimulaci

využívají

aplikací

proudů do bolestivých oblastí zad (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). „Jejich analgetický efekt je vysvětlován prostřednictvím vrátkového mechanismu vnímání bolesti a stimulací produkce chemických působků s analgetickým účinkem, tzv. endogenních opioidů, endorfinů“ (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005, s. 81). Podobně fungují i proudy interferenční a diadynamické. Proudy galvanické mají účinek

hyperemizující

–

zvyšují

místní 43

prokrvení

dané

oblasti.

Žádaná

je i magnetoterapie – její variace tzv. pulzní signální terapie založená na blíže nespecifikovaném působení nízkofrekvenčních magnetických polí. I když jsou tyto léčebné metody velmi žádány, jejich efekt u poruch pohybového aparátu nebyl přesvědčivě vědecky prokázán. Dokonce vzrůstá počet vědeckých studií, které sdělují, že elektroléčebné procedury jako TENS, diadynamické a interfereční proudy mají při léčbě bolestí zad velmi omezený reflexní efekt. Názory na účinky magnetoterapie a pulzní signální terapie jsou ještě skeptičtější. I přes výsledky výzkumů si přesto fyzikální terapie zachovává pevnou pozici při léčbě bolestí zad a kloubních potíží. Pro lékaře i pacienty jsou tyto metody velmi přitažlivé, protože pravděpodobně touží

po

mystice

v medicíně.

Uklidňující

je,

že

fyzikální

terapie

na

rozdíl od farmakoterapie, když neléčí, alespoň výrazně nepoškozuje pacienta (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). Za účinné metody elektroléčby jsou považování aplikace interferenčních proudů, Träbertovy proudy nebo diadynamické proudy. Příznivé účinky má i kombinovaná terapie s pulzní aplikací ultrazvuku (3 MHz) a elektroterapie o frekvenci 100 Hz. Podle zkušeností prof. Opavského je elektroléčba z oblasti fyzikální terapie považována pouze za součást komplexního rehabilitačního programu. Fyzikální terapie se zahajuje u pacientů s trvající bolestí několik dní, která byla tlumena analgetiky. Fyzikální metody bez použití farmakoterapie většinou bolest dlouhodobě nepotlačují. Elektroléčba dočasným zmírněním bolesti ukazuje nemocnému reaktivitu jeho bolestí a tím příznivě ovlivňuje jeho psychiku (Opavský, 2011).

2.3.6.3 Reflexní masáže, mobilizace a manipulace kloubů K tradičním procedurám při léčbě bolestí zad patří reflexní masáže a různé manuální chiropraktické výkony. Masáže jsou pro pacienty velmi příjemnou záležitostí, a proto jsou i aktivně vyžadovány. Praxe potvrzuje, že odborně provedená reflexní masáž nebo chiropraktický zákrok mohou akutní bolest krátkodobě značně zmírnit. U těchto metod nelze opomenout i psychosomatický aspekt. Součástí psychosomatických

onemocnění

a

funkčních

bolestí

zad

je

úzkost

někdy i deprese a tělesný kontakt mezi terapeutem a pacientem právě tuto úzkost výrazně

snižuje.

Zda

masáže,

chiropraxe 44

či

přístrojové

trakce

účelně

působí u chronických obtíží, bez aktivního podílu pacienta na léčbě, je ale sporné. Pacienti

se

mýlí,

když

si

myslí,

že

časté

absolvování

chiropraktických

zákroků je nejúčelnější prevencí a léčbou bolestí zad. Zbytečné manipulace kloubů – odstraňování blokád, vedou k uvolňování vazivového aparátu meziobratlových kloubů a tím se frekvence výskytu a intenzita bolestí spíše zvyšuje (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005).

2.3.6.4 Akupunktura Akupunktura, metoda stará více než tři tisíce let, pocházející Číny, patří k nejpoužívanějším alternativním metodám při léčbě bolestí zad. Tato metoda vychází z představy, že existuje životní energie Čchi, která proudí člověkem po drahách (meridiánech), ve kterých jsou řazeny akupunkturní body – místa, kde jsou pomocí speciálních jehel prováděny akupunkturní intervence a tím lze ovlivnit tok energie Čchi. V Číně se traduje vztah mezi akupunkturními body a tělními orgány, který můžeme využít pří léčbě různých onemocnění. Z hlediska medicíny existence drah odporuje lékařským poznatkům. Efekt akupunktury při léčbě pohybového aparátu lze vysvětlit reflexní reakcí na vpich a působením na psychiku pacienta. (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). „Reflexní reakce na vpich spočívá v podráždění kožních receptorů jehlou, tento podnět je veden do vyšších míšních a mozkových center, která zpětně ovlivňují funkci periferie, včetně vnitřního orgánu promítajícího se do příslušného okrsku“ (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005, s. 85). Dráždění kožních receptorů také vyvolává v centrálním nervovém systému produkci endogenních opioidů, které mohou přispívat k tišení bolesti. Akupunktura působí především na psychickou stránku pacienta, na níž působí velmi silně manipulace a zavádění jehel, nesrozumitelná čínská kresba a symboly. Všechny tyto faktory spolu s vírou v účinek akupunktury mohou pacientovi přinést úlevu (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005).

2.3.6.5 Klid na lůžku nebo pohybová aktivita Dříve byl absolutní klid na lůžku považován jako nezbytná součást při léčbě bolestí zad. Při poloze vleže se pacientům přechodně rychle ulevilo a snížil se tak tlak 45

na meziobratlové ploténky. Panoval názor, že přiměřená fyzická aktivita zdravotní stav pacientů s bolestmi zad zhoršuje. Ve skutečnosti mají BZ příznivější průběh u pacientů, kteří setrvají ve svých obvyklých denních činnostech. Tito pacienti zažívají méně následných

chronických

obtíží

a

čerpají

méně

lékařské

péče.

I

když

klid na lůžku je většinou při bolestech zad neefektivní, neznamená to, že každý pacient se vrátí ihned k běžným denním činnostem. Ti, kteří vykonávají práci fyzickou, mohou být práce neschopni déle, než ti, kteří se živí zaměstnáním méně náročným. Když by byl pacient

nucen

k fyzické

práci

předčasně,

v akutní

bolestivé

fázi,

vystavuje se nebezpeční fixace chybných pohybových stereotypů, které je odstraňují velmi obtížně a zdlouhavě (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). Při vysoké intenzitě bolestí, při kořenové symptomatice a u pacientů, jejichž profesní pohybové aktivity jsou možnou příčinou vzniku těchto obtíží je klid s šetřením páteře nezbytný. Zahraniční autoři doporučují, že pokud nejsou akutní bolesti vysoké intenzity

a

pacientovo

povolání

nezatěžuje

páteř,

je

doporučován

pobyt na lůžku co nejkratší. U chronických bolestí zad je důležité motivovat a aktivizovat pacienta. Cíleně zaměřená cvičení se mají volit dle věku pacienta, jeho pohybových schopností a fyzické kondice, podle předchozí pohybové průpravy, časových možností a ochoty dlouhodobě spolupracovat podle doporučeného postupu. K účinnosti přispívají pravidelné kontroly u lékaře i fyzioterapeuta. V léčbě i prevenci bolestí zad se používá velký počet metod např. koncept dle Roswithy Brunkow, koncept dle Brüggera, metoda dle McKenzie. Cvičení v prevenci bolestí zad se využívají např. cvičení dle fyzioterapeutky KleinVogelbach, metoda podle Feldenkraise, metoda podle Pilatese, cvičení tchai-t`i a další. Důležitý je i kontakt se zdravotnickými pracovníky, neboť ochota pacientů cvičit se postupně snižuje, zejména když obtíže mají ustupující charakter. Nutná je kontrola jejich stavu, způsobu provádění cvičení a opakovaná motivace k aktivnímu přístupu v léčbě. Pacienti tím získávají přehled, čeho během léčby dosáhli (Opavský, 2011).

2.3.6.6 Zádová podpora, pásy, bandáže V oblibě mají pacienti používání krčních, hrudních, bederních nebo bederněkřížových podpor, pásů a bandáží (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). 46

„Použití bandáží se ukazuje jako účelné především v některých případech bolestí zad vážnějšího charakteru, krátkodobě v rámci rehabilitace po úrazech a operacích či

páteře,

u

starých

pacientů

s výrazně

pokročilými

degenerativními

změnami a osteoporózou, u nichž nelze očekávat zásadní efekt v důsledku vlastní pohybové aktivity“ (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005, s. 90). Používání bandáží u mladších osob při běžných bolestech zad se nedoporučuje. Jejich používání vede k velice rychlému a výraznému ochabnutí svalového korzetu trupu, což zapříčiňuje zhoršení bolestí a obtíže přecházejí do chronického stádia. Náprava ochabnutého svalového korzetu trupu cíleně léčebnou tělesnou výchovou pak bývá obtížná a zdlouhavá (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005).

2.3.6.7 Operativní léčba Moderní

medicína

prošla

nejvhodnějších a nejšetrnějších

dlouhým

způsobů

léčby

vývojem BZ

od

při

hledání

konzervativních

postupů až po operativní zákroky. Operativní postupy se zdokonalovaly od vynětí poškozené ploténky s následnou fúzí obratlových těl pomocí vlastní kostní tkáně nebo umělých materiálů. Toto spojení obratlů bylo pevné, ale hybnost páteře nebyla omezena, protože funkci fixovaného segmentu při kvalitní rehabilitaci převzaly sousední

segmenty.

Nejnovější

technologie

diskoplastiky

umožňují

náhradu

meziobratlové ploténky endoprotézou. Hybnost páteře je téměř neomezena, funkce ploténky je zachována a riziko přetížení sousedních segmentů je minimalizováno. Operativní řešení je většinou indikováno u výhřezu meziobratlové ploténky, kdy jsou drážděny přilehlé nervové kořeny. Volba neurochirurgického zákroku se musí opírat o pečlivé klinické vyšetření, zhodnocení všech příznaků a psychosociálních souvislostí. CT a NMR by měly klinické příznaky doplňovat. Absolutní indikace operace je při masivním výhřezu ploténky, která utlačuje nervové kořeny konce míchy. Dochází k poruše svěračů a následně k zástavě nebo inkontinenci moči, omezení citlivosti v okolí konečníku a pohlavních orgánů. Rozhodnutí o operaci by se mělo opírat především o míru snížení kvality života nemocného a dobu trvání obtíží (Hnízdil, Šavlí &, Beránková, 2005).

47

2.3.6.8 Rehabilitační léčba Rehabilitace označuje soubor nefarmakologických léčebných metod, které mívají u bolestivých stavů dobré výsledky. Již v dávnověku se využíval k léčbě bolesti chlad, teplo, masáže či elektrický proud, který generovaly mořské ryby. Tyto metody jsou účinné hlavně u funkčních bolestí pobytového aparátu, zejména bolestí páteře, které se opakují a nejsou dlouhodobého charakteru. U chronické bolesti s nimi však nevystačíme. Slovo rehabilitace je dovozeno z latiny (habis – schopný, re – opakování děje) a znamená

opětovné

nabytí

ztracené

schopnosti.

Z lékařského

hlediska se jedná o opětovné nabytí tělesných či duševních schopností, které byly porušeny nemocí či úrazem, aby se člověk mohl navrátit do společnosti a žít kvalitní život a byl co nejméně závislý na okolí. Rehabilitace se skládá z rehabilitace léčebné, pracovní, pedagogické a sociální (Neradilek, 2009). „Do zdravotnické kompetence spadá rehabilitace léčebná, kterou zajišťuje obor rehabilitace

a

fyzikální

skutečnost, že ve svých

medicína

(RFM).

léčebných

Termín

postupech

fyzikální využívá

vyjadřuje přírodních

prostředků a fyzikálních energií“ (Neradilek, 2009, s. 73). Součástí RFM jsou i myoskeletální metody, resp. manuální medicína, která se zaměřuje na léčbu porušené hybnosti kloubů a svalů speciálními ručními hmaty a úkony tzv. manipulace či mobilizace, kterými odstraňujeme kloubní blokády. RFM využívá i metody alternativní medicíny např. akupunktura a také obstřiky lokálními anestetiky. Rehabilitace se zaměřuje na všechny problémy spojené s nemocí i na ty nemedicínské. Lékař má být rádcem, má akceptovat názor nemocného a má ho vést k aktivní spolupráci při léčbě. Lékař léčbu nerealizuje sám, ale s rehabilitačním týmem. Hlavní náplň léčebné rehabilitace tvoří léčebná tělovýchova (LTV). Ten, kdo cvičí pravidelně, má více energie a cítí se lépe. Cvičení je také velkým pomocníkem při depresi. Během pohybu se tvoří a uvolňují látky proti bolestem – vnitřní opioidy (endorfiny, dynorfin a enkefaliny), které potřebujeme pro dobrou náladu a spánek. LVT napomáhá udržení či obnově správného postavení páteře a kloubů a zachovává jejich

48

pohyblivost. Pravidelným cvičením si člověk zlepšuje výkonnost a kondici (Neradilek, 2009). „Nejvýznamnějším

přínosem

cvičení

pro

lidi

s bolestmi

pohybového

ústrojí je udržení kloubní pohyblivosti a svalové síly“ (Neradilek, 2009, s. 78). Opakem je hypermobilita, kdy lidé s touto konstituční vlastností mívají bolesti v křížové i krční oblasti a mají volný vazivový aparát. Tím je snížena schopnost statické zátěže. Aby byly vazy dobře prokrveny, potřebují tito lidé dostatek aerobního pohybu. Takto postižení lidé by neměli vykonávat zaměstnání s jednotvárnou polohou. Během cvičení je v pohybu celé pohybové ústrojí – svaly, vazy, kosti i klouby. Pohyb ovlivňuje jejich funkční stav. Svalové vlákno nabývá na objemu, narůstá svalová hmota a zvětšuje se i krevní zásobení a tím i tvorba protibolestivých látek. Při cvičení se posilují také vlákna a prokrvení srdečního svalu, který dostává více kyslíku. Toto cvičení označujeme jako aerobní. Základem tohoto cvičení je postupné přidávání malých dávek. Kromě výstavby svalové hmoty a síly dochází díky aerobnímu cvičení k protažení svalů a tím se zvyšuje jejich pružnost a ohebnost. Do kostí se ukládá také více vápníku a dochází ke zvyšování jejich odolnosti a hustoty (Neradilek, 2009). Neradilek (2009) uvádí tři základní typy cvičení pro léčbu i prevenci pohybového ústrojí. Protahovací cvičení neboli strečink – pro udržení rozsahu kloubního pohybu Posilovací cviky – pro zabránění úbytku svalové hmoty, pro zesílení svalových vláken a zlepšení krevního zásobení a) izometrické posilovací cviky – sval se napíná, ale nezkracuje, jeho délka zůstává stejná, kloub je v klidu b) izotonické posilovací cviky – napětí zůstává stejné, mění se délka svalu, kloub je v pohybu Při bolestech se doporučují především izometrické cviky. Aerobní cvičení (plavání, chůze, cyklistika) – posiluje svaly, zvyšuje pružnost 49

a ohebnost a schopnost srdce dodat svalům více okysličené krve.

2.3.7 Prevence bolestí zad Nejvhodnějším medicínským přístupem při

bolestech zad je trpělivé

vyčkávání a nerušení necitlivými zákroky spontánní a přirozený proces uzdravování, protože většina pacientů s těmito bolestmi se uzdraví stejně rychle bez ohledu na to, zda se podrobí léčbě, či nikoliv. Pacientovi nejvíce prospěje, když se pokusí obtíže několik dní trpělivě snášet. Úleva se urychlí, pokud pacient zůstává v dobré kondici a udržuje-li se, pokud mu to stav dovoluje, v přiměřené aktivitě. Hlavní význam pro prevenci a léčbu

bolestí

zad

má

úprava

životního

stylu

s důrazem

na

psychosociální a pohybovou složku (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005). „Přijatelný způsob řešení stresujících situací, kvalitní fyzická i psychická relaxace, zdravá výživa a odpovídající pestrá, přiměřená, pravidelná pohybová aktivita jsou tím nejlepším, co můžeme udělat pro svoje zdraví. Zdá se ale, že i tím nejtěžším“ (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005, s. 98). Kozák (2009) potvrzuje předchozí tvrzení, že prevencí bolestí zad je především životní styl. Pokud se nejedná o závažná onemocnění, je nezbytné pacienta motivovat k aktivnímu zapojení do léčby. Bednařík & Kadaňka (2000) rozlišují prevenci primární a sekundární, kdy k primární prevenci řadí např. rekreační sportování či podporu odborné tělesné výchovy ve škole, varování před přetěžováním páteře, vyvarování se dlouhodobé imobilizaci páteře, prevenci úrazů páteře, včasnou diagnostiku a léčbu nemocí, které vedou k nesprávné funkci páteře, vyhýbání se chronickému prochladnutí, úpravu pracovního prostředí tak, aby se nepříznivé vlivy působící na páteř minimalizovaly. K sekundární prevenci patří dle autorů např. ověřování dodržování zásad primární prevence, jejich posílení a zpřísnění, minimalizace přetěžování a traumatizace páteře, úprava tělesné hmotnosti, vyvarování se fyzické činnosti, při které je páteř přetěžována staticky i dynamicky a rozhodnutí o operačním výkonu, který má zabránit další progresi nemoci.

50

Zásady, jak nemocného poučit o chronické bolesti zad: (Kozák, 2009) Pokud je vyloučeno závažné onemocnění – upozornit pacienta na léčitelnost jeho problému. Pacientům, kteří často vyžadují specializovaná vyšetření, vysvětlit, že u prostých bolestí zad, tato vyšetření nepřináší léčebný efekt. Neděsit pacienta radikálními tvrzeními při nezávažných bolestech zad. Upozornit

pacienta

především u rizikových

na

možné

osob.

dlouhodobé

Hlavně

pacienta

či

opakování

motivovat,

aktivizovat

obtíže

k činorodosti a rehabilitaci dle instruktáže. Sdělit pacientovi, že léčba akutních, ale i chronických bolestí zad záleží na něm samotném. Rizikem chronifikace jsou nerealistické snahy pacienta o rychlou léčbu, nedodržování následného pohybového režimu, jeho psychická labilita s nevůlí k řešení problému a pasivita. Chronifikaci mohou podporovat i sociální problémy a nedostatečné ekonomické zabezpečení, pokud se u něj projevují snahy o získání finančních výhod. Rizikové faktory z psychosociální oblasti bývají označovány jako žluté praporky (yellow flags) (Kozák, 2009). Mezi signály vzniku chronických bolestí zad patří např. opakované potíže, abnormální bolestivé chování, přetrvávající známky kořenového dráždění, svalová slabost, deprese, osobnostní problémy, špatný vztah k práci, ztráta práce, přílišné kouření či špatný celkový zdravotní stav (Vrba, 2012). Pro pacienty s bolestmi zad jsou vhodné sporty, které protahují a relaxují zádové svaly a kompenzují sedavý způsob života (např. plavání, kalanetika, jóga). Nevhodné jsou sporty, které přetěžují zádové partie např. výskoky, nárazy, zvedáním břemen nebo náhlými změnami směru – aerobik, běh, tenis apod. Podstatné je, aby pohyb přinášel psychickou a fyzickou relaxaci a ne únavu, nebo dokonce bolest. Většina pacientů tato doporučení zná a uvědomuje si je, ale současná chaotická doba jen velmi obtížně vytváří podmínky pro jejich realizaci (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005).

51

10 rad, jak předcházet bolestem zad: Pravidelný, přiměřený a pestrý pohyb pomáhá k udržování dobré fyzické kondice. Psychická relaxace, řešit stresující situace. Vyvážená zdravá strava, odpovídající hmotnost. Rovnováha mezi námahou a odpočinkem. Pravidelná dovolená, relaxace v práci, při delší jízdě automobilem, každou hodinu přestávka na protažení. Správná postel – lamelový rošt, zdravotní matrace, středně velký polštář. Správné sezení – výška židle, aby se nohy dotýkaly ploskou podlahy, pevné, anatomicky tvarované opěradlo, stůl – správná výška, abychom se nehrbili. Vyvarovat se déletrvajícímu předklonu při práci. Správně zvedat břemena – pokrčit nohy v kolenou, pak se postupně narovnávat, záda musí být vzpřímená. Pozor na jednostrannou zátěž! Kvalitní oblečení – vyvarovat se prostydnutí. Kvalitní, ortopedická obuv (Hnízdil, Šavlík & Beránková, 2005).

52

3 METODOLOGIE PRÁCE 3.1 Metoda sběru dat Pro praktickou část byl zvolen kvantitativní výzkum – anonymní dotazník (viz příloha 1). Dotazník je písemná forma rozhovoru, která je časově méně náročná a z hlediska množství získaných dat efektivnější a objektivnější, ale jsme ochuzeni o sledování neverbálních projevů, nemůžeme dotazovanému lépe vysvětlit jednotlivé položky, zjistit zda jim správně rozumí a nemůžeme klást doplňující otázky. Byly kladeny uzavřené otázky a 1 otevřená otázka. Otevřené otázky nabízejí volné vyjádření respondenta, ale jsou náročnější na zpracování, proto byla použita jen 1 takováto otázka (Petrová, 2009). Dotazník byl pacientům rozdán prostřednictvím příjmové kanceláře RRR Centra- Centra léčby bolestivých stavů a pohybových poruch, s. r. o. při UP v Olomouci. Bylo rozdáno 100 dotazníků (100 %), zpět se jich vrátilo 60, návratnost tedy byla tedy 60 %. Dotazníkové šetření bylo prováděno na výukovém pracovišti studentů

oboru

fyzioterapie

a

pacienti

(respondenti)

tohoto

zařízení

jsou

informování, že mohou být ošetřování studenty a mohou být vyzvání k účasti na výzkumu, přesto nebylo ochotno 40 % vyzvaných respondentů dotazník vyplnit.

3.2 Charakteristika souboru Výzkumný soubor tvořili pacienti RRR Centra – Centra léčby bolestivých stavů a pohybových poruch, s. r. o. při UP v Olomouci všech věkových kategorií s výjimkou nezletilých, u kterých by musel být žádán souhlas rodičů. Průměrný věk respondentů byl 48,4 let (otázka č. 2). Nejmladší měl 19 let a nejstarší 88 let, z toho bylo 16 mužů (26,7 %) a 44 žen (73,3 %) (viz tabulka 5). Průměrná hmotnost mužů byla 86 kg a průměrná hmotnost žen 67,77 kg (otázka č. 3). Tabulka 5. Rozdělení respondentů podle pohlaví otázka č. 1 muži 60 respondentů ženy

16 44

26,7 % 73,3 %

53

Graf 1. Rozdělení respondentů podle pohlaví (otázka č. 1)

54

4 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ V této části jsem se zaměřila na vyhodnocení výsledků dotazníkového výzkumu. Každá otázka byla vyhodnocena zvlášť. Celkem bylo položeno 39 otázek.

4.1 Výsledky dotazníkového šetření Otázka č. 4 Otázka pro ženy: Léčíte se pro nějaké gynekologické obtíže? a) ano b) ne Tabulka 6. Rozdělení žen podle gynekologických obtíží otázka č. 4 44 respondentů

ano ne

3 41

6,8 % 93,2 %

Graf 2. Rozdělení žen podle gynekologických obtíží Čtvrtá otázka v dotazníku byla určena pouze ženám. Ze 44 dotazovaných žen se 3 ženy (6,8 %) léčí pro gynekologické obtíže a 41 žen (93,2 %) žádné obtíže tohoto typu nemají (viz graf 2, viz tabulka 6).

55

Otázka č. 5 Kouříte? a) ano b) občas, příležitostně c) ne Tabulka 7. Rozdělení respondentů dle četnosti kouření otázka č. 5 60 respondentů

ano občas, příležitostně ne

3

5,0 %

6 51

10,0 % 85,0 %

Graf 3. Rozdělení respondentů dle četnosti kouření V páté otázce bylo zjišťováno, zda respondenti kouří. Z 60 dotazovaných kouří 3 respondenti (5 %), občas 6 respondentů (10 %) a nekuřáků bylo 51 (85 %) (viz graf 3, viz tabulka 7). Otázka č. 6 Jakým způsobem absolvujete cestu do zaměstnání? a) b) c) d)

pěšky na kole MHD automobilem nebo na motocyklu 56

Tabulka 8. Rozdělení respondentů dle způsobu dopravy do zaměstnání otázka č. 6 60 respondentů

pěšky na kole MHD automobilem nebo na motocyklu

14 3 27

23,3 % 5,0 % 45,0 %

16

26,7 %

Graf 4. Rozdělení respondentů dle způsobu dopravy do zaměstnání Graf 4 zobrazuje, jakým způsobem respondenti absolvují cestu do zaměstnání (důchodci za běžnými denními pochůzkami).

Z 60 dotazovaných absolvuje

cestu do zaměstnání 14 probandů (23,3 %) pěšky, 3 (5 %) na kole, 27 (45 %) MHD a 16 (26,7 %) automobilem nebo na motocyklu (viz tabulka 8).

Otázka č. 7 Věnujete se pohybovým aktivitám ve volném čase? a) ne, nemám čas b) příležitostně c) ano, pravidelně

57

Tabulka 9. Rozdělení respondentů dle věnování se pohybovým aktivitám ve volném čase otázka č 7 60 respondentů

ne, nemám čas příležitostně ano, pravidelně

13 31 16

21,7 % 51,7 % 26,7 %

Graf 5. Rozdělení respondentů dle věnování se pohybovým aktivitám ve volném čase Ze 60 probandů se pohybovým aktivitám ve volném čase nevěnuje 13 (21,7 %) probandů, 31 (51,7 %) jen příležitostně a 16 (26,7 %) pravidelně (viz graf 5, viz tabulka 9). Otázka č. 8 Myslíte si, že Vaše fyzická kondice odpovídá věku? a) vůbec ne b) ne zcela c) ano Tabulka 10. Rozdělení respondentů dle jejich kondice otázka č 8 60 respondentů

vůbec ne ne zcela ano

2 3,3 % 26 43,3 % 32 53,3 % 58

Graf 6. Rozdělení respondentů dle jejich kondice Z 60 dotázaných si myslí 2 (3,3 %) respondenti, že jejich fyzická kondice jejich věku neodpovídá, 26 (43,3 %) respondentů zvolilo variantu b (ne zcela) a 32 (53,3 %) respondentů si myslí, že jejich kondice věku odpovídá (viz graf 6, viz tabulka 10). Otázka č. 9 Máte sklony k nadváze? a) ano b) ne Tabulka 11. Rozdělení respondentů dle sklonu k nadváze otázka č. 9 ano 60 respondentů ne

31 51,7 % 29 48,3 %

59

Graf 7. Rozdělení respondentů dle sklonu k nadváze Z grafu

7

vyplývá,

že

31

(51,7

%)

respondentů

k nadváze a 29 (48,3 %) respondentů tyto sklony nemají (viz tabulka 11). Otázka č. 10 Cítíte se v psychické pohodě? a) jsem v trvalém stresu b) občas jsem v nepohodě c) jsem psychicky vyrovnaný Tabulka 12. Rozdělení respondentů dle jejich psychického stavu otázka č. 10 jsem v trvalém stresu 60 respondentů občas jsem v nepohodě jsem psychicky vyrovnaný

4 6,7 % 33 55,0 % 23 38,3 %

60

má

sklony

Graf 8. Rozdělení respondentů dle jejich psychického stavu Z 60 respondentů se 4 (6,7 %) cítí v trvalém stresu, 33 (55 %) občas v nepohodě a 23 (38,3 %) respondentů je psychicky vyrovnaných (viz graf 8, viz tabulka 12). Otázka č. 11 Myslíte, že psychika může Vaši bolest ovlivňovat? a) ano b) do jisté míry c) ne Tabulka 13. Rozdělení respondentů dle jejich názoru, do jaké míry může ovlivnit psychický stav bolest otázka č. 11 ano 27 45,0 % 60 respondentů do jisté míry 23 38,3 % ne 10 16,7 %

61

Graf 9. Rozdělení respondentů dle jejich názoru, do jaké míry může ovlivnit psychický stav bolest 27 (45 %) respondentů z 60 si myslí, že psychika ovlivňuje bolest, 23 (38,3 %) respondentů zvolilo variantu b (do jisté míry) a 10 (16,7%) respondentů, že psychika neovlivňuje bolest (viz graf 9, viz tabulka 13). Otázka č. 12 Umíte relaxovat? a) b) c) d)

ano ne zcela nevím neumím

Tabulka 14. Rozdělení respondentů dle relaxace otázka č. 12 ano 60 respondentů ne zcela nevím neumím

26 43,3 % 28 46,7 % 5 8,3 % 1 1,7 %

62

Graf 10. Rozdělení respondentů dle relaxace Z 60 dotázaných umí 26 (43,3 %) relaxovat, 28 (46,7 %) ne zcela, 5 (8,3 %) respondentů neví a 1 (1,7 %) respondent neumí relaxovat (viz graf 10, viz tabulka 14). Otázka č. 13 Užíváte léky proti bolestem zad? a) léky neužívám b) výjimečně c) často Tabulka 15. Rozdělení respondentů dle užívání léků proti bolestem zad otázka č. 13 60 respondentů

léky neužívám výjimečně často

1 52 7

1,7 % 86,7 % 11,7 %

63

Graf 11. Rozdělení respondentů dle užívání léků proti bolestem zad Z 60 respondentů 1 (1,7 %) respondent léky neužívá, 52 (86,7 %) výjimečně a 7 (11,7 %) často (viz graf 11, viz tabulka 15). Otázka č. 14 Pokud někdy léky užíváte, tak jakým způsobem je získáváte? a) koupím si v lékárně dostupné léky b) nechám si léky předepsat odborným lékařem Tabulka 16. Rozdělení respondentů dle způsobu získávání léků otázka č. 14

koupím si v lékárně dostupné léky 35 nechám si léky předepsat odborným 60 respondentů lékařem 25

64

58,3 % 41,7 %

Graf 12. Rozdělení respondentů dle způsobu získávání léků 35 (58,3 %) dotazovaných z 60 si kupuje léky dostupné v lékárně a 25 (41,7 %) si nechává léky předepsat u odborného lékaře (viz graf 12, viz tabulka 16). Otázka č. 15 Která část zad Vás bolí nejčastěji? a) b) c) d)

krční páteř hrudní páteř bederní páteř kostrč

Tabulka 17. Rozdělení respondentů dle části, kde je záda nejčastěji bolí otázka č. 15 60 respondentů

krční páteř 19 31,7 % hrudní páteř 2 3,3 % bederní páteř 37 61,7 % kostrč 2 3,3 %

65

Graf 13. Rozdělení respondentů dle části, kde je záda nejčastěji bolí Dle grafu 13 bolí nejčastěji 19 (31,7 %) dotazovaných krční úsek páteře, 2 (3,3 %) hrudní úsek páteře, 37 (61,7 %) bederní úsek páteře a 2 (3,3 %) dotazované kostrč (viz tabulka 17). Otázka č. 16 Pokud nejste důchodce: Umožňuje Vám zaměstnavatel předcházet bolestem zad? a) ne, neumožňuje b) ano, ale nevyužívám c) ano, využívám Tabulka 18. Rozdělení respondentů zad ze strany jejich zaměstnavatele otázka č. 16 47 respondentů

ne, neumožňuje ano, ale nevyužívám ano, využívám

dle

umožnění

32 68,1 % 7 14,9 % 8 17,0 %

66

přecházení

bolestem

Graf 14. Rozdělení respondentů dle umožnění přecházení bolestem zad ze strany jejich zaměstnavatele Ze 47 pracujících 32 dotazovaným (68,1 %) neumožňuje zaměstnavatel předcházet bolestem zad, 7 (14,9 %) dotazovaným zaměstnavatel umožňuje předcházet bolestem zad, ale dotazovaní toho nevyužívají, 8 (17 %) dotazovaným zaměstnavatel umožňuje předcházet bolestem zad a ti toho také využívají (viz graf 14, viz tabulka 18). Otázka č. 17 Předcházíte sami bolestem zad? a) ano b) ne Tabulka 19. Rozdělení respondentů dle předcházení bolestem zad otázka č. 17 ano 60 respondentů ne

34 56,7 % 26 43,3 %

67

Graf 15. Rozdělení respondentů dle předcházení bolestem zad Dle grafu 15 34 (56,7 %) respondentů předchází a 26 (43,3 %) nepředchází bolestem zad (viz tabulka 19). Otázka č. 18 Bolí Vás záda při sezení? a) ano b) ne Tabulka 20. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při sezení otázka č. 18

ano

28

46,7 %

60 respondentů

ne

32

53,3 %

Graf 16. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při sezení 68

28 (46,7 %) dotazovaných bolí záda při sezení a 32 (53,3 %) tyto obtíže nemají, (viz graf 16, viz tabulka 20). Otázka č. 19 Jaká je Vaše obvyklá poloha při sezení?

Tabulka 21. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při sezení otázka č. 19 varianta a 22 36,7 % 60 respondentů varianta b 27 45,0 % varianta c 11 18,3 %

Graf 17. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při sezení 22 (36,7 %) dotazovaných zvolilo jako obvyklou polohu při sezení variantu a (nevhodný způsob), 27 (45 %) dotazovaných zvolilo variantu b (nevhodný

69

způsob) a 11 (18,3 %) variantu c (správná poloha při sezení) (viz graf 17, viz tabulka 21). Otázka č. 20 Probouzí Vás bolest ze spánku? a) ano b) ne Tabulka 22. Rozdělení respondentů dle probouzení ze spánku při bolesti zad otázka č. 20 ano 60 respondentů ne

21 35,0 % 39 65,0 %

Graf 18. Rozdělení respondentů dle probouzení ze spánku při bolesti zad Dle grafu 18 probouzí bolest ze spánku 21 (35 %) respondentů, 39 (65 %) respondentů bolest ze spánku neprobouzí (viz tabulka 22).

70

Otázka č. 21 Které z vyobrazených poloh při spaní dáváte přednost?

Tabulka 23. Rozdělení respondentů dle polohy při spaní varianta a 22 36,7 % otázka č. 21 60 respondentů varianta b 25 41,7 % varianta c 6 10,0 % varianta d 7 11,7 %

Graf 19. Rozdělení respondentů dle polohy při spaní 22 (36,7 %) respondentů dává přednost při spaní poloze A (nesprávná poloha), 25 (41,7 %) respondentů poloze B (správná poloha), 6 (10 %) respondentů poloze C 71

(nesprávná poloha) a 7 (11,7 %) respondentů poloze D (správná poloha) (viz graf 19, viz tabulka 23). Otázka č. 22 Bolí Vás záda při stání? a) ano b) ne Tabulka 24. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při stání otázka č. 22 60 respondentů

ano ne

31 51,7 % 29 48,3 %

Graf 20. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při stání Graf

20

zobrazuje,

že

31

(51,7

%)

dotazovaných

stání a 29 (48,3 %) záda v této poloze nebolí (viz tabulka 24).

72

bolí

záda

při

Otázka č. 23 Jaká je Vaše obvyklá poloha při stání?

Tabulka 25. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při stání otázka č. 23 60 respondentů

varianta a 8 13,3 % varianta b 30 50,0 % varianta c 22 36,7 %

Graf 21. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při stání Jak můžeme vidět na grafu 21 8 (13,3 %) dotazovaných zvolilo variantu A (nesprávná poloha) jako obvyklou polohu při stání, 30 (50 %) dotazovaných zvolilo variantu B (správná poloha) a 22 (36,7 %) dotazovaných variantů C (nesprávná poloha) (viz tabulka 25). 73

Otázka č. 24 Bolí Vás záda při zvedání břemen? a) ano b) ne Tabulka 26. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při zvedání břemene otázka č. 24 60 respondentů

ano ne

37 61,7 % 23 38,3 %

Graf 22. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při zvedání břemene 37 (61,7 %) respondentů bolí záda při zvedání břemen, 23 (38,3 %) respondentů uvádí, že tyto obtíže nemají (viz graf 22, viz tabulka 26).

74

Otázka č. 25 Jak zvedáte břemena?

Tabulka 27. Rozdělení respondentů dle způsobu zvedání břemene otázka č. 25 varianta a 36 60,0 % 60 respondentů varianta b 24 40,0 %

Graf 23. Rozdělení respondentů dle způsobu zvedání břemene 36 (60 %) dotazovaných zvolilo variantu A (správná varianta) při zvedání břemen a 24 zvolilo variantu B (špatná variana) (viz graf 23, viz tabulka 27).

75

Otázka č. 26 Otázka pro řidiče automobilu: Jak jste zvyklý-á sedět v automobilu?

Tabulka 28. Rozdělení respondentů (řidičů) dle polohy sezení v automobilu otázka č. 26 34 respondentů

varianta a 28 82,4 % varianta b 6 17,6 %

Graf 24. Rozdělení respondentů (řidičů) dle polohy sezení v automobilu Ze 34 řidičů zvolilo 28 (82,4 %) dotazovaných polohu A (správná poloha) při sezení v automilu, 6 (17,6 %) polohu B (nesprávná poloha) (viz graf 24, viz tabulka 28).

76

Otázka č. 27 Při jaké činnosti Vás záda nejvíce bolí? a) b) c) d)

při sezení při spaní při stání při zvedání břemen

Tabulka 29. Rozdělení respondentů dle činnosti, při které je záda nejvíce bolí otázka č. 27 60 respondentů

při sezení při spaní při stání při zvedání břemen

20 6 8 26

33,3 % 10,0 % 13,3 % 43,3 %

Graf 25. Rozdělení respondentů dle činnosti, při které je záda nejvíce bolí Z grafu 25 vyplývá, že 20 (33,3 %) dotazovaných bolí nejvíce záda při sezení, 6 (10 %) při spaní, 8 (13,3 %) při stání a 26 (43,3 %) při zvedání břemen (viz tabulka 29).

77

Otázka č. 28 Kdy Vás bolí záda nejvíce? a) b) c) d) e)

po probuzení v práci při jakékoliv námaze v klidu stále

Tabulka 30. Rozdělení respondentů dle situace, kdy je záda nejvíce bolí otázka č. 28 60 respondentů

po probuzení v práci při jakékoliv námaze v klidu stále

12 18

20,0 % 30,0 %

25 5 0

41,7 % 8,3 % 0,0 %

Graf 26. Rozdělení respondentů dle situace, kdy je záda nejvíce bolí Dle grafu 26 bolí nejvíce záda 12 (20 %) dotazovaných po probuzení, 18 (30 %) v práci, 25 (41,7 %) při jakékoliv námaze, 5 (8,3 %) v klidu. Stále nebolí záda žádného z dotazovaných (viz tabulka 30).

78

Otázka č. 29 Jak hodnotíte své zaměstnání (důchodci své denní aktivity)? a) b) c) d)

převážně sedavé převážně manuálně zaměřené převážně fyzicky zaměřené převážně psychicky zaměřené

Tabulka 31. Rozdělení respondentů dle zaměstnání převážně sedavé otázka č. 29 60 respondentů převážně manuálně zaměřené převážně fyzicky zaměřené převážně psychicky zaměřené

37 8 7 8

61,7 % 13,3 % 11,7 % 13,3 %

Graf 27. Rozdělení respondentů dle zaměstnání 37 (61,7 %) respondentů uvádí, že jejich zaměstnání je převážně sedavé, 8 (13,3 %) převážně manuálně zaměřené, 7 (11,7 %) převážně fyzicky zaměřené a 8 (13,3 %) zvolilo variantu převážně psychicky zaměřené (viz graf 27, viz tabulka 31).

79

Otázka č. 30 Kolik hodin denně sedíte? a) b) c) d)

1-2 hodiny 3-4 hodiny 5-6 hodin 7 a více hodin

Tabulka 32. Rozdělení respondentů dle délky sezení během dne otázka č. 30 1-2 hodiny 60 respondentů 3-4 hodiny 5-6 hodin 7 a více hodin

3 5,0 % 14 23,3 % 27 45,0 % 16 26,7 %

Graf 28. Rozdělení respondentů dle délky sezení během dne 3 (5 %) respondenti sedí denně 1-2 hodiny, 14 (23,3 %) respondentů 3-4 hodiny, 27 (45 %)

respondentů 5-6 hodin a 16 (26,7 %) respondentů sedí

denně 7 a více hodin (viz graf 28, viz tabulka 32).

80

Otázka č. 31 Navštívil-a jste někdy s bolestmi zad odborného lékaře? a) nikdy b) jedenkrát c) opakovaně Tabulka 33. Rozdělení respondentů dle návštěvy odborného lékaře při bolestech zad otázka č. 31 60 respondentů

nikdy jedenkrát opakovaně

20 33,3 % 9 15,0 % 31 51,7 %

Graf 29. Rozdělení respondentů dle návštěvy odborného lékaře při bolestech zad S bolestmi zad navštívilo odborného lékaře opakovaně 31 (51, 7 %) dotazovaných, 9 (15 %) dotazovaných ho navštívilo jen jedenkrát a 20 (33,3 %) dotazovaných nikdy u odborného lékaře kvůli bolestem zad nebyli (viz graf 29, viz tabulka 33).

81

Otázka č. 32 Vyhledali jste odbornou pomoc fyzioterapeuta? a) nikdy b) jedenkrát c) opakovaně Tabulka 34. Rozdělení respondentů dle návštěvy fyzioterapeuta při bolestech zad otázka č. 32 60 respondentů

nikdy jedenkrát opakovaně

22 36,7 % 13 21,7 % 25 41,7 %

Graf 30. Rozdělení respondentů dle návštěvy fyzioterapeuta při bolestech zad Dle grafu 30 22 (36,7 %) respondentů nikdy odbornou pomoc fyzioterapeuta nevyhledalo, 13 (21,7 %) respondentů tuto pomoc vyhledalo jedenkrát a 25 (41,7 %) respondentů ho navštívili opakovaně (viz tabulka 34). Otázka č. 33 Která léčba Vám pomohla nejvíce? a) b) c) d)

farmakoterapie (léky) cvičení fyzikální terapie masáže a podobné techniky rukama fyzioterapeuta

82

Tabulka 35. Rozdělení respondentů dle nejúspěšnější léčby při bolestech zad farmakoterapie (léky) otázka č. 33 60 respondentů cvičení fyzikální terapie

18 30,0 % 20 33,3 % 2 3,3 %

masáže a podobné techniky rukama fyzioterapeuta

20 33,3 %

Graf 31. Rozdělení respondentů dle nejúspěšnější léčby při bolestech zad 18

(30 %) dotazovaným pomohla nejvíce farmakoterapie, 20 (33,3 %)

cvičení, 2 (3,3 %) fyzikální terapie a 20 (33,3 %) masáže a podobné techniky rukama fyzioterapeuta (viz graf 31, viz tabulka 35). Otázka č. 34 Pociťujete zmírnění nebo odstranění bolestí zad při cvičení? a) ano b) ne 83

Tabulka 36. Rozdělení respondentů dle účinku cvičení při bolestech zad ano otázka č. 34 60 respondentů ne

50 83,3 % 10 16,7 %

Graf 32. Rozdělení respondentů dle účinku cvičení při bolestech zad 50 (83,3 %) dotazovaných pociťuje zmírnění nebo odstranění bolestí zad při cvičení, 10 (16,7 %) dotazovaných žádnou úlevu nepociťuje (viz graf 32, viz tabulka 36). Otázka č. 35 Myslíte, že cvičení má preventivní účinky proti bolestem zad? a) ano b) ne Tabulka 37. Rozdělení respondentů dle názoru o preventivním účinku cvičení proti bolestem zad otázka č. 35 ano 60 respondentů ne

58 96,7 % 2 3,3 %

84

Graf 33. Rozdělení respondentů dle názoru o preventivním účinku cvičení proti bolestem zad 58 (96,7 %) respondentů si myslí, že cvičení má preventivní účinky proti bolestem zad, 2 (3,3 %) respondenti si to nemyslí (viz graf 33, viz tabulka 37). Otázka č. 36 Pokud jste absolvoval-a cvičení pod dohledem fyzioterapeuta, pokračoval-a jste ve cvičení i doma? a) ne, nemám čas b) občas si zacvičím c) cvičím pravidelně Tabulka 38. Rozdělení respondentů (těch, kteří absolvovali fyzioterapeutem) dle pokračování ve cvičení v domácím prostředí otázka č. 36 ne, nemám čas 38 respondentů občas si zacvičím cvičím pravidelně

25 10 3

65,8 % 26,3 % 7,9 %

85

zacvičení

Graf 34. Rozdělení respondentů (těch, kteří absolvovali zacvičení fyzioterapeutem) dle pokračování ve cvičení v domácím prostředí Z 38 respondentů, kteří absolvovali cvičení pod dohledem fyzioterapeuta, 25 (65,8 %) dále ve cvičení doma nepokračovalo, 10 (26,3 %) si občas zacvičí a 3 (7,9 %) cvičí pravidelně (viz graf 34, viz tabulka 38). Otázka č. 37 Jak často míváte bolesti zad? a) b) c) d) e) f) g) h)

nemívám bolesti 1 krát za týden častěji než 1 krát za týden 1 krát za měsíc častěji než 1 krát za měsíc 1 krát za rok častěji jak 1 krát za rok stále mě bolí

Tabulka 39. Rozdělení respondentů dle četnosti bolesti zad otázka č. 37 60 respondentů

nemívám bolesti 1 krát za týden častěji než 1 krát za týden 1 krát za měsíc častěji než 1 krát za měsíc 1 krát za rok 86

0 4 6 17 9 5

0,0 % 6,7 % 10,0 % 28,3 % 15,0 % 8,3 %

častěji jak 1 krát za rok stále mě bolí

7 12

11,7 % 20,0 %

Graf 35. Rozdělení respondentů dle četnosti bolesti zad Z grafu 35 vyplývá, že 0 (0 %) respondentů nemívá bolesti, 4 (6,7 %) respondenti mívají bolesti 1 krát za týden, 6 (10 %) častěji než 1 krát za týden, 17 (28,3 %) 1 krát za měsíc, 9 (15 %) častěji než 1 krát za měsíc, 5 (8,3 %) 1 krát za rok, 7 ( 11,7 %) častěji jak 1 krát za rok a 12 (20 %) respondentů bolí záda stále (viz tabulka 39). Otázka č. 38 Byl-a jste kvůli bolestem zad v pracovní neschopnosti? a) ne b) ano, jedenkrát c) ano, opakovaně Tabulka 40. Rozdělení respondentů dle pracovní neschopnosti při bolestech zad otázka č. 38 60 respondentů

ne ano, jedenkrát ano, opakovaně

44 11 5

87

73,3 % 18,3 % 8,3 %

Graf 36. Rozdělení respondentů dle pracovní neschopnosti při bolestech zad 44 (73,3 %) dotazovaných nebylo kvůli bolestem zad v pracovní neschopnosti, 11 (18,3 %) jen jedenkrát a 5 (8,3 %) dotazovaných bylo v pracovní neschopnosti opakovaně (viz graf 36, viz tabulka 40). Otázka č. 39 Co si myslíte, že byste měl-a ve svém životě změnit, aby se u Vás neobjevily bolesti zad? Tabulka 41. Rozdělení respondentů dle názoru změny v jejich životě při bolestech zad otázka č. 39 60 respondentů

cvičit/sportovat pohyb snížit hmotnost správné držení těla změna zaměstnání bez stresu plavat bez odpovědi

37 8 4 3 3 2 2 1

88

61,7 % 13,3 % 6,7 % 5,0 % 5,0 % 3,3 % 3,3 % 1,7 %

Graf 37. Rozdělení respondentů dle názoru změny v jejich životě při bolestech zad Podle grafu 37 by ve svém životě 37 (61,7 %) respondentů zvolilo cvičení jako prevenci bolestí zad, 8 (13,3 %) by zvolilo jakýkoliv pohyb, 4 respondenti (6,7 %) by snížili svou hmotnost, 3 (5 %) by se věnovali správnému držení těla, 3 (5 %) by změnili své zaměstnání, 2 (3,3 %) by se vyvarovali stresu, 2 (3,3 %) by chodili plavat a 1 (1,7 %) respondent neuvedl žádnou odpověď (viz tabulka 41).

89

ZÁVĚR Výzkum byl proveden pomocí anonymního dotazníku u respondentů ve věku od 19 do 88 let. Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 60 respondentů, z toho 44 žen (73,3 %) a 16 mužů (26,7 %). Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, na kterou oblast páteře by se měl personál RRR Centra – Centra léčby bolestivých stavů a pohybových poruch, s. r. o. při UP v Olomouci nejvíce zaměřit, a jakým směrem by měla směřovat fyzioterapeutická léčba a edukace pacienta. Hlavní příčinou bolestí zad u pacientů RRR Centra je nedostatek pohybu respondentů a zvedání těžkých břemen. Pouze 3 (5 %) respondenti uvádí, že jezdí do zaměstnání na kole a 14 (23,3 %) chodí pěšky. Pravidelně se věnuje pohybovým aktivitám 16 (26,7 %) respondentů. 33 respondentů (55 %) je občas v psychické nepohodě a 27 respondentů (45 %) si myslí, že psychika může ovlivňovat i jejich bolesti zad. 27 respondentů (45 %) sedí 5-6 hodin denně. 32 respondentů (68,1 %) uvádí, že zaměstnavatelé jim neumožňují předcházet bolestem zad (nedostávají např. poukazy na rehabilitační péči, sportovní masáže, plavání nebo jiné pohybové aktivity, nemají přestávku, která by jim umožnila uvolnit často přetěžovaný pohybový aparát. 34 respondentů (56,7 %) se snaží předcházet bolestem zad vlastními silami (věnují se ve volném čase cvičení, plavání či jiným pohybovým aktivitám, hradí si sami sportovní masáže, ve volném čase relaxují – uvolňují celý pohybový aparát apod.). 32 (53,3 %) respondentů uvádí, že jich záda při sezení nebolí, ačkoliv jen 11 (18,3 %) respondentů volí správnou polohu při sezení. 39 respondentů (65 %) uvádí, že je bolest ze spánku neprobouzí, protože vhodnou polohu při spánku volí 25 (41,7 %) a 7 (11,7 %) respondentů. 31 respondentů (51,7 %) uvádí, že jich bolí záda při státní, ačkoliv správnou polohu při stání zaujímá 30 (50 %) respondentů. Při zvedání břemen bolí záda 37 respondentů (61,7 %), ačkoliv 36 (60 %) z nich zvedá břemena správným způsobem. 90

Překvapilo mě, že respondenti většinou zaujímají správnou polohu při spánku, stání a zvedání břemen. Jen při sezení zvolilo 11 respondentů správnou polohu. Z toho vyplývá, že jsou dobře obeznámeni s vhodnými polohami v těchto pozicích. Co se týká četnosti bolesti zad, tak 0 (0 %) respondentů nemívá bolesti, 4 (6,7 %) respondenti mívají bolesti 1 krát za týden, 6 (10 %) častěji než 1 krát za týden, 17 (28,3 %) 1 krát za měsíc, 9 (15 %) častěji než 1 krát za měsíc, 5 (8,3 %) 1 krát za rok, 7 (11,7 %) častěji jak 1 krát za rok a 12 (20 %) respondentů bolí záda stále. Nejčastěji je bolí bederní úsek páteře 37 respondentů (61,7 %). Respondenti

mají

největší

potíže

při

zvedání

břemen

–

37

respondentů (61,7 %) a řeší je nejčastěji opakovanou návštěvou odborného lékaře – 31 respondentů (51,7 % ). 25 (41,7 %) respondentů uvedlo, že opakovaně vyhledávají odbornou pomoc fyzioterapeuta a nejvíce jim pomáhá cvičení a masáže či podobné techniky rukama fyzioterapeuta – 20 respondentů (33,3 %). Velice mě překvapilo, že jen

3

respondenti

(7,9

%)

pokračují

ve

cvičení

po

zacvičení

fyzioterapeutem i v domácím prostředí. 25 respondentů (65,8 %) uvedlo, že na cvičení doma nemají čas. Pacienti si stále neváží toho, že je fyzioterapeutická péče v naší republice bezplatná a raději čerpají opakovaně finance ze zdravotního pojištění, než by doma sami ve cvičení pokračovali a tím bolestem zad předcházeli. Z výsledků bakalářské práce vyplývá, že by se fyzioterapeuti a lékaři RRR Centra měli zaměřit na motivaci pacientů k pohybovým aktivitám se zaměřením na cvičení pro oblast bederní páteře. Velkým úkolem zdravotnického personálu tohoto zařízení do budoucna je přesvědčit pacienty, aby často nadměrně neodčerpávali finance ze zdravotního pojištění, které by mohly sloužit pro závažnější např. poúrazové stavy. Někteří pacienti raději absolvují několik sérií rehabilitačních procedur za rok, než aby po zacvičení fyzioterapeutem v první sérii pokračovali sami ve cvičení v domácím prostředí s případnou konzultací u něj. Tento nesnadný úkol, by měl být cílem všech zařízení věnující se rehabilitaci.

91

SOUHRN Bakalářská práce se v teoretické části zabývá základními pojmy, které se týkají stavby páteře, bolesti obecně a bolestí zad. Bolesti zad se stávají civilizační chorobou naší společnosti a je třeba si uvědomit, že se netýkají jen starých lidí, ale stále mladších generací. Bakalářská práce také seznamuje s léčbou bolestí zad a s prevencí. Praktická část se věnuje vyhodnocení výsledků dotazníkového průzkumu, který byl prováděn v RRR Centru – Centru léčby bolestivých stavů a pohybových poruch, s. r. o. při UP v Olomouci. Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zmapovat, na kterou oblast páteře by se měl personál výše jmenovaného rehabilitačního zařízení nejvíce zaměřit a jakým směrem by měla směřovat fyzioterapeutická léčba a edukace pacienta.

SUMMARY The theoretical part of this bachelor thesis deals with basic terms related to spine, pain in general and back pain. Back pain is becoming a civilization disease of our society and it is necessary to realize that it does not only involve seniors but also younger generations. The thesis also gives information about back pain treatment and prevention. The practical part deals with the assessment of a survey done in RRR Centrum – The Centre for Pain and Movement Disorder Treatment at Palacký University Olomouc. The main aim of the thesis was to find out on which part of spine the staff of the above mentioned institution should focus and where the physiotherapeutic treatment and education of patients should be aimed.

92

REFERENČNÍ SEZNAM DOLEŽAL, T. a kol. 2008. Bolest: doporučené postupy pro farmakoterapii bolesti: [novelizace 2008]. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP. 24 s. [cit. 201308-26]. ISBN 978-80-86998-23-7. Dostupné z: http://www.svl.cz/Files/nastenka/page_4771/Version1/bolest.pdf BEDNAŘÍK, J., KADAŇKA, Z. 2000. Vertebrogenní neurologické syndromy. Praha: Triton. 215 s. ISBN 80-7254-102-1. BEDNAŘÍK, J., KADAŇKA, Z. 2006. Bolesti v zádech. In: Rokyta, R. a kol. Bolest. Praha: Tigis, s. 485-507. ISBN 80-235-00000-0-0. ČIHÁK, R. 2011. Anatomie 1. 3. upr. a dopl. vyd. Praha: Grada. 552 s. ISBN 978-80247-3817-8. DYLEVSKÝ, I. 2000. Somatologie: [učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium]. 2.přeprac. a dopl. vyd. Olomouc: Epava. 480 s. ISBN 80-862-9705-5. DYLEVSKÝ, I. 2009. Funkční anatomie. Praha: Grada. 532 s. ISBN 978-80-247-32404. DYLEVSKÝ, I. 2011. Základy funkční anatomie. Olomouc: Poznání. 330 s. ISBN 978808-7419-069. FRICOVÁ, J. 2009. Akutní a chronická bolest. In: Rokyta, R. a kol. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada. s. 32-40. ISBN 978-802-4730-127. HNÍZDIL, J., ŠAVLÍK, J., BERÁNKOVÁ, B. 2005. Bolesti zad: mýty a realita: pro ty, kteří bolesti zad léčí, i ty, kteří jimi trpí... Praha: Triton. 231 s. ISBN 80-725-4659-7. KADAŇKA, Z. 2009. Bolesti zad jako psychologický problém. Neurologie pro praxi. roč. 10, č. 2, s. 86-90. ISSN 1213-1814. KOPECKÝ, M. a kol. 2010. Somatologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 313 s. ISBN 978-802-4422-718. KOZÁK, J. 2009. Bolesti zad. In: Rokyta, R. a kol. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada. s. 49-56. ISBN 978-802-4730-127. KRŠIAK, M. 2009. Léčba bolesti – Farmakoterapie. In: Rokyta, R. a kol. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada. s. 82 - 108. ISBN 978-802-4730-127. KŘIVOHLAVÝ, J. 2002. Psychologie nemoci. Praha: Grada. 198 s. ISBN 80-2470179-0. 93

KŘIVOHLAVÝ, J. 2003. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál. 279 s. ISBN 80717-8774-4. MELZAC, R. 1978. Záhada Bolesti. Praha: Avicenum. 192 s. Bez ISBN. NERADILEK, F. 2006. Multidisciplinární řešení bolestí zad. Medicína po promoci: časopis postgraduálního vzdělávání lékařů. roč. 7, č. 6, s. 71-78. ISSN 1212-9445. NERADILEK, F. 2009. Léčba bolesti – Rehabilitace. In: Rokyta, R. a kol. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada. s. 73-81. ISBN 978-802-4730-127. OPAVSKÝ, J. 2011. Bolest v ambulantní praxi: Od diagnózy k léčbě častých bolestivých stavů. Praha: Maxdorf. 394 s. ISBN 978-80-7345-247-6. PETROVÁ, A. a kol. Vybrané kapitoly z psychologie. Studijní opora. Olomouc: UP v Olomouci. Bez ISBN. ROKYTA, R. a kol. 2009. Bolest a jak s ní zacházet: učebnice pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada. 174 s. ISBN 978-802-4730-127. ŠTĚTKÁŘOVÁ, I. 2007. Bolesti zad. Ambulantná terapia. roč. 5, č. 1, s. 40-43. [cit. 2013-09-12]. ISSN 1336-6750. Dostupné z: http://www.solen.sk/pdf/4122ea14c76b75230b77cd01952760f5.pdf ŠTĚTKÁŘOVÁ, I., VRBA, I. 2006. Intratekální podávání baklofenu v léčbě těžké spasticity. Bolest. roč. 9, č. 2, s. 76-82. ISSN 1212-0634. VRBA, I. Komentáře. Bolest. 2004, roč. 7, Suppl. 2, s. 27-31. ISSN 1212-0634. VRBA, I. 2008. Diferenciální diagnostika a léčba bolestí zad. Interní medicína pro praxi. roč. 10, č. 3, s. 142-145. [cit. 2013-08-26]. ISSN 1212-7299. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2008/03/10.pdf VRBA, I. 2012. Některé příčiny bolestí zad a jejich léčba. Medicína pro praxi. roč. 9, č. 4, s. 184-189 . [cit. 2013-08-26]. ISSN 1214-8687. Dostupné z: http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2012/04/08.pdf VRBA, I., KOZÁK, J. 2002. Možnosti moderních přístupů k prevenci a léčbě bolestí dolní části zad. Zdravotnické noviny - Lékařské listy. č. 25, s. 15-17. ISSN 1805-2355. VRBA, I., NERADILEK, F. 2003. Bolesti zad (seriál léčba bolesti). Zdravotnické noviny - Lékařské listy. roč. 52, č. 17, s. 29-31. ISSN 1805-2355.

94

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK apod.

a podobně

BZ

bolesti zad

C

vertebrae cervicales

Co

vertebrae coccygeae

COX1

cyklooxygenáza 1

COX2

cyklooxygenáza 2

CT

počítačová tomografie

DIBDA

Dotazník interference bolestí s denními aktivitami

L

vertebrae lumbales

LTV

léčebná tělovýchova

MMPI

Mnohostranný dotazník osobnosti z univerzity v Minnesotě

MPQ

Dotazník bolesti McGillovy univerzity

např.

například

NMR

nukleární magnetická rezonance

NSA

nesteroidní antirevmatika

PASS

dotazník příznaky úzkosti spojené s bolestí

RFM

rehabilitace a fyzikální medicína

RTG

rentgenové vyšetření

S

vertebrae sacrales

SF-MPQ

stručná verze dotazníku bolesti McGillovy univerzity

Th

vertebrae thoracicae

tzv.

takzvaný

VAS

vizuální analogová škála

95

SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK Tabulka 1. Typické doprovodné příznaky akutní a chronické bolesti (Fricová, 2009)...18 Tabulka 2. Projevy stresu (Opavský, 2011, s. 63)……………………………………...20 Tabulka 3. DIBDA (Fricová, 2009, s. 36-37; Opavský, 2011, s. 82)…………………..28 Tabulka 4. Rozdělení častých biologických faktorů u chronických bolestí zad (Opavský, 2011, s. 199)……………………………………………………………………………33 Tabulka 5. Rozdělení respondentů podle pohlaví……………………………………...53 Tabulka 6. Rozdělení žen podle gynekologických obtíží………………………………55 Tabulka 7. Rozdělení respondentů dle četnosti kouření…………………………….….56 Tabulka 8. Rozdělení respondentů dle způsobu dopravy do zaměstnání……………....57 Tabulka 9. Rozdělení respondentů dle věnování se pohybovým aktivitám ve volném čase………………………………………………………………………………….….58 Tabulka 10. Rozdělení respondentů dle jejich kondice…………………………….….58 Tabulka 11. Rozdělení respondentů dle sklonu k nadváze………………………….…59 Tabulka 12. Rozdělení respondentů dle jejich psychického stavu……………………..60 Tabulka 13. Rozdělení respondentů dle jejich názoru, do jaké míry může ovlivnit psychický stav bolest………………………………………………………...…………61 Tabulka 14. Rozdělení respondentů dle relaxace……………………..………………..62 Tabulka 15. Rozdělení respondentů dle užívání léků proti bolestem zad………...……63 Tabulka 16. Rozdělení respondentů dle způsobu získávání léků………………………64 Tabulka 17. Rozdělení respondentů dle části, kde je záda nejčastěji bolí…………...…65 Tabulka 18. Rozdělení respondentů dle umožnění přecházení bolestem zad ze strany jejich zaměstnavatele…………………………………………………………………...66 Tabulka 19. Rozdělení respondentů dle předcházení bolestem zad……………………67 Tabulka 20. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při sezení…………………………68 Tabulka 21. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při sezení……………………69 Tabulka 22. Rozdělení respondentů dle probouzení ze spánku při bolesti zad………...70 96

Tabulka 23. Rozdělení respondentů dle polohy při spaní……………………………...71 Tabulka 24. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při stání…………………………..72 Tabulka 25. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při stání …….........................73 Tabulka 26. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při zvedání břemene……….……..74 Tabulka 27. Rozdělení respondentů dle způsobu zvedání břemene……………………75 Tabulka 28. Rozdělení respondentů (řidičů) dle polohy sezení v automobilu…………76 Tabulka 29. Rozdělení respondentů dle činnosti, při které je záda nejvíce bolí……….77 Tabulka 30. Rozdělení respondentů dle situace, kdy je záda nejvíce bolí…….……….78 Tabulka 31. Rozdělení respondentů dle zaměstnání……………………………...……79 Tabulka 32. Rozdělení respondentů dle délky sezení během dne……………………...80 Tabulka 33. Rozdělení respondentů dle návštěvy odborného lékaře při bolestech zad..81 Tabulka 34. Rozdělení respondentů dle návštěvy fyzioterapeuta při bolestech zad…...82 Tabulka 35. Rozdělení respondentů dle nejúspěšnější léčby při bolestech zad………..83 Tabulka 36. Rozdělení respondentů dle účinku cvičení při bolestech zad…….……….84 Tabulka 37. Rozdělení respondentů dle názoru o preventivním účinku cvičení proti bolestem zad……………………………………………………………………………84 Tabulka 38. Rozdělení respondentů (těch, kteří absolvovali zacvičení fyzioterapeutem) dle pokračování ve cvičení v domácím prostředí………………………………………85 Tabulka 39. Rozdělení respondentů dle četnosti bolesti zad………………….………..86 Tabulka 40. Rozdělení respondentů dle pracovní neschopnosti při bolestech zad…….87 Tabulka 41. Rozdělení respondentů dle názoru změny v jejich životě při bolestech zad………………………………………………………………………………………88

97

SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ Graf 1. Rozdělení respondentů podle pohlaví………………………………………….54 Graf 2. Rozdělení žen podle gynekologických obtíží…………………………………..55 Graf 3. Rozdělení respondentů dle četnosti kouření……………………………………56 Graf 4. Rozdělení respondentů dle způsobu dopravy do zaměstnání…………………..57 Graf 5. Rozdělení respondentů dle věnování se pohybovým aktivitám ve volném čase..................................................................................................................................58 Graf 6. Rozdělení respondentů dle jejich kondice……………………………………...59 Graf 7. Rozdělení respondentů dle sklonu k nadváze………………………………….60 Graf 8. Rozdělení respondentů dle jejich psychického stavu…………………………..61 Graf 9. Rozdělení respondentů dle jejich názoru, do jaké míry může ovlivnit psychický stav bolest………………………………………………………………………………62 Graf 10. Rozdělení respondentů dle relaxace……………………….………………….63 Graf 11. Rozdělení respondentů dle užívání léků proti bolestem zad……….…………64 Graf 12. Rozdělení respondentů dle způsobu získávání léků…………………………..65 Graf 13. Rozdělení respondentů dle části, kde je záda nejčastěji bolí………………….66 Graf 14. Rozdělení respondentů dle umožnění přecházení bolestem zad ze strany jejich zaměstnavatele……………………………………………………...…………………..67 Graf 15. Rozdělení respondentů dle předcházení bolestem zad……………….……….68 Graf 16. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při sezení…………………….……….68 Graf 17. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při sezení……………….……….69 Graf 18. Rozdělení respondentů dle probouzení ze spánku při bolesti zad…….………70 Graf 19. Rozdělení respondentů dle polohy při spaní.………………………....………71 Graf 20. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při stání………………………………72 Graf 21. Rozdělení respondentů dle obvyklé polohy při stání…………………………73 Graf 22. Rozdělení respondentů dle bolesti zad při zvedání břemene…………………74 Graf 23. Rozdělení respondentů dle způsobu zvedání břemene………………………..75 98

Graf 24. Rozdělení respondentů (řidičů) dle polohy sezení v automobilu……………..76 Graf 25. Rozdělení respondentů dle činnosti, při které je záda nejvíce bolí…………...77 Graf 26. Rozdělení respondentů dle situace, kdy je záda nejvíce bolí…………………78 Graf 27. Rozdělení respondentů dle zaměstnání……………………………………….79 Graf 28. Rozdělení respondentů dle délky sezení během dne………………………….80 Graf 29. Rozdělení respondentů dle návštěvy odborného lékaře při bolestech zad……81 Graf 30. Rozdělení respondentů dle návštěvy fyzioterapeuta při bolestech zad……….82 Graf 31. Rozdělení respondentů dle nejúspěšnější léčby při bolestech zad…………....83 Graf 32. Rozdělení respondentů dle účinku cvičení při bolestech zad…………………84 Graf 33. Rozdělení respondentů dle názoru o preventivním účinku cvičení proti bolestem zad……………………………………………………………………………85 Graf 34. Rozdělení respondentů (těch, kteří absolvovali zacvičení fyzioterapeutem) dle pokračování ve cvičení v domácím prostředí………………………………..…………86 Graf 35. Rozdělení respondentů dle četnosti bolesti zad……………………………….87 Graf 36. Rozdělení respondentů dle pracovní neschopnosti při bolestech zad………...88 Graf 37. Rozdělení respondentů dle názoru změny v jejich životě při bolestech zad….89

99

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Dotazník Příloha 2: Modifikace škál obličejů Příloha 3: VAS Janssen-Cilag Příloha 4: VAS Mundipharma, GesmbH.

100

PŘÍLOHY Příloha 1: Dotazník Dobrý den, jmenuji se Martina Pružincová a jsem studentkou kombinovaného studia na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění mého dotazníku, který poslouží ke zpracování praktické části mé bakalářské práce. Tématem práce jsou: „Významné faktory osobní anamnézy spojené s bolestmi zad“ Dotazník je zcela anonymní a výsledky poslouží pouze pro výzkumné účely. Prosím, vyplňujte ho svědomitě. Odpověď kroužkujte nebo doplňte. Kroužkujte jednu Vámi zvolenou odpověď. U otázky 15. můžete zvolit více odpovědí. Všem děkuji za spolupráci. 1. Pohlaví:

muž

žena

2. Věk: ………………

3. Hmotnost: ……………kg

4. Otázka pro ženy: Léčíte se pro nějaké gynekologické obtíže? a) ano b) ne 5. Kouříte? a) ano b) občas, příležitostně c) ne 6. Jakým způsobem absolvujete cestu do zaměstnání? a) b) c) d)

pěšky na kole MHD automobilem nebo na motocyklu

7. Věnujete se pohybovým aktivitám ve volném čase? a) ne, nemám čas b) příležitostně c) ano, pravidelně 8. Myslíte si, že Vaše fyzická kondice odpovídá věku? a) vůbec ne b) ne zcela c) ano 9. Máte sklony k nadváze? a) ano b) ne 10. Cítíte se v psychické pohodě? a) jsem v trvalém stresu b) občas jsem v nepohodě c) jsem psychicky vyrovnaný 11. Myslíte, že psychika může Vaši bolest ovlivňovat? a) ano b) do jisté míry c) ne 12. Umíte relaxovat? a) b) c) d)

ano ne zcela nevím neumím

13. Užíváte léky proti bolestem zad? a) léky neužívám b) výjimečně c) často 14. Pokud někdy léky užíváte, tak jakým způsobem je získáváte? a) koupím si v lékárně dostupné léky b) nechám si léky předepsat odborným lékařem

15. Která část zad Vás bolí nejčastěji? a) b) c) d)

krční páteř hrudní páteř bederní páteř kostrč

16. Pokud nejste důchodce: Umožňuje Vám zaměstnavatel předcházet bolestem zad? a) ne, neumožňuje b) ano, ale nevyužívám c) ano, využívám 17. Předcházíte sami bolestem zad? a) ano b) ne 18. Bolí Vás záda při sezení? a) ano b) ne 19. Jaká je Vaše obvyklá poloha při sezení?

20. Probouzí Vás bolest ze spánku? a) ano b) ne 21. Které z vyobrazených poloh při spaní dáváte přednost?

22. Bolí Vás záda při stání? a) ano b) ne 23. Jaká je Vaše obvyklá poloha při stání?

24. Bolí Vás záda při zvedání břemen? a) ano b) ne 25. Jak zvedáte břemena?

26. Otázka pro řidiče automobilu: Jak jste zvyklý-á sedět v automobilu?

27. Při jaké činnosti Vás záda nejvíce bolí? a) b) c) d)

při sezení při spaní při stání při zvedání břemen

28. Kdy Vás bolí záda nejvíce? a) b) c) d) e)

po probuzení v práci při jakékoliv námaze v klidu stále

29. Jak hodnotíte své zaměstnání (důchodci své denní aktivity)? a) b) c) d)

převážně sedavé převážně manuálně zaměřené převážně fyzicky zaměřené převážně psychicky zaměřené

30. Kolik hodin denně sedíte? a) b) c) d)

1-2 hodiny 3-4 hodiny 5-6 hodin 7 a více hodin

31. Navštívil-a jste někdy s bolestmi zad odborného lékaře? a) nikdy b) jedenkrát c) opakovaně 32. Vyhledali jste odbornou pomoc fyzioterapeuta? a) nikdy b) jedenkrát c) opakovaně 33. Která léčba Vám pomohla nejvíce? a) b) c) d)

farmakoterapie (léky) cvičení fyzikální terapie masáže a podobné techniky rukama fyzioterapeuta

34. Pociťujete zmírnění nebo odstranění bolestí zad při cvičení? a) ano b) ne 35. Myslíte, že cvičení má preventivní účinky proti bolestem zad? a) ano b) ne 36. Pokud jste absolvoval-a cvičení pod dohledem fyzioterapeuta, pokračoval-a jste ve cvičení i doma? a) ne, nemám čas b) občas si zacvičím c) cvičím pravidelně 37. Jak často míváte bolesti zad? a) b) c) d) e) f) g) h)

nemívám bolesti 1 krát za týden častěji než 1 krát za týden 1 krát za měsíc častěji než 1 krát za měsíc 1 krát za rok častěji jak 1 krát za rok stále mě bolí

38. Byl-a jste kvůli bolestem zad v pracovní neschopnosti? a) ne b) ano, jedenkrát c) ano, opakovaně 39. Co si myslíte, že byste měl-a ve svém životě změnit, aby se u Vás neobjevily bolesti zad? ………………………………………………………………………………………………..

………………………………………………………………………………………………..

Příloha 2: Modifikace škál obličejů

Příloha 3: VAS Janssen-Cilag

Příloha 4: VAS Mundipharma, GesmbH.

ANOTACE

Jméno a příjmení:

Martina Pružincová

Katedra:

Katedra antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce:

MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Významné faktory osobní anamnézy spojené s bolestmi zad

Název v angličtině:

Important personal history factors associated with low back pain

Anotace práce:

Bakalářská práce se zabývá problematikou bolesti obecně se zaměřením na bolesti zad, jejich příčiny, faktory je podmiňující, diagnostiku, klasifikaci, léčbu, prevenci a ekonomické dopady na společnost. Předmětem výzkumu je široká populace neomezená věkem s výjimkou nezletilých. Cílem práce je zjistit z osobních anamnestických údajů pacienta, co je většinou příčinou bolestí zad, jak často bolestmi trpí, ve které oblasti pociťují největší bolest a při jaké činnosti, jak tyto obtíže řeší a zda jsou ochotni pokračovat v pravidelných pohybových aktivitách po zacvičení fyzioterapeutem.

Klíčová slova:

bolesti zad, faktory, osobní anamnéza, akutní bolest, chronická bolest, psychologické aspekty bolesti

Anotace v angličtině:

This bachelor thesis deals with the issue of pain in general, with the focus on back pain, its cause, determining factors, diagnostics, classification, treatment, prevention and the economical impact on the society. The subject of the research is general population of all ages with the exception of underage persons. The aim of the thesis is to analyze the case history of each patient and find out what the cause of back pain is, how often they suffer from it, in which part of the back the pain

prevails, during which activity, as well as how the patients try to solve the problems and whether they are ready to continue their exercise after having been trained by a physiotherapist.

Klíčová slova v angličtině:

low back pain, factors, personal history, acute pain, chronic pain, psychological aspects of pain

Přílohy vázané v práci:

Práce obsahuje 4 přílohy. Příloha 1: Dotazník Příloha 2: Modifikace škál obličejů Příloha 3: VAS Janssen-Cilag Příloha 4: VAS Mundipharma, GesmbH.

Rozsah práce:

100 stran

Jazyk práce:

český jazyk