UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy
Petra Štroblíková V. ročník – prezenční studium Obor: Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy
KVALITA ŽIVOTA OSOB S DIAGNÓZOU DIABETES MELLITUS ZÁVISLÝCH NA INZULINOTERAPII Diplomová práce
Vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.
Olomouc 2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu. V Olomouci dne 1. 6. 2011
………………………….
Touto cestou bych chtěla poděkovat paní MUDr. Miladě Bezděkové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálních podkladů k práci.
OBSAH OBSAH.......................................................................................................................................... 4 ÚVOD............................................................................................................................................ 7 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE.............................................................................................................. 8 1
ÚPLAVICE CUKROVÁ ................................................................................................. 10 1.1
Historie.......................................................................................................................... 10
1.2
Anatomicko-fyziologické poznatky .............................................................................. 11
1.3
Klasifikace úplavice cukrové ........................................................................................ 12
1.4
Příznaky úplavice cukrové ............................................................................................ 13
1.5
Diagnostika úplavice cukrové ....................................................................................... 14
1.6
Screening úplavice cukrové .......................................................................................... 16
1.7
Úplavice cukrová I. typu ............................................................................................... 17
1.7.1
Etiopatogeneze..................................................................................................... 17
1.7.2
Klinický obraz ..................................................................................................... 17
1.8
Úplavice cukrová II. typu.............................................................................................. 19
1.8.1
Etiopatogeneze..................................................................................................... 19
1.8.2
Klinický obraz ..................................................................................................... 20
1.9
Terapie úplavice cukrové .............................................................................................. 21
1.9.1
Dietní léčba.......................................................................................................... 22
1.9.1.1
Sacharidy ....................................................................................................... 22
1.9.1.2
Tuky............................................................................................................... 23
1.9.1.3
Bílkoviny ....................................................................................................... 23
1.9.1.4
Voda, minerální látky a vitamíny................................................................... 23
1.9.1.5
Vláknina......................................................................................................... 24
1.9.1.6
Potravinová pyramida .................................................................................... 24
1.9.1.7
Výměnné jednotky......................................................................................... 24
1.9.2
Fyzická aktivita.................................................................................................... 25
1.9.2.1
Fyzická zátěž u diabetiků I. typu ................................................................... 25
1.9.2.2
Fyzická zátěž u diabetiků II. typu .................................................................. 26
1.9.3
Terapie úplavice cukrové I. typu ......................................................................... 27
1.9.3.1
Druhy a charakteristiky působení inzulínu .................................................... 27
1.9.3.2
Úvodní inzulínové režimy ............................................................................. 29
1.9.3.3
Způsoby aplikace inzulínu ............................................................................. 30
1.9.4
Terapie úplavice cukrové II. typu ........................................................................ 31
1.9.4.1
Perorální antidiabetika ................................................................................... 32
1.9.4.2
Inzulinoterapie diabetiků 2. typu ................................................................... 34
1.10
Komplikace diabetu.................................................................................................. 36
1.10.1
Akutní stavy v diabetologii.................................................................................. 36
1.10.1.1
Hypoglykémie.............................................................................................. 36
1.10.1.2
Diabetická ketoacidóza ................................................................................ 37
1.10.1.3
Hyperglykemický hyperosmolární syndrom................................................ 38
1.10.1.4
Laktátová acidóza ........................................................................................ 39
1.10.2
Chronické komplikace úplavice cukrové............................................................. 40
1.10.2.1
Oční komplikace úplavice cukrové.............................................................. 40
1.10.2.2
Ledvinné komplikace úplavice cukrové ...................................................... 41
1.10.2.3
Diabetická neuropatie (postižení nervů) ...................................................... 42
1.10.2.4
Diabetická noha ........................................................................................... 43
1.10.3 1.11
Nespecifické komplikace diabetu ........................................................................ 44
Diabetes mellitus v těhotenství................................................................................. 45
1.11.1
Klasifikace diabetu v těhotenství......................................................................... 45
1.11.2
Pregestační diabetes mellitus............................................................................... 45
1.11.3
Gestační diabetes mellitus ................................................................................... 46
2
KVALITA ŽIVOTA ........................................................................................................ 47 2.1
Historie.......................................................................................................................... 47
2.2
Definice kvality života .................................................................................................. 48
2.3
Nástroje měření kvality života ...................................................................................... 49
2.4
Měření kvality života .................................................................................................... 50
2.5
WHOQOL-BREEF ....................................................................................................... 51
3
METODIKA PRÁCE ...................................................................................................... 53 3.1
Charakteristika zkoumaného vzorku ............................................................................. 53
3.2
Organizace výzkumu..................................................................................................... 53
3.3
Metodika výzkumu........................................................................................................ 53
3.4
Použité metody statistického zpracování dat................................................................. 54
4
VÝSLEDKY VÝZKUMU ............................................................................................... 55 4.1
Výsledky dotazníkového šetření ................................................................................... 55
4.2
Vyhodnocení kvality života .......................................................................................... 84
4.2.1
Vyhodnocení samostatných položek Q1 a Q2 ..................................................... 84
4.2.2
Vyhodnocení domény 1 - fyzické zdraví ........................................................... 86
4.2.3
Vyhodnocení domény 2 - prožívání................................................................... 88
4.2.4
Vyhodnocení domény 3 - sociální vztahy.......................................................... 90
4.2.5
Vyhodnocení domény č. 4 - prostředí................................................................ 91
4.3
5
Testování hypotéz ......................................................................................................... 93 4.3.1.1
Hypotéza č. 1 ................................................................................................. 93
4.3.1.2
Hypotéza č. 2 ................................................................................................. 94
4.3.1.3
Hypotéza č. 3 ................................................................................................. 95
4.3.1.4
Hypotéza č. 4 ................................................................................................. 96
ZÁVĚR ............................................................................................................................. 97
SOUHRN................................................................................................................................... 100 SUMMARY............................................................................................................................... 101 REFERENČNÍ SEZNAM ......................................................................................................... 102 PŘÍLOHY .................................................................................................................................. 105 ANOTACE ……………………………………………………………………….
ÚVOD V současné době přibývá osob s diagnostikovaným onemocněním diabetes mellitus (úplavice cukrová, cukrovka) s nutností pravidelné aplikace inzulínu. Samotné onemocnění má určitým způsobem vliv na samotnou kvalitu života. V důsledku nutnosti pravidelné inzulinoterapie je jedinec omezen ve svých každodenních činnostech, v ekonomické aktivitě apod. Dalo by se říci, že diabetes mellitus zasahuje výrazně do bio-psycho-sociální složky jedince. Je jen na dané osobě jak onemocnění příjme a dokáže s ním fungovat ve svém životě tak, aby jeho kvalita života nebyla podstatně snížena od zdravé populace. Jak již bylo uvedeno výše, diabetes mellitus ovlivňuje kvalitu života jedinců. Samotný pojem kvalita života je v současné moderní společnosti velmi využíván. Existují výzkumy a to nejen ve zdravotnictví, které zkoumají jak dané onemocnění ovlivňuje kvalitu života jedince. V diplomové práci je zjišťována kvalita života osob s diagnózou diabetes mellitus závislých na inzulinoterapii. Snaží se zjistit, zda má dané onemocnění dopad na samotné hodnocení kvality života jedinců. Výsledky výzkumu jsou porovnány s populačními normami jedinců v České republice. K potřebám výzkumného šetření je
použit
dotazník
Světové
zdravotnické
organizace
WHOQOL-BREF.
Dále se diplomová práce zabývá rozdíly v hodnocení kvality života různých věkových kategorií a pohlaví jedinců. Téma diplomové práce jsem si zvolila z důvodu mé pracovní činnosti na interním oddělení nemocnice ve Valašském Meziříčí, kde zastávám pozici všeobecná sestra. Každodenně se setkávám s problematikou diabetes mellitus a v této diplomové práci chci zjistit hodnocení kvality života u pacientů s danou diagnózou. Je nutnost zajistit diabetikům co nejlepší kvalitu života, aby byl jejich život aktivní a prožili jej takovým způsobem, jaký si představují.
Žít neznamená jen být živ, ale žít v pohodě“. Martialis 7
CÍLE A ÚKOLY PRÁCE Cílem diplomové práce je porovnat kvalitu života osob s diagnózou diabetes mellitus závislých na pravidelné aplikaci inzulínu s populačními normami jedinců v České republice. K porovnání s populačními normami je použit dotazník Světové zdravotnické organizace WHOQOL – BREF.
V diplomové práci jsou sledovány celkem čtyři dílčí cíle:
Cíl č. 1: Zjistit zda má diabetes mellitus negativní dopad na kvalitu života respondentů. Cíl č. 2: Zjistit zda existují rozdíly v hodnocení kvality života u různých věkových kategorií a různého pohlaví jedinců. Cíl č. 3: Zjistit zda se změnila kvalita života k horšímu po diagnostikování diabetu mellitu s nutností pravidelné inzulinoterapie. Cíl č. 4: Zjistit zda omezuje nutnost pravidelné aplikace inzulínu jedince v jejich každodenních činnostech.
8
Hypotézy diplomové práce jsou celkem čtyři:
Hypotéza č. 1: 1H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života a věkem respondentů. 1HA Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života a věkem respondentů. Hypotéza č. 2: 2H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života a pohlavím. 2H1 Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života a pohlavím. Hypotéza č. 3: 3H0 Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností inzulinoterapie je stejná. 3HA Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností inzulinoterapie je rozdílná. Hypotéza č. 4: 4H0 Předpokládám, že neexistuje souvislost mezi nutnosti
inzulinoterapie
a omezením činností. 4HA Předpokládám, že existuje souvislost mezi nutnosti a omezením činností.
9
inzulinoterapie
1
ÚPLAVICE CUKROVÁ
1.1 Historie Úplavice cukrová (diabetes mellitus, cukrovka) je lidstvu známa již od nepaměti. Poprvé se o diabetu mellitu zmiňuje řecký filozof a lékař Aretaeus z Kapadócie (což je dnešní Turecko) v 1. století našeho letopočtu. Pojem diabetes se později objevuje v lékařských spisech až v 11. století, a to v díle Ibn Sína, perského filozofa a lékaře islámského světa, známého v křesťanské literatuře poj jménem Avicenna. Až v polovině 19. století uskutečnil slavný Claude Bernard první vědecký výzkum látkové přeměny cukrů, který vedl k náčrtu první speciální diety pro diabetiky. Tato dieta spočívala v konzumaci potravin se sníženým obsahem cukrů a skládala se z jídel s nízkou kalorickou hodnotou. Zároveň se v tomto čase objevuje úzká souvislost mezi obezitou, sedavým způsobem života a cukrovkou. Nové poznatky o diabetu a její léčbě vyplynuly až z objevení inzulínu v roce 1922. Zasloužil se o to lékař a profesor kanadské univerzity Frederick Banting a jeho asistent Charles Best, student lékařské fakulty. Banting a Best zkoumali funkci slinivky břišní na zvířatech. Objevili, že po vyjmutí slinivky břišní z těla pokusných psů začíná jejich organismus trpět poruchami z nedostatku inzulínu (Ramon, Gelabert, 2009). Rybka (2007) hovoří o tzv. pandemii (hromadný výskyt infekčního onemocnění) diabetu mellitu, který se stává závažným problémem všech vyspělých společností v současné době. Diabetes mellitus je rozšířen po celém světě, a to i v oblastech, o kterých se donedávna hovořilo, že se zde nevyskytuje. V současné době probíhá mnoho výzkumů v oblasti diabetologie. Tyto výzkumy postupují především dvěma směry. Cílem jednoho je vývoj co nejdokonalejších praktických metod prevence a samotné léčby diabetu a zabránění vzniku závažných komplikací souvisejících s onemocněním. Tato cesta vede k získávání nových informací, které jsou potřebné a cenné pro diabetiky i pro lékaře. Druhý směr se snaží získat ty nejzákladnější informace o příčinách diabetu a jeho komplikacích (Rybka, 2007).
10
1.2 Anatomicko-fyziologické poznatky Klener (2001) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus je charakterizován zvýšenou koncentrací cukrů v krvi (hyperglykémie) a často současnou ztrátou cukru do moči (glykosurie). Základním patologickým činitelem, který k hyperglykémii vede, je nedostatečné či chybějící vylučování inzulínu. Rybka a kol. (2006) mluví o diabetu jako o dlouhotrvajícím a vleklém metabolickém
onemocnění
různé
příčiny,
jehož
společným
jmenovatelem
je hyperglykémie. Juřeniková a kol. (1999) definuje diabetes jako metabolické onemocnění, které vzniká na základě nedostatečného působení inzulínu a je provázeno hyperglykémií a glykosurií. Bezprostřední příčinou diabetu je nedostatečný účinek inzulínu. Inzulín se tvoří v tzv. Langerhanzenových ostrůvcích slinivky břišní a tvoří jej tzv. beta buňky. Inzulín z Langerhanzenových ostrůvků se uvolňuje do krve a dostává se pomocí jaterního oběhu do jater, kde je zčásti vychytáván. Zbylé množství se z jater dostane do velkého oběhu a je rozvedeno k jednotlivým orgánům a tkáním. Tam se inzulín naváže na receptory povrchu buněk. Teprve poté může biologicky působit. Inzulín vyvolává snížení hladiny krevního cukru - glukózy. Buňky jednak vychytávají glukózu, kterou použijí k metabolismu, nebo část ukládají do zásobní formy glukózy (glykogenu). Inzulín zároveň brání uvolňování glukózy z glykogenu a brání novotvorbě glukózy z aminokyselin. Podporuje také spojení bílkovin a tuků a brání jejich rozkladu. Beta buňky vydávají do oběhu stále malé množství inzulínu. Tato hladina kontroluje tvorbu glukózy v játrech. Hlavním podnětem ke zvýšení tvorby a vylučování inzulínu je zvýšená hladina cukru v krvi, k níž dochází po jídle (Klabusay a kol., 1993, s. 108). Dle Klabusay a kol. (1993) se na vzniku diabetu uplatňují tři faktory. Především vlivy genetické (nejvíce u diabetu II. typu), vlivy prostředí (u všech typů) a vlivy imunologické (nejvíce u I. typu diabetu).
11
1.3 Klasifikace úplavice cukrové Droste, Planta (1992) ve své knize klasifikují diabetes mellitus jako: • primární diabetes mellitus, který se dělí na diabetes mellitus I. typu, který označuje termínem inzulíndependetní diabetes mellitus nebo také jako juvenilní diabetes mellitus, a diabetes mellitus II. typu, který označuje termínem noninzulindependentní nebo také jako diabetes mellitus dospělých, • sekundární diabetes, který je součástí jiných onemocnění, • patologická glukózová tolerance, kdy porucha nedosahuje stupně jasného diabetu, ale po zatížení cukry ve stravě se sklon k diabetické poruše projeví hyperglykémií, • těhotenský neboli gestační diabetes.
Rybka a kol. (2006) ve své knize uvádí rozdíly oproti starší klasifikaci. Především je zaveden termín diabetes mellitus typu I a II (DMT1, DMT2) místo dříve používaných pojmů inzulindependentní (IDDM) a noninzulindependentní (NIDDM). Dále se v této nové klasifikaci nerozlišuje diabetes mellitus typu II s obezitou a bez obezity. Také se zavádí nový pojem hraniční poruchy glukózové homeostázy (HPGH) pro stavy, které představují zvýšené riziko pro vznik diabetu. Tabulka 1. Klasifikace diabetes mellitus a poruch glukózové homeostázy (Rybka a kol., 2006) Diabetes mellitus Diabetes mellitus typ 1 (DMT1). Diabetes mellitus typ 2 (DMT2). Ostatní specifické typy diabetu.
Gestační diabetes mellitus (GDM). Hraniční poruchy glukózové homeostázy
Zvýšená glykémie na lačno. Porušená glukózová tolerance.
12
1.4 Příznaky úplavice cukrové Dle Klabusay a kol.(1993) jsou příznaky poměrně pestré. Základním příznakem je hyperglykémie (zvýšená hladina cukru v krvi) a
polyurie (zvýšené vylučování
moče), kdy pacienti vymočí mnohdy i více než 3 litry za den. Čím vyšší je hyperglykemie, tím jsou příznaky výraznější. Mezi další příznaky patří především polydipsie (velká žízeň). Jsou také často malátní, unavení, mají pocit slabosti a obvykle také velký hlad (tzv. vlčí hlad). Trvá-li neléčený diabetes mellitus delší dobu, pacienti ztrácí na tělesné hmotnosti. Trpí výrazným svěděním kůže, hlavně v oblasti genitálu, na kůži se vyskytují nehojící se plísňová nebo hnisavá onemocnění. V pozdějším stádiu, když se diabetik dostává do metabolického rozvratu, vyskytuje se u něj nechutenství, zvracení a příznaky dehydratace. Je nutné dodat, že některé příznaky jako polyurie se objevují také u nemocí ledvin. Je nutné tedy vždy provést komplexní vyšetření pacienta. Corraza, Daimler a kol. (1992) uvádějí, že pacienti s diabetem popisují tyto příznaky: • polydipsie, • polyurie, • únava, slabost, • svědění na celém těle, u žen zejména v okolí genitálu, • neutišitelný hlad, • zhoršení zraku, • výskyt ranek v kožních záhybech, • časté záněty sliznice v ústech, v pochvě a na penisu, • bolest hlavy, • noční křeče v lýtkách. Dospělí mohou být i při zvýšené hladině cukru zcela bez potíží, nebo tyto potíže jsou jen nepatrné. U mladých lidí, kterým náhle inzulín začne úplně chybět, se zpočátku některé příznaky nemusí vůbec objevit. Nemoc se pak ale rychle stává životu nebezpečnou (Corraza, Daimler, 1992).
13
1.5 Diagnostika úplavice cukrové Pro stanovení diagnózy se vyšetřuje: • hladina cukru v krvi (glykémie), která se vyšetřuje z kapilární nebo žilní krve. Fyziologické rozmezí z kapilární krve je 4,2 – 6,1 mmol/l a z žilní krve je rozmezí 3,8 - 5,9 mmol/l, • hladina cukru v krvi po zatížení - orálně-glukózotoleranční test, který se provádí při podezření na diabetes mellitus ke konečnému rozhodnutí, zda se jedná nebo nejedná o diabetes mellitus. Princip testu spočívá ve vypití 75g glukózy rozpuštěné v 250 ml vodného roztoku, tento roztok je nutné vypít za 5-10 minut. Klientovi se následně odebírá krev, a to nalačno před vypitím roztoku, dále za 60 minut a 120 minut po vypití roztoku. U zdravého člověka po zatížení glykémie nepřesahuje za 60 minut 10 mmol/l, po 120 minutách klesne pod 7 mmol/l. U klienta s diabetem glykémie za 60 minut po vypití roztoku přesahuje 11 mmol/l a za 120 minut se pohybuje v rozmezí 8-11 mmol/l.
Při kontrole kondenzace diabetu mellitu se provádí tato vyšetření: • glykemický profil, který můžeme rozdělit na malý glykemický profil (odebírá se 3x denně kapilární krev na vyšetření glykémie) a velký glykemický profil (kapilární krev na glykémii se odebírá 7-8x denně dle zvyklostí daných zařízení), • vyšetření moče na přítomnost cukru v moči, kdy se tato moč sbírá za 24 hodin nebo určitý časový úsek, • glykovaný hemoglobin, který určuje obraz průměrné glykémie za 4 týdny, • glykovaný protein, který informuje o průměrné hodnotě glykémie za posledních 10 dní (Juřeniková a kol., 1999).
14
Rybka (2007) ve své knize uvádí doporučení WHO, která byla přijata téměř všemi státy EU, kdy se diabetes mellitus diagnostikuje splněním některé ze tří možných diagnostických konstelací: • příznaky diabetu mellitu plus náhodná koncentrace plazmatické glukózy ≥ 11,1 mmol/l (náhodná = stanovená kdykoliv v průběhu dne a bez ohledu na časový interval od posledního jídla), • plazmatická glukóza na lačno ≥ 7,0 mmol/l (nalačno = bez energetického příjmu minimálně po dobu 8 hodin), • dvouhodinová plazmatická glukóza ≥ 11,1 mmol/l v glukózotolerančním testu.
O diagnóze diabetu svědčí: • přítomnost
příznaků
provázené
náhodnou
glykémií
vyšší
než 11,1 mmol/l, • při nepřítomnosti klinických projevů a nálezu koncentrace glukózy v žilní plazmě nalačno vyšší než 7,0 mmol/l, • nález glykémie za dvě hodiny při orálně glukózotolerančním testu vyšší nebo rovné 11,1 mmol/l v kapilární krvi nebo žilní plazmě (Rybka, 2007, s. 15).
Rybka a kol. (2006, s. 33) ve své knize uvádí aktualizované doporučení České diabetologické společnosti a České společnosti biochemie. Obě tyto společnosti převzaly diagnostická kritéria pro glukózu v plazmě žilní krve na lačno. Tato kritéria jsou následující: • vyloučení diabetes mellitus < 5,6 mmol/l, • zvýšené riziko diabetu mellitu je při rozmezí hodnot glykémie 5,6 – 6,99 mmol/l, • o diabetes mellitus se jedná při hodnotě ≤ 7,0 mmol/l (nutno potvrdit opakovaným měřením).
15
1.6 Screening úplavice cukrové K vyhledávání diabetu mellitu se využívá především hodnocení glykémie. Kontrola hodnot glykémie se provádí u nerizikových jedinců jednou za 2 roky a je součástí preventivních prohlídek. U osob se zvýšeným rizikem vzniku diabetu mellitu se kontrola hodnot glykémie provádí jednou ročně. Okamžitá kontrola u osob se zjevnými příznaky diabetu mellitu (Rybka, 2007).
16
1.7 Úplavice cukrová I. typu 1.7.1 Etiopatogeneze Úplavice
cukrová
(diabetes
mellitus)
I.
typu
je
onemocnění,
které
je charakteristické probíhajícím zánětem B-buněk, který vede k úplnému nedostatku inzulínu, což podmiňuje nutnost jeho dodání. Na etiopatogenezi se podílejí jak faktory genetické, tak faktory zevního prostředí (Rybka, 2007). Výsledky posledních let ukazují, že diabetes mellitus vzniká v jakémkoli věku a že pacienti nejsou zcela závislí na inzulínu především v časných stádiích nemoci (Rybka a kol., 2006). Podle americké diabetologické asociace došlo k rozdělení diabetu mellitu I. typu na dva typy: • typ 1A
- je imunitně zprostředkovaná forma a je charakterizována
přítomností protilátek proti ostrůvkům a zánětem ostrůvků slinivky břišní se zničením ostrůvkových beta buněk. Vždy programuje k těžkému inzulínovému nedostatku.
Diabetes mellitus 1A je spojován také
s mnoha jinými chorobami, • typ 1B - byl popsán v africké a asijské společnosti a jeho etiologie není přesně známa. Je určen pro formy diabetu mellitu s těžkým inzulinovým deficitem (Rybka, 2007, s. 12, 19).
1.7.2 Klinický obraz Klíčovým ukazatelem diabetu mellitu je glykémie (hladina cukru v krvi). Příznaky někdy zřetelně ukazují na diabetes, někdy ale mohou tyto příznaky zcela chybět (Rybka a kol., 2006). Klinický obraz je podmíněn nedostatkem inzulínu. Vázne přesun glukózy z extracelulární (mimobuněčné) do intracelulární (buněčné) tekutiny buněk různých orgánů. Hladina glukózy tedy v extracelulární tekutině stoupá a tím stoupá i její osmolarita. Dochází ke zvýšení osmoticky aktivních látek v ledvině, což vede k polyurii (zvýšené množství moče). Polyurie vede ke ztrátě extracelulární tekutiny a k příznakům 17
dehydratace (nedostatek tekutin v organismu). Větší ztráta extracelulární tekutiny vede k hypotenzi (nízký krevní tlak) a za extrémní situace může dojít až k rozvinutí šokového stavu, kdy je postižený ohrožen na životě v důsledku metabolického rozvratu. U tzv. juvenilního diabetu mellitu mladých, štíhlých je nástup onemocnění často velmi prudký a je provázen typickými příznaky. K projevu diabetu často dochází při horečnatě probíhající viróze, angíně, psychickému stresu, kdy jsou vyplaveny kontraregulační hormony. Často je rozpoznán až při dramatickém vzniku příznaků diabetické ketoacidózy (viz. komplikace úplavice cukrové). Po zahájení inzulínové terapie může dojít k remisi onemocnění (přechodné vymizení příznaků nemoci). V tomto období si nemocný načas přestane aplikovat inzulín nebo jsou aplikovány jen minimální dávky inzulínu. Tomuto období se říká honeymoon period (Rybka, 2007).
18
1.8 Úplavice cukrová II. typu 1.8.1 Etiopatogeneze Diabetes mellitus II. typu je metabolická porucha, která je charakteristická nedostatkem inzulínu, který vede v organismu k nedostatečnému použití glukózy. Na rozdíl od diabetu mellitu I. typu se nejedná o zánik schopnosti B-buněk slinivky břišní vyrábět inzulín. Základem je porucha rovnováhy mezi vylučováním a účinkem inzulínu v metabolismu glukózy. Jde o kombinaci porušeného vylučování inzulínu a poruše v působení inzulínu v cílových tkáních. Na vzniku onemocnění se podílejí vlivy genetické i exogenní (vlivy zevního prostředí) (Rybka, 2007). Klener (2001) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus II. typu nejčastěji postihuje osoby trpící nadváhou. Rybka (2007) ve své knize uvádí také zvláštní typ dědičného diabetu mellitu s názvem MODY, který se vyčleňuje z diabetu mellitu 2. typu. Tento typ je specifickou formou diabetu mellitu, u něhož na základě genetiky dochází k defektům funkce B-buněk slinivky břišní. Existuje 6 podtypů MODY, pro které jsou charakteristické následující znaky: • časná manifestace DM, • vysoká rodinná zátěž, • malé riziko diabetických komplikací.
Inzulínová rezistence (odolnost) je stav, kdy orgány a tkáně nejsou schopny dostatečně reagovat na inzulín. Podkladem je změna struktury a funkce inzulínového receptoru. Inzulínová rezistence postupně zvyšuje nároky na vylučování inzulínu, čímž vede k hyperinzulinizmu (zvýšené množství inzulínu).
Díky tomu je inzulín
biologicky neaktivní a vzniká tedy nedostatek inzulínu, i když je v organismu vysoká koncentrace cirkulujícího inzulínu. Hyperglykémie je pak důsledkem nedostatku účinného inzulínu (Klener, 2001; Rybka, 2007). Diabetes mellitus II. typu se projevuje v kterémkoli věku, nejčastěji však po 40. roce
života
jedince.
Nemocní
nejsou
závislý
na
podávání
inzulínu,
ovšem v některých situacích se k udržení uspokojivé kompenzace cukrovky inzulín 19
vyžaduje. U většiny nemocných s diabetem mellitus II. typu dochází k postupnému prohlubování diabetické poruchy. Důsledkem toho je, že i u těch nemocných, kteří byli zpočátku léčeni dietou a pak perorálními antidiabetiky (PAD), je nutno nakonec přistoupit k léčbě inzulínem (Rybka a kol., 2006).
1.8.2 Klinický obraz Rybka (2007) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus II. typu tvoří asi 85-90% všech nemocných s diabetem. Projevy tohoto typu diabetu mellitu jsou velmi nenápadné, symptomatologie velmi chudá, mnohdy se může projevit až chronickými diabetickými komplikacemi. Onemocnění může probíhat až 18 let skrytě a záchyt tohoto onemocnění je mnohdy náhodný.
20
1.9 Terapie úplavice cukrové Štork a kol. (1981) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus je onemocnění nevyléčitelné, u kterého lze pouze potlačit projevy metabolické poruchy. Cílem léčby je, aby nemocný netrpěl příznaky diabetu a byl aktivní. U diabetiků I. typu se dosahuje léčebného cíle podáváním inzulínu. Diabetikovi se sestavuje tzv. inzulínový program, což znamená sestavení aplikací inzulínu během každých 24 hodin. Stanovení léčby pacientů s diabetem mellitus II. typu je mnohdy složitější než u diabetiků I. typu. Základním opatřením je úprava životosprávy. Mnohdy bývá také problém s tím, který z antidiabetických preparátů použít. Je nutné si také uvědomit, že při neuspokojivé kompenzaci diabetu mellitu je nutné přejít na inzulinoterapii, i když se jedná o diabetes II. typu (Rybka a kol., 2006). Rybka a kol. (2006, s. 48, 49) ve své knize uvádí přehled cílů léčby diabetu mellitu: • přiměřená hodnota glykémie, kdy uspokojivá hodnota na lačno je 4,7 mmol/l, za 1-2 hodiny po jídle 8-10 mmol/l, • nepřítomnost příznaků hyperglykémie nebo hypoglykémie, • normální hodnota glykovaného hemoglobinu, což je dlouhodobý ukazatel kompenzace diabetu, • nepřítomnost acetonu a většího množství cukru v moči, • udržování přiměřené tělesné hmotnosti, • normální hladina krevních tuků, • negativní bílkovina v moči, • udržovat normální nebo doporučenou hodnotu krevního tlaku, • přiměřená denní dávka inzulínu.
21
1.9.1 Dietní léčba Dieta patří mezi základní opatření v léčbě diabetu mellitu. Hodnota cukru v krvi je závislá na jídle, druhu, ale i frekvenci přijaté potravy. Dietu hodnotíme jak po stránce energetické, tak po stránce skladby a poměru základních živin. Kaloricky má být dieta vyvážená tak, aby diabetik neubýval na své tělesné hmotnosti, ale také nepřibýval, je-li jeho tělesná hmotnost optimální. Je-li diabetik otylý, musí být kalorický příjem snížen, aby se jeho tělesná váha normalizovala (Rybka, 2007; Klabusay a kol., 1993). Cílem dietní léčby diabetu dle Rybky (2007, s. 31) je: • zlepšení kompenzace diabetu mellitu při dietě sladěné s vlastní produkcí inzulínu, s léčbou inzulínem nebo perorálními antidiabetiky a fyzickou aktivitou, • zachování přiměřené tělesné hmotnosti a normálních hodnot krevního tlaku, • zabránit nepřiměřeným výkyvům glykémie, prevence hypoglykémie a normalizace glykémie po jídle, • dosažení normálního složení krevních lipidů, • prevence a léčba pozdních komplikací diabetu.
1.9.1.1 Sacharidy Sacharidy dělíme na monosacharidy (jednoduché cukry) a polysacharidy (složené cukry). Mezi monosacharidy patří glukóza - hroznový cukr, sacharóza – řepný cukr, fruktóza – ovocný cukr, laktóza – mléčný cukr, maltóza – sladový cukr (Rybka a kol., 2006). Monosacharidy by diabetik neměl jíst a to dokonce ani při přípravě jídel. Je vhodné je nahrazovat umělými nekalorickými sladidly. Diabetik by měl vědět, že při požití hladina krevního cukru velmi rychle stoupá a slinivka břišní je nepřiměřeně zatížena. Monosacharidy se vyskytují i jako součást ovoce. Ovoce má však velký obsah vlákniny, proto je jeho požití v malém množství vhodné. Diabetikům se doporučuje
22
sníst středně velké jablko nebo přiměřené množství jiného ovoce jako mezijídlo (Kožnarová a kol., 2007). Polysacharidy se vyskytují v rostlinné stravě a patří k nim hlavně škrob. Polysacharidy a potraviny, které je obsahují, jsou pro diabetika vhodnou potravou. Patří sem zejména moučné výrobky a všechny druhy zeleniny. Měly by tvořit základ diabetické stravy (Rybka a kol. 2006; Kožnarová a kol., 2007). Rybka (2007) uvádí, že spotřeba polysacharidů má tvořit 45-60% celkového energetického příjmu. Pro pacienty na inzulinoterapii mají být dávky rozděleny asi do 6 porcí, naopak u diabetiků II. typu se doporučuje rozdělit dávku do 4 porcí s vynecháním druhé večeře.
1.9.1.2 Tuky Jsou buď živočišného, nebo rostlinného původu. Hladinu cukru v krvi neovlivňují, ale je nutné počítat s jejich energetickou spotřebou. Jsou také zdrojem esenciálních mastných kyselin, které jsou pro organismus nezbytné. Živočišné tuky obsahují cholesterol, proto se doporučuje jej nahrazovat tuky rostlinnými (Rybka a kol., 2006).
1.9.1.3 Bílkoviny Bílkoviny mají význam stavebních kamenů při výstavbě tkání, pro tvorbu enzymů, hormonů, ale i význam dodavatele energie. Bílkoviny se nacházejí v živočišné i bílkovinné potravě. V živočišné potravě jsou na bílkoviny bohatá zejména libová masa, mléko, mléčné výrobky, vaječný bílek. Z rostlinných zdrojů jsou to zejména luštěniny, ale i jiná zelenina (Kožnarová a kol., 2007).
1.9.1.4 Voda, minerální látky a vitamíny Vodu přijímá diabetik v libovolném množství. Minerální vody je nutné vybírat s nízkým obsahem sodíku. Pokud je strava diabetika dostatečně pestrá, není u nemocného s diabetem nutné dodávání vitamínů ve formě tablet. Strava by měla obsahovat všechny druhy vitamínů (Kožnarová a kol., 2007).
23
1.9.1.5 Vláknina Je součást potravy, která se neštěpí ve střevě. Vytváří pocit sytosti a nemá vliv na hodnotu krevního cukru. Pozitivně působí také na vyprazdňování střeva. Vlákninu dělíme podle rozpustnosti ve vodě na rozpustnou, která se nachází zejména v luštěninách a ovoci, a na nerozpustnou vlákninu, která se nachází zejména v obilovinách (Rybka a kol., 2006; Kožnarová a kol., 2007).
1.9.1.6 Potravinová pyramida Rybka (2007) ve své knize definuje pojem potravinová pyramida. Ta pomáhá vybírat diabetikovi vhodná jídla. Je dělena do čtyř částí, přičemž jídla nacházející se na bázi pyramidy (potraviny se složitými sacharidy – chléb, těstoviny, cereálie, ryže, brambory) by měla tvořit 40% energie v denním příjmu potravy. Jídla z třetí části pyramidy (zelenina, ovoce) by měla tvořit 35% energie v denním příjmu potravy, jídla z druhé části (netučné mléčné výrobky, libové maso a drůbež) 20% a jídla z vrcholku pyramidy (tuky, maso, vejce) asi 5% energie v denním příjmu potravy (viz. příloha č. 5).
1.9.1.7 Výměnné jednotky Výměnná jednotka je takové množství různého druhu jídla, které přibližně stejně ovlivní hladinu glykémie. V České republice je za 1 výměnnou jednotku považováno 12 g sacharidů. Těchto 12 g je obsaženo v různých váhových množstvích jednotlivých potravin. Množství a rozložení výměnných jednotek na jednotlivá jídla by měla odpovídat doporučením k diabetické dietě. Jestliže diabetik závislý na inzulínu sní více výměnných jednotek, než odpovídá jeho diabetické dietě, je možno si připíchnout krátkodobý inzulín. Udává se, že na 1 přidanou výměnou jednotku ráno a v poledne se připichuje 2 j. inzulínu večer (Rybka, 2007, s. 35).
24
Tabulka 2. Příklady výměnných jednotek základních potravin (Rybka, 2007). Potravina
Hmotnost
Míra
Výměnné jednotky
Chléb kmínový
25g
½ krajíce
1
Mléko polotučné
250ml
1 sklenice
1
Brambory vařené
65g
běžná velikost
1
Rýže vařená
50g
2 lžíce
1
Jogurt Florián
150g
1 ks
2
1.9.2 Fyzická aktivita Pravidelná fyzická aktivita je významným faktorem ve zlepšování zdraví. Má příznivý vliv na psychickou a fyzickou pohodu člověka a má potenciál zlepšovat kvalitu života. Je nutné, aby byla fyzická aktivita u diabetiků prováděna správně. Cvičit by se mělo denně. Při inzulinoterapii by se měl diabetik vyhnout sportům, při nichž by mohla být hypoglykémie (snížená hladina cukru v krvi) nebezpečná, což je například potápění, horolezectví, apod. (Perušicová a kol., 2000).
1.9.2.1 Fyzická zátěž u diabetiků I. typu Dle Perušicové a kol. (2000) je metabolická a hormonální reakce organismu na zátěž určována několika faktory. Patří k nim zejména intenzita a trvání zátěže, druh a dávka inzulínu použitého před cvičením, apod. V souvislosti se vzájemnou souhrou těchto faktorů může koncentrace glukózy v krvi během zátěže klesat, stoupat nebo může zůstat beze změn. Glykémie klesá zejména při intenzivní zátěži, nebo pokud uplynuly od posledního jídla více než tři hodiny. Glykémie zůstává nezměněna, pokud je fyzická aktivita krátká a stoupá, pokud je zátěž nadměrná.
25
Rybka a kol. (2006) ve své knize uvádí doporučení pro fyzickou zátěž u diabetiků 1. typu: • je nutná metabolická kompenzace diabetu. Při glykémii nižší než 5,5 mmol/l a vyšší než 14 mmol/l nesportovat, • je nutná monitorace hodnoty glykémie před, během a po zátěži, • jako prevence hypoglykémie je nutné zahájit cvičení 1-2 hodiny po jídle. Navíc se doporučuje konzumovat 20-40g sacharidů před a každou hodinu během zátěže, • doporučuje se vyhýbat těžké zátěži během vrcholného účinku inzulínu, • pro aplikaci inzulínu vybírat nezátěžová místa, • dle potřeby je možno snížit dávku inzulínu o 30-50%.
1.9.2.2 Fyzická zátěž u diabetiků II. typu U pacienta s diabetem 2. typu je pravidelná fyzická zátěž důležitou složkou terapie (Rybka a kol., 2006). Perušicová a kol. (2000) ve své knize uvádí prospěšnost fyzické aktivity u diabetu 2. typu: • fyzická aktivita je doplněk k dietě pro počáteční redukci hmotnosti, • je to pomůcka v udržování poklesu hmotnosti, • vyšší pocit pohody a zlepšení kvality života, • dochází ke snížení glykémie při a po zátěži, • dochází ke zvýšení inzulínové senzitivity, • hladina glykovaného hemoglobinu klesá, • dochází se snížení diastolického a systolického tlaku, • nižší koncentrace triglyceridů, • mírní zvýšení HDL cholesterolu, • zlepšení kardiovaskulární zdatnosti, • větší síla a pružnost.
26
1.9.3 Terapie úplavice cukrové I. typu Základem terapie diabetu mellitu I. typu je terapie inzulínem. Cílem léčby diabetu je dobrá kvalita života a zamezení vzniku komplikací, které souvisí s diabetem mellitem. U diabetika I. typu je nutné zahájit inzulinoterapii ihned při zjištění diagnózy (Klener, 2001; Rybka, 2007). Marek a kol. (2010) ve své knize dělí inzulíny na dvě skupiny: • humánní (lidský) inzulín, který se dříve vyráběl semisyntézou, kdy se v molekule vepřového inzulínu nahradila odlišná aminokyselina, nyní se však od tohoto způsobu upouští a převládá biosyntéza, • druhou
skupinou
jsou
analoga
inzulínu,
jejichž
struktura
je pozměněna za účelem dosažení specifických vlastností. Díky pozměněné molekule dochází k velmi rychlé resorpci. Na trhu existuje tzv. Humalog.
1.9.3.1 Druhy a charakteristiky působení inzulínu První skupinou jsou krátce působící inzulíny. Tento druh inzulínu je tvořen dobře rozpustnými krystaly, proto je čirý. Řadíme zde Humulin R, Actrapid, Insuman Basal. Všechny mají rychlý nástup účinku (vesměs do 30 minut) a poměrně krátké působení (4-6 hodin). Další skupinou jsou tzv. ultrakrátké neboli rychle působící analoga inzulínu. Patří zde analog inzulin aspro (Humalog), inzulin aspart (Novorapid) nebo inzulin glulisin (Apidra). Jejich účinek velmi rychle nastupuje, ale také velmi rychle odeznívá. Další skupinou jsou intermediární inzulíny neboli středně dlouho působící inzulíny nazývané také jako NPH inzulíny. Tyto inzulíny mají charakter suspenze a jsou zakalené. Je potřeba zde dávat pozor na tzv. vločkování, kdy dochází ke ztrátě účinnosti inzulínu. Tyto inzulíny mají opožděný nástup a různé trvání účinku. Patří zde Insulatard HM, Insuman Basal a Humulin N. Poslední skupinou jsou dlouhodobě působící analoga inzulínu. Zde patří analog glargin (Lantus) a analog determir (Levemir). Tyto inzulíny mají opožděný
27
nástup a různé trvání účinku, zajišťují také vyrovnanou hladinu inzulínu a nazývají se jako „inzulíny bezvrcholové“. Vedle těchto skupin inzulínů se používají také tzv. premixované inzulíny, které vznikají mísením rychle působícího inzulínu s NPH inzulíny. Patří zde Mixtard 30, jehož výrobcem je Novo Nordisk, Humulin M3, výrobcem je Eli Lilly, a Insuman Comb 25, jehož výrobcem je Sanofi-Aventis. Jejich vlastností je rychlý nástup účinku vlivem rychle působícího inzulínu a současně přetrvávající efekt díky NPH inzulínu. Podíl rychle působícího inzulínu je vyznačen v názvu (např. Mixtard 30 nebo Humulin M3 obsahují 30% rychle působícího inzulínu a 70% NPH inzulínu). Ještě rychlejšího nástupu účinku je docíleno při použití rychle působícího analoga ve směsi. Jako např. Novomix 30, jehož výrobcem je Novo Nordisk, nebo Humalog Mix 25 či Humalog Mix 50, jehož výrobcem je Eli Lilly (Rybka, 2007; Marek a kol., 2010). Tabulka 3. Přehled inzulínů (Rybka, 2007). KRÁTCE PŮSOBÍCÍ INZULÍNY Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
Actrapid HM
30 min.
1,5–3,5 hod.
7–8 hod.
Novo Nordisk
HMR (regular)
20-30 min.
1–3 hod.
5–7 hod.
Eli Lilly
Insuman Rapid
30 min.
1–4 hod.
7-9 hod.
Sanofi-Aventis
STŘEDNĚ DLOUHO PŮSOBÍCÍ INZULÍNY Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
Insulatard HM
do 1,5 hod.
4-12 hod.
24 hod.
Novo Nordisk
Insuman Basal
do 1 hod.
3-4 hod.
11-20 hod.
Sanofi-Aventis
Humulin N
1-2,5 hod.
4-12 hod.
12-16 hod.
Eli Lilly
RYCHLE PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
lispro/Humalog
10-15 min.
30-60 min.
3-4 hod.
Eli Lilly
aspart/Novorapid
10-15 min.
40-50 min.
3-5 hod.
Novo Nordisk
glulisin/Apidra
10-15 min.
55 min.
3-5 hod.
Sanofi-aventis
DLOUHODOBĚ PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
glargin/Lantus
60-120 min.
není
24 hod.
Sanofi-Aventis
determir/Levemir
60-120 min.
není
20 hod.
Novo Nordisk
28
1.9.3.2 Úvodní inzulínové režimy Rybka (2007) ve své knize dělí úvodní inzulínové režimy do těchto kategorií: • úvodní inzulínový režim 1-A, kdy se 3x denně aplikuje krátkodobě působící inzulín regular (aplikuje se 20-30 min. před hlavním jídlem) a 1x denně NPH (aplikuje se před spaním nejčastěji ve 22 hodin). Tato léčba se volí u pacientů, kteří dávají přednost častějšímu přijmu potravy v menších porcích, • úvodní inzulínový režim 1-B, kdy se aplikuje 3x denně rychle působící analog (aplikuje se těsně před jídlem) a 2x denně NPH (aplikuje se ráno po probuzení a před spaním). Tato léčba se volí u diabetiků, kteří vyžadují větší pracovní flexibilitu s příjmem potravy 3x denně.
Dále Rybka (2007) definuje také tzv. speciální inzulínové režimy, které se používají u pacientů, u kterých se pomocí základních režimů nedaří dosáhnout optimálních hodnot glykémie. Tyto režimy dělí do těchto kategorií: • speciální inzulínový režim 1, kdy se aplikuje 3x denně krátkodobě působící inzulín regular (aplikuje se 20-30 min. před hlavním jídlem) a 2x denně NPH (aplikuje se ráno po probuzení a před spaním). Tato léčba je volena u pacientů, u kterých dominuje hyperglykémie před obědem, • speciální inzulínový režim 2, kdy se aplikuje 3x denně rychle působící analog (aplikuje se těsně před jídlem) a 3x denně NPH (aplikuje se před snídaní, obědem a před spaním). Tato léčba se volí u pacientů, u kterých převládá hyperglykémie před večeří, • speciální inzulínový režim 3, kdy se aplikuje 3x denně rychle působící analog (aplikuje se těsně před jídlem) a 1 x denně dlouhodobě působící analog (aplikuje se s večeří). Tato léčba se volí u pacientů, u kterých se nepodařilo zvládnout hyperglykémii nalačno, hyperglykémii před večeří, hypoglykémii v noci a nad ránem.
29
1.9.3.3 Způsoby aplikace inzulínu K aplikaci inzulínu se používají inzulínové stříkačky (např. Becton Dickinson, Omnican). Jde o speciální stříkačky s fixovanou jehlou, které jsou opatřeny stupnicí vyznačující počet jednotek. V současné době se používají stříkačky pro koncentraci inzulínu 100j/ml (U100). Někteří výrobci dodávají na stříkačku boční nástavec, který zastává funkci lupy (viz. příloha č. 6). Dále se k aplikaci inzulínu používají inzulínová pera (např. Humapen, Eli Lilly, Novopen, Novo Nordisk, Optipen Sanofi-Aventis). Pera jsou aplikátorem se zásobníkem inzulínu, který vydrží na několik dávek a poté se zásobník vymění za nový. Tento způsob diabetikům výrazně usnadňuje aplikaci inzulínu. Při aplikaci je důležité místo vpichu, neboť jim může být ovlivněna účinnost inzulínu, protože např. z krajiny břicha se inzulín vstřebává rychleji než z hýždí. Účinnost inzulínu také závisí na hloubce vpichu, na tukové vrstvě, na fyzické aktivitě. Střídání míst vpichu inzulínu může mít za následek rozkolísání diabetu, a proto se doporučuje používat jen určitou oblast (Kapounová, 2007; Marek a kol., 2010) (viz. příloha č. 7). Kapounová (2007) ve své knize uvádí, že inzulín lze aplikovat také pomocí inzulínové pumpy, kdy se pomocí mikropumpy dodává inzulín kontinuálně (stále). Pumpy jsou indikovány při dekompenzaci diabetu, který nelze zvládnout jinou formou intenzivní terapie, při ranních hyperglykémiích, které nelze zvládnout večerní dávkou inzulínu, při těhotenství diabetiček, při velmi nepravidelném režimu pacienta apod. Nutností této metody je, aby byl pacient schopen o pumpu pečovat a aby zvládal její technické ovládání. Kontraindikací je psychicky labilní pacient, pacient závislý na alkoholu apod. Vlastní zavedení léčby se provádí za hospitalizace a je velmi důležité, aby byl vedle pacienta edukován také rodinný příslušník. Rybka (2007) uvádí, že léčba inzulínovou pumpou je v dnešní době moderní léčebnou metodou. Inzulínové pumpy mají tu výhodu, že mohou plynule po celých 24 hodin zajišťovat přívod inzulínu a umožňují soulad podání inzulínu, příjmu potravy a fyzické aktivitě tak, aby se pacient mohl vyhnout výkyvům glykémie (viz. příloha č. 8).
30
1.9.4 Terapie úplavice cukrové II. typu Dle Lullmanna a kol. (2004) je cílem terapie zvýšit citlivost tkání a orgánů vůči inzulínu. Mnohdy stačí pouze diabetická dieta, popř. snížení tělesné hmotnosti při obezitě, a pravidelná fyzická aktivita. Jestliže tato opatření nevedou k úpravě metabolismu, přichází na řadu medikamentózní léčba. Při terapii se začíná perorálními antidiabetiky (PAD) – buď s derivátem sulfonylmočoviny, nebo s biguanidem metforminem. Jestliže léčení s jednou z těchto látek není efektivní, přejde se na látku druhou. Pokud se ani poté nedostaví uspokojivý efekt, musí se přejít na léčbu inzulínem. V neposlední řadě lze také u terapie diabetu II. typu použít kombinaci PAD a inzulínu. Dle Rybky (2007) je přístup k léčbě diabetu II. typu rozdělen do tří po sobě následujících kroků: • 1. krok je změna životního stylu a tableta metforminu, • 2. krok je „další medikace“, kdy dochází k nepravidelným hodnotám glykémie a je nutnost k metforminu přidat druhý lék, • 3. krok je „další úprava terapie“, kdy při neúspěšné dvojkombinaci je namístě trojkombinace léčby nebo inzulinoterapie, upřednostňována je inzulinoterapie.
Cíle léčby se dle Rybky (2007) stanovují individuálně. Zvláštní důraz je kladen na edukaci (výchovu) diabetika. Tento výchovně vzdělávací program má vést diabetika k větší
samostatnosti
v oblasti
péče
o
svoje
onemocnění,
s cílem
převést
na něj spoluzodpovědnost za léčbu. V neposlední řadě je také nutná péče o dobrý duševní stav diabetiků.
31
1.9.4.1 Perorální antidiabetika 1.9.4.1.1 Perorální antidiabetika ovlivňující inzulínovou rezistenci Rybka (2007) do této skupin antidiabetik řadí biguanidy, jehož zástupcem je metformin. Tento lék zvyšuje citlivost tkání na inzulín, zpomaluje vyprazdňování žaludku, zrychluje pohyby střeva a má příznivý účinek na lipidový metabolismus. Jeho hlavní nevýhodou jsou dyspeptické potíže (nechutenství, pocit na zvracení, zvracení), které se mohou vyskytovat v úvodu léčby. Tento lék se vylučuje ledvinami a jeho kontraindikací (stav vylučující některé léčebné postupy) je nedostatečná funkce ledvin a jater, těhotenství, alkoholismus. Metformin se podává buď v monoterapii (terapie jen jedním preparátem), nebo v kombinaci s deriváty sulfonylmočoviny, thiazolidindiony či inkretiny (Marek a kol., 2010). Dle Rybky (2007) se při zahájení terapie podává metformin v nejnižší dávce (500 mg) a to 1-2 x denně. Při chronické užívání by dávka neměla přesahovat 2000 mg denně. Další skupina, která patří do této kategorie, jsou tzv. glitazony. Tyto látky zvyšují citlivost různých tkání k inzulínu. Zástupci této skupiny jsou pioglitazon a rosiglitazon. Tyto léky se používají ke kombinační léčbě a jsou indikovány v kombinaci
se
sulfonylmočovinou,
kde
nelze
použít
metformin
pro
jeho
nesnášenlivost, anebo v kombinaci s metforminem, kde monoterapie tímto preparátem nedosáhla požadovaného výsledku. Dávkování pioglitazinu je 15-30 mg denně, rosiglitazinu 4-8 mg (Lullmann a kol., 2004; Rybka, 2007).
1.9.4.1.2 Sulfonylureová sekretagoga Do
této
skupiny
řadíme
dle
Lullmanna
a
kol.
(2004)
deriváty
sulfonylmočoviny. Jejich mechanismus účinku spočívá v senzibilizaci (citlivosti) B-buněk vůči fyziologickým sekrečním procesům. Deriváty sulfonylmočoviny neovlivňují tvorbu, ale jen vyplavení inzulínu, proto jsou při chybějící syntéze inzulínu neúčinné. Tyto látky jsou kontraindikovány při nestabilním diabetu, v těhotenství, onemocnění jater, ledvin a štítné žláze. 32
Rybka (2007) do této skupiny řadí: • glibenclamid, který má největší riziko hypoglykémie, • glipizid má nejrychlejší nástup účinku, • gliklazid má menší hypoglykemizující efekt, • gliquidon, který je vylučován žlučí, a proto je možno jeho použití u pacientů s renální insuficiencí, • glimerid je nejnovějším preparátem s menším rizikem hypoglykémie.
1.9.4.1.3 Nesulfonylureová sekretagoga Zde řadíme glinidy, které ovlivňují časnou fázi inzulínového vyměšování, proto se také nazývají rychlými sekretagogy. Tyto látky se rychle vstřebávají z trávicího ústrojí a nazývají se také „inzulínem v tabletách“. Do této skupiny řadíme repaglinid, jehož dávkování je 3x denně 0,5-4 mg dávky, a nateglinid, který se podává před hlavním jídlem 3x denně po 30-60 mg. Další kategorií jsou tzv. inhibitory alfaglukosidáz, které snižují vstřebávání sacharidů, a snižují tedy glykémii. (Rybka, 2007). Tabulka 4. Přehled perorálních antidiabetik (Rybka, 2007). LÉČIVA OVLIVŇUJÍCÍ INZULÍNOVOU REZISTENCI biguanidy
metformin (Adimet, Diaphage, Glucophage, Gluformin, Laugerin, Metfirex, Megtogamma, Metformin, Siofor) rosiglitazon (Avandia)
glitazony
pioglitazon (Actos) SULFONYLUREOVÁ SEKRETAGOGA glibenclamid (Maninil, Glucovance)
deriváty sulfonylmočoviny
gliklazid (Diaprel, Diaprel MR, Glicirex) gliquidon (Glurenorm) glimepirid (Amaryl) NESULFONYLUREOVÁ SEKRETAGOGA repaglinid (Novonorm)
glinidy
nateglinid (Starlix)
33
1.9.4.1.4 Kombinace PAD terapie Dle Rybky (2007) se v lékařské praxi využívají kombinace sulfonylmočoviny a metforminu, glinidu a metforminu, nebo glitazonu a sulfonylmočoviny. Léky, které ovlivňují inzulinovou rezistenci, jako např. metformin a glitazon, lze použít v kombinaci s perorálními antidiabetiky zaměřenými na nedostatek inzulínu, jako např. glinidy, deriváty sulfonylmočoviny. Druhá látka se přidává až tehdy, pokud bylo dosaženo maximálního dávkování jedné látky a nedochází k optimální kompenzaci glykémie. Kombinovaná léčba pomocí perorálních antidiabetik má ovšem výraznější hypoglykemický účinek. Nejčastěji se v léčbě diabetu používá kombinace dvou perorálních antidiabetik. Trojkombinace není doporučována a není příliš validní. Spíše se volí kombinace PAD a inzulinoterapie. Tabulka 5. Kombinace PAD dostupná v ČR (Rybka, 2007). NÁZEV PREPARÁTU
ÚČINNÁ LÁTKA
Glibomet
glibenclamid 2,5 mg metformin 400 mg rosiglitazon 1 mg
Avandamet 1 mg
metformin 500 mg rosiglitazon 2 mg
Avandamet 2 mg
metformin 500 mg nebo 1000 mg glibenclamid 2,5 mg nebo 5 mg
Glucovance
metformin 500 mg rosiglitazon 4 a 8 mg
Avaglim
glimepirid 4 mg
1.9.4.2 Při
Inzulinoterapie diabetiků 2. typu přetrvávajících
hyperglykémiích
(zvýšená
hladina
cukru
v krvi)
a neuspokojivé kompenzaci diabetu je nutné začít uvažovat o možnosti inzulinoterapie. Terapie inzulínem je indikována při přetrvávající hyperglykémii nalačno > 13,9 mmol/l. Také je nutno zahájit inzulinoterapii ihned, pokud jsou přítomny symptomy diabetu s polyurií, polydipsií. Inzulín lze kombinovat s perorálními antidiabetiky i podávat samostatně.
34
V praxi se zahajuje inzulinoterapie u diabetiků 2. typu, u kterých nelze dosáhnout žádoucí kompenzace glykémie pomocí perorálních antidiabetik. Dávky při zahájení inzulinoterapie se pohybují kolem 10j (Rybka, 2007).
35
1.10 Komplikace diabetu 1.10.1
Akutní stavy v diabetologii
Do této kategorii řadíme dle Rybky (2007) hypoglykémii, hyperglykémii, diabetickou ketoacidózy a laktátovou acidózu. Akutní komplikace diabetu mellitu jsou často život ohrožující komplikace a jsou spojeny s metabolickým rozvratem organismu (Klener, 2001).
1.10.1.1 Hypoglykémie Adams, Harold (1999) definuje hypoglykémii jako hladinu glukózy v krvi nižší než 3,3 mmol/l. Jde o metabolickou poruchu s život ohrožujícími následky, neboť glukóza je nezbytná pro funkci mozkových buněk a její nedostatek může následně způsobit poruchu mozku a smrt. Rybka (2007) ve své knize dělí hyperglykemické reakce do čtyř stupňů: • mírnou, kdy není přítomen žádný klinický ani biochemický nález, • středně těžkou, kdy jsou již přítomné klinické příznaky, ale pacient je schopen hypoglykémii zvládnout sám, • těžkou, kdy pacient potřebuje pomoc jiné osoby, • kóma, kdy pacient ztrácí vědomí, stav může být provázen křečemi apod.
Příčinou hypoglykémie je nadměrná dávka inzulínu a perorálních antidiabetik, neadekvátní nebo opožděný příjem potravy a náhlá zátěž ve spojitosti s předchozími příčinami (Rybka, 2007). Klinický obraz hypoglykémie je individuální a značně rozdílný. Zatímco jedni pacienti zůstávají bez příznaků, mohou jiní při stejné hladině glykémie projevovat klasické příznaky hypoglykémie. Pacient může být zpočátku lehce nepozorný, přeříkává se, nedovede se koncentrovat, později je neklidný, rychle nastupuje hlad, bezvědomí. Někdy může vést hypoglykémie k agresivitě, častý je třes končetin, kůže je vlhká, zpocená, jazyk je vlhký. Velmi častá je také tachykardie (zvýšená srdeční frekvence), hodnota krevního tlaku je většinou normální. Častým příznakem je pocení a bledost
36
Vzácně může hypoglykémie vést k epileptickému záchvatu (Adams, Harold, 1999; Klener, 2001). Terapie dle Klenera (2001) spočívá v podání cukru per os (ústy). U osob, které nemohou polykat, se podá 40 ml 40% glukóza i. v. Pokud do 5 minut nedojde k optimalizaci hodnot, tento proces se opakuje. Nutná je důsledná kontrola hodnot glykémie co 15 minut.
1.10.1.2 Diabetická ketoacidóza Diabetická ketoacidóza je život ohrožující stav, který je charakterizován těžkými poruchami řízení sacharidového, proteinového a tukového metabolismu v důsledku nedostatku inzulínu. Neléčená ketoacidóza vede k dehydrataci (ztráta vody u organismu) a osmotické diuréze. Jestliže hladina glykémie přesáhne ledvinný pás, dochází k úbytku elektrolytů: draslíku, sodíku, fosfátů a magnezia. Játra reagují zvýšením oxidace, což vede k nadprodukci ketolátek. Hromadění ketolátek způsobuje následně acidózu (zvýšení kyselé reakce krve) (Rybka, 2007). Klener (2001, s. 735, 736) uvádí, že ketoacidóza vzniká v důsledku velkého nadbytku glukagonu za současného váznutí odsunu glukózy z extracelulární tekutiny do intracelulární. Důsledkem je hyperglykémie a zvýšená koncentrace acetoacetátu. Tento stav vede k těžkké metabolické acidóze, zvýšení osmolarity a diuréze, které se klinicky projevuje polyurií (zvýšené močení). Polyurie vede ke ztrátě nejprve extracelulární tekutiny a posléze i intracelulární tekutiny s příznaky dehydratace a vysušení sliznice dutiny ústní. V důsledku snížení volume extracelulární tekutiny klesá perfúze (průtok) orgánů, což má za následek oligurii (snížené vylučování moči) až anurii (zástava močení). V extrémních případech dochází k poklesu krevního tlaku, tachykardii (zvýšený pulz) a známkám cirkulačního šoku. Ke ketoacidóze může docházet v důsledku nedostatečné aplikaci inzulínu, selhání inzulínové pumpy nebo vynechání terapie při zánětlivých onemocněních. Rozvoj příznaků je pomalý a trvá až několik dní. Diabetická ketoacidóza se projevuje ztrátou na váze s polyurií (zvýšené močení), polydipsií (nadměrná žízeň), hypoventilací a dehydratací. V dechu může být cítit ovocný pach. Který vzniká v důsledku nadprodukce ketolátek. Mnohdy je přítomno zvracení, abdominální bolest, která může napodobovat bolest při náhlých příhodách břišních. Bývá snížen pohyb 37
gastrointestinálního traktu. Jsou přítomny různé poruchy vědomí až koma (Rybka, 2007). Terapii dělí Rybka (2007) ve své knize do čtyř následujícíh kroků, které zahrnují tyto úkony: • úprava cirkulující objemu, • úprava a kontrola glykémie, • léčba změn elektrolytové rovnováhy, • úprava ketoacidózy.
Bezprostředně po zjištění hyperglykémie je nutné zahájit terapii inzulínem, a to v dávce 20j rychle působícího inzulínu (Actrapid, Humulin R). Následuje podání infuzní terapie s 8-12 j tohoto inzulínu až do doby, kdy je hodnota glykémie nižší než 15 mmol/l. Poté se pacient převede na systém více inzulínových dávek. Velmi důležitá je také dehydratace pacienta, kdy je opět zavedena infuzní terapie pomocí fyziologického roztoku. Často je nutné do této infuze přidat draslík v podobě 7,5% KCl. Komplikace diabetické ketoacidózy se projevují častěji u starších pacientů. Nejčastější komplikací je selhání ledvin, arytmie, náhlé koronární příhody, srdeční selhání. Může se také vyskytnout mozkový edém, často se vyskytují různé infekce, zejména pneumonie (Rybka, 2007).
1.10.1.3 Hyperglykemický hyperosmolární syndrom Adams, Harold (1999) ve své knize definuje hyperglykemický hyperosmolární syndrom jako akutní metabolický syndrom, se kterým se nejčastěji setkáme u diabetiků II. typu. Tento syndrom je charakterizován vysokou hladinou glukózy v krvi, která přesahuje 33 mmol/l a není provázen produkcí ketolátek buď vůbec, nebo jen ve velmi malé míře. Tento stav se velmi podobá diabetické ketoacidóze a je charakterizován těžkou dehydratací a neurologickou dysfunkcí. Úmrtnost na tento syndrom je velmi vysoká. Při podezření je nutno jednat okamžitě. Klener (2001) uvádí, že tato komplikace se vyskytuje především u diabetiků vyššího věku a ve stáří. Při tomto stavu dochází k hyperglykémii a díky osmotické
38
diuréze k extrémní dehydrataci. Vyvolávající příčinou tohoto stavu je nejčastěji infekce, zejména bronchopneumonie, často také urosepse. Pacient je často v kómatu. Také sliznice úst a jazyka je suchá. V důsledku sníženého množství extracelulární tekutiny dochází k tachykardii. Hodinová diuréza je výrazně snížená v důsledku hypoperfúze (snížený průtok ledvinami) ledvin. Mohou se také vyskytnout křeče. Nástup příznaků je pomalý a mnohdy může trvat až týdny. Hodnota glykémie je mnohdy až 55 mmol/l. Terapie spočívá v rehydrataci (zavodnění) a terapii inzulínem. Je nutné zvolit přiměřenou rychlost rehydratace, neboť při pomalé rehydrataci je možnost vzniku cirkulačního šoku, při rychlé rehydrataci je pacient ohrožen edémem mozku. K rehydrataci se využívá fyziologický roztok. Terapie inzulínem spočívá v podání 12 – 20 j krátkodobého inzulínu intravenózně. Při hodnotách okolo 15 mmol/l se přechází v podání inzulínu subkutánně. Prognóza je horší než při diabetické acidóze (Klener, 2001).
1.10.1.4 Laktátová acidóza Jedná se o metabolickou acidózu, která vzniká v důsledku kumulace laktátu v organismu na podkladě různých patologických stavů. Typické je zvýšení koncentrace laktátu v krvi nad 5 mmol/l, u závažnějších případů 7 mmol/l (Rybka, 2007). Rybka (2007) laktátovou acidózu dělí na dva typy: • typ A, který provází tkáňovou hypoxii (nedostatek kyslíku v tkáních), • typ B, který vzniká v důsledku poruchy energetického metabolismu a dělí se na typy B1, B2, B3.
Pacient zpočátku pociťuje únavu, je slabý a má sklon k hypotenzi (snížený tlak krve). Dále je dušný, trpí bolestmi břicha a nakonec mohou vzniknout různé poruchy vědomí. Terapie spočívá v podání hydrogenkarbonátu sodného v infuzi. Léčba musí být zaměřena na vyvolávající příčiny, základní onemocnění, důležitá je také oxygenace (zajištění kyslíkové terapie) pacienta a podpora oběhu (Klener, 2001; Rybka, 2007).
39
1.10.2
Chronické komplikace úplavice cukrové
Jde o chronické komplikace specifické pro diabetes mellitus, tzn., že mohou vzniknout pouze u nemocného s touto diagnózou (Vlček, Fialová a kol., 2010).
1.10.2.1 Oční komplikace úplavice cukrové Dle Rybky (2007) se jedná o komplikaci, která postihuje cévy sítnice. Jde o komplikaci diabetu mellitu, která vzniká v důsledku specifických morfologických změn, na podkladě metabolické poruchy u diabetického syndromu. Diabetická retinopatie je podmíněna trváním choroby. Postihuje 80 – 100% nemocných s diabetem I. typu a více než 60% nemocných s diabetem II. typu s trváním delší než 20 let. U nemocných s diabetem II. typu je výskyt očních komplikací vyšší, trvání diabetu do vzniku těchto komplikací kratší. Vznik slepoty související s diabetickou retinopatií je v ČR kolem 0,3 – 0,4%. Klinický obraz dělí Klener (2001) na tři základní stadia: • neproliferativní diabetická retinopatie, • pokročilá neproliferativní diabetická retinopatie, • proliferativní diabetická retinopatie.
Neproliferativní diabetická retinopatie je charakterizována mikroaneuryzmaty, což jsou okrouhlé, červené a ostře ohraničené tečky, které představují rozšířenou kapiláru. Dále je přítomna intraretinální hemoragií (krvácení), která se vstřebává až měsíce a nezanechává funkční následky. Také můžeme pozorovat tvrdé exudáty (výpotek), které jsou tvořeny lipoproteiny a mohou poškodit zrakovou ostrost. Pokročilá neproliferativní diabetická retinopatie, kdy na sítnici nacházíme měkké exudáty, venózní abnormality a zúžení střední periferii sítnice. Proliferativní diabetická retinopatie je charakterizována neovaskularizací na sítnici. Jejím základním znakem jsou nově vytvořené cévy vycházející ze sítnice. Tyto cévy nemají pevnou stavbu endotelu, což má za následek extravazální prosakování. Nově vytvořené cévy mohou adheovat pevně k zadní ploše sklivce, což vede ke krvácení a odchlípení sliznice. Na sítnici se objevuje hemoragie, krev
40
se může objevit i ve sklivci a dochází hemoftalmu. Důsledkem jsou závažné změny zraku a slepota. Terapie je založena na normalizaci glykemie, krevního tlaku a terapie dyslipidemie. V současné době je hojně využívána také laserová korelace sítnice (Klener, 2001, Rybka, 2007).
1.10.2.2 Ledvinné komplikace úplavice cukrové Onemocnění ledvin neboli diabetická nefropatie je v současné době hlavní příčinou chronického selhání ledvin vyžadující náhradu ledvin. Výskyt tohoto onemocnění v posledních letech roste (Marek a kol., 2010). Diabetická nefropatie se vyskytuje u dvou třetin diabetiků I. typu a asi u poloviny diabetiků II. typu. Její výskyt i závažnost onemocnění se zvyšuje délkou trvání diabetu. Výskyt a progrese také závisí na řádné kompenzaci diabetu mellitu, která dokáže progresi diabetické nefropatie v časných stádiích zastavit nebo zbrzdit. Diabetická nefropatie je závažnou komplikací diabetu mellitu, která zhoršuje kvalitu života těchto osob (Navrátil a kol., 2008). V patogenezi převládá řada faktorů, a to hemodynamických a metabolických, které se vzájemně propojují. Uplatňuje se zde také dědičná zátěž. Zásadní význam má chronická hyperglykémie, která vede ke zvýšení glykoproteinů v bazální membráně glomerulů a tubulů. Velký význam v etiopatogenezích diabetické nefropatii mají také změny renální hemodynamiky, kdy dochází ke zvýšení intraglomerulárního tlaku (Rybka, 2007). Rybka (2007) ve své knize dělí příznaky do čtyř stádií: • 1. Stádium latentní (hyperfiltračně-hypertrofické), které je charakterizováno zvýšením glomerulární filtrace o 10-40%. Také zde převládá zvětšení ledvin a přechodná mikroalbuminurie. Toto stádium je potencionálně reverzibilní, • 2.
Stádium
(incipientní
diabetická
nefropatie),
které
je
charakterizováno trvalou mikroalbuminurií, také glomerulární filtrace klesá, často se objevuje také hypertenze,
41
• 3. Stádium (manifestní diabetická nefropatie), kdy dochází k rozvoji proteinurie, zvýšení systémového krevního tlaku a dochází ke konečné sklerotizaci většiny glomerulů, • 4. Stádium (chronické renální selhání), což je terminální fáze.
Dle Marka a kol. (2010) je léčba diabetické nefropatie zaměřena na: • prevenci vývoje mikroalbuminurie (primární prevence), • prevenci
progrese
mikroalbuminurie
do
manifestní
proteinurie
(sekundární prevence), • ovlivnění progrese renální insuficience, • léčbu selhání ledvin.
1.10.2.3 Diabetická neuropatie (postižení nervů) Diabetická neuropatie, neboli postižení periferních nervů u diabetiků, je velmi časté onemocnění. Toto onemocnění se projevuje zejména silnými bolestmi, svalovou slabostí, parézami (ochrnutí) nervů a může diabetika invalidizovat. Diabetická neuropatie se podílí na etiopatogenezi diabetické nohy. Při diabetu mellitu 1. typu nastupuje zpravidla po deseti letech trváno onemocnění, u diabetu 2. Mellitu typu se příznaky diabetické neuropatie mohou projevit již při diagnóze diabetu mellitu nebo může onemocnění probíhat dlouhá léta asymptomaticky. Na vzniku se podílí dlouhodobá hyperglykémie (Klener, 2001; Rybka, 2007). Vlček, Fialová a kol. (2010) ve své knize dělí diabetickou neuropatii do tří forem: • senzitivní
forma,
která
se
projevuje
zejména
paresteziemi
a poruchami čití. Časté jsou noční nesnesitelné bolesti, nepřesně lokalizované bolesti dolních končetin, které nereagují na běžná analgetika, • motorická diabetická neuropatie, která může vést je svalovým obrnám,
42
• autonomní diabetická neuropatie, která může vyvolat srdeční arytmie, němou ischémii myokardu, zhoršené vyprazdňování žaludku či močového měchýře, zácpu nebo průjem.
Základem léčby diabetické neuropatie je kompenzace diabetu s normalizacemi glykémie. Důležitá je také léčba pomocí různých mastí (Rybka, 2007).
1.10.2.4 Diabetická noha Syndrom diabetické nohy je dle WHO definován jako ulcerace (tvoření vředů) a destrukce (ničení) hlubokých tkání nohy spojená s neuropatií, angiopatie a infekcí. Do syndromu se řadí také pacienti po amputacích na dolních končetinách. Diabetická ulcerace na nohou je definována jako rána, která proniká celou vrstvou kůže dolní končetiny. Ulcerace povrchová nepřesahuje do podkožní tkáně, ulcerace hluboká penetruje do podkožní tkáně a zasahuje často fascie (povázky), svaly nebo šlachy. Gangréna je definována jako nekróza kůže a přilehlých struktur (Rybka, 2007, s. 163). Klener (2001) ve své knize klasifikaci diabetické nohy: • stupeň 0, kdy je vysoké riziko ulcerace, • stupeň 1, kdy je již přítomná ulcerace v kůži, ale nepřesahuje tukovou vrstvu, • stupeň 2, kdy je přítomna hlubší ulcerace přesahující tukovou vrstvu a penetrující na šlachy, kloubní pouzdra nebo na kosti, ale bez přítomnosti infekce, • stupeň 3, kdy jej již přítomná infekce, • stupeň 4, který označujeme lokalizovanou gangrénou, nejčastěji na prstech nebo patě, • stupeň 5, kdy je přítomna gangréna nebo nekróza vyžadující amputaci.
Hlavními patologickými činiteli, které vedou k rozvoji diabetických nohou, jsou především diabetická neuropatie. Vyvolávajícím činitelem, který vede ke vzniku ulcerací, bývají při již přítomné diabetické neuropatii především traumata (nevhodná obuv, chůze na boso, pády). K biochemickým faktorům patří kromě snížené pohyblivosti kloubů také deformity nohou. Na vzniku diabetické nohy se podílí také 43
imunitní faktory, jako je náchylnost k infekcím, dysfunkce imunitního systému apod. Nejčastěji se jedná o smíšenou etiologii s převahou diabetické neuropatie (Rybka, 2007). Základem léčby diabetické nohy je prevence. Důležitá je každodenní hygiena nohou, sanace plísňových infekcí mezi prsty, pravidelná péče o nohy. Ponožky je nutno nosit bavlněné a měnit je každý den. Boty diabetiků musí být dostatečně široké a mít hluboce měkkou stélku, ale málo ohebnou podrážku. V případě vzniku vředu se pacient imobilizuje na lůžku. Při vzniku infekce je nutná antibiotická léčba (Klener, 2001)
1.10.3
Nespecifické komplikace diabetu
Nejedlá (2006) ve své knize uvádí tyto nespecifické komplikace diabetu: • ateroskleróza, • sklon k infekcím, zejména močových cest a kožním, • zhoršená motilita orgánů v důsledku diabetické neuropatie (záněty žlučových cest, zpomalené vyprazdňování apod.).
44
1.11 Diabetes mellitus v těhotenství Jak roste počet diabetiků, tak vzrůstá také počet diabetiček, které chtějí mít dítě. Asi 2-4% těhotných žen je postiženo diabetem mellitus. Z toho asi u 0,5-1,5% gravidit se jako komplikace objevuje diabetes mellitus 1. typu. Asi u 4-14% všech těhotných se vyskytuje gestační diabetes mellitus (Malhotra, 2006).
1.11.1
Klasifikace diabetu v těhotenství
Diabetes v těhotenství je rozdělen do dvou kategorií: • pregestační diabetes mellitus, kdy diabetes mellitus vznikl již před otěhotněním, • gestační diabetes mellitus, který byl diagnostikován v průběhu těhotenství (Malhotra, 2006).
Přítomnost hyperglykémie v průběhu prvního trimestru gravidity, tzn. v průběhu organogeneze, může vést ke vzniku malformací (vývojová odchylka). Tyto malformace často postihují srdce a centrální nervový systém. Rizika pro matku a plod jsou zejména hypertenze, vyšší procento porodů císařským řezem, vyšší frekvence infekcí (Rybka, 2007).
1.11.2
Pregestační diabetes mellitus
Pregestační diabetes mellitus znamená, že byl diagnostikován již před otěhotněním. Cílem péče těchto pacientem je dosáhnout plánovaného rodičovství v období co nejlepší kompenzace diabetu. Nedostatečná kompenzace diabetu totiž vede k spontánním potratům a malformacím plodu (Malhotra, 2006, Rybka, 2007). Všechny pacientky s diabetem mellitus 1. typu jsou léčeny humánními inzulíny s nejméně 3-4 dávkami inzulínu denně.
Pacientky jsou vybaveny glukometry
pro selfmonitoring (samomonitorování). V případě, že se u těhotné diabetičky nedosáhne dobré kompenzace diabetu mellitu, je nutná hospitalizace gravidní ženy v kterémkoliv týdnu těhotenství (Rybka, 2007).
45
1.11.3
Gestační diabetes mellitus
Gestační diabetes mellitus je definován jako poruchy glukózové intolerance, která vznikla v průběhu gravidity. K identifikaci těchto žen se používá univerzální screening, který probíhá v 17. týdnu těhotenství a to pomocí orálně-glukozotolerančního testu. Základem terapie je zahájení inzulinoterapie a dieta (Malhotra, 2006). Rybka (2007, s. 262) ve své knize uvádí rizikové faktory vzniku gestačního diabetu: • gestační diabetes mellitus v předchozí graviditě, • rodinná anamnéza diabetu mellitu, • porod dítěte o větší hmotnosti v minulé graviditě, • porod dítěte s komplikacemi, které by mohly souviset s gestačním diabetem, • anamnéza předčasného porodu s kongenitálními abnormalitami, • špatná porodnická anamnéze zahrnující opakované potraty, hypertenzi, eklampsii, apod., • anamnéza recidivujících infekcí močových cest, • glykosurie manifestující se během gravidity, • věk nad 30 let, • obezita.
46
2
KVALITA ŽIVOTA
2.1 Historie Kvalita života je jedním z nejčastěji používaných pojmů současné medicíny. Vyjadřuje názor, že zdravotní péče má smysl do té míry, v jaké pozitivně ovlivňuje život pacientů. V současné době, pro kterou je charakteristické prodlužování délky života a převaha chronických, dlouhotrvajících nemocí nad nemocemi infekčními, se za hlavní cíl medicíny nepovažuje zdraví nebo prodloužení života samo o sobě, ale zachování nebo zlepšení kvality života. O kvalitě života se však nemluví jen v lékařství. S tímto termínem se můžeme setkat také v psychologii, sociologii, kulturní antropologii, ekologii a již zmíněné medicíně. Sociologové např. sledují kvalitu života u různých sociálních skupin a srovnávají ji. Psychologové se zaměřují především na pohodu jednotlivců a pokouší se ji pomoci různých metod měřit (Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 9). Payne (2005, s. 205) ve své knize uvádí, že termín kvalita života byl poprvé v historii zmíněn již ve 20. letech, a to v souvislosti s úvahami o ekonomickém vývoji a úloze státu v oblasti materiální podpory nižších společenských vrstev. Byl diskutován zejména vliv státních dotací na kvalitu života chudších lidí. Po 2. světové válce se pojem kvalita života stal cílem různých sociálních programů.
Vznikl
nový
interdisciplinární
obor,
výzkum
kvality
života,
který měl poskytnout podklady pro návrh a hodnocení účinné sociální politiky (Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 9). V 70. letech německý politik Willy Brandt postavil politický program německé sociální demokracie na dosahování lepší kvality života pro své spoluobčany. Brzy tento termín zdomácněl v sociologii, kde od té doby slouží k odlišení podmínek života. Důvodem pro studium kvality života a jeho nejdůležitějším cílem je podporovat a rozvíjet takové životní prostředí a takové životní podmínky, které by lidem umožňovaly žít způsobem, který je pro ně nejlepší, ve kterém nacházejí smysl a který si dovedou a mohou užít (Payne, 2005, s. 206).
47
2.2 Definice kvality života V literatuře se setkáme s celou řadou definic kvality života. Na nejzákladnější úrovni je kvalita života chápána jako důsledek působení neboli interakce mnoha různých faktorů. Jsou to především faktory sociální, zdravotní, ekonomické, a environmentální podmínky, které kumulativně a velmi často neznámým způsobem interagují, a tak ovlivňují lidský rozvoj na úrovni jednotlivců, ale také na úrovni celých společností. Koncept kvality života má celkem dvě dimenze, a to subjektivní a objektivní. Subjektivní kvalita života se týká lidské emocionality a všeobecné spokojenosti se svým životem. Objektivní kvalita života znamená splnění požadavků týkajících se sociálních a materiálních podmínek života, sociálního statusu a fyzického zdraví daného jednotlivce (Payne, 2005). Světová zdravotnická organizace kvalitu života chápe jako to, jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům (Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 10).
48
2.3 Nástroje měření kvality života Nejobvyklejší metodou zjišťování kvality života je využívání dotazníků nebo strukturovaných rozhovorů. Všeobecné dotazníky jsou použitelné pro jakýkoli soubor pacientů nebo zdravé populace. Jejich výhodou je, že umožňují vzájemné srovnání různých podmínek a souborů osob a lze je využít pro populační šetření. Nevýhodou je, že nemusí být dost citlivé na podchycení intervence zaměřené na symptomy. Speciální dotazníky jsou naproti tomu určeny pro pacienty s určitými obtížemi a obsahují položky, které zjišťují dopad těchto obtíží na život pacienta. Dotazníky tohoto typu jsou schopny zachycovat klinicky významné změny, ale jejich výsledky lze obtížně srovnávat nebo zobecňovat (Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 10).
49
2.4 Měření kvality života Křivohlavý (2002) ve své knize dělí metody měření do třech skupin: • metody měření kvality života, kdy tuto kvalitu života hodnotí druhá osoba, • metody měření kvality života, kde hodnotitelem je samotná osoba, • metody smíšené, které vznikly kombinací dvou předchozích.
Bartoňová, dragomerická (2006, s. 10) ve své knize uvádí, že kvalita života bývá měřena ze tří perspektiv a to: • jako objektivní měření sociálních ukazatelů, • jako subjektivní odhad celkové spokojenosti se životem, • jako subjektivní odhad spokojenosti s jednotlivými životními oblastmi.
Kvalitu života lze sledovat na individuální úrovni, kde slouží k sestavení např. terapeutického plánu a k vyhodnocení použitých postupů. Dále se používá na úrovni skupin pacientů s určitým typem onemocnění, kde se měření kvality života používá jako indikátor efektu léčby, dopadu vedlejších účinků léků, apod. A nakonec se používá k populačnímu šetření kvality života, který může sloužit jako podklad k preventivním programům či k plánování zdravotní či sociální péče (Bartoňová, Dragomerická, 2006).
50
2.5 WHOQOL-BREEF Podle Bartoňové, Dragomerické (2006) je whoqol-Bref dotazník s 26 položkami. Kdy první dvě položky (Q1 a Q2) jsou samostatně vyhodnotitelné. Dalších 24 položek je sdruženo do 4 oblastí – fyzická, psychologická, sociální oblast a prostředí. Do domény (dom1) fyzické zdraví řadíme: • položka q3 - bolest a nepříjemné pocity, • položka q4 - závislost na lékařské péči, • položka q10 - energie a únava, • položka q15 - pohyblivost, • položka q16 - spánek, • položka q17 - každodenní činnosti, • položka q18 - pracovní výkonnost. Do domény (dom2) prožívání řadíme: • položka q5 - potěšení ze života, • položka q6 - smysl života, • položka q7 - soustřední, • položka q11 - přijetí tělesného vzhledu, • položka q19 - spokojenost se sebou, • položka q26 - negativní pocity. Do domény (dom3) sociální vztahy řadíme: • položka q20 - osobní vztahy, • položka q21 - sexuální život, • položka q22 - podpora přátel, • položka q8 - osobní bezpečí. Do domény (dom4) prostředí řadíme: • položka q9 - životní prostředí, • položka q12 - finanční situace, • položka q13 - přístup k informacím, • položka q14 - záliby, • položka q23 - prostředí v okolí bydliště, 51
• položka q24 - dostupnost zdravotní péče, • položka q 25 - doprava. Dvě samostatné položky: • Q1 - kvalita života, • Q2 - spokojenost se zdravím.
52
3
METODIKA PRÁCE
3.1 Charakteristika zkoumaného vzorku Respondenti, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, jsou diabetici závislí na inzulínu a pravidelně navštěvují diabetologickou poradnu. Výběr respondentů závisel tedy na tom, zda jsou léčeni pomocí inzulinoterapie, což byl hlavní předpoklad účasti na dotazníkovém šetření. Celkový počet respondentů byl 134, z toho 50% respondentů byli muži a 50% respondentů ženy. Ve výzkumném šetření byli přítomni respondenti ve věkové kategorii 30 – 44 let a 60 – 74 let.
3.2 Organizace výzkumu Výzkum probíhal v Nemocnici Valašské Meziříčí na interním oddělení. Samotný výzkum trval od června roku 2010 do března 2011. K výzkumnému šetření byl použit dotazník světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF, který je zcela anonymní. Vždy mohla být zvolena jen jedna odpověď z více nabízených. Bylo rozdáno celkově 134 dotazníků, z toho 67 věkové skupině 30 – 44 let a 67 věkové skupině 60- 64 let. Dotazníky byly rozdány dle věku a pohlaví.
3.3 Metodika výzkumu V diplomové práci byl použit dotazník kvality života Světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF, který se skládá s 24 položek rozdělených do čtyř domén a dvou samostatně vyhodnotitelných položek. Mezi dané domény patří fyzické zdraví, prožívání, sociální vztahy a prostředí. K doméně fyzické zdraví (dom1) patří otázky z dotazníkového šetření č. 5, 6, 12, 17, 18, 19, 20. K doméně prožívání (dom2) patří otázky z dotazníkového šetření č. 7, 8, 9, 13, 21, 28. K doméně sociální vztahy (dom3) patří otázky z dotazníkového šetření č. 22, 23, 24, 10.
53
K doméně prostředí (dom4) patří otázky z dotazníkového šetření č. 11, 13, 15, 16, 25, 26, 27. Dvě samostatně vyhodnotitelné položky jsou v dotazníkovém šetření otázky č. 3, 4. K dotazníku byly přidány celkem 4 otázky pro potřebu ověření hypotéz. V dotazníkovém šetření jsou to otázky č. 1, 2, 29, 30.
3.4 Použité metody statistického zpracování dat V první části výzkumu bylo zpracováno celkem 30 otázek dotazníkového šetření do tabulek a grafů. Tabulka obsahuje absolutní i relativní četnost a graf použit v diplomové práci je skupinový sloupcový, kromě otázky č. 29 a 30, kdy byl použit graf výsečový s prostorovým efektem. Každá otázka z výzkumu je rozdělena do dvou věkových kategorií (30 – 44 let a 60 – 74 let) pro potřeby dalšího zkoumání. V druhé části výzkumného šetření byly zpracované výsledky z předchozí části výzkumu porovnány s populačními normami kvality života jedinců. Tyto normy jsou uvedeny v příručce pro uživatele české verze dotazníku kvality života, kdy jsou rozděleny do pěti věkových skupin. Ke srovnání jsou použity věkové kategorie 30 – 44 let a 60 – 74 let. Ke zpracování byla použita tabulka a graf prostorový válcový. Třetí část výzkumného šetření obsahuje ověření stanovených hypotéz. K vyhodnocení hypotézy 1 a 2 byl použit Pearsonův test nezávislosti a k vyhodnocení 3 a 4 hypotézy test Chí- kvadrát.
54
4
VÝSLEDKY VÝZKUMU
4.1 Výsledky dotazníkového šetření Otázka 1. Jste muž nebo žena? Tabulka 6. Pohlaví respondentů. Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Muž
67
50
Žena
67
50
∑
134
100%
Z dotazníkového šetření vyplívá, že celkem se výzkumu zúčastnilo 134 (100%) respondentů. Z celkového množství respondentů je 67 (50%) osob mužského pohlaví a 67 (50%) osob ženského pohlaví.(tab. 6). Otázka 2. Jaký je Váš věk? Tabulka 7. Věk respondentů. Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Odpověď
Muži
Ženy
∑
Muži
Ženy
∑ (%)
30 – 44 let
30
37
67
22
28
50%
60 – 74 let
37
30
67
28
22
50%
Celkem
67
67
134
57%
43%
100%
Celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 30 (22%) mužů a 37 (28%) žen ve věkové skupině 30 – 44 let. Ve věkové skupině 60 – 74 let se zúčastnilo výzkumu 37 (28%) mužů a 30 (22%) žen (tab. 7).
55
Otázka 3. Jak hodnotíte kvalitu svého života? Tabulka 8. Hodnocení kvality života respondenty. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi špatná
0
0
2
3
Špatná
2
3
7
10
Ani dobrá ani
16
24
35
52
Dobrá
38
57
18
27
Velmi dobrá
11
16
5
8
Celkem
67
100
67
100
špatná
Graf 1. Hodnocení kvality života respondenty.
Velmi špatnou kvalitu života hodnotí ve věku 30 – 44 let 0 (0%) respondentů a ve věku 60 – 74 let celkem 2 (3%). Špatnou kvalitu života označili v dotazníku ve věku 30 – 44 let celkem 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 7 (10%). Ani dobrou ani špatnou kvalitu života volilo ve věku 30 – 44 let 16 (24%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 35 (52%). Dobrou kvalitu života označilo ve věku 30 – 44 let 38 respondentů (57%) a ve věku 60 – 74 let 18 (27%). Velmi dobrá kvalita života je přítomna ve věku 30 – 44 let u 11 (16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let celkem u 5 (8%) (tab. 8, g. 1). 56
Otázka 4. Jak jste spokojen/a se svým zdravím? Tabulka 9. Spokojenost respondentů se zdravím. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
0
0
1
2
Nespokojen/a
2
3
4
6
Ani spokojen/a ani
20
30
31
46
Spokojen/a
35
52
26
39
Velmi spokojen/a
10
15
5
7
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 2. Spokojenost respondentů se zdravím.
Velmi
nespokojeno
se
svým
zdravím
je
ve
věku
30
–
44
let
0 (0%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 1 (2%). Nespokojeno se zdravím je ve věku 30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 4 (6%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 20 (30%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 31 (46%). Spokojeno se svým zdravím je ve věku 30 – 44 let 35 (52%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 26 (39%). Velmi spokojeno je ve věku 30 – 44 let u 10 (15%) respondentů a ve věku 60 – 74 let celkem 5 (7%) (tab. 9, g. 2 ). 57
Otázka 5. Do jaké míry Vám bolest brání v tom, co potřebujete dělat? Tabulka 10. Vliv bolesti na každodenní činnosti. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
21
31
13
19
Trochu
32
48
26
39
Středně
11
16
20
30
Hodně
3
5
8
12
Maximálně
0
0
0
0
Celkem
67
100
67
100
Graf 3. Vliv bolesti na každodenní činnosti.
Bolest vůbec neovlivňuje v každodenních činnostech ve věku 30 – 44 let 21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (19%) osob. Trochu bolest ovlivňuje ve věku 30 – 44 let 32 (48%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 26 (39%). Středně bolest ovlivňuje ve věku 30 – 44 let 11(16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 (30%). Ve věku 30 – 44 let 3 (5%) respondenty a ve věku 60 – 74 let 8 (12%) respondentů bolest hodně brání v tom, co potřebují dělat. Maximálně bolest neovlivňuje nikoho z dotazovaných (tab.10, g. 3).
58
Otázka 6. Jak moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat v každodenním životě? Tabulka 11. Potřeba lékařské péče. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
34
51
8
12
Trochu
19
28
22
33
Středně
12
18
24
36
Hodně
2
3
13
19
Maximálně
0
0
0
0
Celkem
67
100
67
100
Graf 4. Potřeba lékařské péče.
Vůbec lékařskou péči nepotřebuje ve věku 30 - 44 let 34 (51%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 8 (12%). Trochu lékařskou péči potřebuje ve věku 30 - 44 let 19 (28%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 22 (33%). Středně lékařskou péči potřebuje ve věku 30 - 44 let 12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 24 (36%). Hodně lékařskou péči potřebuje ve věku 30 - 44 let 2 (3%) respondenti (2%) a ve věku 60 – 74 let 13 (19%) respondentů. Maximálně lékařskou péči nepotřebuje nikdo z dotazovaných (tab. 11, g. 4). 59
Otázka 7. Jak moc Vás těší život? Tabulka 12. Jak moc těší respondenty život. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
0
0
0
0
Trochu
1
2
2
3
Středně
10
15
21
31
Hodně
27
40
34
51
Maximálně
29
43
10
15
Celkem
67
100
67
100
Graf 5. Jak moc těší respondenty život.
Maximální potěšení ze života má ve věku 30 – 44 let 29 (43%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 10 (15%). Hodně těší život ve věku 30 – 44 let 27 (40%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 34 (51%). Střední potěšení ze života má ve věku 30 – 44 let 10 (15%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 21 (31%). Trochu má potěšení ze života ve věku 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve věku 60 – 74 let 2 respondenti (3%). Vůbec nemá potěšení ze života žádný z respondentů (tab. 12, g. 5).
60
Otázka 8. Nakolik se Vám zdá, že Váš život má smysl? Tabulka 13. Smysl života. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
0
0
0
0
Trochu
2
3
3
5
Středně
11
17
31
46
Hodně
35
52
21
31
Maximálně
19
28
12
18
Celkem
67
100
67
100
Graf 6. Smysl života.
Maximální smysl života pociťuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 19 (28%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 12 (18%). Hodně smysl života pociťuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 35 (52%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 21 (31%). Středně smysl života pociťuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 11 (17%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 31 (46%). Trochu smysl života pociťuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 2 respondenti (3%) a ve věkové kategorii 60 – 74 let 3 (5%). Vůbec žádný smysl života nepociťuje nikdo z dotazovaných (tab. 13, g. 8).
61
Otázka 9. Jak moc se dokážete soustředit? Tabulka 14. Schopnost soustředění. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
1
1
1
2
Trochu
6
9
7
10
Středně
16
24
36
54
Hodně
40
60
21
31
Maximálně
4
6
2
3
Celkem
67
100
67
100
Graf 7. Schopnost soustředění.
Vůbec se nedokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 1 (1%) respondent a ve věkové kategorii 60 – 74 let 1 (2%). Trochu se dokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 7 (10%). Středně se dokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 16 (24%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 36 (54%). Hodně se dokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 40 respondentů (60%) a ve věkové kategorii 60 – 74 let 21 (31%). Maximálně se dokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 4 respondenti (6%) a ve věkové kategorii 60 – 74 let 2 (3%) (tab. 14, g. 9). 62
Otázka 10. Jak bezpečně se cítíte ve svém každodenním životě? Tabulka 15. Pocit bezpečí. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
1
2
2
3
Trochu
6
9
8
12
Středně
35
52
43
64
Hodně
18
27
11
16
Maximálně
7
10
3
5
Celkem
67
100
67
100
Graf 8. Pocit bezpečí.
Vůbec se necítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve věku 60 – 74 let 2 (3%). Trochu se cítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 8 (12%). Středně se cítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 35 (52%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 43 (64%). Hodně se cítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 18 (27%) respondentů a ve věku60 – 74 let 11 (16%). Maximálně se cítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 7 (10%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 3 (5%) (tab. 15, g. 10).
63
Otázka 11. Jak zdravé je prostředí, ve kterém žijete? Tabulka 16. Zdravé prostředí. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
3
5
2
3
Trochu
12
18
10
15
Středně
33
49
38
57
Hodně
12
18
11
16
Maximálně
7
10
6
9
Celkem
67
100
67
100
Graf 9. Zdravé prostředí.
Maximálně zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 7 (5%) respondentů a ve věku 60 – 74 6 (3%). Hodně zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74 11 (15%). Středně zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 33 (49%) respondentů a ve věku 60 – 74 38 (57%). Trochu zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74 10 (16%). Vůbec zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 3 (10%) respondenti a ve věku 60 – 74 2 (9%) (tab. 16, g. 9).
64
Otázka 12. Mátě dost energie pro každodenní život? Tabulka 17. Energie respondentů. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
0
0
0
0
Spíše ne
1
2
8
12
Středně
13
19
41
61
Většinou ano
39
58
16
24
Zcela
14
21
2
3
Celkem
67
100
67
100
Graf 10. Energie respondentů.
Zcela dostatek energie má ve věkové kategorii 30 – 44 let 14 (21%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 2 (3%). Většinou má dostatek energie ve věkové kategorii 30 – 44 let 39 (58%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 16 (24%). Středně dost energie má ve věkové kategorii 30 – 44 let 13 (19%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 41 (61%). Spíše nemá dostatek energie ve věkové kategorii 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve věkové kategorii 60 – 74 let 8 (12%). Vůbec žádnou energii nemá nikdo z dotazovaných (tab. 17, g. 12).
65
Otázka 13. Dokážete akceptovat svůj tělesný vzhled? Tabulka 18. Akceptace tělesného vzhledu respondentů. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
0
0
0
0
Spíše ne
2
3
2
3
Středně
21
31
11
16
Většinou ano
33
49
45
67
Zcela
11
17
9
14
Celkem
67
100
67
100
Graf 11. Akceptace tělesného vzhledu respondentů.
Zcela akceptuje svůj vzhled ve věkové kategorii 30 – 44 let 11 (17%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 9 (14%). Většinou akceptuje svůj vzhled ve věkové kategorii 30 – 44 let 33 (49%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 45 (67%). Středně akceptuje svůj vzhled ve věkové kategorii 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 11 (16%). Spíše neakceptuje svůj vzhled ve věkové kategorii 30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věkové kategorii 60– 74 let 2 (3%). Vůbec neakceptuje svůj vzhled nikdo z dotazovaných (tab. 18, g. 13).
66
Otázka. 14. Máte dost peněz k uspokojení svých potřeb? Tabulka 19. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
5
8
7
10
Spíše ne
10
15
12
18
Středně
15
22
23
34
Většinou ano
26
39
20
30
Zcela
11
16
5
8
Celkem
67
100
67
100
Graf 12. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů.
Zcela dostatek peněz k uspokojování potřeb má ve věku 30 – 44 let 11 (16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 5 (8%). Většinou dostatek peněz k uspokojování potřeb má ve věku 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 (30%). Středně dostatek peněz k uspokojování potřeb má ve věku 30 – 44 let 15 (22%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 23 (34%). Spíše nedostatek peněz k uspokojování potřeb má ve věkové kategorii 30 – 44 let 10 (15%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 12 (18%). Vůbec nemá dostatek peněz k uspokojování potřeb ve věku 30 – 44 let 5 (8%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 7 (10%) (tab. 19, g. 14). 67
Otázky 15. Máte přístup k informacím, které potřebujete pro svůj každodenní život? Tabulka 20. Přístup respondentů k informacím. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
0
0
0
0
Spíše ne
6
9
15
22
Středně
21
31
29
43
Většinou ano
21
31
13
20
Zcela
19
29
10
15
Celkem
67
100
67
100
Graf 13. Přístup respondentů k informacím.
Zcela přístup k informacím má ve věku 30 – 44 let 19 (29%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 10 (15%). Většinou má přístup k informacím ve věku 30 – 44 let 21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (20%). Středně má přístup k informacím ve věku 60 – 44 let 21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 29 (43%). Spíše nemá přístup k informacím ve věku 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 15 (22%). Vůbec nemá přístup k informacím žádný z dotazovaných respondentů (tab. 20, g. 15). 68
Otázka 16. Máte možnost věnovat se svým zálibám? Tabulka 21. Možnost respondentů věnovat se zálibám. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Vůbec ne
0
0
0
0
Spíše ne
2
3
9
14
Středně
4
6
18
27
Většinou ano
41
61
27
40
Zcela
20
30
13
19
Celkem
67
100
67
100
Graf 14. Možnost respondentů věnovat se zálibám.
Zcela má možnost věnovat se zálibám ve věku 30 – 44 let 20 (30%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (19%). Většinou má možnost věnovat se zálibám ve věku 30 – 44 let 41 (61%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 27 (40%). Středně má možnost věnovat se zálibám ve věku 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 18 (27%). Spíše nemá možnost věnovat se zálibám ve věku 30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 9 (14%). Vůbec nemá možnost věnovat se zálibám žádný z dotazovaných respondentů (tab. 21, g. 14).
69
Otázka 17. Jak se dokážete pohybovat? Tabulka 22. Možnost pohybu respondentů. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi špatně
0
0
0
0
Špatně
0
0
1
1
Ani dobře ani špatně
4
6
16
24
Dobře
34
51
38
57
Velmi dobře
29
43
12
18
Celkem
67
100
67
100
Graf 15. Možnost pohybu respondentů.
Velmi dobře se pohybuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 29 (43%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 12 (18%). Dobře se pohybuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 34 (51%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 38 (57%). Ani dobře ani špatně se pohybuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věkové kategorii 60 – 74 let 16 (24%). Špatně se pohybuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 0 (0%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 1 (1%). Velmi špatně se nepohybuje žádný z dotazovaných (tab. 22, g. 17).
70
Otázka 18. Jak jste spokojen/a se svým spánkem? Tabulka 23. Spokojenost respondentů se spánkem. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
2
3
4
6
Nespokojen/a
5
8
10
15
Ani spokojen/a ani
7
10
26
39
Spokojen/a
38
57
11
16
Velmi spokojen/a
15
22
16
24
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 16. Spokojenost respondentů se spánkem.
Velmi spokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 15 (22%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 16 (24%). Spokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 38 (57%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 11 (16%). Ani spokojeno ani nespokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 7 (10%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 26 (39%). Nespokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 5 (8%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 10 (15%). Velmi nespokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 4 (6%). (tab. 23, g. 18). 71
Otázka 19. Jak jste spokojen/a se svou schopností provádět každodenní činnosti? Tabulka 24. Schopnost provádět každodenní činnosti. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
0
0
0
0
Nespokojen/a
6
9
12
18
Ani spokojen/a ani
15
22
24
36
Spokojen/a
26
39
19
28
Velmi spokojen/a
20
30
12
18
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 17. Schopnost provádět každodenní činnosti.
Velmi spokojeno se schopností provádět každodenní činnosti je ve věku 30 – 44 let 20 (30%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 12 (18%). Spokojeno je ve věku 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 19 (28%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 15 (22%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 24 (36%). Nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 12 (18%). Velmi nespokojeno se schopností provádět každodenní činnosti není nikdo z dotazovaných (tab. 24, g. 17). 72
Otázka 20. Jak jste spokojen/a se svým pracovním výkonem? Tabulka 25. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
3
5
3
5
Nespokojen/a
8
12
10
15
Ani spokojen/a ani
11
16
21
31
Spokojen/a
29
43
20
30
Velmi spokojen/a
16
24
13
19
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 18. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem.
Velmi spokojeno se svým pracovním výkonem je ve věku 30 – 44 let 16 (24%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (19%). Spokojeno je ve věku 30 – 44 let 29 (43%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 (30%). Ani spokojeno ani nespokojeno se svým pracovním výkonem je ve věku 30 – 44 let 11 (16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 21(31%). Nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 8 (12%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 10 (15%). Velmi nespokojeno se svým pracovním výkonem je ve věku 30 – 44 let 3 (5%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 3 (5%) (tab. 25, g. 18). 73
Otázka 21. Jak jste spokojen/a sám/sama se sebou? Tabulka 26. Spokojenost respondentů sami se sebou. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
0
0
0
0
Nespokojen/a
0
0
2
3
Ani spokojen/a ani
10
15
30
45
Spokojen/a
34
51
22
33
Velmi spokojen/a
23
34
13
19
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 19. Spokojenost respondentů sami se sebou.
Velmi spokojeno sám se sebou je ve věku 30 – 44 let 23 (34%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (19%). Spokojeno sám se sebou je ve věku 30 – 44 let 34 (51%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 22 (33%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 10 (15%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 30 (45%). Nespokojeno sám se sebou je ve věku 30 – 44 let 0 (0%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 2 (3%). Velmi nespokojeno není nikdo z dotazovaných (tab. 26, g. 19).
74
Otázka 22. Jak jste spokojen/a se svými osobními vztahy? Tabulka 27. Spokojenost respondentů s osobními vztahy. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
1
2
0
0
Nespokojen/a
3
4
2
3
Ani spokojen/a ani
21
31
24
36
Spokojen/a
26
39
35
52
Velmi spokojen/a
16
24
6
9
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 20. Spokojenost respondentů s osobními vztahy.
Velmi spokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let 16 (24%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 6 (9%). Spokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 35 (52%). Ani spokojeno ani nespokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let 21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 24 (36%). Nespokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let 3 (4%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 2 (3%). Velmi nespokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve věku 60 – 74 let 0 (0%) (tab. 27, g. 20). 75
Otázka 23. Jak jste spokojen/a se svým sexuálním životem? Tabulka 28. Spokojenost respondentů se sexuálním životem. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
3
5
3
5
Nespokojen/a
6
9
5
7
Ani spokojen/a ani
13
19
20
30
Spokojen/a
34
51
29
43
Velmi spokojen/a
11
16
10
15
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 21. Spokojenost respondentů se sexuálním životem.
Velmi spokojeno se sexuálním životem je ve věku 30 – 44 let 11 (16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 10 (15%). Spokojeno se sexuálním životem je ve věku 30 – 44 let 34 (51%) a ve věku 60 – 74 let 29 (43%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 13 (19%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 respondentů (30%). Nespokojeno se sexuálním životem je ve věku 30 – 44 let 6 (9%) a ve věku 60 – 74 let 5 (7%). Velmi nespokojeno se sexuálním životem je ve věku 30 – 44 let 3 (5%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 3 (5%) (tab. 28, g. 21). 76
Otázka 24. Jak jste spokojen/a s podporou, kterou Vám poskytuji přátelé? Tabulka 29. Spokojenost respondentů s podporou přátel. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
0
0
0
0
Nespokojen/a
4
6
9
13
Ani spokojen/a ani
16
24
20
30
Spokojen/a
26
39
33
49
Velmi spokojen/a
21
31
5
8
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 22. Spokojenost respondentů s podporou přátel.
Velmi spokojeno s podporou přátel je ve věku 30 – 44 let 21(31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 5 (8%). Spokojeno s podporou přátel je ve věku 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 33(49%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 16 (24%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 (30%). Nespokojeno s podporou přátel je ve věku 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 9 (13%). Velmi nespokojeno s podporou přátel není nikdo z dotazovaných (tab. 29, g. 22). 77
Otázka 25. Jak jste spokojen/a s podmínkami v místě, kde žijete? Tabulka 30. Spokojenost respondentů s životními podmínkami. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
2
3
2
3
Nespokojen/a
11
17
14
21
Ani spokojen/a ani
29
43
30
45
Spokojen/a
19
28
12
18
Velmi spokojen/a
6
9
9
13
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 23. Spokojenost respondentů s životními podmínkami.
Velmi spokojeno s životními podmínkami je ve věku 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 9 (13%). Spokojeno je ve věku 30 – 44 let 19 (28%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 12 (18%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 29 (43%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 30 (45%). Nespokojeno s životními podmínkami je ve věku 30 – 44 let 11 (17%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 14 (21%). Velmi nespokojeno s životními podmínkami je ve věku 30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 2 (3%) (tab. 30, g. 23). 78
Otázka 26. Jak jste spokojen/a s dostupností zdravotní péče? Tabulka 31. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
1
2
5
7
Nespokojen/a
3
5
8
12
Ani spokojen/a ani
17
25
27
40
Spokojen/a
21
31
24
36
Velmi spokojen/a
25
37
3
5
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 24. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče.
Velmi spokojeno s dostupností zdravotní péče je ve věku 30 – 44 let 25 (37%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 3 (5%). Spokojeno je ve věku 30 – 44 let 21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 24 (36%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 17 (25%) a ve věku 60 – 74 let 27 (40%). Nespokojeno s dostupností zdravotní péče je ve věku 30 – 44 let 3 (5%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 8 (12%). Velmi nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 1 (1%) respondent a ve věku 60 – 74 let 5 (7%) (tab. 31, g. 24). 79
Otázka 27. Jak jste spokojen/a s dopravou? Tabulka 32. Spokojenost respondentů s dopravou. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Velmi nespokojen/a
9
13
11
16
Nespokojen/a
8
12
10
15
Ani spokojen/a ani
23
34
32
48
Spokojen/a
20
30
9
13
Velmi spokojen/a
7
11
5
8
Celkem
67
100
67
100
nespokojen/a
Graf 25. Spokojenost respondentů s dopravou.
Velmi spokojeno s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44 let 7 (11%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 5 (8%). Spokojeno s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44 let 20 (30%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 9 (13%). Ani spokojeno ani nespokojeno s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44 let 23 (34%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 32 (48%). Nespokojeno s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44 let 8 (12%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 10 (15%). Velmi nespokojeno s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44 let 9 (13%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 11 (16%) (tab. 32, g. 27). 80
Otázka 28. Jak často prožíváte negativní pocity, jako je např. rozmrzelost, beznaděj, úzkost, deprese? Tabulka 33. Negativní pocity respondentů. Věková kategorie Odpověď
30 – 44 let
60 – 74 let
n
%
n
%
Nikdy
19
28
16
24
Někdy
32
48
37
55
Středně
12
18
12
18
Celkem často
4
6
2
3
Často
0
0
0
0
Celkem
67
100
67
100
Graf 26. Negativní pocity respondentů.
Nikdy neprožívá negativní pocity ve věku 30 – 44 let 19 (28%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 16 (24%). Někdy prožívá negativní pocity ve věku 30 – 44 let 32 (48%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 37 (55%). Středně prožívá negativní pocity ve věku 30 – 44 let 12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 12 (18%). Celkem často prožívá negativní pocity ve věku 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 2 (3%). Neustále neprožívá negativní pocity nikdo z dotazovaných (tab. 33, g. 26).
81
Otázka 29. Změnila se vaše kvalita života po zjištění dg. diabetes mellitus s nutností následné inzulinoterapie? Tabulka 34. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie. Ano
Ne
∑
101
33
134
Graf 27. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie.
Z výsledku výzkumu je patrné, že 101 (75%) respondentů zavedení inzulinoterapie ovlivnilo v hodnocení kvality života. 33 (25%) respondentů hodnotí kvalitu života po zavedení inzulinoterapie stejnou.
82
Otázka 30. Omezuje Vás nutnost pravidelné aplikace inzulínu ve vašich každodenních činnostech? Tabulka
35.
Omezení
činností
v důsledku
nutnosti
pravidelné
inzulinoterapie.
Graf
Ano
Ne
∑
42
92
134
28.
Omezení
činností
v důsledku
nutnosti
pravidelné
inzulinoterapie?
Z výsledku výzkumu je patrné, že 92 (68%) respondentů neovlivňuje nutnost pravidelné aplikace inzulínu v jejich každodenních činnostech. Celkem 42 (32%) dotazovaných pravidelná aplikace inzulínu ovlivňuje v každodenních činnostech.
83
4.2 Vyhodnocení kvality života 4.2.1 Vyhodnocení samostatných položek Q1 a Q2
Q1 - kvalita života Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření: • Jak byste hodnotil/a kvalitu svého života? Tabulka 36. Vyhodnocení kvality života.
Q1 - kvalita života
30 – 44 let
Norma BREF
60 – 74 let
Norma BREF
3,21
3,89
2,98
3,83
Graf 29. Vyhodnocení kvality života
Z grafu vyplívá, že kvalita života respondentů ve věkové kategorii 30 – 44 let (3,21) je nižší než je norma Bref (3,89). Je patrné, že respondenti ve věkové kategorii 60 – 74 let hodnotí svou kvalitu (2,98) pod populační normu Bref (3, 83). Dále z výzkumu vyplívá, že věková kategorii 30 – 44 let hodnotí kvalitu života (3,21) lépe než věková kategorii 60 – 74 let (2,98).
84
Q2 - spokojenost se zdravím Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření: • Jak jste spokojen/ se svým zdravím?
Tabulka 37. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím. 30 – 44 let
Norma BREF
60 – 74 let
Norma BREF
3,41
3,85
2,96
3,33
Q1 - kvalita života
Graf 30. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím.
Z grafu vyplívá, že spokojenost respondentů se svým zdravotním stavem ve věkové kategorii 30 – 44 let (3,41) je nižší než je norma Bref (3,85). Je patrné, že respondenti ve věkové kategorii 60 – 74 let hodnotí svou kvalitu (2,96) pod populační normu bref (3,33). Dále z výzkumu vyplívá, že respondenti ve věkové kategorii 60 – 64 let jsou více spokojeni se zdravím (2,96) než respondenti ve věkové kategorii 30 – 44 let (3,41).
85
4.2.2 Vyhodnocení domény 1 - fyzické zdraví Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření: • Do jaké míry Vám brání bolest v tom, co potřebujete dělat? • Jak
moc
potřebujete
lékařskou
péči,
abyste
mohl/a
fungovat
v každodenním životě? • Máte dost energie pro každodenní život? • Jak jste spokojen/a se svým spánkem? • Jak jste spokojen/a se svou schopností provádět každodenní činnosti? • Jak jste spokojen/a se svým pracovním výkonem?
Tabulka 38. Vyhodnocení domény fyzické zdraví
Q1 - kvalita života
30 – 44 let
Norma BREF
60 – 74 let
Norma BREF
15,96
16,05
13,98
14,59
Graf 31. Vyhodnocení domény fyzické zdraví
86
Z vyhodnocení grafu vyplívá, že ani jedna z věkových kategorií nedosáhla normy bref. Přitom věková kategorie 30 – 44 let hodnotí své fyzické zdraví (15,96) lépe než věková kategorie 60 – 74 let (13,98). Věková kategorie 30 – 34 hodnotí fyzické zdraví (15,96) pod hodnoty normy bref (16,05), ale je patrný jen malý rozdíl v hodnotách. Věková kategorie 60 – 74 let hodnotí fyzické zdraví (13,98) také pod normy bref (14,59), zde je již patrnější větší rozdíl hodnot oproti předešlé věkové kategorii.
87
4.2.3 Vyhodnocení domény 2 - prožívání Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření: • Jak moc Vás těší život? • Nakolik se Vám zdá, že má Váš život smysl? • Jak se dokážete soustředit? • Dokážete akceptovat svůj tělesný vzhled? • Jak jste spokojen/a sám se sebou? • Jak často prožíváte negativní pocity, jako je např. rozmrzelost, beznaděj, deprese nebo úzkost?
Tabulka 39. Vyhodnocení domény prožívání.
Q1 - kvalita života
30 – 44 let
Norma BREF
60 – 74 let
Norma BREF
15,10
15,12
14,29
14,36
Graf 32. Vyhodnocení domény prožívání.
88
Z grafu vyplívá, že hodnocení obou věkových kategorií je pod normami bref. Rozdíly mezi hodnocením respondentů a populačními normami bref jsou pouze malé. Také rozdíly v prožívání obou věkových kategorii jsou malé, ale i přesto věková kategorie 30 – 44 let hodnotí prožívání lépe než věková kategorie 60 – 74 let. Věková kategorie 30 – 44 hodnotí své prožívání (15,11) pod hodnoty normy bref (15,12), ale je patrný jen malý rozdíl v hodnotách. Věková kategorie 60 – 74 let hodnotí prožívání (14,29) také pod normy bref (14,36), také zde je patrný malý rozdíl v hodnotách.
89
4.2.4 Vyhodnocení domény 3 - sociální vztahy Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření: • Jak bezpečně se cítíte ve svém každodenním životě? • Jak jste spokojen/a se svými osobními vztahy? • Jak jste spokojen/a se svým každodenním životem? • Jak jste spokojen/a s podporou, kterou Vám poskytují přátelé.
Tabulka 40. Vyhodnocení domény sociální vztahy.
Q1 - kvalita života
30 – 44 let
Norma BREF
60 – 74 let
Norma BREF
15,21
15,14
14,28
14,21
Graf 3. Vyhodnocení domény sociální vztahy.
Z grafu vyplívá, že respondenti hodnotí své sociální vztahy nad normami bref. Věková kategorie 30 – 44 let hodnotí sociální vztahy (15,21) lépe než jsou populační normy (15,14). Věková kategorii 60 – 74 let také hodnotí sociální vztahy (14,28) lépe než populační normy (14,21).
90
4.2.5 Vyhodnocení domény č. 4 - prostředí Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření: -
Jak zdravé je prostředí, ve kterém žijete?
-
Máte dost peněz k uspokojování svých potřeb?
-
Máte přístup k informacím, které potřebujete pro svůj každodenní život?
-
Máte možnost věnovat se svým zálibám?
-
Jak jste spokojen/a s podmínkami v místě, kde žijete?
-
Jak jste spokojen/a s dostupností zdravotní péče?
-
Jak jste spokojen/a s dopravou?
Tabulka 41. Vyhodnocení domény prostředí.
Q1 - kvalita života
30 – 44 let
Norma BREF
60 – 74 let
Norma BREF
13,52
13,56
13,71
13,76
Graf 33. Vyhodnocení domény prostředí.
91
Žádná z věkových kategorií neodpovídá normě bref. Přitom věková kategorie 30 – 44 let hodnotí prostředí (13,52) lépe než věková kategorie 60 – 74 let (13,71), i když rozdíl je jen malý. Věková kategorii 30 – 34 hodnotí své prostředí (13,52) pod hodnoty normy bref (13,56), ale je patrný jen malý rozdíl v hodnotách. Věková kategorie 60 – 74 let hodnotí své prostředí (13,71) také pod normy bref (13,76), také zde je patrný malý rozdíl v hodnotách.
92
4.3 Testování hypotéz 4.3.1.1 Hypotéza č. 1
Hypotéza č. 1 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na věkových kategoriích respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se srovnávají celkem dvě věkové kategorie, což jsou 30 – 44 let a 60 – 74 let.
1H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života a věkem respondentů. 1HA
Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života
a věkem respondentů.
Tabulka č. 42: Hypotéza č. 1. Velmi
Špatná
špatná
Ani dobrá ani
Dobrá
špatná
Velmi
∑
dobrá
30 – 44
0
2
16
38
11
67
60 – 74
2
7
35
18
6
67
∑
2
9
51
56
16
134
Jelikož vypočítána hodnota je vyšší než hodnota kritická, při hladině významnosti 0,05, odmítám nulovou hypotézu a přijímám hypotézu alternativní.
Závěr:
Hodnocení kvality života je závislé na věkové skupině
respondentů.
93
4.3.1.2 Hypotéza č. 2
Hypotéza č. 2 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na pohlaví respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se srovnávají celkem dvě skupiny, muži a ženy.
2H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života a pohlavím respondentů. 2H1
Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života
a pohlavím respondentů.
Tabulka č. 43: Hypotéza č. 2. Velmi
Špatná
špatná
Ani dobrá ani
Dobrá
špatná
∑
Velmi dobrá
Muži
1
4
21
29
12
67
Ženy
1
5
30
27
4
67
∑
2
9
51
56
16
134
Jelikož vypočítána hodnota je vyšší než hodnota kritická, při hladině významnosti 0,05, odmítám nulovou hypotézu a přijímám hypotézu alternativní.
Závěr:
Hodnocení
kvality
života
respondentů.
94
je
závislé
na
pohlaví
4.3.1.3 Hypotéza č. 3
Hypotéza č. 3 testuje, zda se změnila kvalita života respondentů po zjištění diabetu s následnou nutností inzulinoterapie.
3H0 Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností inzulinoterapie je stejná. 3HA předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností inzulinoterapie je rozdílná.
Tabulka č. 44: Hypotéza č. 3. Ano
Ne
∑
101
33
134
Vypočítaná hodnota testovacího kritéria je větší než kritická hodnota, při hladině významnosti 0,05, a proto zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu alternativní.
Závěr: Hodnocení kvality života po zjištění diabetu s následnou inzulinoterapii je rozdílné než před zjištěním dané diagnózy.
95
4.3.1.4 Hypotéza č. 4
Hypotéza č. 4 testuje, zda má nutnost pravidelné aplikace inzulínu vliv na každodenní činnosti respondentů. Tato hypotéza je ve výzkumu pokryta otázkou č. 30.
4H0
Předpokládám, že neexistuje souvislost mezi nutnosti
inzulinoterapie
a omezením činností. 4HA Předpokládám, že existuje souvislost mezi nutnosti
inzulinoterapie
a omezením činností.
Tabulka č. 45: Hypotéza č. 4. Ano
Ne
∑
42
92
134
Vypočítaná hodnota testovacího kritéria je nižší než kritická hodnota, při hladině významnosti 0,05, a proto zamítáme alternativní hypotézu a přijímáme hypotézu nulovou.
Závěr:
Neexistuje souvislost mezi nutnosti
omezením činností.
96
inzulinoterapie a
5
ZÁVĚR Diplomová práce je zaměřena na zjištění kvality života u osob s diagnózou
diabetes mellitus s nutností pravidelné inzulinoterapie. K výzkumnému šetření byl použit dotazník Světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF. Zjištěné výsledky při dotazníkovém šetření byly následně porovnávány s populačními normami kvality života osob v České republice. Celkově se výzkumu zúčastnilo 134 osob, z toho 67 osob ve věkové skupině 30 – 44 let a 67 osob ve věkové skupině 60 – 74 let. Samotné vyplnění dotazníků bylo pro oslovené respondenty anonymní, jednoduché, na výběr byla jedna správná odpověď z více nabízených. Z vyhodnocení jednotlivých domén vyplívají tyto výsledky: Doména č. 1 je zaměřena na hodnocení fyzického zdraví respondentů. Z výsledků výzkumu vyplívá, že diabetici závislý na inzulinoterapii hodnotí své fyzické zdraví hůře, než jsou populační normy jedinců v ČR. Také existují rozdíly v hodnocení fyzického zdraví mezi věkovými kategoriemi, kdy respondenti ve věkové kategorii 30 – 44 let hodnotí své zdraví lépe než věková kategorie 60 – 74 let. Doména č. 2 je zaměřena na prožívání života respondentů. Z výzkumu je patrné, že hodnocení je pod populačními normami. Závěrem tedy můžeme konstatovat, že onemocnění diabetes mellitus má vliv na vlastní prožívání života jedinců. Doména č. 3 je zaměřena na hodnocení sociálních vztahů zúčastněných respondentů. Výsledek hodnocení sociálních vztahů respondentů je nad populačními normami jedinců v ČR. Závěrem můžeme konstatovat, že diabetes mellitus nemá vliv na sociální vztahy respondentů. Doména č. 4 je zaměřena hodnocení životního prostředí jedinců. Zde se opět dostáváme do negativních hodnot a výsledek je pod populačními normami. Závěr vyplívající z výzkumného šetření je ten, že diabetes mellitus má vliv na hodnocení životního prostředí respondentů.
97
Samostatná položka Q1 je zaměřena na zjištění kvality života diabetiků. Z výzkumného šetření vyplívá, že osoby s diagnózou diabetes mellitus hodnotí svou kvalitu života hůře, než jsou populační normy jedinců v ČR. Samostatná položka Q2 je zaměřena na spokojenost respondentů se svým zdravotním stavem. Z výzkumu je patrné, že hodnocení je pod populačními normami. Závěrem tedy můžeme konstatovat, že onemocnění diabetes mellitus má vliv spokojenost respondentů se svým zdravotním stavem. Při zahájení diplomové práce byly stanoveny čtyři cíle, které byly v diplomové práci ověřovány: Cíl č. 1: Zjistit zda má diabetes mellitus negativní dopad na kvalitu života respondentů. Tento cíl byl propracován v praktické části diplomové práce. K danému cíli se vztahuje samostatná položka dotazníku kvality života WHOQOL-BREF Q1. Výsledek vyplívající z výzkumného šetření ukazuje na souvislost mezi hodnocením kvality života a onemocněním diabetes mellitus. Závěrem můžeme konstatovat, že onemocnění diabetes má negativní dopad na hodnocení kvality života. Cíl byl tedy splněn. Cíl č. 2: Zjistit zda jsou rozdíly v hodnocení kvality života u různých věkových skupin a různého pohlaví. K cíli se vztahují otázky z dotazníkového šetření č. 1, 2, dále samostatná položka dotazníku kvality života WHOQOL-BREF Q1 a hypotéza č. 2. Z výsledku výzkumu vyplívá, že existují značné rozdíly v hodnocení kvality života mezi věkovými skupinami a pohlavím respondentů. Cíl byl tedy splněn. Cíl č. 3: Zjistit zda se změnila kvalita života k horšímu po zjištění diabetu s nutností pravidelné inzulinoterapie. Tento cíl byl propracován v praktické části diplomové práce otázkami v dotazníkovém šetření č. 29 a hypotézou č. 3. Po propracování získaných výsledků dotazníkového šetření můžeme konstatovat, že kvalita života se po zjištění diabetu změnila k horšímu. Cíl byl tedy splněn.
98
Cíl č. 4: Zjistit zda omezuje nutnost pravidelné aplikace inzulinu respondenty v jejich každodenních činnostech. K cíli se vztahují otázky z dotazníkového šetření č. 30 a hypotéza č. 4. Dle dosažených výsledků můžeme konstatovat, že neexistuje vztah mezi aplikací inzulínu a omezením v každodenních činnostech. Cíl byl tedy splněn.
Hypotézy stanovené a ověřené v diplomové práci: Hypotéza č. 1 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na věkových skupinách respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se srovnávají celkem dvě věkové skupiny, což jsou 30 – 44 let a 60 – 74 let. Z výzkumného šetření vyplívá přijetí alternativní hypotézy ve znění: Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života a věkem respondentů.
Závěr:
Hodnocení kvality
života je závislé na věkové skupině respondentů. Hypotéza č. 2 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na pohlaví respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se srovnávají celkem dvě skupiny, muži a ženy. Z výzkumného šetření vyplívá přijetí alternativní hypotézy ve znění:
Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života a
pohlavím respondentů. Závěr:
Hodnocení kvality života je závislé na
pohlaví respondentů. Hypotéza č. 3 testuje, zda se změnila kvalita života respondentů po zjištění diabetu s následnou nutností inzulinoterapie. Z výzkumného šetření vyplívá přijetí alternativní hypotézy ve znění: Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností inzulinoterapie je rozdílná. Závěr: Hodnocení kvality života po zjištění diabetu s následnou inzulinoterapii je rozdílné než před zjištěním dané diagnózy. Hypotéza č. 4 testuje, zda má nutnost pravidelné aplikace inzulínu vliv na každodenní činnosti respondentů. Z výzkumného šetření vyplívá přijetí nulové hypotézy ve znění: Předpokládám, že neexistuje souvislost mezi nutnosti omezením
činností.
Závěr:
Neexistuje
inzulinoterapie a omezením činností. 99
souvislost
inzulinoterapie a mezi
nutnosti
SOUHRN Diplomová práce je zaměřena na zjištění kvality života osob s diagnózou diabetes mellitus. Práce se snaží zjistit, zda onemocnění diabetes mellitus má vliv na hodnocení života jedinců. Získané výsledky z výzkumného šetření jsou srovnány s populačními normami jedinců v ČR. Samotná práce je zaměřena také na srovnání hodnocení kvality života mezi jednotlivými věkovými kategoriemi a mezi pohlavím jedinců.
100
SUMMARY The thesis focuses on the quality of life of people diagnosed with diabetes mellitus. The paper tries to determine whether diabetes mellitus affects the assessment of life of individuals. The results obtained from the research are compared with population norms of individuals in the Czech republic. The thesis is also aimed to compare quality of life between age groups and gender among individuals.
101
REFERENČNÍ SEZNAM ADAMS, B., HAROLD, C. E. Sestra a akutní stavy od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada, 1999. 488 s. ISBN: 80-7169-893-8. BARTOŇOVÁ, J., DRAGOMERICKÁ, J. WHOQOL-BREF, WHOQOL-100. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2006. 92 s. ISBN: 80-85121-4. CORRAZA, V., DAIMLER, R., a kolektiv. Kniha o zdraví. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing a. s., 1992. 915 s. ISBN: 80-85605-07-4. DROSTE, C., PLANTA, M. Memorix vademecum lékaře. 1. vyd. Praha: Scientia medica, spol. s.r.o., 1992. 319 s. ISBN: 80-85526-04-2. JUŘENIKOVÁ, P., a kolektiv. Ošetřovatelství – učební text pro střední zdravotnické školy I. část – vnitřní lékařství, gynekologie, porodnictví, urologie. 2. vyd. Uherské Hradiště: Středisko služeb školám, 1999. 228 s. KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 350 s. ISBN: 978-80-247-1830-9. KLABUSAY, L., a kolektiv. Interní lékařství II. díl. 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1993. 218 s. ISBN: 80-7013-140-3. KLENER, P. et al. Vnitřní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 949 s. ISBN: 80-2460273-3 KOŽNAROVÁ, R., a kolektiv. Cukrovka – a co dál?, příručka pro diabetiky. Praha: Eli lilly, s.r.o., 2007. 45 s. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 198 s. ISBN: 80247-0179-0. LULLMANN, H., a kolektiv. Farmakologie a toxikologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004. 728 s. ISBN: 80-247-0836-1 MALHOTRA, P. Pregnancy survival manual and guide. 1. vyd. New Delhi: Paras Offset, 2006. 216 s. ISBN: 81-8061-616-9. 102
MAREK, J., a kolektiv. Farmakoterapie vnitřních nemocí. 4. vyd. Praha: Grada, 2010. 777s. ISBN: ISBN-13: 978-80-247-2639-7 NAVRÁTIL, L., a kolektiv. Vnitrní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 424 s. ISBN: 978-80-247-2319-8. NEJEDLÁ, M. Interní ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 211 s. ISBN: 80247-1777-8 PAYNE, J. a kolektiv. Kvalita života a zdraví. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 630 s. ISBN: 80-7254-657-0. PERUŠICOVÁ, J., a kolektiv. Trendy soudobé diabetologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2000. 163 s. ISBN: 80-7262-072-X. RAMON, C., GELABERT, M. D. Cukrovka. 1. vyd. Vrútky: Advent – Orion, s.r.o., 2009. 143 s. ISBN: 978-80-8071-117-7. RYBKA, J. Diabetes mellitus – komplikace a přidružená onemocnění. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 320 s. ISBN: 978-80-247-1671-8. RYBKA, J., a kolektiv. Diabetologie pro sestry. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 288 s. ISBN: 80-247-1612-7. ŠTORK, A., a kolektiv. Lékařské repetitorium, svazek 1. A - L . 4. vyd. Praha: Avicenum, 1981. 990 s. VLČEK, J., FIALOVÁ, D., a kolektiv. Klinická farmacie I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 368 s. ISBN: 978-80-247-3169-8.
Seznam internetových zdrojů:
103
http://www.panep.cz/detail.php?pro=30101&kategorie=33#
104
PŘÍLOHY Příloha č. 1 - slovník cizích slov. Příloha č. 2 - seznam tabulek. Příloha č. 3 - seznam grafů. Příloha č. 4 - seznam obrázků. Příloha č. 5 - dotazník WHOQOL-BREF. Příloha č. 6 - potravinová pyramida. Příloha č. 7 – inzulínová stříkačka. Příloha č. 8 – inzulínové pero. Příloha č. 9 – inzulínová pumpa. Příloha č. 10 – přehled inzulínů.
105
Příloha č. 1 – slovník cizích slov. Ke zpracování přílohy číslo 1 byly použity tyto internetové stránky:
A Acidóza – zvýšení kyselé reakce v krvi v důsledku sníženého vylučování kyselin z organismu nebo naopak jejich zvýšená tvorba v organismu. Angiopatie – nespecifikované cévní onemocnění. Anurie – zástava tvorby a vylučování moči. Arteriální hypertenze – zvýšený krevní tlak v tepnách. Ateroskleróza – kornatění tepen, skupina onemocnění charakterizovaná ztvrdnutím tepenné stěny a zúžením průsvitů cév. D Defekt – vada, poškození, porucha. Dekompenzace - porušení kompenzace, selhání, zhoršení funkce orgánů. Destrukce – zničení, porušení, rozklad. Diabetes mellitus – úplavice cukrová, cukrovka, onemocnění z nedostatku inzulínu. Diabetická ketoacidóza – život ohrožující komplikace cukrovky vznikající z důvodu úplného nedostatku inzulínu. Diabetologie – podobor vnitřního lékařství zabývající se prevencí a léčením cukrovky Diuréza – vylučování moči. Dyspeptické potíže – potíže vznikající v důsledku poruchy trávení. Patří zde např. nevolnost, zvracení, průjem apod.
Dysfunkce – narušená funkce orgánů. Dyslipidemie – porucha hladina tuků v krvi. E Edukace – výchova a vyučování. Eklampsie – život ohrožující komplikace v těhotenství, charakteristická záchvatem křečí s následným komatózním stavem. Exogenní – zevní. Extracelulární - mimobuněčný, nacházející se mimo buňku. Exudát – výpotek, hlen, hnis. G Glomerulus – klubíčko krevních kapilár s Bowmanovým pouzdrem, které tvoří úvodní část nefronu. Z protékající krve se zde filtruje pod poměrně vysokým tlakem primární moč. Zfiltrovaná moč odtéká dále do soustavy tubulů, kde se definitivně upraví. Glukóza – hroznový, škrobový cukr Glykemický profil – vyšetření hladiny cukru v krvi provedené opakovaně během dne. Glykémie – hladina cukru v krvi. Glykogen – živočišný škrob, složitý cukr v lidském těle, je zásobním cukrem v lidském organismu. Glykosurie – přítomnost cukru v moči. H Hemoftalmus – krevní výron v oku. Hyperglykémie – zvýšená hladina cukru v krvi. Hyperinzulinizmus – zvýšená hladina inzulínu v krvi. Hypoglykémie – snížená hladina cukru v krvi.
Hypoperfúze – snížení průtoku tekutiny určitým prostředím. Hypotenze – snížený krevní tlak. Hypoventilace – mělké, povrchní a zpomalené dýchání. I Intracelulární – uvnitř buňky. Intravenózně - do žíly. Inzulinoterapie – terapie pomocí inzulínu. Inzulín – hormon produkovaný slinivkou břišní regulující obsah cukru v krvi; jeho nedostatek způsobuje cukrovku. Inzulínová rezistence – stav, kdy orgány a tkáně nejsou schopny přiměřeně reagovat na inzulin. K Kompenzace - náhrada, vzájemné vyrovnání, odškodnění. Kontinuálně – nepřetržitě, plynule. Kontraindikace – stav pacienta vylučující některé léčebné postupy, výkony či užívání některých léků. Kussmaulovo dýchání – hluboké a zrychlené dýchání, které vzniká při metabolické acidóze. M Malformace – vrozená, vývojová odchylka. Mikroalbuminurie - přítomnost albuminu v moči. Mikroaneuryzma - okrouhlé, červené a ostře ohraničené tečky, které představují rozšířenou kapiláru. Monosacharidy - jednoduché cukry.
Motilita – pohyby vegetativního systému realizované hladkým svalstvem. Mozkový edém – otok mozku. N Nekróza – odumření tkáně. Neovaskularizace - nově vznikající vaskularizace, např. při hojení. Neuropatie – nezánětlivé onemocnění nervů. O Oligurie – snížené vylučování moče. Osmolarita – celkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v kilogramu vody. Osmoticky aktivní látky – látky vznikající při osmóze. Organogeneze – vznik a vývoj orgánů. Oxygenace – okysličení. P Pandemie – hromadný výskyt infekčního onemocnění. Paralytický ileus – střevní neprůchodnost způsobená obrnou střevní hybnosti. Paréza – částečná ztráta hybnosti. Penetrace – průnik, pronikání. Per os – ústy. Perfúze – průtok tekutiny určitým prostředím. Pneumonie – zánět plic. Polydipsie – nadměrná žíznivost. Polysacharid – organická sloučenina, která vzniká spojením velkého množství monosacharidů.
Polyurie – zvýšené vylučování moči. Prevence – předcházení něčemu. Progrese – postup, šíření. Proteinurie – vylučování bílkovin močí. R Rehydratace – zavodnění organismu po ztrátě tekutin. Remise – přechodné vymizení příznaků nemoci. Renální insuficience – nedostatečná činnost ledvin. Retinopatie – nezánětlivé onemocnění sítnice. Reverzibilní – vratný. S Selfmonitoring – sebepozorování a sebeovlivňování. Senzibilizace – zvýšená citlivost. Somnolence – snížená bdělost, ospalost, chorobná dřímota. Sopor – porucha vědomí, středně těžké bezvědomí. Specifický – typický, charakteristický. Subkutánně – aplikace do podkoží. Symptomatologie – nauka o příznacích nemoci. T Tachykardie – zrychlená srdeční činnost. Tubulus – trubička, kanálek. U Ulcerace – tvorba vředů.
Urosepse – infekce močového ústrojí.
Příloha č. 2 – seznam tabulek. Tabulka 1. Klasifikace diabetes mellitus a poruch glukózové homeostázy. Tabulka 2. Příklady výměnných jednotek základních potravin. Tabulka 3. Přehled inzulínů. Tabulka 4. Přehled perorálních antidiabetik. Tabulka 5. Kombinace PAD dostupná v ČR. Tabulka 6. Rozdělení respondentů dle pohlaví. Tabulka 7. Rozložení věkové hranice respondentů. Tabulka 8. Hodnocení kvality života. Tabulka 9. Spokojenost respondentů se zdravím. Tabulka 10. Jak brání bolest respondentům v tom, co potřebují dělat? Tabulka 11. Potřeba lékařské péče u respondentů. Tabulka 12. Jak moc těší respondenty život. Tabulka 13. Smysl života. Tabulka 14. Schopnost soustředění. Tabulka 15. Pocit bezpečí. Tabulka 16. Zdravé prostředí. Tabulka 17. Energie respondentů pro každodenní život. Tabulka 18. Akceptace tělesného vzhledu respondentů. Tabulka 19. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů. Tabulka 20. Přístup respondentů k informacím. Tabulka 21. Možnost respondentů věnovat se zálibám.
Tabulka 22. Možnost pohybu respondentů. Tabulka 23. Spokojenost respondentů se spánkem. Tabulka 24. Schopnost provádět každodenní činnosti. Tabulka 25. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem. Tabulka 26. Spokojenost respondentů sami se sebou. Tabulka 27. Spokojenost respondentů s osobními vztahy. Tabulka 28. Spokojenost respondentů se sexuálním životem. Tabulka 29. Spokojenost respondentů s podporou přátel. Tabulka 30. Spokojenost respondentů s životními podmínkami. Tabulka 31. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče. Tabulka 32. Spokojenost respondentů s dopravou. Tabulka 33. Negativní pocity respondentů. Tabulka 34. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie. Tabulka 35. Omezení činností v důsledku nutnosti pravidelné inzulinoterapie. Tabulka 36. Vyhodnocení kvality života. Tabulka 37. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím. Tabulka 38. Vyhodnocení domény fyzické zdraví. Tabulka 39. Vyhodnocení domény prožívání. Tabulka 40. Vyhodnocení domény sociální vztahy. Tabulka 41. Vyhodnocení domény prostředí. Tabulka 42. Hypotéza č. 1. Tabulka 43. Hypotéza č. 2. Tabulka 44. Hypotéza č. 3.
Tabulka 45.Hypotéza č. 4. Tabulka 46. Přehled inzulínů.
Příloha č. 3 – seznam grafů. Graf 1. Hodnocení kvality života. Graf 2. Spokojenost respondentů se zdravím. Graf 3.Jak brání bolest respondentům v tom, co potřebují dělat? Graf 4. Potřeba lékařské péče u respondentů. Graf 5. Jak moc těší respondenty život. Graf 6. Smysl života. Graf 7. Schopnost soustředění. Graf 8. Pocit bezpečí. Graf 9. Zdravé prostředí. Graf 10. Energie respondentů pro každodenní život. Graf 11. Akceptace tělesného vzhledu respondentů. Graf 12. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů. Graf 13. Přístup respondentů k informacím. Graf 14. Možnost respondentů věnovat se zálibám. Graf 15. Možnost pohybu respondentů. Graf 16. Spokojenost respondentů se spánkem. Graf 17. Schopnost provádět každodenní činnosti. Graf 18. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem. Graf 19. Spokojenost respondentů sami se sebou. Graf 20. Spokojenost respondentů s osobními vztahy. Graf 21. Spokojenost respondentů se sexuálním životem. Graf 22. Spokojenost respondentů s podporou přátel.
Graf 23. Spokojenost respondentů s životními podmínkami. Graf 24. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče. Graf 25. Spokojenost respondentů s dopravou. Graf 26. Negativní pocity respondentů. Graf 27. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie. Graf 28. Omezení činností v důsledku nutnosti pravidelné inzulinoterapie. Graf 29. Vyhodnocení kvality života. Graf 30. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím. Graf 31. Vyhodnocení domény fyzické zdraví Graf 32. Vyhodnocení domény prožívání. Graf 33. Vyhodnocení domény sociální vztahy. Graf 34. Vyhodnocení domény prostředí.
Příloha č. 4 - seznam obrázků. Obrázek 1. Potravinová pyramida. Obrázek 2. Inzulínová stříkačka firmy Chirana. Obrázek 3. Inzulínové pero společnosti Novo Nordisk. Obrázek 4. Inzulínové pero společnosti Elli Lilly. Obrázek 5. Inzulínové pero společnosti Aventis. Obrázek 6. Inzulínová pumpa.
Příloha č. 5 - dotazník WHOQOL-BREF. DOBRÝ DEN Jmenuji se Petra Štroblíková a jsem studentkou V. ročníku oboru Učitelství a sociální předmětů pro střední odborné školy. Tímto Vás žádám o vyplnění dotazníku pro potřeby výzkumného šetření v mé diplomové práci. Dotazník je zcela anonymní. V případě nejasností mě nebo mé kolegyně kontaktujte a rádi Vám nejasnosti zodpovíme. INSTRUKCE Tento dotazník zjišťuje, jak vnímáte kvalitu svého života, zdraví a ostatních životních oblastí. Odpovězte laskavě na všechny otázky. Pokud si nejste jist/a, jak na nějakou otázku odpovědět, vyberte prosím odpověď, která se Vám zdá nejvhodnější. Často to bývá to, co Vás napadne jako první. Berte přitom v úvahu, jak běžně žijete, své plány, radosti i starosti. Ptáme se Vás na Váš život za poslední dva týdny. Máme tedy na mysli poslední dva týdny, když se Vás zeptáme např.:
Dostáváte od ostatních lidí takovou pomoc, jakou potřebujete?
vůbec ne 1
trochu 2
středně 3
hodně
4
maximálně 5
Máte zakroužkovat číslo, které nejlépe odpovídá tomu, kolik pomoci se Vám od ostatních dostávalo během posledních dvou týdnů. Pokud se Vám dostávalo od ostatních hodně podpory, zakroužkoval/a byste tedy číslo 4. vůbec ne Dostáváte od ostatních lidí takovou pomoc, jakou potřebujete?
trochu 2
středně 3
hodně 4
maximálně 5
Pokud se Vám v posledních dvou týdnech nedostávalo od ostatních žádné pomoci, kterou potřebujete, zakroužkoval/a byste číslo 1.
Přečtěte si laskavě každou otázku, zhodnoťte své pocity a zakroužkujte u každé otázky to číslo stupnice, které nejlépe vystihuje Vaši odpověď. 1. Jste muž nebo žena? a) Muž b) Žena 2. Jaký je Váš věk? a) 30 – 44 let b) 60 – 74 let
3. Jak
byste hodnotil/a kvalitu svého života?
4. Jak
jste spokojen/a se svým zdravím?
velmi špatná
špatná
ani špatná ani dobrá
dobrá
velmi dobrá
1
2
3
4
5
velmi nespokojen/ a
nespokojen/ a
ani spokojen/a ani nespokojen/a
spokojen/a
velmi spokojen/a
1
2
3
4
5
Následující otázky zjišťují, jak moc jste během posledních dvou týdnů prožíval/a určité věci. vůbec ne
trochu
středně
hodně
maximálně
5. Do
1
2
3
4
5
6. Jak
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
jaké míry Vám bolest brání v tom, co potřebujete dělat?
moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat v každodenním životě?
7. Jak
moc Vás těší život?
8. Nakolik
se Vám zdá, že Váš život má
smysl? 9. Jak
se dokážete soustředit?
10. Jak
bezpečně se cítíte ve svém každodenním životě?
11. Jak
žijete?
zdravé je prostředí, ve kterém
Následující otázky zjišťují, v jakém rozsahu jste dělal/a nebo mohl/a provádět určité činnosti v posledních dvou týdnech.
12. Máte dost
vůbec ne
spíše ne
středně
většinou ano
zcela
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
1
2
3
4
5
energie pro každodenní
život? 13. Dokážete akceptovat
svůj tělesný
vzhled? 14. Máte dost
peněz k uspokojení svých
potřeb? 15.
Máte přístup k informacím, které potřebujete pro svůj každodenní život?
16. Máte možnost
věnovat se svým
zálibám?
17. Jak
velmi špatně
špatně
ani špatně ani dobře
dobře
velmi dobře
1
2
3
4
5
se dokážete pohybovat?
Další otázky se zaměřují na to, jak jste byl/a šťastný/á nebo spokojený/á s různými oblastmi svého života v posledních dvou týdnech. velmi nespokojen/ a
nespokojen/ a
ani spokojen/a ani nespokojen/a
spokojen/ a
velmi spokojen/ a
18. Jak
1
2
3
4
5
19. Jak
1
2
3
4
5
20. Jak
1
2
3
4
5
21. Jak
1
2
3
4
5
22. Jak
1
2
3
4
5
jste spokojen/a se svým spánkem? jste spokojen/a se svou schopností provádět každodenní činnosti? jste spokojen/a se svým pracovním výkonem? jste spokojen/a sám/sama se sebou? jste spokojen/a se svými osobními vztahy?
23. Jak
1
2
3
4
5
24. Jak
1
2
3
4
5
25. Jak
1
2
3
4
5
26. Jak
1
2
3
4
5
27. Jak
1
2
3
4
5
jste spokojen/a se svým sexuálním životem? jste spokojen/a s podporou, kterou Vám poskytují přátelé?
jste spokojen/a s podmínkami v místě, kde žijete? jste spokojen/a s dostupností zdravotní péče? jste spokojen/a s dopravou?
Následující otázka se týká toho, jak často jste prožíval/a určité věci během posledních dvou týdnů.
28. Jak často prožíváte negativní pocity jako je např. rozmrzelost, beznaděj, úzkost nebo deprese?
nikdy
někdy
středně
celkem často
neustále
1
2
3
4
5
29. Změnila se vaše kvalita života po zjištění dg. diabetes mellitus s nutností následné inzulinoterapie? A) ano B) ne 30. Omezuje Vás nutnost pravidelné aplikace inzulinu ve vašich každodenních činnostech? A) ano B) ne
Příloha č. 6 – potravinová pyramida.
Obrázek 1. Potravinová pyramida. ( staženo dne 21. 4. 2011 z internetové stránky: < http://www.ceskatelevize.cz/porady/10104119181-osm-dni-zdravi-v-evrope/ 20656223102-evropa-xxl-obezita-skryta-epidemie/1585-potravinova-pyramida-pro-deti />).
Příloha č. 7 – inzulínová stříkačka.
Obrázek 2. Inzulínová stříkačka firmy Chirana. (staženo dne 1.5. 2011 z internetové stránky: ).
Příloha č. 8 – inzulínové pero.
Obrázek 3. Inzulínové pero společnosti Novo Nordisk. (staženo dne 1.5. 2011 z internetové stránky: ).
Obrázek 4. Inzulínové pero společnosti Elli Lilly. (staženo dne 1.5. 2011 z internetové stránky: ).
Obrázek 5. Inzulínové pero společnosti Sanofi Aventis. (staženo dne 1.5. 2011 z internetové stránky: ).
Příloha č. 9 – inzulínová pumpa.
Obrázek 6. Inzulínová pumpa. (staženo dne 1.5. 2011 z internetové stránky: ).
Příloha č. 10 – přehled inzulínů.
Tabulka 46. Přehled inzulínů (Rybka, 2007). KRÁTCE PŮSOBÍCÍ INZULÍNY Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
Actrapid HM
30 min.
1,5–3,5 hod.
7–8 hod.
Novo Nordisk
HMR (regular)
20-30 min.
1–3 hod.
5–7 hod.
Eli Lilly
Insuman Rapid
30 min.
1–4 hod.
7-9 hod.
Sanofi-Aventis
STŘEDNĚ DLOUHO PŮSOBÍCÍ INZULÍNY Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
Insulatard HM
do 1,5 hod.
4-12 hod.
24 hod.
Novo Nordisk
Insuman Basal
do 1 hod.
3-4 hod.
11-20 hod.
Sanofi-Aventis
Humulin N
1-2,5 hod.
4-12 hod.
12-16 hod.
Eli Lilly
RYCHLE PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
lispro/Humalog
10-15 min.
30-60 min.
3-4 hod.
Eli Lilly
aspart/Novorapid
10-15 min.
40-50 min.
3-5 hod.
Novo Nordisk
glulisin/Apidra
10-15 min.
55 min.
3-5 hod.
Sanofi-aventis
DLOUHODOBĚ PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU Inzulín:
Začátek účinku:
Vrchol účinku:
Trvání účinku:
Výrobce:
glargin/Lantus
60-120 min.
není
24 hod.
Sanofi-Aventis
determir/Levemir
60-120 min.
není
20 hod.
Novo Nordisk
ANOTACE
Jméno a příjmení:
Petra Štroblíková
Katedra:
Katedra antropologie a zdravovědy
Vedoucí práce:
MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.
Rok obhajoby:
2011
Název práce:
Kvalita života osob s diagnózou diabetes mellitus závislých na inzulinoterapii.
Název v angličtině:
Quality of life of people diagnosed with diabetes dependent on insulin therapy.
Anotace práce:
Diplomová práce se zabývá kvalitou života osob s diagnózou diabetes mellitus závislých na pravidelné aplikaci inzulínu. Teoretická část obsahuje základní poznatky o daném onemocnění. Praktická část se zabývá hodnocením kvality života osob s diagnózou diabetes mellitus.
Získané
výsledky
jsou
porovnávány
s populačními normami jedinců v České republice. Klíčová slova:
Diabetes
mellitus,
kvalita
života,
inzulinoterapie,
WHOQOL-BREF. Anotace v angličtině:
This thesis deals with the quality of life of people diagnosed with diabetes depend on regular insulin. The theoretical section contains basic information about the disease. The practical part deals with the evaluation of quality of life of people diagnosed with diabetes mellitus. The results obtained are compared with population norms of individuals in the Czech Republic.
Klíčová slova
Diabetes mellitus, quality of life, insulin therapy,
v angličtině:
WHOQOL-BREF.
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 – slovník cizích slov. Příloha č. 2 – seznam tabulek. Příloha č. 3 – seznam grafů. Příloha č. 4 - seznam obrázků. Příloha č. 5 – dotazník WHOQOL-BREF. Příloha č. 6 – potravinová pyramida. Příloha č. 7 – inzulínová stříkačka. Příloha č. 8 – inzulínové pero. Příloha č. 9 – inzulínová pumpa. Příloha č. 10 – přehled inzulínů.
Rozsah práce:
129 stran
Jazyk práce:
Český jazyk
