Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Fakulta životního prostředí
Ekologie a ochrana prostředí Revitalizace krajiny
Analýza změny využití krajiny v katastru Růžová
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Autor: Ondřej ČERNOHOUZ
Vedoucí práce: Ing. Jitka ELZNICOVÁ, Ph.D.
Ústí nad Labem 2011
Na této straně se v tištěné verzi nachází zadání diplomové práce.
Na této straně se v tištěné verzi nachází licenční smlouva.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl v ní veškeré zdroje, které jsem použil. V Turnově dne 20. 4. 2011
Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucí mé diplomové práce Ing. Jitce Elznicové, Ph.D. za její cenné rady a připomínky, především však za její trpělivost a ochotu kdykoliv pomoc. Dále děkuji rodině a blízkým.
ABSTRAKT Předkládaná diplomová práce se zabývá sledováním a hodnocením časoprostorových změn vývoje krajiny v katastrálním území Růžová za pomocí geoinformačních technologií, v období od roku 1843 až po současnost (rok 2007). Pro hodnocení byly využity mapy Stabilního katastru, historické letecké snímky a ortofotomapa z roku 2007. Mapy Stabilního katastru bylo nutné ještě georeferencovat. Rastrová data byla ručně vektorizována a následně analyzována. V práci byly použity zejména prostorové analýzy a statistická hodnocení. Na základě výsledků provedených analýz, byly určeny hlavní trendy změn krajinné struktury ve zkoumané lokalitě. Byly identifikovány změny ve výstavbě a v rozdělení struktury pozemků s ornou půdou. Následně byly výsledky této diplomové práce prezentovány v prostředí mapového serveru UJEP.
Klíčová slova: GIS, krajina, vývoj krajiny, Růžová, analýza dat
ABSTRACT This diploma work deals with monitoring and evaluating time and space changes in landscape in Růžová land register with help of geoinformation technology between 1843 and 2007. Maps of Stable land register were used for own evaluation, as well as historical aerial pictures and an orthophotomap from 2007. Stable land register maps were necessary to be transformed in geographical terms. Grid data was vectorized by hand and analyzed afterwards. Mostly special analysis and static evaluation was used in this work. Main trends in changes of land structure were defined in the chosen area. Changes in urban and agrarian structure were identified. The results of this diploma thesis were presented via map server of UJEP.
Key words: GIS, landscape, landscape development, Růžová, data analysis
OBSAH SEZNAM ZKRATEK………………..………………………………………10 1
ÚVOD........................................................................................................ 11
2
CÍLE.......................................................................................................... 12
3
KRAJINA ................................................................................................. 13
4
3.1
Struktura krajiny ................................................................................ 14
3.2
Využívání krajiny land use / Krajinný kryt land cover...................... 15
3.3
Krajina a paměť ................................................................................. 16
3.4
Vývoj krajiny ..................................................................................... 16
HODNOCENÍ KRAJINY ....................................................................... 18 4.1
Možnosti hodnocení krajiny .............................................................. 18
4.2
Historické mapové podklady ............................................................. 19
4.2.1 4.3
Konkrétní příklady použitých podkladů ............................................ 22
4.4
Geoinformační technologie................................................................ 23
4.4.1 4.5 5
Příklady využití GIT v hodnocení krajiny ................................. 24
Analýzy změn krajiny........................................................................ 27
METODIKA ŘEŠENÍ............................................................................. 31 5.1
6
Letecké snímkování ................................................................... 21
Charakteristika území ........................................................................ 32
5.1.1
Fyzickogeografická charakteristika ........................................... 33
5.1.2
Socioekonomická charakteristika .............................................. 35
5.2
Použité zdroje dat............................................................................... 40
5.3
Georeference, vektorizace, interpretace podkladů............................. 41
5.4
Mapový server ................................................................................... 45
DOSAŽENÉ VÝSLEDKY ...................................................................... 46 6.1
Hodnocení vývoje využití krajiny...................................................... 46
6.2
Změny ve využití krajiny................................................................... 51
6.3
Vývoj zástavby .................................................................................. 53
6.4
Hodnocení změn velikosti pozemků.................................................. 55
6.5
Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny ........................... 58
7
DISKUSE.................................................................................................. 60
8
ZÁVĚR ..................................................................................................... 63
9
LITERATURA......................................................................................... 64
10 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................. 70
SEZNAM ZKRATEK CLC ČÚZK DMR DPI DPZ FŽP GEOSCAPE
GIS GIT GNSS CHKO CHOPAV IGU IZS JETE JZD KES KN KOA LUCC MHD NP NPR SCHKO L. p. SES TTP TransEconet UJEP ÚSES VGHMÚř VM ZABAGED ZÚJ ha k.ú.
Corine land cover Český úřad zeměměřický a katastrální Digitální model reliéfu Počet bodů na palec (ang. Dot Per Inch) Dálkový průzkum Země Fakulta životního prostředí Zkratka projektu MPSV ČR „Metodika hodnocení sociálních a ekologických souvislostí ekonomické trans-formace: teorie a aplikace“ Geografický informační systém Geoinformační technologie Globální navigační satelitní systémy Chráněná krajinná oblast Chráněná oblast přirozené akumulace vod International Geographical Union, Mezinárodní geografická unie Integrovaný záchranný systém Jaderná elektrárna Temelín Jednotná zemědělská družstva Koeficient ekologické stability Katastr nemovitostí Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny Land Use / Cover Changes Městská hromadná doprava Národní park Národní přírodní rezervace Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce Stupeň ekologické stability Trvalé travní porosty Zkratka projektu Transnational Ecological Network in Central Europe Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Územní systém ekologické stability Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce Vojenské mapování Základní báze geografických dat Základní územní jednotka Hektar Katastrální území
10
1 ÚVOD Krajina je pro člověka jednou z nejdůležitějších součástí života. Ten se ji z důvodu přežití snaží již odnepaměti porozumět. V posledních letech se ve studiu krajiny dostává do popředí sledování změn v krajině poznamenané lidskou činností pomocí geoinformačních technologií. Fakulta životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (FŽP UJEP) se již několik let zabývá studiem vývoje krajiny a její ochrany pomocí moderních geoinformačních technologií jako jsou Geografický informační systém (GIS) a Dálkový průzkum Země (DPZ). Před několika lety navázala FŽP spolupráci s Technickou univerzitou v Drážďanech. Obě vysokoškolská pracoviště spolupracovala na projektech: CZ0012/0501/0029 „Vybudování geoinformační databáze pro přeshraniční oblast Česko-Saské Švýcarsko“ a 3B038 „Spatial Information Systems for Transnational Environmental Management of Protected Areas and Regions in CADSES – SISTEMaPARC“. Na tuto spolupráci navázaly obě instituce zapojením se do projektu „Transnational Ecological Network in Central Europe“ stručně nazvaným TransEconet, který běží od ledna 2009 do prosince 2011. Cílem tohoto projektu je zlepšení územního rozvoje v oblastech zvýšené ochrany životního prostředí se zvláštním ohledem na management a ochranu přírodního dědictví. Na projektu se kromě několika univerzit podílí i správy chráněných krajinných oblastí a národních parků, vládní i nevládní organizace angažující se v ochraně přírody. Hlavním úkolem FŽP UJEP je zpracování a úprava dat (jako jsou staré mapy a historické letecké snímky) v oblasti Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a Národního parku České Švýcarsko pro následné hodnocení vývoje krajiny. Pro potřeby komplexního hodnocení budou zpracovávána i současná data z laserového snímkování či družicových a leteckých snímků se zaměřením na biodiverzitu krajiny. Téma mnou zpracované diplomové práce je součástí již zmiňovaného projektu TransEcoNet. Práce se na základě požadavku CHKO Labské pískovce zabývá vývojem rozmístění zástavby a vývojem krajiny velmi intenzivně zemědělsky využívaného katastrálního území Růžová. Tento katastr se nachází téměř celou svou částí v CHKO Labské pískovce, menší částí potom spadá do území Národního parku České Švýcarsko.
11
2 CÍLE Cílem předkládané diplomové práce je seznámit se v první řadě s odbornou literaturou, zabývající se krajinou, jejím vývojem, způsoby a možnostmi jejího hodnocení. Seznámit Hlavním cílem je na základě map Stabilního katastru a historických leteckých snímků identifikovat a vizualizovat změny využití krajiny v katastru obce Růžová a následná prezentace výsledků na mapovém serveru UJEP.
Cíle práce lze shrnout do následujících bodů:
Přípravná fáze – výběr území, seznámení se s lokalitou a sběr dat o území, získání mapových podkladů, leteckých snímků, ortofota a podpůrných materiálů, terénní průzkum, studium literatury zabývající se problematikou, výběr analýz
Zpracování dat – zpracování mapových podkladů, vizuální interpretace mapových podkladů, leteckých snímků a ortofota, vektorizace upravených zdrojových dat, úprava vytvořených dat
Analýzy dat – další zpracování a úprava dat pro analýzy, provedení vybraných analýz
Vyhodnocení analýz – zhodnocení krajiny a jejího vývoje, prezentace vývoje krajiny na mapovém serveru UJEP
12
3 KRAJINA Jak uvádí odborná literatura krajina je velmi složitý systém. Existuje velké množství definic a přístupů ke krajině, podle jednotlivých oborů, jež s ní pracují. Jinak definuje krajinu geograf, ekolog, architekt, urbanista, historik nebo umělec. Více uvádí ve své knize Sklenička (2003) či Sádlo a kol. (2008). Mezi nejznámější patří definice krajiny podle zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.), kdy krajina je „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ nebo definice krajiny Formana a Gordona (1993), podle nichž je možné krajinu definovat jako „heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje“. Je mnoho pohledů na krajinu. Buď striktně z hlediska jednoho oboru (geomorfologie, klimatologie, hydrologie atd.) nebo multidisciplinárně (geograficky orientované disciplíny, nauka o krajině, komplexní fyzická geografie, geoekologie, krajinná ekologie). Prvně jmenovaný směr (nauku o krajině) překryly nově se formulující disciplíny jako geoekologie a krajinná ekologie. Studiem fyzickogeografické sféry nebo její různě velké části jako celostního systému se zabývá komplexní fyzická geografie. Krajinná ekologie a geoekologie mají velmi úzký vztah k nauce o krajině. (Hradecký, Buzek, 2001) Podle těchto autorů se s termínem krajinná ekologie lze poprvé setkat ve studii Carla Trolla z roku 1939 „Luftbildplan und ökologische Bodenforschung”, kde se Troll zabývá využitím leteckých snímků ve výzkumu krajiny. Termín krajinná ekologie ovšem nepoužil pro označení vědní disciplíny. V 60. letech začal Troll používat v anglicky psaných textech i termín geoekologie jako synonymum pro krajinnou ekologii. Autoři nabízejí množství definic krajinné ekologie, které jak uvádějí se velmi často podstatně odlišují. Krajinu lze rozdělit na dvě kategorie. Vedle krajiny přírodní lze nalézt na území České republiky i krajinu kulturní, kterou se zabývá mnoho autorů například Sádlo a kol.(2008), Sklenička (2003). Charakter kulturní krajiny je ovlivňován nejen působením přírody ale zejména socioekonomickými faktory. A právě kulturní krajina a její vývoj se dostávají v posledních desetiletích do popředí zájmu na mnoha domácích i zahraničních pracovištích. Cílek (2005) uvádí, že se
13
krajina v 90. letech 20. století stala klíčovým pojmem přírodních, ale i některých humanitních věd. Změnu pohledu na krajinu vystihuje i citát z této knihy „V 60. letech jsme nad přírodou vítězili, v 70. letech jsme snili o panenské přírodě přírodních rájů, v 80. letech jsme začínali uvažovat globálně a od 90. let minulého století se s přírodou učíme žít pod jednou střechou.“
3.1 Struktura krajiny Krajina má svou vlastní strukturu, kterou tvoří tři základní skladebné součásti: krajinná matrice, plošky a koridory. Jedním z možných dělení struktury krajiny je rozdělení na strukturu primární, sekundární a terciární. Primární strukturu krajiny tvoří prvky krajiny a jejich vztahy, jež jsou důležitým základem pro další dvě struktury. Tyto prvky zatím člověk nezměnil nebo jen velmi málo a nemá velký vliv na jejich funkce. Zahrnuje se sem horninové podloží a substrát, půda, reliéf, vodstvo, klima, biota. (Sklenička, 2003) Sekundární struktura krajiny zahrnuje různorodý soubor hmotných prvků prostředí, které v současné době vyplňují zemský povrch. Tuto strukturu tvoří soubory člověkem ovlivněných přirozených a člověkem částečně nebo úplně pozměněných dynamických systémů, ale také nově vytvořené umělé prvky. O tuto krajinnou strukturu má člověk největší zájem, proto v ní také dochází k největším změnám. Prvky této struktury jsou zároveň výslednými prvky návrhů krajinných plánů. Jejich výsledkem je především návrh na co nejoptimálnější uspořádání právě druhotné struktury krajiny. Z hlediska obsahu jsou to antropicko-biotické komplexy. Při výzkumu a plánech je možné analýzu druhotné krajiny členit na výzkum reálné vegetace (lesů, travních porostů, vodní a močálové vegetace), biotopy živočichů (zkoumá se zoologická složka prvků), využití země (tradičně je soustřeďuje zejména na zemědělskou část krajiny), technicko-urbanistické struktury (soustřeďuje se na technická díla v krajině). V rámci této struktury krajiny se hovoří o land use a land cover. (Sklenička, 2003) Terciální struktura krajiny, někdy nahrazována pojmem socioekonomická struktura, je tvořena prvky a prostorovými subsystémy socioekonomické sféry. Jedná se o soubor nehmotných prvků a jevů charakteru zájmů, projevů, následků činností lidské společnosti a jednotlivých odvětví v krajině. Patří sem hustota zalidnění, jako míra antropického tlaku na krajinu, funkční zóny (např. zda jedná-li se o lesy
14
s hospodářskou nebo rekreační funkcí), ochranné a hygienické zóny. (Sklenička, 2003)
3.2 Využívání krajiny land use / Krajinný kryt land cover Studium krajiny a jejích složek s sebou přináší i speciální pojmy land cover (pokryv země, krajinný kryt) a land use (využití ploch, využívání krajiny). Přírodní faktory (například geologické, geomorfologické, klimatické) i vlivy společenského vývoje (politické, ekonomické, sociální procesy) mají za následek změny ve využívání půdy a krajinném pokryvu. V současné době se v různých souvislostech zkoumají změny ve využití ploch (Land Use Changes) a změny krajinného pokryvu (Land Cover Changes), z čehož vznikla mezinárodně používaná zkratka pro jejich výzkum LUCC (Land Use/Cover Changes). V České republice je hlavním řešitelem projektu LUCC Doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc. Termín land use v sobě zahrnuje biofyzikální a socioekonomickou složku. Land use je pojem dynamický, stejně jako jsou v čase a prostoru proměnlivé jednotlivé atributy krajiny a zahrnuje jak formu analýzy aktuálního či historického stavu, tak hodnocení krajiny z hlediska vhodnosti pro jednotlivé způsoby využívání (potenciálního stavu). Hodnocení vhodnosti území pro určitý způsob využívání není chápáno jako striktní předpis pro rozhodování uživatelů, ale především ve smyslu jedné z etap krajinného plánování. (Sklenička, 2003) Autorem pojmu land use je britský geograf Laurence Dudley Stamp, který od třicátých let 20. století mapoval půdní fond ve Velké Británii kvůli potravinovým zdrojům. Tento geograf vytvořil mapu land use zachycující v různé míře podrobnosti základní kategorie využití půdy. Ta je do určité míry odrazem interakce mezi společností a přírodou v konkrétním území a daném časovém okamžiku. Za přispění Stampa vznikla mezinárodní komise pro land use při Mezinárodní geografické unii (IGU). Land cover označuje v daném čase aktuální kombinaci land use, čili využívání krajiny a vegetace pokrývající zemský povrch. Rozbor tohoto atributu se používá
15
především v případech potřeby detailnější úrovně hodnocení krajiny, při návrzích podrobného managementu, krajinářských opatření a podobně. (Sklenička, 2003) Ovšem jak uvádí Lidmilová (2007) pojmy land use a land cover nejsou jasně a jednotně specifikovány ani v nejnovější odborné encyklopedii od Geista. Více informací o problematice se můžeme dozvědět v odborné literatuře Sklenička (2003), ve sbornících příspěvků z mezinárodních a regionálních konferencí, existují i odborné, vědecké časopisy specializované na land use a land cover, ale články s řešenou problematikou je možno nalézt i v časopisech věnujících se krajině, geografii, ekologii, životnímu prostředí, geoinformatice, historii (Landscape Ecology, Ekológia, Geografie – Sborník České geografické společnosti, Geografický časopis) a v řadě diplomových prací mezi které patří Lidmilová (2007).
3.3 Krajina a paměť Paměť krajiny je v krajinné ekologii a vědách zabývajících se krajinou, její historií, přírodními vědami v současné době velmi užívaný termín, čemuž odpovídá i různé chápání tohoto termínu. Sklenička (2003) ve své knize uvádí, že paměť krajiny je možné chápat jako schopnost uchovávat některé krajinné atributy, ale též jako schopnost tyto atributy regenerovat. Jak uvádí Cílek (2005) činnost člověka až do 19. století a někde až do 50. let 20. století spíš krajinu obohacovala, než ji ničila.
3.4 Vývoj krajiny V rámci studií, jež se zabývají krajinou a jejími složkami, ať už se jedná o hodnocení krajinného rázu, určování nejvhodnějšího managementu území, návrhy revitalizačních akcí a postupů se stále častěji přihlíží k historickému vývoji krajiny, zkoumá se její podoba v minulosti a vlivy hospodaření v minulosti na současné krajinné funkce. Sledování vývoje krajiny je nápomocné v krajinném plánování pro co nejracionálnější využití území a dále pomáhá krajinu a děje v ní probíhající lépe poznat.
16
Forman a Godron (1993) definují vývoj krajiny či formování krajiny jako výsledek tří mechanismů působících na krajinu: Specifické dlouhodobé geomorfologické pochody Formy osídlování krajiny jednotlivými organismy Místní krátkodobé disturbance jednotlivých ekosystémů
Jak uvádí Sklenička (2003) nebyla první polovina 20. století i přes dvě světové války nijak významným vývojovým mezníkem, ale patrně nejradikálnější zlom z hlediska vývoje krajiny nastal až po roce 1948. Tento vývoj byl dán rozvojem výkonnější zemědělské techniky, kolektivizací, která proběhla v několika vlnách Kocian (2006), Sklenička (2003). Kolektivizace přinesla scelování pozemků do rozsáhlých lánů často ke kritickým a iracionálním rozměrům, jež byly hlavní příčinou rychle narůstající půdní eroze, likvidaci části polních cest, napřimování a úpravu vodních toků, změnu vztahu lidí k půdě a jejím výsledkem bylo zničený cenných biotopů. Následkem těchto zásahů do krajiny došlo ke zjednodušení struktury kulturní krajiny. Společenské změny na našem území po roce 1989 znamenaly obrat k pozitivním tendencím v přístupu ke krajině. K těmto změnám patří procesy jako privatizace, restituce, pozemkové úpravy, různé podpůrné programy směřující k ochraně přírody a krajiny. Dle Lipského (2000) byly první následky současného vývoje viditelné pouhým okem: zalesňování, ve většině případů v horských a vrchovinných oblastech, je prolongací předchozího vývoje, zatravňování, je v závislosti na úrodnosti půdy místně rovněž značně rozdílné. Problematikou identifikace změn v krajině se v poslední době zabývá mnoho prací a studií.
Více o krajině v publikacích z nichž možno jmenovat Forman a Gordon (1993), Sklenička (2003), Cílek (2005), Sádlo a kol. (2008), Hradecký, Buzek (2001).
17
4 HODNOCENÍ KRAJINY Jak uvádí Sklenička (2003) je hodnocení krajiny širší termín pro proces v rámci něhož je krajina popisována, klasifikována a analyzována s následnou formulací výsledků. Tato mezioborová činnost zahrnuje různé vědní disciplíny a je důležitým faktorem pro zvolení nejvhodnějšího přístupu k rozvoji určitého území, pomáhá nám lépe pochopit vztah mezi jednotlivými krajinnými složkami. Krajinu lze hodnotit z hlediska typologického a hlediska regionálního. Před samotným hodnocením krajiny je nutné formulovat důvod jeho zpracování. Více o hodnocení Sklenička (2003).
4.1 Možnosti hodnocení krajiny Hodnocení změn v krajině je možné za použití různorodých zdrojů dat. Patří mezi ně místní historické kroniky, písemné soupisy pozemků (Berní rula, veřejné knihy, v současné době KN), historické mapy (1.VM, 2.VM, 3.VM, Stabilního katastru, Pozemkového katastru), mapy vzniklé v současnosti, historické letecké a družicové snímky, historické skici, fotografie, obrazy či pohlednice. Více o rozdělení uvádí Sklenička (2003). Pro hodnocení krajiny jsou historické údaje zcela nenahraditelným zdrojem informací. Což dokládá i Lipský (2000), který ve své publikaci uvádí, že historické materiály představují cenný a nenahraditelný zdroj informací pro pochopení současného stavu krajiny a pro plánování jakýchkoliv změn v jejím využívání. Historické podklady podle druhu a původu přinášejí nezastupitelné vstupní informace pro systematické sledování (monitoring) dosavadního vývoje kulturní krajiny, především pokud jde o: délku a trvalost osídlení dynamiku a plynulost a případné narušování ekonomického a ekologického vývoje vývoj klíčových interakcí mezi přírodními a antropickými činiteli v krajině vznik, trvání a zánik vazeb podmiňujících proměnlivý potenciál a ráz krajiny
18
vývoj a změnu krajinné struktury identifikaci jednorázově i opakovaně narušovaných lokalit určení a lokalizaci starých zátěží, jež více nebo méně přetrvávají do současnosti nástup trvání a odeznění kladných nebo záporných přírodních a antropických impaktů do krajinného systému určení trvalosti a stáří jednotlivých krajinných struktur a segmentů, vytipování nejstabilnějších a ekologicky nejcennějších částí krajiny, které byly po celé sledované období uchráněny před intenzivním hospodářským využíváním (dle Novákové, Šrámka 1996 , In Lipský 2000)
4.2 Historické mapové podklady Jedním z možných a běžných postupů identifikace vývoje krajiny je použití historických mapových údajů a jejich zpracování v GIS. „Tento přístup je v současném geografickém výzkumu značně rozšířený hlavně ve středoevropských vědeckých školách, které vycházejí ze společného geografického základu a využívají obdobné historické mapové podklady vytvořené pro území bývalého RakouskoUherska.“ (Boltižiar, Olah 2008)
První vojenské mapování (Josefské) 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace) Po špatných zkušenostech s Müllerovou mapou jako mapou válečnou nařídila Marie Terezie válečné mapování všech zemí monarchie. Podklad I. VM tvoří právě Müllerova mapa zvětšena do měřítka 1:28 800. Josefské mapování není příliš polohově přesné, protože nebylo postaveno na geodetických základech a při mapování docházelo i k obsahovým chybám. I přes tyto nedostatky je toto mapování prvním mapovým dílem, jež poskytuje relativně podrobné informace o našem území a je možné provádět na jeho základě analýzy. Jak vyplývá z názvu, byly tyto mapy zhotovovány pro potřeby vojska a proto se v nich zakreslovaly detaily významné pro
19
vojsko, pečlivě byly revidovány hranice, cesty, řeky, potoky a močály, lesy a porosty, údolí a rokle. (Boguszak, Císař, 1961) „Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.“ (http://oldmaps.geolab.cz)
Mapy Stabilního katastru 1824-1836 Morava a Slezsko, 1826-1843 Čechy Stabilní katastr byl zřízen z důvodu evidence majetku a vyměřování daní. Jeho součástí byly i mapy Stabilního katastru vyhotoveny nejčastěji v měřítku 1:2 880. Tato mapová díla jsou přesná, mají velké měřítko, proto můžeme detailně hodnotit charakter krajiny v době mapování. Z velkého množství dochovaných verzí map Stabilního katastru, které se od sebe odlišují kvalitou, ale často i měřítkem, jsou pro účely sledování vývoje krajiny nejvhodnější povinné císařské otisky. Povinné císařské otisky vznikly překreslením originálních map Stabilního katastru, nejsou ovšem často dostupné pro území bývalých sudet. V mapách Stabilního katastru jsou rozděleny stavby na zděné (červená barva) a dřevěné (žlutá barva). (http://oldmaps.geolab.cz) Dle Lipského (2000) jsou z kartografických podkladů pro svou podrobnost a možnost prodloužení vývoje až do současnosti pro sledování detailní krajinné struktury nejcennější mapy Stabilního katastru z 1. poloviny 19. století.
Druhé vojenské mapování (Františkovo) 1836-1852 Druhé vojenské mapování, tzv. Františkovo bylo provedeno v měřítku 1:28 800 zvoleném již pro první josefské mapování. Pro mapování vojenských táborů, manévrových prostorů, okolí velkých měst bylo jako v případě I.VM stanoveno měřítko dvojnásobné, tj. 1:14 400. (Boguszak, Císař, 1961) II. VM předcházela tvorba katastrální trigonometrické sítě a jeho přesnost je tedy srovnatelná se současnými mapovými díly. Z tohoto důvodu se hodí lépe než I.VM pro rekonstrukční mapy a srovnání se současnými daty. Obsah těchto map je totožný s mapami I. VM, byly přidány pouze výšky trigonometrických bodů. Tato mapová
20
díla vznikala v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivnějších forem zemědělství. (http://oldmaps.geolab.cz)
Třetí vojenské mapování (Františko-josefské), 1876-1878 Morava a Slezsko, 1877-80 Čechy Důvodem nového mapování rakouské monarchie byly neúspěchy armády ve válce s Pruskem na konci 19. století. Tyto nezdary byly přikládány více než sedmdesát let starým mapám II. vojenského mapování. Armáda pro své působení potřebovala hodnotnější vojenské mapy, zejména se zlepšenou měřickou přesností, kterou pro svůj úspěch potřebovalo dělostřelectvo. (Boguszak, Císař, 1961) Pro toto mapování bylo zvoleno tzv. jednoduché měřítko, bohudík již v dekadické soustavě, s předpokladem brzkého zavedení metrické míry, s poměrem zmenšení 1:25 000. Pro zvláštní účely, např. pro okolí velkých měst, pro vojenské tábory, dělostřelecké střelnice a manévrovací prostory, bylo stanoveno měřítko dvojnásobné 1:12 500. (Boguszak, Císař, 1961) Podkladem 3. vojenského mapování se staly katastrální mapy. Nezachovaly se pro celé naše území, na vzniklých mapách je znázorněn již výškopis v podobě šraf, vrstevnic a kót. Po první světové válce bylo mapování reambulováno. (http://oldmaps.geolab.cz) Dozvědět se o historických podkladech více je možno v publikaci od Boguszaka, Císaře (1961) nebo na stránkách Laboratoře geoinformatiky FŽP, UJEP.
4.2.1 Letecké snímkování Letecké snímky jsou narozdíl od map zcela přesným a objektivním zdrojem informací o stavu zemského povrchu v určitém čase. V Československu se začalo s leteckým snímkováním v letech 1936 až 1938. Snímky byly pořizovány v malém rozsahu zejména jako kontrolní podklad pro doplňující údaje při tvorbě topografických map. Na leteckých snímcích z počátku 50. let 20. století je zobrazena česká krajina před počátkem kolektivizace a socialistické industrializace. Z tohoto důvodu jsou velmi často využívány při tvorbě revitalizačních programů, v pozemkových úpravách. Se soustavným celoplošným snímkováním se započalo až v roce 1946 v měřítku 1:23 000, které sloužilo při tvorbě mapového díla v měřítku 1:25 000. V pozdější době převažovalo letecké měřické snímkování pro mapování
21
v měřítku 1:10 000. Podle druhu použitého fotografického materiálu lze rozdělit letecké snímky na černobílé a barevné, které se v některých případech pořizují od konce 80. let. Letecké snímky jsou archivovány ve Vojenském geografickém a hydrometeorologickém úřadu (VGHMÚř) v Dobrušce. (Struha, 1998) Prchalová (2006) ve své práci uvádí, že celkové změny v krajině, především změna ve způsobu využívání krajiny, se nejlépe monitorují pomocí časové řady leteckých snímků. Na rozdíl od map je letecký snímek zcela objektivním a přesným dokladem o stavu krajiny v určitém časovém okamžiku.
4.3 Konkrétní příklady použitých podkladů Pro hodnocení vývoje krajiny se používají různé zdroje dat z několika časových období. Staré mapové podklady, archivní letecké snímky patří mezi nejběžněji používaná data z minulosti. Pro současnost se nejvíce využívají ortofota a družicové snímky. Bičík, Kabrda (2007) využívají data z databáze LUCC. Matyáš, Kučera (2004) používají katastrální mapy. Stabilní katastr z roku 1840, 1915 a katastr nemovitostí z roku 1996. Staré kartografické prameny středních a velkých měřítek pro svou práci využívají Brůna, Křováková (2005b), Brůna, Křováková (2006), Kilianová, Pechanec, Zapletalová (2008). Letecké snímky byly použity v pracích autorů Cebecauerová, Cebecauer (2005), Sedlák, Bár (2005), Prchalová (2006), Labuda, Pavličková (2006), Elznicová, Machová (2010), Koudelková, Holá, Blín (2009), V projektu GEOSCAPE (Prchalová, 2005) byly rovněž využity letecké snímky. Družicové snímky využívají Seják, Dejmal a kol (2003), Grenzdörffer (2005), Hais, Brom, Pecharová (2006), Reis (2008). Časté je i použití kombinace historických map a leteckých snímků. Brůna, Křováková (2005b), Ekologická projekce s.r.o. (2006), Boltižiar, Brůna, Chrastina, Křováková (2007), Olah, Boltižiar, Gallay (2009), Popelková (2009).
22
4.4 Geoinformační technologie Některé změny v krajině je možné pozorovat pouhým vizuálním srovnáním leteckých snímků nebo map z různých let. Ovšem tímto způsobem není možné zachytit detaily, zjistit všechny změny, zjistit přesné kvantitativní charakteristiky. Rozvoj stále výkonnější výpočetní techniky s sebou přinesl možnost při hodnocení vývoje krajiny mnohem efektivněji využívat geoinformační technologie, které umožňují komplexní a rychlou analýzu vstupních dat. Mezi moderní geoinformační technologie (GIT) patří: dálkový průzkum Země (DPZ), geografické informační systémy (GIS), globální navigační satelitní systémy (GNSS) a digitální modely reliéfu (DMR). Významným rysem uvedených GIT je jejich interdisciplinární charakter, který umožňuje rozvoj výzkumu také v oblasti krajinné ekologie. Další rozdělení a podrobnější informace uvádí například Rapant (2006). Nástroje geografických informačních systémů (anglicky Geographical Information System nebo Geographic Information System), jak již bylo řečeno dříve, se staly v posledních letech velmi významným pomocníkem, kromě jiného, i při hodnocení krajiny. Jedná se především o digitální zpracování dat, zpřesnění polohy i tvaru studovaných krajinných objektů, zjištění a kvantifikování jejich stavových parametrů a změn, či provedení složitých multikriteriálních analýz, všech dostupných dat vztahujících se k určité krajině, k určitému území. Dále je možno provádět jejich statistické vyhodnocení. Velkou výhodou GIS je schopnost poskytovat požadované informace zpracované na základě rozličných vstupních dat a množství informací, které by se jinými způsoby získávaly složitě a příliš dlouhou dobu. Literatura (Rapant 2002) uvádí, že jednoznačná a všeobecně přijatelná definice pojmu GIS v současné době stále ještě neexistuje. Většina definic, které byly doposud sestaveny (a jsou jich desítky), je silně poznamenána prostředím, z něhož jejich autoři pocházejí. Jedna z nejznámějších definic GIS je, že GIS je funkční celek vytvořený integrací technických a programových prostředků, geodat, pracovních postupů, obsluhy, uživatelů a organizačního kontextu, zaměřený na sběr, ukládání, správu, analýzy, syntézu a presentaci geodat pro potřeby popisu, analýzy, modelování
23
a simulace okolního světa s cílem získat nové informace potřebné pro racionální správu a využívání tohoto světa. (Rapant, 2006) Na našem území se GIS objevily poprvé na začátku 70. let a ve větší míře se začaly využívat na začátku 90. let, kdy jimi byly vybaveny všechny okresní referáty životního prostředí i úřady na stejné úrovni. V dnešní době je rozšíření a uplatnění GIS opravdu velice široké. Jsou běžným vybavením úřadů veřejné správy, stávají se jejich nezbytnou součástí, ale lze je nalézt i v soukromém sektoru. Používají se například pro vyhledání vhodného umístění obchodů, supermarketů (k čemuž slouží demografická a socioekonomická data), pro správu inženýrských, telekomunikačních sítí, v životním prostředí slouží k inventarizaci přírodních zdrojů a modelování přírodních dějů, ve zdravotnictví ke sledování a analýzám šíření epidemií a výskyt specifických nemocí, územní plánování, evidence nemovitostí, pasportizace majetku, správa dopravní infrastruktury a MHD, zásahy IZS, jsou příklady možného využití ve státní správě. (Rapant, 2002) Podrobnější informace o GIS a jejich využití jsou uvedené v publikacích Rapant (2002, 2006), Tuček (1998).
4.4.1 Příklady využití GIT v hodnocení krajiny V 70. letech 20. století se začal doc. RNDr. Ivan Bičík, CSc. zabývat systematickým studiem problematiky land use. Vybudoval kolem sebe tým, který pod jeho vedením vytvořil statistické databáze využití ploch Česka pro roky 1845, 1948, 1990 a 2000. Zdrojem databáze jsou data o využití ploch všech katastrálních území Česka. Jelikož byly plochy v každém časovém období poněkud jinak klasifikovány (např. 1845: 54 kategorií; 2000: 12), bylo nutné data sloučit a vytvořit tak srovnatelnou škálu. Ta obsahuje osm základních a tři agregované kategorie využití ploch. Dále bylo nutné, pro vybudování databáze, vytvořit konstantní rozlohy, resp. prostorové vymezení. Rozloha některých katastrálních území měnila svoji rozlohu, zanikala nebo vznikala. Došlo k pospojování katastrálních území do 8903 tzv. „základních územních jednotek“ (Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka 1845-2000, 2010) Vytvořenou databázi využili Bičík, Kabrda (2007) pro svoji analýzu, ve které popisují a vysvětlují změny pěti kategorií využití ploch v českém pohraničí. Tyto změny porovnávají se změnami jež nastaly ve vnitrozemí. Autoři rozdělili ZÚJ podle
24
vzdálenosti od hranic do 4 kategorií a následně ZÚJ vedeny v kategorii mimo vnitrozemí byly rozděleny podle státu, se kterým sousedí (Polsko, Slovensko, Rakousko, bývalé Západní Německo, bývalé Východní Německo). Skokanová (2006) sleduje změny ve využití země v dolním Podyjí ve třech klíčových obdobích z hlediska hospodářství v období 1890 - 2004 a zabývá se vysvětlením, jak s těmito změnami souvisí socioekonomičtí činitelé a přírodní poměry. Cebecauerová, Cebecauer (2005) identifikují a analyzují změny krajinné pokrývky ve třech významných obdobích 2. poloviny 20. století, změny krajiny hodnotí podle hierarchie intenzity změny. Winklerová (2003) sleduje změny využití krajiny ve čtyřech netypických územích v posledních 150ti letech a zabývá se porovnáním s trendy proběhlými ve vyšších administrativních celcích. Ve své práci poukazuje na pravdivost hypotézy o nemožnosti schematického přejímání trendů ve využití ploch i na menší administrativní celky. Elznicová, Machová (2010) se ve své práci zabývají vývojem agrárních valů na vrchu Oblíku v Českém středohoří ve 20. století na základě leteckých snímků i s ohledem na sklon terénu. Sedlák, Bár (2005) pomocí DPZ a GIS detekují a následně inventarizují těžební tvary reliéfu (povrchové lomy) a jejich vývoj. Ve studii o území Tovačovských jezer (Ekologická projekce s.r.o., 2006) analyzují autoři krajinný pokryv nejen samotných jezer, ale i jejich okolí a to od konce 18. století do současnosti, počítají stupeň ekologické stability a na základě plánu těžby a vývoje krajinného krytu do současnosti vyslovili prognózu stavu pokryvu území a SES v roce 2040. Kilianová, Pechanec, Zapletalová (2008) hodnotí změny využití krajiny v povodí řeky Trkmanky mezi lety 1764 - 2007. Mimo běžně sledovaných kategorií se autoři zabývají změnou ploch vinic, jejich rozmístěním. Hodnotí krajinu pomocí krajinně-ekologických indexů, které popisují dynamiku vývoje krajiny. Příkladem těchto indexů jsou index změny, index persistence ploch, indexy krajinné metriky zabývající se kvantifikací struktury krajiny. Labuda, Pavličková (2006) ve své práci hodnotí kromě běžných změn využití krajiny, KES a KAO.
25
Indexy vývoje a celkové změny ve své práci mimo hodnocení běžných změn počítá i Moravčíková (2008). Malenová (2008) k hodnocení klasických kategorií přidává výpočet KES a vyhodnocuje teplotní charakteristiky v letech 1961 - 2007 ve sledovaném území. Sedláriková, Mulková (2008) se zabývají příklady a možnostmi používaných statických vizualizací změn v krajině podle různých kriterií a navrhují i nové přístupy k vizualizaci těchto změn. Patří mezi ně i zobrazení dříve zmíněných hodnot krajinně-ekologických indexů, KES. Na základě časově řady leteckých snímků porovnávali Koudelková, Holá, Blín (2009) vývoj ploch sídel na Mostecku. V daném období byly vyhodnoceny nově vzniklé zastavěné plochy a též plochy sídel zbouraných následkem povrchové těžby hnědého uhlí. Hais, Brom, Pecharová (2006) hodnotí (pomocí DPZ) vliv JE Temelín na teplotně-vlhkostní parametry krajinného krytu. V jejich práci byly porovnávány snímky před začátkem výstavby (1987), v době výstavby (do prosince 2000) a po uvedení JETE do provozu. Reis (2008) se zabývá souvislostí mezi změnou využití území, sklonem a nadmořskou výškou. Hodnocením krajiny se v jedné z částí své práce zabývají autoři Seják, Dejmal a kol (2003), kteří na základě výsledků analýz satelitních snímků CLC odhadují absolutní výši přírodního kapitálu České republiky v letech 1990 a 2000 i změnu těchto stavových veličin. Odhad výše přírodního kapitálu je vypočten násobením rozlohy jednotlivých položek LAND-COVER průměrnou bodovou hodnotou typů biotopů a vynásobením tohoto výsledku peněžní hodnotou jednoho bodu. Ovšem autoři poukazují na fakt, že měřítko CLC (1:100 000) je příliš hrubé, nejsou zachyceny nejcennější biotopy a odhadnutý přírodní kapitál je tedy podhodnocený. Malach (2009) ve své práci popisuje zkušenosti a práci s nástrojem Land Change Modeler. Tento nástroj z prostředí GIS umožňuje na základě dvou land use / cover vrstev zájmového území provést rychle analýzy a predikce změn krajinného pokryvu, výpočty několika indexů biodiverzity, vytváří mapy vhodnosti, analýzy stanovišť.
26
I mezi studenty vysokých škol se hodnocení změn krajiny stalo zajímavým tématem a vzniklo mnoho bakalářských, diplomových i disertačních prací. Prchalová (2006), Popelková (2009), Lidmilová (2007), Vostracká (2008), práce studentů FŽP, UJEP: Zikmundová (2006), Šrédl (2006) a další.
4.5 Analýzy změn krajiny Existuje velké množství definovaných metrických ukazatelů, z nichž mezi základní výchozí parametr patří obsah polygonu (plošky), který je nutný pro výpočet dalších metrických ukazatelů. Dalším geometrickým ukazatelem je obvod polygonu (plošky). Tyto ukazatele mohou být automaticky počítány příslušnými programy. Na základě výpočtu obsahu polygonů celkové rozlohy každé kategorie mohou být dále počítány: celkové rozlohy každé kategorie statistické hodnoty každé kategorie:minimum, maximum, počet prvků třídy hustota plošek proporční zastoupení kategorií
Celková rozloha každé kategorie je výsledkem součtu obsahů všech polygonů, které do této kategorie patří. Výpočet celkové rozlohy každé kategorie je nutný pro mnohé další metrické ukazatele. n
CRi = ∑ S ij j =1
CRi
celková rozloha kategorie i [m2]
Sij
obsah polygonu ij [m2]
N
počet prvků v kategorii i [počet]
Proporční zastoupení kategorie vyjadřuje podíl její rozlohy na celkové rozloze sledovaného území. Tato hodnota se pohybuje v rozmezí od 0 do 100.
27
Pi =
CRi ∗ 100 R
Pi
proporční zastoupení kategorie i [%]
CRi
celková rozloha kategorie i [m2]
R
celková rozloha území [m2]
Koeficient ekologické stability je vypočítán na základě poměrného plošného zastoupení jednotlivých forem využití půdy. Základem nejjednoduššího z těchto koeficientů (tzv. Míchalova KES) je výpočet poměru ploch relativně ekologicky stabilních k plochám relativně nestabilním. (Lipský 2000)
K ES =
S L
KES
koeficient ekologické stability
S
výměra ploch relativně stabilních [m2] (les, TTP, vodní plochy)
L
výměra ploch relativně nestabilních [m2] (orná půda, zastavěné plochy)
Hodnoty koeficientu jsou obecně klasifikovány takto: KES < 0,10 – území s maximálním narušením přírodních struktur, ekologické funkce musí být intenzívně a trvale nahrazovány technickými zásahy 0,10 < KES < 0,30 – území nadprůměrně využívané, se zřetelným narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být soustavně nahrazovány technickými zásahy 0,30 < KES < 1,00 – území intenzívně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, značně ekologicky labilní 1,00 < KES < 3,00 – vcelku vyvážená krajina, technické objekty jsou v souladu s dochovanými strukturami, nižší je i potřeba energeticko-materiálových vkladů KES > 3,00 – ekologicky stabilní přírodní krajina, nízké antropogenní ovlivnění
28
Velmi používaným je vzorec podle metodiky Agroprojektu:
K ES =
1,5 A + B + 0,5C 0,2 D + 0,8E
A
procento plochy o 5. stupni kvality (nejlepší)
B
procento plochy o 4. stupni kvality
C
procento plochy o 3. stupni kvality
D
procento plochy o 2. stupni kvality
E
procento plochy o 1. stupni kvality (nejhorší, nejméně stabilní)
KES < 0,1 devastovaná krajina 0,10 < KES < 1 narušená krajina schopná autoregulace KES = 1 vyvážená krajina 1 < KES < 10 krajina s převažující přírodní složkou KES = 10 krajina přírodní, přírodě blízká Oba vzorce i s klasifikací hodnot převzaty z Lipský (2000)
Koeficient míry antopogenního ovlivnění krajiny Kromě přírodních dějů je činnost člověka nejvýznamnějším faktorem, jež ovlivňuje významně strukturu krajiny. Intenzitu lidského vlivu na krajinu lze podle Kupkové (2001) vyhodnotit pomocí koeficientu míry antropogenního ovlivnění krajiny (KAO). Jedná se o poměr ploch s vysokou intenzitou využití a ploch s menší intenzitou využití. Mezi plochy s vysokou intenzitou využití, velkým antropogenním tlakem patří: orná půda, zastavěné plochy a ostatní plochy. Naopak mezi plochy s menší intenzitu využití, menším antropogenním tlakem jsou řazeny: lesy, louky, pastviny a vodní plochy. Dle Kupkové (2001) nabývá KAO hodnot od nuly výše, přičemž horní mez neexistuje. Pokud je rozloha obou typů ploch v rovnováze dosahuje hodnoty 1. Hodnota vyšší než 1 znamená, že převažují plochy s vysokou intenzitou antropického využití. KAO postihuje vlivy člověka na krajinu pouze do určité míry a je také jistým zjednodušením.
29
KAO =
OP + ZaP + OsP Lo + Pa + LP + VP
KAO
Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny
OP
orná půda [m2]
ZaP
zastavěná plocha [m2]
OsP
ostatní plocha [m2]
Lo
louky [m2]
Pa
pastviny [m2]
LP
lesní plochy [m2]
VP
vodní plochy [m2]
30
5 METODIKA ŘEŠENÍ Zpracovávání diplomové práce lze rozdělit do několika na sebe navazujících fází:
Přípravná fáze – výběr území, seznámení se s lokalitou a sběr dat o území, získání mapových podkladů, leteckých snímků, ortofota a podpůrných materiálů, terénní průzkum, studium literatury zabývající se problematikou, výběr analýz
Zpracování dat – zpracování mapových podkladů, vizuální vektorizace a interpretace mapových podkladů, leteckých snímků, ortofota a úprava vytvořených dat
Analýzy dat – další zpracování a úprava dat pro analýzy, provedení vybraných analýz
Vyhodnocení analýz – zhodnocení krajiny a jejího vývoje, prezentace vývoje krajiny
Vystavení dat na mapovém serveru UJEP
31
5.1 Charakteristika území Katastrální území Růžová (jehož číslo je 743780) se nachází v severních Čechách, v severovýchodní části Ústeckého kraje na území okresu Děčín. (Obr. 1) Necelých 12 km severovýchodně od obce s rozšířenou působností Děčín, na křižovatce silnic III. třídy č. 25858 a č. 25860. Studované katastrální území sousedí s katastrálními územími Labská Stráň, Arnoltice, Bynovec, Srbská Kamenice, Kamenická Stráň, Janov u Hřenska, Hřensko.
Obrázek 1: Lokalizace zájmového území
Zdroj dat: ArcČR520
32
5.1.1 Fyzickogeografická charakteristika Z regionálně geologického hlediska patří modelové území do regionu České křídové pánve Českého masivu. Základ oblasti tvoří druhohorní pískovce, vytvořené zpevněním pískových sedimentů mělkého moře. Z tercieru pocházejí vulkanické horniny (čediče, fonolity, tufy) a v kvartéru vznikly (hlíny, spraše, písky, štěrky). (Demek, 1987) Z hlediska geomorfologického členění leží studovaná oblast na severozápadě geomorfologické provincie České vysočiny, v subprovincii Krušnohorská soustava, oblasti Krušnohorská hornatina, celku Děčínská vrchovina, podcelku Děčínské stěny, okrsku Růžovská vrchovina. Reliéf Růžovské vrchoviny je silně rozčleněný, erozně denudační, s poměrně hojnými proniky neovulkanitů zachovaných ve formě suků. Vznikla na křídových pískovcích spodního a středního turonu. Na jejím jižním okraji jsou opět charakteristické tektonicky podmíněné cuesty s čely ukloněnými na sever. Rozsáhlé strukturní plošiny patří mezi další významné morfologické tvary. Plošiny jsou rozčleněné hluboce zaříznutým, v některých místech až kaňonovitým údolím řeky Kamenice a jejich přítoků. Nejvyšším bodem Růžovské vrchoviny je morfologicky neobyčejně pestrý (skalní tvary, mrazové sruby, balvanové proudy, kamenná moře) neovulkanický Růžovský vrch (619 m n. m.). Minimální nadmořská výška v katastru je 299,1 m n. m. (Demek, 1987, Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, 2009) Nejvíce rozšířenou skupinou půd ve vybrané lokalitě je pseudoglej (oglejená půda) a to zejména hnědozem luvizemní a hnědozem pseudoglejová (hnědozem illimerizovaná oglejená). Půdotvorný substrát těchto půdních typů tvoří v této oblasti nejčastěji sprašovité pokryvy na pískovcích nebo čedičích. Dalším typem půd je na čediči vytvořená kambizem eutrofní (hnědá půda eutrofní, tmavá). (Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, 2009) Na území se nachází několik menších vodních toků, které odvádějí vodu z lokality. Mezi největší patří Suchá Kamenice se svým přítokem, který nese název Janovský potok. Oba potoky tečou po hranici katastrálního území, přičemž Janovský potok nejdříve protéká středem obce Růžová a poté teče po této hranici. Suchá Kamenice nezasahuje hlouběji do katastrálního území, ale téměř kopíruje hranici k. ú. až do soutoku s Janovským potokem, kde ho opouští. Oblast leží na území CHOPAV Severočeská křída.
33
Podle klimatické klasifikace České republiky se většina sledovaného území nachází v teplé oblasti (T2), jeho menší část v mírně teplé (MT9). Pro teplou oblast je charakteristické dlouhé, teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období, krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá zima a teplé až mírně teplé jaro a podzim. (Quitt, 1971) členění spadá katastrální území Růžová do Českomoravského mezofytika, fytogeografického okresu Labské pískovce. Největší část území spadá do okrsku Růžovská tabule, severovýchodní část pak do okrsku Jetřichovické skalní město. (Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, 2009) Z
fytogeografického
Reliéf Růžovské tabule je na velké části plochý až mírně zvlněný. V její východní části se nachází významná krajinná a botanická lokalita Růžovský vrch (Národní přírodní památka Růžák). Na severozápadě se výrazně zahlubuje údolí Suché Kamenice navazující na labské údolí. Údolí periodického vodního toku Suché Kamenice je první lokalitou výskytu vláskatce tajemého (Trichomanes speciosum) v České republice. (Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, 2009) Relativně jednotvárné geomorfologické podmínky umožnily snadné hospodaření. V okolí Růžové je vysoký podíl bezlesé části, která by mohla být předpokladem vyšší druhové diverzity, ovšem vysoký podíl zornění zemědělské půdy ve 20. století způsobil výrazný zánik a degradaci lučních ekosystémů. I přes tuto skutečnost se v území vyskytují cenné lokality se zachovalejšími lučními společenstvy. Významné jsou též pozůstatky sušších a mezofilních luk. (Slavík, 1987) Potenciální přirozenou vegetací jsou ve sledovaném území biková bučina a na malé ploše, bučina s kyčelnicí devítilistou. Z biogeografického hlediska se území nachází v Děčínském bioregionu. Krajina většiny studovaného území patří dle typizace krajiny podle využití do typu lesozemědělská krajina a další dvě části spadají do typu lesní krajina. Typizace podle osídlení řadí největší část do krajiny Pozdně středověká krajina Hercynica, dvě malé části pak spadají do Novověké sídelní krajiny Hercynica. Ochrana území Studované území se téměř celou svou rozlohou nachází v CHKO Labské pískovce a částí v NP České Švýcarsko, z čehož plynou pro lidskou činnost
34
v katastrálním území Růžová určitá omezení a specifické podmínky realizaci svých aktivit. Chráněná krajinná oblast Labské pískovce byla vyhlášena v roce 1972 o rozloze 324 km2, k ochraně krajinného reliéfu, ovlivňujícího i výskyt vzácných druhů rostlin i živočichů. Od 1. ledna 2000 je z části CHKO na pravobřežním území Labe u hranice s Německem zřízen o rozloze 79 km2 Národní park České Švýcarsko. V rámci soustavy NATURA 2000 došlo v roce 2005 ke schválení několika evropsky významných lokalit a vyhlášení Ptačí oblasti Labské pískovce. (www.labskepiskovce.ochranaprirody.cz) Z hlediska Územního systému ekologické stability (ÚSES) zasahují do řešeného území nadregionální biocentrum, nadregionální biokoridor, regionální biocentra, regionální biokoridor č.553 (Uhlířská dolina), lokální biocentra i biokoridory. (www.labskepiskovce.ochranaprirody.cz)
5.1.2 Socioekonomická charakteristika Stručně o obci Růžová Na katastrálním území Růžová se nachází obec se stejným názvem. Jedná se o klasickou údolní lánovou ves. Tato obec se rozkládá kromě k. ú. Růžová na k. ú. Kamenická Stráň První písemná zmínka o obci Růžová pochází z roku 1352. Jedna z nejstarších obcí oblasti byla až do konce druhé světové války i největší a nejbohatší obcí Děčínska, zejména zásluhou zemědělství a turistického ruchu. V první světové válce padlo z obce celkem 64 občanů. Po skončení první světové války se na některých hospodářstvích obce pěstoval len, který byl zpracováván na podomácku zhotovených stavech. Ve třicátých letech 20. století byla ve vsi postavena pila - katr, který byl v provozu do roku 1947. V roce 1934 bylo v obci 72 zemědělských rodin, z nichž 49 rodin vlastnilo více než 5 ha půdy a 23 rodin méně než 5 ha půdy. V obci fungovala od roku 1833 škola. V roce 1896 došlo ke zbourání staré budovy a postavení nové čtyřtřídní, jež byla později rozšířena na pětitřídní. V roce 1975 došlo k jejímu zrušení. Ve druhé světové válce padlo 66 obyvatel obce. Po jejím skončení v roce 1945 došlo k odsunu německých obyvatel, kteří zde byli poměrně hojně zastoupeni a z části také k přesunu venkovského obyvatelstva do měst. Postupně přicházeli do Růžové noví usídlenci, ovšem mnozí z nich jen drancovali opuštěné domy a poté zase odešli. Část domů zůstávala stále opuštěná, chátrala až musela být zbourána. (http://obec-ruzova.cz)
35
Hlavní dominantou obce je Kostel Sv. Petra a Pavla, který byl na začátku 18. stol. postaven na místě bývalého předhusitského kostela. Po druhé světové válce byl kostel využíván církví československou a v 60. letech 20. stol. sloužil kostel jako kino a k bydlení. V letech 1990 - 2000 proběhla jeho kompletní rekonstrukce, protože kostel v roce 1988 vyhořel. (http://obec-ruzova.cz) Tato skutečnost je vidět i na Obr. 2, kde je na výřezu leteckého snímku z roku 1989 zachycen kostel bez střechy.
Obrázek 2: Vyhořelý kostel Sv. Petra a Pavla na leteckém snímku z roku 1989
Historické informace o dění v obci, o využívání území můžeme nalézt v kronikách, z nichž se do dnešních dní zachovaly kroniky: obecní 1900 - 1910 s dopisováním od roku 1384 kronika farního úřadu z let 1927 - 1944 zpětně dopisovaná od roku 1770 kronika obecní školy z let 1830 - 1940 kronika domů a rodopis kronikáře a faráře Josefa Hellera 1838 - 1839 kronika MNV 1945 - 1953 Herr Adolf Heimat Rosendorf 1993 Edwin Schubert Wir denken gerne an Rosendorf 1989 ( upraveno dle http://obec-ruzova.cz)
Vzhledem ke snadné dosažitelnosti Děčína prostřednictvím komunikace III/25858 jsou pro místní občany zabezpečovány veškeré služby vyšší občanské
36
vybavenosti právě v této obci s rozšířenou působností. Nejvíce občanů vyjíždí za prací do Děčína, s nímž udržuje obec také nejtěsnější ekonomický vztah. Vedle tohoto města spáduje obec rovněž k České Kamenici. Růžová je velmi žádaným místem pro bydlení, rekreaci, cestovní ruch a vzhledem k poloze v hodnotném přírodním prostředí na území CHKO Labské pískovce má velmi příznivé podmínky pro svůj další rozvoj. Pro ten je důležitá blízkost státní hranice se Spolkovou republikou Německo. Těsně nad obcí leží Pastevní vrch, odtud je jedinečný výhled na Děčínský Sněžník, České Švýcarsko, ale i na České středohoří a Lužické hory, což zvyšuje turistickou atraktivitu. Součástí obce Růžová je osada Kamenická Stráň s jednou z nejzachovalejších památkově chráněných lidových zástaveb na Děčínsku. Obec Růžová je členem svazku obcí Českého Švýcarska a obcí Mikroregion Českokamenicko. (http://obec-ruzova.cz) Dle Anděl a kol. (2004) spadá Růžová v rámci okresu Děčín do sociogeografického mikroregionu Horský střed. Pro tento mikroregion je typická stagnace obyvatelstva od roku 1850 do první světové války a po ní následný vyšší úbytek obyvatel. Odsun německy mluvícího obyvatelstva po druhé světové válce a nedostatečné dosídlení vedlo k vylidnění periferních částí a dynamickému snížení hustoty zalidnění. Po roce 1948 se začala i zde vyvlastňovat půda ve prospěch jednotných zemědělských družstev (JZD), která prováděla hospodářsko-technické úpravy půdy. Mozaikovitě rozčleněná zemědělská půda se rozoráváním mezí, cest i scelováním drobných políček změnila na jednotné rozlehlé bloky polí. Rozoráváním a scelováním pozemků je Růžovská vrchovina jednou z nejvíce postižených lokalit v rámci CHKO Labské pískovce. Hlavní komoditou v rostlinné výrobě byly obiloviny, pro jejichž pěstování bylo zapotřebí další orné půdy. Z tohoto důvodu ustoupil zájem o louky, pastviny do pozadí a jejich místo zaujala orná půda. Původní urbanistická struktura Růžové i dalších obcí s tradičními rysy jednotlivých staveb přetrvaly plošně až do 60. let 20. století, kdy se u nás stala moderní chalupářská rekreace. Tento nový styl pomohl uchránit nejeden hodnotný objekt lidové architektury před jeho chátráním a následnou demolicí, ale přinesla s sebou také výstavbu nových objektů (zejména rekreačních chat a domů), které v některých případech ne vždy zapadly do urbanistické struktury obce a okolí. Od 90. let 20. stol. nastává velký rozmach individuální bytové výstavby, který vytváří tlak na zástavbu volné krajiny.
37
Graf 1: Počet obyvatel v obci Růžová (bez osady Kamenická Stráň) 1800 1657
1699
1643
1634 1566
1600
Počet obyvatel
1400
1272
1335
1200 1000 800 600 426
400
377 288
331 251
201
200 0 1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
Rok
Zdroj: ČSÚ 2006, Historický lexikon Zástavba v obci Růžová Původní charakteristická zástavba je zvláště ve větších sídlech promíšená stavbami slohové architektury z období nástupu cestovního ruchu a turistiky, které se staly na přelomu 19. a 20. století významnou ekonomickou aktivitou oblasti. Původní urbanistická struktura obcí s tradičními rysy jednotlivých staveb přetrvaly plošně až do 60. let 20. století. Pak dochází k nárůstu zejména rekreačních chat a domů. Velký rozmach individuální bytové výstavby a tím i tlak na zástavbu volné krajiny, nastává od 90. let 20. stol. V zájmu zachování krajinného rázu je zachování nejen přírodní složky krajiny, ale i typické urbanistické struktury sídel, jejich rázu, siluety, způsobu umístění v krajině, „jednoduchost“ a prostorové utváření jednotlivých objektů, s vazbou na zemědělskou krajinu s prostorově vymezenými přírodními předěly a lesy. (www.labskepiskovce.ochranaprirody.cz)
Správa CHKO Labské pískovce rozčlenila své území podle krajinného rázu do několika lokalit. Modelové území spadá do oblasti Růžovská plošina, která je oblastí s klasicky vyvinutým venkovským prostorem. Krajina mírně zvlněné plošiny s výraznou a charakteristickou dominantou čedičové kupy Růžovského vrchu, z velké části člověkem přeměněná. V oblasti CHKO Labské pískovce nadprůměrné zemědělské
38
využívání s výrazným podílem lesního hospodářství utvářelo krajinný ráz již od středověku. Velká většina sídel byla založena v procesu velké kolonizace, zbytek pak následnou vnitřní kolonizací. Zástavbu vesnic a osad Janov, Mezná, Labská Stráň, Kamenická Stráň, Růžová, Arnoltice, Bynovec, Kámen a Ludvíkovice určil terén a vývoj komunikační sítě s výraznými přírodními prvky, čemuž se podřizuje a přizpůsobuje klasické lánové uspořádání plužiny. Přírodní podmínky ovlivňují i teritoriální rozšiřování sídlišť. Extravilány sousedních vsí souvisle navazují, takže vzniká největší odlesněný celek v rámci CHKO. Lidová architektura má v obcích stále určující podíl na charakteru zástavby. Objekty s charakteristickým tvaroslovím a proporcemi severočeské roubené architektury udávají ráz obcím v jedinečné harmonii s krajinou (například Kamenická Stráň). Kolektivizované zemědělství se podepsalo poměrně málo na přeorganizování struktury obcí a přilehlého prostoru. Po druhé světové válce došlo k velké redukci domovního fondu a zbylé statky a domky začaly být brzy využívány k rekreaci. Hlavními dominantami obcí, pokud se zachovaly, jsou kostely. Negativní zásahy do krajinného rázu tvoří několik menších zemědělských areálů - pozůstatků kolektivního hospodářství. (Růžová, Labská Stráň, Ludvíkovice), školský areál v Janově, chatová kolonie Nový Svět. (www.labskepiskovce.ochranaprirody.cz)
Architektonicko krajinářské limity Obce ležící v území musí zůstat v přirozených hranicích, nelze je zvětšovat na úkor zemědělské půdy vytvářením nových sídelních novotvarů. Z hlediska ochrany přírody a krajiny je nežádoucí i znovuoživování zaniklých a zničených lokalit, které postupem času splynuly s volnou krajinou (Nová Ves u Růžové). Velmi žádoucí je krajinu v bezprostředním zázemí vesnic podle možnosti rekonstruovat do podoby bližší stavu před kolektivizačními a návaznými změnami. Objekty nově vzniklé v rámci obcí musí velikostí i charakterem respektovat měřítko původní zástavby. Nežádoucí je infiltrovat do tradičních vesnic architektonické tvarosloví nebo stavební styly patřící do jiných evropských regionů, či odlišných kulturních oblastí. Nevnášet prvky městské architektury do vesnické. Reflektovat vyvážené proporce a způsoby řešení staveb typicky venkovských na novostavbách, ovšem vyhnout se bezduchému kopírování (velikosti a tvar oken, dispoziční řešení, sklony střech). Volba materiálu musí respektovat místní tradice (tmavé plochy střech, kombinace dřeva se zdivem). Architektonické řešení staveb a jejich umístění musí být posuzováno individuálně. Sídla by měla být v celkovém kontextu obcí a krajiny
39
nenápadná a mělo by dojít k jejich propojení s krajinou prostřednictvím zeleně. (www.labskepiskovce.ochranaprirody.cz)
5.2 Použité zdroje dat Pro tuto práci byly z dostupných historických podkladů ve zvoleném území použity digitalizované mapy Stabilního katastru (rok 1843) poskytnuté laboratoří geoinformatiky, UJEP. Jako doplňkové podklady byly použity mapy 1. a 2. VM. Pro sledování vývoje ve 20. století byly použity černobílé panchromatické letecké snímky z 29.6. 1953 a 23. 5. 1989. Snímky byly zakoupeny v rámci projektu Phare CBC „Vybudování geoinformační databáze pro přeshraniční oblast ČeskoSaské Švýcarsko“ z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu ČR v Dobrušce v podobě negativů a černobílých fotografiích s 60% překrytem. Snímky byly naskenovány s rozlišení 1016 DPI. Pořízené letecké snímky nemohly být kvůli zkreslení interpretovány přímo, a proto bylo nutné nejdříve provést jejich ortorektifikaci. Původně plánované snímky z roku 1968 nebyly bohužel využity z důvodu jejich velmi nízké kvality, jak je vidět na obrázku číslo 3, kde je pro porovnání i použitý snímek z roku 1953. Pro současnost bylo použito ortofoto z roku 2007 poskytnuté ČÚZK v Praze. Dále byla získána geografická databáze ZABAGED z ČÚZK. Polohopis byl využit pro kontrolu vektorizovaných dat a výškopis pro tvorbu digitálního modelu reliéfu. Jednalo se o soubory ve formátu .shp Jako podpůrná data byl využit materiál Změny č. 1 územní plánu obce Růžová z roku 2010, který obsahuje mapové přílohy.
40
Obrázek 3: Ukázka části nepoužitého leteckého snímku z roku 1968 a použitého z roku 1953
5.3 Georeference, vektorizace, interpretace podkladů Aby bylo možné s naskenovanými mapovými listy Stabilního katastru provádět příslušné analýzy v prostředí GIS, bylo nutné je před samotnou vektorizací georeferencovat (zasadit do souřadnicového systému). Pro georeferenci byla použita metoda Spline. Na základě získaných map Stabilního katastru, leteckých snímků a ortofota byla zahájena vektorizace (převod z rastrové do vektorové formy) jednotlivých časových řad. Pro každý rok probíhala vektorizace krajinného pokryvu v jedné vrstvě. Před zahájením vektorizace je nutné založit nový shapefile. Což je v prostředí GIS velmi používaný datový formát firmy ESRI pro ukládání prostorových dat, spolu se kterými jsou ukládána i data atributová. Při tvorbě nového shapefile je nutné zvolit jeho název, typ prvku (bod, linie, plošný prvek - polygon), souřadnicový systém. U každé vrstvy byl prvkem zvolen polygon a souřadnicový systém S-JTSK_Krovak_East_North. Vektorizace byla prováděna ruční digitalizací na obrazovce monitoru v programu ArcGIS 9.3. Byla využita metoda zpětné vektorizace, kdy se nejdříve vektorizují data ze současnosti a poté se postupuje do minulosti. (Obr. 4)
41
Obrázek 4: Ukázka vektorizace dat z roku 1843 a 2007
Červeně vyznačeny hranice zvektorizovaných polygonů
Polygony byly tvořeny s využitím různých nástrojů pro editaci dat. Create New Feature je nástroj pro tvorbu nového polygonu, který nenavazuje na jiný. Pro tvorbu na sebe navazujících polygonů je vhodná funkce Auto-Complete Polygon, která vytvoří hranici nového polygonu podél existujícího a zabrání tím nedotahům nebo přetahům. Další velmi často používaná funkce byla Cut Polygon Features, která rozdělí podle potřeby existující polygon na jeden nebo více nových polygonů. Ke sloučení dvou i více polygonů do jednoho slouží naopak funkce Merge, která přiřadí novému polygonu hodnotu atributu vybraného polygonu ze slučovaných. Pro usnadnění práce je vhodné použít funkci Snapping pro přichytávání kurzoru k již existujícím bodům (vertexům). Při vektorizaci byla hranice katastrálního území, pro úplné zvektorizování celého území, záměrně přetahována. Po jejím dokončení byla vrstva pomocí funkce Clip podle hranice katastrálního území oříznuta. K jednotlivým polygonům byl přiřazen atribut dle krajinného krytu. U leteckých snímků a ortofota bylo použito hodnocení Corine Land Cover, jak ukazuje legenda na Obr. 5, z důvodu jejich pozdějšího snadného použití v projektu TransEconet. Pro následné analýzy bylo toto hodnocení zjednodušeno na 10 kategorií (Obr. 6). Mapy Stabilního katastru byly vektorizovány na základě zjednodušených kategorií: lesní plochy, přechodová stadia lesa a křovin, orná půda, trvalé travní porosty, ovocné sady a keře, zeleň v intravilánu, vodní plochy, zastavěná plocha, budovy, silniční síť. K budovám z map Stabilního katastru byly, na základě požadavku CHKO Labské pískovce, do pole “Popis“ přiřazeny atributy “D“
42
pro dřevostavbu a “Z“ pro zděnou stavbu. K interpretaci map Stabilního katastru byl použit Katalog objektů Stabilního katastru (Vichrová).
Obrázek 5: Legenda k původním kategoriím
Obrázek 6: Legenda k použitým kategoriím
43
Při interpretaci byla pro kontrolu využita Geografická databáze ZABAGED (polohopis), ústní sdělení místních občanů a aktuální stav využití krajiny byl též ověřován v terénu. Po vytvoření celé vrstvy byla vždy provedena kontrola její topologie. Pokud se některé polygony překrývaly nebo se mezi nimi objevily malé mezery, byly tyto chyby opraveny. Na Obr. 7 jsou vidět části interpretovaných dat z roku 1843 a 2007. Všechna interpretovaná data i s jejich podklady jsou v Přílohách 5-12. Nebo si je lze detailně prohlédnout na mapovém serveru FŽP, UJEP: http://mapserver.ujep.cz/projekty/Transeconet/Ruzova
Obrázek 7: Ukázka interpretace dat z roku 1843 a 2007
Legenda viz. Obr. 6
Vektorová data umožňují příslušným programům pracovat s jednotlivými objekty jako se samostatnými celky, přiřazovat k nim potřebné informace a zjišťovat jejich geometrické vlastnosti (rozlohu i délku obvodu polygonu).
44
Na základě zvektorizovaných vrstev krajinného krytu ze čtyř roků a jejich metrických ukazatelů byly zpracovány analýzy vývoje krajiny. V každém roce byla zjištěna rozloha jednotlivých kategorií pokryvu a jejich změna mezi vybranými roky. Dále byl zjištěn koeficient míry antropogenního ovlivnění, změna v mozaikovitosti polí. Pro vypočítání rozlohy jednotlivých polygonů v metrech čtverečních byla použita funkce Calculate Geometry. Funkce Summarize sečte rozlohu jednotlivých kategorií a vytvoří z nich tabulku vhodnou k vytvoření grafu v programu MS Excel. Dále byly v případě časoprostorových změn v území využity topologické překryvné operace. Pomocí těchto funkcí je možné nalézt oblasti, kde došlo ke změně krajinného pokryvu a kde zůstal zachován. Velikost těchto ploch lze následně analyzovat za pomoci funkce Summarize a programu MS Excel. Při překryvných operacích vektorových dat jsou nejčastěji používány funkce Union (sjednocení) a Intersect (průnik). Jejich použití závisí na požadované analýze. V práci byly použity obě výše uvedené funkce. Pro zjišťování změn u vybraných kategorií byly rovněž použity funkce Select by Attributes a Field Calculator. Select by Attributes vybere podle atributového požadavku určité prvky a Field Calculator vyplní do vybraného sloupce vybraných prvků požadované hodnoty. Na základě těchto hodnot se provádí další analýzy.
5.4 Mapový server Aby si zpracovaná data mohla prohlížet široká veřejnost, která nemá ve svém počítači GIS software, byla tato data vystavena na mapovém serveru UJEP. Zpracovaná data bylo nutné před jejich umístěním na mapový server připravit. U každé vrstvy byla nastavena symbolika a rozsah měřítka, ve kterém je možno si data prohlížet. Data jsou uložena na adrese http://mapserver.ujep.cz/projekty/Transeconet/Ruzova
45
6
DOSAŽENÉ VÝSLEDKY
Po zvektorizování podkladových dat je možné provádět vybraná porovnání a analýzy, která by s rastrovými daty nešla nebo jen velmi obtížně.
6.1 Hodnocení vývoje využití krajiny Nejen na základě rastrových dat, ale také interpretovaných snímků lze sledovat plošné zastoupení složek krajinného pokryvu ve sledovaných letech, jejich rozmístění a velikost plošek, propustnost krajiny. (Příloha 5-12.) Pro lepší přehlednost grafů byly kategorie rozkládající se na ploše menší než jedno procento sloučeny do kategorie Ostatní. Katastrální území Růžová patří několik století mezi zemědělsky využívané oblasti v CHKO Labské pískovce. Navzdory tomu největší rozlohu zaujímá les, jehož rozloha je dána horskou polohou studovaného území. V roce 1843 se les rozkládal na 54% území. Zemědělsky bylo využíváno zhruba 43% území z toho rozloha orné půdy činila 25% a trvalé travní porosty 18%. Malý podíl, téměř 2%, připadal na zeleň v intravilánu. Ostatní kategorie byly zastoupeny v menší míře. (Graf 2)
Graf 2: Zastoupení kategorií v roce 1843
46
I o sto deset let později, v roce 1953, zabíral les i přes mírný pokles více než polovinu rozlohy katastrálního území, konkrétně 52%. Podíl zemědělských ploch byl v tomto roce 40 procentních bodů. Orná půda vzrostla vlivem rostoucí poptávky po potravinách a začínající intenzifikací zemědělství na 34%, ovšem došlo k úbytku TTP pouze na 6%. V tomto období vzrostla plocha zeleně v intravilánu na 5%. Nárůst na 2% zaznamenala také kategorie přechodová stadia lesů a křovin. (Graf 3)
Graf 3: Zastoupení kategorií v roce 1953
V roce 1989 byla rozloha lesa dle výsledků analýzy 46%. Tento pokles lze spojovat se zařazením ploch čerstvě osázených nebo s nevzrostlými stromky do kategorie přechodová stadia lesů a křovin, která zaznamenala nárůst ze 2% v roce 1953 na 9 procentních bodů v roce 1989. Zemědělsky využívané plochy nezaznamenaly v celkovém součtu změnu, ale pouze v rozložení jednotlivých kategorií v poměru 30% orná půda, 10% TTP. Vysvětlení této změny je možné hledat ve změně hospodaření, v souvislosti s polohou v CHKO a transformací zemědělství. Mírně, z 5% na 4%, poklesla zeleň v intravilánu. (Graf 4)
47
Graf 4: Zastoupení kategorií v roce 1989
V roce 2007, který reprezentuje současnost, opět vzrostl podíl rozlohy lesů na více než polovinu. S tímto nárůstem na 54% souvisí i úbytek v kategorii přechodová stadia lesů a křovin až na 4%. Nepatrný pokles zaznamenala orná půda, která poklesla o 1%. Výměra trvalých travních porostů poklesla na 8% celkové rozlohy území. U zeleně v intravilánu nedošlo ke změně a tato kategorie zůstala i v roce 2007 na 4% což ukazuje Graf č. 5.
Graf 5: Zastoupení kategorií v roce 2007
48
Graf 6 znázorňuje srovnání vývoje podílů rozloh hlavních kategorií na celkové rozloze katastrálního území Růžová. Číselné hodnoty jsou uvedeny v Tabulce 1.
Graf 6: Srovnání zastoupení kategorií v letech 1843 až 2007 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Rok 1843
Rok 1953
Rok 1989
Rok 2007
Orná půda
24,63%
34,38%
29,66%
28,51%
Zeleň v intravilánu
1,93%
5,41%
3,84%
3,59%
Ostatní
0,92%
1,19%
1,45%
1,54%
Les
53,82%
51,09%
46,13%
54,65%
Přechodová stadia lesů a křovin
0,27%
2,02%
8,91%
3,62%
TTP
18,42%
5,92%
10,01%
8,08%
Tabulka 1: Hodnoty v [ha] ke Grafu 6 v [ha]
Zeleň v intravilánu Přechodová stadia lesů a křovin Les Orná půda TTP Ostatní Celkem
Rok 1843 29,65 4,12
Rok 1953 82,84 30,97
Rok 1989 58,85 136,58
Rok 2007 55,08 55,54
824,70 377,45 282,26 14,06 1532,24
782,80 526,75 90,70 18,19 1532,25
706,85 454,43 153,31 22,23 1532,25
837,42 436,84 123,80 23,57 1532,25
49
Pro doplnění informací o vývoji krajiny jsou přiloženy Grafy 7 a 8 z dob I. a II. vojenského mapování, které byly v rámci špatné identifikace některých kategorií zjednodušeny na 3 kategorie. Jak tyto grafy ukazují lesní plochy se rozkládají v obou časových obdobích na 53%, což odpovídá grafu z roku 1843. Stejně je tomu i u ostatních kategorií.
Graf 7: Zastoupení hlavních kategorií na mapách I. VM
Na mapách druhého vojenského mapování je vidět rozdíl pouze v kategoriích zemědělská půda, která poklesla o 3%, které naopak přibyly v kategorii jiné plochy.
Graf 8: Zastoupení hlavních kategorií na mapách II. VM
50
6.2 Změny ve využití krajiny Kromě metrických ukazatelů a s tím spojeným vývojem krajiny lze sledovat i změnu v jejich rozmístění v území. Změny jsou hodnoceny vždy v po sobě jdoucích obdobích a poté i mezi lety 1843 - 2007 a 1953 - 2007. Prostorové změny využití krajiny mezi lety, které jsou od sebe nejvíce vzdáleny a jsou tudíž největší, lze vidět na Obr. 8. Změny mezi lety 1843 a 1953 jsou způsobeny rozoráváním mezí, lesnickou činností a vývojem v oblasti zástavby. Například vznikem chatové osady a zánikem osady Nová Ves. Totožná situace je i mezi lety 1843 a 2007. (Obr. 8)
Obrázek 8: Změna krajinného krytu mezi nejvzdálenějšími roky (1843-2007)
51
Mezi roky 1989 a 2007 se krajinný pokryv sledovaného území změnil jen na 15 % plochy jak je vidět na Obrázku 9. Tato menší změna v porovnání s předešlými lety je dána malým časovým rozpětím a způsobila ji zejména činnost v lesnictví, kdy došlo ke změně lesního porostu na křovinné formace vytěžením lesa. Změny mezi dalšími roky v Příloze č. 13.
Obrázek 9: Změna krajinného krytu mezi roky 1989 a 2007
52
6.3 Vývoj zástavby Mezi výraznější projevy člověka v kulturní krajině patří vývoj v rozmístění jeho obydlí. Tato analýza se týká pouze samotných budov a ne i přilehlých prostor, mezi které patří zahrady. Plochu, na které budovy zůstaly, ubyly nebo naopak přibyly znázorňuje Graf 9.
Graf 9: Vývoj ploch budov v k. ú. Růžová 1843 – 2007
Změny v oblasti vývoje zástavby v katastru obce Růžová mezi lety 1843 a 2007 jsou viditelné pouhým okem. Na Obrázku 10 je vidět část zaniklé osady Nová Ves. Po konci druhé světové války poklesl v obci, jak již bylo uvedeno dříve, následkem odsunu německého obyvatelstva, stěhováním občanů do měst a nedostatečným dosídlením, počet obyvatel. Drancování opuštěných domů novými přistěhovalci a jejich poloha mimo obec Růžová měly za následek zánik této osady. Vývoj budov na území obce Růžová je zobrazen v Příloze č. 14.
53
Obrázek 10: Území se zástavbou v roce 1843 bez zástavby 2007
Na snímku vlevo jsou budovy zobrazeny žlutou barvou
V druhé polovině 20. století se oblast Růžové a jejího okolí dostávala do obliby mezi chalupáři. Tento trend vyústil ve výstavbu chatové oblasti u obce Arnoltice, jejíž část je vidět na obrázku číslo 11. Pro porovnání je zde uveden i rok 1843, kde se na území nacházel les, rok 1953 s řídkou vegetací. Současný trend, stěhování se z měst do blízkého okolí, nese určitý nátlak na výstavbu i v oblasti Růžové, kde vzniklo v posledních letech několik novostaveb. Ovšem další rozšiřování mimo hranice obce není žádoucí z důvodu ochrany přírody, krajiny a krajinného rázu. Dále je v obci vidět areál zemědělské výroby vzniklý ve 20. století, který souvisí se zemědělským využíváním území. Obrázek 11: Vývoj území s dnešní chatovou oblastí u Arnoltic
54
6.4 Hodnocení změn velikosti pozemků Jednou ze změn, kterou prošla nejen krajina na našem území, byla i změna ve velikosti člověkem obhospodařovaných pozemků. V této analýze byl hodnocen pouze vývoj velikosti pozemků s ornou půdou. Pouhým pohledem na vektorizované vrstvy z roků 1843 a 2007 je vidět rozdíl ve struktuře pozemků. (Příloha 9 a 12) Na Obr. 12 jsou vidět menší pole a jejich mozaikovitost, typické pro tehdejší způsob hospodaření, kterým byla drobná hospodářská držba a velký lán z dnešní doby.
Obrázek 12: Mozaikovitost polí 1843 a jedno pole 2007
55
Rozdělení velikosti pozemků do jednotlivých kategorií bylo vyhodnoceno pomocí výpočetních operací. Toto rozložení ukazuje Graf 10. V roce 1843 byly na území k. ú. Růžová pozemky orné půdy menších rozměrů. 785 polí mělo velikost do 1 ha a 82 od 1 do 5 ha. Tento způsob hospodaření, malá políčka s remízky a střídání plodin, měl na krajinu pozitivní vliv a zvyšoval její ekologickou stabilitu. V pozdějších letech, následkem vývoje lidské společnosti a jejích potřeb, technického pokroku, se postupně začaly meze mezi plochami orné půdy rozorávat a pozemky scelovat. V roce 2007 byl v území pouze jeden pozemek s rozlohou do 1 ha a 8 do velikosti 5 ha. Ostatní pozemky mají rozlohu větší než 5 ha a nejsou výjimkou ani lány o velikosti téměř 100 ha. Scelování pozemků, jejich úpravy, způsob hospodaření v krajině od začátku druhé poloviny 20. století měly zásadní, negativní, vliv na půdní vlastnosti a procesy v krajinně.
Graf 10: Počet polí dle velikosti
56
Frekvence rozložení pozemků v jednotlivých velikostních kategorií je názorně zobrazena na Grafu 11. Polí o rozloze do 1 ha bylo v polovině 19. století 91%, do 5 ha jich pak 9% a pole nad 5 ha se v území nevyskytovala. V roce 2007 byla frekvence rozložená rovnoměrněji.
Graf 11: Frekvence rozložení velikosti polí
U každé z kategorií krajinného pokryvu z různých let lze zjišťovat plochy, na kterých se tento typ pokryvu vyskytuje ve sledovaných letech (nejčastěji dvě časová období) a plochy, kde tento typ pokryvu zanikl nebo se nově vytvořil. Obrázek 13 ukazuje změny v rámci vybrané kategorie pole v časovém horizontu téměř 170-ti let (1843 – 2007) v k. ú. Růžová.
57
Obrázek 13: Zobrazení prostorových změn v kategorii pole
6.5 Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny Studované území bylo již odnepaměti využíváno člověkem. Intenzitu tohoto využití odráží koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny. Pro rok 1843 byly do skupiny ploch s vysokou intenzitou využití řazeny kategorie: zeleň v intravilánu, budovy, silnice, orná půda a mezi plochy s nízkou intenzitou využití patří: TTP, vodní plochy, les, přechodová stadia lesu a křovin. V letech 1953, 1989, 2007 byly do skupiny ploch s vysokou intenzitou využití řazeny: zastavěná plocha, ovocné sady, zeleň v intravilánu, budovy, silnice, orná půda. Mezi plochy s nízkou intenzitou využití patří: TTP, vodní plochy, les, přechodová stadia lesu a křovin.
58
Graf 12: Vývoj koeficientu míry antropogenního ovlivnění
Jak je vidět z Grafu 12, byla krajina ze sledovaných let, dle očekávání, nejméně ovlivněná lidskou činností v polovině 19. století. V roce 1953 ji činnost člověka naopak ovlivňovala nejvíce, ovšem ani v tomto období nepřesáhla celková velikost ploch s vysokou intenzitou antropického využití celkovou velikost ploch s nižší intenzitou využití. Hodnota koeficientu (0,69) byla dána zejména vysokým podílem orné půdy, jež vzrostla po změně politické situace a s tím spojenou kolektivizací zemědělství a dále pak nárůstem plochy zeleně vintravilánu. Na konci 80. let 20. klesá rozloha orné půdy, zároveň dochází k nárůstu TTP a křovinných formací, což se odráží i v poklesu hodnoty KAO. Vývoj v zemědělství (pokles plochy orné půdy), nárůst plochy lesa a křovin, působnost CHKO Labské pískovce a s tím spojený trend poklesu antropogenního ovlivnění krajiny lze sledovat až do konce sledovaného období v roce 2007, kdy dosahuje koeficient hodnoty 0,50.
59
7 DISKUSE Dnešní krajina byla a je utvářena přírodními i antropogenními vlivy. Ke změně její struktury docházelo velmi pomalu. To se ovšem v posledních dvou stoletích, s nástupem industrializace, rozvojem lidské společnosti změnilo a krajina se začala měnit velmi intenzivně. Lze souhlasit s Boltižiarem a kol. (2007), že mapy Stabilního katastru jsou i přes svoji nedokonalost velmi cenným zdrojem informací o území v 19. století zejména v oblasti zástavby a to hlavně vzhledem ke svému měřítku 1:2 880. Velmi dobře se z nich dají zjistit i velikosti základních kategorií (les, orná půda, TTP) používaných k hodnocení vývoje krajiny a struktura jejich rozmístění. Mezi další používané historické mapové podklady patří mapy I., II., III. vojenského mapování. V této práci ovšem nebyly použity pro podrobné analýzy, protože se na nich nebyly vyznačeny plochy s ornou půdou. Dalším cenným a zajímavým studijním zdrojem informací o krajině minulosti jsou letecké snímky. Zejména ty z poloviny dvacátého století, jež zachycují krajinu těsně před kolektivizací a dále snímky z období po roce 1989, na kterých se projevuje změna politického systému i klesající intenzifikaci zemědělství. Ovšem nevýhodou zejména černobílých snímků je špatná identifikace některých ploch využití, zejména v kategorii zemědělských pozemků (pozemky orné půdy a trvalých travních porostů). Z tohoto důvodu je vhodné použít při vektorizaci podpůrné informace, mezi které patří (historické kroniky, slovní sdělení místních občanů, topografické a katastrální mapy). Po provedených analýzách byly výsledky porovnány s daty databáze LUCC (Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka 1845-2000), která je soupisem katastrálních údajů. Aby mohly být výsledky porovnávány, byly sloučeny do kategorií vyskytujících se v databázi (Lesní plochy, Zemědělské plochy a Jiné plochy). Výsledky z roku 1843 a databázové z roku 1845 souhlasily nejvíce a byly téměř přesné. Přesnost je dána malým časovým rozpětím mezi porovnávanými roky, ale i tím, že se jedná o soupis majetku a jeho mapovou část. Výsledky z dalších sledovaných let se v některých případech velmi rozcházely, což bylo dáno větším časovým rozpětím porovnávaných let (s výjimkou porovnávaných leteckých snímků z roku 1989 a databázových z roku 1990). Další skutečností, jež přispěla k rozdílnosti výsledků je, že se v případě databáze jedná o soupis využití pozemků,
60
který vždy nemusí být aktuální. Může se zde vyskytovat kategorie již změněná, ale v evidenci zanesená až po několika letech. Výsledky by měly souhlasit více, pokud by se vektorizovaly a porovnávaly mapy katastrální a tato databáze. V neposlední řadě mohla k nesouhlasu výsledků přispět i nepřesná interpretace leteckých snímků, ovšem tento nesouhlas nemohl být způsoben pouze touto skutečností. V roce 1843 byla rozloha orné půdy nejmenší z celého sledovaného období. Tato situace byla způsobena tehdejším způsobem života, kdy byly plodiny pěstovány zejména pro vlastní potřebu a obyvatelstvo z blízkého okolí. Plocha orné půdy byla naopak největší na začátku druhé poloviny 20. století, kdy činila 34 procentních bodů. Poté začala patrně vlivem začlenění území do Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce výměra orné půdy klesat a tento trend pokračuje až do současnosti, kdy pokrývá 28% území. I krajinu a její strukturu v katastrálním území Růžová poznamenala intenzifikace zemědělství a s ní spojené rozorávání mezí, v jejichž důsledku vznikly velké lány. Ke stejným výsledkům došla ve své práci například i Prchalová (2006). Tyto velké scelené bloky s jednoletou plodinou mají nepříznivý charakter na ekologickou stabilitu území a snižují i její estetickou hodnotu. Trvalé travní porosty zaznamenaly opačný vývojový trend než pozemky s ornou půdou a největší rozlohy dosahovaly v polovině 19. století. V 50. letech rozloha TTP rapidně poklesla převedením jejich větší části na ornou půdu, která byla v té době v zemědělství žádanější. Ke konci 20. století se do popředí dostává ekologické myšlení a pozemky s ornou půdou se začínají zatravňovat, což se odráží i v procentuálním růstu této kategorie. Lesní pozemky nezaznamenaly výrazný skokový posun během po sobě jdoucích sledovaných období. Změny v této kategorii působí hlavně lesní hospodaření v jehož důsledku byly zahrnuty vytěžené části lesa, s nízkým porostem zasazených nových stromů, do kategorie Přechodová stadia lesů a křovin. Postupná změna hospodaření, po zařazení území do CHKO, vedla k nárůstu plochy lesa, která dosáhla svého maxima na začátku třetího tisíciletí. Matyáš a Kučera (2004) ve své práci o změně využití území Neratova uvádějí, že po odsunu německého obyvatelstva došlo k zániku ploch s ornou půdou, které byly zalesněny nebo z menší části převedeny na trvalé travní porosty. V katastrálním území Růžová tato situace nenastala. Odsun obyvatelstva neměl významný vliv na využití krajiny. V pozdější době se tato událost podepsala na zániku osady Nová Ves,
61
v níž docházelo k drancování vybydlených domů, které byly následně zbourány. Jak mi bylo sděleno Zdeňkem Podhorským „Byl materiál z těchto domů používán jako zdroj náhradních dílů pro jiné domy a později i k výstavbě starého kravína ve vsi.“ Chátrání neobydlených domů a jejich pozdější demolice byly zaznamenány i v lokalitě Neratov (Matyáš, Kučera, 2004). Nejen oblast Růžové, ale i celého CHKO Labské pískovce je vyhledávána pro svůj turistický a rekreační potenciál. To se projevilo na okraji zájmového území v blízkosti obce Arnoltice, kde začala v druhé polovině dvacátého století vznikat chatová osada. Pro svoji poměrně blízkou polohu u města Děčín a malebnou krajinu v okolí obce Růžová zde musí být velký tlak na novou výstavbu. Podle mého názoru by se výstavba měla držet pouze na území obce a nešířit se do okolní krajiny, která by byla tímto znehodnocena. Nová výstavba by se v žádném případě neměla vracet na území zaniklé osady Nová Ves, protože toto území prošlo vývojem a vznikly zde nové biotopy, které jsou z hlediska životního prostředí hodnotnější než několik obydlí. Při hodnocení vývoje krajiny se počítají různé indexy. Výhodou některých je, že lze srovnávat různé krajiny v prostoru i čase. Na druhou stranu, pokud se nedodrží jejich správné použití, mohou být jejich výsledky zkreslené nebo zcela nepřesné. Dalším problémem je volba vhodného indexu a zabránění jejich překrývání. Koeficient ekologické stability se hodí k orientačnímu porovnávání různých vymezených území k témuž okamžiku, ale není vhodný pro vývojové srovnání v časové řadě z důvodu nezohlednění historicky odlišné ekologické kvality a struktury ploch v téže kategorii využití půdy. (Lipský, 2000). Složitější vzorce, tuto skutečnost zohledňují číselnými koeficienty významnosti kultur, ale je problém s určením jejich kvality v minulosti. Co se týče počítání indexů a koeficientů byl počítán pouze koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny. Ten potvrdil předpoklad nejmenšího ovlivnění venkovské krajiny člověkem v 19. století. Naopak největší ovlivnění člověkem bylo v druhé polovině století dvacátého, což bylo způsobeno kolektivizací. Poté, pravděpodobně zařazením území do CHKO Labské pískovce, nastalo postupné klesání negativní lidské činnosti v krajině.
62
8 ZÁVĚR V diplomové práci byl na základě historických mapových podkladů a leteckých snímků hodnocen vývoj využití krajiny v katastrálním území Růžová. Vytyčené cíle diplomové práce byly dle mého názoru splněny. Sledované území patřilo vždy mezi zemědělské oblasti. Rozloha orné půdy dosáhla svého maxima v polovině 20. století. Poté začala mírně klesat a tento trend pokračuje až do současnosti. V polovině 19. století byly v území značně zastoupeny trvalé travní porosty. Jejich rozloha přesahovala 18% zastoupení využití krajiny v oblasti. V roce 1953 jejich podíl výrazně poklesl až na pouhých 6 procentních bodů. I přes poměrně značné zemědělské využití této krajiny dosahovaly největší rozlohy vždy lesní pozemky. Velikost rozlohy lesů neměla výrazné výkyvy. Největšího podílu dosáhly lesy na začátku třetího tisíciletí. Jako ve všech zemědělsky využívaných oblastech i zde se změnila struktura krajiny a tento jev je vidět hlavně na orné půdě, kde došlo ke scelení velkého počtu drobných políček do několika velkých lánů. V oblasti zástavby zaznamenalo území velkou změnu dvěma směry. Odsun německého obyvatelstva po druhé světové válce znamenal začátek úpadku osady Nová Ves, která postupně zcela zanikla a dnes zde není jediná budova. Naproti tomu malebnost území, snadná dostupnost z Děčína a Ústí nad Labem přispěla k rekreační oblibě tohoto území a vzniku chatové osady Nový Svět. Historické mapové podklady a letecké snímky mohou být velmi cennou pomůckou při zjišťování informací o vzhledu a využití krajiny v minulosti. Tyto poznatky je možné využívat v oblasti ochrany přírody a krajiny. Například při revitalizacích vodních toků, rozdrobování struktury krajiny pomocí remízků, které se v posledních letech dostávají do popředí zájmů odborných, ale i společenských. Toto velké množství informací o krajině minulosti umožňují zhodnotit geografické informační systémy. I přes to, že rekonstrukce krajiny nebude nikdy bez chyby a zcela přesná, velmi dobře pomůže člověku porozumět a přiblížit se přírodě. Pro komplexní a hlavně kvalitní hodnocení krajiny je ovšem potřeba týmu odborníků z různých vědních oborů (krajinné ekologie, geoinformatiky, kartografie, ochrany přírody), kteří musí určit předem požadavky na hodnocení a dosažené výsledky následně verifikovat.
63
9 LITERATURA BIČÍK, I., KABRDA, J. (2007): Land use changes in Czech border regions (1845–2000). In AUC - Geographica, r. 42, č. 1-2, s. 23-52. BOGUSZAK, F., CÍSAŘ, J. (1961): Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky III. Mapování a měření českých zemí od poloviny 18. století do počátku 20. století. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha, 71 s. BOLTIŽIAR, M., BRŮNA, V., CHRASTINA, P., KŘOVÁKOVÁ, K. (2007): Úloha starých map při revitalizaci krajiny Vysokých Tater. Sborník byl vydán u příležitosti odborné konference GEOS 2007, pořádané pod odborným dohledem VÚGTK Zdiby: VÚGTK, Praha, 64 s. BOLTIŽIAR, M., OLAH, B. (2008): Potenciál historických máp a leteckých snímok pri štúdiu zmien krajiny. In Geografická revue, r. 4, č. 2, s. 64-82, FPV UMB Banská Bystrica BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ,K., NEDBAL,V. (2004): Analýza krajinných složek na mapách stabilního katastru. In Balej, M., Jeřábek, M. (eds.): Geografický pohled na současné Česko. Acta Universitatis Purkynianae, Studia Geographica VI, s. 289-296, UJEP, Ústí nad Labem BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K. (2005a): Staré mapy jako cenný zdroj informací o stavu a vývoji krajiny. ZAHRADA - PARK- KRAJINA, 4/2005, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, s. 25-29, Praha BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K. (2005b): Analýza změn krajinné struktury s využitím map Stabilního katastru. In HISTORICKÉ MAPY. Zborník z vedeckej konferencie, s. 27-34, Bratislava (Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky) BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K. (2006): Využití starých map středního a velkého měřítka pro sledování vývoje lesů. In Neuhöferová, P.(ed): Historie a vývoj lesů v českých zemích. Srní, s. 111-117, Katedra pěstování lesů FLE ČZU Praha CEBECAUEROVÁ, M., CEBECAUER, T. (2005): Vývoj krajinnej pokrývky v južnej časti Záhorskej nížiny a Malých Karpát v období 1954-1992, In Geografia v kontexte nového regionálneho rozvoja, s. 67-74, Nitra
64
CÍLEK, V. (2005): Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, Praha, 272 s. CULEK, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 589 s. Ekologická projekce s.r.o. (2006): Historický vývoj území Tovačovských jezer s prognózou dalšího vývoje ve vazbě na ekologickou stabilitu a biodiverzitu území. 31 s., [citováno 7. 12. 2010] Dostupné z URL < http://ekologickaprojekce.ic.cz/download/TOVACOV/LOREK/T OVACOV/Tovacov_Komplet.pdf ELZNICOVÁ, J., MACHOVÁ, I. (2010): Identifikace změn rozšíření agrárních valů na úpatí vrchu Oblíku. In Studia Oecologica, Ústí nad Labem, r. 4, č. 4, s. 5-14 FORMAN, R.T.T., GODRON M. (1993): Krajinná ekologie. Praha, Academia, 583 s. GRENZDÖRFFER, G. J. (2005): Land use change in Rostock, Germany since the reunification – a combined approach with satellite data and high resolution aerial images. [citováno 12. 12. 2010] Dostupné z URL
65
KOLEJKA, J., MAREK, D. (2004): Identifikace vývojových trendů využití krajiny v odlišných typech přírodního prostředí. In Geografické informácie, Univerzita Konstantina Filozofa, vol. 2004, no. 8, s. 127-135, Nitra KOUDELKOVÁ, T., HOLÁ, M., BLÍN, J. (2009): Využití poznatku z projektu „Mapování zaniklých sídel a vývoje osídlení v Mostecké pánvi“ pro účely báňského projektování. Sborník Sympozia GIS Ostrava 2009, Tanger, Ostrava, 120 s. KŘOVÁKOVÁ, K., BRŮNA, V. (2006): Staré mapy v prostředí GIS a Internetu. Mezinárodní konference GEOS 2006, Praha KUPKOVÁ, L. (2001): Data o krajině včera a dnes. GEOinfo, 8, 1, s. 16-19 LABUDA, M., PAVLIČKOVÁ, K. (2006): Zmeny vo využívaní poĺnohosporárskej krajiny a jej ekologickej stability v rokov 1955 a 1990 na území Myjavskej pahorkatiny.
In
ACTA
ENVIRONMENTALICA
UNIVERSITATIS
COMENIANAE (BRATISLAVA) Vol. 14, 1(2006), s. 65-75 LIDMILOVÁ, J. (2007): Odlišnosti vývoje krajiny v české a rakouské části přeshraničního regionu "Novohradské hory" mezi lety 1938-2002. České Budějovice, [Diplomová práce], JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH, Pedagogická fakulta LIPSKÝ, Z. (2000): Sledování změn v kulturní krajině. ČZU Praha, 71 s. MALACH, Š. (2009): Zkušenosti s Land Change Modelerem (LCM) při analýze a predikci změn ve využití půdy. 10. SEMINÁŘ UŽIVATELŮ IDRISI, Sborník referátů, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, s. 36-48 MALENOVÁ, P. (2008): Využití GIS v hodnocení land use krajiny a vývoje klimatu v historickém kontextu. In Rožnovský, J., Litschmann, T. (ed): „Bioklimatologické aspekty hodnocení procesů v krajině“, Mikulov 9.–11.9. 2008 MATYÁŠ D., KUČERA T. (2004): Opuštěné pohraničí – krajinný fenomén bývalých Sudet. In Životné prostredie, Vol. 38, No. 6, 2004, s. 320-324 MORAVČÍKOVÁ Z. (2008): Hodnotenie zmien využívania krajiny K. Ú. Budmerice v
rokov
1870-2008.
ACTA
ENVIRONMENTALICA
COMENIANAE (BRATISLAVA) Vol. 16, 2(2008), s. 35-42
66
UNIVERSITATIS
OLAH, B., BOLTIŽIAR, M., GALLAY, I. (2009): Transformation of the Slovak cultural landscape since the 18th century and its recent trends. In Journal of Landscape Ekology, Vol: 2 / No. 2 PRCHALOVÁ, J. (2005): Proměny kulturní krajiny - Aplikace archivních snímků v socioekonomickém průzkumu. In ArcRevue 4/2005, s. 30-35 PRCHALOVÁ, J. (2006): Použití metod GIS pro analýzu vývoje krajiny – využití archivních leteckých snímků. [Disertační práce] Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta, Institut geoinformatiky, 108 s. POPELKOVÁ R. (2009): Retrospektivní analýza vývoje krajiny s využitím geoinformačních technologií. [Disertační práce] Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta, Institut geoinformatiky, 168 s. QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Studia geographica 16., Geografický ústav ČSAV Brno, 73 s. RAPANT, P. (2002): Úvod do geografických informačních systémů. VŠB TU Ostrava, 110 s. RAPANT, P. (2006): Geoinformatika a geoinformační technologie, VŠB TU Ostrava, 513 s. REIS, S. (2008): Analyzing Land Use/Land Cover Changes Using Remote Sensing and GIS in Rize. North-East Turkey, Sensors 2008, 8, 6188-6202. RŮŽKOVÁ, J., ŠKRABAL, J. a kol. (2006): Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, ČSÚ SÁDLO, J., POKORNÝ, P., HÁJEK, P., DRESLEROVÁ, D., CÍLEK, V. (2008): Krajina a revoluce. Malá Skála, Praha SEDLÁK P., BÁR R. (2005): Inventarizace vybraných těžebních tvarů reliéfu prostředky DPZ. In. Geografia v kontexte nového regionálneho rozvoja, s. 168-173, Nitra, 393 s. SEDLÁRIKOVÁ, R., MULKOVÁ, M. (2008): Vizualizace změn v krajině, Sborník GIS Ostrava 2008, Ostrava 27. – 30. 1. 2008
67
SEJÁK, J., DEJMAL, I. a kol (2003): Hodnocení a oceňování biotopů ČR. Český ekologický ústav, Praha, 450 s. SKLENIČKA, P. (2003): Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha, 321 s. SKOKANOVÁ, H. (2006): Změny využití země dolního Podyjí v období 1890-2004. In Zborník zo VII. vedeckej konferencie dokotorandov a mladych vedeckych pracovnikov. Nitra : FPV UKF, s. 553-561 SLAVÍK B. [ed.] (1987): Regionálně fytogeografické členění ČR. - Příloha (mapa), In Hejný S. & Slavík B. [eds.], Květena ČSR I, Academia, Praha Správa Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce (2009): Rozbory Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce k 31.10.2009. Děčín, 195 s. STRUHA, P. (1998): Důkazy leží v archivu armády ČR. Geoinfo, Computer Press, Vol. 4, No. 5, s. 14-15, Brno ŠRÉDL, V. (2006) Využití digitálních metod GIS pro hodnocení krajiny v zájmové oblasti České Švýcarsko. [Diplomová práce], UJEP, FŽP, Ústí nad Labem, 76 s. TUČEK, J. (1998): GIS - geografické informační systémy: principy a praxe. Computer Press, Praha, 424 s. VICHROVÁ, M.: Katalog objektů stabilního katastru, [citováno 12. 1. 2011] Dostupné z URL< http://home.zcu.cz/~vichrova/clanky/Katalog_objektu_SK.pdf VOSTRACKÁ, B. (2008): Mapování změn zástavby s využitím dat DPZ. [Diplomová práce], Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Praha, 75 s. WINKLEROVÁ, J. (2003): Potvrdí vývoj využití ploch ve vybraných modelových územích v letech 1845-2000 obecné trendy? In Geografie na cestách poznání, UK Praha, s. 71-82 ZIKMUNDOVÁ, A. (2006): Sledování změn krajinné struktury v okolí Srbské Kamenice pomocí archivních leteckých snímků. [Bakalářská práce], UJEP, Fakulta životního prostředí, Ústí nad Labem, 51 s.
68
Zákona 114/1992 Sb. „o ochraně přírody a krajiny“ Změna č.1 územního plánu obce Růžová, a mapové přílohy 2010, [online] [citováno 17. 1. 2011]. Dostupný z URL
Internetové zdroje Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka 1845-2000. [databáze online], [citováno 17. 12. 2010] Dostupné z URL
69
10 SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1: 3D pohled na obec Růžová v roce 1989 3D pohled na obec Růžová v roce 2007 Příloha č. 2: Pohled na intravilán v obci Růžová I. Pohled na intravilán v obci Růžová II. Příloha č. 3: Pohled na obec Růžová a okolí Trvalé travní porosty a lesy ve studované lokalitě (v pozadí NPR Růžák) Příloha č. 4: Domy z dnes už zaniklé osady Nová Ves Dům, který stál u obce Růžová Příloha č. 5: k. ú. Růžová na mapě Stabilního katastru z roku 1843 Příloha č. 6: k. ú. Růžová v roce 1953 na leteckém snímku Příloha č. 7: k. ú. Růžová v roce 1989 na leteckém snímku Příloha č. 8: k. ú. Růžová v roce 2007 na ortofotu Příloha č. 9: Krajinný pokryv k. ú. Růžová v roce 1843 Příloha č. 10: Krajinný pokryv k. ú. Růžová v roce 1953 Příloha č. 11: Krajinný pokryv k. ú. Růžová v roce 1989 Příloha č. 12: Krajinný pokryv k. ú. Růžová v roce 2007 Příloha č. 13: Celková změna krajinného pokryvu k. ú. Růžová v letech 1843-2007 (Změna mezi roky 1843-1953, 1953-1989, 1953-2007) Příloha č. 14: Změna zástavby na území obce Růžová mezi roky 1843-2007
70
Příloha č. 1 3D pohled na obec Růžová v roce 1989
Použit program ArcScene 9.3
3D pohled na obec Růžová v roce 2007
Použit program ArcScene 9.3
71
Příloha č. 2 Pohled na intravilán v obci Růžová I.
(foto Černohouz 2010)
Pohled na intravilán v obci Růžová II.
(foto Černohouz 2010)
72
Příloha č. 3 Pohled na obec Růžová a okolí
(foto Černohouz 2010)
Trvalé travní porosty a lesy ve studované lokalitě (v pozadí NPR Růžák)
(foto Černohouz 2010)
73
Příloha č. 4 Domy z dnes už zaniklé osady Nová Ves
(foto poskytl Zdeněk Podhorský)
Dům, který stál u obce Růžová
(foto poskytl Zdeněk Podhorský
74
Příloha č. 5: k. ú. Růžová na mapě Stabilního katastru z roku 1843
Příloha č. 6: k. ú. Růžová v roce 1953 na leteckém snímku
Příloha č. 7: k. ú. Růžová v roce 1989 na leteckém snímku
Příloha č. 8: k. ú. Růžová v roce 2007 na ortofotu
Příloha č. 9: Krajinný pokryv k. ú. Růžová v roce 1843
Příloha č. 10: Krajinný pokryv v k. ú. Růžová v roce 1953
Příloha č. 11: Krajinný pokryv v k. ú. Růžová v roce 1989
Příloha č. 12: Krajinný pokryv v k. ú. Růžová v roce 2007
Příloha č. 13: Celková změna krajinného pokryvu v k. ú. Růžová v letech 1843-2007 Změna mezi roky 1843-1953
Změna mezi roky 1953-1989
Změna mezi roky 1953-2007
Příloha č. 14: Změna zástavby na území obce Růžová mezi roky 1843-2007
