Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí DIPLOMOVÁ PRÁCE

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta životního prostředí Ekologie a ochrana prostředí Revitalizace krajiny

Retrospektivní analýza vývoje krajiny v modelové oblasti u obce Tisá s využitím geoinformačních technologií

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Autor: Jana EHERTOVÁ Vedoucí práce: Ing. Jitka ELZNICOVÁ, Ph.D.

Ústí nad Labem 2011

Na této straně se v tištěné verzi nachází zadání diplomové práce.

Na této straně se v tištěné verzi nachází licenční smlouva.

Prohlášení: Prohlašuji, že tuto diplomovou práci na téma „Retrospektivní analýza vývoje krajiny v modelové oblasti u obce Tisá s využitím geoinformačních technologií“ jsem vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny literární prameny a publikace, ze kterých jsem čerpala.

V Chomutově dne 20. 4. 2011

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi byli nápomocni při zpracování diplomové práce. Zejména bych chtěla poděkovat své vedoucí Ing. Jitce Elznicové, Ph.D. nejen za odbornou pomoc a dobré rady, ale i za vlídný a přátelský přístup a trpělivost. Za morální podporu bych chtěla ráda poděkovat své rodině a přátelům.

Abstrakt: Diplomová práce byla zaměřena na sledování a hodnocení časoprostorových změn vývoje krajinné struktury v modelové oblasti u obce Tisá v Krušných horách, zejména za období od roku 1953 až po současnost (rok 2007). Pro hodnocení byly použity staré mapy, historické letecké snímky a v neposlední řadě ortofotopama z roku 2007. Rastrová data byla ručně vektorizována a následně analyzována. V práci byly především použity prostorové analýzy a statistická hodnocení. Na základě výsledků provedených analýz, byly určeny hlavní trendy změn krajinné struktury v modelové oblasti, která byla rozdělena na dvě části. První z nich bylo Chemické cvičiště Tisá a druhou oblastí bylo území sousedící s tímto prostorem. Na základě historického vývoje byla práce zaměřena také na zhodnocení přírody s ohledem na možnost výskytu tetřívka obecného Tetrao tetrix v zájmové lokalitě. V neposlední řadě byly výsledky této diplomové práce prezentovány v prostředí mapového serveru UJEP.

Klíčová slova:

vývoj krajiny, krajinný pokryv, GIS, Chemické cvičiště Tisá, tetřívek obecný, koeficient antropogenního ovlivnění krajiny

Abstract: This diploma thesis aims at monitoring and evaluating time and space changes in development of landscape structure in selected area of Tisá in Krušné Mountains between 1953 and 2007. Old maps, historical aerial pictures and an orthophotomap from year 2007 were used for the evaluation. Grid data were put in vectors by hand and analyzed afterwards. Space analysis and static evaluation were mainly used in this work. Main trends in landscape structure in the selected area were assessed and build on the outcomes of all performed analysis. The whole area was divided into two parts. The first part was set into the area of Chemical exercising ground Tisá and the second part was its surroundings. In the historical context, this work also aims at possibility of occurrence black cock Tetrao tetrix in the analyzed area. The results of this diploma thesis were presented via map server of UJEP.

Keywords:

landscape evolution, land cover, GIS, Chemical exercising ground Tisá, black cock, coefficient of anthropological landscape influence

Obsah: Seznam použitých zkratek:........................................................................................... 10 1 Úvod........................................................................................................................... 11 2 Cíle diplomové práce ............................................................................................... 13 3 Význam sledování krajinných změn ...................................................................... 14 3.1

Krajina ........................................................................................................ 14

3.2

Změna krajiny ............................................................................................. 15

3.3

Krajina ve vojenských výcvikových prostorech ......................................... 15 3.3.1

Přehled vojenských újezdů ČR .................................................. 16

3.3.2

Negativní vlivy na krajinu v rámci vyhlášení VVP ................... 17

3.3.3

Pozitivní vlivy na krajinu v rámci vyhlášení VVP .................... 19

4 Hodnocení vývoje krajiny ....................................................................................... 20 4.1

4.2

Přehled podkladů pro sledování vývoje krajinné struktury ........................ 20 4.1.1

Písemné podklady ...................................................................... 21

4.1.2

Grafické podklady...................................................................... 22

4.1.3

Letecké snímky .......................................................................... 23

4.1.4

Současné podklady .................................................................... 24

Hodnocení krajiny pomocí GIS a DPZ....................................................... 25 4.2.1

Hodnocení krajiny ve VÚ .......................................................... 27

4.2.2

Hodnocení krajiny v pohraničních oblastech............................. 29

5 Charakteristika modelového území ....................................................................... 31 5.1

Historie Chemického cvičiště Tisá ............................................................. 32

5.2

Charakteristika území CHC Tisá z hlediska ochrany tetřívka obecného Tetrao tetrix ............................................................................................................... 34 5.2.1

Charakteristika tetřívka obecného Tetrao tetrix ........................ 36

5.2.2

Výskyt tetřívka obecného v rámci ČR....................................... 37

5.2.3

Výskyt tetřívka v CHC Tisá....................................................... 38

8

6 Metodika práce ........................................................................................................ 40 6.1

Zdroje dat pro vlastní práci ......................................................................... 40

6.2

Vektorizace a interpretace snímků.............................................................. 40

7 Výsledky.................................................................................................................... 43 7.1

Retrospektivní analýzy vývoje krajiny v modelové oblasti........................ 43 7.1.1

Celkový vývoj krajinného pokryvu ........................................... 43

7.1.2 Vývoj lesních ploch a roztroušené zeleně v závislosti na výskytu tetřívka obecného ............................................................................................... 49 7.1.3 Porovnání rozdílu vývoje krajinného pokryvu: vojenský prostor versus sousední krajina ...................................................................................... 54 7.1.4

Procentické zastoupení celkových změn krajinného pokryvu ... 57

7.1.5

Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny ................... 58

8 Diskuse ...................................................................................................................... 60 9 Závěr ......................................................................................................................... 65 10 Literatura ................................................................................................................. 67 11 Seznam příloh........................................................................................................... 70

9

Seznam použitých zkratek: AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

CLC

Legenda CORINE Land Cover

ČSAV

Československá akademie věd

ČÚZK

Český úřad zeměměřický a katastrální

DMÚ 25

Digitální model území 1 : 25 000

DPZ

Dálkový průzkum Země

EHS

Evropské hospodářské společenství

GIS

Geografický informační systém

CHC

Chemické cvičiště

CHKO

Chráněná krajinná oblast

IZ

Index změny

KAO

Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny

KES

Koeficient ekologické stability

NP

Národní park

PO

Ptačí oblast

RZM

Rastrové základní mapy

TransEcoNet

Projekt Transnational Ecological Network in Central Europe

TTP

Trvalé travní porosty

UJEP

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

ÚAZK

Ústřední archiv zeměměřictví a katastru

ÚSES

Územní systém ekologické stability

VGHMÚř

Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad

VCHC

Velké chemické cvičiště

VM

Vojenské mapování

VULHM

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

VÚ

Vojenský újezd

VVP

Vojenský výcvikový prostor

ZABAGED

Základní báze geografických dat

ZM

Základní mapa

ZÚJ

Základní územní jednotka

brchbo.

Brigáda radiační, chemické a biologické ochrany

k.ú.

Katastrální území

10

1 Úvod Zvolené téma diplomové práce je součástí projektu Transnational Ecological Network in Central Europe, zkráceně zvaný TransEcoNet, z programu Nadnárodní spolupráce Střední Evropy. Vedoucím projektu je Technische Universität Dresden a jejím partnerem je mimo jiné Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí. Projekt se zpracovává od roku 2009 až po rok 2011 a zabývá se především zlepšením územního rozvoje v oblastech se zvýšenou ochranou životního prostředí se zvláštním ohledem na managament a ochranu přírodního dědictví. Spolupracují zde vládní i nevládní organizace se zaměřením na ochranu přírody a environmentálního vzdělávání. Velkou roli zde taktéž sehrávají správní úřady z chráněných krajinných oblastí a národních parků, konkrétně Správa CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko. Fakulta životního prostředí se mimo jiné dlouhodobě zabývá vývojem krajiny a její ochrany s použitím Dálkového průzkumu Země (DPZ) a Geografického informačního systému (GIS). Diplomová práce se zaměřuje na retrospektivní analýzy, hodnocení a prezentaci stavu a vývoje krajiny s pomocí geoinformačních technologií zaměřené na období od roku 1953 až po současnost (2007). Vybraná modelová oblast se nachází v Ústeckém kraji v Krušných horách a rozprostírá se mezi třemi obcemi – Petrovice u Chabařovic, Tisá a Libouchec. Velká pozornost se ubírá do centrální části vymezeného území, díky přítomnosti Chemického cvičiště Tisá, jehož management je řazen mezi specifické oblasti. Jeho výjimečnost spočívá v odlišném působení člověka na krajinu, od konce druhé světové války na území ČR. Práce se zaměřuje na sledování obhospodařované krajiny v rámci celé modelové oblasti. Ve vývoji lesních ploch je především brán zřetel na ochranu silně ohroženého druhu v ČR tetřívka obecného Tetrao tetrix. Krajina v Krušných horách, jako jedna z mála na území Čech, prozatím poskytuje vhodné podmínky pro rozmnožování a následný život tetřívka. Díky svému vývoji zde mohl tento druh najít svůj domov. Předkládaná diplomová práce je výsledkem intenzivnějšího zájmu o problematiku sledování vývoje krajiny. Informace o stavu krajinného pokryvu dodaly grafické prameny jak z minulosti tak i ze současnosti. Na území České republiky došlo v minulosti k několika státním mapováním, z nichž nejstarší pocházejí již z 18. století. V této práci byly použity mapové podklady z 19. století, dále archivní letecké snímky a ortofotomapa ze současnosti. Dosažené výsledky

11

by měly poukázat zejména na vývoj krajiny a přírody ve specifické oblasti, která byla od 50. let minulého století veřejnosti uzavřena. Porovnáním sousedících lokalit s vojenským prostorem, lze určit odlišné vývojové trendy v modelovém území. Znalost krajiny a především její fungování může vést postupně k určité harmonizaci soužití všech druhů na zemi, v časoprostorové dimenzi. Struktura krajiny bývá ovlivňována přírodními procesy a zejména lidskými aktivitami. Působením antropogenních vlivů často dochází k narušování ekologické stability krajiny. Nejvíce zasažené oblasti bývají intenzivně využívány či velice přizpůsobeny lidské populaci. V dnešní době se proto sledování a vyhodnocování vývoje krajiny stává stále hodnotnějším pramenem, z hlediska pochopení současného stavu ve využívání území. Prakticky mohou získané informace z analýz vývoje krajiny posloužit zejména pro rozhodování dotčených orgánů při navrhovaní územního plánování, ochrany přírody či revitalizace krajiny.

12

2 Cíle diplomové práce Práce se bude zaměřovat na hodnocení vývoje krajinného pokryvu v modelové oblasti u obce Tisá s pomocí geoinformačních technologií. Jako podklady dat budou použity staré mapy a historické letecké snímky. V závislosti na přesnosti dat je kladena větší pozornost na hodnocení krajinného pokryvu z leteckých snímků, které byly pro danou oblast pořízeny v letech 1953, 1968, 1989 a ortofotomapa z roku 2007.

Cíle práce lze shrnout do následujících bodů: 1. Na základě prostudované odborné literatury bude popsán význam sledování krajinných změn a část práce se bude všeobecně věnovat přírodě a krajině ve vojenských prostorech. Dále bude pospán přehled podkladů pro sledování vývoje krajinné struktury a v neposlední řadě bude práce zaměřena na hodnocení krajiny pomocí GIS a DPZ. 2. Nejprve bude zpracována charakteristika modelového území u obce Tisá se zaměřením na historii Chemického cvičiště a s ohledem na výskyt tetřívka obecného Tetrao tetrix. 3. V další části bude sepsána metodika práce, v níž budou uvedena data použitá pro retrospektivní analýzy. Následně bude provedena vektorizace a interpretace použitých podkladů pro hodnocení vývoje krajinné struktury. 4. Po zpracování všech podkladů budou provedeny retrospektivní analýzy vývoje krajinného pokryvu, které budou zaměřeny na zhodnocení celkového vývoje zvolených kategorií. Dále bude vyhodnocen vývoj lesních ploch a roztroušené zeleně, nezbytný pro sledování výskytu tetřívka obecného. 5. Výsledné analýzy a mapy budou prezentovány na mapovém serveru UJEP

13

3 Význam sledování krajinných změn 3.1 Krajina Krajina by měla být chápána jako prostor, který umožňuje potřeby soužití nejrůznějších organismů s člověkem. Lze ji chápat z nejrůznějších hledisek (ekologické, geomorfologické, aj.). Působením geologických, makroklimatických, hydrogeologických, sedimentačních a jiných procesů, zejména antropogenních, dochází v krajině k výrazným změnám lépe řečeno k určitému vývoji už od nepaměti. Sklenička (2003) uvádí, že je krajina složitým systémem, který nelze pochopit analýzou jeho jednotlivých částí, nýbrž systémovým a celostním (holistickým) přístupem. Definuje krajinně-ekologické pojetí krajiny jako systém přírodních, respektive přírodních a člověkem podmíněných elementů, které mohou být jak harmonické tak i naopak nevyvážené. Jednu z nejznámějších formulací krajiny z tohoto hlediska použili Forman a Godron (1993): „Krajina je heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje“. Krajinu lze rozdělit na dvě základní kategorie a to na krajinu přírodní, (přirozenou) a krajinu kulturní. První kategorie už v naší krajině již neexistuje, jelikož není ekosystém, který by nebyl ovlivněn člověkem. Lidé ovlivňují krajinu v kladném i záporném slova smyslu. Od neolitu se krajina začíná měnit, díky lidské společnosti a vzniku zemědělství. Člověkem nedotčená krajina je dnes dostupná pouze v obtížně přístupných či využitelných oblastech. Abstraktní formou krajiny, se dá nazvat potenciálně přirozená krajina, která by vznikla při naprostém konci působení antropogenních vlivů. Kulturní krajinu lze chápat jako prostor, kde působí jak přírodní tak i socioekonomické prvky. Zapříčiněním této změny jistě může nástup zemědělství a lesnictví. (Sklenička, 2003)

14

3.2 Změna krajiny Již od počátku 20. století bývá změna krajiny předmětem mnoha ekologických studií. Sledováním změn krajiny v čase lze dosáhnout sledováním určitých změn jednotlivých krajinných složek (plošné zastoupení, dynamika, prostorová konfigurace). Jednotlivé plochy mozaiky jak v přírodní anebo kulturní krajině nemusí být vždy zcela stabilní co do způsobu obdělávání. Ke změně krajinného typu a vlastností krajiny jako celku nedochází, pokud zůstávají zachované jejich plošné zastoupení (velikost, tvar a prostorová konfigurace). Naopak ke změně krajinného typu a důležitých charakteristik krajiny (např. ekologická stabilita) dochází, nastaneli případ, kdy se odlišný typ krajinné složky stane krajinou matricí (krajinná složka významně roste či ustupuje, nebo když se mění velikost zrna krajiny). Probíhají také změny v krajinné struktuře, mezi které patří např. rozorání travních porostů, výrazné zvětšení zemědělských pozemků, výstavba komunikací, která způsobuje následnou fragmentaci krajiny a bariérový efekt. Tyto změny mají bezprostřední vliv na pohyb organismů v krajině, na retenční schopnost krajiny či na odtokový režim v krajině. (Lipský, 2000) Růst počtu obyvatel a s nimi spojených potřeb se jednoznačně odráží na zvýšeném tlaku na krajinu. Nově modernizovaná společnost krajinu zatěžuje (krajina musí vytvářet stále nové funkce). Celkově se mění využití země, což vede ke změně struktury ploch. V současném světě ve vyspělých státech je pozorován úbytek především orné půdy a nárůst lesních ploch. Krajina, dříve zemědělsky a hospodářsky intenzivně využívána, mění svoji funkci na vodohospodářskou, produkční, rekreační, ochrannou aj. Naopak v zemích rozvojových dochází k úbytku plochy původních přírodních pokryvů, jako jsou lesy, lesostepi či stepi. Zvyšuje se produkční funkce krajiny, díky nárůstu orné půdy a zastavěných ploch. (Bičík, 2006/2007)

3.3 Krajina ve vojenských výcvikových prostorech Vzhledem k tomu, že se v modelovém území u obce Tisá nachází Chemické cvičiště, dříve označované jako Vojenský výcvikový prostor chemického vojska, stojí za zmínku představit si dva rozdílné, dalo by se říci protipolné pohledy na tuto problematiku. Zároveň také uvést příkladné studie zabývající se sledováním změn ve využívání opuštěné krajiny s využitím GIS.

15

3.3.1 Přehled vojenských újezdů ČR Na území České republiky se nachází 8 vojenských újezdů, vyznačené na Obrázku 1. Západně od Příbrami leží nejstarší vojenský újezd zvaný Brdy nebo též Jince, který vznikl v roce 1927. Současně vznikly západně od Vyškova Dědice (označované jako Březina). V roce 1946 rozhodla vláda Československé republiky o vzniku Vojenského výcvikového prostoru Libavá, který leží severovýchodně od Olomouce. Dále byly vytvořeny VVP jako jsou Boletice, které se nacházejí západně od Českého Krumlova, východně od Mimoně Ralsko, západně od Hartmanic Dobrá voda, jižně od Kadaně Doupov, též zvaný jako Hradiště a severně od Lysé nad Labem Milovice. Po skončení druhé světové války, se zájem armády o vojenské újezdy zmenšil, přesto však nastupující komunistický režim vyčlenil území se začleněnými katastry bezmála dvou set obcí. (Kubisa, 2010) Výkon státní správy zde vykonává Újezdní úřad. Úkoly, včetně sociální péče jsou zajišťovány tak, že se prostor chová jako obec s rozšířenou působností. Újezdní úřad je podřízen Ministerstvu obrany a je zároveň vojenským orgánem, který vykonává úkoly při zajišťování obrany státu. (Vrabec, 2011)

Obrázek 1: Přehled vojenských újezdů v ČR A – Hradiště, B – Brdy, C – Boletice, D – Ralsko, E – Milovice, F – Dobrá Voda, G – Březina, H – Libavá

16

Vojenské prostory vznikaly brzy po 2. světové válce, v dobách tradiční krajiny. Podle Sádla a Storcha (2000) jsou krajní formou přetrvávání tradiční krajiny „novými prostředky“. Informace o stavu přírody ve vojenských prostorech poskytl přírodovědecký průzkum Botanického ústavu ČSAV, který byl prováděn od roku 1975 pod vedením Mladého, Kopeckého a naposledy pod Husákovou. Odborný článek o výstupech daného průzkumu uveřejnili Husáková, Větvička a kol. (1992) v časopisu Ochrana přírody. Autoři měli možnost přesvědčit se o dvojím pohledu přímo v terénu. Do roku 1990 byly vojenské prostory zcela uzavřeny veřejnosti z nejrůznějších důvodů, jako jsou např. utajovaná místa či bezpečnost případného návštěvníka. Až po devadesátých letech začala veřejnost vnímat tyto prostory jako součást našeho státu. Ve veřejném mínění převažuje názor, že je krajina v uzavřeném prostoru, jako jsou vojenské prostory trvale zničena či zdevastována. Mezi příčiny negativního názoru či podvědomí lze zařadit neinformovanost pisatelů či záměrnou snahu podnikatelů zhoršit náš úsudek na půdní plochu pro případnou výstavbu jejich komerčních záměrů. Naopak i řada laiků a odborníků si už před rokem 1989 uvědomovala, že jsou VVP přírodovědecky velmi cenná. (Větvička, 1992) Pravda je taková, že území VVP jsou z hlediska ochrany přírody jak výjimečně zachovalá, tak i extrémně zničená. Krajina pracuje jako vzájemně propojený systém vyvíjený po mnoho let. Se vznikem vojenského prostoru je spjata skutečnost, všeobecně negativního vlivu na okolní krajinu. Dochází k izolaci vymezeného prostoru a tím pádem k význačné fragmentaci krajiny. Eliminovala se zde, či dokonce zanikla jak lesnická tak zemědělská výroba a z pochopitelných důvodů začal postupný zánik obcí v postižené oblasti. Sice ne všude, ale na většině míst značně utrpěla původní flóra a vegetace. Přesto je nutné zmínit, že vojenská výcviková činnost zabrala pouze 5 až 10 % území a většinou nebyly překročeny hranice ekologické únosnosti, protože se veškerá aktivita soustředila hlavně do centrálních partií újezdů. (Větvička, 1992)

3.3.2 Negativní vlivy na krajinu v rámci vyhlášení VVP Podle Husákové (1992) mohlo být způsobeno znehodnocení lokality chemickou, mechanickou i biologickou činností. Největší podíl na znehodnocování životního prostředí z hlediska chemického působení, patří úniku ropných látek a následná kontaminace půdy a povrchové i podzemní vody. Motorová nafta

17

je z hlediska dlouhodobého negativního účinku na rostliny klasifikována jako krátkodobý herbicid. S vodou je to komplikovanější. Působení chemických bojových látek nebylo průkazně ve VVP pozorováno. Za zmínku stojí i znehodnocování krajiny působením požárů. Podle Formana a Godrona (1993) je požár považován za jedno z nejzávažnějších narušení přírody, hlavně díky rozloze postižení a častému výskytu. Uvádějí také, že při častých přírodních požárech na stejných místech se vegetace a fauna přizpůsobí tomuto jevu a je naprostou součástí krajiny. Problémem z tohoto hlediska je krajina, kde se požáry nevyskytují tak často a přítomné organismy se nedokáží přizpůsobit tomuto jevu. Mechanické projevy spočívají v periodickém zraňování povrchu půdy, které způsobuje následnou erozi. Dále pak zásahy do reliéfů pomocí výbuchů munice, tak i stavba komunikací a vodních děl (tanková brouzdaliště). Biologické poškozování se projevovalo a dodnes projevuje ve změnách vegetačního krytu, hlavně v přítomnosti invazních druhů rostlin. (Husáková, 1992) Negativní vlivy na krajinu lze ukázat na konkrétních příkladech. Tak například sukcesní stádia na dříve obdělávané ploše v újezdu Hradiště po 25leté zemědělské nečinnosti. Vyskytla se tu naprosto velkoplošná invaze planých růží, ve které nebyla možnost se orientovat. Na jiné ploše ve VVP Vyškov, také došlo k nástupu invazních druhů rostlin, jako jsou například: devětsil lékařský Petasites officinalis, janovec metlatý Sarothamus scoparius, kopřiva dvoudomá Urtica dioica, netýkavka malokvětá Impatiens parviflora, bříza bílá Betula alba, vrba ušatá Salix aurita nebo topol osika Populus tremula. Především následkem činnosti sovětských vojsk byla na některých lokalitách silně porušena druhová skladba společenstev. Příčinou ohrožení přirozené vegetace je právě výskyt invazních rostlin, které jsou velice odolné na různé rušivé efekty. Dokáží se rychle a účinně rozmnožovat, šířit do okolí, čímž dochází k vytlačování méně odolných přirozených druhů. Nejvíce jsou ohroženy luční a travinné porosty na výcvikových plochách a společenstva vyskytující se na mokřadech. Snadné šíření invazních rostlin zapříčiňuje neodstraňování biomasy z těchto ploch, jelikož se v půdě začnou hromadit živiny z nadzemní tlející části. Za problematické se považuje i šíření takových rostlin jako je vlčí bob mnoholistý Lupinus polyphyllus, který si navíc sám obohacuje půdu živinami – dusíkem. (Husáková, 1992)

18

3.3.3 Pozitivní vlivy na krajinu v rámci vyhlášení VVP Jako pozitivum k vymezení VVP patří jednoznačně nepoužívání pesticidů a celkově hnojení, žádné hektarové výnosy, které by drancovaly ornou půdu, žádné luční monokultury, které nejsou ekologicky stabilní, žádný průmysl, který by znehodnocoval krajinný ráz a vypouštěl emise do ovzduší a vod, žádný turismus a nekoordinovaný motorismus. Naopak je to specifický management s klidovou okrajovou zónou a ustáleným režimem bez lidských sídel a chatových kolonií. Je to příroda tak kvalitní, jenom díky tomu, že ji vojsko nestačilo zničit. I negativní vlivy jako je zraňování půdy vedly k pozitivním dopadům na konkurenčně slabší druhy, kterým tato místa vyhovovala. Pro biology to je ráj na zemi. V Doupovských horách vedly dříve asfaltové silnice, po změně režimu, kdy se z nich staly dopadové plochy, vznikly místo nich krátery, po kterých se neudržovala komunikace. Zanedlouho se v nich nashromáždila dešťová voda, jelikož zde nebylo propustné podloží díky asfaltu. Za jediný rok tu vznikl „rybníček“, ve kterém rostl orobinec širokolistý Typha lalifolia, žabník jitrocelový Alisma plantago-aquatica, rákos obecný Phragmites australis a na hladině tisíce zelených ostrůvků okřehku menšího Lemna minor. (Větvička, 1992) Závěrem se dá konstatovat, že záporné vlivy jsou lokálně omezené a projevují se v krátkých časových řadách, zatímco kladné vlivy se projevují velkoplošně a v dlouhodobém pohledu. Jak kladné tak i záporné vlivy spolu souvisí a nedají se od sebe odtrhnout, v jednom pohledu se může jevit působení vlivů jako kladné a v tom druhém zase jako záporné. (Větvička, 1992)

19

4 Hodnocení vývoje krajiny Reálnou situaci v krajině představuje krajinný pokryv (land cover), ale využití půdy (land use) je úředně evidovaný druh pozemku či kultura v geodetických a katastrálních údajích. Krajinný pokryv je tvořen mozaikou struktur (polygonů), která je vedena jistými pravidly a obsahuje vnitřní zákonitosti. Kvantitativní přístup této mozaiky se mnohem více zajímá o strukturu jako takovou, bez ohledu na obsah, zatímco kvalitativní popis se zaměřuje především na její náplň (jedná se tedy o jakýsi popis jednotek). Krajinný pokryv vyjadřuje základní kvalitu daného území, v menším rozlišení pak míru přeměny či poškození přírodního prostředí. (Guth, Kučera, 1997) Podle Skleničky (2003) vyjadřuje Landcover kombinaci tří dílčích atributů krajiny (land use, strukturu krajiny a charakter dřevinných porostů). Landcover analýza je druhem vzestupné typologie krajiny, která vychází z krajinných jednotek na nízké hierarchické úrovni. Zmiňované atributy se nejprve vyhodnotí jako samostatné vrstvy a druhý krok pak znamená syntézu či lépe průnik těchto dílčích vrstev do finální landcover vrstvy. Krajina se následně rozdělí na relativně stejnorodé krajinné jednotky – landcover typy, jejichž přírodní hranice tvoří zejména vodní toky, či samotné hranice mezi ekosystémy, hranice cest apod. Ty se dále mohou seskupovat do nadstavbových krajinných jednotek – skupin landcover typů. Landcover analýza vychází ze základních grafických podkladů, jako jsou katastrální mapy, základní mapy a státní mapy odvozené. Neměl by chybět ani terénní průzkum, který upřesňuje a hlavně aktualizuje již použité podklady.

4.1 Přehled podkladů pro sledování vývoje krajinné struktury Podkladům, bez kterých by nemohlo být umožněno sledování vývoje krajiny, byla věnována v této části značná pozornost. Rozdělení bylo provedeno podle vzniku pořízení a taktéž podle zpracované formy (písemné, grafické, snímkové a současné).

20

4.1.1 Písemné podklady Pro pochopení současného stavu krajiny a pro budoucí plánování změn ve využívání krajiny jsou historické materiály nezastupitelným zdrojem. Přinášejí zejména vstupní informace pro monitoring vývoje kulturní krajiny např. délku a trvalost osídlení či identifikaci jednorázově i chronicky narušovaných lokalit. V současné době se bez nich neobejde žádný projektant územního plánu, pozemkových úprav, územních systému ekologické stability, revitalizačních opatření. Celková obnova krajiny by měla respektovat chronologický vývoj krajiny s využitím všeho, co se v minulosti osvědčilo a je aktuálně realizovatelné v dnešní krajině. Ovšem jak písemné tak grafické historické podklady vyznačují velkou roztříštěnost a rozdílnou kvalitu i vypovídací schopnost. (Lipský, 2000) Základním historickým statistickým podkladem o využití půdního fondu jsou soupisy půdy, tzv. pozemkové katastry vzniklé za doby pozdního feudalismu v 17.-19. století. Prvním soupisem všech pozemků v Čechách se stala Berní rula (1653-56). První dvě berní ruly byly zpracovány po krajích podle tehdejšího správního členění. Jsou zde uvedeny pouze zemědělské pozemky poddanské, jelikož pozemky patřící šlechtě byly osvobozeny od daně. Obsahuje soupis a popis všech vesnic, měst, samot, mlýnů, hamrů atd. Často se tu vyskytují nepřesnosti ve zkreslování počtu sídelních útvarů, velikosti obcí, hustoty osídlení apod. V 3. a 4. berní rule jsou navíc uvedeny výměry polí, luk, pastvin, chmelnic, vinic atd. podle katastrálních území. Přes veškeré nedostatky se stala berní rula jedinečným a podrobným zpracovaným historickým podkladem o zemědělském využití krajiny na celém území Čech. (Sklenička, 2003) Později v roce 1706 se pozemková daň rozšířila i na pozemky patřící šlechtě a proto byl pořízen nový soupis půdy. Tím se stal roku 1756 Tereziánský katastr, který byl pořízen v závislosti na seznamu pozemků a jiných podkladů na vyměřování daně. Hlavní rozdělení pozemků se určovalo podle vlastnictví buď na rustikální (poddanské) nebo dominikální (patřící vrchnosti). Katastr rustikálu se zpracovával na základě katastrálních území jednotlivých sídel, zatímco v katastru dominikálu se údaje o lesích a lukách obvykle sečetly za celé panství. Na základě patentu Josefa II. v roce 1785 byl vyhlášen Josefský katastr, který už nerozděloval půdu na rustikální a dominikální. Výměr základní jednotky se určoval terénním měřením a stal se jím pozemek. (Lipský, 2000)

21

4.1.2 Grafické podklady Nejstarší datovaná mapa Čech, pochází z roku 1518 a vytvořil ji Mikuláš Klaudyán z Mladé Boleslavi. Jedná se o ručně kolorovanou mapu z dřevořezu, která je orientována severem dolů s měřítkem cca 1 : 685 000. Roku 1561 vyšla první samostatná mapa Slezska od M. Helwiga, taktéž z dřevořezu s orientací k jihu a v měřítku cca 1 : 530 000. První mapa Čech orientovaná k severu byla zhotovena J. Crigingerem v roce 1568, s měřítkem 1 : 638 000. Rok poté byla vydána první mapa Moravy v měřítku asi 1 : 288 000 a zasloužil se o to P. Fabricius. (Sklenička, 2003)

4.1.2.1 Stabilní katastr Pro krajinně ekologické studie slouží základní historický pramen a to mapy Stabilního katastru z 1. poloviny 19. století, které byly vyhotoveny nejčastěji v měřítku 1 : 2 880. Stav krajiny v době mapování, zachycují originální mapy pořizované přímo v terénu. Pro území Moravy a Slezska bylo mapování pořizováno v letech 1824 – 1836 a pro Čechy 1826 – 1843. (Brůna, Křováková, 2005a). Stabilní katastr se skládá z map, oceňovacího elaborátu (popis obce, klimatu, vodních prvků, komunikací), konečného elaborátu (statistické údaje za katastr) a duplikátu stabilního katastru (revize originálu v letech 1854 – 1856 s údaji o bonitě a výnosu). Tyto mapy se pořizovaly převážně pro vyměřování daní a dnes jsou uloženy společně s částí písemného a oceňovacího operátu v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK) v Praze. Mezi charakteristiky uváděné pro každý pozemek patří: název trati, číslo pozemku, jméno a adresa vlastníka pozemku, kultura pozemku, výměra pozemku, bonita, čistý výtěžek. V neposlední řadě lze informace získat z různých archivních materiálů. Např. historické vlastnictví nemovitostí lze zjistit v tzv. veřejných knihách, jako jsou: České zemské desky, Moravské zemské desky a Slezské zemské desky, pozemkové knihy, železniční knihy, horní knihy a vodní knihy. Údaje týkající se např. zalesňování, výsadby sadů, odvodňování pozemků či o živelných pohromách lze získat z obecních kronik a pamětních knih. Stav krajiny jednotlivých panství a regionů jsou schována v urbářích a historických popisech panství. (Lipský, 2000)

22

4.1.2.2 Mapy vojenského mapování Jedinečným rozsáhlým mapovým dílem, se stala Müllerova mapa, která byla jako poslední vytvořena pro celou zemi jedním člověkem. Zhotovena byla na základě vlastní zkušenosti z krajiny bez přesného geodetického měření a pro Moravu byla vyhotovena v roce 1716 (měřítko 1 : 200 000) a pro Čechy roku 1723 (měřítko 1 : 132 000). Müllerova mapa sloužila pro vojenské účely rakouské armádě po většinu 18. století. Později se však ukázala naléhavá potřeba vzniku více podrobných a geometrických map. O Müllerových mapách se lze více dočíst v publikaci „Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky I- mapy českých zemí do poloviny 18. století“ od Kuchaře (1959). I. vojenské mapování – josefské vznikalo v letech 1764 - 1768, v měřítku 1 : 28 800, jehož podkladem se stala Müllerova mapa. Toto mapování zachycuje Čechy, Moravu a Slezsko v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity, díky čemuž se řadí mezi významné podklady historické krajiny. Problémem I. vojenského mapování je ta skutečnost, že bylo pořizováno pouhým pozorováním terénu z koňského sedla, tudíž vznikala bez použití geometrické kostry. Přesto byla kladena velká pozornost k nákresu komunikací, řek, potoků, ale i umělým strouhám. Dále pak využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. (Brůna, Křováková, 2005b) II. vojenské mapování – Františkovo vznikalo v letech 1836 - 1852, v měřítku 1 : 28 800. Podkladem se staly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo pozitivní vliv na přesnost map. Hlavním důvodem přesnosti map bylo vytvoření předcházející vojenské triangulace, která poskytlo geodetický základ. (Brůna, Křováková, 2005b) III. vojenské mapování - Františko-josefské, vznik je datován mezi léta 1876 - 1878 pro Moravu, Slezsko a pro Čechy 1877-1880, v měřítku 1 : 25 000. Podkladem se opět staly katastrální mapy, vylepšeno bylo díky znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. (www.geolab.cz)

4.1.3 Letecké snímky Ojedinělým zdrojem dat, který se využívá pro sledování stavu krajiny v určitém časovém okamžiku, jsou zcela objektivní a přesné letecké snímky. Letecké snímkování se stává spolehlivým a relativně levným prostředkem pro pořízení

23

obrazových záznamů z dálkového průzkumu Země. V roce 1858 byl vyhotoven fotografem G. F. Tournachonem první letecký snímek, z upoutaného balonu. O cca 50 let později, vznikl díky W. Wrightovi první letecký snímek z letadla. Dříve se pořizování snímků využívalo k vojenským, později i k civilním účelům např. v lesnictví. (Jeřábek, 1980) leteckého snímkování České republiky probíhaly v letech 1936 až 1938 a dále v roce 1946. Sloužily jako podklad pro doplňující údaje při tvorbě map. Celoplošné snímkování v měřítku 1 : 23 000 v letech 1947 až 1956, se stalo podkladem pro mapové dílo v měřítku 1 : 25 000. Následně převažovalo letecké měřické snímkování pro mapování v měřítku 1 : 10 000. Snímkováno bylo v měřítkách 1 : 12 000 až 1 : 30 000. Aby mohla probíhat systematická údržba a obnova topografických map, bylo zapotřebí snímkovat celé území státu v pravidelných intervalech cca. 5 až 7 let. (Struha, 1998) Samotné

začátky

4.1.4 Současné podklady Mezi současné podklady využívané v krajinném plánování jsou řazeny digitální rastrové základní mapy České republiky RZM. Základní mapa ČR 1 : 10 000 pokrývá celé území České republiky s 4 572 mapovými listy, vyjma 25 listů vojenských újezdů. Další Základní mapy ČR mají měřítka 1 : 25 000, 1 : 50 000 a 1 : 200 000. (Sklenička, 2003) ZABAGED je zkratkou pro Základní bázi geografických dat, což odpovídá digitálnímu geografickému modelu území České republiky. Svou přesností a podrobností je roven Základní mapě České republiky v měřítku 1 : 10 000 (ZM 10). Obsahuje mimo jiné informace o sídlech, komunikacích, rozvodných sítích, vodstvu, územních jednotkách a chráněných územích, vegetaci a prvcích terénního reliéfu. Součástí jsou také vybrané údaje o geodetických, výškových a tíhových bodech na území České republiky a výškopis reprezentovaný prostorovým 3D souborem vrstevnic. V současné době se data poskytují po mapových listech v kladu ZM 10, v rozsahu krajů či jako ucelená bezešvá databáze z celého území České republiky v souřadnicových systémech S-JTSK, S-42/1983, WGS84/UTM a výškovém referenčním systému Balt po vyrovnání. (www.cuzk.cz)

24

4.2 Hodnocení krajiny pomocí GIS a DPZ Kvantitativně lze vývoj krajinného pokryvu vyhodnocovat z opakovaného mapování nebo pomocí metod dálkového průzkumu Země. K následným analýzám je využíváno leteckého či družicového snímkování, které se zpracovává pomocí geografických informačních systémů (GIS). Případové studie vývoje krajinného pokryvu či využití půdy existují v různých oblastech České republiky. (Guth, Kučera, 1997) „Znalost starší i zcela nedávné historie krajiny umožňuje krajinářům poučit se z minulých chyb, inspirovat se některými dřívějšími prvky krajinářské tvorby, respektovat historickou paměť krajiny a její charakteristický krajinný ráz“. (Lipský, 2000) V současné době jsou analýzy vývoje krajiny aktuálním tématem, které je řešeno na řadě domácích i světových pracovišť. Jsou zde zachyceny přírůstky či úbytky krajinného pokryvu. Následná vizualizace umožňuje časoprostorovou lokalizaci proběhlého vývoje za několik let. Lze určit směr i velikost změn, ale i procesy probíhající v krajině, což přispívá k celkově lepšímu vyhodnocení vývoje krajiny. Jedna z častých používaných metod je stanovení kategorie s využitím legendy CORINE Land Cover (CLC), kde se rozlišují plochy změn, podle hierarchické úrovně krajinného pokryvu. (Sedláriková, Mulková, 2008) Hodnocením využití půdy (land use) s pomocí GIS se zabývala například Malenová (2008) z Českého hydrometeorologického ústavu. Vymezená lokalita se nachází na jižní Moravě v katastru obce Žabčice nedaleko města Brna. Hodnocené období probíhalo mezi lety 1950 – 1960 a zároveň bylo porovnáno s rokem 2007. Jako podklady o využití půdy v historii sloužily letecké snímky z roku 1953, mapy Pozemkového katastru a Pozemkové knihy, staré pohlednice, fotografie z archívů a od občanů. Současnost z ortofotomapy, základních a digitálních map. Proběhl zde i podrobný terénní průzkum. Bylo vymezeno 13 kategorií (např. orná půda, les, mimolesní zeleň, TTP, mokřady atd.). Zároveň byla spočítána plocha jednotlivých kategorií a procentické zastoupení. Došlo k nárůstu lesa o necelé 1 %, sadů o 2 %, zastavěné plochy o 8 % a vinic o 9 %. Úbytek nastal na orné půdě o 19 %, TTP o 2 %, zahrady o necelé 1 %. Szilassi a kol. (2010) zkoumali s pomocí GIS vztahy mezi kvalitou půdy a využitím krajiny (land use) během let 1981-1990, 1990-2000 a 2000-2006 po privatizaci v Maďarsku. Vybrána byla oblast jezera Balaton, jelikož jsou k tomuto

25

území potřebná data, která dostatečně dokumentují změny ve vývoji krajiny. Použité podklady se skládaly z vojenské topografické mapy z roku 1981, mapy Corine LandCover z roku 1990 a 2000, dále satelitní snímky LANDSAT 5 TM z roku 2006 v měřítku 1 : 100 000. Kategorie CLC byly upraveny tak, aby mohly být porovnávány s daty z vojenských topografických map. Informace o kvalitě půdy a jejich vlastnostech byli získány z The National Soil Quality Evaluation Systém - regionálního půdního mapování. Kategorie kvality půd mají teoretickou maximální hodnotou 100, přičemž jsou rozděleny po 10 (0-10, 10-20...). Výsledky studie ukazují, že kvalita půdy má významnou roli v utváření venkovské krajiny Maďarska. Byl nalezen vztah mezi kvalitou půdy a změnou v kategorii orná půda. Na jiné kategorie land use nemá kvalita půdy vliv. V letech 1981-1990 poklesla výměra orné půdy o 1 %. Nejvíce ubývala půda s nejnižší kvalitou (0-10 bodů) a nejméně s největší hodnotou (80-90 bodů). V letech 1990-2000 nedošlo k významné změně. Zajímavé je, že mírně vzrostla kategorie orné půdy s hodnotou 60-70 bodů. Po privatizaci byly změny opět nepatrné, k mírnému poklesu docházelo ve všech kategoriích. Stäuble a kol (2008) se ve svém příspěvku zabývají možností využití historických map při rekonstrukci krajiny. Popisují i dané problémy spojené s využitím těchto map v GIS. Rekonstrukce krajiny byla zaměřena na oblast švýcarského kantonu Valais. V práci byly použity historické mapy z několika období, ze kterých nejstarší mapou je Napoleonova mapa z roku 1802. Dále byly požity Dufourova (1839), Siegfriedova (1880) a Švýcarská Národní mapa (1979). Mezi problémy starších map patří například jejich menší přesnost. Mapy ze začátku 19. století jsou vhodné spíše pro kvalitativní analýzy, ovšem pro kvantitativní analýzy nebývají příliš vhodné. Napoleonské mapy mají přesně zakreslené cesty, ale zobrazení okolní krajiny již tak přesné není. Sledovaná oblast nivy řeky Rhony zaznamenala čtyři období vývoje. První fáze trvala do poloviny 19. století, kdy byla krajina velmi podobná přírodnímu stavu. Po roce 1860 nastala úprava samotného toku řeky a blízkého okolí. Poté se krajina začala měnit vlivem intenzivnějšího zemědělství a do čtvrtého období spadá urbanizace. Autoři se dále zabývají vztahem vinic a zastavěné plochy. V důsledku rozvoje zástavby došlo k zániku vinic ležících na rovinách a úpatí svahů. Ve výškách 600 až 700 m. n. m. nedošlo k výrazným změnám. Ve výškách nad 700 m. n. m. (někdy i nad 800 m. n. m.) došlo k rozšíření vinic.

26

Existují i jiné způsoby v hodnocení změn využití ploch. Tak např. kvantitativní přístup, který využívá databázi historických změn v českém pohraničí za 160 let. Údaje o rozloze osmi základních kategorií využití ploch ve čtyřech časových horizontech (1845, 1948, 1990 a 2000) poskytly Základní územní jednotky (ZÚJ). Studie se zaměřila na pět nejvýznamnějších anebo nejzajímavějších kategorií jako je orná půda, louky a pastviny (TTP), lesní plochy a zastavěné plochy. Dále byly použity dva agregátní ukazatele využití ploch – Index změny (IZ) a Koeficient ekologické stability (KES). Z výzkumu vyšlo několik zajímavých skutečností. České pohraniční regiony jsou využívány méně intenzivně než regiony vnitrozemní – mají více lesních ploch a travních porostů (především pastvin) a naopak méně orné půdy a zastavěných ploch. Trend zalesňování orné půdy byl v pohraničí silnější než ve vnitrozemí. Porovnávány byly také regiony sousedící s různými zeměmi. Nejsilnější antropogenní vliv na krajinu se uskutečnil v pohraničí s Rakouskem. S Německem zase vykazuje nejnižší intenzitu využití ploch (méně orné půdy, více lesních ploch a travních porostů). Během transformačního období (1990 – 2000) byl dosažen nejnižší index změny podél hranic se Slovenskem – jediný pohraniční region nezasažený poválečným odsunem Němců. (Bičík, Kabrda, 2007)

4.2.1 Hodnocení krajiny ve VÚ Vojenský újezd Hradiště byl založen v roce 1953 a jeho rozloha činí 33 161 ha. Leží ve vulkanické krajině Doupovských hor na hranicích Karlovarského a Ústeckého kraje. Se vznikem vojenského újezdu bylo definitivně ukončeno osidlování této krajiny. Zaniklo zde 67 obcí, mnoho desítek osad a významných kulturních památek. V druhé polovině 20. století nastaly tři procesy, které ovlivnily vývoj krajiny. Hospodaření Vojenských lesů a statků, vojenská výcviková činnost a nejzajímavější proces z přírodovědného hlediska byl nástup přirozené sukcese. Dnes tu jsou vyhlášena maloplošná chráněná území, prvky ÚSES, ptačí území a významné lokality v rámci programu Natura 2000. Uvažuje se o vyhlášení CHKO Středního Poohří, které by zasahovalo do severní části vojenského újezdu. Z důvodu neshody v případném omezování výcvikové činnosti, nebyl projekt prozatím schválen. (Raška, 2007) Hodnocením vývoje krajiny vojenského újezdu Hradiště od poloviny 19. do konce 20. století se zabýval Raška (2007). Za použití starých map a leteckých snímků z VGHMÚ Dobruška bylo určeno 6 kategorií využívání krajiny

27

(les a křoviny, orná půda, louky a pastviny, vodní plochy, zastavěné území, trvalé kultury). Z celého prostoru byl vyhodnocen pouze grafický vývoj 3 území, dnes již zaniklých obcí případně jejich okolí. Jako první hodnotil obec Bražec v letech 1840 až 2000. Na první pohled je patrná změna v zániku orné půdy a nárůst luk a pastvin. Druhá byla hodnocena obec Humnice 1840 – 2000. Zde došlo k výraznému zmenšení rozlohy orné půdy, k nárůstu lesa, k zániku zástavby a k zániku trvalých kultur. A jako poslední obec Doupov 1842 – 1990, kde došlo opět k zániku zástavby a trvalých kultur, ke vzniku lesa a převedení vytyčeného území z kategorie orná půda na louky a pastviny. Za zmínku jistě stojí i podíl Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí UJEP, která pracovala na studiích zabývající se vývojem využívání krajiny ve vojenských prostorech, konkrétně VVP Boletice (vznik 1950). Zpracovány zde byly dvě studie. První se soustředila na Historickou strukturu krajiny-hospodaření v pramenné oblasti Blanice (oblast Chlumu a katastr bývalé obce Ondřejov) a druhá na Rekonstrukční mapu VVP Boletice. Podkladem pro území Boletic mapované v roce 1843 se stala mapa II. vojenského mapování (velice přesná, v měřítku 1 : 28 800) a statistické údaje ze Stabilního katastru pro obec Ondřejov v k.ú. Boletice. (Brůna, Křováková, 2006) Vývoj území po druhé světové válce prošel podobnými událostmi, jako v ostatních armádou využívaných prostorech. Nastalo úplné vylidnění území, konec obhospodařování, nástup sukcese na plochách sekundárního bezlesí. Na lokalitě VVP Boletice v roce 1843 probíhalo maximální využívání území: vyskytovalo se zde 55 obcí, orná půda činila 43 km3, lesnatost byla zastoupena cca 45 %, na mapě bylo vyznačeno relativně málo mokřadů (pravděpodobně nebyly mapovány pro malý význam pro vojsko), ale za to zde byly znázorněny ve velkém množství vodní kola (mlýny, hamry atd.). Díky velkému množství sakrálních staveb lze lokalitu hodnotit jako velice zabydlenou oblast. Hospodaření v minulosti v katastrech obcí Ondřejov a Boletice (údaje o půdě) byly poskytnuty z Hospodářských a správních soupisů, které jsou součástí Stabilního katastru z roku 1860. V k.ú. Ondřejov dominují lesní porosty 41 %, kosené louky 32 %, významné jsou i orná půda a pastviny. V k.ú. Boletice má největší podíl ve využití území orná půda. Na závěr byla porovnána mapa II. vojenského mapování se současným stavem území zobrazení v DMÚ 25. Z těchto podkladů lze vyvodit patrný nárůst lesních ploch, úbytek orné půdy a absenci sídel. (Brůna, Křováková, 2006)

28

4.2.2 Hodnocení krajiny v pohraničních oblastech Vývojové trendy Šumavského pohraničí byly sledovány v letech 2002 – 2003 s využitím GIS a DPZ. Výzkum zabývající se demografií a geografií probíhal na území dvou obcí. Na české straně obec Strážný a na německé obec Philipsreuth. Projekt byl finančně podporován Česko-německým fondem. Z obou území byly vymezeny a popsány parametry: geologická stavba, půdní a vegetační pokryv, klima, vegetace a vláhové poměry. Zájmové území je charakterizováno tradičním lesním pastvinářstvím a skromném polním zemědělstvím. hospodářstvím, (Hudečková a kol., 2004) Sesbírané podklady (analogové, digitální) byly zakresleny do jednotného topografického podkladu ZM ČR 1 : 10 000 sloužící jako referenční materiál. Následovala vektorizace a vkládání atributů. Hodnotily se roky 2002 přes 1935 až 1840, které byly získány z rozdílných podkladů. Stav k roku 2002 byl hodnocen z černobílé ortofotomapy z roku 2000 a následně doplněn o informace z terénního průzkumu. Pracovalo se zjištěnými informacemi o využívání krajiny (např. les, louka, orná půda) a stupni ekologické stability. Podkladem pro rok 1935 byla určena mapa Stabilního katastru 1 : 2880 a pro rok 1840 mapa z II. vojenského mapování ze zdroje http://oldmaps.geolab.cz. Celková legenda o stavu krajiny byla odlišná, a proto se provedla odvozenina dvou mladších map podle vzoru z roku 1840. Z průzkumu vzešly následující trendy: za posledních 70 let stoupla rozloha lesa z 28 % na 64 % na úkor orné půdy a luk, rozloha orné půdy radikálně klesla na krajinářsky bezvýznamné hodnoty, louky a pastviny se rozšiřují zejména na kambizemích a hydricky normálních stanovištích, zástavba se v posledních 70 letech soustředila na ploché pozemky, zastavěná plocha klesla na svazích mezi 8 a 15˚, v strmějších svazích zaujímala jen minimální plochu už v minulosti. Díky výstavbě objektů obchodu a služeb byla celková rozloha zástavby hodnocena jako vzrůstající. (Hudečková a kol., 2004) V pohraničí Českého lesa, byl taktéž popsán vývoj krajiny. Studie zabývající se tímto problémem vyšla od autorů Guth a Kučera (1996). Zájmová oblast byla po druhé světové válce postupně vysídlena. Ve zdejším kraji docházelo k útlumu vývoje obcí dokonce i k zánikům mnoha obcí. Ke studiu byly použity letecké snímky z roku 1947 a 1987, které se staly podkladem pro určování vývoje zdejšího krajinného pokryvu. K vyhodnocení stavu vývoje krajinné struktury posloužil geografický informační systém GIS. Metoda spočívala ve vytyčení pěti nelesních

29

území v okolí bývalých vesnic a následně probíhalo hodnocení poválečného vývoje krajinné struktury. Zvoleny byly tři kategorie pokryvu: les, „meziles“ (porost dřevin vysoký 1-5 m) a bezlesí. Sledován byl počet plošek (závislé na obhospodařování krajiny a tvaru krajinných segmentů) a změna krajinně ekologických indexů: medián plochy plošek v ha (změna velikostní struktury plošek), komplexita „mezilesa“ (celistvost tvaru plošek, kde vyšší hodnota znamená spíše přirozené děje a nižší významné lidské zásahy), komplexita bezlesí, změna diverzity (počítána z klasického Shannon-Wienerova vzorce) a změna fragmentace (délka ekotonů na styku různých tříd krajinného pokryvu). Závěr je takový, že za 40 let došlo mimo jiné k přechodu obhospodařované půdy na pole ležící ladem, což umožnilo sekundární sukcesi. Tím docházelo k zarůstání polí, luk a pastvin pionýrskými dřevinami, postupující od okrajů lesa a mezí. Kontrast ekotonů se snižuje a zároveň roste jejich hustota. Dochází k přibývání různorodých plošek se složitějšími tvary. Dočasně roste taktéž diverzita krajinného pokryvu, za to druhová diverzita postupně klesá. Díky zásobám dodatkové energie a globální eutrofizace se ne vždy podaří krajině vrátit se do původního stavu.

30

5 Charakteristika modelového území Modelové území (Obrázek 2) se nachází v Ústeckém kraji v Krušných horách a rozprostírá se mezi třemi obcemi: Petrovice, Tisá a Libouchec. Podle Culka (1996) se Krušnohorský bioregion nachází na hranici severozápadních Čech a převážnou částí leží v sousedním Sasku. V České republice zabírá geomorfologický celek Krušné hory (kromě západního okraje) plochu 1321 km2. Z geomorfologického hlediska se modelové území člení na: Krušnohorskou soustavu – Krušnohorskou hornatinu – Krušné hory – Loučenskou hornatinu - Nakléřovskou vrchovinu. Obrázek 2: Lokalizace modelového území

Zdroj: (© CENIA 2011)

Krajinný pokryv modelového území se skládá z mozaiky polí, luk, pastvin a trvalých kultur. Nacházejí se zde převážně areály s výrazným podílem přirozené vegetace, nezavlažovaná orná půda, jehličnaté lesy, přechodné lesokřoviny a nesouvislá městská zástavba. Podle rekonstruované mapy vegetace, by se v zájmovém území nacházely ve velkém zastoupení bikové bučiny, dále pak květnaté bučiny a dubo-habrové háje. V okolí Tisé, v území přecházejícím již do Krušných hor, lze nalézt oligotrofní louky a drobná rašeliniště s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin - např. rosnatka okrouhlolistá Drosera rotundifolia, vítod douškolistý Polygala Serpyllifolia, jejichž biotopy patří mezi ubývající. (Ústecko, Chráněná území ČR, 1999)

31

Původně se v bioregionu vyskytovala charakteristická hercynská horská fauna, která byla silně devastována. Působením antropogenních vlivů byl tento stav pozměněn. V poslední době, byla změna zdejší fauny jistě ovlivňována také imisními vlivy. Tento vývoj je spojen s mizením lesních druhů a následným šířením, resp. návratem živočišných druhů odlesněných ploch (hraboš mokřadní Microtus agrestis, ale i tetřívek obecný Tetrao tetrix). (Culek, 1996) Území spadá do klimatické oblasti: chladná oblast CH7 (průměrná teplota v lednu je -3˚-4˚, průměrná teplota v červenci 15˚-16˚, srážkový úhrn ve vegetačním období 500 až 600 mm, srážkový úhrn v zimním období 350 až 400 mm). Půdním typem jsou kambické podzoly. Podle mapy potenciální přirozené vegetace, by se v území nacházely acidofilní bučiny a jedliny. (Ústecko, Chráněná území ČR, 1999)

5.1 Historie Chemického cvičiště Tisá V řešeném území se nachází z hlediska vývoje krajiny, významný objekt Chemické cvičiště Tisá, který je znázorněn na Obrázku 3. Podle ústního sdělení p. Pály (pracovník Vojenské ubytovací a stavební správy Litoměřice) se tento objekt nachází jeden kilometr jižně od obce Tisá, mezi obcemi Antonínov a Nový Libouchec v nadmořské výšce 550 až 656 m. CHC Tisá se rozkládá na třech katastrálních území: Tisá, Petrovice u Chabařovic a Libouchec. Svojí rozlohou 4 km2 se v současné době řadí mezi největší chemické cvičiště naší armády. Tento prostor využívá Ministerstvo obrany, do jejichž kompetence spadají pozemky vedené jako ostatní plocha a lesní pozemky patřící společnosti Vojenské lesy a statky a.s. Chemické cvičiště nyní spadá do péče 31: brchbo (brigáda radiační, chemické a biologické ochrany) Liberec, dříve zvaném jako Vojenský výcvikový prostor chemického vojska VVP Tisá. Jeho historie sahá do roku 1953, kdy bylo zřízeno rozkazem Ministerstva národní obrany v Litoměřicích k provádění výcviků žáků ženijní technické učiliště. K tomu, aby se zde mohl zdokonalovat výcvik chemiků, bylo v tehdejším VVP Tisá zřízeno Velké chemické cvičiště (VCHC), kde se zacházelo s opravdu skutečnými otravnými látkami jako je yperit, chloracetofenol či brombenzyl-kyanid. Tyto látky byly buď v držení československé armády anebo jako pozůstatky po německé armádě. Od roku 1957 byl prostor VVP Tisá přejmenován na CHC Tisá. (Novák, 2008)

32

Obrázek 3: Lokalizace Chemického cvičiště

Zdroj: (© CENIA 2011)

V roce 1958 bylo ženijní technické učiliště přesunuto do Bratislavy a CHC Tisá bylo střídavě v péči ženijního a chemického vojska, kde se již výcvik s otravnými látkami neprováděl. Následně tento prostor využívali chemici pouze pro vševojskovou taktickou přípravu. Severočeský kraj se dále pokoušel v letech 1977 – 1978 o vyjmutí CHC Tisá z podřízenosti armády, to se však díky dotčeným orgánům nepodařilo. Následně bylo svěřeno do materiální péče tehdejší 102. brigády chemické ochrany v Liberci, které s velkými náklady vytvořilo prostor pro opětovanou možnost využívání výcviku s otravnými látkami či radioaktivními látkami. Dnes se tento výcvik v malém rozsahu provádí pouze ve VVP Dědice u Vyškova. (Novák, 2008)

33

5.2 Charakteristika území CHC Tisá z hlediska ochrany tetřívka obecného Tetrao tetrix Pro tuto část práce byl použit dokument, který byl zpracováván na základě zadání Ministerstva životního prostředí a sloužil jako podklad pro návrh managementu území, kterou již zpracovávala AOPK ČR. Dokument je dostupný pod názvem: Návrh managamentu území Posádkového chemického cvičiště Tisá z hlediska ochrany tetřívka obecného Tetrao tetrix a nelesních přírodních stanovišť, zpracovaný Volfem (2008). Podle ústního sdělení p. Bělohoubka (vedoucí oddělení dokumentace, Natura 2000, AOPK ČR), bylo CHC Tisá na základě meziresortního jednání vyřazeno z Natury 2000. Přesto je potřeba zmínit význam této lokality z hlediska výskytu ohrožených druhů a stanovišť, zejména populace tetřívka obecného. Modelové území CHC Tisá se nachází na okraji Ptačí oblasti (viz Obrázek 4) Východní Krušné hory, která byla vyhlášena v prosinci roku 2004 pro ochranu populace tetřívka obecného na rozloze 16 368 ha. Tento druh je obsažen v příloze I. Směrnice č. 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979, o ochraně volně žijících ptáků. (Volf, 2008)

Obrázek 4: Výřez hranice PO Východní Krušné hory

Chemické cvičiště Tisá

Zdroj: (AOPK, 2009)

34

V Ptačí oblasti Východní Krušné hory se hojně vyskytují lesy, v minulosti velice zasažené imisemi, vlhké louky a pastviny, velké plochy rašenilišť a zejména řídké osídlení. Po působení těžké disturbance se lesní hospodaření dále vyvíjelo ve směru pěstování tzv. náhradních dřevin. Na odlesněné plochy, jako náhradní dřevina na základě provozních zkušeností (lesnický výzkum nebyl schopen reagovat na rychlost odumírání smrkových porostů), byl vybrán nepůvodní smrk pichlavý Picea pungens pro svoji toleranci vůči oxidu siřičitému a odolnosti proti okusu zvěří. První výsledky naznačovaly, že v podmínkách silného imisního zatížení, dosahuje smrk pichlavý vyšší schopnosti přežívání. Plán na náhradní zalesňování se však po sléze začal potýkat s řadou problémů. Tento nepůvodní druh nevytváří zapojené porosty jako v místě svého původu a svým opadem způsobuje větší degradaci stanoviště než domácí smrk ztepilý Picea abies. Mimo výsadeb stanovištně nepůvodních druhů (smrk pichlavý Picea pungens, modřín opadavý Larix decidua, borovice kleč Pinus mugo) došlo ke zvýšení podílu listnatých dřevin (jeřáb Sorbus aucaparia, bříza Betula pubescenc), které následně zlepšilo řadu parametrů biotopu pro tetřívka obecného. Od druhé poloviny 90. let, vlivem nevhodného původu březových porostů, docházelo k jejich rozsáhlému odumírání. Také díky zlepšení druhové diverzity lesů, zdejší populace tetřívka obecného neprodělala stejně negativní vývoj jako v jiných pohořích České republiky a její početní stavy se doposud udržely na relativně stabilní úrovni. (AOPK, 2009) Louky i rašeliniště byly taktéž v této době poznamenané odvodňováním a s následným snižováním jejich funkce se tento stav hodnotí jako negativní vůči fungování ekosystémů v krajině. I přesto, zde byly zachovány velmi cenné ukázky těchto biotopů, které jsou vhodné pro existenci tetřívka obecného, jehož populace je nejvíce rozšířena právě v Krušných horách z celé České republiky. Populace tetřívka obecného v PO je poměrně rovnoměrná, možný výskyt více jedinců je možný u zachovalých částí prostředí jako jsou rašeniliště či jejich tradiční tokaniště. Důležitá je především jejich migrační schopnost a vzájemná komunikace na základě využívání krajiny. (Volf, 2008)

35

5.2.1 Charakteristika tetřívka obecného Tetrao tetrix Tetřívka obecného Tetrao tetrix lze klasifikovat jako jedinečný ptačí druh, který má obrovskou ekonomickou i kulturní hodnotu. Předvádění tetřívčích kohoutů na tokaništích fascinovalo lidstvo už od nepaměti. (Svobodová, 2005) Dle vyhl. č. 395/1992 Sb., ze zákona č. 114/1992 Sb. patří tetřívek obecný mezi silně ohrožené druhy České republiky. Podle Červeného seznamu ČR spadá tetřívek do kategorie C1 kriticky ohrožený. Tetřívka obecného řadíme do čeledi tetřevovitých a jde o středně velký druh hrabavého ptáka. U tohoto živočišného druhu lze spatřit (viz Obrázek 5) výrazný pohlavní dimorfismus. Slepička je rezavě hnědá až tmavě kropenatá a velikostí je menší než kohoutek. Ten je zbarven převážně černě s modrozeleným kovovým leskem na některých perech. Má velice výrazný ocas s lyrovitě zahnutými pery na vnější straně. (AOPK ČR, 2011) Obrázek 5: Vlevo samec, vpravo samice tetřívka obecného Tetrao tetrix

Zdroj: Přibáň, V., Vogeltanz, J. (2011): http://www.nature-photogallery.eu/cz/

Jeho výskyt je vázán na boreální, subarktickou a alpínskou zónu. Tvoří převážně izolované populace obývající reliktní biotopy, jako jsou rašeliniště, vřesoviště, horské oblasti a raná sukcesní stádia po kalamitách a velkoplošné těžbě. Obydluje mozaiku střídajících se otevřených ploch s nízkou vegetací. V nepříznivých obdobích roku poskytují stromy a keře bezpečný kryt pro nocování a hnízdění. Přehledné plochy rašeliništ s keříčkovými formacemi brusnicovitých rostlin a vřesu obecného vytvářejí jeho přirozený biotop. Nezbytný je i zdejší výskyt bříz a borovice kleče. Mladé smíšené porosty břízy, modřínu, smrku pichlavého s optimální výškou od 2 do 4 m tvoří sekundární biotop pro tento silně ohrožený druh.

36

Důležitým náhradním biotopem bývají opuštěné agrocenózy v sousedství rašeliništ. Řeč je o neobhospodařovaných loukách a pastvinách, které můžou sloužit jako tokaniště a potravní biotop. (AOPK, 2009) Tento polygamní druh provozuje společný tok na tokaništích využívaných po řadu let, kdežto na územích zasažených imisemi převažuje tok individuální. Hnízdění začíná v květnu až v červnu. Hnízdo se nachází na zemi, často pod převisem bylin či větví. Snůška bývá průměrně v počtu 6 –11 vajec. Inkubaci zajišťuje pouze samice, která následně vodí svá mláďata. Ty už druhý den po narození jsou schopna hledat si samostatně potravu a po prvním týdnu už začínají létat. Do konce srpna – září se rodinky zdržují pohromadě, poté se rozdělí do hejnek podle pohlaví. Podle období roku se mění zastoupení jednotlivých složek potravy. Kuřata tetřívka konzumují převážně mravence v prvních týdnech života. Jarní potrava obsahuje jehnědy, větvičky a pupeny břízy, větvičky a mladé lístky brusnice borůvky, listy trav, jehnědy vrby jívy a části dalších dřevin (olše, buk, jeřáby). V tomto období je malým podílem zastoupena i živočišná potrava – mravenci a brouci. V podzimním období jsou konzumovány různé plody např. brusnice borůvky a plody jeřábu. (AOPK, 2009)

5.2.2 Výskyt tetřívka obecného v rámci ČR Výskyt početnosti tetřívka obecného v ČR se značně snížil od 30. let 20. století, kdy nastal prudký pokles. Nejdříve se jeho výskyt přesunul z nížin do středních a vyšších poloh, kde za posledních dvacet let vymírá i v řadě pohraničních oblastí. Příčin může být několik. Především změna biotopu a fragmentace krajiny hraje velikou roli v jeho výskytu. Za změnu biotopu lze považovat umělé zasahování člověka do využívání krajiny, mezi které lze zařadit: ničení nízké vegetace, odvodňování rašelinišť a i např. výstavba lyžařských areálů apod. Za další příčinu vymírání lze považovat malou velikost populace. Studie uvádějí, že např. populace kolem 100 jedinců jsou velmi zranitelné k náhodným demografickým výkyvům nebo ekosystémovým událostem. V neposlední řadě je příčinou jejich úbytku predace. Mezi predátory lze zařadit malé a střední savce, krkavcovité ptáky, lasicovité šelmy, lišku a především prase divoké. Za zmínku stojí také antropogenní vlivy jako je turismus, výstavba a provoz větrných elektráren a blízkost silničních komunikací, lov a pytláctví. (Volf, 2008)

37

5.2.3 Výskyt tetřívka v CHC Tisá Jak je známo, díky svému specifickému využívání krajiny se vojenské prostory všeobecně řadí mezi významné a hlavně neobvyklé a ojedinělé přírodní prostory. Tato území vytváří vhodné podmínky pro obývání mnoho druhů živočichů i rostlin bez větších antropogenních zásahů, ve smyslu znehodnocování přírodních podmínek pro dané druhy. Fakt, že tu přežívají ohrožené druhy je způsoben tím, že se zde zemědělsky nehospodaří a tudíž se zde vyskytují druhy, které jsou vázány na prostředí s nízkým obsahem živin. Potenciální přirozené lesní porosty by v území vytvořily lesní typy smrkobukového a jedlobukového vegetačního stupně. Příčina dnešního složení porostů se odvíjí od působení některých dávných vlivů, jako již zmíněné dlouhodobé působení imisí, tak i vyšší hladina spodní vody, která zapříčinila, že se zde mohly vyvinout podmáčené smrčiny (L9.2B) a údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2). Jsou zde zastoupeny i rašelinné březiny (L10.1). Na okrajích se vyskytují také výsadby smrku ztepilého a pichlavého.V nezalesněných plochách se vyskytují T1.1 mezofilní ovsíkové louky, T1.2 horské trojštětové louky, T1.5 vlhké pcháčové louky, T1.6 vlhká tužebníková lada, T2.3 podhorské a horské smilkové trávníky, T8.2 sekundární podhorská a horská vřesoviště. R2.2 nevápnitá mechová slatiniště a R3.4 degradovaná vrchoviště. (Volf, 2008) Vyskytují se zde i vhodné potravní podmínky pro tetřívka obecného jako jsou semena suchopýrů či porosty na rašelinných či vřesovištních biotopech, mezi které lze řadit drobné keříky borůvek Vaccinium myrtillus, brusinek Vaccinium vitis-idaea, vlochyně Vaccinium uliginosum, klikvy bahenní Oxycoccus palustris nebo vřesu Calluna vulgaris. Dalo by se říci, že všechny tyto biotopy jsou vhodné pro výskyt tetřívka obecného, ale i dalších ohrožených druhů jako je chřástal polní Crex crex, bekasina otavní Gallinago gallinago, sluka lesní Scolopax rusticola a kosatec sibiřský Iris sibirica. (Volf, 2008) Jak již bylo uvedeno výše, lokalita nebyla zařazena do Natury 2000, přesto se dá ze zjištěných údajů soudit, že je tato lokalita klíčová v rámci PO. Na základě každoročních jarních sčítání se dá odhadovat, že se v rámci PO jedná až o 10 % populaci, jelikož se zde vyskytuje 6 až 10 tokajících kohoutů. Z hlediska ochrany tetřívka obecného by měly být neustále zabezpečovány podmínky pro jeho nepřetržitý výskyt v dané oblasti. (Volf, 2008)

38

Vhodné podmínky pro výskyt tetřívka obecného by měly vycházet z biologie tohoto druhu. Měl by zde být zachován podíl listnatých stromů zejména břízy a vzniklé paseky by se měly ponechat přirozené sukcesi. Důležité je také zachování otevřených ploch bez dřevin pro přehlednost toku. Co se týče vodního režimu, mělo by docházet k postupné revitalizaci napřímených a zahloubených koryt pro lepší vývoj dřevinné vegetace, pro zadržování vody v krajině a také pro zastiňování lokalit. Důležitá je také kontrola přirozených predátorů. (AOPK, 2009)

39

6 Metodika práce 6.1 Zdroje dat pro vlastní práci Vznik Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v roce 2001, umožnil (mimo jiné) hodnotit vývoj krajiny pomocí starých map. Jako podklad pro sledování krajiny v modelovém území na přelomu 19. – 20. století byly použity mapy I., II. a III. vojenského mapování, které jsou přístupné na internetové stránce www.oldmaps.geolab.cz. K tomu, aby mohla vzniknout úplnější a tím i přesnější časová řada ve vývoji krajiny v modelovém území, bylo zapotřebí použití leteckých snímků. Konkrétní letecké snímky zachycují studovanou krajinu s daty 30.6. 1953, 30.3. 1968 a 23.5. 1989. Díky projektu „Vybudování geoinformační databáze pro přeshraniční oblast Česko-Saské Švýcarsko“ SFMP CBC CZ0012/0501/0029, řešeného v letech 2002 až 2004, byly zakoupeny černobílé panchromatické letecké snímky v časové řadě: 1953/54, 1968 a 1989 z VGHMÚř Dobruška v podobě negativů a černobílých fotografií se 60 % překrytem. Letecké snímky bylo potřeba kvůli jejich zkreslení ortorektifikovat. Pro zpracování leteckých snímků byl použit program Leica Photogrammetry Suite. Dále byla získána z Českého zeměměřického úřadu v Praze geografická databáze ZABAGED (polohopis a výškopis) pro vektorizaci a tvorbu digitálního modelu terénu. A zároveň byla poskytnuta ortofotomapa roku 2007, která sloužila jako základ pro vektorizaci současnosti. Z terénního průzkumu byly pořízeny fotografie zachycující: Informační tabuli s označením vojenského prostoru CHC Tisá (Příloha 1), pohled na CHC Tisá (Příloha 2), pozůstatky oplocení vojenského prostoru – betonové patníky (Příloha 3), vhodná stanoviště pro tetřívka obecného – křoviny (Příloha 4) a pionýrské dřeviny nacházející se v CHC Tisá (Příloha 5).

6.2 Vektorizace a interpretace snímků Hranice modelové oblasti byla určena na základě komunikací, které byly ve sledované časové době neměnné. Důležitým hodnotícím prvkem bylo stanoveno území, nacházející se v centrální části modelové oblasti - Chemické cvičiště Tisá. Vytyčené území dále zasahuje do katastrů tří obcí Tisá, Libouchec a Petrovice.

40

Po provedené ortorektifikaci snímků byla zahájena sestupná vektorizace jednotlivých časových řad. Vzhledem k přesnosti dostupných podkladů probíhala vektorizace dat od současnosti do minulosti, tzv. metodou Backward editing. Základ tvořil snímek z roku 2007 poskytnutý ČÚZK a dále geografická databáze ZABAGED. Postupně se přecházelo na rok 1989, 1953, které byly z hlediska přesnosti krajinného pokryvu velice kvalitní. Rok 1968 vykazoval sníženou přesnost. Následovala vektorizace starých map - III. vojenské mapování, II. vojenské mapování a I. vojenské mapování. Vektorizace byla prováděna ručním obkreslováním prvků na obrazovce monitoru v programu ArcGIS 10. Na Obrázku 6 je vizuálně znázorněna vektorizace pomocí červené hranice. Obrázek 6: Ukázka vektorizace modelové oblasti nad snímkem z roku 1953 a 2007

Následně byl přiřazen atribut k jednotlivým polygonům dle krajinného krytu, což je znázorněno na Obrázku 7. Klasifikace krajinné struktury proběhla na základě dohodnutých požadavků ze strany organizace CHKO Labské pískovce.

41

Při samotném hodnocení vývoje krajinné struktury byl brán ohled především na možnosti interpretace černobílých snímků. Z tohoto hlediska bylo stanoveno vymezovat pouze základní kategorie využívání modelového území: křoviny a roztroušená zeleň, les, orná půda, TTP (louky a pastviny), zástavba, vodní plochy, silniční síť a přilehlé prostory, sportoviště. Při interpretaci byly využity doplňující mapové podklady, a tam kde byl umožněn přístup (s ohledem na nepřístupné vojenské území), byl aktuální stav využití krajiny též ověřován v terénu. Obrázek 7: Ukázka přiřazení atributů nad snímkem z roku 1953 a 2007

V konečné fázi nastala příprava zpracovaných dat k vystavení na mapový server. Před samotným vystavením, muselo být u každé vrstvy nastaveno měřítko, symbolika. Data jsou uložena na adrese: mapserver.ujep.cz/projekty/transeconet/tisa.

42

7 Výsledky 7.1 Retrospektivní analýzy vývoje krajiny v modelové oblasti Obraz současné krajiny je odrazem dlouhodobého vývoje českého venkova. Pro hodnocení krajinného pokryvu v modelové oblasti byly použity letecké snímky, které zachycují krajinu v období zásadních politických změn a to rok 1953 (viz Příloha 8), 1968 (viz Příloha 9), 1989 (viz Příloha 10) a současnost rok 2007 (viz příloha 11). Politické události měly zásadní vliv na určité změny probíhající v krajině. Dnes se ukazuje, že mnohé provedené úpravy z minulosti mají více či méně negativní dopady na funkci krajiny. Analýzy hodnotí celkový vývoj krajinného pokryvu v modelové oblasti, dle určených základních kategorií. Vzhledem k výskytu silně ohroženého druhu tetřívka obecného, byly analýzy zaměřeny i na sledování vývoje lesních ploch, které byly mimo jiné v minulosti zasaženy imisemi z nedalekých uhelných elektráren. Dále byly porovnávány změny ve vývoji krajiny jak v samotném výcvikovém prostoru, tak i v okolních částí. Záměrem bylo popsat proběhlé změny, které byly ovlivněny způsobem antropogenního využití. Z leteckého snímku z roku 1989 a z ortofotomapy z roku 2007 byla provedena 3D vizualizace (viz Příloha 7) v programu ArcScene. V neposlední řadě je uvedeno procentické zastoupení změn krajinného pokryvu a stanovení KAO - koeficientu míry antropogenního ovlivnění krajiny.

7.1.1 Celkový vývoj krajinného pokryvu Všechny analýzy byly prováděny pomocí programu ArcGIS a grafy upravovány v MS Excel. Pro analýzy celkového vývoje krajiny byly použity funkce Intersect a dále bylo pracováno s atributovou tabulkou, s jejíž pomocí byly prováděny výpočetní operace. Procentické zastoupení všech kategorií bylo vytvořeno sumarizací tabulky. První období sledovaného vývoje bylo hodnoceno ze starých map I., II, III. VM. Jak již bylo popsáno výše, vzhledem k menší přesnosti dat, jsou dosažené informace a následné výsledky použity pouze jako doplňující zdroj ve vývoji krajiny. Po porovnání všech podkladů vojenského mapování, byl krajinný pokryv rozdělen

43

do následujících kategorií: Zemědělské plochy (orná půda, TTP a ostatní), Lesní plochy (les, křoviny a roztroušená zeleň) a Jiné plochy (vodní plochy, zástavba). Graf 1: Celkový vývoj krajinného pokryvu vojenského mapování

Z dosažených procentuálních výsledků z Grafu 1 lze vyčíst, jak dochází k zarůstání krajiny v modelovém území na úkor zemědělské plochy. V I. VM tvořila kategorie lesní plochy 24 % a zemědělská 75 %. Postupně se zemědělsky obhospodařované plochy začaly zmenšovat na 46 % a lesní plochy naopak zvětšovat na 53 %. Výsledky z II. a III. VM jsou téměř identické. Došlo zde pouze o přesun jednoho procenta, který zapříčinil nárůst zemědělské plochy a stejným poměrem nastal úbytek lesní plochy. Kategorie jiné plochy (vodstvo či zástavba) jsou hodnoceny ve zkoumaném území stabilně poměrem 1 % ku celkovému počtu v celém období vojenského mapování. Jedním ze zásadních mezníků ve vývoji české krajiny bylo období druhé světové války 1939 – 1945. Následná poválečná doba vedla, zejména v pohraničních oblastech, k odsunu německých obyvatel. Tento politický vývoj měl přímý vliv na využívání krajiny. V těchto opuštěných lokalitách lze často spatřit krajinu, která skýtá druhovou pestrost a vyznačuje se některými charakteristickými rysy.

44

V této době, taktéž dochází k vyhlašování vojenských výcvikových prostorů, které nesou znaky opuštěné krajiny. Vznik Chemického cvičiště Tisá je datován k roku 1953. Tento rok zachycuje první letecký snímek a jeho procentické zastoupení je znázorněno na Grafu 2. Graf 2: Vývoj krajinného pokryvu rok 1953

Nejvíce plochy 38 % zaujímá orná půda, která společně s trvalými travními porosty (louky a pastviny 21 %) tvořila zemědělsky využívanou krajinu z 59 %. V tomto období je možné se setkat s typickou mozaikou polí, luk a pastvin indikující drobnou hospodářskou činnost. Lesní plochy jsou rozprostřeny na 27 %, křoviny a roztroušená zeleň 8 %. Zbývající sledované kategorie byly zastoupeny v menší míře. Zástavba činila 3 % stejně jako silniční síť a přilehlé prostory. Vodní plocha se po celou dobu sledovaní vyskytuje v poměru s celkovou plochou v zanedbatelné míře 0,02 %. Nacházejí se zde malé vodní toky např. Olšový potok, které byly v minulosti napřimovány z důvodu rychlého odtoku z krajiny, která byla žádoucí v souvislosti se zemědělskou činností. V jejich blízkosti se vyskytují v menší míře podmáčené půdy. Největší vodní plocha patří Cihlářskému rybníku (viz Příloha 6), kde se vyskytuje mnoho druhů organismů vázaných na vodní prostředí. Na lokalitách, které slouží jako TTP, se nacházejí půdy s velice dobrou vsakovací schopností. Zvektorizovaná data z roku 1953 jsou obsaženy v Příloze12. Později po válce při kolektivizaci zemědělství docházelo ke scelování pozemků (viz Obrázek 8), rušení mezí a remízků a též k výše uvedeným hydromelioračním úpravám. Zemědělsky obhospodařovanou krajinu spravovala nově vzniklá jednotná zemědělská družstva. Díky špatnému hospodaření docházelo zejména ke zvyšování vodní a větrné eroze. Tyto změny probíhaly v období let 1960-1990. Rok 1968,

45

znázorněn na Grafu 3, představoval zemědělsky využívanou krajinu z 53 %, z toho orná půda tvořila 28 % a TTP 25 %. Celkový pokles v zemědělství činil 6 %. Obrázek 8: Scelování pozemků

Z důvodu antropogenního ovlivnění formou kyselých dešťů, dochází v těchto letech k úbytku lesa. Přítomnost oxidu siřičitého ve vzduchu negativně ovlivňuje stabilitu jehličnatých monokultur, které se vyskytují v Krušných horách. Konkrétně došlo v lokalitě Tisá ke zmenšení rozlohy o 7 %, tudíž v roce 1968 lesní porost zaujímal 20 %, stejný podíl nesly i křoviny a roztroušená zeleň. Zástavba se nepatrně navýšila o 1%, silniční síť a přilehlé prostory zůstaly na 3 %. Zvektorizovaná data z roku 1968 jsou obsaženy v Příloze13. Graf 3: Vývoj krajinného pokryvu rok 1968

46

Se vznikem samostatného českého státu docházelo k navrácení dříve zabavených pozemků do soukromých vlastnictví. V té době se převážná část současných majitelů nevrátila k obhospodařování svých pozemků, jako jejich předkové a krajina se začala přetvářet spíše ke komerčně využívaným plochám. Docházelo k nárůstu zastavěných ploch, jak novou výstavbou rodinných domů, tak k záboru zemědělské půdy pro nově vzniklá logistická centra, obchodní a průmyslové zóny. Z hlediska ochrany přírody se přítomnost vojenského prostoru řadí spíše k pozitivním vlivům. Díky přítomnosti specifického prostoru, mohla být lokalita ochráněna před výstavbou potenciálních podnikatelských záměrů. V roce 1989 (viz Graf 4) došlo ke 14 % nárůstu lesa, z 20 % na 34 % oproti roku 1968. Křoviny a roztroušená zeleň z 20 % na 25 %. Orná půda činila 25 % a TTP pouze 8 %. Celkový podíl zemědělsky využívané plochy se tudíž zmenšil o rovných 20 % oproti roku 1968 a o 26 % z roku 1953. Zástavba zůstala stejná na 4 %, pouze silniční síť se mírně navýšila ze 3 % na 4 %, díky zvýšené vojenské činnosti v Chemickém cvičišti Tisá. Zvektorizovaná data z roku 1989 jsou obsaženy v Příloze14. Graf 4: Vývoj krajinného pokryvu rok 1989

V současné krajině (rok 2007) znázorněn na Grafu 5, převládají lesní pozemky až 49 %, kategorie křoviny a roztroušená zeleň je zastoupena z 13 %. Největší změna proběhla na orné půdě, která zde zcela vymizela a byla ve velké míře převedena na TTP v podobě 29 %. Zástavba se opět mírně navýšila o 1 %, tudíž ze 4 % z roku 1989 na 5 % v roce 2007. Silnice naopak zaznamenaly mírný pokles ze 4 % z roku 1989 na 3 %, neboť do této kategorie byly zahrnuty i parkoviště a přilehlé prostory, využívané pro vojenskou činnost. Z provedené analýzy je patrné,

47

že docházelo ve vojenském prostoru kolem roku 1989 k největší fragmentaci krajiny, v podobě vyježděných komunikací. V roce 2007 se objevuje nová hodnocená kategorie - sportoviště 1 %. Ze zjištěného průzkumu tvoří největší podíl této kategorie nově vybudované golfové hřiště u obce Libouchec. Zvektorizovaná data z roku 2007 jsou obsaženy v Příloze15.

Graf 5: Vývoj krajinného pokryvu rok 2007

V celkové změně ve vývoji krajinné struktury v letech 1953 – 2007 (viz Graf 6), došlo k následujícím výsledkům. Lesní plocha z roku 1953 zaujímala 27 % a v roce 2007 činila 49 %, tudíž proběhlo navýšení o 22 % lesa. U křovin a roztroušené zeleně došlo k mírnému nárůstu o 5 %. Plochy TTP se taktéž navýšily z původních 21 % na 29 %. U zástavby se vývoj navýšil ze 3 % na 5 %. Silnice a přilehlé prostory zůstaly zachovány ve stejném poměru. A k největší změně, jak již bylo výše uvedeno, došlo na orné půdě z 38 % na 0 %.

48

Graf 6: Celkový vývoj krajinného pokryvu z leteckých snímků

7.1.2 Vývoj lesních ploch a roztroušené zeleně v závislosti na výskytu tetřívka obecného Modelové území z části zasahuje do PO Východní Krušné hory a i do Evropsky významné lokality. Díky vyhrazení vojenského prostoru se zde vyskytují konkurenčně slabší druhy, kterým podmínky na opuštěných lokalitách více vyhovují. Výskyt tetřívka obecného je ovlivněno, jak působením imisí na lesní společenstva v Krušných horách, tak i vyhrazením vojenského prostoru. Dochází zde ke střídání mozaiky otevřených ploch s nízkou vegetací s poškozenými porosty či s mozaikou rašelinných biotopů. Území s těmito podmínkami jsou rozhodující pro další vývoj velice ohrožené populace tetřívka obecného, a proto jsou analýzy zaměřeny ke sledování samotných kategorií lesních ploch a roztroušené zeleně. Ke zjišťování příčin úbytku či nárůstu tohoto druhu je nápomocná analýza samotného procentického zastoupení kategorie lesa, křovin a roztroušené zeleně v modelové oblasti. Pro celkový přehled vývoje těchto kategorií slouží následující Graf 7.

49

Graf 7: Celkové změny ve vývoji lesa, křovina roztroušené zeleně

V roce 1953 zaujímala kategorie les 27 %, kdežto křoviny a roztroušená zeleň pouze 8 %. Podle VULHM v letech 1947 – 1965 dochází k intenzivnímu poškozování méně stabilních smrkových porostů imisemi síry. K následné obnově byly, mimo jiné, používány porosty břízy Betula pubescenc a jeřábu Sorbus aucaparia. V letech 1966 – 1977 dochází k rozšiřování plochy poškozených porostů a zároveň přichází rychlý nástup sukcese. Rok 1968 dokazuje vliv imisního poškozování, jelikož se obě kategorie srovnaly na 20 %. Paradoxně tyto podmínky vyhovují životu tetřívka obecného, který se zde v 80. letech vyskytoval nejhojněji. V letech 1978 – 1987 dochází opět k imisním zátěžím, díky kterým dochází k nárůstu holin na náhorních a hřebenových plošinách. V roce 1989 dochází k mírnému nárůstu křovin a roztroušené zeleně o 5 % a i k navýšení podílu lesních ploch z 25 % na 34 %. Od devadesátých let 20. století docházelo k odsiřování elektráren. Následně začala probíhat postupná obnova lesních společenstev, což dokazuje stav z roku 2007, kde se rapidně zvýšil podíl lesa ze 34 % na 49 % a zároveň snížil podíl křovin a roztroušené zeleně z 25 % na pouhých 13 %. Pokud se má v naší krajině tetřívek obecný dál vyskytovat, bylo by zapotřebí provádět nezbytná opatření pro jeho záchranu, která např. zahrnují: úpravu lesních porostů v podobě zachování současného poměru listnatých dřevin, pro přehlednost toku provést úpravu nelesních porostů, tak aby byla vytvořena dostatečná rozloha otevřených prostor bez dřevin, dále obnovovat přirozený vodní režim a v neposlední řadě by měla být prováděna redukce predátorů.

50

7.1.2.1 Prostorové změny lesa Další použitá metoda sloužící pro vyjádření odlišného stavu jedné kategorie v daném roce od jiného roku v podobě úbytku, přírůstku či stavu beze změny byla použita pro kategorie: les, křoviny a roztroušená zeleň. Analýza v zastoupení jedné kategorie spočívá v popisování změn na základě vizuálních výstupů a grafech s procentickým zastoupením. Sledované změny jsou vyjádřeny třemi kategoriemi rozlišené barvami: úbytek - červená, beze změny – světle zelená, přírůstek – tmavě zelená. Ke zjišťování procentického zastoupení vývoje lesních ploch, bylo opět zapotřebí pracovat v programu ArcGIS, pro tuto analýzu byla použita funkce Union. Grafy z těchto výstupů byly taktéž upraveny v MS Excel . Graf 8: Změny ve vývoji lesa v letech 1953 - 2007

Z Grafu 8 je patrné, že v modelové oblasti v letech 1953 až 1968 došlo ke 35 % úbytku lesa, zároveň k 13 % nárůstu lesa v jiných partiích a 52 % zůstalo nezměněno. Více jak polovina plochy zůstala nezměněna, přesto převažuje úbytek nad přírůstkem, který je způsoben opět následkem imisí. V letech 1968 až 1989 došlo

51

k velice dynamickým změnám, kdy nastal 26 % úbytek lesa a pouze 19 % zůstalo nezměněno. Formou obnovy lesních porostů je v těchto letech nárůst lesa zaznamenán z 55 %. Naopak v letech 1989 až 2007 je stav lesních ploch více stabilní. Celých 60 % zůstalo nezměněno, úbytek zaznamenal pouze 4 % a 36 % lesa přibylo. Celková změna vývoje lesa v letech 1953 až 2007 zaznamenala: 2 % úbytek, 46 % lesa přibylo a více jak polovina 52 % zůstala nezměněna. Vizuální změny lze spatřit na Obrázku 9. Prostorové změny lesa proběhlé v letech 1953 – 1968, 1968 – 1989 a 1989 – 2007 jsou obsaženy v Příloze 17.

Obrázek 9: Prostorové změny lesa během roků 1953 – 2007

52

7.1.2.2 Prostorové změny křovin a roztroušené zeleně Kategorie křoviny a roztroušená zeleň je logicky závislá na změně ve vývoji lesa. Roztroušená zeleň je v krajině díky podmínkám, jaké vytváří mozaika těchto ploch, velice důležitá pro řadu organismů. Z Grafu 9 lze určit, že je období od roku 1953 až po rok 2007 provázeno velkou dynamickou změnou ve vývoji roztroušené zeleně. Graf 9: Změny ve vývoji křovin a roztroušené zeleně v letech 1953 - 2007

Pouze 2 % za období 54 let, zůstalo zachováno na svém místě, více jak polovina (61 %) přirostlo a 37 % ubylo. V letech 1953 – 1968 převažuje přírůstek roztroušené zeleně 66 %, což je zároveň spojeno s úbytkem lesa. Od roku 1968 až po rok 1989 nastává vyšší úbytek 39 % a snižuje se přírůstek na 52 %. Později v letech 1989 – 2007 dochází k nejvyššímu úbytku křovin za celé sledované období 58 % a naopak k nejnižšímu přírůstku 16 %, opět vlivem nárůstu lesa. Vizuální změny lze spatřit na Obrázku 10. Prostorové změny křovin a roztroušené zeleně proběhlé v letech 1953 – 1968, 1968 – 1989 a 1989 – 2007 jsou obsaženy v Příloze 18.

53

Obrázek 10: Prostorové změny křovin a roztroušené zeleně během roků 1953 – 2007

7.1.3 Porovnání rozdílu vývoje krajinného pokryvu: vojenský prostor versus sousední krajina Tato analýza byla prováděna na základě rozdílnosti stavu přírody a krajiny, jak v uzavřeném prostoru (vojenský prostor), tak v jeho sousedních partií modelové oblasti. Smyslem je poukázat na odlišný vývoj krajinného pokryvu neustále ovlivňovaný člověkem, ať už přímo či nepřímo. Zároveň by měla analýza ukázat, k jakým vývojovým trendům dochází, když je část krajiny uzavřena po dobu 54 let.

54

7.1.3.1 Vojenský prostor Při hodnocení krajinných prvků popořadě z Grafu 10, se kategorie křoviny a roztroušená zeleň ve vojenském prostoru (vznik 1953) vyvíjela od roku 1953 do roku 1968 – 7 % nárůstem. V letech 1968 až 1989 se zvýšila o 31 %, čímž dosáhla 49 %. Následně nastal úbytek na 30 %, což je pravděpodobně důsledkem zvýšení kategorie les. V období let 1953 až 1968, kdy docházelo k velkému poškozování lesních porostů v celých Krušných horách, se naopak v samotném vojenském prostoru zastoupení lesa nezměnilo. Zůstalo konstantní na 21 %. Samotná přírodní sukcese zvýšila podíl lesa do roku 1989 o 17 % a do roku 2007 dokonce o celých 40 % na konečných 61 %. Graf 10: Vývoj krajinného pokryvu ve vojenském prostoru

Trvalé travní porosty v roce 1953 zabíraly 32 %, k roku 1968 došlo taktéž k jejich nárůstu na 45 %. Postupně se začaly rapidně snižovat, v roce 1989 dosahovaly pouze 5 % a v roce 2007 podobně 6 %. Orná půda na začátku činila 33 %, do roku 1968 se přestalo hospodařit na 22 %. Již v roce 1989 se zde žádná

55

orná půda nevyskytovala. Zástavba představovala vojenské objekty, které se v roce 1953 v červnu ještě nevyskytovaly. Rok 1968 a 1989 zvýšil kategorii zástavby na 2 %, v roce 2007 činila pouze 1 %. Silniční síť a přilehlé prostory jsou ve vojenském prostoru velice specifické, jelikož tato kategorie zařazuje i pozemky, které byly více využívané vojenskou činností. Tyto prostory sloužily převážně pro vojenské komunikace. V roce 1953 a 1968 činila silniční síť 3 %. Rok 1989 představoval největší záběr těchto ploch a to 6 %. Poté postupně ustala tato činnost na 2 %.

7.1.3.2 Sousedící krajina s vojenským prostorem v rámci modelového území Krajinu obklopující vojenský prostor jistě provází odlišné vývojové trendy, než v předchozí kapitole. Jedná se již o území, člověkem více využíváno ve smyslu většího zemědělského obhospodařování, což dokazují dosažené výstupy. Graf 11: Vývoj krajinného pokryvu mimo vojenský prostor

56

Z Grafu 11 lze konstatovat, že v roce 1953 činila orná půda 41 % z celkového podílu a v roce 1968 již 34 %. Rok 1989 představoval stejný podíl v podobě 35 %. V této době byl ve vojenském prostoru prokázán konec obdělávání orné půdy. Postupně byla tato nečinnost zaznamenána i v sousedních lokalitách, kdy v roce 2007 činila kategorie orné půdy 0 %. Trvalé

travní

porosty

se

v první

polovině

sledovaného období vyskytovaly zhruba ve stejném poměru 18ti %, kdežto v roce 1989 lze zaznamenat pokles na 9 %. Rok 2007 naopak prokazuje vysoký nárůst na celkových 38 %, což bylo zapříčiněno převedením orné půdy na TTP (louky a pastviny). Les zaznamenal jiný průběh vývoje oproti samotnému vojenskému prostoru. V roce 1953 zabíral les 29 %, následně v roce 1968 poklesl na 20 %. V druhé polovině sledovaného období stále stoupá na 31 % a konečný výstup zaznamenal 45 %. Křoviny začínaly na 7 %, následně úbytkem lesa vzrostly na 21 %, rok 1989 stále drží vyšší podíl a to 17 %. Od této doby ale nastává postupné snižovaní, díky přirozenému zarůstání lokality či vlivem stáří dřevin. V roce 2007 se zde nachází pouhých 6 % plochy kategorie křoviny a roztroušené zeleně, zhruba stejné množství, které se vyskytovalo na začátku 50. let. Vývojový trend v kategorii zástavba je mírně vzrůstající. Rok 1953 činil 3 %, rok 1968 už 4 %, rok 1989 celých 5 % a poslední rok 2007 se zvýšil o dvě procenta čili na 7 %. Silniční síť zůstává po dobu 54 let neměnná a to 3 %. V roce 2007 se poprvé objevuje kategorie sportoviště, která činí 1 %.

7.1.4 Procentické zastoupení celkových změn krajinného pokryvu Proběhlé změny v kategorii krajinného pokryvu v modelové oblasti v letech 1953 až 2007 ukazují následující výstupy. Vždy se porovnávají po sobě jdoucí dva roky, ve kterých došlo ke změně krajinného pokryvu. V Příloze 16 je šedivou barvou vyznačen stav, ve kterém v daném období nedošlo ke změně a světle zelenou je vyznačen stav změny např. kategorie orné půdy byla převedena na TTP. Poslední výstup porovnává rok 1953 s rokem 2007. Graf 12 znázorňuje procentuální zastoupení změn v krajinném pokryvu v modelové oblasti, taktéž v období let 1953 až 2007. Nejméně změn bylo

57

zaznamenáno v letech 1953 až 1968, kdy bylo zachováno 61 % krajinného pokryvu. Naopak k největším změnám došlo v následujícím období a to v letech 1968 – 1989, kdy se přeměnilo 55 %. Období let 1989 až 2007 taktéž zaznamenalo vysoký podíl změn, které činilo 52 %. Poslední sledovaná celková změna v letech 1953 – 2007 proběhla v poměru 65 % změněno ku 35 % nezměněno. Závěrem lze říci, že se krajinný pokryv za období 54ti let změnil ze dvou třetin, jedna třetina zůstala zachována. K největší změně krajinného pokryvu došlo vlivem sukcese a převedením kategorie orné půdy na trvalé travní porosty. Graf 12: Celková změna krajinného pokryvu

7.1.5 Koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny Podle Kupkové (2001) koeficient míry antropogenního ovlivnění krajiny vyhodnocuje intenzitu lidského vlivu na krajinu a její následný vývoj. Stanovuje se poměr ploch s vysokou intenzitou využití s plochami s menší intenzitou využití. Mezi plochy s vysokou intenzitou využití lze řadit území, která jsou pod velkým antropickým tlakem (orná půda, zastavěné plochy, silniční síť a ostatní plochy). Naopak mezi plochy s menší intenzitou využití území, která jsou ovlivňována menším antropickým tlakem, lze řadit tyto kategorie: lesy, louky, pastviny a vodní plochy. Hodnoty koeficientu nabírají rozmezí od 0 do nekonečna. Přičemž rovná-li se KAO = hodnotě 1, jsou rozlohy obou typů ploch v rovnováze. Jestliže je výsledek KAO > 1, tak převažují plochy s vysokou intenzitou antropického využití a naopak.

58

Koeficient míry antropogenního využití krajiny lze počítat podle vzorce:

kde ROP je rozloha orné půdy, RZaP rozloha zastavěných ploch, ROsP rozloha ostatních ploch (silniční síť a přilehlé prostory, sportoviště), RLo + RPa rozloha trvalých travních porostů, RLP rozloha lesních ploch (křoviny a roztroušená zeleň) a RVP rozloha vodních ploch. Graf 13: Vývoj koeficientu antropogenního ovlivnění krajiny - KAO

Výsledky koeficientu antropogenního ovlivnění krajiny jsou uvedeny na Grafu 13, kde byl za pomocí MS Excel vypočten KAO za každý sledovaný rok 1953, 1968, 1989 a 2007. Za celé sledované období nepřesáhl KAO hodnotu 1, tudíž nedošlo k převaze ploch s vysokou intenzitou antropogenního využití. V roce 1953 byla však hodnota 0,78 KAO, která byla způsobena vysokým podílem orné půdy v modelové lokalitě. Postupně docházelo k úbytku koeficientu, které bylo přímo úměrné s poklesem orné plochy. Rok 1968 a 1989 představoval hodnoty kolem 0,5 a v roce 2007 dokonce 0,1. V modelovém území nedochází k vysokému antropickému zatížení, což je hlavně způsobeno zánikem hospodaření na orné půdě. Tento stav by mohl ovlivnit podíl zastavěného území, který ale z výše uvedených výsledků rapidně nenarůstá. Ve sledované krajině dochází spíše k postupnému zarůstání ploch lesním společenstvem, což je do jisté míry způsobeno vlivem přítomností Chemického cvičiště Tisá.

59

8 Diskuse Práce byla zaměřena na několik retrospektivních analýz popisujících vývoj krajinného pokryvu a byl zde spočítán koeficient antropogenního ovlivnění krajiny. Hodnocení krajinného pokryvu probíhalo na základě zvolených kategorií: křoviny a roztroušená zeleň, les, orná půda, TTP (louky a pastviny), zástavba, vodní plochy, silniční síť a přilehlé prostory, sportoviště. Analýzy prováděné ze starých map jsou pouze orientační a nebyly zahrnuty do podrobných analýz, jelikož nelze rozeznat plochy orné půdy a TTP. Přesto se dá z těchto dat nastínit vývojový trend dané oblasti. Zemědělské plochy ubývají, zatímco lesní pozemky narůstají. Nejhodnotnějším zdrojem informací se stávají letecké snímky a ortofotomapa, které zachycují daný okamžik krajinného pokryvu. Modelové území u obce Tisá se jistě vyznačuje svojí charakteristickou polohou a zároveň by se dalo říci, že je specifické díky vojenskému prostoru Chemického cvičiště, které se nachází uvnitř vytyčených hranic zkoumaného území. Mezi nejsilnější faktory, které dozajista ovlivnily současný stav krajiny, se řadí několik historických mezníků. První z nich byl odsun německých obyvatel, následoval vliv imisního zatížení Krušných hor, které souviselo především s rozvojem těžby uhlí, budováním tepelných elektráren a zpracovatelského průmyslu v pánevních oblastech v Podkrušnohoří. Významným faktorem byla též kolektivizace zemědělství a po letech následné navrácení zabavených pozemků. První analýza spočívala ve vyhodnocení celkového vývoje zvolených kategorií krajinného pokryvu. Jako první bych ráda uvedla výsledky kategorie orná půda. Procentické zastoupení této kategorie zaznamenal podobný trend, jako sledované lokality v Šumavském pohraničí zkoumané Hudečkovou a kol. (2004) či s vojenským prostorem Hradiště – Doupov zpracovávaný Raškou (2007). Ve všech lokalitách nastal vysoký úbytek orné půdy na krajinářsky bezvýznamné hodnoty. V pohraničních oblastech to bylo dáno především úbytkem obyvatel po druhé světové válce a ve vojenských prostorech samotným managementem způsobu využívání krajiny. Výsledky modelového území ukazují procentické zastoupení orné půdy v roce 1953 s plochou 38 % a v roce 2007 již 0 %. Převážná část těchto ploch byla převedena na TTP či postupně přirozenou sukcesí byla zalesněna. Na první pohled se může zdát, že toto snížení nastalo opravdu odsunem Němců, jenomže když vezmeme v úvahu i studované roky 1968 a 1989, kde orná půda zabírala 28 % a 25 % není tomu tak. Do roku 1968 se plocha orné půdy snížila

60

o 10 % a do roku 1989 pouze o další 3 %. Největší zlom tudíž nastal v letech 1989 až 2007, kdy se z 25 % snížila plocha orné půdy na minimum s podílem 0 %. Z těchto analýz vyplývá, že skutečný úpadek orné půdy nastal až po roku 1989, kdy se pozemky navracely původním majitelům či jejich potomkům. V této době se většina nových majitelů nevrátila k původnímu využívání pozemků, převážně z důvodu ztráty vztahu k obdělávání půdy. Svoji roli zde sehrála i pozměněná dotační politika ministerstva zemědělství, kdy po roce 1990 došlo k zastavění dotací pro zemědělské subjekty hospodařící na orné půdě v LFA (oblasti méně příznivé pro zemědělství). Podle SOWACu se z celkové plochy modelového území (1587 ha), výměra bonitně nejcennější půdy pohybuje na cca 62 ha (rozdělena na dva pozemky) a nadprůměrně produkční je cca 100 ha (rozdělena na 11 pozemků). Jestliže se tyto výsledky přepočítají na podíl orné půdy v roce 1953, tak by teoreticky zhruba ¼ pozemků byla i nadále vhodná pro obdělávání půdy. Ovšem pro zemědělské podnikatele používající intenzivní způsob obdělávání pozemků na orné půdě, nejsou tyto rozdrobené plochy vhodné a zajímavé. Mohl by zde najít svoje uplatnění nově vzniklý alternativní způsob farmaření (ekofarmy), kde se využívají TTP pro chov skotu, ovcí či koz a menší plochy orné půdy, bez používání těžké mechanizace, průmyslových hnojiv či pesticidů. Nutno ale podotknout, že se podle Brzósky (2004), který sledoval změny funkčního využití území obce Tisá v letech 1845 – 2003, nejedná o území se zemědělskou základnou, jak by se dalo na první pohled chápat. Sice 38 % celkového podílu v modelové oblasti není zanedbatelná položka, ale v převážné části se jednalo o parcely vázané na zástavbu obcí Petrovic, Tisé a Libouchce. Dnes jsou tyto pozemky z části zastavěny nebo převedeny na TTP. Obec Tisá se vyznačovala především rekreačním a turisticky významným centrem, kde dominovala domácí řemeslná výroba před zemědělskou produkcí. Ovšem význam a historie zemědělské činnosti v ČR je pro krajinu velice podstatný, ale popsání všech proběhlých změn v tomto odvětví nebylo cílem této práce. Přesto považuji za důležité popsat vizuální změny orné půdy, patrné z dostupných leteckých snímků. Dříve popsaná kolektivizace pozemků způsobila především likvidaci mozaiky drobných parcel, která bezesporu znamenala veliký zásah pro fungování zemědělsky využívané krajiny prováděné v letech 1960 - 1990. Tento jev však neprovázel pouze pohraniční lokality, nýbrž celoplošně zasáhl území celé České republiky. Docházelo především k rušení remízků a mezí, k odvodňování

61

krajiny pomocí napřimování vodních toků, používání těžké mechanizace, čímž docházelo ke zhutňování pozemků a následné eroze. Všechna tato opatření měla spíše negativní vlivy na hospodaření v ČR. Docházelo k postupnému zániku společenstvech vyskytujících se na uměle vytvořených agrárních valech. V krajině docházelo i k postupnému mizení druhů obývajících polní stanoviště. Naopak tato lokalita se stala velmi vhodnou pro křovištní a lesní společenstva např. tetřívka obecného, jehož výskyt je navázán na další retrospektivní analýzu - vývoj kategorie lesních ploch, křovin a roztroušené zeleně. Pro sledování vývoje lesních kategorií v závislosti na výskytu tetřívka obecného Tetrao tetrix, byla použita opět analýza tykající se celkového vývoje lesa a roztroušené zeleně v celé oblasti modelového území. Později jsem se zaměřila i na vývoj v samotném vojenském prostoru a jeho okolí. Trendy ve vývoji vojenského prostoru, mohou přímo ovlivňovat budoucí výskyt tetřívka obecného v části Krušných hor. Není vyloučeno, že se prostor s odlišným managementem hospodaření stane klíčovou lokalitou pro další výskyt tohoto druhu. Podmínky pro výskyt tetřívka obecného byly popsány v kapitole 5.2.1., přesto nejdůležitější informace v pozorování vývoje krajinného pokryvu jsou takové, že tetřívek u nás obývá mozaiku listnatých, smíšených a jehličnatých lesů a otevřených prostor světlin, pasek či mokřin. Další důležitá stanoviště jsou také vřesoviště, rašeliniště, louky a pastviny s roztroušenými remízky. V imisemi postižených oblastech, což modelová oblast jistě je, tetřívci preferují rozvolněné smíšené i monokulturní stromové porosty do výšky 1 – 4 m. Podle Volfa (2008) se jeho počty v České republice odhadují na 800 až 1 000 tokajících kohoutů, z toho největší podíl nesou právě Krušné hory v počtu 350 – 400 ks. Celkový vývoj obou kategorií jak křovin a roztroušené zeleně, tak lesních ploch zaznamenává spíše dynamický průběh. Křoviny a roztroušená zeleň se nepatrně zvýšily v celém sledovaném průběhu z 8 % v roce 1953 na 13 % v roce 2007. Když bychom se, ale zaměřili na celkovou vývojovou řadu, tak v roce 1968 tato kategorie dosahovala 20 % a rok 1989 činil 25 %. Celkově se tedy nepatrně zvýšila plocha zeleně, ale od roku 1989 do 2007 zaznamenáváme 12 % úbytek. Kategorie les naopak zaznamenává z celkového vývoje spíše opačný průběh. Rok 1953 činil 27 % plochy a rok 2007 již 49 %, tudíž taktéž došlo k celkovému nárůstu. Když se opět zaměříme na roky mezi tím, tak rok 1968 činil 20 % (vliv imisí) a rok 1989 už 34 %. Rozdíl mezi rokem 1989 a 2007 činí 15 %. Vývojový trend v modelovém území těchto kategorií je

62

následující: po dosažení svého maxima se kategorie křoviny a roztroušená zeleň zmenšují, naopak les se od imisní kalamity zvětšuje. Další důležité porovnání průběhu vývoje vybraných kategorií z hlediska výskytu tetřívka obecného proběhlo v rámci vojenského prostoru a sousedních lokalit. Tato analýza je především zajímavá z hlediska vývoje křovin, lesa, orné půdy a v neposlední řadě TTP (vhodná stanoviště). Na základě výsledků křovin a roztroušené zeleně, by se zdála lokalita vojenského prostoru více atraktivní pro možný výskyt tetřívka obecného oproti sousedícím parcelám, jelikož celkový podíl od roku 1953 do roku 2007 zaznamenal 19 % nárůst, zatímco v sousedních lokalitách 1 % úbytek. Musíme zde, ale brát v úvahu všechny důležité kategorie, jelikož už nám kategorie lesa neukazuje jednoznačný příznivý stav pro pobyt tetřívka ve vojenském prostoru. Vycházím z toho, že v samotném vojenském prostoru v období let 1953 až 2007 vzrostla kategorie lesa o celých 40 % a v sousedních lokalitách pouze o 16 %. Tetřívek sice obývá smíšené lesy, ale jak již bylo uvedeno výše pouze ve výškových rozmezí od 1 do 4 m. Celkový vývoj ukazuje na vysoké zarůstání lokality ve vojenském prostoru, což by časem nemuselo být pro tetřívka vyhovovující. Orná půda v celkovém vývoji rozlišných lokalit zcela ztrácí význam, jelikož se v dnešní době nevyskytuje. Kategorie TTP se stávají poslední velice významnou sledovanou kategorií. Jak již bylo výše uvedeno, louky a pastviny s roztroušenými remízky bývají také velice důležitým stanovištěm. V dnešní době se vojenském prostoru tato kategorie nachází pouze ze 6 %, zatímco v lokalitách mimo vyhrazené území 38 %. Můj subjektivní názor je, že se zmenšuje vhodná plocha pro tetřívka obecného vlivem vysokého zalesňování více ve vojenském prostoru , než v lokalitách okolo něj. V kapitole 3.3. popisuji, jak se může krajina vyvíjet v opuštěných oblastech a jaké výhody či nevýhody díky jinému managementu využívání plynou pro přírodu a zvláště pro ochranu méně adaptovanějších druhů. Na jednu stranu se zde vyskytují relativně vzácnější druhy, které by na jiných lokalitách neměly možnost přežití na druhou stranu vede přirozená sukcese k vytlačování jiných druhů (tetřívka). Otázkou zůstává co je lepší a pro koho? V rámci Chemického cvičiště se pravděpodobně v brzké době nedočkáme ochrany tohoto druhu, jelikož nebyla tato lokalita zařazena do Natury 2000 a potřebné práce jako prořezávání porostů či ponechávání otevřených ploch pro jiné účely, než vojenské, nebudou prováděny. Jedině v případě zániku vojenského prostoru, by mohl být druh jako tetřívek nadále

63

ochraňován. Zde se ale opět vybízí otázka střetu zájmů, zda-li pak je vhodnost ochránění jednoho druhu tak důležitá, že se zvýší možnost zániku jiných druhů či společenstev, kterým nyní vojenské prostory umožňují domov. Ostatní kategorie krajinného pokryvu nemají tak dynamický průběh, jako výše uvedené a pro hodnocení vývojových trendů nejsou tak zajímavé. Jedná se o kategorie vodní plochy, silniční síť a přilehlé prostory, zástavba a sportoviště. Kategorie zástavba je spíše orientační, jelikož se v modelovém území nenachází hranice katastrálního území ani jedné obce, pouze části třech obcí. Došlo zde k mírnému nárůstu z roku 1953 ze 3 % k roku 2007 na 5 %. Vodní plochy zůstaly nezměněny. Silniční síť a přilehlé prostory zaznamenaly pouze v roce 1989 mírný nárůst, vzhledem ke zvýšené vojenské činnosti a rok 2007 se zvýšil o jednu kategorii a to sportoviště 1 %. V neposlední řadě nedochází v modelovém území k vysokému antropickému zatížení, což je hlavně způsobeno zánikem zemědělského hospodaření.

64

9 Závěr Na současném stavu krajiny se nejvíce podílí historie daného území, která s sebou nese určité vývojové trendy ve využívání krajiny, způsobené přímo či nepřímo lidskou činností. Nástroje GIS velice snadno umožňují zkoumat a vyhodnocovat vývojové trendy zájmového území, které jsou potřebné např. při návrzích managementu v ochraně životního prostředí či revitalizaci krajiny. V literární rešerši je shrnut přehled různých metodik ve sledování vývoje krajinného pokryvu s použitím GIS. Součástí práce je všeobecné nastínění pozitivního či negativního vlivu na přírodu ve vojenských prostorech. V neposlední řadě je uveden základní přehled podkladů, které se mohou využívat v pozorování a hodnocení změn krajinného pokryvu. Krajinný pokryv byl vektorizován a interpretován v softwaru ArcGIS 10 ze starých map, leteckých snímků a ortofotomapy. Staré mapy sloužily pro základní zhodnocení krajinného pokryvu. Pro podrobné hodnocení změn v krajině byly použity především data z leteckých snímků v letech 1953, 1968, 1989 a ortofotopama z roku 2007. Výhodou dat z pořízených leteckých snímků se stává aktuální zachycení krajinného pokryvu k datu pořízení. Práce byla zaměřena na několik retrospektivních analýz popisujících vývoj krajinného pokryvu. Hodnocení krajinného pokryvu probíhalo na základě zvolených kategorií: křoviny a roztroušená zeleň, les, orná půda, TTP (louky a pastviny), zástavba, vodní plochy, silniční síť a přilehlé prostory, sportoviště. Hlavní trendy změn krajinné struktury v řešeném území byly stanoveny na základě výsledků procentického zastoupení krajinného pokryvu. S přihlédnutím k historickému vývoji území byly tyto trendy doplněny o informace pravděpodobných proběhlých vlivů na současný stav krajiny v modelovém území. Analyzován byl též koeficient antropogenního ovlivnění krajiny. Výsledné trendy zjištěné z retrospektivních analýz celkového vývoje krajinného pokryvu jsou následující: po roce 1989, kdy nastal největší úpadek orné půdy se zmenšil podíl ploch z 25 % na konečných 0 % v roce 2007. Největší plocha orné půdy byla v roce 1953, kdy činila 38 %. Převážná část těchto ploch byla převedena na TTP (louky a pastviny), menší podíl byl zastavěn. V dnešní době se převedená půda na TTP, již nedá znovu obnovit k zemědělské činnosti, přesněji řečeno na plochy s ornou půdou.

65

V diplomové práci lze najít střet zájmů z hlediska ochrany přírody. V dnešní době se stává otázka revitalizací ponechaného území velmi vyhrocenou pro řadu odborníků. Plochy, na kterých lze pozorovat přirozenou sukcesi, se nacházejí právě ve vojenských prostorech či na územích po důlní činnosti. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem, byla práce nadále zaměřena na sledování krajinných změn s ohledem na výskyt tetřívka obecného Tetrao tetrix. Krajina v modelové oblasti postupně zarůstá přirozenou sukcesí, což do budoucnosti ohrožuje potenciální výskyt tetřívka obecného. Horší situace byla zjištěna ve vymezeném vojenském prostoru. Oproti sousedícím lokalitám zde dochází k většímu zarůstání ploch, zejména vlivem sukcesí. Pravděpodobně dojde v rámci vojenského prostoru v budoucnosti k vymizení otevřené plochy, potřebné pro život tetřívka obecného.Vzhledem k nepřijetí lokality vojenského prostoru do Natury 2000 by měla ochrana tetřívka obecného v modelové oblasti, probíhat na jiných dostupnějších lokalitách tak, aby byl vždycky zachován minimální počet kusů pro zachování další generace. Určitě by byla veliká škoda, aby tento silně ohrožený druh z naší krajiny vymizel. V modelovém území nedochází k vysokému antropickému zatížení, což je hlavně způsobeno zánikem zemědělského hospodaření. Na závěr lze konstatovat, že by výsledná krajina měla být ekologicky i esteticky vyvážená a současně funkčně využitelná.

66

10 Literatura AOPK ČR. (2009): Východní Krušné hory, Souhrn doporučených opatření pro Ptačí oblast. BIČÍK, I. (06-07): Globální změny a Land use. Geografické rozhledy, s. 22 – 23. BIČÍK, I., KABRDA, J. (2007): Land use changes in Czech border regions (1845 – 2000). AUC – Geographica, r. 42, č. 1-2, s. 23-52. BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K. (2005a): Analýza změn krajinné struktury s využitím map Stabilního katastru. In: HISTORICKÉ MAPY. Zborník z vedeckej konferencie, Bratislava (Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky), s. 27 - 34, ISBN 80-968365-7-9, ISSN 1336-6262. BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K. (2005b): Staré mapy jako cenný zdroj informací o stavu a vývoji krajiny. ZAHRADA - PARK- KRAJINA, s. 25 - 29. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Praha. ISSN 1211-1678. BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K. (2006): Interakce člověk – krajina v historii území a jejich odraz ve změnách krajinné struktury – případ VVP Boletice. pp.12 - 17. In: Dreslerová, J., Packová P., (eds.): Ekologie krajiny a krajinné plánování, Sborník příspěvků z konference CZ-IALE, Brno. BRZÓSKA, M. (2004): Východní Krušnohoří – geografické hodnocení periferní oblasti, AUP č. 96. Ústí nad Labem, str. 161 – 170. ISBN: 80-7044-558-0. CULEK, M. (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha. ISBN80-85368-80-3. FORMAN, R.T.T., GODRON, M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha. ISBN 80-200-0464-5. GUTH J., KUČERA, T. (1997): Monitorování změn krajinného pokryvu s využitím DPZ a GIS. – Příroda, Praha, 10: 107–124. HUDEČKOVÁ, Z., KOLEJKA, J., MAREK, D. (2004): Vývojové trendy využití krajiny na česko-bavorském pomezí. GeoInfo, Praha, Computer Press. ISSN 12124311, vol. 11, no. Ročenka 04, s. 64-66. HUSÁKOVÁ, J., SÁDLO J., VĚTVIČKA, V. (1992): Vojenské výcvikové prostory a příroda. II. Rub – území extrémně zničená. Ochrana přírody, roč. 47, č. 3, s. 67–71.

67

JEŘÁBEK, O. (1980): Dálkový průzkum Země – Interpretace leteckých a družicových snímků. ČVUT Praha, 146 s. KUBISA, V. (2010): Veřejná správa. Neznámý svět vojenských újezdů, č.13. KUČERA, T., GUTH, J. (1996): „Opustíš-li mne, nezahynu ...“. Stabilizace přírodního potenciálu čtyřicet let opuštěné krajiny v pohraničí Českého lesa. Ochrana přírody, 51, s. 98–103. KUCHAŘ, K. (1959): Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky I. - Mapy českých zemí do poloviny 18. století. Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha. KUPKOVÁ, L. (2001): Data o krajině včera a dnes. GEOinfo, 8, 1, s. 16-19. LIPSKÝ, Z. (2000): Sledování změn v kulturní krajině. Lesnická práce, s.r.o. Kostelec nad Černými lesy. MALENOVÁ, P. (2008): Využití GIS v hodnocení Land use krajiny a vývoje klimatu v historickém kontextu. Mikulov 9. ISBN 978-80-86690-55-1. NOVÁK, V. (2008): Armáda v Liberci a Libereckém kraji. Knihy 555. Liberec. ISBN – 978-80-86660-27-1, vydání první, 136 stran. RAŠKA, P. (2007): Vojenský újezd Hradiště - krajina, která žije. Geografické rozhledy 4, Kartografie, a.s., Praha, s. 24-25. ISSN 1210-3004. SÁDLO, J., STORCH, D. (2000): Biologie krajiny, Vesmír, Praha, ISBN 80-8597731-1. SEDLÁRIKOVÁ, R., MULKOVÁ, M. (2008): Vizualizace změn v krajině. Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravská univerzita, Chittussiho 10, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava, Česká republika. GIS Ostrava. SKLENIČKA, P. (2003): Základy krajinného plánování. – Praha: 321 p. STÄUBLE, S., MARTIN, S., REYNARD, E. (2008): Historical Mapping for Landscape Reconstruction. Examples from the Canton of Valais (Switzerland). Str. 211-217. In Mountain Mapping and visualisation, Proceedings of the 6th ICA Mountain Cartography Workshop, Lenk, Switzerland. STRUHA, P. (1998): Důkazy leží v archivu armády ČR. Geoinfo, Computer Press, Brno,Vol. 4, No. 5, s. 14-15.

68

SVOBODOVÁ, J. (2005): Nehasnoucí hvězda – tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Sylvia 41: 17–33. SZILASSI, P., JORDAN, G., KOVACS, F. a kol. (2010): Investigating the link between soil quality and agricultural land use change. A case study in the Lake Balaton Catchment, Hungary. In: Carpathian Journal of Earth and Environmental Sciences, Vol. 5, No. 2, p. 61-70. ÚSTECKO, CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ČR, svazek I. (1999): AOPK ČR, Praha. ISBN 80-86064-37-9. VĚTVIČKA, V., HUSÁKOVÁ, J., SÁDLO, J. (1992): Vojenské výcvikové prostory a příroda. I. Líc – území zvláštním způsobem chráněná. Ochrana přírody, roč. 47, č. 2, s. 35–40. VOLF, O. (2008): Návrh managamentu území Posádkového chemického cvičiště Tisá z hlediska ochrany tetřívka obecného Tetrao tetrix a nelesních přírodních stanovišť. VRABEC, V. (online): Informace o vojenských újezdech. Ministerstvo obrany – Armáda České republiky. Poslední revize 18. 3. 2011. [cit. 25.3. 2011]. Dostupné z URL< http://www.acr.army.cz/scripts/detail.php?id=215 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. Strnady. (2007): Lesnické hospodaření v imisní oblasti Krušných hor. Lesy České republiky, s.p., Hradec Králové.

Internetové zdroje: Geolab – laboratoř geoinformatiky FŽP, UJEP [cit. 15.1. 2011] dostupné z URL< www.oldmaps.geolab.cz Oficiální stránky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 20.2. 2011] dostupné z URL< http://www.biomonitoring.cz/druhy.php?druhID=137. Oficiální stránky geografického informačního systému [cit. 3.3. 2011] dostupné z URL< www.SOWAC.cz, Oficiální stránky Českého zeměměřického a katastrálního úřadu [cit. 20.1. 2011] dostupné z URL< www.cuzk.cz Zdroj fotografií tetřívka obecného Tetrao tetrix [cit. 20.1. 2011] dostupné z URL< http://www.nature-photogallery.eu/cz/, PŘIBÁŃ, V., VOGELTANZ, J.

69

11 Seznam příloh Příloha 1: Informační tabule s označením vojenského prostoru CHC Tisá............... 71 Příloha 2: Pohled na CHC Tisá.................................................................................. 71 Příloha 3: Pozůstatky oplocení vojenského prostoru ................................................. 72 Příloha 4: Vhodná stanoviště pro tetřívka obecného - křoviny ................................. 72 Příloha 5: Pionýrské dřeviny v CHC Tisá ................................................................. 73 Příloha 6: Největší vodní plocha v modelové oblasti- Cihlářský rybník ................... 73 Příloha 7: 3D pohled na modelové území v roce 1989 a 2007 .................................. 74 Příloha 8: Modelová oblast u obce Tisá – letecký snímek z roku 1953 .................... 75 Příloha 9: Modelová oblast u obce Tisá – letecký snímek z roku 1968 .................... 76 Příloha 10: Modelová oblast u obce Tisá – letecký snímek z roku 1989 .................. 77 Příloha 11: Modelová oblast u obce Tisá – ortofotomapa z roku 2007 ..................... 78 Příloha 12: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 1953 ................. 79 Příloha 13: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 1968 ................. 80 Příloha 14: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 1989 ................. 81 Příloha 15: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 2007 ................. 82

70

Příloha 1: Informační tabule s označením vojenského prostoru CHC Tisá

Příloha 2: Pohled na CHC Tisá

71

Příloha 3: Pozůstatky oplocení vojenského prostoru

Příloha 4: Vhodná stanoviště pro tetřívka obecného - křoviny

72

Příloha 5: Pionýrské dřeviny v CHC Tisá

Příloha 6: Největší vodní plocha v modelové oblasti- Cihlářský rybník

73

Příloha 7: 3D pohled na modelové území v roce 1989 a 2007

Rok 1989

Rok 2007

74

Příloha 8: Modelová oblast u obce Tisá – letecký snímek z roku 1953

Příloha 9: Modelová oblast u obce Tisá – letecký snímek z roku 1968

Příloha 10: Modelová oblast u obce Tisá – letecký snímek z roku 1989

Příloha 11: Modelová oblast u obce Tisá – ortofotomapa z roku 2007

Příloha 12: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 1953

Příloha 13: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 1968

Příloha 14: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 1989

Příloha 15: Modelová oblast u obce Tisá – vektorizace nad rokem 2007

Příloha 16: Celková změna krajinného pokryvu v modelovém území Tisá v letech 1953 -

Příloha 17: Prostorové změny lesa v letech 1953 - 2007

Příloha 18: Prostorové změny křovin a roztroušené zeleně v letech 1953 2007