Univerzita J. E. Purkyně Fakulta životního prostředí v Ústí nad Labem
Studie uplatnění agroenvironmentálních opatření Analytická část Podklady
Zpracoval kolektiv řešitelů FŽP
Listopad 2006
Členění podkladové studie 1. Antropogenně postižené oblasti Ústeckého kraje 2. Složky životního prostředí – půda, voda a jejich ochrana 3. Ekologicky šetrné hospodaření v krajině a agroenvironmentální opatření 4. Negativní vlivy působící v krajině a jejich eliminace 5. Ochrana přírody a krajiny 6. Obnovitelné zdroje energie 7. Závěr 8. Použitá literatura
2
1. Antropogenně postižené oblasti Ústeckého kraje Antropogenně postižené/ pánevní oblasti Ústecké kraji tvoří okresy Most, Teplice, Chomutov a Ústí nad Labem. Výměra zemědělské půdy v této oblasti přesahuje 87 tisíc ha, z toho 47 tisíc ha připadá na ornou půdu a 35 tisíc ha na trvalé travní porosty. Zemědělská půda v zájmové pánevní oblasti zaujímá téměř jednu třetinu výměry zemědělské půdy Ústeckého kraje. Ústecký kraj byl v minulosti ovlivněn rozvojem těžby hnědého uhlí se všemi dopady s těžbou souvisejícími, kolektivizací zemědělství zanikly vlastnické vazby k půdě, byly oslabeny tradiční vztahy k přírodě a krajině. Kraj byl postižen průmyslovými exhalacemi, krajina byla zásadně narušená těžbou nerostných surovin došlo ke zhoršení jakosti vod., narušení celého vodního režimu a na značné části území i k výrazným změnám zemědělských a lesních ekosystémů a k poškození zdravotního stavu lesních porostů (diagnostikovaném i defoliací porostů). V souvislosti s těžbou hlavně hnědého uhlí docházelo k velkoplošným záborům zemědělské půdy provázené likvidaci obcí, včetně objektů využívaných zemědělskou výrobou. Část obyvatel zaniklých obcí odešla ze zemědělství a přešla pracovat do jiných odvětví. Těžba hnědého uhlí Převážná část hnědého uhlí (99,1%) je v Severočeské uhelné pánvi (SHP) a Sokolovské pánvi (SP) nadále dobývána v povrchových lomech (pouze 0,9 % těžby v Severočeském uhelném revíru se v roce 2004 provádělo hlubinným způsobem). Na jednu tunu vytěženého uhlí je třeba vytěžit cca 7 tun nadložních neproduktivních hornin; v roce 2004 v porovnání s rokem 1990 došlo ke snížení roční produkce o 36 %. Územní ekologické limity těžby hnědého uhlí Územní ekologické limity (ÚEL) pro těžbu hnědého uhlí v Severočeské uhelné pánvi byly vyhlášeny usnesením vlády č. 444/1991, jako závazné linie omezení těžby a výsypek. V současné době jsou již aktuální pouze pro postup lomů Československé armády (Mostecká uhelná společnost a.s.). V rámci ekologických limitů těžby je blokováno celkem 3,476 mld. tun využitelných hnědouhelných zásob. Tab. 1 Životnost lomů v Severočeských uhelných dolů v rámci územně ekologických limitů Těžba snížená na úroveň Těžba při úrovni roku 2003 ekonomické Pánev Lom únosnosti těžba životnost životnost mil. t do roku do roku Českosl. armády 5,356 2015 2017 Vršany 8,260 2045 2058 SHD Libouš 13,634 2028 2037 Bilina 9,804 2028 2034 Zdroj: MŽP: Statistická ročenka životního prostředí. MŽP Praha 2004
3
Vývoj rozsahu těžby uhlí v Ústeckém kraji Tab. 2 Plochy dotčené těžbou v létech 2002-2004 v Ústeckém kraji Plocha dosud dotčená těžbou Rok mimo dobývací v dobývacím prostoru prostor 2002 14 921 3 821 2003 15 009 4 077 2004 14 625 4 742 Zdroj: Česká geologická služba GEOFOND, roční statistika
celkem 18 742 19 086 19 367
Graf 1 Vývoj rozsahu těžby uhlí v ČR Těžba uhlí v České republice v období 1945- 2040 dosavadní vývoj a další předpoklad mil.tun/rok
80 70 60 50 40 30 20 10 0 1945
1960
1985
1990
2000
2005
2030
2040
Vliv antropogenních faktorů, zvl. těžby na těžby na životní prostředí Rozsáhlá povrchová těžba štěrků a hlavně hnědého uhlí vedla k k zásadnímu narušení odtokových poměrů, provázených erozí půd, erozními smyvy půdních částic, k projevům větrné eroze a narušení biodiverzity, v důsledku snížení počtu druhů rostlin a živočichů a četnosti jejich zastoupení v zemědělské krajině. Je možné shrnout, že těžba nerostných surovin a jmenovitě hnědého uhlí je provázena znehodnocováním produktivity krajiny, její hygienické a estetické hodnoty. Dochází zejména - k narušení půdních profilů a devastací půdního fondu - k zásadním narušením hydrologických podmínek - devastaci vegetace - zhoršením kvality ovzduší (vysokou prašností aj.) - změnami celkové architektury krajiny (negativní ovlivňování výsypkami) - ničení lokalit výskytu ohrožených a zvláště chráněných organismů a stanovišť Na úpatí Krušných hor se nachází rozsáhlé plochy ovlivněné antropogenní činností při povrchové těžbě hnědého uhlí (jednak plochy vlastních půdních jam, jednak plochy vnějších výsypek).
4
Rozsah rekultivací v Ústeckém kraji Tab. 3 Rekultivace rozpracované v letech 2002 – 2004 v Ústeckém kraji Rekultivace rozpracované od začátku těžby v dobývacím prostoru mimo dobývací prostor 2002 3 036 2 032 2003 3 157 2 104 2004 3 892 2 386 Zdroj: Česká geologická služba GEOFOND, roční statistika Rok
celkem 5 068 5 261 6 278
Tab. 4 Rekultivace ukončené v letech 2002 – 2004 v Ústeckém kraji Rekultivace ukončené v dobývacím prostoru mimo dobývací prostor 2002 2 802 4 709 2003 2 398 5 080 2004 2 419 5 361 Zdroj: Česká geologická služba GEOFOND, roční výkazy Rok
celkem 7 511 7 478 7 780
Graf 2 Struktura rekultivací Struktura rekultivací na území dotčeném těžbou nerostných surovin rok 2002 % 60
ukončené
50
rozpracované
40
30
20
10
0 zemědělské
lesnické
hydrické
ostatní
K opatřením v pánevních oblastech patří i obnova lesa na výsypkových stanovištích. Lesní porosty zde zakládané jsou zařazeny do kategorie lesů ochranných a částečně do lesů zvláštního určení, což umožňuje do značné míry zvláštní zakládání druhovou skladbu a hospodaření, které co nejvíce odpovídá zájmům půdotvorným půdoochranným a
5
krajinotvorným. Ve výsypkovém lesním hospodářství je hledisko multifunkční role lesa limitujícím prvkem nové přírody a krajiny v území těžby hnědého uhlí. V nadcházejícím období je třeba dořešit financování asanací, velkoplošných rekultivací a revitalizací při vymezení účasti státu na likvidaci starých zátěží. Odpovědnost za obnovu krajiny po současné těžbě je na provozovatelích. Zákon o odpadech v § 49 ukládá provozovatelům skládek vytvořit finanční rezervu určenou na rekultivaci, péči o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Z hlediska ovlivnění životního prostředí patří zájmové/ pánevní okresy k územím nejvíce antropogenně postiženým v rámci ČR. V minulém období zde dominovala těžební činnost, která výrazně zasahovala do krajiny, ovlivňovala venkovské prostředí, podílela se na likvidaci přírodních ekosystémů. Ve snížené ale přesto v plošně rozsáhlé míře pokračuje. Na úseku zemědělské výroby v posledním desetiletí přešlo z intenzivního hospodaření na jeho extenzivnější formy. Radikálně poklesly i stavy hospodářských zvířat. Závažným ekokrizovým faktorem posledních 10 let stává útlum zemědělské výroby, resp. jejích forem charakteristických pro podhorské podmínky a členitý terén (jen v údolních polohách Most a Chomutov je zemědělská výroba intenzivní). V některých okresech zůstává část pozemků neobdělaná s hlubokými dopady na životní prostředí a estetiku krajiny. Kulturní krajině začíná citelně chybět průběžná údržba. Tvrdý dopad dílčích reformních kroků na venkově posiluje tendence dalšího úbytku obyvatelstva (nerentabilnost venkovského podnikání, snížení obslužnosti území redukcí dopravních spojení, monopolní postavení nebo rušení obchodních služeb atd.) Vlivem útlumu těžby hnědého uhlí , restrukturalizace energetiky a chemického průmyslu i uplatňování extenzivnějších metod hospodaření na zemědělské půdě, se stav životního prostředí výrazně zlepšil. Je však provázen setrvale vysokou nezaměstnaností. Proto v pánevních a dalších problémových oblastech Severních Čech je nejvyšší nezaměstnanost v rámci republiky. Další kroky Na zemědělské půdě mají vysoké zastoupení trvalé travní porosty, jako ekologicky stabilní kultury, a bude se patrně v rámci pokračujících změn v zemědělství nadále zvyšovat. Svoji úlohu může sehrát využívání mimoprodukčních funkcí zemědělství a i využívání agroenvironmentálních podpor v rámci Programu rozvoje venkova. V oblasti těžby nerostných surovin, zejména hnědého uhlí by měl být udržen útlumový postup a razantněji uplatňována opatření zajišťující ochranu životního prostředí a jeho složek, zajišťující ochranu přírody a krajiny, a u probíhající těžby při plném respektování legislativních norem, které určují plnou odpovědnost za obnovu krajiny provozovatelům. Venkovský prostor lze využít nejen pro zemědělství, ale i multifunkčně – pro řemesla, služby, agroturistiku a podporu příhraničního cestovního ruch. Další rozvoj by měl směřovat k rozšíření pracovních míst a prosperity oblasti. Aktivity v pánevních oblastech by měly směřovat do oblasti multifunkčních přístupů při respektování místních podmínek a tradic, ale uplatnění nových přístupů. Třeba počítat se spolupráci zemědělců a starostů obcí vedoucí k řešení společných záměrů, k udržení a rozvoji života na venkově a ke zlepšení životních podmínek venkovského obyvatelstva, k zajištění trvale udržitelného stavu zemědělství v této oblasti a k rozšíření pracovních míst a prosperity této oblasti.
6
Lesní hospodářství Lesní hospodářství je významnou oblastí v rozvoji venkova a znamená příležitost zajištění finančních příjmů a pracovních příležitostí. V Ústeckém kraji sehrává lesnictví důležitější roli než zemědělství. Lesy se zde rozprostírají na rozloze 160 tisíc ha. Svoji rozlohou zaujímají největší plochy v okresech Chomutov, Děčín a Teplice. Tab. 5 V zájmových okresech je procentický podíl lesů z celkové plochy následující: Okres % lesů
Chomutov
Most
Teplice
Ústí n.L.
Ústecký kraj
37
33
37
31
30
V některých oblastech jsou lesní porosty poškozeny exhalacemi, a proto mohou být využívány k pěstební činnosti za účelem těžby jen v menší míře. Imise rozhodujícím způsobem ovlivňují zdravotní stav porostů a jejich odolnost vůči ostatním negativním vlivům. A právě poškození lesních porostů a rozsáhlé odlesnění zůstávají vážným a dlouhodobým problémem kraje. Ústecký kraj má v rámci ČR největší rozlohu lesů poškozených a nadále poškozovaných emisemi a přesahuje tak průměr ČR . Obrázek o příznacích poškození lesů v podobě defoliací ukazuje graf.
Graf 3 Vývoj defoliace u jehličnannů
Vývoj defoliace asimilačních orgánů jehličnanů (nad 60 let) jako důsledek nedměrného znečištění ovzduší škodlivými látkami
100% Def.26-60% Def.10-25%
80%
Def.do 10%
60% 40% 20% 0% 1986
1990
1994
1998
7
2002
Hlavní produkční funkcí lesa je produkce dřeva. Dlouhodobá depozice znečišťujících látek z ovzduší vedla mimo jiné ke kumulaci toxických těžkých kovů a vyplavování bazických prvků. V imisních oblastech je proto potřeba zejména: - dokončit obnovu porostů náhradních dřevin v místech zničených porostů exponovaných oblastí s využitím širokého spektra dřevin a provádět postupnou přeměnu porostů náhradních dřevin na porosty s cílovou skladbou dřevin, více vyhovující daným přírodním podmínkám Prakticky bylo ukončeno zalesňování exhalačních holin a v současné době již dochází v Krušných horách k prvním rekonstrukcím porostů náhradních dřevin na porosty dřevin cílových, které budou svým složením blízké přirozené druhové skladbě.
8
2. Složky životního prostředí – půda, voda a jejich ochrana Půda a agrochemické vlastnosti půdy Půda jako neobnovitelný zdroj, který poskytuje obnovitelné služby, vyžaduje řádnou ochranu před poškozením, znečištěním a znehodnocením nejen pro její produkční úlohu a mimoprodukční funkce, ale i pro její významnou úlohu v ochraně vod, v ochraně přírody a krajiny. Půdu (a její parametry a agrochemické vlastnosti, které vyjadřují její užitnou hodnotu), ovlivňuje řada faktorů, od půdně klimatických podmínek, přes způsob hospodaření na půdě, formy a úroveň používání vstupů – zejména hnojiv, statkových a vápenatých hnojiv až po těžbu nerostných surovin. V oblastech dotčených těžbou nerostných surovin dochází k devastaci půdního fondu a představuje nejsilnější míru jejího negativního ovlivnění provázený ztrátou původního půdního profilu do té míry, že návrat půdy pro její původní zemědělské užití je prakticky nemožný. Použití hnojiv v zájmových okresech Ústeckého kraje V pasáži o půdě je věnována pozornost i problematice hnojení a agrochemických vlastností půd v zájmových okresech Ústeckého kraje. Tab. 6 Spotřeba minerálních hnojiv ve zájmových okresech Ústeckého kraje (v kg na 1 ha zemědělské půdy) N P2O5 K2 O ∑ NKP 1999/2000 41,2 1,8 2,5 45,5 2000/2001 45,9 5,0 1,8 52,7 Chomutov 2002/2003 50,3 7,6 2,6 60,5 Ø 1999/2000 77,8 0 0 77,8 2000/2001 62,3 0,3 0 62,6 Most 2002/2003 72,2 0,6 0 72,8 Ø 1999/2000 44,2 4,8 11,4 60,3 2000/2001 48,9 10,2 (4,3) (63,4) Teplice* 2002/2003 (61,6) 10,1 2,9 (74,5) Ø 1999/2000 3,5 0,3 0,3 4,1 2000/2001 3,9 0,2 0,2 4,2 Ústí n. L. 2002/2003 9,3 0,4 0,4 10,1 Ø 1999/2000 67,4 12,6 8,4 88,4 2000/2001 71,0 14,0 9,7 94,7 ČR 2002/2003 60,6 11,7 7,3 79,6 Ø *) některé hodnoty v závorce jsou kvalifikovaný odhad
Pramen: Spotřeba minerálních hnojiv na 1 ha zemědělské půdy. ČSÚ Praha 2000-3 9
Tab. 7 Vnos živin z miner. a organických hnojiv v ČR v roce 2003 na 1 ha zemědělské půdy Zdroj živin N P2O5 K2O NPK Minerální 60,6 11,7 7,3 79,6 hnojiva Statková hnojiva 21,4 14 22,1 57,5 Celkem 82 25,7 29,4 137,1 Z celkového objemu aplikovaných živin připadá 74% na dusík, 46% na fosfor, 25% na draslík a 58% na NPK. Následuje soubor grafů o zájmových okresech Ústeckého kraje -
zastoupení půd s malým obsahem přístupného fosforu zastoupení půd s malým obsahem přístupného draslíku zastoupení půd s malým obsahem přístupného vápníku zastoupení půd s malým obsahem přístupného hořčíku zastoupení kyselých půd
Zdroj dat: ÚKZÚZ Brno
Graf 4 Zastoupení půd s malým obsahem přístupného fosforu v někt. okresech Ústeckého kraje (1999-2004) /malý obsah=kategorie nízký + vyhovující/
% 70
orná
TTP
60 50 40 30 20 10 0 Chomutov
Most
Teplice
10
Ústí n. L.
Graf 5, 6 Zastoupení půd s malým obsahem přijatelného draslíku ve vybraných okresech Ústeckého kraje (1999-2004) /malý opbsah=kategorie nízký+ vyhovující)
% 45
orná
40
TTP
35 30 25 20 15 10 5 0 Chomutov
Most
Teplice
Ústí n.L.
Zastoupení půd s malým obsahem přístupného vápníku v některých okresech Ústeckého kraje (1999-2004) /malý obsah=nízký + vyhovující/
% 50
orná TTP
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Chomutov
Most
11
Teplice
Ústí n.L.
Graf 7 Zastoupení půd s malým obsahem přístupného hořčíku v některých okresech Ústeckéko kraje (1999-2004) (malý obsah= kategorie nízky a vyhovující)
% 70 60
orná
50
TTP
40 30 20 10 0 Chomutov
Most
Teplice
Ústí n.L.
Graf 8 Zastoupení kyselých půd v někt.okresech Ústeckého kraje (19992004) /kyselé půdy=kategorie extr.kys.+vel.kys.+kys./ % 60
orná
TTP
50 40 30 20 10 0 Chomutov
Most
Teplice
12
Ústí n.L.
Agrochemické vlastnosti zeměd. půd zájmových okresů Ústeckého kraje (podle výsledků ÚKZÚZ za období 1999- 2004) Tab. 8 Půdní reakce zemědělských půd zájmových okresů Ústeckého kraje Půdní reakce (v % výměry půd) Silně Slabě Kyselé Neutrální kyselé kyselé Chomutov 11,68 11,74 32,02 30,00 Most 5,47 8,48 20,80 20,66 Teplice 12,47 9,98 34,87 27,96 Ústí nad. Labem 17,35 22,48 44,08 14,71 Zdroj: ÚKZÚZ
Alkalické 14,56 44,58 14,72 1,39
Tab. 9 Obsah přístupného fosforu zemědělských půd zájmových okresů Ústeckého kraje Obsah přístupného FOSFORU (v % výměry půd) Velmi Nízká Vyhovující Dobrá Vysoká vysoká Chomutov 26,02 27,09 20,96 15,30 10,64 Most 39,09 25,65 15,62 12,45 7,19 Teplice 21,52 24,17 21,39 18,54 14,38 Ústí nad. Labem 11,47 18,11 31,65 29,39 9,38 Zdroj: ÚKZÚZ
Tab. 10 Obsah přístupného draslíku zemědělských půd zájmových okresů Ústeckého kraje Obsah přístupného DRASLÍKU (v % výměry půd) Velmi Nízká Vyhovující Dobrá Vysoká vysoká Chomutov 6,47 9,68 22,84 22,41 38,60 Most 1,58 4,84 28,50 26,92 38,17 Teplice 3,87 13,97 30,24 19,44 32,48 Ústí nad. Labem 3,27 27,13 29,34 21,44 18,82 Zdroj: ÚKZÚZ
Tab. 11 Obsah přístupného hořčíku zemědělských půd zájmových okresů Ústeckého kraje Obsah přístupného HOŘČÍKU (v % výměry půd) Velmi Nízká Vyhovující Dobrá Vysoká vysoká Chomutov 18,19 6,32 8,38 8,39 58,72 Most 4,69 6,71 27,12 24,48 37,00 Teplice 6,76 10,81 23,42 17,66 41,35 Ústí nad. Labem 21,70 8,11 8,10 11,47 50,62 Zdroj: ÚKZÚZ
13
Tab. 12 Obsah přístupného vápníku zemědělských půd zájmových okresů Ústeckého kraje Obsah přístupného VÁPNÍKU (v % výměry půd) Velmi Nízká Vyhovující Dobrá Vysoká vysoká Chomutov 7,64 10,78 15,96 39,63 26,00 Most 4,12 5,10 21,20 35,47 34,10 Teplice 6,12 13,86 24,15 29,32 26,54 Ústí nad. Labem 5,52 25,75 29,00 31,42 8,32 Zdroj: ÚKZÚZ Uvedené tabulky ukazují konkrétní situaci o stavu agrochemických půd zájmových okresů Ústeckého kraje za období 1994-2004 s vyjádřením v pětistupňových stupnicích. Graficky jsou vyjádřeny procentické podíly jednotlivých přístupných živin, které vykazují malé obsahy (kategorie obsah nízký + vyhovující). Na orné půdě oproti předcházejícímu cyklu AZP došlo ke zhoršení stavu ve všech zájmových okresech u draslíku a rovněž u fosforu (kromě okresu Teplice). U okresu Most došlo ke zhoršení obsahu všech sledovaných přijatelných živin (P, K, Ca, Mg); malý obsah fosforu na orné půdě na Mostecku (70 %) patří k nejhorším v rámci ČR. Zastoupení kategorií kyselých půd (kategorií (SK+K) je u travních porostů oproti orné půdě je v zájmových okresech 2-6 x vyšší. Nadpoloviční zastoupení kyselých půd v okr. Chomutov patří mezi nejvyšší v rámci republiky. U travních porostů je zásadně horší situace u draslíku, vápníku a hořčíku než na orné půdě. Absolutně nejvyšší podíl půd s malým obsahem hořčíků v ČR je okrese Chomutov. Pro úplnost je uveden graf o průměrných obsazích P,K a Mg v zemědělské půdě, orné půdě a travních porostech v rámci ČR. K uvedenému lze shrnout, že agrochemické vlastnosti zemědělských půd jsou důležitým ukazatelem stavu půd a je třeba je využívat jako podkladů pro racionální přiměřené hnojení. Extenzivní hnojení neznamená nehnojit, nebo hnojit pod úroveň odběru živin rostlinnou produkci. Nevhodné poměry živin vedou k nekvalitní produkci. V zájmových okresech jsou reservy pro racionální přístupy.
14
Obsah živin v orné a zemědělské půdě a TTP Ø let 1998-2003
Živina
Užití půdy orná půda travní porosty zeměděl. půda orná půda travní porosty zeměděl. půda orná půda travní porosty zeměděl. půda
Obsah živin v půdě % VyhovuNízký Dobrý jící
Vysoký
Velmi vysoký
18
30
25
20
7
17
25
28
20
10
17
29
26
20
8
8
31
45
10
6
14
36
25
17
8
9
32
42
11
6
20
32
32
9
7
12
21
19
22
26
19
31
30
10
Voda v krajině Retenční a akumulační schopnost krajiny V našich přírodních podmínkách včetně zájmových území je patrný zvýšený výskyt přívalových dešťů i vícedenních srážkových období, provázený zvýšenými kulminačními průtoky a zvýšeným nebezpečím vodní eroze půd; kromě toho se vyskytuje zvýšená četnost tzv. nahodilého sucha. Tato situace vyžaduje optimalizaci retenčních a akumulačních schopností krajiny. Důležitou vlastností je infiltrace, která vyjadřuje největší množství dešťových srážek, které může půda a horninový podklad zadržet/ absorbovat. Infiltrace záleží na vlhkosti půdy (v nasycené půdě je pomalá). K charakteristikám, které infiltraci vody do půdy a propustnost půdy zásadně ovlivňují patří zejména - zrnitostní složení půdního profilu podle charakteru pórů a obsahu humusu
15
-
výskyt horizontů nebo vrstev v půdním profilu o odlišném zrnitostním složení, nebo s odlišnými fyzikálními vlastnosti – utužené vrstvy - strukturní stav půdy - hloubka půdy (k podložní hornině, k hladině podzemní vody) Důležité je i mineralogické složení jílové frakce půdy , které ovlivňuje objemové změny při bobtnání a smršťování (montmorillonit – silně bobtná, illit, kaolinit – nebobtnají, nebo jen slabě) a tím tvorbu trhlin/ pórů. Retenční schopnost půd záleží na půdních vlastnostech a geomorfologii (které lze stěží změnit) a na hydrologických poměrech území. Retenční schopnost krajiny je možné vhodnými opatřeními přímo, nebo nepřímo ovlivňovat.
-
K opatřením, která přispívají ke zlepšení retenční vodní kapacity patří zejména: Přeměna orné půdy na trvalé travní porosty.,Přeměna luk na lesy, rozšiřování zeleně v krajině.Vhodné uspořádání pozemků, vhodné systémy hospodaření na půdě obecně. Revitalizace, posilování retenčního potenciálu revitalizací, zvl.vodních toků vč.odstavených ramen a jejich niv. Zvyšování retenčního potenciálu suchých poldrů, zřizování zasakovacích pásů a průlehů. Ochrana vodních ploch včetně odbahňování nádrží.
U zemědělsky využívaných ploch je aktuální podpora infiltrační a retenční schopnostipůd a zadržovvání vody v krajině urychlením pozemkových úprav, revitalizací vodních toků a odbahňováním rybníků. Krajinotvorné programy MŽP Mnohá z opatření vyžadujících řešení anebo nápravu stavů zaviněných nevhodnými antropogenními přístupy v krajině lze řešit za využití dotačních podpor Krajinotvorných programů, hlavně Programu revitalizace říčních systémů ( PRŘS) MŽP.
-
-
PRŘS po věcné stránce zahrnuje zejména podporu a zvyšování retenční schopnosti krajiny (zvětšování podílu drnového fondu, pomalování povrchového a pozemního odtoku, zvyšování infiltračních vlastností a retenční schopnosti půdního profilu, zachycování vody v rybnících, mokřadech a MVN) systém náprav negativních důsledků nevhodných způsobů hospodaření, pozemkových úprav a velkoplošného odvodnění a obnovu přirozené funkce vodních toků, jejich břehových a doprovodných porostů.
Nitrátová směrnice Pro odstranění negativních antropogenních vlivů je významnou oporou i tzv. Nitrátová směrnice EU o ochraně vod před znečištěním ze zemědělských zdrojů, plně promítnutá do našich právních norem i do praxe. Zavedení Nitrátové směrnice znamenalo: - Vypracování a uplatnění Zásad správné zemědělské praxe - Přijetí Akčního programu, který vymezuje opatření pro skladování a používání hnojiv a statkových hnojiv a provádění protierozních opatření - V terénu vymezení území tzv. zranitelných oblastí (V ČR zaujímají 2 886 tis. ha, to je 42 % z výměry zemědělské půdy a 36 % z rozlohy republiky.
16
Zranitelné oblasti jsou vymezeny i v Ústecké kraji a dílčím způsobem se dotýkají i zájmových okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí n. L. a vyžadují odpovídající pozornost. To zvýrazňuje naléhavost zlepšování hydrologických poměrů v krajině narušených povrchovou těžbou nerostných surovin. Obr. 1 Zranitelné oblasti
Celkově je možné k problematice ochrany vod poznamenat naléhavost dobrého hospodaření s vodou v krajině, s ohledem na konkrétní podmínky a možnosti posilování retenčního potenciálu vhodnými opatřeními, včetně revitalizačních akcí i s využitím krajinotvorných programů a dalších dotačních možností z prostředků EAFRD. Aktuálnost opatření v oblasti ochrany vod má souvislost i s tím, že Ústeckého kraje a zájmových okresů se dotýká i vymezení suchých oblastí (do kterých např. spadá téměř polovina okresu Chomutov).
17
3. Ekologicky šetrné hospodaření v krajině a agroenvironmentální opatření Ekologické zemědělství, mimoprodukční funkce zemědělství a trvale udržitelný rozvoj Ekologické zemědělství (EZ) představuje systém hospodaření na půdě, který je šetrný k životnímu prostředí, který vychází z principů trvale udržitelného rozvoje. K cílům ekologického zemědělství patří zejména požadavek zamezit znečišťování a chránit složky životního prostředí (půdu, vodu, ovzduší) agroekosystémy a podporovat zvýšení biologické diverzity a celkově hospodařit v souladu s principy TUR. Dalším úkolem je zajištění bioprodukce a nového biotrhu pro certifikované bioprodukty a biopotraviny, produkovat kvalitní biopotraviny. K hlavním ustanovením zákona a vyhlášky o ekologickém zemědělství mimo jiné patří: - Obdělávat půdu šetrně, s ohledem na úrodnost půdy, vyvážený koloběh živin a protierozní ochranu. - Pěstovat a chovat jen ty druhy, které vymezuje vyhláška, ke krmení zvířat používat jen povolená krmiva. - Přednostně používat statková hnojiva, minerální hnojiva jen při poklesu obsahu živin v půdě podle AZP (a jen ty, které povoluje vyhláška- fosforit, Kainit, Kieserit), je zakázáno používat kaly z ČOV. - Ke krmení hospodářských zvířat používat jen krmiva povolená vyhláškou, a udržovat pohodu a dobrý zdravotního stavu zvířat. Na úseku ekologického zemědělství u nás došlo, zejména v posledních 10 letech k jeho dynamickému rozvoji (graf). Pro rozvoj v dalším období byl přijat Akční plán MZe pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, jehož záměrem je např. posílit postavení ekologického zemědělství u nás, zvyšovat pozitivní vliv ekologického zemědělství na přírodu a krajinu, zvyšovat životaschopnost ekologických farem i zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v rámci EU, zvyšovat důvěru veřejnosti v ekologické zemědělce a posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů. Ekologické zemědělství svým pojetím odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, i s ohledem na to, že neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Ekologické zemědělství (EZ) je vnímáno jako alternativa pro řešení problému vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby. Proto i v zájmových okresech kde EZ již dnes má své uplatnění, je třeba dále podporovat a využívat dotační podpory i v rámci Programu rozvoje venkova, kde jsou zahrnuty do agroenvironmentálních opatření (v ose 2).
18
Graf 9 Rozšiřování ekologického zemědělství v ČR
900
Počet podniků v EZ
800
Výměra zemědělské půdy v EZ
700
Podíl na ZPF
7 6 5
600 500
4
400
3
300
2
podíl na ZPF (%)
počet ekofarem / vým ěra v tis. ha
rozšiřování EZ v České republice v období posledních 15 let
200 1
100 0 1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
0 2004
Mimoprodukční funkce zemědělství Mimoprodukční funkce zemědělství (MPFZ) nabývají na významu a mají stále větší oporu v naší legislativě i právních normách EU. Podpora mimoprodukčních funkcí zemědělství a zabezpečení péče o krajinu by mělo být především starostí těch, kteří ve venkovském prostoru a krajině žijí a hospodaří. Podle domácích i zahraničních pramenů, dokáží zemědělci hospodařící v krajině, zajistit několikanásobně levněji (než služby leckdy pochybných firem). Pro tento podklad bylo zvoleno následující pojetí: - mimoprodukční funkce zemědělství (obecně) - mimoprodukční funkce trvalých travních porostů - mimoprodukční funkce lesů a - mimoprodukční funkce rybníků. Mimoprodukční funkce zemědělství plní řadu samostatných funkcí, kterými jsou:. Půdoochranná funkce Půdoochranná funkce spočívá zejména uchování půdy jako média pro transformaci látek, energetické a pufrovací procesy, zachování příznivých fyzikálních, chemických a biologických vlastnosti půdy, v uchování úrodné, biologicky činné vrstvy půdy , v ochraně půdy jako výchozího článku potravního řetězce. Protierozní funkce Protierozní funkce zemědělství především předpokládá dobrou úroveň hospodaření,- od vhodného uspořádání a odpovídající struktury plodin, v závislosti na stanovištních a půdně klimatických podmínkách, až po expozici pozemků. Protierozní funkce spočívá v zajištění 19
ochrany proti vodní erozi a proti erozi větrné, uplatněním vhodných biologických a biotechnických protierozních opatření v návaznosti na odpovídající celkový systém hospodaření na půdě. Vodoochranná a retenční funkce Půda v zemědělské i nezemědělské krajině představuje obrovský vsakovací a retenční prostor pro vodu v krajině (citelně převyšující kapacity existujících vodních nádrží), přispívající zlepšení vlhkostních poměrů a režimu v půdě a krajině. Voda je jedním z rozhodujících faktorů růstu a vývoje a obecně je považována za zdroj, který bude limitovat vývoj zemědělství i v budoucnosti. Vodochranná funkce záleží především v ochraně kvality povrchových a podzemních vod ve volné krajině i příslušných pásmech ochrany vod. Tato funkce má mimořádný význam, protože ČR je rozvodím Evropy. Přírodoochranná a krajinotvorná funkce Přírodoochranná a krajinotvorná funkce záleží zejména na péči o udržování přírodní rovnováhy, na ochraně a podpoře biologické rozmanitosti zemědělských ekosystémů, na uchování ekologické stability přírodních ekosystémů i ochraně přírodě blízkých společenstev rostlin a živočichů. Podporuje ji m.j. i vytváření územních systémů ekologické stability v krajině, šetrné zemědělské, lesní a vodní hospodaření. Rekreační a zdravotní funkce Rekreační a zdravotní funkce je se zejména o rekreačním a zdravotním a využívání krajiny, lesa a vodních ploch, od pobytů, agroturistiky až po využívání léčebných médií (léčivé vody, rašeliny, bahna aj.). Ochrana kulturního dědictví venkova Ochrana kulturního dědictví venkova záleží jak v ochraně historické krajiny, krajinného rázu a památných stromů, tak i v ochraně kulturně historických hodnot a kulturních památek. Mimoprodukční funkce travních porostů Trvalé travní porosty mají v ochraně složek životního prostředí v posilování ekologické stability a v ochraně krajiny a postupně budou dále nabývat na významu. Mimoprodukční funkce však mohou plnit jen za předpokladu odpovídajícího hospodaření na travních porostech. Travní porosty plní především následující mimoprodukční funkce: Vodoochranná a vodohospodářská funkce TP Vodohospodářsky zapojený drn umožňuje plynulý odtok vody, ale současně zasakování přívalových i srážkových vod. Vytváří celoroční ochranu otevřené krajiny je i biologickým filtrem, brzdícím průnik škodlivých látek do podzemních vod ( vazbou na humus v travním drnu). Travní porosty sehrávají významnou roli v ochraně kvality vod jak ve volné krajině, tak zejména v pásmech hygienické ochrany vod. TP přispívají ochraně kvality zdrojů pitné vody, ochraně kvality povrchových a podzemních vod. Celkově vodohospodářská funkce
20
TTP spočívá jak v zadržování srážkové vody a infiltraci dešťových srážek v rozsahu větším, než je tomu na orné půdě. Půdoochranná a protierozní funkce TP Zapojený drnový porost zpomaluje a umožňuje plynulý odtok srážkových vod a vsakování srážkových i přívalových vod a tak plní významnou funkci půdoochrannou i protierozní. TP celoročním vegetačním pokryvem, zejména při vydatných a přívalových deštích vytváří na svažitých pozemcích ochranu jak proti plošné a rýhové vodní erozi, a v některých situacích může i zmenšovat povodňová rizika. TP v inundačním území rovněž chrání před erozí a dále umožňují využít živiny přinesené vodou travním porostem a v tomto směru napomáhají ochraně před kontaminací půd i vod. TP kromě toho v oblastech větrné eroze brání odnosu jemných půdních částic a zčásti tak přispívají ochraně proti větrné erozi. Krajinotvorná a sociální funkce TP Louky a pastviny významně ovlivňují charakter krajiny, jsou neopominutelnou estetickou součástí krajiny a krajinného rázu a to nejen v horských a podhorských oblastech, kde TP představují zdroj obživy a umožňují udržet venkovské osídlení v méně příznivých oblastech (a tím plní i funkci sociální), tak i v údolních nivách apod. Trvalé travní porosty jsou významnou krajinotvornou složkou a současně představují významnou složku ekologické stability. Mimoprodukční funkce lesů Lesy u nás jednu třetinu rozlohy státu. Jsou jednou z rozhodujících složek přírodního prostředí, jsou biotopem s výskytem rostlinných a živočišných druhů. Naplnění záměru trvale udržitelného rozvoje lesů musí podporovat posílení jejich biodiverzity, produkční způsobilosti a regenerační kapacity a využívat mimoprodukční funkce lesa. Rozšiřování přírodě blízkých lesů a rozšiřování luk v kombinaci s dalšími biotechnickými vodohospodářskými opatřeními a v návaznosti na podporu systému ekologické stability v krajině, představuje důležitá protipovodňová a krajinotvorná opatření. Vliv průmyslových imisí minulého období, negativně poznamenal hlavně jehličnaté horské komplexy tak, že ekologické zatížení se projevilo ve zhoršení zdravotního stavu lesů a druhotně narušilo mimoprodukční funkce lesa pokud jde o ovlivňování klimatu i v jejich schopnosti zadržovat cizorodé látky ze srážek. Lesy vedle základního hospodářského užití pro těžbu dřeva, plní řadu významných mimoprodukčních funkcí, ke kterým patří: Vodohospodářská a vodoochranná funkce lesa Vodohospodářská a vodoochranné funkce lesa patří významem i plošným rozsahem k nejdůležitější environmentálním funkcím. Spočívají především v zabezpečení trvalosti a vydatnosti vodních zdrojů, ve snižování rozkolísanosti průtoků a zlepšování kvality odtokové vody. Vodoochranné funkce lesů spočívají hlavně v ochraně kvality jak povrchových tak i podzemních vod před znečištěním, zejména ve vazbě na pásma hygienické ochrany a ochranná pásma podzemních vod a souvisí i s bilancí vody v krajině. Při dlouhodobém hromadění srážkové vody dochází k její akumulaci v prostředí. Po jejím vsaku do půdy je největším akumulačním procesem vytváření zásob podzemní vody. Lesy ovlivňují míry odtoku srážkových a přívalových vod, napomáhají jejich zadržování (retenci ) a zpomalování
21
(retardací) v povodí. Uvedené funkce souvisí jak s ochranou vodních zdrojů, tak i s ochranou před povodněmi. Půdoochranné a protierozní funkce lesů Půdoochranné funkce lesů plně souvisí s protierozními funkcemi lesa. Spočívají především v ochraně půdy před jejím odnosem na svažitých pozemcích, ale v širším pojetí souvisí se zajištěním ochrany před vodní, větrnou a sněhovou erozí a před lavinovými sesuvy na svažitých pozemcích. Lesní vegetační kryt napomáhá zadržování a změně rychlosti povrchového odtoku vody z přívalových srážek. Krajinotvorná a přírodoochranná funkce lesa Rozmístění lesů v krajině a jejich druhová skladba spolu s úrovní působení člověka se významně podílí na vytváření krajinného rázu a estetického charakteru krajiny. Lesy v krajině významným způsobem ovlivňují biologickou pestrost a diverzitu, převážně příznivě ovlivňují ekologickou stabilitu a významně ovlivňují zastoupení rostlinných a živočišných druhů v přírodě i krajině. Rekreační a zdravotně hygienické funkce lesa Vyvážené mikroklima souvisí s přiměřeností teploty, vlhkosti a s čistotu vzduchu a přírodního prostředí. To spolu s nehlučností přináší osvěžení, zotavení a psychické uvolnění návštěvníků a tak vytváří bioklimatický, rekreační a zdravotní charakter prostředí, využívaný pro rekreační a zdravotní efekt lesa. Les dílčím způsobem chrání i před nepříznivými účinky skleníkových plynů a oteplování klimatu. Mimoprodukční funkce lesů jsou výrazněji upřednostňovány ve všech kategoriích chráněných územích, kde produkční funkce lesa nejsou prioritou. Mimoprodukční funkce vodních ploch Voda má pro své mnohostranné funkce, podmiňující anebo zásadně ovlivňující život rostlina živočichů, ovlivňování biologické rozmanitosti a ekologické stability, dominantní postavení v krajině. Svoji úlohu plní jak svojí přítomností v prostředí obecně, tak v mnohých směrech i ve vodních tocích a rybnících. Rybníky jsou významnou kategorií malých vodních nádrží, a představují významnou součást krajiny. Ovlivňují okolí jak po stránce vodohospodářské, tak po stránce ekologické a dodávají krajině specifický ráz. Ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody jsou rybníky považovány za významné krajinné prvky a tím představují jediný případ zákonem chráněné stavby. Rybníky vedle obvyklého užití pro chov ryb, ovlivňují své okolí jak po stránce vodohospodářské, tak i ekologické a krajinotvorné a plní řadu významných mimoprodukčních funkcí. Patří k nim: Přírodoochranná a krajinotvorná funkce rybníků Vliv rybníků a malých vodních nádrží na stanoviště a jeho okolí se projevuje i v působení na fytocenózy a zoocenózy a významně přispívá ke zvýšení biologické pestrosti a zvýšení ekologické stability. Rybníky pro estetický a krajinotvorný charakter jsou ze zákona považovány za významný krajinný prvek. Podílí se na utváření krajiny po stránce estetické a dodávají jí specifický krajinný ráz.
22
Vodohospodářská funkce rybníků Každý nově zřízený rybník významně zasahuje do přírodního prostředí, mění vodohospodářské poměry okolí a ekosystém v zátopové oblasti. Rybníky a další vodní plochy významně ovlivňují vlhkostní poměry, retenční a infiltrační vlastnosti okolí. Při jejich správném založení a řešení mohou dílčím způsobem přispět k omezení rizika a negativních důsledků záplav a tím doprovodně plnit i funkci protipovodňovou. Rekreační a hygienická funkce rybníků Rybníky a malé vodní nádrže významně ovlivňují mikroklima navazujícího okolí, zejména vlhkost (popř.i teplotu) ovzduší, zpravidla s hygienicky příznivými účinky . Obvykle umožňují rekreační, případně i sportovní využití. Trvale udržitelný rozvoj zemědělství Přes různost navrhovaných definic ve světě, je nejčastěji akceptována verze, podle níž trvale udržitelný rozvoj zemědělství je zemědělství, které je ekologicky únosné, ekonomicky přijatelné, sociálně spravedlivé a humánní. V obecných přístupech udržitelný rozvoj v podstatě zahrnuje minimalizaci čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů, minimalizaci negativních vlivů na složky životního prostředí (půdu, vodu a ovzduší), ochranu a zkvalitňování přírodního prostředí a minimalizace produkce odpadů. K hlavním záměrům trvale udržitelného rozvoje zemědělství patří produkce zdravých potravin, při užití výrobních postupů šetrných k životnímu prostředí a k živým organizmům (člověku, zvířatům aj.) a podpora zmíněných mimoprodukčních funkcí zemědělství, ale i zohlednění regionálních sociálních opatření. Trvale udržitelné pojetí pojímá podnikání v zemědělství jako spolutvůrce zdravého životního prostředí, spolutvůrce krajiny a venkovského prostředí. V aplikační podobě trvale udržitelné zemědělství dále zahrnuje: - zamezení degradace půdy a udržování úrodnosti půdy - péči o vodu v krajině se zvláštním zřetelem na její ochranu před znečištěním - využívání přírodních genetických zdrojů - zajištění potravinové jistoty a vysoké kvality zemědělské produkce - uchování přírodních ekosystémů v zemědělské a lesní krajině a - podporu biologické diverzity a regeneračního potenciálu přírody. Zákon o lesích definuje trvale udržitelné hospodaření v lesích jako hospodaření, při němž les plní trvale všechny mimoprodukční a produkční funkce. Je třeba poznamenat, že řešení složité situace v pánevních oblastech se v hlavních přístupech nevymyká základním přístupům trvale udržitelného rozvoje, a jeho přístupy by měly najít vhodnou aplikační podobu v těchto specifických podmínkách. Trvalé travní porosty a jejich využívání Významnou skutečnosti travních porostů , že vedle vlastních produkčních funkcí mohou plnit i mnohostranné mimoprodukční funkce.
23
Trvalé travní porosty mají významné postavení v ochraně přírody, krajiny a životního prostředí. Ve produkční funkce plní řadu mimoprodukčních funkcí:
Vodoochranná a vodohospodářská
Půdoochranná a protierozní
Travní porosty zadržují dešťové srážky, umožňují jejich průsak půdním profilem a tak zvyšování zásoby podzemních vod. Travní drn současně napomáhá ochraně kvality vod
Zapojení travní drn, vedle vsakování umožňuje i plynulý odtok srážkových a přívalových vod, brání odnosu půdních částic a snižuje riziko vodní i větrné eroze.
Hygienicko ochranná Travní porosty vytváří biologický filtr, který brání průniku škodlivých látek půdou do zdrojů vod, kromě toho zachycováním prachových částic též chrání ovzduší.
Estetická a krajinotvorná
Hospodářsko – sociální
Louky a pastviny významně ovlivňují charakter krajiny a jsou neopominutelnou estetickou součástí krajiny a krajinného rázu ve výše položených oblastech, podhorách i údolních nivách. Funkce estetické plní i parky aj.
V hospodářsky méně příznivých oblastech, zejména v některých příhraničních oblastech pro horší podmínky zaměstnanosti, travní porosty ve spojení s chovem hospodářských zvířat vytváří pracovní příležitosti.
24
Graf 10 Zvyšování podílu travních porostů v Ústeckém kraji Nárůst rozlohy TTP ve vybraných okresech Ústeckého kraje ha 14 000 12 000
1990
10 000
1995 2000
8 000
2004
6 000 4 000 2 000 0 Chomutov
Most
Teplice
Ústí n.L.
Jestliže považujeme celkovou rozlohu TTT ve 4 okresech v roce 1990 za 100 %, pak průměrné zvýšení výměry TTP v roce 2004 dosáhlo 147 %. Graf 11 Zvyšování podílu travních porostů v ČR Vývoj rozlohy TTP a procenta zornění zemědělských půd v ČR (v porovnání s rokem 1990=100%) % z.p.k roku 1990
% zornění
% TTP
120
100
80
60
40
20
0 1990
1992
1994
1996
Roky
25
1998
2000
2001
2002
Jak uvedené grafy ukázaly, rozloha travních porostů v rámci ČR má příznivou tendenci a mírně a postupně se zvyšuje. Je to oceňováno především z hlediska ochrany životního prostředí a z hlediska ochrany přírody a krajiny, protože to představuje určitou možnost zvyšování biologické rozmanitosti, určitý krok k posilování protierozní ochrany půd. Nárůst rozsahu travních porostů v zájmových okresech Ústeckého kraje byl však daleko zřetelnější, protože v průběhu patnáctiletého období (mezi léty 1990 až 2004) došlo k nárůstu travních porostů - v okrese Chomutov o 63 % - v okrese Most o 10 % - v okrese Teplice o 30 % - v okrese Ústí n.L. o 54 %. Nárůst travních porostů proběhl postupně na úkor orné půdy. Travní porosty jsou využívány především pro chov skotu bez tržní produkce mléka, (doplňkově i pastvu ovcí koz a koní). Nadprůměrné zastoupení travních porostů v zájmovém antropicky narušeném území Ústeckého kraje by mělo být využito jako příležitost v rámci Programu rozvoje venkova ČR schváleného vládou( v srpnu 2006) pro období 2007-2013, podle kterého budou poskytovány a rozdělovány prostředky z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Programu rozvoje venkova v ose 2 v rámci priorit počítá s podporou agroemnironmentálních opatření na zemědělské půdě, - jeho důležitou součástí je podopatření Ošetřování travních porostů. Management zmíněného podopatření nabízí k dobrovolné realizaci řadu opatření definovaného managementu, jehož realizace pomůže přírodě, ale současně je nabídkou pro prácí i výdělek určitému počtu zájemců na venkově. V zájmovém území jsou podmínky jednak značným zastoupením travních porostů (všude dovoluje plnit základní management), ale jsou i podmínky po speciální management (výskyt konkrétních biotopů a typu lokalit, které jsou předmětem podpor. Tab. 13 Management AEO podopatření Ošetřování travních porostů Management - Louky - základní management - Hnojené mezofilní a vlhkomilné louky - Hnojené horské a suchomilné louky - Trvale podmáčené a rašelinné louky - Ptačí lokality na TP – hnízdiště bahňáků - Ptačí lokality na TP – hnízdiště chřástala polního - Pastviny- základní management - Druhově bohaté pastviny - Suché stepní trávníky a vřesoviště Územní výskyt biotopů podle managementu Rámcový popis územního rozložení biotopů podle managementu vychází ze 3 mapek (pro tuto zprávu) vyhotovených AOPK ČR (vč.vyznačení hranic okresů). Mapky vymezují plošné rozložení tří dvojic typů managementů na území ČR. Mapky zachycují: - Mezofilní a vlhkomilné louky „dvousečné“, horské a suchomilné louky „jednosečné“ - Trvale podmáčené a rašelinné louky,
26
-
suché stepní trávníky a vřesoviště Ptačí lokality na travních porostech – hnízdiště chřástala polního, ptačí lokality na travních porostech – bahňáci.
Mezofilní a vlhkomilné louky „dvousečné“ Mezofilní a vlhkomilné louky nalézt v určité míře na celém uzemí republiky. Mají zastoupení prakticky ve všech okresech. V rámci okresů jsou značně zastoupeny i v okrese Ústí n. L. Horské a suchomilné louky „jednosečné“ Jednosečné, horské a suchomilné louky jsou nejvíce zastoupeny v horských polohách, a to na území Jizerských hor, KRNAPU, Orlických hor, Jeseníků , Beskyd, Žďárských vrchů, Šumavy, Slavkovského lesa a dále okresů Chomutov, Most, Teplice, Ústí n.L. Trvale podmáčené a rašelinné louky Trvale podmáčené a rašelinné louky se v určité míře vyskytují po celém území republiky. Suché stepní trávníky a vřesoviště Suché stepní trávníky mají malé zastoupení a vyskytují se jen roztroušeně. Ptačí lokality na travních porostech – hnízdiště chřástala polního Hnízdiště chřástala polního lze nalézt v okr. Chomutov, o. Ústí n. L. Ptačí lokality na travních porostech – hnízdiště bahňáků U bahňáků /čejka chocholatá, bekasina otavní, vodouš rudonohý, břehouš černoocasý/ (oproti chřástalu polnímu) je počet hnízdišť malý.
27
Obr. 2
Obr. 3
28
Obr. 4
V rámci vymezených lokalit zahrnutých do LPIS se nachází v ČR ze zájmových lokalit např.: - bahňáci …………………………… 3 tis. ha - chřástal polní ……………………… 24 tis. ha.
29
4. Negativní vlivy působící v krajině a jejich eliminace Nežádoucí vlivy na půdu a krajinu: Neobdělané pozemky - úhor, eroze půdy a protierozní ochrana Úhor na orné a zemědělské půdě V období po roce 1990 jsme se potkali v předcházejícím období s nezvyklým jevem, kterým úhor na orné a zemědělské půdě. Jeho rozsah se postupně měnil,v následných letech narůstal, v posledním období klesl. Neobdělané pozemky byly nejvíce zastoupeny zejména v oblastech s méně úrodnými půdami severních a západních Čech, nacházely se však i v dalších produkčnějších oblastech na pozemcích lepší kvality. Obrovské rozdíly v zastoupení úhoru na orné půdě mezi jednotlivými kraji ukazuje graf. Graf 12 Úhor na orné půdě Podíl úhoru z výměry orné půdy podle krajů
% 12
10
1995
8
2000 6
4
2
0 SČ
JČ
ZČ
SeČ
VČ
JM
SM
ČR
Možná rizika úhoru Vliv úhoru na rostlinná společenstva je široký a může se projevovat v mnoha směrech. Úhor na zemědělské půdě může podpořit: • zaplevelení úhoru a šíření plevelů na okolní plochy • zastoupení / rozšiřování invazních druhů rostlin • výskyt alergenních druhů rostlin • nálet dřevin a křovin.
30
Vlivem úhoru dochází i k dalšímu k ovlivnění půdy, přírody a krajiny, jako • ovlivnění vodního režimu, někdy i s riziky pro kvalitu vod • projevům eroze na orné půdě a dalšímu ovlivnění až po degradaci půd • ovlivnění estetické hodnoty /rázu krajiny • přemnožení některých škůdců polních plodin. Doprovodným jevem někdy může být i „opouštění polí“- odchod zemědělců za lepším povoláním, než nabízí zemědělství. Vývoj rozsahu úhoru na zemědělské půdě (v rozčlenění na ornou půdu a travní porosty) v období let 1995- 2000 uvádí tabulka 12. Tab. 14 Vývoj úhoru v ČR – 1995 až 2000 Roky Výměra nevyužívané zemědělské půdy – ha Výměra zemědělské ORNÁ TRAVNÍ CELKEM půdy PŮDA POROSTY
% z výměry zeměd.půdy
1995 1996 1997 1998 1999 2000 Průměr
4 297 756
56 089
83 014
139 103
3,25
4 279 452
83 968
68 687
152 654
3,57
4 279 939
56 717
63 101
119 817
2,80
4 284 303
51 375
54 771
106 146
2,48
4 282 446
58 644
58 938
117 582
2,74
4 279 876
71 150
71 310
142 460
3,33
x
62 990
66 637
129 627
3,03
Rozpětí x 51 – 84 tis. 55 – 83 tis. zaokrouheno Zdroj: ČSÚ, MZe, VÚZE (zpracovala AOPK ČR)
106 – 153 tis. 2,5 – 3,6 %
Tab. 15 Rozloha úhoru na orné půdě v Severočeském kraji a ČR v období 1995 až 2000 tis. hektarů 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Severočeský kraj 25 814 30 756 24 150 21 031 27 179 26 629 ČR 51 375 58 644 56 089 83 968 56 717 71 150 % z výměry orné půdy -
Severočeský kraj ČR
1995
1996
1997
1998
1999
2000
10,04 1,78
12,18 2,67
9,74 1,83
8,58 1,66
11,08 1,89
10,86 2,30
31
Tab. 16 Rozsah úhoru /neobdělaných půd ve vybraných okresech Ústeckého kraje - 20002001 Rozsah úhoru Okresy hektary % z výměry orné půdy 2000 2001 2000 2001 Ø Chomutov
662
3477
2,8
14,5
8,7
Most
2310
1653
23,8
17,0
20,4
Teplice
3289
2846
39,1
33,9
36,5
Ústí n. L.
1368
1927
23,9
34,2
29,1
x
x
2,3
3,8
3,1
ČR Zdroj: ČSÚ
Tab. 17 Rozloha úhoru na orné půdě v Ústeckém kraji v období 2000 až 2004 Úhor na orné půdě - tis. hektarů 2000 Ústecký kraj ČR
Ústecký kraj ČR Zdroj: ČSÚ
2001
2002
2003
2004
15 656 18 935 8 149 15 071 5 238 83 149 71 150 115 579 176 990 54 539 Úhor na orné půdě - % z výměry orné půdy (z výkazu osevů) 2000
2001
2002
2003
2004
8,2 2,3
10,0 3,8
5,2 3,0
9,4 6,4
3,3 1,5
V roce 2003 rozsah úhoru na orné půdě citelně vzrostl. V následujícím roce 2004 naopak došlo k silnému poklesu rozlohy úhoru na orné půdě. Tab. 18 Meziroční rozdíly rozsahu úhoru na orné půdě (2003-2004) Úhor na orné půdě ha % z orné půdy 2003 2004 2003 Ústecký kraj 15 071 5 238 9,4 ČR 176 990 54 539 6,4 Tab. 19 Rozsah úhoru na orné půdě V ČR 1990- 2004 Roky 1990 1991 1992 1993 1994 tis.ha 3 4 6 32 56 Roky 1998 1999 2000 2001 2002 tis.ha 51 58 71 115 83
32
1995 56 2003 176
2004 3,3 2,0
1996 83 2004 54
1997 56 x x
Plošné rozložení úhoru na orné půdě Největší plošné rozložení úhoru na orné půdě v rámci republiky vykázaly: V roce 2001 - úhor na1/3 ploch - okresy Ústí n. L.,Teplice, Č.Lípa, Jablonec n.N., Trutnov, Karviná - úhor na 1/6 ploch- okresy Most, Chomutov, Děčín, Liberec V roce 2003 okresy Karviná, Ústí n.L., Chomutov a Liberec, Teplice, Česká Lípa, Louny a Plzeň-sever. Souhrnně lze uvést, že podíl úhoru na orné půdě v ČR (při určitém kolísání) v průběhu celého 15-letého období zvyšovala ke zřetelnému poklesu došlo až v roce 2004. Rozložení úhoru na celém území bylo nerovnoměrné, při čemž Ústecký/ Severočeský kraj a zájmové pánevní okresy patřily k nejvíce ovlivněným. Předpokládá se že důvodem k zásadnímu poklesu rozlohy úhoru v roce 2004, bylo zejména zavedení dotačních podpor s účastí evropských peněz; to by mělo být poučením i pro další období. Plošné rozložení úhoru na orné půdě Největší plošné rozložení úhoru na orné půdě v rámci republiky vykázaly: V roce 2001 - úhor na1/3 ploch - okresy Ústí n. L.,Teplice, Č.Lípa, Jablonec n.N., Trutnov, Karviná - úhor na 1/6 ploch- okresy Most, Chomutov, Děčín, Liberec V roce 2003 okresy Karviná, Ústí nad.L., Chomutov a Liberec, Teplice, Česká Lípa, Louny a Plzeň-sever. Eroze půdy, protierozní ochrana Projevy půdní eroze záleží zejména na klimatických, půdních a hydrologických poměrech, svažitosti a celkovém charakteru krajiny v zájmovém území a způsobu jejího využití. Vodní eroze Vodní eroze na zemědělské i nezemědělské půdě je způsobena celou řadou faktorů a interakcí jejich vzájemného působení v prostoru a čase. K hlavním příčinám eroze patří vysoké procento zornění, organizace pozemků včetně jejich velikosti, nevhodný způsob hospodaření na půdě, ale i obdělávání pozemků ve vztahu k vrstevnicím, nevhodná skladba plodin pěstovaných na svažitých pozemcích (s nízkým protierozním účinkem a nedostatečně dlouhý rostlinný kryt na pozemcích v průběhu roku. Vedle svažitosti pozemků (délky a sklonu svahu) má na projevy eroze vliv množství dešťových srážek a přívalové deště ve sledovaném území. Podle hodnocení náchylnosti zemědělských půd (podle VÚMOP), je k vodní erozi na základě půdních a morfologických podmínek potenciálně ohroženo vodní erozí 42 % půd. Vodní eroze v ČR
33
Graf 13
Vodní eroze zemědělských půd ČR (potenciální riziko ohrožení dle VÚMOP)
Nejohroženější 14%
P.neohrožené 4%
Silně ohrožené 10%
Půdy ohrožené 18%
Náchyl.k erozi 28%
Mírně ohrožené 26%
Zdroj: VÚMOP V těžebních oblastech jednotlivé kroky těžby (skrývka pozemků, narušená krajina, vznik hald) příslušné operace a důsledky těžby pak zesilují obvyklé proerozní faktory. Tab. 20 Potenciální ohrožení zemědělských půd vodní erozí v zájmovém území Ústeckého kraje (%) Vodní eroze Chomutov Most Teplice Ústí n.L ČR Silná a velmi silná Extrémní Spolu
15,5 18,0 33,5
15,6 17,3 32,9
26,5 26,2 52,7
45,0 40,0 85,8
10,0 13,9 23,9
Jednotlivé faktory ovlivňující vodní erozi se mohou vzájemně kumulovat. Při postižení většího (hlavně svažitého) území extrémními přívalovými dešti může docházet až k povodňovým situacím s dopady nejen na pozemcích ale i v korytech řek. Ve svých důsledcích povrchový odtok a následná eroze ohrožují zejména úrodnost půdy, zhoršují kvalitu povrchových vod a zanáší nádrží a vodní toky. Ukazuje se, že více než 40 % rozlohy zemědělské půdy vyžaduje zajištění protierozní ochrany. Dobře řešená protierozní ochrana území musí sledovat jako základní cíle: - co nejvíce podpořit vsakování vody do půdy - omezit možnost soustřeďování odtoku do stružek a rýh, to znamená podpořit jeho rozptylování - zpomalovat a neškodně odvádět povrchový odtok tak, aby nenabyl unášecí síly, schopné odnášet zeminu a více podpořit jeho vsakování. V posledních létech u nás zřetelný pozitivní trend rozšiřování ploch trvalých travních porostů, který v zájmovém území okresů Ústeckého kraje je citelně větší. Trvalý vegetační kryt travních porostů patří z hlediska protierozní ochrany velmi cenný. Způsoby protierozní ochrany ukáže schéma v textu. 34
Za nejefektivnější se považují protierozní opatření realizovaná v rámci komplexních pozemkových úprav, které jdou nad rámec často malé půdní držby a provádí se podle konkrétních podmínek v rámci větších územních celků (povodí). V některých případech se jeví jako aktuální, aby protierozní ochrana byla současně pojímána i jako protipovodňová ochrana. Graf 14 Potenciální ohrožení půd vodní a větrnou erozí (podle VÚMOP) % z.p. 90
eroze vodní
80
eroze větrnou
70 60 50 40 30 20 10 0 Neohrožené
Mírně ohrožené
Ohrožené
Silně ohrožené
Nejohroženější
Vzájemné relace mezi rozsahem jednotlivých kategorií vodní a větrné eroze ukazuje graf; současně potvrzuje existenci, ale menší rozsah nebezpečí větrné eroze.
Povrchový odtok vod a vodní eroze ohrožují úrodnost půdy (odnos půdních částic a živin) a zhoršují kvalitu vod. Riziko eroze se zvyšuje s větší svažitostí pozemků, přívalovými srážkami i nevhodným způsobem hospodaření na půdě.
35
BIOTECHNICKÁ ORGANIZAČNÍ AGROTECHNICKÁ TECHNICKÁ
PROTIEROZNÍ OPATŘENÍ (PEO)
♣ systém protierozních mezí ♣ zasakovací pásy ♣ protierozní průlehy ♣ sanace drah soustředěného povrchového odtoku Biotechnická opatření představují nejefektivnější způsob odvedení odtoků přívalových srážek ze zemědělsky využívaných pozemků. Biotechnické liniové stavby v kombinaci se zelení mohou být součástí lokálních biokoridorů a tvořit základ územních systémů ekologické stability (ÚSES).
♣ změna kultury zatravněním pozemku (nižší procento zornění), nebo zalesněním ♣ rozmisťováním plodin na pozemky se zřetelem na jejich protierozní charakter ♣ změna velikosti či tvaru pozemků
♣ obdělávání pozemků po vrstevnicích ♣ ponechání posklizňových organických zbytků na pozemku, popř. mulčování ♣ výsev do hrubé brázdy, ochranné plodiny, strniště ♣ přerušované brázdování ♣ terasování svažitých pozemků ♣ protierozní příkopy a hrázky ♣ protierozní kanály ♣ protierozní nádrže ♣ sanace strží
36
Větrná eroze Větrnou erozí je potenciálně ohroženo 7,5 % zemědělských půd České republiky. K nejvíce ohroženým územím patří jižní Morava, ale i některé okresy na severu Čech (např. Louny, Litoměřice). Tab. 21 Potenciální ohroženost zemědělských půd větrnou erozí Kategorie Náchylné Mírně Neohrožené Ohrožené ohrožení půd k ohrožení ohrožené Procentické 77,5 9,7 5,7 5,4 zastoupení Zdroj: VÚMOP
Silně ohrožené
Nejohroženější
1,8
0,3
U větrné eroze (podobně jako u eroze vodní) je nejúčinnější protierozní ochrana zajišťována v rámci komplexních pozemkových úprav. Aktuální ohrožení větrnou erozí závisí především na klimatických podmínkách v daném období, zejména v době, kdy je orná půda bez rostlinného pokryvu. Větší riziko větrné eroze je v období s nízkými dešťovými srážkami i teplotami (výsušné větry) v předjarním období a dále po sklizni zemědělských plodin na podzim, kdy je působení větrné eroze největší, protože půda není dostatečně chráněna vegetací. Největší riziko ohrožení půd větrem je u lehkých písčitých půd. S přibývajícím obsahem jílnatých částic se většinou riziko eroze půd snižuje (nikoli spraše). Větrnou erozí je odnášena půda z pozemků a tím dochází ke zhoršování půdní úrodnosti, k zanášení přirozených i umělých nádrží a současně též k nežádoucímu ovlivnění kvality povrchových vod, případně k dalším škodám. Pozemkové úpravy Hospodaření v krajině v předcházejícím období negativně ovlivnilo velkoplošné intenzivní hospodaření a kvantitativní ochrany zemědělského půdního fondu. To se odrazilo v redukci rozptýlené zeleně v krajině, negativně ovlivnilo vodní režim, podpořilo erozi a zhutnění půd a mělo nepříznivé dopady biodiverzitu, ekologickou stabilitu a krajinný ráz. Jednou z důležitých cest, jak dlouhodobě zlepšovat nepříznivý stav půd a krajiny jsou pozemkové úpravy. V současné době PÚ v prvé řadě vyjasňují vlastnické vztahy k půdě a obsahově směřují k rozdělení příliš velkých pozemků na menší v míře odpovídající členitosti daného území, ke zlepšení propustnosti krajiny, ke zlepšení vodohospodářské, protierozní a protipovodňové ochrany půdy. Při provádění komplexních pozemkových úprav, v rámci tzv. společných zařízení, je mimořádná pozornost směrována na zajištění územních systémů ekologické stability. Komplexní (ale i jednoduché) pozemkové úpravy by vždy měly zajistit dobrou vyváženost a správný poměr hospodářských a ekologických postupů, ochranu krajiny a podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství. Při dotačních podporách mimoprodukčních funkcí zemědělství pozemkových a komplexních pozemkových úprav je nutné zajistit ochranu a tvorbu krajiny, a realizovat soubory opatření v pojetí většího územního celku, což posiluje jejich účinnost a efektivnost.
37
ZÁMĚREM pozemkových úprav (PÚ) je uspořádání vlastnických práv k pozemkům, prostorové a funkční úpravy hranic a vytvoření podmínek pro - racionální hospodaření - ochranu a zúrodnění půdního fondu - zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability
POZEMKOVÉ ÚPRAVY
PŘEDMĚTEM PÚ JSOU všechny pozemky v zájmovém území (například katastry jedné i více obcí) bez ohledu na dosavadní způsob využívání pozemků, existující vlastnické a užívací vztahy
REALIZACI PÚ PŘEDCHÁZÍ průzkum a zhodnocení • přírodních, půdně klimatických podmínek • způsobu využití pozemků, včetně jeho vlivu na životní prostředí • stavu a ochrany půdy, erozního ohrožení, vyjasnění záplavových území • stavu a ochrany vodních zdrojů i stavu vodních toků a ploch • stavu a ochrany přírody a krajiny (chráněná území, pásma ochrany vodních zdrojů, zeleň v krajině, krajinný ráz) • potřeby zúrodňovacích opatření a asanačních opatření na degradovaných a kontaminovaných půdách
SOUČASTÍ PÚ je vymezení obvodu PÚ, nové uspořádání pozemků, plán společných zařízení, zahrnující technická, vodohospodářská zúrodňovací a ekologická opatření (viz samostatný list) a souborná zpráva a zhodnocení přínosů ve vztahu ke stanoveným cílům
Poznámka • Zájmy ochrany půdy, vody a krajiny mají přednost před jinými požadavky • Náklady na ochranu půdy a ostatní složky životního prostředí v krajině a zpřístupnění pozemků hradí stát
38
POZEMKOVÉ ÚPRAVY
PLÁN SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ jako agroekologicky významná součást PÚ zahrnuje
Úvodní část Účel a přehled opatření, zásady společných zařízení
Opatření ke zpřístupnění pozemků Uspořádání hlavních a vedlejších cest a jiné
Protierozní opatření k ochraně ZPF Opatření k ochraně před vodní erozí a před větrnou erozí
39
Vodohospodářská opatření v krajině
Vyhodnocení podkladů k PÚ
Opatření ke zlepšení vodních poměrů, ochraně vod, ochraně před povodněmi, stavby k závlaze a odvod.
Územně plánovací dokumentace, projektová dokumentace a jiné
5. Ochrana přírody a krajiny Chráněná území V ČR existuje 5 kategorií chráněných území (CHÚ) a to národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Ze zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny je hospodaření v chráněných území limitováno. Velkoplošná chráněná území (NP, CHKO) mají pevně stanovený režim hospodářské činnosti s řadou omezení z hlediska ochrany přírody (ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu, typických znaků i přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí). Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické geograficky nepůvodní druhy rostlin a živočichů a měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s podmínkami ochrany CHÚ. Z toho důvodu je zemědělská činnost je v těchto územích značně omezena. Chráněná krajinná oblast je ze zákona jsou rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených travních a lesních ekosystémů, s hojným zastoupením dřevin aj. Pro zvláště chráněná území se vypracovávají plány péče, jako odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který navrhuje opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany na 10 -15 let., které zajišťují orgány ochrany přírody. K bližšímu určení způsobu ochrany přírody chráněných krajinných oblastí se vymezují zpravidla 4 (nejméně 3) zóny odstupňované ochrany přírody. První zóna má nejpřísnější režim ochrany. Je v ní zakázáno umisťovat nové stavby, měnit využití území, skladbu a plochy kultur, hnojit pozemky a pod. V první a druhé zóně CHKO nelze hospodařit způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména které mohou měnit biologickou rozmanitosti, ekosystémy, vodní režim, nelze používat biocidy apod. Chráněná území v zájmovém území Ústeckého kraje V Ústeckém kraji se vyskytují prakticky všechny kategorie chráněných území. V zájmových okresech Ústeckého kraje je jedno z největších CHKO – České středohoří a řada přírodních památek a přírodních rezervací. Rozložení chráněných území (jmenovitě CHKO, PP a PR) v okresech Chomutov, Most, Teplice a Ústí n.L. uvádí – přiložená výseč mapky Chráněná území přírody . V legendě k mapě jsou vedle CHKO vyznačeny - Přírodní reservace …. O - Přírodní památky ….. ∆ Chráněná krajinná oblast České středohoří CHKO České středohoří jako celek (o celkové rozloze přesahující 100 km2) se rozprostírá po obou stranách dolního toku české části Labe a zaujímá téměř celou geomorfologickou jednotku stejnojmenného pohoří. Je vulkanickým pohořím s cennými lesními a zejména stepními lokalitami, zemědělsky obhospodařovanou půdou, ale i průmyslovými aglomeracemi a rozlehlými lomy. Patří k botanicky nejbohatším územím (s převahou teplomilné květeny), nachází se na něm 160 druhů živočichů, z nichž více než 100 je kriticky, anebo silně ohrožených.
40
Ze zájmových území CHKO České středohoří zasahuje do 3 ze 4 okresů, a to Mostu (kde zaujíma asi na 5 % jeho rozlohy), Teplic (asi 15 % rozlohy) a Ústí n. L. (asi z 50 % jeho rozlohy). K úlohám CHKO České středohoří patří uchování přírodních hodnot a krajinného rázu, ale i rekonstrukce krajiny mnohde poškozené necitlivým hospodařením a ekologicky destabilizované. Proto zemědělské subjekty, které hospodaří na území CHKO využívají agroenviron- mentální programy (AEP) EU, s jejichž využíváním se počítá i v dalším období. Tyto programy jsou nástrojem zemědělské politiky, který umožňuje platit zemědělcům za poskytnutí určitých služeb. Hospodáři obdrží úhradu za to, že omezí své hospodářské aktivity se záměrem snížení jejich dopadu na životní prostředí, anebo naopak zajistí jiné vymezené činnosti zaměřené na OŽP a ochranu krajiny (nepatří mezi obvyklou hospodářskou činnost) a hospodaří podle Zásad správné hospodářské praxe. NATURA 2000 – evropsky chráněná území a ptačí lokality Zájmového území Ústeckého kraje se týká i soustava evropsky chráněných území – Natura 2000, která se opírá o příslušné směrnice Rady EU, a to - o ochraně volně žijících ptáků a - o ochraně přírodních stanovišť. Záměrem jejich plnění je ochrana biodiverzity, ochrana ohrožených druhů rostlin a živočichů a přírodních stanovišť a sladění zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením na příslušných lokalitách. Na území Ústeckého kraje byly vymezeny a vládou ČR vyhlášeny (schváleny) ptačí oblasti ptačí oblasti. Na základě mapování výskytu přírodních biotopů byly schváleny evropsky významné lokality (67 lokalit na rozloze cca 400 km2). Schválené lokality a ptačí oblasti podléhají rovněž diferencované ochraně. V období uplynulých cca 50 let prošlo zemědělství zatěžkávací zkouškou intenzivní zemědělské výroby a rozvoje těžby nerostných surovin se všemi dopady na půdu, přírodu, krajinu a biodiverzitu. Jeden z možných dokladů ukazuje na příkladu početních změn drobné zvěře v přírodě (graf).
41
Graf 15 Změny početních stavů drobné zvěře v krajině kusy 1200000 1000000 800000 600000 400000 200000 0 1970
1980
1985
1990
roky
1995
Zajíci Bažanti Koroptve 2000
2001
Krajinotvorné programy Krajinotvorné programy MŽP zahrnují dvě alternativy podpor, a to - Programy péče o krajinu (PPK) PPK se zaměřují především na udržování kulturního stavu krajiny, podporu přírodních rostlinných a živočišných druhů, stabilizaci erozních projevů a biologická protierozní opatření a péči o ZCHÚ. - Programy revitalizace říčních systémů (PRŘS). Zájmová území s citelným antropogenním mají dost příležitostí pro využití revitalizací. V rámci Koncepce krajinotvorných programů v Ústeckém kraji (zpracované AOPK ČR v Ústí n.L.) jsou vytipovány vybrané postižené oblasti, a navržena opatření k odstranění zátěží se záměrem zlepšení stávající situace. Součástí opatření jsou například úprava/ napřímení a opevnění vodotečí, údržba neobhospodařovaných lokalit (úhoru), výsadby větrolamů a zeleně, zlepšování lesních porostů výsadbou původních dřevin, komplexní revitalizace toků, zřizování rybích přechodů, výstavba malých vodních ploch (mokřadů a tůněk) pro obojživelníky apod. V Ústeckém kraji v roce 2004 byla v rámci PPK poskytnuta finanční podpora na úrovni 16 mil. Kč (z toho 2/3 na obnovy po povodních). K opatřením patřily akce zaměřené na podporu druhové rozmanitosti (vč. zachování vybraných biotopů na Chomutovsku, zabezpečení štol jako zimovišť pro netopýry apod.). K opatřením zajišťovaným z těchto prostředků patřily především akce zaměřené na podporu druhové rozmanitosti (např. zachování významných
42
biotopů na Chomutovsku, zabezpečení štol jako zimovišť pro netopýry apod.), V rámci – Programu revitalizace říčních systémů –v roce 2004 dosáhla výše dotací 8,3 mil. Kč. Těžištěm opatření byla obnova rybníků a řešení rybích přechodů.
43
6. Obnovitelné zdroje energie V ochraně ovzduší patří mezi priority využívání obnovitelných zdrojů energie na plynných paliv. Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie (OZE) vymezuje priority v oblasti OZE a uvádí i předměty podpor z prostředků Státního fondu životního prostředí. Do investičních podpor je zahrnuta m.j.: -výstavba malých vodních elektráren -výstavba větrných elektráren a -výstavba zařízení pro výrobu elektrické energie a tepla z biomasy. Využití vodní energie jako OZE Podmínky pro využití vodní energie jsou regionálně značně odlišné a závisí na úhrnu srážek a výškovém spádu vodních toků v dané oblasti. Hydroenergetický potenciál České republiky byl však již do značné míry vyčerpán v minulém století. Rozvoj využití energie větru jako OZE V závislosti na větrných podmínkách a aktivitě přístupu jednotlivých zemí docházelo po roce 1990 mez jednotlivými zeměmi k rozdílnému, ale celosvětově k silnému nárůstu využívání větrné energie. V rámci Evropy k průkopníkům větrných elektráren (VE) patří Dánsko a Německo.
Graf 16 Větrné elektrárny ve světě Instalovaný výkon větrných elektráren ve světě v období 1988 - 2002 MW 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 1988
1990
1992
1994
1996
2000
2002
Malé větrné elektrárny s nízkým výkonem 10 až 15 kW, na stožárech s výškou 15 až 20 m se mají využití pro rodinné či rekreační domy. Nejrozšířenější stožáry větrných elektráren mají v současné době na 100 až 120 m.
44
V polovině devadesátých let byly pro naše podmínky dostupné elektrárny o výkonu maximálně okolo 600 kW, dnes jsou běžné výkony 1 až 2 MW na jeden stroj (v příbřežních mořských vodách 3,5 až 5 MW). Podle ČEZ by výkon jedné větrné farmy měl dosáhnout alespoň 10 MW.
Tab. 22 Vývoj parametrů větrných elektráren v ČR Rok 1980 1885 1990 Jmenovitý výkon (kW) 30 80 250 Výška stožáru (m) 30 40 50 Roční výroba (MWh) 35 95 400 Přibližná cena (tis. EURO) 55 125 250 Zdroj: BWE
1995 600 78 1250 570
2000 1500 100 3500 1650
2005 5500 120 17000 -
Při úvahách o realizaci větrné elektrárny je podmiňující zejména větrný potenciál dané lokality. Proto hlavním zdrojem vstupních údajů jsou meteorologická, případně účelová měření směru a rychlosti větru. Při finančně náročné investici do velké větrné elektrárny je třeba zajistit alespoň jedno roční měření na konkrétní lokalitě s čidlem v co nejvyšší výšce nejlépe v ose budoucího rotoru. Využívání obnovitelných a tedy místních zdrojů energie přináší nezanedbatelný přínos ke zlepšení zaměstnanosti. V případě Německa, kde větrné elektrárny pokrývají již 5,9 procent spotřeby elektřiny a odvětví větrné energetiky v roce 2003 zaměstnalo 45 400 osob. V rámci EU v roce 2005 dosáhl celkový instalovaný výkon větrných elektráren 40500 MW (tj. 2,8 celkové spotřeby EU); z toho připadalo na kapacitu německých VE 45 %.
Graf 17 Větrné elektrárny v Německu Výroba elektrické energie větrnými elektrárnami v Německu MW/rok 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 1990
1992
1994
1996
1998
45
2000
2001
2002
Energie větru v České republice Podle odborných pramenů v ČR jsou vhodné podmínky pro provoz větrných elektráren všude tam, kde je roční průměrná rychlost větru vyšší, než 5.3 m/s ve výšce 30 m nad terénem; Štekl uvádí rozpětí průměrné roční rychlosti větru 4,9 – více než 6,0 m/sec. Jedná se o lokality s nadmořskou výškou nejméně 500 m nad mořem, zejména pak pohraniční pohoří.
Obr. 5 Mapka rychlosti větru v ČR (výseč)
Legenda: > 6m/ sec. 5 - 6 m/ sec. 4 - 5 m/ sec.
46
Vliv VE na životní prostředí a krajinu Výroba elektrické energie větrnými elektrárnami má minimální negativní vlivy na životní prostředí. Větrné elektrárny nezatěžují při svém provozu okolní prostředí plynnými emisemi ani tuhými odpady. Za negativní lze považovat pouze jejich vliv na krajinu, kterou mohou narušovat vizuálně, emisemi hluku, vlivem na avifaunu ebeny. i rušením šíření radiového a televizního signálu. Rovněž je pravdou, né plná spolehlivost energie větru musí být řešena zálohovými zdroji. Proto před rozhodnutím o výstavbě jsou nezbytné dostatečné podklady k posouzení vlivu VE na přírodu, životní prostředí a krajinu. Důležité jsou i dobré vztahy s obcemi, na jejichž území mají elektrárny pracovat. Mezi první musí posouzení, zda projekt není lokalizován v území, kde by byl v zásadním střetu s ochranou přírody a krajiny (v praxi se často se poukazuje na podceňování krajinného rázu). Pro výstavbu větrných elektráren se musí vyloučit plochy podléhající zákazu zakládání staveb podle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. (NP, CHKO, NPR, PR,okolí NPPa PP). Zákonem chráněné oblasti leží převážně v oblasti vysočin a v horách, kde jsou příznivé větrné podmínky (tím se údajně ztrácí se tak 60 až 70 % vhodných ploch pro větrnou energetiku). Proto se doporučuje preventivně vypracovat studie z hlediska ochrany přírody a krajiny, a to se záměrem chránit estetické a přírodní hodnoty krajiny a krajinný ráz (i jako prevence před vizuální kontaminací prostředí). K tomu účelu lze využít metodický pokyn MŽP. Dalším omezením je nutnost respektování nařízení vlády č. 502/2000 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které je při určování realizovatelného potenciálu je nezbytné. Doporučuje se zpracování i akustické studie pro konkrétní lokalitu a to v době, kdy je znám převažující směr větru a předpokládané umístění elektráren. Mnohé diskuse se vedou i o negativním působení větrných elektráren na ptactvo. Odborné práce v této oblasti největší problémy nevidí. Negativní následky je však třeba eliminovat lokalizací elektráren mimo tahové cesty ptáků a také např. mimo tokaniště tetřívků. Umisťování VE Souhrnné odborné podklady uvádí, že v rámci ČR k oblastem s největší zásobou energie větru patří Krušné hory, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Moravsko-slezské Beskydy, Českomoravská vrchovina, Bílé Karpaty, Jizerské hory, Český les, Nízký Jeseník, Oderské vrchy, Doupovské vrchy, Brdy, České středohoří a Šumava apod. Z hlediska zájmových okresů je třeba připomenout, že na jednom z předních míst s největší zásobou energie patří Krušné hory. Existuje však řada nedořešených projektů a nerozhodnutých záměrů výstavby větrných elektráren v zájmovém území. Vždy je nutné posoudit konkrétní situaci a podmínky. Využití biomasy jako OZE Podle studie Evropské komise bude využívání obnovitelných zdrojů energie v roce 2020 v EU dávat práci cca 900 tisícům obyvatel, v rámci toho nejvíce při zpracování biomasy pro energetické účely. Protokol z Kjótu který náš stát ratifikoval v roce 2001, ukládá snížit emise skleníkových plynů v ČR o 8 % v porovnání se stavem v roce 1990 a to do roku 2008-2012. Jednou z cest využití biomasy pro výrobu energie (výroba tepla přímým spalováním, zpracování na kvalitnější paliva, výroba elektřiny a tepla apod.). V současné době je snaha biomasu pro spalování co možná nejvhodněji upravit, v podstatě přepracovat ji na biopalivo, které usnadní a zefektivní její spalování s minimálním dopadem na životní prostředí.
47
Koncepce agrární politiky v rámci programu modernizace a diverzifikace podporuje obnovitelné zdroje s předním zaměřením na bionaftu, bioetanol, biomasu. Energetický potenciál biomasy vzniká v podstatě akumulací sluneční energie při růstu organické hmoty především rostlinného původu. Kromě slunečního světla a živin z půdy spotřebovávají rostliny při svém růstu ještě CO2, který představuje hlavní „skleníkový“ plyn. Některé práce uvádí, že v podmínkách ČR připadá z obnovitelných zdrojů 69 % na biomasu (a do odpovídá to 22 mil. t ročně). Realizace programu využití biomasy jako OZE má přinést: - zlepšení kvality ovzduší, protože spalování biomasy je ekologické,do atmosféry se nedostávají další zplodiny podílející se na vzniku skleníkového efektu - je novou alternativou pro venkovský prostor, pro zemědělství a lesnictví nové pracovní příležitosti. Způsoby využití biomasy - biomasa zemědělských plodin (sláma, celé nadzemní části rostlin, vč. trav) Jedná se především o využití slámy obilnin; při zastoupení obilnin nad 65 %, vyvstává problém využití slámy, lze využít „nepoužitelnou“ slámu jako palivo.V méně produkčních oblastech se může jednat hlavně o biomasu ozimého žita a tritikale.jde především o - biomasa energetických rostlin Rostliny, které dosahují více než 12 t suché biomasy lze považovat za energeticky významné, nad 15 tun i z ekonomicky efektivní (v polních zkouškách na Chomutovsku dosáhly výnos – čirok zrnový 14,6 t, čirok Hyso 14,7, súdánská tráva 13,9). - biomasa rychle rostoucích rostlin Jedná se hlavně o některé druhy topolů a vrb; odhaduje se, že výnos biomas hektarové plantáže po 7 obmýtí, tj. 21 let – minimálně 320 t suché dřevní hmoty (k přednostem v OP – podpora biodiverzity, potrava a úkryt pro drobnou zvěř, hnízdění ptactva). - biomasa rostlin pro výrobu kapalných zdrojů energie – bionafty, etanolu Bionafta: U nás se jedná o produkci MEŘO – metylesteru řepkového oleje , tj. motorová nafta s obsahem 30-36 % MEŘO, vyráběného zejm. z řepkového semene; současná osevní plocha – cca 260 tis. ha, reálná možnost zvýšení na 350 tis. ha . Boetanol: Nejdůležitějšími plodinami k jeho výrobě jsou pšenice, cukrovka a brambory. Důvodem je využití vzrůstající nadprodukce. - biomasa pro výrobu bioplynu Tato cesta se nabízí v souvislosti s narůstajícím zatravňování i poklesem stavu skotu – v tom, že se biomasa travních porostů spolu s exkrementy hospodářských zvířat využije na výrobu bioplynu (20 % trávy, 80 % kejdy). V rámci ČR je podle odborných prací v současné době snaha biomasu pro spalování co možná nejvhodněji upravit, v podstatě přepracovat ji na biopalivo, které usnadní a zefektivní její spalování s minimálním dopadem na životní prostředí.
48
Rostlinná produkce pro energetické využití Předpokládá se, že rostlinná produkce bude mít značnou perspektivu v oblasti nepotravinářského využití, zejména řepka jako surovina pro bionaftu, cukrovka či brambory jako zdroj biolihu, rychle rostoucí dřeviny, energetické plodiny jako OZE. Pro řadu zemědělců mohou být právě energetické komodity zabezpečit žádoucí odbyt produkce, ekonomiku podniku a dlouhodobou perspektivu. Program výroby biopaliv Program výroby biopaliv byl potvrzen Usnesením vlády č. 1307/2005. Řeší množství produkce pro nepotravinářské užití. Stanovuje za cíl do roku 2010 zajistit náhradu 12 % fosilních paliv palivy alternativním, vyrobenými ze zemědělských surovin. V současnosti jsou motorová paliva vyráběna ze 100% z fosilních paliv, resp. z ropy, výjimku tvoří malé a omezené množství vyráběné bionafty, která obsahuje 30 % metylesteru řepkového oleje. Direktivou Evropského parlamentu a Rady Evropy č. 2003/30/ES je však nařízena povinnost přídavku obnovitelné složky do motorových paliv od roku 2006 ve výši minimálně 2 % (s tím, že každým následujícím rokem se toto množství zvyšuje o 0,75 %) a v roce 2020 20 % obnovitelné složky. Z uvedeného vyplývá, že potřebné množství bioetanolu pro rok 2006 je minimálně 100 tisíc tun a v každém dalším roce se bude potřeba zvyšovat o dalších cca 40 tisíc tun až do roku 2020. Vychází se z předpokladu, že v ČR se ročně vyrobí cca 6-7 mil tun obilí (spotřebuje 5 mil. tun). Pro výrobu 100 tisíc tun bioetanolu v roce 2006 je zapotřebí cca 340 tisíc tun obilí (na 40 tisíc tun bioetanolu pak každý další rok cca 135 tisíc tun obilí). V roce 2020 bude třeba na 660 tis. tun bioetanolu potřeba více jak 2 200 tisíc tun obilí. Realizace bioetanolového programu do roku 2020 zabezpečí produkci obilí bez vážnějších zásahů do zemědělské výroby a s pozitivními aspekty dlouhodobé perspektivy a prosperity této oblasti zemědělství. Ústecký kraj počítá s účastí při naplňování direktivy 2003/30 ES zvyšováním obnovitelné složky v motorových palivech – v projektu výroby bioeanolu v Litvínově (viz graf). Na realizaci budou zúčastněny i 4 zájmové okresy Chomutov, Most, Teplice a Ústí n. L. Celkovou potřebu obilí bude Ústecký kraji zajišťovat ze 60 %, zbývajících 40 % mimokrajské subjekty (s dovozovou vzdáleností 60-70 km).
49
Graf 18 Výroba biolihu v Ústeckém kraji Záměr projektu výroby biolihu v Ústecké kraji tis.tun 250
Výroba bioetanolu Potřeba obilí
200 150 100 50 0 2006
2007-2020
V Ústecké kraji, zahrnujícím i zájmové okresy/území by měla být hlavním zdrojem biomasy pro výrobu biopaliva především sláma, zemědělské energetické byliny, dřevo a lesní odpad. Pěstování obilí pro výrobu zamýšlenou výrobu bioetanolu přinese i produkci přibližně stejného množství slámy, která je velmi vhodnou energetickou surovinou. Při rozvinuté výrobě bioetanolu bude k využití pro výrobu energie asi 60-80 % obilní slámy; zbývající sláma zůstane u zemědělců pro vlastní využití a se jí na polích zaorá. V Ústeckém kraji se při výrobě 70 tisíc tun bioetanolu spotřebuje 240 tisíc tun vhodné odrůdy obilí, nabízí se zde tudíž jednoznačně možnost využití vyrobené slámy v množství přibližně 160 tisíc tun, které skýtá možnost vyrobit do 30 MW elektrické energie. Z OZE lze největší rozvoj využití očekávat u biomasy, která se bude pro energetické účely zřejmě uměle pěstovat (na půdě nepotřebné k produkci potravin). Rovněž využití energie větru má možnost rozšíření. Realizace záměrů v Ústeckém kraji přinese řadu pracovních příležitostí.
50
7. Závěr Možnosti využití antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova V podmínkách antropogenně postižené krajiny lze uplatňovat mnohá opatření, směřující k šetrnému a efektivnímu hospodaření, ke zlepšení situace a přímo či nepřímo k rozvoji venkova. Může se jednat o následující přístupy či opatřeni: 1. Cíleně využívat možnosti Programu rozvoje zemědělství jako programu přijatého pro období 2007-2013, při zvláštní pozornosti zajišťování agroenvironmentálních opatření na orné půdě a zejména při ošetřování travních porostů 2. Uplatňovat multifunkční přístupy řešení při zvláštní pozornosti využívání zemědělské produkce pro nepotravinářské a průmyslové účely (biopaliva). Podporovat obnovu tradičních a uplatnění nových profesí a služeb při zohlednění místních potřeb a podmínek. 3. Klást důraz na dosahování vysoké kvality a zhodnocení zemědělské produkce, podporovat produkci biopotravin. 4. Podporovat široké využití mimoprodukčních funkcí zemědělství, lesnictví a vodního hospodaření, ekologické zemědělství a uplatňovat přístupy trvale udržitelného rozvoje. 5. Zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů energie, při pozornosti uplatnění biomasy a v uvážené míře i větrné energie a jejich přednostní využití v obcích a venkovských sídlech. 6. Posílit úlohu zemědělství ve vhodných formách údržby krajiny, předejít ponechání neobdělané půdy (úhoru) a celkově zvýšit podporu péče o venkovské prostředí. 7. Podporovat uchování přírodních biotopů a ekosystémů v zemědělské a lesní krajině za využití agroenvironmentálních opatření, zlepšovat biologickou rozmanitost území. 8. Omezovat zatěžování zájmového území před nežádoucími chemickými látkami, nadměrnou prašností v pánevních oblastech, (nadlimitní ukazatele monitorovat), udržovat úrodnost zemědělských půd optimalizací výživy rostlin podle výsledků AZP, chránit půdu pře degradací. 9. Realizovat opatření zaměřená na ochranu před erozí při důrazu na biologická opatření a urychlování pozemkových úprav. 10. Minimalizovat negativní vlivy těžby nerostných surovin, podporovat útlumové programy těžby hnědého uhlí, pozornost věnovat řádnému provádění rekultivací i řešení starých zátěží (s účastí státu). 11. Zlepšovat vodohospodářské poměry v krajině (i vyvolaných těžbou), podporovat infiltrační a retenční schopnost půd, při využití dotačních systémů, plnit akční program platný pro zranitelné oblasti. 12. Pokračovat v opatřeních k ozdravění lesů poškozených emisními vlivy a zlepšování druhové skladby dřevin. 13. Využívat příhraniční polohy zájmových okresů Ústeckého kraje k posílení cestovního ruchu a forem venkovské turistiky při účelném využití chráněných území a kulturně historického potenciálu. 14. Zlepšovat životní podmínky a pracovní příležitosti venkovského obyvatelstva. Podporovat spolupráci zemědělců a obcí k podpoře společných aktivit (umožněných i PRV) k podpoře rozvoje a prosperitě venkova. 15. Naplňovat záměry Akčního plánu Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na léta 2007 - 2009.
51
8. Použitá literatura 1. Čermák P., Kohel J.: Rekultivace ploch devastovaných těžbou nerostných surovin v oblasti Severoč.hnědouhel.revíru 2. ČEZ: Do výstavby obnovitelných zdrojů plánujeme investovat 30 miliard korun. Ochrana přírody č. 7/ 2006 1. ČSÚ: Spotřeba minerálních hnojiv na 1 ha zemědělské půdy. ČSÚ Praha 2000 až 2003 2. ČSN 75 21 01 – Ekologizace úprav vodních toků 3. ČGS-Geofond: Roční statistiky těžby nerostných surovin. ČGS – Geofond Praha 4. Dlouhý T.:Dostupné technologie využití OZE 5. Dumbrovský M., Mezera J.: Metodický návrh pro pozemkové úpravy. Zpráva VÚMOP Praha 2002 6. EAVE: Výkon větrných elektráren v EU překročil 40 tis. MV. Zpravodaj MŽP č.4, 2006 7. Háková A., Klaudisová A., Sádlo J.: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. MŽP - Planeta č.3, 2004 8. Fišer B.: Agroenvironmentální programy na orné půdě. ČSOP B.Karpaty a SOP Praha 2004 9. Fišer B., Treml V.: Agroenvironmentální politika Evropské unie v ČR. Ochrana č. 6, 2005 přírody 10. Janeček M. a kol.: Ochrana zemědělských půd před erozí. ISV/VÚMOP Praha 2002 11. Just T., Šámal V., Dušek M. a kol.: Revitalizace vodního prostředí. AOPK ČR Praha 2003 12. Kender J.: Voda v krajině . MŽP, Consult Praha 2004 13. Kender J. a kol.: Teoretické a praktické aspekty ekologie krajiny. MŽP-Enigma Praha 2000 14. Kender. J., Novotná D.: Revitalizace říčních systémů. MŽP Praha, Enigma 1999 15. Klaudisová M.: Agroenvironmentální programy na mokrých a podmáčených loukách. ZO ČSOP Vlašim 2004 16. Kos J., Maršálková M.: Chráněná území České republiky. AOPK ČR – Shocart s.r.o. 1999 17. Kolektiv: Trvale udržitelný rozvoj České krajiny. Sborník konference ČSKI, SSSI Pardubice 2002 18. Kolektiv: Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR. MŽP ČR 2005 19. Kolektiv (Pražan J., Penk J. a kol.): Ochrana životního prostředí se zaměřením na zemědělství. MZe Praha 2004 20. Kutil A.: Energetický potenciál biomasy v ČR. Sborník z konference Biomasa pro energii v obcích a městech. CZ Biom Praha, 1998 21. Kvítek T., Tippl. M.: Ochrana povrchových vod před znečištěním dusičnany z vodní eroze a hlavní zásady protierozní ochrany v krajině. ÚZPI Praha, Zemědělské informace č.10, 2003 22. Laudát F., Holadová L.:Souhrn výsledků v zemědělství v okresech Chomutov, Most, Teplice a Ústí n/L. v období let 1990 - 2005. Zpráva KAK a OAK Most, 2005 23. Lhotský J. a kol.: Kultivace a rekultivace půd. VÚMOP Praha 24. MZe: Strategické cíle zemědělské politiky. MZe Praha, 2005 25. MZe: Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR v roce 2004. MZe 26. MZe: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR. MZe 2005 27. MZe: Sektorové programy zemědělských komodit. MZe Praha 2006
52
28. MZe: Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU 2004 – 2013. MZe 2004 29. MZe.: Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007-2013. Mze 2006 30. MŽP, MZe: Agroenvironmentální programy ČR. MŽP, MZe 2004 31. MŽP : Metodický pokyn k postupu OOP při vydávání souhlasu k umisťování staveb větrných elektráren. MŽP 2005 32. MŽP: Programy Ministerstva životního prostředí zajišťované SFŽP ČR. MŽP Praha 33. MŽP: Statistická ročenka životního prostředí. MŽP Praha 2004, 2005 34. MŽP: Statistická ročenka životního prostředí. MŽP Praha 2004 35. Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech 36. Němec J. a kol.: Ekonomické podmínky využití půdního fondu ČR po vstupu ČR do EU. Sborník ze semináře Špindlerův Mlýn 2004 37. Novák P., Vopravil J.: Zpracování digitálních map hydropedologických charakteristik půd ČR. Zpráva z výzkumného řešení projektu QD 1368, VÚMOP Praha 2003 38. Pázral E.: Větrná energetika a zemědělství. Úroda č.2 2000 39. Penk J.: Využití antropogenně postižené krajiny ke strategii rozvoje venkova, podkladová zpráva ke studii Agroenvironmentálních opatření, 2006 40. Penk J.: Metodický pokyn pro vymezování lokalit/ploch polopřirozených druhově pestrých luk a suchých stepních trávníků – návrh. Interní zpráva AOPK ČR Praha 2005 41. Penk. J.: Aktuální otázky agroekologie. Grafický soubor AOPK ČR Pha 2003 42. Penk J.: Stav a vývoj zemědělských ekosystémů. Grafický soubor AOPK ČR Pha 2003 43. Penk J.: Ochrana vod před znečištěním dusičnany. Grafický soubor ÚZPI Praha 2003 44. Penk J.: Zpráva o životním prostředí ČR – kapitola půda. Podklad pro zprávu o ŽP MŽP; AOPK ČR 2004 a 2005 45. Penk J.: Zeleň v zemědělsky využívané krajině se zřetelem na vegetační doprovody vodních toků, zeleň u komunikací a větrolamy. Zpráva AOPK ČR Pha 2005 46. Penk J.: Úhor na zemědělské půdě ČR – vývoj za období 15 let. Zpráva AOPK ČR Pha 2004 47. Penk J.: Podkladová zpráva pro přípravu návrhu vhodného technického zajištění managementu AEO EAFRD – část ošetřování travních porostů. Zpráva AOPK ČR Praha 2006 48. Penk J.:Zpráva o datovém vymezení vrstev pro agroenvironmentální tituly ptačí lokality a podmáčené louky aktualizací v roce 2005. Zpráva AOPK ČR Praha 2006 49. Penk J.: Infiltrační a retenční schopnosti půd a krajiny a možnosti jejich ovlivnění. Zpráva AOPK ČR Praha březen 2005 50. Penk J.: Mimoprodukční funkce zemědělství a ochrana krajiny. MZe-IVV Praha 2001 51. Penk J.: Metodický pokyn pro umísťování větrných elektráren v CHÚ a ostatní krajině (návrh 1. verze). Podklad AOPK ČR Praha pro MŽP, 1999 52. Pražan J., Kříž Z.: Vliv zemědělství na životní prostředí. Zpráva VÚZE Brno 1997 53. Sádlo J. a kol.: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. MŽP Praha, AOPKČR Praha v edici Planeta 54. Severa M.: Metodika tvorby registru polopřirozených travních porostů pro účely přidělování dotací. Zpráva AOPK ČR Praha 2005 55. Sequens E.: Větrná energie. Sdružení pro záchranu prostředí Praha, 2006
53
56. Šimon J.: K problematice nepotravinářské produkce rostlinné výroby. Rostlinná výroba č. 1, 2000. 57. Sklenička P.: Větrník na každém kopci. Ochrana přírody č. 7, 2006 58. Štekl J.: Větrná energie a její možnosti v ČR. Sborník Obnovitelné zdroje energie a možnosti jejich uplatnění v České republice, ČEZ 2003 59. Vráblíková J., Slavík L.: Základy pedologie a ochrany půdního fondu. UJEP Ústí n. L. 1994 60. Vrána K. a kol.: Revitalizace malých vodních toků. MŽP – Consult Praha 2004 61. Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v pozdějším znění 62. Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd
54
