Užití elektrické energie

Učební materiály pro předmět

Užití elektrické energie Část 1 Oboru Elektrikář 3. ročník

Pouze pro potřeby výuky SOŠ a SOU Kladno - Dubská

Verze 1.1

Vyučující: Mgr. Stanislav Dlouhý

Přípojky, druhy, provedení

Domovní přípojka • • •

Domovní přípojka připojuje domovní rozvod k veřejné rozvodné síti. Začíná na odbočce nízkého napětí a končí v domovní přípojkové skříňce, ve které jsou umístěny domovní pojistky. Domovní přípojku zřizuje provozovatel sítě na žádost zákazníka.

Připojení venkovního vedení 1. 2. 3. 4.

Pomocí střešních stožárů (nástřešníků) Přípojka závěsným kabelem ze sloupu venkovního vedení do HDS na domu HDS na sloupu a z ní přívod do ER zemí HDS přípojky provedené venkovním vedením se umísťují 2,5 až 3 m od konečného terénu. 5. Přípojka se provádí kabelovými vodiči o minimálním průřezu AYKY-J 4x16 mm2 nebo CYKY-J 4x10 mm2.

Zemní domovní přípojka • • •

U zemní domovní přípojky končí zemní kabel v přípojkové skříni. Minimální hloubka uložení přípojkového kabelu je 0,8m. Přípojková skříň se umísťuje vedle vchodových dveří do domu. U kabelových přípojek vedených v zemi se přípojková skříň usazuje spodním okrajem 0,6 m od konečného terénu.

Kontrolní otázky 1. Co je domovní přípojka (odkud – pokud)? 2. Jaké znáš druhy přípojek? 3. Kdo zřizuje el. přípojku? 4. Co je to HDS? 5. Jaká je minimální hloubka přípojkového kabelu? 6. Jak vysoko se umísťuje přípojková skříň u zemní a jak u venkovní přípojky?

Hlavní domovní vedení a odbočky k elektroměrům Hlavní domovní vedení • • • • •

Vede od přípojkové skříně (HDS) až k poslední odbočce k elektroměru. HDV se jistí v přípojkové skříni (HDS) nožovými nebo závitovými pojistkami. Délka HDV má být co nejkratší (max. 20 m). HDV se provádí minimálně vodiči AY 16 mm2 nebo CY 10 mm2. Hlavní domovní vedení je trojfázové vedení s minimální proudovou zatížitelností 63 A.

Odbočky od HDV • • • • • • •

Stoupací vedení v panelovém domě Odbočky k elektroměrům v jednotlivých poschodích Odbočujeme-li v odbočných rozvodnicích, musí být jejich spodní okraj 1,8 až 2,5 m nad podlahou. Odbočky k elektroměrům se provádí vodiči AY 10 mm2 nebo CY 6 mm2. Délka odboček k elektroměrům má být maximálně 15 m. Odbočky k elektroměrům se jistí v odbočných rozvodnicích. Odbočku k elektroměrům kratší než 3 m lze jistit před elektroměrem. Jmenovitý proud jističe před elektroměrem u jednofázového rozvodu při příkonu 5,5 kW je 1x 25 A a u třífázového rozvodu při příkonu 14 kW je 3x 25 A.

Kontrolní otázky 1. Co je to HDV, odkud kam vede ? 2. Jak a kde jistíme HDV? 3. Jaká má být délka HDV? 4. Jakými vodiči se provádí HDV? 5. Jaké parametry má mít HDV?

Elektroměrové rozvaděče Umístění měřícího zařízení • • •

•

•

Měřicí zařízení se zásadně umísťuje do elektroměrových rozváděčů. Elektroměrová část a podružný rozváděč musí být konstrukčně i opticky odděleny. V bytových domech se umísťují elektroměrové rozváděče na chodbě. Odbočení od hlavního domovního vedení je provedeno pro každý byt samostatnou odbočkou od hlavního domovního vedení. U rodinných domů se umísťují elektroměrové rozváděče vně objektu na trvale veřejně přístupném místě. Na nepřístupném pozemku umísťujeme elektroměrový rozváděč na hranici pozemku do pilíře oplocení. Elektroměrový rozváděč je zajištěn proti neoprávněné manipulaci v neměřených i měřených částech předepsanou plombou. Je vhodné umístit hlavní jistič a jistič sazbového přijímače pod společný plombovatelný kryt.

Elektroměry nesmějí být instalovány v: • kuchyních a WC, • koupelnách a sprchách, • výtopnách nebo vlhkých místnostech, • místnostech se zvýšenou teplotou, • prostorách se zvýšeným požárním nebezpečím a nebezpečím výbuchu. • Nesmějí se umísťovat nad schodiště. Vzdálenost od podlahy ke středu elektroměru nesmí být méně než 0,8 m a ne více než 1,8m (DIN) nebo 70 až 170 cm, je-li více elektroměrů nad sebou (ČSN), jinak 150 - 170 cm (ČSN).

V ER smí být: • • • • • • •

elektroměry, spínací prvek (sazbový spínač nebo přijímač hromadného dálkového ovládání), hlavní jistič před elektroměrem, jistící zařízení obvodu spínacího prvku (jistič HDO), ovládací relé (stykač) pro skupinové ovládání, ochranná svorkovnice (nulový můstek), případně další příslušenství sloužící výhradně pro účely měření spotřeby elektřiny.

Přístroje pro rozvod za elektroměrem se soustředí na samostatné rozvodnici nebo v rozváděči.

Zapojení dvousazbového elektroměru

Kontrolní otázky 1. Jaké znáš druhy ER rozvaděčů? 2. Nakresli schéma zapojení 1f elektroměru. 3. Nakresli schéma zapojení 3f elektroměru. 4. Kde se umísťují ER v bytových domech a kde se umísťují ER u RD? 5. Co smí a co musí být v ER? 6. Nakresli schéma zapojení dvousazbové 3f elektroměrové rozvodnice.

Rozvodnice a rozvaděče za elektroměrem Základový zemnič • Základový zemnič se pokládá jako uzavřený vodivý okruh do základů budovy. Jako materiál pro zemnění se používá pozinkovaná pásková ocel, jen v řídkých případech měď. • Za účelem ochrany proti korozi se pásek ukládá do asi 10 cm vysoké vrstvy betonu, která zároveň slouží jako dno. • V prostoru domovní přípojky nebo pod HR domu se instaluje přes základový zemnič lišta vyrovnání celkového potenciálu – Hlavní Ochranná Pospojovací Svorkovnice (HOPS) na kterou jsou připojeny: • základový zemnič, • přívod vody (je-li kovový), • odpadní potrubí (je-li kovové), • přívod a odvod topného média, • vnitřní rozvod plynu, • telefonní přípojka, • anténní stožár, • vodiče PEN popř. PE, • vodivé části budovy, např. ocelové nosníky. • Hlavní ochranný vodič je ochranný vodič, vedoucí od domovní přípojkové skříně, popř. od hlavního rozváděče, a u zařízení náhradního napájení od zdroje proudu, např. od generátoru. • Minimální průřez vodiče vedení pro vyrovnání celkového potenciálu je 6 mm2 Cu (tabulka). • Spojení lišty vyrovnání potenciálu s vodičem PEN se provádí u zemní přípojky u pojistek v domovní přípojkové skříni, u vzdušné přípojky na svorce hlavního vedení nejspodnějšího elektroměru nebo na skříňce nejspodnější odbočky hlavního vedení. • Minimální průřezy vodičů pro vyrovnání potenciálu jsou (tab. 1).

Pozor!!! - klema na vodoměru a plynoměru

Podružné (bytové) rozvaděče • • •

•

Elektrické rozváděče obsahují nadproudové ochrany, proudové chrániče RCD a přepěťové ochrany. Jako nadproudové ochrany se používají jističe pro vedení s minimální předepsanou schopností odpojení 6 kA. V bytech s více místnostmi se instalují někdy dva i více elektrických rozvaděčů. Instalují se uvnitř bytu, např. v prostoru kuchyně, aby bylo vedení k velkým spotřebičům, např. k elektrickému sporáku co nejkratší. Úbytek napětí na vedení mezi elektroměrem a spotřebiči nesmí překročit 3 % napětí sítě. Celkový úbytek napětí od domovní přípojky až k spotřebičům však nesmí být vyšší než 4 % síťového napětí.

Bytový rozvaděč obsahuje:

Příklady samostatných elektrických obvodů

Symboly na proudovém chrániči

Kontrolní otázky 1. Co je to základový zemnič a jak se realizuje? 2. Co je to hlavní ochranná pospojovací svorkovnice a co se na ní připojuje? 3. Co je to podružný rozvaděč, kam se instaluje, co obsahuje? 4. Jaké samostatné obvody vedou z podružného rozvaděče? 5. Nakreslete schéma jednoduchého bytového rozvaděče.

Světelné a zásuvkové obvody Druhy sítí TN

10mm2 Cu (16mm2 Al) a více – používáme zpravidla síť TNC Méně než 10mm2 Cu (16mm2 Al) – nutno použít síť TNS

Referenční způsoby uložení kabelů a vodičů • •

Skrytá instalovaná vedení se mohou poškodit při připevňování obrazů, zrcadel nebo závěsných skříněk. Proto musí být možno zjistit jejich průběh. Průběh vedení se může ale dodatečně zjistit jen při dodržení elektroinstalačních zón stanovených v normách.

Elektroinstalační zóny v obytných prostorách

Úbytek napětí na vedení, impedanční smyčka Příklad 1 • Jak velký úbytek napětí vznikne na dvojitém hliníkovém vedení o průřezu 10mm2, je-li dlouhé 300m a prochází-li jím proud 25A? (ρ = 2,7 . 10-2 Ω.mm2.m-1) R=ρ.l/S

[Ω; Ω.mm2.m-1, m, m2]

R = 0,027 . 600 / 10 = 1,62 Ω ∆U = R . I = 1,62 . 25 = 40,5 V [V; Ω, A]

Příklad 2 Navrhněte výpočtem průřez přívodního kabelu k myčce o výkonu 2,5 kW, ρ = 0,0178 Ω.mm2.m-1. Délka vedení je 25 m, úbytek napětí dle ČSN max. 5%.

1.

2.

3.

4.

Ochrana samočinným odpojením od zdroje v sítích TN

Impedance poruchové smyčky •

•

•

•

Impedanci vypínací (poruchové) smyčky měříme u spotřebičů, tj. na konci vedení, zpravidla už pod napětím, abychom zjistili, jestli v případě poruchy skutečně „vypadne“ jištění. Podle normy ČSN 33 2000-4-41 musí být impedance poruchové smyčky v souladu s hodnotou použitého ochranného prvku, aby v případě zkratu mezi fázovým vodičem a chráněnými neživými částmi došlo k odpojení vadného obvodu od zdroje v předepsaném čase. Pro splnění této podmínky musí být splněn vztah:

Než tento vzoreček použijeme, je nutno předem zjistit hodnoty veličin, které se v něm vyskytují:

a) Impedanci smyčky Zsm zjistíme změřením skutečné hodnoty pomocí vhodného měřícího přístroje (např. EUROTEST 61557). Před dosazením ale nesmíme zapomenout vynásobit tuto hodnotu bezpečnostním součinitelem 1,5.

b) Napětí U0 je jmenovité napětí proti zemi. Ve většině jednofázových i třífázových připojení použijeme 230 V.

c) Proud nutný pro samočinné odpojení v předepsaném čase Ia bývá největším oříškem. Pro napětí 230 V je předepsaná doba odpojení do 0,4 s. • • •

Pokud je v obvodu použit jistič s charakteristikou A, B, C nebo D, máme vyhráno. Hledaná hodnota vypínacího proudu totiž odpovídá předepsanému nastavení zkratové spouště. Hodnotu vypínacího proudu pak jednoduše zjistíme tak, že jmenovitý proud jističe vynásobíme součinitelem podle použité vypínací charakteristiky takto:

Pokud jsou použity pojistky – musíme vyhledat vypínací proud z charakteristiky dodané výrobcem. Pokud jsou použity proudové chrániče – hodnota vypínacího proudu je stejná jako jmenovitá citlivost chrániče.

Elektrické zařízení v koupelnách umývárnách a sprchách Koupelny - vymezení zón

Zóna 0 - vnitřní prostor koupací nebo sprchové vany. V prostoru se sprchou bez vaničky je zóna 0 od podlahy až do výšky 10 cm nad podlahou (dříve bylo 5 cm) a její půdorys je shodný s vymezením zóny 1. Zóna 1 - je ohraničena: a) definitivním povrchem podlahy a vodorovnou rovinou ve výšce 225 cm nad definitivním povrchem podlahy. Pokud je sprchová hlavice umístěna výše než 225 cm nad podlahou, končí horní hranice zóny 1 až ve výšce, která odpovídá výšce nejvýše upevněné sprchové hlavice nebo sprchového výtoku. Nad zónou 1 je zóna 2, která je ohraničena stropem, nebo je do výšky 300 cm, pokud je strop výše. b) svislou plochou, která obaluje koupací nebo sprchovou vanu, ve vzdálenosti 120 cm od nesnímatelné hlavice sprchy upevněné na zdi nebo na stropě pro sprchy bez vaničky. Zóna 1 nesmí nahrazovat zónu 0. Prostor pod koupací nebo sprchovou vanou je vždy určen jako zóna 1. Zóna 2 - je ohraničena: a) definitivním povrchem podlahy a vodorovnou rovinou ve výšce 225 cm nad definitivním povrchem podlahy. Pokud je sprchová hlavice umístěna výše než 225 cm nad podlahou, končí horní hranice zóny 2 až ve výšce, která odpovídá výšce zóny 1, tj. výšce nejvýše upevněné sprchové hlavice nebo sprchového výtoku;

b) svislou plochou na vnější straně zóny 1 a rovnoběžnou svislou plochou vzdálenou 60 cm vně od zóny 1. Sprchy bez sprchové vaničky nemají zónu 2, ale zóna 1 je ve vodorovném rozměru zvětšena na 120 cm, jak je definováno výše.

Koupelny - bezpečnost Ochrana elektrickým oddělením - transformátor může napájet pouze jediné el. zařízení nebo jedinou zásuvku. Ochrana malým napětím SELV a PELV – při použití této ochrany musí být kromě běžných požadavků splněno: Ochrana před dotykem živých částí v zónách 0, 1 a 2 se musí u všech elektrických zařízeních zajistit pomocí: • - přepážek nebo krytů zajišťujících stupeň ochrany krytem minimálně IPXXB nebo IP2X, nebo • - izolací, která je schopná odolávat zkušebnímu napětí AC 500 V po dobu jedné minuty. Ochrana před dotykem živých částí polohou a zábranou není dovolena. Doplňková ochrana: proudové chrániče • V místnostech, kde je umístěna vana nebo sprcha musí být všechny elektrické obvody vybaveny proudovým chráničem s vypínacím residuálním proudem, který nepřesahuje 30 mA. Proudový chránič není vyžadován pouze pro tyto obvody: a) obvody, ve kterých je jako ochranného opatření použito ochrany elektrickým oddělením, kdy pro každé elektrické zařízení je zřízen samostatně napájený obvod s vlastním transformátorem; b) obvody, u kterých je jako ochranného opatření užito SELV nebo PELV. Doplňková ochrana: doplňující ochranné pospojování • S ochranným vodičem musí být spojeny všechny nechráněné vodivé části a všechny neživé vodivé části upevněných zařízení uvnitř místnosti s koupací vanou nebo sprchou. • Doplňující ochranné pospojování se má zřizovat vně nebo uvnitř místnosti s koupací vanou nebo sprchou, avšak nejlépe na vstupu cizích vodivých částí do místnosti. • Jako cizí vodivé části se považují např.: kovové vodovodní a kovové trubky odpadu, kovové části vytápění a kovové části klimatizačního zařízení, kovové části plynovodu, přístupné kovové stavební prvky, atd. • Kovové potrubí, které je opatřeno povlakem z nevodivého plastu, není nutno připojovat k doplňujícímu ochrannému pospojování, pokud toto potrubí neobsahuje přístupné vodivé prvky, nebo pokud toto potrubí není připojeno k přístupným vodivým zařízením.

Nedovolené způsoby ochrany •

Ochrana nevodivým okolím a ochrana neuzemněným místním pospojováním nejsou dovoleny.

Instalace elektrických spotřebičů a zařízení. V zóně 0 může být instalováno pouze zařízení vyhovující podmínkám této zóny nebo zařízení napájené malým napětím 12 V. Síťové zdroje malého napětí však musí být mimo zónu 0, např. pod vanou nebo ve vedlejší místnosti. V zónách O, 1 a 2 nesmějí být žádné zásuvky a vypínače s výjimkou spínačů obvodu SELV v 1. a 2. zóně a zásuvek obvodů SELV v 2. zóně. V zóně 1 mohou být instalovány ohřívače vody, sprchová čerpadla, zařízení vyrobená pro tuto zónu a zařízení vybavená proudovým chráničem do 30 mA. V zóně 2 může být instalováno zařízení povolené v zóně 1, dále svítidla, ventilátory, topidla uložená do podlahy pod zónami 1, 2 a 3, jednotky pro vířivé vany s podmínkou, že mají proudový chránič do 30 mA. Prostor mimo zóny V tomto prostoru lze instalovat zásuvky, jsou-li chráněny oddělovacím transformátorem, pomocí SELV nebo proudovým chráničem do 30 mA.

Umývací prostor. Zásuvky a vypínače musí být vně umývacího prostoru ve výši 1,2 m. Ve školních učebnách nesmí být zásuvky umísťovány blíže jak 1,5 m od umývacího prostoru. Spodní okraj svítidla v umývacím prostoru musí být nad podlahou alespoň 1,8 m, nebo musí být svítidlo chráněno před mechanickým poškozením a mít krytí IPX1. V žádném případě nesmí být spodní okraj svítidla níže jak 40 cm nad horním okrajem umývadla.

Vyrovnání místního potenciálu. Doplňující pospojování musí spojovat ochranné vodiče s neživými vodivými částmi v zónách 1, 2 a mimo zóny, včetně ochranných vodičů zásuvek, kovových trubek vody, plynu, odpadu, ústředního vytápění, vzduchotechniky a přístupných kovových stavebních prvků. Pospojování musí být provedeno měděným vodičem průřezu alespoň 4 mm2. Spojení s ochranným vodičem může být realizováno i nepřímo přes některou kovovou trubku. Pospojování k vyrovnání potenciálu musí být provedeno i v koupelnách bez elektrické instalace (pro případ, že by se např. na kovovou armaturu vzduchotechniky dostalo nebezpečné napětí).

Kontrolní otázky 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Vyjmenujte a specifikujte zóny v místnostech s vanou. Může být v koupelně instalována zásuvka a pokud ano, tak za jakých podmínek? Co je to ochranné pospojení v koupelně a jak se provádí? V čem spočívá ochrana před úrazem pomocí ochranného pospojení? Vysvětli a nakresli princip ochrany pomocí proudového chrániče. Doplňte rozměry ke kótám v obrázku.

7. Doplňte rozměry ke kótám v obrázku.

Elektroinstalace v kuchyni Pro celkové osvětlení kuchyně je podle velikosti nutný minimálně jeden stropní vývod. Správného osvětlení pracoviště bez stínů docílíme dvěma na sobě nezávisle zapínatelnými pracovními světly pro sporák a dřez na umývání nádobí.

• • • •

• • •

Opékače topinek, kuchyňský robot, fritéza nebo kávovar se zapojují do zásuvek, které jsou umístěny v oblasti pracovního stolu. Počet zásuvek se řídí délkou pracoviště. Na metr pracoviště jsou nutné dvě až tři zásuvky. Zásuvky pro vestavěné spotřebiče, např. pro odsávač par, myčku, mikrovlnou troubu, sporák, ledničku a mrazničku mohou být instalovány v oblasti spotřebičů nebo přímo nad závěsnými skříňkami. Spotřebiče s výkonem nad 2 kW, např. elektrický sporák, myčka nádobí nebo ohřívač vody vyžadují vlastní přívod i jistič. Přívod k elektrickému sporáku a k oddělené troubě může být napájen z jedné zásuvky. Na přípojnou krabici je elektrický sporák nebo trouba připojena pětižilovým kabelem s pryžovou nebo plastovou izolací.

Zvonky a jejich kombinace • • • • •

Domovní zvonky jsou napájeny malým střídavým napětím ze zvonkového transformátoru s ochranou izolací. V domovních zařízeních se k akustické signalizaci používá zvonek nebo bzučák. V zařízeních s elektrickým vrátným nebo dvoutónovým gongem se doporučuje zvonkový transformátor se jmenovitým proudem 2 A. Protože se domovní zvonky napájejí malým napětím, nejsou nutná žádná další bezpečnostní opatření. Jako instalační materiál pro rozvody domovních zvonků používají např. zvonkové dráty v trubkách nebo sdělovací kabely.

Domovní zvonek s elektrickým vrátným pro tři bytové jednotky

Montážní (jednopólové) schéma elektroinstalace tlačítek

Úkol: Nakreslete jednopólové schéma obvodu na obrázku

Domácí telefony • •

Domácí telefon je zařízení, které spojuje dvě části domu např. dvě poschodí nebo byt s domovními vchodovými dveřmi. U domácích telefonů rozlišujeme přepínací a duplexní systém.

Přepínací domácí telefony

•

Duplexní domácí telefony mají dva hovorové okruhy, které fungují současně a nezávisle na sobě. Každý obvod se skládá ze sériového zapojení zdroje proudu, mikrofonu a reproduktoru

Domácí telefon v dvoudrátovém sběrnicovém zapojení

Domácí telefony Tesla

Zřizování telekomunikačních zařízení • • •

Telekomunikační zařízení, např. telefony nebo faxové přístroje jsou spolu spojeny přes veřejnou telekomunikační síť. Aby bylo umožněno připojení k síti, mají být v každé obytné budově přípojky pro telekomunikační zařízení. Instalace telekomunikačních vodičů má být prováděna tak, aby byla možnost výměny, např. v trubkách. Např. v domě s více byty musí být vodiče vycházející z přípojkové skříňky instalovány ve stoupacím vedení o vnitřním průměru min. 29 mm viz obrázek ZTZ 1.

Analogová telekomunikační zařízení • •

•

Telekomunikační zařízení jsou v celém světě založena na dvoudrátové spojovací síti. Přenos mezi dvěma účastníky se uskutečňuje různými způsoby. Provozovatelé sítě zprostředkovávají hovory a přenos dat pomocí měděného kabelu nebo světlovodného kabelu přes digitální ústřednu. Spojení mezi ústřednou a koncovým zařízením, např. telefonem, se uskutečňuje dvěma vodiči a to většinou analogově viz obrázek ZTZ 2.

Digitální telekomunikační zařízení (ISDN) •

•

V síti „ISDN“ dochází k přenosu mezi jednotlivými koncovými zařízeními digitálně kódovaným signálem. Tím je možné využívat současně přes společnou síť více služeb, např. telefon, fax nebo telefon s obrazem. Připojení účastníka k digitální síti se provádí dvoudrátovou linkou z ústředny k přípojkové skříňce zákazníka. Pro toto spojení se mohou použít dosud užívaná vedení a kabely instalované provozovatelem sítě.

Obrázek ZTZ 1

Obrázek ZTZ 2 •

•

Připojení ke sběrnici realizuje zásuvkovým spojením konektor RJ 45. Má osm kontaktů a připojuje se do čtyřpólových zásuvek ISDN. Pro zapojení ISDN se využívají jen čtyři střední kontakty (3 až 6). Analogové přístroje se mohou v síti ISDN dále používat přes terminálový adaptér.

Antény U antén pro příjem pozemních vysílačů je vysílač i přijímač na zemi. Rozlišujeme přijímací antény pro rozhlasový a pro televizní příjem. Pro rozhlasový příjem v rozsahu dlouhých vln (DV), středních vln (SV) a krátkých vln (KV) jsou vhodné tyčové antény (obr.). Pro rozsah velmi krátkých vln (VKV) se používají kruhové antény (křížové dipóly) nebo směrové antény. V závislosti na frekvenci (viz tabulka) se používají různé druhy antén.

• • • • • •

Křížové dipólové antény přijímají vysílače ze všech směrů, příjem je však slabší než u směrových antén. Směrové antény se nastavují ve směru k vysílači. Dosahují velkého výkonu, např. pro příjem stereo, a jsou necitlivé vůči rušivým odrazům. Televizní antény jsou vždy směrové a jsou voleny v závislosti na místním příjmu a přijímaných kanálech. Rozlišujeme antény kanálové, skupinové a širokopásmové. Kanálové antény jsou vhodné jen pro jeden kanál, mají však velký zisk. Skupinové antény jsou vhodné pro příjem více kanálů, např. kanál 5 až 8. Antény pro více rozsahů jsou širokopásmové antény např. pro kanály 21 až 69.

Montáž antén. Umístění antény se volí tak, aby měla co nejlepší příjem. Vhodné umístění je možno určit měřením signálu pomocí přenosné antény. Stanoviště musí být ale zvoleno tak, aby byly dodrženy minimální vzdálenosti od ostatních antén a venkovního vedení nízkého napětí (obr. 1). Antény nesmí také omezovat práci kominíka.

Satelitní antény Satelitní převaděče přijímají vysokofrekvenční signály ze země. Tyto signály se pak s jinou frekvencí vysílají jako rozhlasové a televizní programy zpět na zem. Vysílací pásmo rozhlasového a televizního vysílání je u satelitů mezi 10,7 GHz a 12,75 GHz. • Vysílaná vlna je polarizována v různých směrech nebo rovinách (horizontální nebo vertikální popř. pravotočivě nebo levotočivě). To umožňuje menší kmitočtový odstup sousedních kanálů. Kmitočty, které jsou k dispozici, je tak možno využít dvakrát.

Zabezpečovací zařízení EZS - Elektronická Zabezpečovací Signalizace Sestává z těchto základních komponent a) čidla (vstupy) – pohybová (PIR) – zvuková (hluk, třesk) – magnetické popř.mechanické kontakty – světelné závory – jiná (kapacitní, otřesová, kouřová, zejména v kombinaci s EPS - Elektronickou Požární Signalizací) POZOR!!! • Čidla EZS obsahují tzv. protisabotážní kontakt (Tamper, ochrana čidel), který signalizuje vniknutí do samotného čidla, a to i v případě, že je EZÚ odkódována, zrovna tak je takovýmto kontaktem opatřena samotná ústředna nebo rozbočná krabice popř. jiná zranitelná část systému, aby byl vyloučen případný nežádoucí zásah do EZS v době, kdy je EZS odkódována. K vyřazení této ochrany je potřeba zadat většinou jiný kód. Tato ochrana reaguje pochopitelně také např. na přerušení kabelů apod. • Čidla většinou reagují na narušení (pohyb, hluk, otevření dveří apod.) prostým rozepnutím nebo sepnutím kontaktu. Např. na svorkovnici čidla PIR je vyveden protisabotážní kontakt, kontakt narušení a napájení čidla. b) EZÚ (vyhodnocovací a řídící člen)

Aby nebylo tak jednoduché vyřadit hlídanou smyčku (zónu) prostým přemostěním nebo přerušením kontaktu, většina ústředen nereaguje pouze na rozepnutí nebo sepnutí kontaktu (přerušení nebo zkrat hlídané smyčky), ale na změnu odporu smyčky, viz. následující tabulka.

Z tabulky je vidět, že pokud je hodnota odporu zóny mezi 900 a 1200 Ω, je vše v pořádku, jeli hodnota menší nebo větší, spustí EZÚ poplach. Správnou hodnotu odporu zóny docílíme tím, že paralelně nebo do série s kontakty přímo v čidle zapojíme odpory, viz. následující příklady:

c) Výstupy z EZÚ • Zálohovaná vnější siréna, která bývá umístěna zpravidla vně hlídaného objektu na dobře viditelném, hůře přístupném místě. Slouží k upozornění okolí na to, že se něco děje. Siréna je vybavena jak akustickou, tak světelnou signalizací, vlastním záložním zdrojem, dvojitým krytem, několika ochrannými kontakty, takže jakékoli odpojení, snaha o rozebrání nebo demontáž sirény způsobí, že siréna spustí pronikavý, kolísavý, nepříjemný tón. • Vnitřní doplňková siréna, která signalizuje poplach uvnitř objektu - nebývá zálohovaná. • Modem - zajistí odeslání poplašného signálu po telefonní lince na PCO (Pult Centrální Ochrany), na policii, odešle SMS na mobilní telefon, zprávu na pager apod.

Použité materiály: PETER BASTIAN A KOL. PRAKTICKÁ ELEKTROTECHNIKA. Praha 2004. EUROPA SOBOTÁLES cz. ŠTĚPÁN BERKA. ELEKTROTECHNICKÁ SCHÉMATA A ZAPOJENÍ 1. Praha 2008. BEN. ISBN 978-80-7300-229-9.